Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Prostě jen být

Kapitola 24. Ukaž mi cestu – 1. část

Prostě jen být
Vložené: Lupina - 14.03. 2018 Téma: Prostě jen být
Lupina nám napísal:

Autor: Amarti                        Překlad: Lupina        Beta: marci                 Banner: arabeska

Originál: https://www.fanfiction.net/s/7454117/24/Just-to-Be

Rating: 16+

 

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 24. Ukaž mi cestu – 1. část

„To se jí prostě… nepodobá,“ Harry si hrábl rukama do již tak rozcuchaných vlasů.

„Třeba potřebovala odejít, aby, já nevím, třeba vychladla?“ navrhl Ron.

Harry na kamaráda jen úkosem pohlédl. Už to byly dva dny a nikdo o Hermioně zatím neslyšel. Co zjistili, tak nezkontaktovala žádného jejich kamaráda ani svoji rodinu. Na Příčné ulici ji neviděli, ani v Prasinkách, u svatého Munga, ani na ministerstvu. Podle Severuse opustila Británii. Stejně se vyplatilo to zkontrolovat.

„Mám o ni strach,“ zachmuřil se Harry.

„Bude v pořádku,“ byl přesvědčený Ron.

„Bude?“ Harry vstal a začal pochodovat před krbem. Od Hermionina zmizení byl Severus s Harrym pravidelně ve spojení. Harry převzal Hermioniny hodiny a hodně ze Severusovy administrativy a právních povinností ohledně poručnictví, zatímco ten ji hledal až na hranici vyčerpání.

Hermiona odešla, ale Severus se zdráhal nechat ji jen tak zmizet. Ne bez boje. A k tomu měl, jako vždy, Harryho plnou a neochvějnou podporu.

„Ano,“ odvětil Ron rozhodně. „Bude.“ Vstal a přešel k Harrymu, který právě vyhlížel z okna, jako by čekal, že se na cestě každou chvíli objeví Hermiona. „Podívej, kámo, že utekla, se mi nelíbí o nic víc než tobě. A souhlasím, že se jí to nepodobá. Ale… Hermiona se o sebe umí postarat. Neudělá nic nebezpečného a nikdo ji neunesl, odešla z vlastní vůle. Je to Miona – nic nedělá, aniž by nejdřív nezvážila důsledky. Zbytečně neriskuje. Sakra, ten poslední rok nás udržela naživu. Věř jí.“

Harry se na kamaráda povadle usmál. „Vím, že se o sebe umí postarat. Jen se jí nepodobá takhle mi zmizet.“

„Nezmizela tobě, chlape.“

Harry přikývl. „Já vím.“

„Co přesně se mezi nimi stalo, že odešla?“

Harry zaváhal. Ron věděl o něm a Hermioně, ale ze zjevných důvodů to nebylo téma, které by rádi probírali. O síle jejich pouta vypovídalo, jak všichni tři překonali ten pomotaný trojúhelník bez dopadu na jejich víru a přátelství.

Pověděl to kdysi Ginny, ale stručně. Nikdy tuto informaci proti němu nepoužila (koneckonců v té době spolu nechodili), ale stejně jako s jejím bratrem bylo lepší na toto téma ani nepomýšlet, natož o něm mluvit.

„Minulost.“ Harry doufal, že Ron pochopí a nebude se muset pouštět do obšírného vysvětlování.

Pro jednou Ronald Weasley pochopil narážku. Přikývl a odvrátil pohled.

Dlouho jen mlčeli a koukali z okna, jako by bylo křišťálovou koulí, která jim ukáže cestu.

„Takže Snape na to přišel a pohádali se a ona zmizela?“

Harry přikývl. „Tak nějak.“

Byla řada na Ronovi, aby přikývl. Se zřídka kdy viditelným odhodláním se otočil a oznámil: „Musím jít.“

Harry přikývl. Předpokládal, že se vrací do obchodu. „Dej mi vědět, kdybys -“

„Něco zaslechl. Vím, kámo.“ Poplácal přítele po zádech a vstoupil do krbu.

ooOOoo

Za poslední dva dny Severus myslel pouze na jedno.

Jak jen jsem to mohl tak kardinálně podělat?

Ten hlas, který na tolik měsíců umlčel, byl vždy pohotový k rychlé odpovědi. Věděl, že by ho neměl nechat popichovat, ale… ten zatracený otrava se tak těžko ignoroval. Ne, když měl téměř vždy pravdu.

