Preklady fanfiction Harryho Pottera

I když už Harry nepotřeboval hodiny u McGonagallové, v úterý večer se v její třídě ukázal. Přes den nebyla příležitost se s ní vidět a on potřeboval informace o osiřelých mudlorozených dětech. Probrali to spolu nad čajem a McGonagallová donutila Harryho slíbit, že než něco podnikne, probere to s ní, svým otcem, Remusem nebo Brumbálem.

Jméno jedné rodiny bylo v seznamu zatrženo – Johnson. McGonagallová mu vysvětlila, že šlo o bratra a švagrovou Angeliny Johnsonové. Byli zabiti společně s jejich šestiletou dcerou, a zanechali tak svého osmnáctiměsíčního syna u Angelininých rodičů. Doporučila mu, aby si s Angelinou promluvil ještě předtím, než kontaktuje rodiče bývalé nebelvírky.

Řekla Harrymu o dni, který strávila jako kočka sledováním Dursleyových, a jak nesouhlasila s tím, aby u nich bydlel. "Je mi to líto, Harry." Zněla tak zarmouceně, že téměř dojala Harryho k slzám. "Měla jsem to Albusovi vymluvit. Měla jsem trvat na tom, že na tebe má dohlížet on, ne Ara Figgová."

Seděli proti sobě před krbem v její kanceláři a velký svitek se jmény ležel na stole mezi nimi. Harry se předklonil a položil ruce na ty její. Většinu jejích pocitů, doléhajících k němu skrze dotekem posílenou empatii, musel potlačit. Toto byl možná další z důvodů jeho nechuti k dotykům.

"Nemohla jste tušit, jak moc špatně se chovali," pohlédl jí do očí – vděčný, že posbíral dostatek sebekontroly, aby nedošlo ke spojení. "Je to jejich vina, ne vaše. Koho by taky napadlo, že se najdou tací, ať už jakkoliv nepříjemní, co budou jednat s vlastním příbuzným, jako Dursleyovi jednali se mnou? Kdybych vám vyčítal, co se dělo u Dursleyových, měl bych snad také začít někoho popotahovat kvůli našim, kvůli Cedrikovi a Siriusovi?"

McGonagallová si otřela oči: "Nepřestává mě udivovat, kolik máš v sobě lásky, Harry, i když jsi vyrůstal bez ní."

Zarazilo ho to. Nepřemýšlel o citech, které choval ke Snapeovi, Brumbálovi, McGonagallové, k Ronovi a Hermioně, jako o lásce. Netušil, co je ta láska zač, vyjma bezbřehé bolesti, již cítil po ztrátě Siriuse. Mohl by milovat, aniž by si toho povšiml? Bryskně takové myšlenky potlačil.

Dopili čaj a krátká schůzka skončila. Harry si převzal pergamen se jmény a vydal se jen tak bez cíle bloumat hradem. Ron měl své zvláštní lekce nitrobrany. Už dokázal odehrát šachovou partii bez rozptýlení triky, které na něj Snape vymyslel. I když by mu to nikdy neřekl, v jeho otci se určitě skrýval kus poberty. Konečný test přichystal Snape pro Rona před týdnem, kdy přikouzlil pavouka, aby se procházel kolem šachovnice.

Jeho otec ukázal své sadistické já, když uvažoval, jaké by bylo vypustit na Rona pavouky, ale Harry mu to zakázal. Bylo by to nesmyslně kruté. Otec tu myšlenku opustil tak rychle, až se Harry domníval, zda ho jen neprovokoval. Byli sice spojení, ale někdy zažíval Harry nesmírné těžkosti, než zjistil, co se tomu muži honí hlavou.

"Harry!" doběhla ho Hermiona s náručí plnou knih. "Neměl jsi být u McGonagallové?"

Harry zavrtěl hlavou a hrdě se zazubil: "Ne, všechno hotovo."

Hermioně to v okamžení došlo a rozzářily se jí oči. "Ó, hned jdeš se mnou do pokoje a ukážeš mi to!"

