Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 36. Zmijozelské způsoby

„Ach, Běline,“ řekla Pansy a rozzářila se, když potkala černovlasého studenta na chodbě. „Neviděl jsi v poslední době Aksela? Hledala jsem ho.“

Setkal se s jejím temným pohledem a svraštil obočí. Kdyby nebyl poněkud zastrašen vikinským vzhledem svého přítele, mohl se ucházet o hezkou zmijozelku místo něj. Ale ne; jediný pohled na čistokrevnou dívku – upoutávala pozornost na kilometr daleko – a Aksel ji prohlásil za nedotknutelnou pro všechny ostatní.

Škoda, řekl si mrzutě a zavrtěl hlavou. „Promiň, Pansy. Neviděl jsem ho od hodiny věštění dnes ráno.“

Předvedla mu zklamaně našpulenou pusu. „Kruci. Tak dobře.“ S povzdechem se obrátila na podpatku. Po pár krocích – s jasným vědomím, že se nepohnul, ale zůstal stát a sledoval ji, jak loudavě odchází  - se otočila.

Okamžitě zvedl zrak k jejím očím a vykouzlil drobný, nevinný úsměv.

„Víš co? Myslíš, že bys pro mě mohl něco udělat?“

Přikývl. „Jistě.“

Pansy se vrátila zpět a přistoupila až těsně k němu. Pokrčila rameny, natáhla ruku a líně si pohrávala s trochu rozepnutým svetříkem své uniformy.  „Právě jsem si uvědomila, že jsem ho ještě nehledala v knihovně. Teď na to nemám čas, protože si mě zavolala ředitelka Železná tyč v zadku.“

Zachechtal se, nad způsobem, jakým obrátila oči v sloup a víčka se jí dramaticky zachvěla, když vyslovovala tu „láskyplnou“ přezdívku.

„Proč?“

„Proč bys asi tak řekl? Kvůli další hádce s jejím drahocenným mazlíčkem mudlovskou šmejdkou.“ Pansy v úšklebku ohrnula rty a viditelně se otřásla. „Mimochodem, myslíš, že by ses mohl podívat do knihovny, jestli není tam?“

Pohledem sjel k jejím drobným prstům klouzajícím po její košili. „Hm... jistě.“

„Fantastické!“ Stoupla si na špičky a políbila ho na tvář. „Mohl bys mu říct, že s ním chci mluvit? Kvůli... příštímu prasinkovému víkendu.“

Rozhodně nepřehlédla způsob, jakým se trochu ostře zakousl do spodního rtu a znovu se zachmuřil, jak předpokládala.

„Chci říct, že když se po něm podíváš a nenajdeš ho, pak myslím, že...“ Sklopila oči ke své ruce, položené na jeho hrudi, a pak znovu vzhlédla, „si budu muset na ten víkend udělat jiné plány.“

„Ach, já se podívám,“ řekl s úšklebkem.

Pansy se otočila a se širokým úsměvem odcházela. Kolem nažhavených kluků se už pohybovala dost dlouho na to, aby přesně věděla, na co myslí.

Strčí hlavu do dveří knihovny a nakoukne tam, aby mohl říct, že to udělal. Ale to bylo v pořádku.

Pansyin úsměv se změnil v rošťácký a stěží se ovládla, aby se její kroky nezměnily v poskakování. Rychlý pohled a naslouchání bylo vše, co od něj potřebovali.

Merline, kluci jsou tak jednoduší.

xxx

Ginny běžela zpátky ke stolu a kývla na Hermionu, když si sedala tak, aby mezi sebou měly studentku z prvního ročníku. „Fajn, promiň to zpoždění. Teď se nás prosím ptej!“

„Dobrá,“ řekla holčička a její plavá hlava poskakovala, jak jí nadšeně kývala – nesmírně šťastná, že jí ta Hermiona Grangerová a Ginny Weasleyová nabídly pomoc. Neměla představu, co by měla očekávat od této improvizované hodiny, ale byla víc než nadšená, že se k něčemu takovému uvolily. „Takže, je možné přeměnit zvířata, věci a lidi, že?“

„Správně,“ souhlasily obě starší čarodějky a skryly úsměvy, když Bělin vstoupil do dveří v okamžiku, kdy se dívka zeptala.

„No, když lidé jsou jako zvířata, proč není pro obojí stejné kouzlo?“

Ginny sebou trhla a otřela si čelo.

„Vezmi si tohle,“ naklonila se k ní Hermiona a loktem se opřela o stůl, aby seděla dívce tváří v tvář. Mohla tak koutkem oka sledovat Bělina. „Nejjednodušší odpověď je téměř vždy ta správná. Lidé mohou být přeměněni do zvířat, zvířata do věcí... lidé do věcí, ale myslím, že zvířata jsou jedinečná.“

„Proč?“

Hermiona pokrčila rameny a ukázala na odstavec v textu, do něhož nahlížely. „Protože zatímco lidé se mohou přeměnit do zvířat nebo věcí, zvířata jsou přeměňována pouze na předměty, ne na lidi.“

„Merline,“ řekla Ginny s napůl bolestným a napůl pobaveným výrazem. „Dovedete si představit, jak by tohle vypadalo?“