Došly mu nápady. Zkontroloval všechna místa, která mohl navštívit, aniž by se z Grimmauldova náměstí vzdálil na delší dobu. Seděl na pohovce před krbem, jako by čekal, že se z něj jen tak, jako by se nic nestalo, vynoří Hermiona. Věděl, že jeho naděje jsou marné. Bylo tomu tak celý život.

Nejdříve Lily. Pak jeho matka. Teď Hermiona. Copak si nikdy neudrží ženu, kterou miluje a která miluje jeho? Bylo jeho osudem změnit v prach vše, čeho se dotkne?

Trhl hlavou nahoru, když v krbu zeleně zazářilo. Odváží se doufat, že to bude Hermiona, vrátí se k němu, aby mu odpustila, nebo mu alespoň vynadala a proklela ho? Raději by dostal zásah kletbou, než zůstat v současné situaci.

Z plamenů vystoupila postava. Samozřejmě nikdy nebyl takový šťastlivec. Byl to zatracený Ronald Weasley. Jistě. Byla to jen otázka času.

„Přišel jste si škodolibě užít?“ ušklíbl se Severus. „Nebo mi odčarujete koule za to, že jsem ublížil vaší kamarádce?“

„Sotva,“ odvětil Weasley a posadil se do křesla po Severusově pravici. „Vy a já si musíme promluvit.“

„Ze všech důležitých věcí, které si nárokují můj čas, Weasley, rozhovor s vámi mezi ně nepatří.“

„Máte čas, Snape, protože toto je naprosto nezbytné.“

Severus se zasmál krutě, bez pobavení. „Jistě. Samozřejmě je nezbytné říct mi, že jsem vaši kamarádku nesmírně zranil tak, až skutečně odešla, a že jste teď tady, abyste bránil její čest.“

„Víte, Snape, na někoho tak zatraceně inteligentního dokážete být občas pořádný idiot.“

„Nemyslete si, že to už nevím, Weasley. Když se něco takového děje, často si přeju mít vaši hlavu. Selhání je mnohem, mnohem jednodušší, když chybí schopnosti nebo očekávání úspěchu.“

„Nebudu předstírat, že jsem inteligentní chlap, ale poznám natvrdlost, když ji vidím. A právě teď mi zírá do tváře, má zahnutý nos a tak.“

„Urážky mého vzhledu, Weasley? Jsem raněn.“

„Jste zraněný, Snape. Stejně tak i Hermiona. Proto jsem zde.“

„Kde je?“ vyhrkl Severus, jak okamžitě zapomněl na sarkasmus a kousavá slova. „Viděl jste ji?“

„Samozřejmě neviděl,“ odvětil Weasley, „proto jsem si s vámi přišel promluvit.“

„Pak jak víte, že je zraněná?“

„Utekla, ne?“

Vzduch byl prostoupen napětím obou mužů, kteří na sebe zírali. Nakonec Severus promluvil. „Ano, utekla.“

Weasley se v křesle uvolnil. Promluvil ke stropu.

„Kolik toho víte o naší činnosti během posledního roku války?“

Severus překvapeně zamrkal. Věděl víc, než by přiznal, ale projít vše, co věděl tenkrát a od té doby zjistil… sakra, to bude dlouhý rozhovor.

Weasley si to uvědomil a odmávl to. „Promiňte, to bylo vágní, že? Víte, že jsme Harry, Hermiona a já poslední rok války strávili křižováním Británií, abychom nalezli Voldemortovy viteály a způsob, jak je zničit.“ Severus přikývl. „Také asi víte, že jsme neměli žádný plán, co vlastně dělat.“ Severus opět přikývl.

Weasley se zhluboka nadechl a pokračoval. „Co se všeobecně neví, je fakt, že asi po třech měsících našeho hledání a po měsíci ve stanu jsem… od nich odešel. Opustil jsem je uprostřed hledání.“ Polkl. „Nechal jsem je napospas smrti.“

Severus to věděl, i když to zjistil jen z Hermionina příběhu a Harryho vzpomínek. Žádný z popisů války ani vlastních životopisů Zlatého tria to nezmiňoval. Pohled se mu trochu uvolnil, ale paže držel pevně založené.

„Byla to… velmi těžká situace. Byli jsme sami, ocejchovaní smrtí, bez možností komunikace s vnějším světem a měli jsme na starosti nemožnou misi, pro jejíž dokončení jsme neměli prostředky. Hladověli jsme a trpěli zimou a nosili ten přívěšek. Jedné noci jsem… vybuchl. A sebral se a zdrhnul.