Harry nad jejím dominantním tónem nadzvedl obočí a poznamenal: "Nemáš na knížky náhodou brašnu?"

"Je plná," vysvětlila stručně Hermiona.

Posunula si knihy tak, aby měla volnou ruku, a odhrnula si z očí pramen vlasů. Ginny jí je jednou za měsíc zastřihla, aby si zachovaly krátký tvar a jediná Hermionina výtka byla, že si je nemohla svázat do culíku. A tak si koupila několik čelenek a šátků, aby vlasy udržela při studiu stranou.

Harry švihl rukou a levitoval knihy před sebou. Hermiona zčervenala a společně se vydali k jejímu pokoji. Mnohokrát přiznala, že občas stále ještě přemýšlí jako mudla.

"Grangerová, Pottere," vzhlédl Malfoy od své práce, když vešli. "Upřímně lituji tvé ztráty, Pottere."

Harry se na chvíli zarazil, a pak přikývl. "Díky."

Nejrůznější lidé se ho letmo dotýkali a vyjadřovali mu "upřímnou soustrast" ze ztráty bratrance. Množství pošty, kterou obdržel v důsledku Dudleyho smrti a útoku na tetu a strýce, bylo jednoduše směšné. Harry právě testoval teorii o trénování Rona a stavěl si zdi kolem myšlenek na Dursleyovy, aby je jednou provždy vypudil ze života. Kdykoliv ho někdo zastavil, musel se na moment zamyslet, než si vzpomněl, o čem mluví.

Pokud by byl Ron schopen shromáždit všechny své myšlenky na mozky a budoucnost na jedno místo, mohl by mít dobrou šanci oddělit je zdí od zbytku mysli.

Harry naskládal Hermioniny knihy na židli u jejího pracovního stolu a ona ho popadla za ruku a táhla ho směrem k pokoji. Harry protočil oči a zakroutil hlavou na zmateného Malfoye, ale nechal se Hermionou vést.

"Takže, pane Záhadný 'Neřeknu nikomu, jakou mám zvěromagickou podobu', přeměň se!" nařídila mu.

Zasmál se a poslechl ji. Odporovat Hermioně bylo sice snadné, ale nestálo to za to hádání. Stejně ho málokdy komandovala přímo. Obkroužil místnost a posadil se na opěradlo čalouněné židle. Několikrát přešlápl, aby se pohodlně usadil, pak si načechral peří a tiše pípl.

Hermiona vzdychla a přišla si ho prohlédnout. Nepochyboval, že zkoumá každičký detail. Nemohl se usmát, ale jeho fénixí forma zatrylkovala. Hermionin úsměv se zvětšil. Vypadalo to, že zpěv fénixího zvěromága má stejný efekt jako zpěv pravého fénixe.

Když Hermiona ustoupila a sedla si na postel, přeletěl k ní a přeměnil se. V lidské podobě se protáhl a lehl si. Hermiona se přetočila kolmo k němu, udělala si z jeho břicha polštář a vzhlédla k baldachýnu.

Harry se usmíval a hrál si nepřítomně s jejími vlasy. Bez ohledu na to, kolik na ně použila různých produktů, pořád vypadaly jako právě umyté. Někteří mudlové by za takové lektvary zabíjeli.

"Viděl jsi tenhle víkend Charlieho?" pousmála se Hermiona.

"Jo." Moc nespolupracoval. Opravdu nechtěl mluvit o tomto víkendu, Dursleyových, nebo Charliem. Ukáže jí ale ten pergamen, protože její pomoc mu bude rozhodně k užitku. Koneckonců, vstoupil do SPOŽÚSu. Takže mu to Hermiona vlastně dluží.

Otočila se na bok, aby na něj lépe viděla. "Jaké je to mít sex?"

Vykulil oči. "Chceš říct, že jste s Ronem ne..."

