Preklady fanfiction Harryho Pottera

Jakkoliv to nazveš…

Kapitola 3. …není to naivita

Před třemi lety

Když válka skončila a Severus se zotavil, slíbil si, že na Grimmauldovo náměstí už nikdy nevkročí, ledaže by se objevil nový Pán zla. Žádný Pán zla, přesto si aktuální situace vyžádala jeho přítomnost.

„Nepropadejme panice,“ prohlásil Artur Weasley.

„Od někoho, kdo už ženatý je, to sedí,“ vtipkovala právě Hermiona, když Severus vstoupil do kuchyně.

Minerva a pár dalších mu pokývli na pozdrav. Přesunul se do rohu, odkud stejně jako v minulosti pozoroval okolní dění.

„Kdy dorazí Kingsley?“ tázala se Minerva tiše.

„Měl by tu být každým okamžikem,“ odpověděla Molly Weasleyová.

„Myslím, že bychom měli probrat, co se stane, když ten zákon projde,“ navrhl Harry.

„Víme přesně, co se stane,“ odvětila Hermiona. „Ty si vezmeš Ginny,“ doplnila trefně. „Přestaň předstírat, že se obáváš o svou budoucnost.“

Ginny protočila očima, a když se chystal Harry promluvit, rukou ho zadržela. „Hermiona má pravdu. Tohle setkání jsme svolali jen kvůli ní. Všichni ostatní už ženatí jsou, nebo vědí, koho si časem chtějí vzít. Urychlení plánovaného manželství není žádný problém. Na rozdíl od nuceného sňatku jako v Hermionině případě,“ začala, ale Hermiona ji přerušila.

„A v případě kterékoliv další čarodějky nebo kouzelníka mladších čtyřiceti let! Je to šílenství. Ale týká se mě a já se o to postarám. S Řádem to nemá co dělat.“

„Ale má, Hermiono!“ rozvášnil se Harry. „Jsi členka Řádu. Znáš všechna jeho tajemství. Znáš každičký detail z mého života a máš všechny informace o válce. Přátelíš se s ministrem kouzel. Copak tě nenapadlo, že někdo zvnějšku by mohl využít manželský zákon, aby získal informace nebo manipuloval Kingsleym? Vždycky počítáš s nejhorším, tak jak si můžeš myslet, že nikdo nezneužije tuhle situaci proti tobě a proti Řádu?“

„Neschválí to, Harry!“ zavrčela Hermiona.

„Zatraceně, Hermiono,“ vykřikl Harry naštvaně. „Říkám ti, co jsme s Ronem zaslechli od ostatních bystrozorů, a taky ti říkám, kdo ze Starostolce pořád váhá. A nejsou to dobré zprávy.“

„Hermiono,“ ozval se Artur klidně, „víme, že to zvládneš. Ale chceme ti pomoci. Bez ohledu na Řád jsi jako naše dcera. Neustoupíme stranou a nebudeme jen doufat, že to dobře dopadne. Budeme s tím zákonem bojovat zuby nehty. Ale potřebujeme plán.“

Minerva si povzdechla. „Je tu jedno zjevné řešení, ačkoliv nepředstírám,“ dodala rychle s pohledem upřeným na Hermionu, „že by jakékoliv řešení mohlo být snadné.“

„Neexistuje žádné zjevné ani jednoduché řešení,“ oponoval Harry. „Všichni z Řádu jsou ženatí, zasnoubení, nebo mají víc než čtyřicet.“

Minerva pohlédla na Severuse skrytého ve vzdáleném rohu. „Všichni ne, Harry.“

Severusův pohled, kterým probodával Minervu, ještě ztvrdl, když se na něj otočili i všichni ostatní. Věděl, že Minerva je jediná v této místnosti, kdo zná na den přesně jeho věk, ale doufal, že to unikne všeobecné pozornosti.

O vteřinu později vešel Kingsley. Nesnesitelné ticho přerušilo jeho ‚omlouvám se za zpoždění‘ – a všichni okamžitě obrátili oči k němu.

Kingsley jim nesl dobré zprávy. Zdálo se, že je mnohem více nakloněn Hermioninu názoru než Harryho. Věřil, že navrhovaný zákon by mohl být smeten ze stolu během následujících dvou týdnů.

