Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Imperius

Kapitola 23. Pod pláštíkem

Imperius
Vložené: Lupina - 14.02. 2018 Téma: Imperius
Lupina nám napísal:

Autor: Jess Pallas                  Překlad: Lupina        Beta: marci                 Banner: Vojta

Originál: https://www.fanfiction.net/s/2469997/23/

Rating: 13+

 

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 23. Pod pláštíkem

Byla tma.

Na okamžik Remus téměř zpanikařil. Cítil, že narazil do něčeho měkkého. Po škubnutí přenášedla se odnikud vypotáceli do temnoty a kvůli získání rovnováhy jej Tonksová svojí malou rukou popadla za hábit. Očima střílel kolem, aby našel něco, cokoliv, co by potvrdilo, že se nedostali do pasti, do cely. Slyšel, jak Tonksová padá, jak se ho její prsty chtějí chytit, ale minou. A jak její rty cedí napůl vydechnutou nadávku. Rychle po ní chňapl, zatímco druhou rukou pevně stiskl hůlku.

Co se to tu děje?

Lumos!

A bylo světlo. Koule na zdech se probudily k životu a jeho vidění zaplavila barevná výzdoba Felishiny kanceláře. Felisha se omluvně usmála a zasunula hůlku zpět do rukávu hábitu. Pak bezpečně položila přenášedlo na stůl a oči sklonila k místu, kde u nohou stolu ležela viditelná jen půlka Tonksové zašmodrchaná do pláště a koberce. Vypadala dost rozladěně.

„Zatraceně!“ zanadávala potichu. „Pitomé místo na položení koberečku!“

Felisha se zatvářila zkroušeně. „Promiň. A taky se omlouvám za tu tmu, když jsme dorazili. Před odchodem jsem zhasla světla, aby je nějaký kolega nezahlédl a nezaklepal na dveře, proč jsem vzhůru tak pozdě. Měla jsem vás varovat.“

S jistotou, že jsou sami a v bezpečí, si Remus sundal plášť. „To je v pohodě,“ odvětil, ale hlas udržoval opatrně tlumený. „Šlo o rozumnou opatrnost a nic se nestalo.“

Tonksová se na něj dlouze a iritovaně zadívala. „Mluv o sobě, Lupine. S modřinami se srovnám, ale škoda na mé důstojnosti je podstatně významnější.“

„Ta škoda byla napáchána už dávno.“ Remus se nevinně usmál a nabídl pomocnou ruku. Bystrozorka na okamžik nebezpečně pozvedla obočí, ale pak jí zaškubaly rty, přijala nabídku a nechala se vytáhnout na nohy. Následně si oprášila zmuchlané oblečení.

„Nemyslíš si, doufám, že ti tohle projde,“ prohodila uvolněně a do dlaně jí vklouzla hůlka. „Protentokrát, Remusi, ale mám dobrou paměť. Zaplatíš.“

„Těším se na to.“ Remus s rozmáchlým gestem natáhl plášť až k ní. „Teď ale máme práci.“

Felisha je pobaveně sledovala. „Dobře, že na něj pamatuješ,“ poznamenala s úsměvem. „Teď půjdu do svého pokoje – kdybyste mě naléhavě potřebovali, jděte touto chodbou k modrým dveřím na konci s cedulí Komnaty zaměstnanců. Moje pokoje jsou ty druhé vlevo. Pro jistotu nebudu zamykat dveře.“ Počkala na jejich přikývnutí a kouli-přenášedlo opatrně uložila do zásuvky stolu. „Až budete hotoví, přenášedlo leží v horním levém šuplíku mého stolu. Klepněte na něj třikrát hůlkou a vrátí vás ke Třem košťatům. Buďte opatrní. Nenechte se chytit.“

„To mě ani nenapadne.“ Tonksová se zazubila a roztáhla zmuchlaný neviditelný plášť. Kapuci si na hlavu nasadila jako plachetku. Remus zůstal zírat při poněkud bizarním pohledu na bezvlasou tvář Tonksové bez těla, která se na něj ze vzduchu zlomyslně křenila.