Hermiona tím byla zničená. Napochodoval jsem ke dveřím stanu a ptal se jí, jestli půjde se mnou. Dal jsem jí jen zlomek vteřiny, aby provedla trvalé rozhodnutí, jestli opustí misi, opustí Harryho, opustí vše a nechá osud kouzelnického světa, aby změnil směr. Věděl jsem, že to neudělá, protože je to Hermiona a ona je žena závazku. Pak jsem jí řekl nějaké krutosti a odešel. No, neřekl jsem jen krutosti. Nařkl jsem je, že spolu mají románek, že jeho miluje víc než mě, že mu dává přednost. Nebyla to pravda tehdy a není to pravda teď.

Našel jsem je až po několika týdnech té noci, kdy jste nás nechal najít ten meč. Možná jste mě i viděl. To nevím.“

Severus tehdy Weasleyho opravdu viděl. Už se chystal přiskočit a zachránit Potterův nebohý krk před utopením, když se z lesa vynořil Weasley a zamířil k tůni. Bylo to jedinkrát, kdy Severus rád viděl Ronalda Weasleyho, protože mu tím umožnil zůstat neodhalený a nepozorovaně se odmístit. Kdyby se Weasley neobjevil, ta noc, i celá válka mohly skončit naprosto jinak.

„V každém případě jsme s Hermionou minulost nikdy nepřekonali. Smířili jsme se a odpustila mi a po válce jsme konečně začali pořádně randit. Emoce bouřily a bylo hezké získat trochu normálního života, víte, co myslím? Ale nikdy mi pak už úplně nevěřila. Nechal jsem ji na holičkách, samotnou, když mě potřebovala patrně nejvíc. Sakra, vím, že mě potřebovala nejvíc. Pláchl jsem, když se situace zhoršila. Opustil jsem ji, prostě a jasně, přestože za mnou vyběhla a volala mě, abych zůstal.

Ale za bolestí z mého odchodu byla bolest, že jsem zpochybnil její lásku a věrnost a přijetí závazku, když jsem pro to neměl důvod. Tak mě sžíral vlastní strach a nejistota, že jsem si veškerou svou frustraci vylil na ni. Myslím, že bolest ze ztráty mé víry v ni byla horší než bolest z opuštění. Jsem si jistý, že tato bolest nás nakonec rozdělila.

Lituju toho každý den mého života, protože v tom jediném okamžiku jsem ji ztratil navždy.“

Severus rozuměl bolesti vyvolané touto lítostí a věděl, že Weasley patrně ví, že Severus to ví.

„Snape, neudělejte tu samou chybu jako já. Nezradila vaši důvěru. Nebyla nevěrná. Dostala se do nemožné situace jako my všichni a v okamžiku slabosti nebo strachu, nebo co to bylo, se přimkla k jediné další osobě toho světa. Nezasloužila si potrestání tehdy a jistě si nezaslouží potrestání teď, o sedm let později, od někoho, kdo tehdy ani nebyl součástí jejího života.“

Severus nenáviděl, nenáviděl fakt, že pro jednou v jeho životě má Weasley pravdu.

Zná ji lépe, než ji kdy budeš znát ty, prohlásil hlásek krutě. ‚Zná‘ ji v každém smyslu toho slova.

„Proč mi to všechno vykládáte, Weasley?“ Ano, Weasley byl Nebelvír a ti mají hrozný zlozvyk v konání vznešených věcí a sdělování důležitých informací jen tak, pro nic za nic, ale Severus jakožto Zmijozel odmítal věřit, že tento chlapec, chlapec, který miloval ženu, kterou miloval Severus, mu řekne něco důležitého jen z dobroty srdce.

„Protože,“ začal vysvětlovat Weasley, „vás Hermiona miluje. Ne mě, vás. Řekl jsem vám, že s tím musím žít. Se svým selháním musím žít po zbytek života. Ale víc než aby byla se mnou, chci, aby byla šťastná. Vy jste ji z jakéhosi důvodu dělal šťastnou velmi dlouhou dobu. Možná ji dokážete udělat šťastnou znova, možná ne. To nevím. Netuším, co jste jí řekl.“

„Nic, co by měla vyslechnout,“ zamumlal Severus.

„Ale i když už ji nedokážete udělat šťastnou, jste jediný člověk, který ji může najít.“

Severus si výsměšně odfrknul.

„Udělal bych to, kdybych mohl, Weasley.“

„Můžete a najdete.“

Weasley se k němu přiblížil, zalovil v kapse a vytáhl nějaký předmět. Severus viděl, že je to malý stříbrný válec s tlačítkem na jedné straně.