"Ne," zamračila se Hermiona. "Říkal něco o vizích, co má z těch mozků. Jako by se něčeho bál." Vzdychla si: "Jinak dělá, no, v podstatě všechno ostatní kromě tohoto. Ne že by... chci říct, nejsem..." Zčervenala a frustrovaně zafuněla.

"Viděl něco konkrétního?" zeptal se Harry a opřel se o lokty.

Hermiona pokrčila rameny. "To mi nechce říct. Je zmatený a podrážděný, kdykoliv to vytáhnu. Myslím... jako by věděl, že bychom neměli... ale neví proč."

"Co bys chtěla vědět?" Otevřel jí svou empatii. Něco na tomto místě mu umožňovalo, aby ji – pokud to tak chtěl – mohl naplno používat v blízkosti jednoho člověka, aniž by ho zahltily pocity ostatních obyvatel hradu.

Hermiona byla zvědavá, jako ostatně vždycky, jen nyní se jednalo o něco, co si nemohla vyčíst z knih. Cítil z ní také toužebné přání. Možná dokázala rozumově pochopit, proč se Ron držel zpátky, ale něco v ní nedokázalo přijmout jeho odůvodnění, či spíše jeho nedostatek.

"Prostě... jaké to je?"

Harry padl opět zády do polštářů. Zavřel oči a otevřel se vzpomínkám. Praktikování nitrobrany mu pomohlo utřídit si mysl, a když máte mysl organizovanou, je mnohem jednodušší vybavit si konkrétní vzpomínky.

"Je to, jako by... tvoje tělo bylo skládačkou... a zdánlivě bylo poskládané přesně tak, aby vytvořilo obraz jako z puzzlí... takže se celý život cítíš kompletní, jenomže... pak zjistíš, že ti jeden dílek chyběl. Najednou zapadne na místo a ty uvažuješ, jak to, že sis nikdy nevšimla, že chybí," mluvil Harry bez přemýšlení.

"Páni," vydechla Hermiona. Nadzvedla hlavu z Harryho břicha a vzhlédla k němu a Harry otevřel oči, aby jí pohled opětoval. "Ty ho miluješ, že ano?"

Harry se rychle posadil, vytržen z oparu vzpomínek. "Co? Ne. To nemůžu. My jen... on je jen... on mi rozumí, chci říct, skutečně rozumí. Není to láska, Hermiono."

"Určitě?" Hermiona mu věnovala pohled, který jasně říkal, že ona rozhodně ví, co se tu děje, a nevyplatí se mu snažit se ji obelhat.

"Jo, určitě," odsekl, ale rychle ho ta prudkost přešla. "Poslední dobou jsme spolu fakt moc nemluvili, co?" Zase ucítil provinění. Měl plné ruce práce s tréninkem a seznamováním se svým otcem a draky a Charliem, a Ron s Hermionou se zase věnovali jeden druhému.

"Jistěže ano, Harry. Prostě existují věci, které nám říct nemůžeš, a já to chápu," ujistila jej Hermiona. "Jsme tví přátelé, Harry, ale nemusíš nám říkat každou maličkost. Máš právo na malá tajemství."

"Loni o Vánocích, když jsme odstraňovali zábrany v mé magii, jsme přišli na to, že jsem empatik... mimořádný," přiznal Harry. Četl v lidech tak moc, že i když o tom nevěděli, nevnímal to jako invazi do jejich soukromí. Jako by se mu prostě vybrousil zrak nebo sluch, jen se v tomto případě jednalo o vcítění.

Hermiona znovu vykulila oči. Posadila se do tureckého sedu. "Opravdu?"

Přikývl. "A Charlie je taky. Ron se o tom jednou zmínil a pak řekl něco i o tobě, ale to jsem tehdy nepochytil."

Zamračila se. "Jak na to Ron přišel?" Nesnášela, když se něco dozvěděla jako poslední.

"Použil jsem ji na něj," usmál se Harry její reakci, typická Hermiona. "Připomnělo mu to něco, co dřív zažil od Charlieho."

