Preklady fanfiction Harryho Pottera

Piatok, 26. apríl, 2002

16:36

Nie že by bol úplne nešťastný so svojim životom; jednoducho nebol veľmi spokojný s tým, kam sa uberá. Ako dieťa sníval o tom, že by sa možno živil profesionálnym hraním metlobalu, ale to samo o sebe bol nedosiahnuteľný a bezhlavý sen. Bolo naivné, aby si myslel, že má vo svojom živote nejaké slovo, zvlášť keď ho mal tak starostlivo naplánovaný. Jeho otec vstúpil do rodinného podniku tak, ako ten jeho pred ním, bolo zvykom, že to urobí rovnako. V skutočnosti nikdy nemal šancu, nie pokiaľ v ceste stála rodinná tradícia. Jeho kariéra bola vopred vyberaná, rovnako ako mnohé ďalšie aspekty života, ale teraz nemalo zmysel sa sťažovať. Jeho život bol taký, aký bol, a on už ako chlapec vedel, čo očakávať. Nebolo žiadnym tajomstvom, že jeho otec ovládal takmer každú stránku jeho života ako bábkar svoju bábku. Draco ho však nemohol nenávidieť, zvlášť po všetkom, čo obetoval. To ale neznamenalo, že sa nepohoršoval nad niektorými z jeho sporných rozhodnutí.

Vojna si vyžiadala od ich rodiny nejednu obeť. Bolo by ľahké ponechať všetku vinu na otcových ramenách vzhľadom na situácie, do ktorých ich dostal. Ale potom by to nebolo úplne spravodlivé. Mohol byť prinútený predčasne vyrásť, ale to neznamenalo, že k nemu Draco stále držal zášť. Jeho otec nezačal toto šialenstvo, to starý otec Abraxas Malfoy. Lucius ním bol vychovaný v niečo, čo Draco vedel opísať len ako psychopatický blázon. Z toho, čo mu matka povedala, jeho dedko mal tendencie k násiliu. Starký bol zrejme sadistický bastard. Dalo by sa ľahko pochopiť, prečo bol jeho otec taký ako teraz, keby len polovica z toho, čo povedala jeho matka, bola pravda. V mnohých ohľadoch Draco vinil svojho starého otca za všetky ich ťažkosti. Napokon to bol on, koho zlákal čierny zvrátený svet temného umenia, nie jeho otca. Lucius sa do tohto sveta už narodil a bez upokojujúceho vplyvu Narcisy by mu bol naklonený oveľa viacej.

Bez ohľadu na to, či jeho otec bol vinný alebo nie, Draco mal aspoň jednu vec, za ktorú ho mohol skutočne nenávidieť, jeho aj matku. Daphne Greengrassová, podľa jeho názoru, stelesňovala samotné zlo. Ak to prišlo obuté v podpätkoch s predraženými doplnkami, pri pohľadu na ktoré by sa aj Patricia Parkinsonová zhrozila, potom to bolo nejakým spôsobom spojené s jeho ženou. Po skončení vojny si rodičia mysleli, že je rozumné sa oženiť, a dali mu tri roky slobody predtým, než ho spútali do niečoho, čo by mohol opísať len ako démonické väzenie zrodené z hlbín pekiel. V žiadnom prípade sa jeho manželka nedala považovať za neatraktívnu, bola to len harpia maskovaná ako niečo elegantné a nastrojené.

Jeho rodičia mu dali možnosť voľby medzi Pansy Parkinsonovou, Astóriou alebo Daphne Greengrassovou. Vybral by si Astóriu, keby nebolo náhodnej schôdzky s obchodným investorom, ktorého brat sa zhodou okolností do nej šialene zamiloval. Nešlo tak veľmi o city toho chlapíka, ako o skutočnosť, že mu lásku opätovala, čo upevnilo jeho rozhodnutie. Nevnútil by ju do manželstva, keď bola zamilovaná do iného muža. Dokonca i naňho by to bolo príliš kruté. Preto si namiesto toho vybral Daphne a celkom úprimne si vtedy myslel, že si zvolil menšie zlo, ale teraz si nebol taký istý. Pansy a Daphne boli najlepšími priateľkami, čo predstavovalo zlobu samu osebe, a nikdy nedokázal odhadnúť, čo sa odohráva v ich zvrátených mysliach. Mohlo ísť o najnovšie zlomyseľné intrigy, alebo niečo ešte zlovestnejšie, to nevedel. A nebol si istý, či to naozaj chce vedieť.