„Co to k čertu je?“

„Zatemňovač,“ odvětil Weasley, jako by šlo o nejzřejmější věc na světě.

„Co to sakra je, ten zatemňovač?“

Weasley vzal předmět ze Severusovy ruky a cvakl tlačítkem. Světlo lamp znenadání vplulo do předmětu, který se následně s lupnutím zavřel a utopil místnost ve tmě. S dalším cvaknutím světlo vyplulo zpět k lampám jako malá tancující sluníčka.

„Rozkošný trik,“ vysmíval se Severus, „ale nevadilo by vám sdělit mi, jak mi toto, do prdele, má pomoct najít Hermionu?“

„To opravdu nemůžu vysvětlit,“ oponoval Weasley. „A nejsem si jistý, že bych měl. Brumbál mi ho odkázal s poznámkou, že doufá, že až budou věci nejtemnější, ukáže mi světlo. No, jak jsem řekl, nechal jsem je v bryndě. Ji. Okamžitě jsem toho litoval, ale nedokázal jsem najít cestu zpět. Hermioniny obrany byly příliš dobré a Harry trval na nevyzpytatelném plánování přesunů po celé Británii. Cílem bylo, aby nás nikdo nenašel, a fungovalo to, jako většina věcí, které má na starosti Hermiona.

Toto,“ podal Severusovi zatemňovač zpět, „mi pomohlo najít světlo, když věci byly nejtemnější.“

„Takže mi tu zatracenou věc dáte a neřeknete, jak ji pořádně použít?“

Weasley přikývl.

Zatraceně přikývl.

„No, rád bych konstatoval, že jste velká pomoc, Weasley, ale…“

„Nemyslím, že to funguje, když víte, co čekat!“ protestoval Weasley. „Brumbál mi neřekl, k čemu je, nebo jak ho použít, a asi z nějakého důvodu. Mohl návod zahrnout do testamentu, ale byl to Brumbál – proč mluvit přímo, když můžete v hádankách? Málem jsem tu zatracenou věc vyhodil, ale počítal jsem, že věděl, co dělá, a nechal si ho. Dobře jsem udělal.“

„Ale Weasley, jestli nevím, jak jej použít, jak můžu doufat, že ji naleznu?“

Weasley zaváhal. „Nefunguje to, když ji chcete najít vy. Funguje, jen když ona chce najít vás.“

„Ale co když…“ Severus se zastavil. Neprozradí před Weasleym slabost nebo zranitelnost. Už tak to bylo zlé.

„Vím,“ Weasley si mezeru doplnil sám, což byl na něho působivý výkon. „Snad to nebudete muset zjistit. Ale možná budete muset chvíli počkat.“

V čekání na věci, obzvlášť dobré, Severus vynikal. Čekal roky, desetiletí, až se stanou dobré věci. Toto zvládne.

„Jestli se mýlíte, Weasley…“

„Jasně, moje tělo nenajdou. Ale věřte mi, vyjde to. Jen ho celou dobu noste u sebe – až to přijde, jestli to přijde, budete muset jednat rychle. Ale pak budete vědět, co dělat. Věřte mi, když jsem to věděl já, tak vy taky.“

Přešel ke krbu a z keramické nádobky na římse nabral letaxový prášek.

„Weasley,“ zavolal na něj Severus, když vkročil dovnitř. Střetli se pohledem.

„Děkuji vám.“

Weasley pokývl. „Přivedete naše děvče domů,“ pravil, upustil prášek a zmizel.

Severus zíral na předmět v ruce. Cvaknutím jej otevřel a zavřel a zas a zas. Světlo v rychlém spádu vyplouvalo a zaplouvalo jako zářivé koule tam a zpět.

Musím být pitomější než on, když věřím, že tato zatracená věc je klíčem k jejímu nalezení, pomyslel si.

To jsi, vysmíval se hlásek.

ooOOoo

Harry se přeletaxoval asi o hodinu později a našel svého bývalého profesora sedět na pohovce a zírat na něco v rukou. Opatrně přistoupil a poznal ten předmět mezi prsty. Severus k němu vzhlédl s tichou otázkou v očích a Harry jen nepatrně pokývl. Ano, to vyjde, ale jen když ona bude chtít.

Severus se rozhodl, že zatím to bude muset stačit.