Pomalu přikývla. "Takže ty vždycky víš, co cítí, když jste... spolu."

"Hodně to blokuju," sklopil oči a začal si žmoulat lem kalhot. Byl teď nejblíž k tomu, aby přiznal, že by mohla mít pravdu. "Já... Miono, víš, co se stane každému, kdo se se mnou takhle zaplete. I kdybys měla pravdu, což neříkám, tak se to teď stejně nesmí stát."

Hermiona jen přikyvovala a čekala. Nechávala mu prostor. Jenomže Harry nechtěl tenhle rozhovor vést, ne s Hermionou, ne s otcem, ne s Charliem, dokonce ani sám se sebou. Zvedl ruku, přivolal pergamen od McGonagallové a na posteli jej rozvinul.

"Co to je?" Hermiona se jako obvykle nechala rozptýlit novou záhadou. Ulevilo se mu.

"Jména," spustil Harry, když pročítal seznam, "všech nových sirotků z toho útoku o Halloweenu. Za deset let se první z nich stanou zdejšími studenty."

"Všichni jsou mudlorození?" tázala se Hermiona zřetelně naštvaně a uraženě.

"Každý z nich... vlastně všichni mudlorození toho věku," přivřel Harry oči. Řekl jí o dopisu od Voldemorta a jeho záměru i o svém odhodlání zabránit, aby v něm Voldemort skutečně uspěl.

Prošli si seznam a vše, co stihla dát McGonagallová za tak krátký čas dohromady. Asi polovinu dětí si vzali opatrovníci, tucet dalších zůstalo u nějakého člena rodiny. Hermiona hned vytáhla svoje pergameny a brka a přesunuli se zpět do její společenské místnosti. Utřídili si všechny informace a Hermiona mu pomohla utvrdit se v jeho plánech.

Překvapilo je, když se k nim přidal Malfoy, ale jeho znalosti kouzelnického práva se dost hodily. Dokonce s nimi souhlasil, že nemluvňata by měla být ponechána s mudlovskými příbuznými, aby si odnesla co nejmenší trauma. Skutečně ušel za těch pár měsíců hodně dlouhou cestu.

"Přemýšlel jsem nad tím, cos mi řekl, Harry," promluvil Malfoy, jakmile odložili svitek stranou.

Harrymu neuniklo, že když byli sami, a teď i v přítomnosti Hermiony, používal Zmijozel často jeho křestní jméno.

"Nad čím konkrétně, Draco?" vrátil mu Harry tu laskavost. Mluvili spolu o mnohém, takže neměl moc představu, na co teď Malfoy naráží.

Draco protočil brk mezi prsty. "Říkal jsi, že než jsi nasedl na vlak do Bradavic, nevěděl jsi o kouzelnickém světě nic, a doteď tě něco občas překvapí."

"Jo, jako pohřby," zamumlal Harry. Oba, Hermiona i Draco, se na něj zmateně podívali. Začal jim oběma vysvětlovat, že mudlové mají skutečně vážné a slavností pohřební ceremoniály. Malfoyovy oči zpozorněly. "Ano, daná osoba je pohřbena v dřevěné rakvi. Kouzelníci úplně eliminují jakékoliv pozůstatky a oslavují život zemřelého."

"To zní hezky," pověděla váhavě Hermiona. "Budeš ho pořádat i pro Siriuse?"

Harry přikývl. "Táta říkal, že mi to pomůže naplánovat, až bude všechno oficiální."

"Každopádně," přivedl je Malfoy zpět k tématu, "přemýšlel jsem nad tím, že bychom mohli začít se školou pro mudlorozené, kde bychom jim vysvětlili záležitosti našeho světa ještě před příchodem do Bradavic."