Boli manželmi už dva roky a mohol čestne prehlásiť, že to boli najhoršie dva roky jeho života. Matkin záujem o to dievča značne opadal a jeho otec vyzeral, že ju nenávidí rovnako ako on. Stále to však bolo menšie zlo, ako to, v ktorom by sa ocitol, keby si pred rokmi zobral Parkinsonovú. Daphne bola prostriedkom na dosiahnutie cieľa, či ako to posledne nazval jeho otec. Pokiaľ vyprodukujú zdravého čistokrvného dediča, nezáleží na tom, či sa mu jeho žena páči alebo nie, všetko sa točí iba okolo pokračovania rodovej línie.

Pre čistokrvné rodiny bolo čoraz ťažšie rozmnožovať sa, dôvodom čoho mali jeho rodičia v mysliach na prvom mieste potrebu náhliť sa. Počet potratov u čistokrvných žien sa zvýšil desaťnásobne a jeho matka bola viac než znepokojená, keďže sama prekonala tri predtým, než ho porodila. Narástla i pôrodnosť motákov a hoci nikdy nič otvorene nepovedal, domnieval sa, že to môže mať niečo spoločné s uzatváraním manželstiev medzi príbuznými.

Behom dvoch rokov manželstva sa pokúšali počať, Daphne dokonca zašla do extrémov užívaním elixíru plodnosti. Avšak bez ohľadu na to, čo robili, jednoducho nebola schopná otehotnieť. Jeho otec uviedol, že čím skôr sa dostane do tehotenstva, tým skôr sa Draco môže zamerať na dôležitejšie veci ako rodinný podnik, ale nemal také šťastie. Daphne trvala na tom, že to musí byť jeho chyba, a tak šli k liečiteľovi, ale ten im vyvrátil všetky domnienky. Zrejme neexistoval žiadny dôvod, prečo by Daphne nemala otehotnieť, najmä ak užívala elixíry plodnosti. Draco bol v koncoch. Jeho matka a otec boli neľútostní v tom, že chcú dieťa v nasledujúcom roku, Daphne začala byť náročnejšia na to, čo chce každý deň. Nevedel, čo má robiť.

Zamračil se, stáhl si kabát a hodil ho po stvořeníčku nalevo. Netušil, proč se jeho matka rozhodla na údržbu panství stále zaměstnávat skřítky, protože teď už je doopravdy zaměstnávat musela. Za vším vězela zatracená Hermiona Grangerová – i když teď už vlastně Weasleyová, že? Od té doby, co ji před pár lety přijali do nového oddělení regulací na ministerstvu, neuvěřitelně vzrostlo číslo prosazených zákonů. Nedalo se říct, že by ji nenáviděl, jen jí měl plné zuby. Samozřejmě, že ona to v životě někam dotáhla a dělala něco, co doopravdy chtěla. Dokonce si s tím idiotem, kterého si vzala, pořídila děcko, zatímco on nebyl schopný se svou ženou ani počít, aniž by k tomu měli nějaký zjevný důvod. Život si z něj prostě utahoval.

Draco si povzdechl a promnul si spánky, aby ulevil migréně, která mu v hlavě tepala celé odpoledne. "Matko!" zavolal, zastavil se uprostřed haly a netrpělivě podupával nohou o mramorovou podlahu.

Neozvala se žádná odpověď, takže se znovu nadechl, ale zarazilo ho zatahání za rukáv. Podíval se dolů a uviděl domácího skřítka. S nepotěšeným výrazem vyčkával, až tvor promluví.

"Mipsy moc omlouvá, mladý pane, ale pán a paní jsou v pracovně a Mipsy má rozkaz tam mladého pána odvést," blábolilo drobné stvoření a poulilo na něj velké hnědé oči.

Při pohledu na toho ubohého tvorečka pocítil záchvěv pohrdání, ale dal si pozor, aby to na něm nebylo poznat. Merlin ví, proč mu té potvory bylo líto. Zákon Grangerové měl své světlé body, to rozhodně, ale nemohl si pomoct – nezdálo se mu, že by jeho prosazením něčeho dosáhla. Jistě, se skřítky se teď lépe zacházelo, dostávali rozumnou výplatu a uniformu nebo oblečení, které nevypadalo jako hadr na podlahu. Ale lidé se k nim pořád chovali jako k onucím, byť jen verbálně. Tuhle konkrétní skřítku si nepamatoval, vypadala celkem mladě, takže tu asi byla nová. Měla smůlu, že musela sloužit jeho otci.