Po těchto zprávách se Hermiona zdála spokojenější a sebejistá, ale Severus si povšiml, že Harry ji nepřestává sledovat, a proto i on k ní znovu stočil svoji pozornost. Spatřil, že ta mladá žena pod klidným zevnějškem skrývá rozrušení. A také svou obvyklou neklidnou energii, kterou oplývala pokaždé, když se snažila najít řešení. Z opačné strany místnosti téměř viděl, jak její mozek pracuje na plné obrátky. Když pohlédla jeho směrem, přistihla ho, jak ji pozoruje. Předpokládal, že rozpaky zrudne a s odporem se odvrátí. Co naopak nečekal, byl omluvný pohled, který mu věnovala, než někdo další upoutal její pozornost.

Uprchl zanedlouho, jakmile se přítomní dali znovu do řeči a dotazovali se Kingsleyho na další podrobnosti.

ooOOoo

Když dorazil do Bradavic, automaticky došel k chrliči strážícímu schodiště. Ale heslo nevyslovil. Nechtěl být podroben lavině otázek od portrétů.

Otočil se na patě a vydal se dolů do podzemí. Studenti se na chodbách kolem sklepení příliš nevyskytovali, zvlášť v době večerky. Od okamžiku, kdy to zhruba před měsícem otiskli ve Věštci, Severus nemohl ten praštěný manželský zákon dostat z hlavy. Ale jeho myšlenky se týkaly jen jeho samotného a jeho vlastních voleb. Od konce války se s několika ženami stýkal. Některé si jej mylně vykreslily jako romantického hrdinu. A pak tu byly ty ostatní, ženy, ke kterým se nejdříve cítil přitahován, aby posléze zjistil, že na nich není nic kromě jejich jména nebo pověsti či krásy. Nutno dodat, že se žádné druhé rande nekonalo.

Jenže teď nešlo o jeho volby. Teď šlo o Hermionu. A znovu se do toho promítala válka. Zdaleka netrpěl takovou naivitou jako Grangerová. Harryho obavy považoval za oprávněné. A dokonce ani Potter neměl úplnou představu o tom, co hrozilo.

Manželství s ní by skončilo hotovým fiaskem, pomyslel si nevrle. Při dozorech ve sklepeních s ní nikdy neměl slitování. Byla to panovačná šťoura. Nesčetněkrát ji nazval vševědkou. Neměla žádnou fantazii a neustále mlela pantem. Najednou se stala ukázkovým příkladem každé představitelné charakterové vady.

Hodinu po večerce konečně zamířil ze sklepení ke vchodu do Velké síně. Vešel dovnitř a vzhlédl k měsícem osvětlené noční obloze, kde se malé šedivé mraky v pomalých vlnách přelévaly přes měsíc. V jeho nitru se zabydlel hněv. Další volba mu byla odebrána. Další část jeho života měla být obětována ‚pro vyšší dobro‘. Gratuloval si, že se rozhodl nehloubat nad tím ve své soukromé laboratoři. Touto dobou by už určitě něčím mrštil o zeď. Hněv nepředstavoval nic nového. Navrhovaný zákon v něm vztek už vyvolal. Tehdy byla jeho zlost směřována proti zákonu samotnému, proti tomu být hnán do manželství. To ustanovení znamenalo pro mnohé nesčetná omezení, ale i přesto, ačkoliv by to nikdy nepřiznal nahlas, mohlo fungovat jako katalyzátor pro ty, kteří by do budoucna chtěli vstoupit do manželského svazku. Až nastane ten správný čas. Bývala to mohla být správná věc. Ale už ne. Teď to bylo znamení zla na obloze, varující před hrůzami, které se na všechny valí.

Zatímco soptil a pochodoval po schodech o dvě patra výš zpět k chrliči, hlavou mu vířila jen náhodná slova. Zákon. Šťoura. Zatracená Minerva. Zatracená Hermiona. Naivní. Naivní. Vyslovil heslo, vešel do své pracovny a posadil se ke stolu, vděčný, že všechny portréty spánek přinejmenším předstírají.

Naivní.