„Ale to znamená, že je to možné, nebo ne?“

Hermiona přikývla. „Předpokládám, že ano.“ Odmlčela se a zamyšleně si poklepala na bradu. „Hm, vlastně jsem o tom nikdy nepřemýšlela. Předpokládám, že tohle nikdo neudělá, protože zatímco lidé přeměňují sami sebe nebo své přátele – kteří mají z povahy věci blízký vztah s kouzelníkem nebo čarodějkou, a tak vědí, co se jim stane – neexistuje žádný způsob, jak by neobeznámené zvíře mohlo s tímto procesem souhlasit, což by bylo strašlivě nehumánní.“

Dívenka se zamračila a přimhouřila oči tak, že Hermioně připomínala její mladší verzi: „Takže přeměňovat lidi bez jejich souhlasu -“

„Ach, co my víme, tak se to stalo jen jednou,“ řekla Ginny, stále se tím vším bláznivě bavící. „Když jsem byla ve třetím ročníku, byl Draco Malfoy naprosto proti své vůli přeměněný na fretku učitelem...“

„On nebyl učitel, Gin,“ poznamenala Hermiona a ošila se.

„Dobrá, tak byl přeměněný šílencem, který...“ ztichla, když Hermiona zvedla ruku, aby tak naznačila, že má skončit. Zaslechly tichý zvuk, jak se dveře knihovny zavřely.

Ginny riskla pohled přes rameno. Bělin zcela jistě zmizel.

„Šílencem, který se přestrojil za učitele,“ dokončila Hermiona místo kamarádky. Nechtěla malou studentku připravit o závěr příběhu. „Velice ti děkuji, že jsi čekala, než ti budeme moci odpovědět na otázky.“

Holčička zazářila, potěšená chválou. „Když se budu chtít ještě na něco zeptat, tak...?“

„Tak za námi můžeš kdykoli přijít,“ usmála se srdečně Hermiona.

Dívenka přikývla.

„Jak se jmenuješ?“ zeptala se Ginny, zatímco vstávala.

„Lily.“

Starší dívky si vyměnily pohled. „To je pěkné jméno,“ řekly současně.

xxx

Ginny se zatvářila znepokojeně, když s Hermionou vstoupily do prázdné ložnice a zavřely za sebou dveře.

„Co se děje?“

Ginny se rozpačitě zašklebila. „Nic, opravdu. Jen prostě uvažuju... co když to přeženeme?“

„Nemáme na výběr,“ pronesla Hermiona, zatímco přešla pokoj a usadila se na kufru. „Musíme na ně tlačit, dokud nepůjdou za Harkenem.“

Ginny přikývla, i když vypadala dost pochybovačně.

„Nebo dokud si to nesloží dohromady – ačkoli si myslím, že je to velmi nepravděpodobné, vzhledem k tomu, že nemají žádný způsob, jak se dozvědět o naší účasti v této věci – a nekonfrontují nás.“ Hermiona pokrčila rameny.  „Předpokládám, že jediná možnost v tomto případě je přiznání, že?“

Ginny zaklonila hlavu a z hloubi hrdla zasténala.

xxx

„Tak tohle už je směšné,“ řekl Draco syčivým šeptem, zatímco sledoval Rona a Pansy, pečlivě usazené v opačných koutech jeho pokoje. 

Potter vedl jakýsi tichý hovor s Weasleym, tak sebou Draco žuchl vedle Pansy. „Co se s vámi dvěma děje? Ať je to cokoli, je to zatraceně otravné.“

„Nevím, o čem mluvíš,“ nakrčila obočí, ale nezvedla pohled od knihy, kterou si otevřela v klíně. „Já jen hraji svou roli v tomto plánu – a mimochodem odvádím mistrovské dílo – a on dělá, jako bych mu zavraždila mamku.“

„Mohla by ses ho zeptat, co se děje.“

Pansy sebou trhla, tenhle návrh nesla nelibě. Rychle se však vzpamatovala. „Jestli se tak moc snažíš být užitečný, proč se ho nezeptáš ty, jaký má se mnou problém.“

„Fajn.“

Z tmavých očí vystřelily blesky, když vzhlédla a viděla ho mířit přes pokoj. „Počkej, Draco, vlastně jsem nemyslela... Krucinál!“

Draco nakráčel přímo mezi Weasleyho a Pottera a bezostyšně ignoroval jejich naštvané výrazy. „Koukni se, Weasley, ty s Pansy se chystejte strávit příští prasinkový víkend tím, že srovnáte, cokoli za nesmysl to mezi sebou máte, nebo vás na mou duši přeměním na škrabadla a dám vás té maguáří bestii, co jí Grangerová říká kočka.“

Ron ohromeně pohlédl z Malfoye na Harryho.

Harry jen pokrčil rameny, jedno obočí vylétlo nad drátěný okraj brýlí. „Na mě nekoukej, kamaráde. Oba jste tak zabednění... vlastně s ním v tomhle souhlasím.“

Ron ohrnul rty v úšklebku. „Právě teď vás všechny nenávidím.“

„To je dobrý, Wízlíku,“ oplatil mu Draco škleb a plácl ho po rameni. „Já jsem tě nenávidět nikdy nepřestal.“