I když by to nikdy nepřiznal, alespoň se snažil dívat na věci z pohledu Grangerové. Ta ženská se sice nedala vystát, ale aspoň se ji za ty roky naučil trošku respektovat. Koneckonců, aby se stala nejlepší anglickou právničkou, musela makat jako šroub. Už pět let s ní nepromluvil, ale z nějakého důvodu cítil potřebu mít o jejím životě povědomí. Rád si četl o tom, co dokázala – možná proto, že ve srovnání s ní stál jeho život vážně za houby. I když Draco netušil proč a ani se to nesnažil zjišťovat.

"No tak jdeme," obořil se na skřítku a netrpělivě vydupal po schodech.

Nijak zvlášť se na to netěšil, hlavně proto, že jim bude muset oznámit, že Daphne pořád ještě není těhotná. Jeho otec ho oblaží přednáškou o pokrevní linii jejich rodiny, a Merlin nedopusť, aby se mu jeho matka znovu pokusila vysvětlit, jak počít dítě, a to velmi detailně. V těchto chvílích rodinnou knihovnu přímo nesnášel. Jeho matka nejspíš přečetla úplně všechny pitomé knihy na světě na téma plození dětí. Kdyby se mohl zašít někam daleko od rodičů, své démonické ženy a celého světa, byl by úplně šťastný… nebo by se přinejmenším s tímhle vším nemusel vypořádávat.

Když došel ke knihovně, přes dveře uslyšel tlumené hlasy, neobtěžoval se s klepáním a vešel. Sotva se na rodiče podíval, rovnou zamířil k otcově skříňce s alkoholem a nalil si štědrou dávku brandy. Uvědomil si, že ani otec, ani matka nepromluvili, a dokud k nim byl zády, vůbec mu to nevadilo. Pokud mohl nevyhnutelné oddálit aspoň o minutu, rád se toho chytil.

"Není těhotná, že ano?" rozsekl ticho rázný hlas jeho matky. Neubránil se mrknutí. Tolik k oddálení nevyhnutelného.

Draco si povzdechl a otočil se vstříc kyselému výrazu své matky. "Ne, matko, není," ovládnout podráždění v hlase nebylo snadné, ale za ty roky získal praxi.

Nozdry sa jej rozšírili. "Draco, koľkokrát ti musím pripomínať dôležitosť poča-" svojim ostrým hlasom primela oboch šklbnúť sebou.

"No nie je to do riti moja vina!" zakričal a efektívne ju prerušil. Naozaj ho začalo vedenie týchto rozhovorov unavovať, zvlášť keď robil všetko, čo dopekla mohol, aby im vyhovel.

"Slovník, Draco," nenútene ho napomenul otec a klesol do koženého kresla za svojím pracovným stolom, akoby sa nič zlé nestalo.

Nedokázal si pomôcť, ale pri otcovej poznámke si musel posmešne odfrknúť; ten chlap bol prekliaty pokrytec. "Áno, otec," odpovedal sarkasticky Draco, vyprázdnil panáka jantárovej kvapaliny a mykol sa, keď mu vypaľovala cestičku dolu hrdlom.

"Sarkazmus nie je nutný," povýšene odsekla matka a postavila sa zo svojho kresla oproti otcovi, aby k nemu nakráčala. "Chápem tvoju frustráciu, miláčik, ale musíš sa aspoň pokúsiť porozumieť tej našej," povedala pokojnejšie, svetlé sivé oči zmäkli pri pohľade na jeho tvár.

"Ja to naozaj chápem, matka. Neexistuje ale nič, čo s tým môžem urobiť. Dostali sme názory od piatich rôznych liečiteľov a každý hovorí to isté: niet dôvodu, prečo Daphne nie je tehotná. Nie je to jej chyba alebo moja… Iste, môže byť diabolskou sukou, ale snaží sa rovnako tvrdo ako ja, pochopiteľne z vlastných dôvodov. Dokonca sme šli do extrémov, keď posledných šesť mesiacov užívala elixír plodnosti. Nevieme, čo ďalej, a určite nemáme ani tušenie, kde je problém," povzdychol si a frustrovane si prehrabol vlasy.

