Autor: SnuggleswithSnape Překlad: Lupina Beta: Denice Banner: arabeska
Originál: https://www.fanfiction.net/s/7463124/13/
Rating: 16+
Kapitola 13. Raději bych, kdybyste mi naplácal
Z pohledu Hermiony
Už jsou to dva dny od incidentu v lektvarech, jak jsem tomu začala říkat, a je mi jasné, že se mi vyhýbá. Včera po obědě jsem se snažila zahnat ho do rohu, ale zmizel jinými dveřmi. Snažila jsem se s ním promluvit, když jsem ho zahlédla v chodbě, ale bez povšimnutí kráčel dál… přímo kolem mě.
Ale teď mu nedám šanci, přiměju ho, aby se mnou mluvil, a to můžu udělat jen během oběda… když je usazený za učitelským stolem… přede všemi. Nechci ztrapnit jeho ani sebe, ale opravdu mi nedává jinou možnost.
„Hermiono, nemyslím, že je to dobrý nápad,“ prohodí Draco, když vstanu.
„Ne, musím to udělat,“ zareaguju rychle a pevně, protože vím, že jestli bude proti tomu, tak ztratím odvahu.
„Miono,“ zavolá za mnou, zatímco kráčím středem uličky.
Cítím, jak se na mne upírají všechny oči, zatímco s hraným, předstíraným úsměvem na tváři odhodlaně mířím k němu. Nikdy v životě jsem nebyla tak vyděšená a napjatá. Příliš brzy stojím u učitelského stolu… před profesorem Snapem. Vzhlédne a přísahám, že než na mě upře ocelový pohled, v očích se mu zableskne úzkost. Hlasitě polknu, ale rychle se ovládnu. „Musíme si promluvit, pane profesore,“ potlačím veškerou nervozitu a zdravý rozum, který mi velí, abych vzala nohy na ramena.
„Nic takového nemusíme. Nepřeji si s vámi hovořit,“ odsekne drsně, a kdybych nevěděla, že je to obranný mechanismus, opravdu by mě to bolelo.
„Au, zranil jste mě, Severusi,“ řeknu. Reaguje zabručením.
„Jen to dítě nechte mluvit,“ pobídne ho profesor Brumbál. Když na něj pohlédnu, vidím, jak mu jiskří oči.
„Děkuji, pane řediteli. Takže Severusi, jak jsem…“
„Pro vás jsem profesor Snape,“ opět na mě vyjede a krutě mě zasáhne svými zlými slovy.
„Jak už jsem říkala dřív, než jste mě tak hrubě přerušil, nemůžete přiznat lásku ke mně a hned nato být zase tím nakvašeným zmetkem.“ Zaslechnu zalapání po dechu v síni, buď už proto, že mi profesor Snape vyznal lásku, nebo protože jsem se skutečně odvážila jej přímo tváří v tvář nazvat nakvašeným zmetkem… Nejsem si jistá, ale asi kvůli tomu druhému, protože o ‚incidentu v učebně‘ už vědí všichni.
„Slečno Grangerová, ujišťuji vás, že nemám nejmenší ponětí, o čem to mluvíte… Jsem si jistý, že jste mi podstrčila nějaký dryják.“
Povzdechnu si. Toto opravdu nebude snadné. Asi je načase mu objasnit oba zorné úhly této záležitosti. Přejdu za Severuse a vystrčím hlavu přes jeho rameno. „Takže, Severusi, co to děláš? Je to tvá o polovinu let mladší studentka,“ napodobuji ‚dobrého Snapea‘. Pak vystrčím hlavu přes jeho druhé rameno. „Ale jsem si jistý, že v posteli by byla dobrá, jen si to představ.“ Když hraji roli ‚zlého Snapea‘, zaslechnu hlasitý smích a aplaus od studentů a dokonce i od několika učitelů.
Sleduji, jak sebou jeho čelist škubne, ale nedokážu se zastavit. „Určitě by byla dobrá, ale je mladinká, opravdu chceš ukrást její nevinnost?“ zeptám se. A když se pomalu nakloním, zašeptám mu do ucha: „Tak ukradnete?“ Neunikne mi, že se nepatrně zachvěje.
Natáhne se a popadne mě za zápěstí. Přetáhne mě kolem, až stojím před ním. Hlasitě zapištím. „Vašeho předvádění se už bylo dost. Myslím, že školní trest pro vás bude přiměřenou odměnou,“ zpraží mě, zatímco s ohněm v očích vstává od stolu. Zjevně jsem ho opravdu dokázala vytočit.
„Raději bych, kdybyste mi naplácal,“ mrknu na něj, otočím se a odhopkám ze síně, zatímco na mě studenti pokřikují a tleskají mi… no, nic jsem nevyřešila, ale aspoň to byla zábava.