Vstal a následoval Harryho po schodech do podkroví. Bez ohledu na všechny dramatické změny v osobním životě měl především závazky k dětem. Zandal zatemňovač do kapsy, odsunul celou tuto situaci stranou, odložil Severuse a stal se panem Snapem, učitelem a zákonným opatrovníkem dětí nahoře.

Modlil se k bohu, aby jej Hermiona chtěla najít, protože nebyl v pozici, aby ji hledal víc, než již udělal. Jakkoliv by to chtěl.

ooOOoo

Vzhledem ke svému novému jménu Leopold nečekal, že na toto téma něco zaslechne. Ale jednoho dne na chlapeckých záchodcích v šestém patře se tak stalo.

Prváci sem v podstatě chodit mohli, ale všeobecně se vědělo, že tyto záchodky jsou od nepaměti útočištěm zmijozelských sedmáků. Pokud sem dorazil někdo z nižších ročníků, zatímco zde probíhala diskuze, byl tvrdě poučen, že sem nemá dovoleno vstupovat.

Doběhl by si do osmého patra, ale občas prostě musíte, když to na vás přijde.

Bezpečně zapadl do kabinky nejdál od dveří, poslední zvuky spláchnutí se rozplynuly, když zaslechl kroky a hluboké hlasy.

Sakra, zanadával v duchu Leopold. Zvedl nohy a skrčil se na záchodové míse. Doufal, že nebudou kontrolovat kabinky, než začnou mluvit. Naštěstí k tomu nedošlo.

„Nejužší číča, jakou jsem kdy měl,“ chlubil se jeden, zrovna když vstoupili. „Stojí za každý podělaný svrček.“

„Nebojíš se, že něco chytneš?“ ptal se druhý, pištivější hlas zvědavě a… obdivně? Závistivě?

„Ne,“ reagoval první hlas. „Mají na to kouzla, víš, co je udrží nenakažlivé, ať už je šoustá kdokoli.“

„Tak co jsi s ní dělal? Šoustal?“

„Víc než to,“ odpověděl první hlas. „Taky jsem ji trochu zmlátil, jen abych jí připomněl, co je a co provedla hrdému jménu naší koleje.“

„A ona… tě nechala?“

„Jasně že mě sakra nechala – koupil jsem si ji a zaplatil za ni. Když za ženskou zaplatíš, můžeš si dělat, co chceš,“ osvětloval první hlas vědoucně, jako by byl odborníkem, který toto dělá celý život. „Zvlášť se smrtijedskou děvkou.“

Leopoldova hlava vystřelil nahoru, ani nevěděl, že se tak krčil. Smrtijedská děvka?

Teď ucítil cigaretový kouř. Jen aby nezačal kašlat.

„Jak víš, že je opravdická? Za takovou musíš zaplatit víc, že? Tak to říkal Harper.“

„Madame Ludmila mi slíbila skutečnou a že si s ní budu moct dělat, co chci, a že o to ještě bude prosit.“

„A?“

Leopold ten úšklebek téměř viděl i přes dveře kabinky. „Samozřejmě prosila.“

Druhý hlas zasténal, nebo zaúpěl? To Leopold opravdu nechtěl vědět. Ale chtěl znát identitu té dívky. Možná je to někdo, koho zná. Možná je to… ne, to nemůže být.

„Tak kterou jsi měl?“ zeptal se druhý hlas nadšeně.

Obláček kouře. „Rosierovou.“

Leopold ucítil ostrou bolest v žaludku. S výkřikem bojoval malou pěstí strčenou v ústech, kousal se do ní a oči držel pevně zavřené. Ne Brigita. Ne Brigita. Jak je mohla nechat dělat jí… tohle? Brigita, kterou znal, byla chytrá a silná a tvrdá a zuřivě chránila jeho a Ermengarde.

Musel zjistit pravdu. Snape tehdy řekl, že je kdesi živá a relativně v bezpečí. Jaká je jeho definice bezpečí?

Snapeovi se nedá věřit, že řekne pravdu. Teď už to ví.

„Nemůžu se dočkat velikonočních prázdnin,“ pokračoval první hlas. „Do té doby na Obrtlou ulici neproklouznu.“

„Kolik stojí?“ zeptal se druhý hlas.

Z odpovědi odkapávalo pohrdání. „Víc, než si můžeš dovolit.“

Obrtlá ulice. Znělo to známě. U Příčné, že ano? V Londýně? Jak daleko od Londýna jsou? Leopold se již upsal, že na Velikonoce zůstane v Bradavicích. I kdyby se vrátil, zatraceně nebude mít šanci nepozorovaně odejít z Grimmauldova náměstí, rozhodně ne, aniž by jej nezpozoroval on.

