Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 4. Profesor Snape je popudlivý prevít

Z pohledu Hermiony

Hm. Myslím, že všichni ve škole se bojí profesora Snapea, protože navzdory faktu, že nás s Remusem spojují knihy a považuji jej za přítele, ani ho nenapadlo odstranit umlčovací kouzlo. Jen popadl lektvar a z místnosti prakticky prchl. Kdybych mohla mluvit, zakřičela bych za ním: „Zrádce,“ protože přesně tím je.

Profesor se ke mně přiblíží a švihne mi hůlkou před obličejem. „Nuže, dostalo se vám ponaučení, slečno Grangerová?“ zeptá se samolibě s jedním zvednutým obočím.

„Ano, pane profesore,“ přidrzle odpovím. S rukama sepjatýma za zády se houpu na patách. „Dostalo se mi ponaučení, že jste opravdu sexy, když se čertíte,“ dokončím, s hihňáním se otočím a vyběhnu z místnosti. Rozhodně nečekám na jeho odpověď. Pádím chodbou až za roh, kde se zastavím a zadýchaně lapám po dechu.

Nemůžu uvěřit, že jsem mu to fakt řekla. Ona je to pravda, je vážně atraktivní, když se durdí, a… no, tak nějak všeobecně, ale to nepatří k věcem, které můžete říct profesorům, aniž by to přineslo následky. Ne že bych se o ně starala, jen si vytvořím další příležitost ho otravovat a hltat ho očima.

Nakonec se dám dohromady a doběhnu k nebelvírské společenské místnosti. Rozrazím dveře. „Jak šel trest?“ zeptá se Harry okamžitě.

„Ale jo, dobře, použil na mě tlumící kouzlo a pak jsem mu řekla, že je sexy, takže tak nějak normálně,“ jen pokrčím rameny a padnu na pohovku. Naneštěstí pro Rona přistanu na něm. „Tý jo, jsi vážně pohodlný polštář,“ zazubím se. Šokovaně na mě zírají a naprázdno otvírají ústa jako kapři na suchu. „Zavřete pusy, pánové, nebo vám tam nafouká,“ poškádlím je.

„Použil na tebe tlumící kouzlo.“

„Řekla jsi tomu umaštěnému parchantovi, že je sexy… páni, kdo by to byl řekl, že si umíš tak dobře vymýšlet?“ zeptali se kluci zároveň.

„Jo… vymýšlela jsem si,“ přitakám a protočím očima. Vážně se soustředí na nesprávná fakta. Profesor Snape na mě použil tlumící kouzlo!

Tak se od Rona co nejsilněji odrazím. „Jauvajs, to sakra bolelo,“ zaúpí pode mnou.

„Dobrou, kluci!“ zasměju se a vydám se po schodech do ložnice. Tam se jen svléknu a zavrtám se pod peřinu, abych okamžitě hluboce a šťastně usnula.

ooOOoo

Druhý den ráno se probudím pozdě, ale při oblékání školní uniformy si říkám, co mi asi přinese den. V hlavě se mi urodí nápad. Budu muset něco vzít, ale myslím, že to zvládnu a vytočím profesora Snapea až ke stropu. Vidím, že nemám čas na snídani, strčím velkou hrst čokoládiček z Medového ráje do své brašny a seběhnu schody.

Ze společenské místnosti zamířím rovnou do podzemí. K mé hrůze jsou už všichni v učebně. Do prkýnka dubového, za tohle mě ukřižuje.

Nebo bych z toho mohla co nejvíc vytěžit. Rozrazím dveře a vtrhnu dovnitř. „Žádné strachy, už jsem tu,“ oznámím hlasitě. Funguje to, protože jsem získala pozornost celé třídy. Všichni se otočí a jen na mě zírají, v případě profesora Snapea výhružně.

„Deset bodů dolů za pozdní příchod, slečno Grangerová, a dalších deset za váš směšný výbuch. Důrazně vám doporučuji posadit se a být zticha,“ vyštěkne. No to si ale nemůžu nechat líbit, že?

„Deset bodů dolů profesoru Snapeovi za to, že je takový popudlivý prevít.“ Slyším kolektivní zalapání po dechu a jeho tvář zaplavuje hněv. Sakra, možná jsem zašla daleko.

„Slečno Grangerová,“ zařve, „zdá se, že včerejší lekce vám nestačila, takže to bude trest na celý příští měsíc,“ dodá klidněji.

„Věděla jsem, že si moji přítomnost užíváte, ale vážně, pane, nemyslíte, že je to trochu přemrštěné?“ zeptám se, protože si fakt myslím, že přehání.

Sleduju, jak ke mně rázuje a postaví se jen centimetr přede mne. Tvář má tak blízko, že chvilku myslím na to, že se nakloním a políbím ho. Rychle však tu myšlenku zaženu. „Nevím, a ani se nestarám, odkud se vzal ten váš pošetilý nápad, ale ujišťuji vás, že si čas strávený s vámi neužívám. Jen jej strpím, jelikož jsem vaším učitelem. Teď, sednout,“ vyštěkne a ukáže na mou lavici.

„Stačí říct,“ prohodím a jdu se připojit k Harrymu a Ronovi.

„Ty máš odvahu,“ pochechtává se Harry. „Já bych se neodvážil takhle mluvit se Snapem, a nemyslím, že někdo jiný ano.“

„Jo, vypadalo to, že tě zamorduje,“ vložil se Ron. „Koneckonců byl Smrtijed.“ Poslední věta mi zvedne mandle, jak se odvažuje to vytahovat?

„Co si to dovoluješ…?“

„Ticho!“ zařve Snape.

„Pchá, tohle je naposledy, co bráním vaši čest,“ zvolám, ale on už pokračuje v přednášce a ignoruje mě.

Povzdechnu si a odvrátím se od Ronalda. Vyndám čokoládu, rozbalím ji a strčím do pusy.

„Slečno Grangerová, jistě jste donesla dost pro všechny,“ pronese profesor Snape, když si změří prázdný obal. Spolehněte se, že bude sarkastický, ale špatná zpráva pro něj, mám.

Sáhnu do tašky, vytáhnu hrst čokolád a začnu je rozdávat. Celou dobu se na Snapea uculuju.

„Ven z mé třídy,“ zařve podruhé během dvou dnů.

S hihňáním vstanu, popadnu poslední čokoládu, a na odchodu mu ji vtisknu do dlaně.