Založil ruce a významně zvedl obočí. „Nepředpokládám, že je tvůj otec kocour, co?“

Šklíba Tonksová se uchechtla. „Ne, člověk. Tak pojď, Alenko. Pěkně dolů králičí dírou.“

Remus s úsměvem protočil očima, vykročil a vklouzl pod plášť k bystrozorce. Průsvitný materiál změnit svět na stříbrný. Tonksová se vedle něj objevila celá, teplo jejího těla se mu tisklo k boku a společně se sunuli pod omezeným maskováním pláště. Její konzervativně tmavé, rozčepýřené vlasy se mu otřely o tvář a zavanuly sladkou a lákavou vůní ovocného šamponu…

Přestaň s tím, Lupine. Hned teď. Kamarádka, kamarádka, kamarádka, kamarádka

Zatnul zuby. „Stísněná ubikace,“ nadhodil co nejvíc nenuceně.

Spíš cítil, než viděl pokrčení ramen. „Právě mě napadlo, že je překvapivě prostorná.“

„Jste připravení?“ při zvuku Felishina hlasu se Remus trochu lekl. Cítil, že Tonksová po jeho boku také. Výzkumnice stála u dveří s rukou na klice. Slabě se usmála do zdi.

„Remusi?“ zeptala se.

Remus chtěl přikývnout, ale uvědomil si, že takové gesto je zbytečné.

„Jsme připravení,“ odpověděl. „Doufám, že se neurazíš, když řeknu, že tě dnes v noci rádi neuvidíme.“

Felisha se díky zvuku Remusova hlasu usmála přesnějším směrem. „Nápodobně. Hodně štěstí.“

Pak se zhluboka nadechla a otevřela dveře.

Remus a Tonksová okamžitě vyrazili. Rukou kolem jejího pasu jí dodával oporu a oba pospolu v těsné blízkosti spěchali dál do ztemnělé chodby. Felisha je následovala, ruce jí šustily o hábit, ale nijak nedávala na vědomí jejich přítomnost, jen zhasla světla úsečným: „Nox!“ a pevně za sebou zavřela dveře. Aniž by se ohlédla, odkráčela pryč.

Tonksová se podívala na Remuse. Remus jí pohled vrátil.

Lehkomyslnost a rozpaky však okamžitě vypudila tíha jejich situace. Tady byl, stál pod neviditelným pláštěm v zšeřelé chodbě uvnitř Ústavu pro zdivočelé a chystal se vlámat do kanceláře své sestřenice, vedoucí Ústavu, aby našel nějaké důkazy o smrtijedských aktivitách. A přitom věděl, že jestli jej chytnou, pravděpodobně už nikdy neuvidí tyto ponuré zdi zvenku. Výraz Tonksové se přeměnil do profesionální vážnosti – s hůlkou pevně v ruce ústy naznačila dvě slova.

Rebečina kancelář.

Remus přikývl. Pomalu, tiše se vydali směrem k recepci.

Jestli byl Ústav ponurý za dne, v noci byl přímo zlověstný. Záře kulatých svítidel se ztlumila do pouhého mihotání, náznaků světla téměř pohlceného rozšiřujícími se stíny a číhavou tmou. Ticho bylo hluboké a přetrvávající a hrozilo pozřít vše, i sotva slyšitelné šoupání jejich kroků. Remus byl odborník na noční zakrádání se pod podobným pláštěm – mnoho nocí v Bradavicích uběhlo pod jeho stříbřitým leskem s jedním nebo dvěma kamarády Poberty, kdy větřili tajemství a prováděli neplechy. Ale Bradavice v noci, i ve tmě, s proplouvajícími duchy a vždy zářícíma očima kočky Arguse Filche, se nezdály takto temné a hrozivé.

Strašlivé věci se daly do pohybu v těchto zdech. Remus si byl jistý.

A oni musí zjistit jaké. Než bude příliš pozdě.

Mohl slyšet vlastní výdechy, jak zabarvují šero za ním, a tep vlastního srdce. Bylo tak ticho…

Opatrně, Remusi. Takové myšlenky vyvolávají problémy. Raději dávej pozor…

PRÁSK!

Sakra.

Bez okolků popadl Tonksovou kolem pasu a strčil ji zády ke zdi, kde je minula ozvěna bouchnutí dveřmi a záblesk modrého světla doprovázený důvěrně známým mumláním. Zvládl to včas.