Bolo dosť zlé, že sa musel vysporiadať s diablom v domácnosti, teraz mal za chrbtom aj svojich rodičov. Nikdy im v skutočnosti celkom neobjasnil, prečo Daphne nebola tehotná, pretože by to spôsobilo veľké množstvo zbytočných otázok a obáv. Matka by bola zahanbená, mysliac si, že je sterilný, a naozaj nechcel viesť rozhovor o tom, ako jeho "časti" fungujú úplne v poriadku. Rovnako bolo ponižujúce a zahanbujúce, že nedokázal priviesť svoju ženu do iného stavu. Nevedel, ako by jeho otec reagoval, ale predpokladal, že to čoskoro zistí.

"Naozaj povedali, že pre to neexistuje žiaden dôvod?" spýtala sa Narcisa, rysy zvraštené zmätkom a úvahami.

Ztěžka polkl a popadl láhev brandy, aby si nalil další sklenku. "Jo, tak bych to nějak shrnul." Kéž by se jen mohl totálně ztřískat a zapomenout na čarodějku, ke které se musel vrátit domů. Možná že pak by dokázal realitě utéct.

"Nechápem to, ak neexistuje dôvod, prečo Daphne neotehotnela, tak potom ako nemô-"

"Možno existuje príčina," zastavil ju otec pochmúrne a sklonil oči k svojmu poháriku. "Ale nie taká, ktorá nám poslúži dobre."

Draco se zmateně zamračil. Pokud měl jeho otec pravdu a vážně existoval důvod, proč s Daphne nemohli počít, byl si jistý, že nešlo o nic dobrého. Za všechny ty roky se od své rodiny naučil očekávat to nejhorší, ne snad přímo od rodičů, ale od svých předků. Jeho dědeček byl neskutečný parchant, a i když ho Draco nikdy osobně nepotkal, bylo mu jasné, že ten chlap byl vyšinutý. A pokud se jeho děd povahově podobal tetě Bellatrix, jak asi musel vypadal jeho vlastní otec, a tak dále. Dělalo mu starosti, co přesně jeho předkové asi provedli, že ho to uvrhlo do téhle situace.

"Luciusi?" Jeho matka na otce úpěnlivě hleděla, oči se jí rozšířily něčím, co mohl být jen strach. Bylo zajímavé, že očividně došla ke stejnému závěru jako on, ale to žádnou otázku nezodpovědělo. Co provedli?

"Jak už jsem řekl, tento důvod vůbec nehraje v náš prospěch, a věřím-"

"Upřímně, otče, mohl by sis odpustit ty kecy okolo a prostě nám říct, co ten nepostižitelný důvod vlastně je?" odsekl podrážděně a koutkem oka zachytil, že jeho matka souhlasně přikývla. Otec nad jeho výbuchem sotva hnul brvou, jeho reakci prozradilo jen mírné škubnutí v levé ruce.

"Když už se tak zdvořile ptáš," štěkl starší muž naštvaně, napil se své whisky a odkašlal si. "Jistě víš, že se v rodině vyskytují jisté kletby, které naši předkové buď sami seslali, nebo si je vysloužili od jiných?" zeptal se pomalu a pečlivě volil slova.

"Samozřejmě," odvětil rozpačitě. "Naše vlasy jsou výsledkem toho, že pradědeček Synan nasral čarodějku, kterou neměl."

"Jak výřečný jsi, synu," poznamenal otec sarkasticky, ale úšklebek na tvářil prozrazoval, že ho to ani v nejmenším nepobavilo. "Nicméně máš pravdu, a totéž se dá říct o mnoha dalších aspektech našich životů."

"Dalších aspektech?" zaslechl Draco otázku své matky a musel potlačit touhu otočit se přes rameno a podívat se, jak se tváří.

Lucius polkl. "Inu, proti mužům v této rodině byla zaujata určitá opatření."

"Opatření?" Draco měl dojem, že se mu nebude líbit, kam to celé směřuje.

Lucius přikývl. "Ano, Draco, opatření," vypadalo to, že se mu dělá špatně od žaludku. "Víš, před mnoha lety měl jeden z našich předků smůlu a nechal se nachytat při nevěře. Nešlo ani tak o to, že by na něj jeho manželka přišla. Nýbrž rodina jeho milenky zjistila, že čeká dítě. Samozřejmě došlo i na otázku otcovství plodu a vzhledem k tomu, že v té době nebyla zasnoubená ani vdaná, celá věc rychle propukla v skandál. Když si Marcellus uvědomil, že ho jeho milenka uvedla jako otce, pověst jména Malfoy se ocitla v sázce, a jak si asi dovedeš představit, ani jeho žena nebyla příliš šťastná. Marcellus a jeho žena dítě adoptovali a matka dítěte, abych tak řekl, příhodně zmizela. Lucretia, Marcellova žena, nemohla mít děti, a tak tohoto potomka do rodiny spokojeně přijali. Ale Lucretia také cítila potřebu zajistit, že žádná budoucí generace nebude postavená do podobné situace jako ona, a seslala na muže v rodině zaklínadlo. Kouzlo má zajistit, že pokud snad nějaký Malfoy zahne, z cizoložství se nezrodí žádné dítě."