A proč nic neřekla ona? Pokud to věděl Snape, slečna Grangerová taky. Ti dva byli na sebe prakticky nalepení. Nerad myslel na doslovnou verzi řečeného, ale už mu bylo dvanáct a představa muže nalepeného na ženu mu poslední dobou začínala přicházet na mysl čím dál častěji. Nebyla nepříjemná, jen poněkud nepohodlná. Nařídil jí Snape, aby nic neříkala? Možná. Ale od kdy ho tak poslouchala? A jednou je slyšel ‚při tom‘, bylo to pozdě v noci o vánočních prázdninách, když hloupě zapomněli na tlumící kouzla. Teda – zatraceně traumatizující zážitek.

Mysl mu tak pracovala, že přestal sledovat nit hovoru. Slyšel chlapce odejít a chvíli počkal, než se odvážil vyjít z kabinky. Cestou kolem zdi začal tvořit plán.

Musí se dostat do Londýna.

Do Obrtlé ulice.

Do bordelu v Obrtlé ulici.

Bez dospělých.

A dostane sestru ven.

Odvaha, klid a rytířskost jdou u nich ruku v ruce.

Opravdu jednoduchý plán. Tedy na Nebelvíra.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Prosim o další kapitolu. To se nedá vydržet ta zvědavost jak to dopadne. Irena

Re: Kapitola 24. Ukaž mi cestu – 1. část Od: luisakralickova - 14.03. 2018
Děvčata díky, kapitola jedna báseň. Nejdřív jedinečný rozhovor s Ronem a pak malý Nebelvír na stezce odvahy. Jsem zvědavá, co přijde příště.

Skoro se mi chce říct: sláva Ronaldovi, konečně projevil svou statečnost a promluvil si se Snapeem. Musím říct: sláva Leopoldovi, onť pravým rytířem, chrabrého srdce a věrným. Co dodat, oba nebelvíři, každý jiný. Kdyby to Godrick věděl, jak by je obdaroval, co by jim poradil? 1. "Poslouchejte své srdce, to nejlepší rádce." 2. " Když selže odvaha, když tě opustí přátelé, na koho se obrátíš? Na své srdce, které ti ukáže cestu." Jsem dnes nějaká pohádkomilná, příliš důvěřivá. Děkuji za novou kapitolu, doufám že mistr najde svou družku a nebude jim ublíženo.

Jakkoli příšerné je, že Hermiona zmizela, má to i své pozitivní stránky - Harry a Severus spolupracují, a jde jim to moc dobře, takže je šance, že jim to vydrží už napořád. Severusovi konečně a definitivně došlo, jaký byl oslík, takže až se mu zase povede získat Hermionu (a v tomhle pevně věřím jeho urputnosti a tvrdohlavosti), už nikdy, opravdu nikdy, ji nebude otravovat s touto záležitostí, protože mu došlo, že to je minulost a teď už vidí jasně. A začnou s čistým stolem. A Ronovi se povedlo - aniž by o to usiloval, to je na tom to nejkrásnější - získat Severusův respekt. Z toho neomaleného hlupáčka vyrostl úžasný mužský! Číst jejich rozhovor, to byla báseň. Škoda, že pak přišlo to Leopoldovo prozření. Ale v odpovědích na předchozí komentáře jsi naznačila, že je na co se těšit - ba dokonce, že v tom bude mít jakousi úlohu jistý kouzelník, který se nám tu zatím jen mihl a na kterého už dlouho čekám ;-) Díky, čarodějky!

Severusi, neboj, Hermiona se v pravý čas objeví. Ale máš další problém, Leopold chce pátrat na vlastní pěst, protože slyšel něco, co fakt slyšet neměl. Děkuji
Jenomže to Severus ještě netuší... A až to přijde... Jako rána mezi oči to bude. Já děkuji za komentář, silrien.

Re: Kapitola 24. Ukaž mi cestu – 1. část Od: Neprihlásený - 14.03. 2018
Ach jo...a teď to půjde do kytek.