„Do zítřka říká… mám lepší věci na práci…“

Cymone Wrigleyová zabočila za roh ze směru od potemnělé recepce, kulatou tvář měla zkroucenou nespokojeností a s očividným nedostatkem půvabu se plahočila chodbou směrem k nim. Hůlku měla volně zastrčenou za páskem.

„Nevím, proč se namáhám… žádná pochvala… žádná slova díků…“

Remus spíš cítil, než viděl, jak Tonksová ztuhla. Plášť se posunul, když jej jedna ruka popadla a začala natahovat, prsty se napjaly a zamířily ven přímo před ně.

Do cesty Cymone.

Byla řada na Remusovi, aby ztuhl.

Co to dělá? Jestli nás vycítí, jestli nás uslyší…

Nemohl ji varovat slovem, ani žádným slyšitelným pohybem. Cymone byla příliš blízko…

A pak je minula, tak blízko, že plášť zašustil vánkem jejího pohybu. Ruka Tonksové ostře chňapla dolů a pak se stejně rychle stáhla zpět k tělu a ovinula cosi látkou pláště. Očima sledovala vzdalující se Cymone s její nezaměnitelnou nejistotou. Ale asistentka se neotočila a o chvilku později zahnula za další roh a ztratila se jim z pohledu. Její mumlání vybledlo do ticha.

Rozhostila se významná odmlka.

Opatrně, potichu, hlasem ne silnějším než šepot, Remus přiblížil rty k uchu Tonksové.

„Cos to právě provedla?“ zeptal se obdivuhodně klidně.

Tonksová se pousmála. Aniž by odpověděla, naklonila se, rychle zkontrolovala chodbu, natáhla volnou ruku ven z pláště a něco vtáhla dovnitř. Nato mu s domýšlivým úsměvem čímsi zamávala před nosem.

Byla to Cymonina hůlka.

„Hůlkou zamčená zásuvka v Rebečině kanceláři, pamatuješ?“ Tonksová promluvila tiše, ale neskonale nadšeně. „Domov tajemného deníku? Viděla jsem, že Cymone použila svoji hůlku, aby jej otevřela, což znamená, že ho teď můžeme otevřít taky. Co na to říct? Nemohla jsem odolat, když jsem uviděla tu hůlku za pasem.“

„Co kdyby cítila, jak ji bereš?“

„Necítila.“

„Co kdyby ji viděla vznášet se ve vzduchu, když jsi ji brala?“

„Ale ona ji neviděla.“

„Ne, neviděla.“ Remus se najednou usmál. „Pěkná práce. I když jsi mi tím způsobila infarkt.“

Tonksová mu vrátila stejně široký úsměv. „To přežiješ. Ale raději bychom měli jít. Nechceme tu být, až zjistí, že ji postrádá a vrátí se ji hledat.“

„Souhlas.“

Jen pár okamžiků trvalo, než se přesunuli do spoře osvětlené recepce, a pár dalších kroků a stáli u Rebečiných dveří. Vypadaly jaksi impozantně robustní.

Remusovi chvilku trvalo, aby ohodnotil nastalou situaci. „To je nové. Jsou zamknuté hůlkou.“

„Jsi si jistý?“

„Rozhodně.“ Remus zamyšleně prohlédl zavřené dveře. „Kolem hůlkou zapečetěných objektů se vždy šíří výrazná příchuť ve vzduchu. K detekování těžká, pokud ji nehledáš, ale poznám ji kdekoliv.“ Pousmál se. „A to nezmiňuju, že ten modrý záblesk je jak reklama.“

„Takže má co ke skrývání. Tak to je dobře, že jsem si půjčila toto,“ Tonksová s úsměvem zatřepala přivlastněnou Cymoninou hůlkou. „Připravený?“

Po Remusově přikývnutí Tonksová hůlku napřáhla. „Liber emitto!“ zašeptala.

Modré světlo vzplálo a pohaslo. Dveře cvakly.

„Pojďme.“ Tonksová rychle popadla kliku a s Remusem po boku spěchala dovnitř Rebečiny kanceláře.