"A co tím chceš přesně říct, otče?" zeptal se pomalu, oči podezíravě přimhouřené.

Lucius si povzdechl. "Snažím se tím říct, že je celkem velká šance, že se tobě a tvé ženě nedaří počít proto… protože už máš někde dítě s jinou ženou," vysvětlil jeho otec rychle a dlouze vydechl.

Draco zůstal stát neschopen slova a nedokázal zakrýt výraz naprostého překvapení. Naštěstí jeho matka takovým nedostatkem netrpěla, jinak by se z toho podivného stavu nedokázal vytrhnout.

"I kdybys měl pravdu, Luciusi," sykla zuřivě, "není to přece žádný důvod, aby ta Greengrassovic holka neotěhotněla. Jestli tu tvou historku chápu správně, není možné, aby jakákoliv žena počala dítě s Malfoyem, kromě jeho zákonité manželky, je-li v té době ženatý."

"Přesně tak, Cisso! To se právě snažím říct, každé kouzlo má v sobě skuliny. Je pravda, že zaklínadlo zajišťuje, aby Malfoy nikdy nepočal dítě s jinou ženou, než je jeho manželka, ale nebrání mu v tom před sňatkem," odsekl Lucius rozčíleně a frustrovaně si promasíroval spánky. "Nedá se to tak lehce vysvětlit. Je velká šance, že náš syn a jeho žena nemohou počít právě proto, že kouzlo už bylo aktivováno." Draco viděl, že jeho otec má problém poskládat své myšlenky do slov, a to nikdy nevěstilo nic dobrého.

Zamračil se. "Tomu nerozumím." Slova jeho otce nebylo tak těžké pochopit. Ale stručně řečeno, zdálo se nemožné přijmout jejich plný význam.

"Kouzlo rozezná pouze matku dítěte, ne kdy a za jakých podmínek bylo dítě počato," povzdychl si Lucius, jeho výraz jasně prozrazoval, jak silnou má migrénu. "Jakmile se dítě narodí, kouzlo se přimkne k ženě, která ho porodila, a vnímá jako matku malfoyovských dědiců pouze a jenom ji," odmlčel se, naklonil hlavu na stranu a zadíval se na svou ženu, která zalapala po dechu, protože si právě uvědomila dopad jeho slov. "Snažím se tím říct, Draco, že důvod proč ty a tvoje žena nemůžete počít dítě, je ten, že možná – jenom možná – už jsi počal dítě s někým jiným a zaklínadlo ji teď vnímá jako matku tvých dětí. Místo Daphne."

Nebylo možné, aby – přece nemohl – ne, rozhodně to bylo nemožné. Věděl by, že má někde dítě, ne? Draco nebyl idiot, pochopil svého otce už při první narážce. Ale přijmout tu možnost v plném rozsahu, to bylo něco jiného. Prostě nemohl mít někde venku dítě, věděl by o tom. Matka dítěte by mu o něm přece řekla, nebo ne? Pochyby měl, hluboko v kostech, ale nevěřil tomu… nemohl -

"Kdybych měl dítě, věděl bych o tom, otče," odsekl pobouřeně, ale oba v jeho očích viděli nejistotu.

Jeho otec pozvedl obočí. "Určitě?" zeptal se.

"Ano," v hlase mu zaznívaly pochybnosti. "Byl jsem pouze se ženami z našeho společenského okolí, a žádná z nich nemá dítě."

"A nebyl ještě n-někdo jiný?" V duchu se přikrčil, když se na něj matka takhle podívala. Tvářila se zahanbeně, konsternovaná jen tou myšlenkou. Ale doopravdy se ho dotklo to nevěřícné zklamání v jejím hlase.

"Jistěže ne…"

Ale ano.

Jedna tu byla.