Hermiona byla mnohé, ale ne naivní. Byla to ta stejná žena, která poslala rodiče do Austrálie, aby je během války udržela naživu. V hlavě si znovu procházel noční schůzi Řádu. Ksakru. Byla o krok před ním. Věděla, jak je starý. A věděla, že také podléhá zákonu. Věděla, že ho Řád bude nutit, aby si ji vzal. Uvědomoval si, že na schůzi se bude jednat o Hermioně, ale dopředu si nic nezjistil a jednoduše si myslel, že bude požádán někdo z Weasleyových. Naproti tomu ona si nepochybně sestavila seznam všech kouzelníků v Británii, kteří by připadali v úvahu, a znala výsledek setkání ještě dříve, než vkročila na Grimmauldovo náměstí. Pokusila se ho chránit už předtím, než byl vyzván, aby on chránil ji.

Severus se opřel v křesle a stiskl si kořen nosu. Po několika minutách se odešel do svých komnat připravit ke spánku. Byl příliš unavený, aby o ní té noci ještě přemýšlel. Ale obával se úsvitu. Obával se, že v krutém denním světle se bude stydět za své mylné úvahy o mladé Nebelvírce.

ooOOoo

Během několika příštích dnů Minerva o Hermioně se Severusem hovořila. Dovolil to, ne protože by o ní mluvit chtěl, ale protože cítil, že tu zdvořilost Hermioně po své prvotní bezcitnosti dluží, byť ta krutost existovala jen v jeho mysli. Nepotřeboval Minervu, aby mu říkala, že se mu Hermiona intelektuálně vyrovná nebo že je loajální a oddaná. Když mu Minerva připomněla, jak je Hermiona tolerantní a věrná, jeho tvář nevyjadřovala jedinou emoci.

„A také je velmi ochranitelská,“ uzavřela Minerva třetího dne zrána jejich denní Hermionino okénko, jak to Severus v duchu nazval. Právě se chystala zvednout od snídaně, aby zahájila výuku s pátým ročníkem. Bylo to ledabylé prohlášení, jako kdyby se všechny klady snažila zaokrouhlit na rovný tucet, ale ve skutečnosti věděla o pouhých jedenácti.

Aniž by o tom přemýšlel, jedinkrát přikývl. Většina žen by to ani nepostřehla, ale Minerva rozhodně nepatřila k většině. Vytřeštila oči. A v tom okamžiku věděla, že by to neudělal jen z povinnosti, ale ze zájmu. Kvůli otázce, která ho uvnitř pálila od té noci, kdy proběhlo setkání Řádu: měl vůbec někdy někoho, kdo by ho chtěl chránit?

Minerva vstala ze židle, položila mu ruku na rameno a stiskla je. To gesto bylo stejně mateřské jako ona sama. Ale se svým tajemstvím jí mohl věřit.

Následujícího rána s další epizodou Hermionina okénka nezačala. Věděla, že to není nutné.

Každý den pročítal Denního věštce a uvažoval, jaký výsledek by vlastně uvítal. On sám novinářské pozornosti unikl, ale ve všech vydáních se objevovala Hermionina fotografie. Někdy vyhrabali archivní snímky z války, která skončila před dvěma lety, ale většinou šlo o současné fotografie z jejího boje proti návrhu manželského zákona. Snažili se ji vyobrazit jako mrchu, ale jediné, co viděl on, byl oheň.

A pak to přišlo. Na titulní straně stálo ‚Manželský zákon zamítnut‘. Díky Merlinovi, titulek vyšel v sobotním vydání a většina profesorů si ráda přispala.

Minerva odložila svůj výtisk a oddechla si. „No, to bychom měli.“

Severus zavřel svoje noviny a pohlédl na ni. „Konečně přišli k rozumu.“

Minerva se k němu naklonila. „Severusi,“ začala, „stále ještě můžeš…“

Ale Severus ji předešel: „Ne.“

„Zatracený paličáku,“ povzdechla si a vstala od stolu. Severus si byl jistý, že Minerva má pocit, jako by právě přišla o potenciální snachu. Ale on byl praktičtější. Stejně jako Hermiona, doufal. A proto si namlouval, že si oba dva velmi dobře uvědomují, že ať už by padlo jakékoliv rozhodnutí, v tomto příběhu by nikdy nedosáhli svého ‚a žili šťastně až do smrti‘.