Harrymu se ten nápad okamžitě zalíbil a cítil, že i Hermiona těžko potlačuje vzrušení. Byla jako čertík na pérku, užuž se na to vrhnout, a Harry k takovému nadšení nedokázal zůstat imunní. "Je to dobrý nápad. Můžeme použít Knihu, abychom věděli, kdo je zapsán, a zavést speciální dny pro rodiče, kdy by mohli přijít a učit se o naší kultuře."

"To by bylo úžasné," téměř nadskočila Hermiona. "S rodiči o tom můžu pořádně mluvit jenom v létě... a nedokážu jim vlastně ani ukázat nic z magie, takže viděli jenom Příčnou ulici a pohyblivé obrázky v knihách." Oči jí svítily. "Můžeš mít exkurze, třeba na famfrpál nebo na ministerstvo a k Mungovi, a samozřejmě do Příčné a do Prasinek. Musíš taky pokrýt ten rok normální školní látky, učí se tam spoustu důležitých věcí."

Harry se ušklíbl na Malfoye, který jenom užasle zíral na Hermionu. Když se něčeho chytla, začaly se jí nápady nabalovat jako lavina.

"Kde to uděláme?" přerušil ji Harry. Zamračila se na něj, ale vytáhla nový pergamen a začala na něj psát poznámky k jednotlivým nápadům.

Malfoy pokrčil rameny. "Mezi námi, potřebujeme nějaký vhodný dům. Nemusí být moc velký, pokud tam nebudou žáci bydlet, a zařizovalo by se jen jedno jídlo denně. Pokud ne, pak si my dva určitě můžeme dovolit něco postavit."

"Pravda," přikývl Harry. "Kdo by učil?"

"Asi hlavně mudlorození," navrhl Malfoy opatrně. "Budou lépe vnímat rozdíly a sami určí, co je potřeba učit. Ty a já budeme správní rada. Mám v plánu po dostudování převzít po otci jeho místo v bradavické radě."

"Není obsazené?" zeptal se Harry. Hermionin brk dál škrábal po pergamenu, nejspíš navrhovala kompletní osnovy. Asi by ji taky měli posadit do správní rady. Stejně bude přidávat svoje nápady, tak to může být oficiální.

Draco zavrtěl hlavou, "Je tam teď jenom jedno volné místo, ale očekávám, že se uvolní pár dalších, až se z nich vyklubou Smrtijedi."

Harry zamyšleně přikývl. Už věděl, že má značný vliv, ale chyběly mu zkušenosti, jak jej využít. Budu si muset nastudovat politiku, rozhodl se. Ve světě, který ho v dětství tak vlídně přijal, bylo plno věcí špatně a on nedůvěřoval nikomu cizímu, že ty chyby dokáže napravit.

"Jak bych mohl to místo získat pro sebe?" Harry pohlédl Malfoyovi zpříma do očí.

Malfoy se usmál. "Ředitel to může zařídit, nebo nejspíš taky tvůj otec. Ale jestli se na ně nechceš spoléhat, prostě jenom veřejně ohlaš, že ti záleží na budoucnosti Bradavic. Budou tě prosit, aby ses přidal. Jenom počkej, než převezmu malfoyovské místo. Jsem si jistý, že kvůli tobě klidně jedno přidají, ale kvůli mně ne."

"Síla tisku," zamumlal Harry a Hermiona se zasmála.

"Zacházej se svým reportérským mazlíčkem chytře," ušklíbl se Malfoy. "Tvoje postavení Chlapce, který přežil, se může hodit k větším věcem, než jaké jsi zatím zkoušel. I když Halloween byl dobrý začátek."

Harry i Hermiona se zazubili. Harry plánoval použít dopisy, aby Siriuse osvobodil, i když jen posmrtně, ale načasování byl Ronův nápad a dramatičnost dodala Hermiona. Jejich trojice stále tvořila dobrý tým.

Když se Ron vrátil z hodiny nitrobrany, vypadal unaveně a podrážděně. Jestliže ho ale překvapilo, že spatřil pospolu Malfoye, Harryho a Hermionu, nedal nic najevo. "Co jsem zmeškal?"