„Nezavírej dveře,“ zastavil Remus svoji partnerku, než je stihla zavřít zevnitř. „Znovu by se aktivoval zámek a Liber emitto nemusí fungovat z obou stran.“

„Tak raději hlídej.“ Rychle se ohlédla, okamžitě vyklouzla zpod pláště a spěchala kolem rohu Rebečina stolu. Remus přikývl a poslechl. Schoval rameno pod plášť a hleděl ven do vlnícího se stínu, aby zachytil jakýkoliv náznak pohybu. Nové zamumlání: „Liber emitto!“ a další záblesk modrého světla mu napověděl, že Tonksová úspěšně odemkla zásuvku – rychle se ohlédl a viděl, že Cymoninu hůlku položila na stůl, vlastní si rozsvítila a zásuvku otevřela. Nato zaslechl nadávku.

„Tonksová?“

Ta opět zanadávala. „Deník tady není – musela ho přesunout. Je tu jen černá ebenová krabička.“

„Co je uvnitř?“

„Zrovna se koukám.“ Remus zaslechl cvaknutí. A pak…

Do háje borového.

To neznělo dobře. „Tonksová?“

Zpoza stolu se vynořila tmavá hlava. „Remusi, asi by ses měl podívat.“

Remus byl okamžitě u ní, vystoupil zpod pláště a shrbil se po jejím boku. Bledé světlo z hůlky Tonksové vykreslovalo její tvář v ostrých rysech, v očích se zrcadlil šok a znepokojení. V jedné ruce držela flakonek. V druhé malý pytlíček na zatahovací šňůrku.

„Uvnitř jsou nějaké papíry,“ Tonksová kývla k otevřené ebenové krabici. Remus následoval její pohled a opravdu spatřil úhledně popsané tmavé složky s hromádkou dokumentů. „A myslím, že to písmo jsem viděla v tom deníku. Ale to mě neznepokojuje. Čichni.“

Remus přijal otevřenou flaštičku z natažené ruky a přivoněl. Ze zápachu, který zasáhl jeho nosní dírky, se mu chtělo zvracet – okamžitě ucouvl, jen nakoukl dovnitř a pohledem zachytil lepkavou, blátivou hmotu, než jej opatrnost přiměla zazátkovat hrdlo, jinak by hrozilo, že přijde o podstatné množství chlupů v nose. Oči mu zaslzely a zahleděl se na Tonksovou.

„Co je to?“ zeptal se a potřásl hlavou. „Je to odporné!“

„Nejsem si jistá, dokud to nedonesu Snapeovi na testy.“ Tonksová si zhluboka povzdechla. „Už je to dávno od zkoušek OVCE z lektvarů a nerada bych se spletla. Ale podle toho, co je tady …“ zvedla pytlíček, „to můžeme docela dobře odhadnout.“

Jemně natáhla dlaň a vysypala na ni obsah pytlíčku. Remus jen zíral.

Ach ne, už ne.

Ležel tam svázaný hnědý pramen vlasů se záblesky rudé.

Remus zavřel oči. „Mnoholičný.“

Tonksová přikývla. „To si myslím. A připomínají ti ty vlasy někoho?“

Remusovu duši přelila vlna nevíry. To nemůže být ona. Prostě nemůže. Všechno, co udělala, všechny její odpovědi dávaly smysl – jak by mohly dávat smysl, kdyby nebyla, kdo prohlašovala, že je?

Přesto ta barva byla správná. A jestli to byla její kancelář…

„Rebeka,“ zašeptal.

Viděl, jak si Tonksová unaveně povzdechla a přelila vzorek lektvaru do lahvičky, kterou přeměnila z kusu čistého papíru. „Zdá se, že jsem s naší dobrou profesorkou měla i neměla pravdu,“ pravila, tmavé vlasy nechala padnout zpět do pytlíčku a vrátila jej s flakonkem do ebenové krabice. „Je náš Smrtijed. Jen není Rebeka Goldsteinová.“

Remus zhluboka dýchal. „Ale nechápu to. Tolik toho o mně věděla. A její rodina…“ Odmlčel se a oči se mu najednou rozšířily. „Vyhýbá se rodině. Ruth mi to řekla. A řekla mi, že poslední dobou nebyla sama sebou…“