Samozřejmě, to bylo nemožné, ona nemohla mít jeho dítě. Šlo jen o jediný kratičký moment před pěti lety a od té doby o tom nemluvili, vůbec spolu neprohodili ani slovo. Povedlo se jí přemístit se téměř doprostřed nepřátelského tábora, a jakkoliv ji možná nesnášel, nemohl ji nechat umřít. Byli nepřátele, ale ani tak nedokázal jen stát a nic neudělat. Možná bojoval za opačnou stranu, ale nevybral si to dobrovolně, a ona to z nějakého důvodu chápala. Svědomí ho přinutilo ji zachránit, odtáhnout ji do té vlhké jeskyně, s rukou přes její pusu, aby nevykřikla. Ano, první krok udělala ona, ale nedělal si iluze, že by se za tím snad skrývala nějaká náklonnost. Oba byli k smrti vyděšení, to bylo zjevné, a jen na chviličku z nich nebyli nepřátelé, prostě jenom dva lidé, kteří se snaží přimknout k naději, že na světě zbylo víc než jen smrt a zkáza.

Ne, jeho otec nemohl mluvit o ní, jen ta představa byla naprosto absurdní. Vzala si Weasleyho a měla s ním dítě, bylo by směšné myslet si, že je jeho. I když, bylo to až tak k smíchu? Jejímu dítěti, dceři, byly asi čtyři roky, skoro pět. Skoro pět.

"Ne," hlesl. "Ne," zopakoval trochu hlasitěji, oči vytřeštěné hrůzou.

Nemožné – nemohla by – v žádném případě – to dítě nebylo jeho, prostě nemohlo být. Pokusil se vybavit si její podobu, určitě má zrzavé vlasy, to by všechno smetlo se stolu. Bylo to Weasleyho dítě, musí být. Grangerová by takto nelhala, na to byla až příliš velký Nebelvír. Jednou před dvěma měsíci je vlastně obě viděl. Byly v parku a Grangerová ji houpala na houpačce a holčičku do obličeje bičovaly kudrny. Blonďaté kudrny. Ne, to nebylo možné. Blonďaté, ne zrzavé. Možná měl blond vlasy někdo z Grangerovic rodiny. Tím by se to mohlo vysvětlit, ne?

"Draco?" Přes bušení srdce matčin hlas sotva zaznamenal.

Nechtěl tomu věřit, ale důkazy byly všude. Dítě bylo ve správném věku, mělo blond vlasy místo weasleyovské červené a Grangerová skoro vyletěla z kůže, když ji v ten den spatřil. Proč by tak reagovala, kdyby neměla co skrývat? To dítě bylo jeho. Nechtěl to připustit, ale bylo. Sladký Merline! Má dceru!

"Draco, synu, o co jde?" trhl sebou a polkl žluč, která mu sežehla hrdlo. Otec ho zabije.

"Já…" Draco těžce polkl a rychle zamrkal, aby zahnal mlhu, která mu obklopila mozek. Měl dítě… s Grangerovou. "Potřebuji se napít."

"Byl jsi ještě s nějakou jinou?" zeptala se matka plaše, její oči se bály blížící se odpovědi.

Z tohohle se nevyvlékne, ne když jeho reakce mluvila sama o sobě. "Ano." Hlas měl chraplavý, bolestivě odpovídající výrazu na jeho tváři.

Draco slyšel otcův rezignovaný povzdech a matčino zděšené zalapání po dechu. Rozhodně ho zabijí, až zjistí, kdo ta 'druhá' je.

"S kým?" A bylo to tu, otázka, které se obával. Proč jeho matka musí vždy jít tak zatraceně k věci?!

Znovu polkl. Lhaní by nikam nevedlo. Jeho otec by ho zabil, možná vydědil, a nedej Merline, aby jeho matka zareagovala stejně. Lepší bude mít to za sebou hned. Nemělo smysl oddalovat nevyhnutelné, pokud tedy to nevyhnutelné nemělo být ubití k smrti otcovou holí. To by asi oddálil. Ale možná by smrt nebyla až tak hrozná, aspoň by nemusel čelit hněvu té ďáblice. Jeho žena byla neskutečně pomstychtivá, nejspíš ho tím nejbolestivějším možným způsobem vykastruje – ne že by nebyla ta samotná myšlenka dostatečně bolestná. Šla by po Grangerové, a nebo hůř, po jeho dceři. To slovo mu znělo zvláštně, byť jen takhle hlavě. Modlil se k Merlinovi, aby tímhle nerozpoutal další válku.

Obrnil se. „Hermiona Grangerová," přiznal rozechvělým hlasem a přitom se vyhýbal pohledu na oba své rodiče.

Ticho bylo ohlušující.