Kolikrát jsem četla, že by měl Ron nad Severusem v tom dobrém slova smyslu navrch? To se velmi snadno pamatuje. Nikdy. Takového dospělého Rona bych si dokázala velmi snadno oblíbit. Ať pěkně Severus zpytuje. Sám si nadrobil, sám si sní. Jen kdyby tím netrpěla Hermiona a všichni kolem. Pěkně Ron Brumbála vystihl - proč mluvit přímo, když to jde v hádankách. Ten konec je prostě strašný, už se děsím co Nebelvír Leopold podnikne. Díky, Lupino a marci, tentokrát hlavně za Rona.
Ron je tady výjimečný, to tedy ano. Ale nemůže být v kapitole vše harmonické, musel se objevit průšvih s Leopoldem. A vše pomalu spěje do finále. Děkuji moc za komentář, martiku :-)

Zdejší Ron se mi líbí, evidentně dospěl, prošel si peklem a přesto to ustál. Severus je Severus, hlásem přisype sůl do rány, ale stále zachovává tvář a ta představa, že to Hermiona musí chtít, aby ji našel... no, asi ho čeká dlouhé zpytování. Netušila jsem, jak zatmívač funguje, toto mi to osvětlilo aspoň trochu, v originále jsem to nepochopila a navíc tu trefně vystihli Albuse, proč by měl něco říct přímo... dědek jeden potměšilej. Nechá 3 děti pátrat po celé Anglii, s terčem na srdci, ať se o sebe postarají. To, že to ti tři zvládli byl spíš zázrak. Děkuju za překlad
Tak o Brumbálovi si tohle myslí hodně z nás. Ale musí se mu nechat sestavení tohoto přístroje... Severus opravdu ještě bude zpytovat :-) Děkuji za komentář, kakostko.

Re: Kapitola 24. Ukaž mi cestu – 1. část Od: margareta - 14.03. 2018
Jsem ráda, že se Ron konečně připojil. Je z toho jasně vidět, jak hluboce mu na Hermioně záleží, když překonal svoji snad nejsilnější osobní averzi a člověku, jehož se týkala, nabídl pomoc. Možná, že se připojí i jinak? Doufám, že se Hermiona brzy vrátí, že ji přivede zpátky starost o děti. S vyřešením vztahu se Severusem to už asi tak přímočaré nebude. Mám strašný strach o Leopolda. Co zjistí, jestli se mu podaří kontaktovat sestru? Co se od ní dozví? A jaký to bude mít vliv na jeho další život ve škole a na jeho vztah ke Snapeovi? Jen doufám, že sestra mu vysvětlí, co pro ně Snape dělá! Moc děkuji za kapitolu! Je to bolestné čtení, protože trochu znám poměry a život, který jsou někdy nuceny žít děti po propuštění z dětských domovů. Nebývá to často nic hezkého, i když to nejsou děti nepřátel. Děkuji!
Pro Rona je možná zatím brzo, aby se připojil k dětem, ale vyhlídky tu jsou... Až si bude jistý, že k dětem bude přistupovat naprosto bez předsudků, jistě se ozve. Protože tento Ron je už muž. Leopold byl časovaná bomba. Dalo se čekat, že se v Bradavicích dozví pravdu. Jaké následky jeho rozhodnutí zachránit sestru přinese, uvidíme brzy. Jak píšeš, je to bolestné čtení, ale působí tak reálně. Bohužel i takové věci se dějí. Přejme všem dětem, aby se dostaly pod Severusova křídla. Děkuji za komentář, margareto.

Hezky, vida, jak se jeste zatemnovac hodi.. Aaajejda, tady budou potize.. Dekuju!
Já děkuji za komentář, zuzule :-)

Pro Merlina! Čím mám začít dřív? Autorka nás v tom zase pěkně nechala vykoupat - nejdřív nás ukolíbá velice kultivovaným rozhovorem mezi Ronem a Severusem (rozhodně unikát, nic takového jsem nikdy nečetla!), dá Severusovi a nám do ruky naději, a pak přijde bomba. Statečný nebelvír Leopold Rosier si chce jít na Obrtlou pro sestru! Teď se budu klepat strachy, co vyvede! A Snape sice odložil Severuse a jeho city stranou, ale stejně má srdce hlasitější než hlavu. Do prkýnka dubovýho, to je situace... Velikánské díky, Lupinko a Marci! Tuhle povídku opravdu miluju.
Tak víš co, těš se na dobrý konec :-) Severus už snad brzy zjistí, jak se používá zatemňovač, na této frontě snad bude uzavřen mír. Co však Leopold... tak ten ještě chvilku bude muset počkat. Mohu naznačit - historie se bude opakovat. A dál - Draco je na banneru :-) Jsem strašně ráda, že se líbí. Děkuji za komentář, Jacomo.