„A to by její sestra měla poznat.“ Otrávená Tonksová pokračovala. „Barty Skrk mladší rok všechny tahal za fusekli, že je Pošuk. Dokonce zmátl Brumbála. S dostatečným průzkumem a pravidelnými dávkami mnoholičného může být dobrý herec kýmkoliv.“

Remus zavrtěl hlavou, jak se snažil setřást chlad, a předem vytvořené úsudky a předpoklady o situaci v Ústavu na něj dolehly. „Jak dlouho, podle tebe? Co ji známe? Nebo k tomu došlo nedávno?“

Tonksová se na něj zamračeně podívala. V matném světle měla bledou tvář. „Těžko říct. Ale nejdřív musíme získat jistotu.“ Škubla obočím. „Co my víme, může to být patentovaný krém na krásu.“

„O tom nějak pochybuju.“ Remus přeběhl očima ebenovou krabici s jejími tajemstvími. „Podívejme se na ty dokumenty a pak vypadneme. Třeba najdeme…“

Ale Remus ztichl, aniž by větu dokončil. Očima přeběhl ke dveřím.

Kroky. Mířily jejich směrem.

„…nemůžu uvěřit, že zůstala tady! Už chci jít spát…“

„Sakra!“ Tonksová okamžitě zaklapla ebenovou krabici, zavřela zásuvku a zhasla hůlku. Remus po jejím boku zápasil s neviditelným pláštěm, rychle je přes ně přehodil, oba padli na podlahu a ztuhli.

Stihli to taktak.

Kroky se zastavily u dveří. Nastala pauza.

„To není možné, vždyť byly zavřené.“ Cymone zněla lehce zmateně, když se pomalu blížila ke kanceláři – Remus se pokusil nakouknout, ale kombinace stolu a Tonksové mu bránila v zorném poli. Ale blížila se k nim…

Cymonina hůlka. Ležela na stole.

Dobrotivý Merline.

Ale bylo příliš pozdě. Cymone ji už viděla.

„Tady jsi!“ Remus zahlédl buclatou ruku – zaslechl ostrý nádech Tonksové, když si uvědomila, co se děje. Ale nemohli nic dělat.

Nic než klidně dřepět a poslouchat, jak Cymone odchází z kanceláře a zavírá za sebou dveře. Zazářilo modré světlo.

A rozhostilo se ticho.

Tonksová zírala na Remuse. Ten jí pohled vrátil.

Nepotřebovali slova. Oba si uvědomovali vážnost situace.

Dveře se zavřely, zapečetěné hůlkou. A jen ta samá hůlka je mohla otevřít, ale ta zmizela i s její majitelkou.

Byli v pasti.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre


Re: Kapitola 23. Pod pláštíkem Od: Neprihlásený - 04.06. 2022
Nějak jsem nepochopila, proč se tam nechali zamknout, už věděli, že Rebeka je zločinec, který unesl tu pravou, jako bystrozori by ho měli co nejdřív zajmout a vyslechnout. Že by to nebyl mnoholicny je nesmysl, aby kvůli minimálnímu stínu pochybnosti nechali zločince uniknout a ještě se jim nechat zamknout a ještě navíc nechat zamknout všechny dukazy. Na neozbrojeneho smrtijeda hodit petrifikus je pro bystrozory problém? Ani vlasy ji nevymenili, Tonksova by si mohla změnit na tu samou barvu. A minci? Ve chvíli, kdy nutně potřebuji spojení s F. ji oba nechají doma? Přestože jinak ji nosí neustále u sebe? Proč? Jakoby si policajt nechal vysílačku doma, na co jí brát do práce, zejo. Patrona poslat můžou se zprávou taky, tak kde je problém?

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Kapitola 23. Pod pláštíkem Od: denice - 15.02. 2018
Ach jo, kapitolu čtu už poněkolikáté, a pořád jsem šíleně napnutá a říkám si, jak tohleto dopadne. Jsem zvědavá, jestli se najde skutečná Rebeka a jak se ti dva dostanou z uzamčené kanceláře. Remus na tyto situace není cvičený, ale pevně doufám, že aspoň Tonksová si vzpomene na něco užitečného z bystrozorského výcviku a bez dalších žertíků je dostane z bryndy ven. Díky.

