Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 10. Profesor Bábovka

Z pohledu Hermiony

Od toho osudného dne ve Velké síni je vidět, že Severuse já a můj postoj víc a víc štveme… mám podezření, že plánuje odplatu a bojím se, že tentokrát by mu to mohlo vyjít. Je to velmi chytrý muž a Zmijozel, což znamená, že je prohnaný… velmi prohnaný; bože, jsem v háji!

Hlasitě zaúpím a tvrdě bouchnu hlavou do stolu. „Auu!“ vykřiknu, protože to fakt bolí!

„Slečno Grangerová, chtěla byste se se zbytkem třídy o něco podělit?“ zeptá se mě.

„Kde začít… několik posledních nocí mě sžírají obavy, že mi vrátíte ty žertíčky, jelikož jste lstivý profesůrek,“ začnu a protože se na mě mračí, mrknu na něj a vrátím se k tirádě. „Jsem tak stresovaná, protože nemám tušení, co chci dělat po složení zkoušek OVCE. A před kamarády musím mít tajemství, když mě napadne něco nového,“ prohlásím prostě. „Navrch k tomu jsem se bouchla o stůl. Můžete se mi na to kouknout?“ zeptám se ho nevinně.

„Děkuji, že jste se podělila o zajímavý náhled do vaší šílené mysli, slečno Grangerová, ale pochybuji, že se musím dívat na vaši hlavu. Jsem si jistý, že je naprosto v pořádku. Jak jsem říkal…“

„Ale pane profesore, nemyslím, že je v pořádku…“ oponuju s našpulenou pusou, „jak by vám bylo, kdybych v příští hodině padla mrtvá k zemi, a vy jste tomu mohl předejít?“

„Slečno Grangerová, nechcete, abych na toto odpovídal. Vraťte se k lektvaru,“ pokyne.

„Dobře, ale neplačte pak Brumbálovi na rameni, až zhynu, profesore Bábovko.“ Zaslechnu šokované zalapání po vzduchu, to nejhlasitější od Harryho, který sedí vedle mě.

„Co jste to řekla?“ zachrčí nebezpečně ostrým hlasem a zabodne do mě tmavé oči.

„Jen jsem si říkala, jestli nejste Brumbálův mazlíček,“ ušklíbnu se a sugestivně na něj mrknu.

„Ven, ven z mé učebny, a to okamžitě!“ zahuláká tak hlasitě, že nepotřebuju pobízet. Podle výrazu jeho tváře jsem na něj zatlačila příliš.

„Pomoc, chce mě zabít!“ zaječím, vstanu a vyběhnu z učebny… za mnou se rozléhá smích.

ooOOoo

Sedím ve Velké síni, rýpu se v jahodovém drobenkovém koláči, když tu mi něco přistane v klíně. Vzhlédnu a kolem mě létá sova. Hm, jsem zvědavá, kdo mi napsal.

Nejprve otevírám obálku opatrně, ale při prvním záblesku ministerského razítka na vrchu pergamenu ji roztrhnu a začtu se.

Vážená slečno Grangerová,

s politováním vás musíme informovat, že po patřičném uvážení jsme vás prohlásili za nezpůsobilou, abyste letos skládala OVCE.

Vytřeštím oči. Co to sakra je?

Bohužel jsme udělali chybu a zdá se, že nakonec nejste čarodějka, jste nezvykle talentovaný zahradní trpaslík. Talent stranou, obáváme se, že trpaslíkům je zakázáno studovat v Bradavicích, tudíž jste vyloučena.

A tady jsem přestala číst. Srdce mi pádí, když probírám vše, co jsem teď zjistila, ale nejhorší z toho je, že budu vyloučena. „Ó můj bože, ó můj bože,“ naříkám a dýchám zrychleně, až začnu hyperventilovat.

„Hermiono, co se děje?“ zeptá se Harry a položí mi ruku na rameno.

„Harry, jsem zahradní trpaslík, zasraný trpaslík,“ zaječím až příliš nahlas, takže všichni v síni se ke mně otočí. Vytrysknou mi slzy.

„Proč já… proč já musím být trpaslík?“ kvílím.

„Slečno Grangerová, ujišťuji vás, že v této škole nejsou žádní trpaslíci,“ Brumbál se mě snaží uklidnit, ale to mě jen rozvzlyká ještě víc.

„Vím, že mě kvůli tomu vyloučíte,“ tiše popotáhnu.

Zmateně na mě hledí, načež vytáhne hůlku a zavelí: „Accio dopis.“ Můj pitomý dopis odletí podél stolu směrem k němu a všichni se zatajeným dechem čekají, co se bude dít.

„Měla jsem jít na jinou školu, jakoukoliv, a tohle by se nestalo, a nemusela bych si všechny ty roky nechat líbit lidi, které nenávidím. Nemusela bych snášet, jak Draco sní o Harrym, jo, Harry, je to fakt, Draco je do tebe zamilovaný, a vím, že ty do něho, tak už se dejte dohromady. A nemusela bych poslouchat všechny ty nesmysly profesorky Trelawneyové, mohla jsem prostě…“

„Slečno Grangerová, nejste trpaslík.“ Brumbálův hlas způsobí, že ztuhnu a šokem mi spadne brada. Utřu si slzy a přestanu plakat.

„Cože?“

„Zdá se, že kdokoliv toto poslal, zamýšlel si z vás vystřelit,“ dodá a lehce listem potřepe. Ministerské razítko okamžitě zmizí.

„Ach.“ A pak si uvědomím, co jsem právě řekla. Rozhlédnu se. Všichni studenti se řehtají, Dracovo místo je prázdné, Trelawneyová v slzách a Severus Snape se na mě ušklíbá.

Za tohle toho domýšlivého bastarda dostanu.