Vzdycky me potesi, kdyz narazim na povidku, kde se mi Ron libi. Je jich tak malo a Ron umi byt tak pitomy! Tady ovsem zazaril a ja jsem nejenom autorce, ale i tvemu prekladu za to vdecna. Co se Leopolda tyce... Vsechny mame o nej strach, je to tak? Pomalu ale jiste se bojim, co nas ceka v pristi kapitole. Moc a moc dekuji!
Ano, Ron je tu úžasný. Hrozně dobře se mi překládal. Leopold nás pomalu vede k finále povídky... Děkuji za komentář, Gift.

Prehľad článkov k tejto téme:

Amarti: ( Lupina )05.06. 2018Kapitola 30. Epilog: Na věky věků
Amarti: ( Lupina )30.05. 2018Kapitola 29. Pošetilé mávání hůlkou
Amarti: ( Lupina )16.05. 2018Kapitola 28. Kde mají chrabré srdce
Amarti: ( Lupina )02.05. 2018Kapitola 27. Myslím, že vidím jiskru naděje
Amarti: ( Lupina )18.04. 2018Kapitola 26. Přichází soumrak
Amarti: ( Lupina )04.04. 2018Kapitola 25. Vezmi mě domů
Amarti: ( Lupina )21.03. 2018Kapitola 24. Ukaž mi cestu – 2. část
Amarti: ( Lupina )14.03. 2018Kapitola 24. Ukaž mi cestu – 1. část
Amarti: ( Lupina )28.02. 2018Kapitola 23. Harry a Hermiona – 2. část
Amarti: ( Lupina )21.02. 2018Kapitola 23. Harry a Hermiona – 1. část
Amarti: ( Lupina )07.02. 2018Kapitola 22. Severus a Lily – 2. část
Amarti: ( Lupina )31.01. 2018Kapitola 22. Severus a Lily – 1. část
Amarti: ( Lupina )17.01. 2018Kapitola 21. Umění napodobuje život
Amarti: ( Lupina )29.11. 2017Kapitola 20. Vyvrženec
Amarti: ( Lupina )15.11. 2017Kapitola 19. Expecto patronum!
Amarti: ( Lupina )01.11. 2017Kapitola 18. Svatá noc
Amarti: ( Lupina )18.10. 2017Kapitola 17. Léčitelka
Amarti: ( Lupina )04.10. 2017Kapitola 16. Lobbisté
Amarti: ( Lupina )20.09. 2017Kapitola 15. Co bych mohl být
Amarti: ( Lupina )06.09. 2017Kapitola 14. Jako přátelé – 2. část
Amarti: ( Lupina )30.08. 2017Kapitola 14. Jako přátelé – 1. část
Amarti: ( Lupina )16.08. 2017Kapitola 13. Mnoho šťastných návratů – 2. část
Amarti: ( Lupina )09.08. 2017Kapitola 13. Mnoho šťastných návratů – 1. část
Amarti: ( Lupina )26.07. 2017Kapitola 12. Odevzdání
Amarti: ( Lupina )12.07. 2017Kapitola 11. Osvobození – 2. část
Amarti: ( Lupina )05.07. 2017Kapitola 11. Osvobození – 1. část
Amarti: ( Lupina )21.06. 2017Kapitola 10. Co teď – 2. část
Amarti: ( Lupina )14.06. 2017Kapitola 10. Co teď – 1. část
Amarti: ( Lupina )31.05. 2017Kapitola 9. Prostě jen být – 2. část
Amarti: ( Lupina )24.05. 2017Kapitola 9. Prostě jen být – 1. část
Amarti: ( Lupina )10.05. 2017Kapitola 8. Co je podstatné
Amarti: ( Lupina )26.04. 2017Kapitola 7. Jen seďte a sledujte – 2. část
Amarti: ( Lupina )19.04. 2017Kapitola 7. Jen seďte a sledujte – 1. část
Amarti: ( Lupina )05.04. 2017Kapitola 6. Přijetí
Amarti: ( Lupina )22.03. 2017Kapitola 5. Lidské gesto
Amarti: ( Lupina )08.03. 2017Kapitola 4. Roztříštěné porcelánové panenky – 2. část
Amarti: ( Lupina )01.03. 2017Kapitola 4. Roztříštěné porcelánové panenky – 1. část
Amarti: ( Lupina )15.02. 2017Kapitola 3. Skromná nabídka
Amarti: ( Lupina )01.02. 2017Kapitola 2. Staré duše
Amarti: ( Lupina )18.01. 2017Kapitola 1. Prolog: Zapomenutí
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )23.11. 2016Prostě jen být - úvod