Re: Kapitola 23. Pod pláštíkem Od: JSark - 14.02. 2018
Hm, pani Norrisová tam bola už za ich časov? Nejaká dlhoveká... 8o
Re: Kapitola 23. Pod pláštíkem Od: Lupina - 14.02. 2018
To nemusela být Norisska, mohla to být jiná kočka. I když si dovedu představit, jak si je Filch pojmenovává stejně.

Re: Kapitola 23. Pod pláštíkem Od: JSark - 14.02. 2018
Ajaj. To nevyzerá dobre. Sákriš, chcem vedieť, ako to dopadne.
Re: Kapitola 23. Pod pláštíkem Od: Lupina - 14.02. 2018
Však oni to nějak zvládnou ;-)

Re: Kapitola 23. Pod pláštíkem Od: Trinni - 14.02. 2018
Tak tady už přestává všechna legrace. Přituhuje a hádám, že lepší už to asi nebude. Ti dva teda ví, jak se zaplést do pořádného maléru, jen co je pravda. Jsem vážně zvědavá, jak se z tohohle dostanou. No čekání bude opravdu dlouhé. Děkuji za překlad a těším se na další :)
Re: Kapitola 23. Pod pláštíkem Od: Lupina - 14.02. 2018
Ano, bude hůř. Ale ještě ne příště, začne to, myslím, 25.kapitolou. Příště bude taková odpočinková kapitola... Děkuji za komentář, Trinni.

Re: Kapitola 23. Pod pláštíkem Od: Jacomo - 14.02. 2018
Pořád zapomínám, jak je v kouzelnickém světě snadné změnit podobu a oklamat tak okolí. Takže jakýsi Smrtijed se vydává za Rebecu, no to bude mazec. A to vůbec nemluvím o tom konci - jak to teď asi mám sakra 2-3 týdny vydržet? :-)) Děkuji převelice za další kapitolu. Je to parádně akční :-)
Re: Kapitola 23. Pod pláštíkem Od: Lupina - 14.02. 2018
Tak, Rebeka je zpochybňována. Ale buď ve střehu. Může to být taky úplně jinak :D Akce nás ještě čeká s velkým a dlouhým finále. Bude to jízda. Díky moc za komentář, Jacomo.

Re: Kapitola 23. Pod pláštíkem Od: Gift - 14.02. 2018
Ráda bych se pochválila, že jsem měla správně špatné tuseni, ale místo toho mám teď spíš o ty dva strach. Po tolika uzasnych kapitolách jsou jak moji mladsi sourozenci, ktere bych nejradeji vytahala za usi a pak pritahla do naruce. Tohle přece smrdělo od začátku! Nojo, teď se nedá nic dělat. Nezbyde mi nic jiného, než jim až do příští kapitoly držet palce. Moc děkuji, opět jsem četla se zadrženým dechem.
Re: Kapitola 23. Pod pláštíkem Od: Lupina - 14.02. 2018
Ano, přituhuje a ti dva by potřebovali trochu zatřást. Nicméně se pomalu blížíme k velkému finále a to si teprv budem hryzat nehty obavami :-) Jsem zvědavá, jestli v příští kapitole skončíš u tahání za uši nebo něčím důraznějším :D Děkuji za komentář, Gift :-)

Re: Kapitola 23. Pod pláštíkem Od: zuzule - 14.02. 2018
Aaaa sakra... Rebeka neni Rebeka a jeste zustali zavreni v kanclu.. Mno, to bude noc ;) Dekuju!
Re: Kapitola 23. Pod pláštíkem Od: Lupina - 14.02. 2018
A bacha, to nejhorší teprve přijde! :) Díky za odezvu, zuzule :-)

Prehľad článkov k tejto téme:

Jess Pallas: ( Lupina )23.10. 2018Kapitola 49. Procitnutí a Kapitola 50. Epilog
Jess Pallas: ( Lupina )17.10. 2018Kapitola 48. Kousky – část 2.
Jess Pallas: ( Lupina )10.10. 2018Kapitola 47. Kousky – část 1.
Jess Pallas: ( Lupina )03.10. 2018Kapitola 46. Stav mysli
Jess Pallas: ( Lupina )26.09. 2018Kapitola 45. Zpětný náraz
Jess Pallas: ( Lupina )19.09. 2018Kapitola 44. Dies irae – část 2.
Jess Pallas: ( Lupina )12.09. 2018Kapitola 43. Dies Irae – část 1.
Jess Pallas: ( Lupina )05.09. 2018Kapitola 42. Muž v rouše vlčím
Jess Pallas: ( Lupina )29.08. 2018Kapitola 41. Hluboko pohřbeny
Jess Pallas: ( Lupina )22.08. 2018Kapitola 40. V kleci
Jess Pallas: ( Lupina )15.08. 2018Kapitola 39. Sbírání sil
Jess Pallas: ( Lupina )08.08. 2018Kapitola 38. Okamžik pravdy - část 3.
Jess Pallas: ( Lupina )01.08. 2018Kapitola 37. Okamžik pravdy – část 2.
Jess Pallas: ( Lupina )25.07. 2018Kapitola 36. Okamžik pravdy – část 1.
Jess Pallas: ( Lupina )18.07. 2018Kapitola 35. Mlýnské kameny
Jess Pallas: ( Lupina )11.07. 2018Kapitola 34. Kam se i andělé bojí vkročit
Jess Pallas: ( Lupina )04.07. 2018Kapitola 33. Zahnaní do rohu
Jess Pallas: ( Lupina )27.06. 2018Kapitola 32. Zase jednou je to na mně
Jess Pallas: ( Lupina )20.06. 2018Kapitola 31. Spořádaná mysl
Jess Pallas: ( Lupina )13.06. 2018Kapitola 30. Galerie grázlů
Jess Pallas: ( Lupina )23.05. 2018Kapitola 29. Co leží vespod
Jess Pallas: ( Lupina )09.05. 2018Kapitola 28. Nalezený a ztracený
Jess Pallas: ( Lupina )25.04. 2018Kapitola 27. Pusto
Jess Pallas: ( Lupina )11.04. 2018Kapitola 26. Izolace
Jess Pallas: ( Lupina )28.03. 2018Kapitola 25. Kostky jsou vrženy
Jess Pallas: ( Lupina )07.03. 2018Kapitola 24. Zjevení
Jess Pallas: ( Lupina )14.02. 2018Kapitola 23. Pod pláštíkem
Jess Pallas: ( Lupina )24.01. 2018Kapitola 22. Jednoduchý plán
Jess Pallas: ( Lupina )10.01. 2018Kapitola 21. Ústní předávání informací
Jess Pallas: ( Lupina )22.11. 2017Kapitola 20. Na kobylku
Jess Pallas: ( Lupina )08.11. 2017Kapitola 19. Odcházení
Jess Pallas: ( Lupina )25.10. 2017Kapitola 18. Bratranec a sestřenice
Jess Pallas: ( Lupina )11.10. 2017Kapitola 17. Riziko povolání
Jess Pallas: ( Lupina )27.09. 2017Kapitola 16. Nahý
Jess Pallas: ( Lupina )13.09. 2017Kapitola 15. U Tří košťat
Jess Pallas: ( Lupina )23.08. 2017Kapitola 14. Skryté významy
Jess Pallas: ( Lupina )02.08. 2017Kapitola 13. Ponorková nemoc
Jess Pallas: ( Lupina )19.07. 2017Kapitola 12. U brány
Jess Pallas: ( Lupina )28.06. 2017Kapitola 11. Nejhorší z pokrytců
Jess Pallas: ( Lupina )07.06. 2017Kapitola 10. Konec tajností
Jess Pallas: ( Lupina )17.05. 2017Kapitola 9. Zranitelný
Jess Pallas: ( Lupina )03.05. 2017Kapitola 8. Hop a hop
Jess Pallas: ( Lupina )12.04. 2017Kapitola 7. Zábavička
Jess Pallas: ( Lupina )29.03. 2017Kapitola 6. Potřásání rukou
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )15.03. 2017Kapitola 5. Důvody k obavám
Jess Pallas: ( Lupina )22.02. 2017Kapitola 4. Krátké setkání
Jess Pallas: ( Lupina )08.02. 2017Kapitola 3. Vlkodlakova duše
Jess Pallas: ( Lupina )25.01. 2017Kapitola 2. Ústav pro zdivočelé
Jess Pallas: ( Lupina )11.01. 2017Kapitola 1. Nezbytnost
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )16.11. 2016Imperius - úvod