Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Magie krve

37. Vztahy

Magie krve
Vložené: Coretta - 23.03. 2018 Téma: Magie krve
Coretta nám napísal:
Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

~~~~~~~~~~~~~


37 -- Vztahy


Následujícího rána se Harry vzbudil dříve než obvykle. Měl příliš velkou žízeň, aby mohl znovu usnout, a tak se v rychlosti oblékl s úmyslem zamířit dolů na snídani.

„Harry?“ Zahuhňal Ron ospale ze sousední postele.

„Ahoj.“

"Ty ses vrátil až teď?"

„Ne, právě jsem se vzbudil.“

„Aha. Tak později.“ Ron zazíval a propadl se do spánku.

Ron už byl v říši snů, když se večer vrátil, uvědomil si Harry po cestě ze schodů. Snape zaregistroval čas, když bylo dávno po večerce, a trval na tom, že Harryho musí na cestě do věže doprovodit, údajně aby nebyl potrestán. Harry se nemohl rozhodnout, jestli mu to připadá nečekaně laskavé nebo jen povýšenecké. Snape mu záležitost osvětlil.

„Jak tě znám,“ řekl posměšně, „zakopl bys po cestě o nějakou nikým nepovšimnutou mantichoru a vzbudil bys ji z tisíciletého spánku. Poté, co by zmrzačila několik studentů, všichni na hradě by se měsíce třásli hrůzou a došlo by k poškození majetku o hodnotě nespočtu tisíců galeonů, bys ji se vší slávou skolil a Nebelvír by vyhrál školní pohár. Raději tě doprovodím. Touto dobou stejně mívám ve zvyku procházet chodby a terorizovat výtržníky z řad studentů. Nebelvírská věž je vynikajícím místem odkud začít.“

Harry si u kohoutku do dlaní několikrát natočil vodu a vydal se na snídani. Zastavil se u nebelvírského stolu a přejížděl pohledem přes přítomné studenty. Byla to úplně jiná skupina, než se kterou obvykle snídával. Tohle musí být ranní směna, pomyslel si.

Skupina nebyla zvlášť hovorná. Na hodinu lektvarů se Harry opět dostavil s předstihem. Malfoy už tam byl a seděl na svém místě. Harry cítil, jak se mu koutky roztahují v úsměvu.

„Dobré ráno, Draco,“ řekl ledabyle, když procházel kolem. Malfoy sebou cukl. Harry se zakřenil. Takže ty mi chceš říkat Harry, ano?

Malfoy došel vedle Harryho stanoviště, kde si Harry vybaloval z batohu potřebné pomůcky.

„Snažíš se být drzý, Pottere?“

Harry na něj nevinně zamrkal. „Ty jsi mi v pondělí řekl Harry, pamatuješ?“ Blýskl po něm zubatým úsměvem. „Nadělalo mi to pěkné potíže. Ron je na mě od té doby naštvaný.“

Malfoy se ušklíbl. „Tvoje chování v poslední době mě nutí k zamyšlení, Pottere. Začínáš litovat?“

Harry usoudil, že litováním Malfoy pravděpodobně naráží na to, jak před ním dal přednost Ronovi. Vytáhl na lavici brk, inkoust a pergamen, zatímco si v hlavě urovnával myšlenky.

„Nelituji, že jsem zůstal Ronovým kamarádem,“ řekl vážně. „Většinou umí být opravdu dobrým přítelem. Ale mrzí mě, že se z nás dvou stali nepřátelé. Nemyslím si, že to bylo nutné. Stačilo, aby jeden z nás měl trošku víc taktu,“ Harry nechal větu vyznít do ztracena. Malfoy se ušklíbl.

„Bylo nám jedenáct. Co bychom v tom věku dělali s taktem?“ Pátravě se zadíval na Harryho, pak se zamračil. „Ať už tohle začalo jakoukoliv malicherností, Pottere, jsi důvodem, proč je můj otec zavřený v Azkabanu. Nemám zrovna touhu se s tebou bratříčkovat. Vrať se prosím k užívání mého příjmení.“

Po formálním vyslovení žádosti se Malfoy otočil a vyrazil ke svému místu. Harry byl chvíli tak rozčilený, že nemohl dělat nic než sledovat jeho záda. V jednu chvíli zjistil, že už nesedí a o chviličku později se nakláněl přes Malfoyův stůl a zuřivě šeptal:

„Já? Já? Byl to pán tvého otce, kdo mi do hlavy posílal vidiny, aby mě tam přilákal; a poslal tvého otce a jeho poskoky, aby si tam na mě počíhali. Je snad moje vina, že podcenil mou zálohu? Zase? Všechno, o co jsem se snažil, bylo nezemřít! Ani jsem tam nebyl, když tvého otce zajali – honil jsem se za Lestrangeovou.“

„Tobě se to lehko řekne,“ odsekl Malfoy. Jeho bledé tváře pokrývaly růžové skvrny. „Ať už se namočíš do čehokoliv, vždycky se z toho zase dostaneš. Vždycky.“

„Draco, v tom boji mi zemřel kmotr! Kmotr, kterého jsem miloval! A to byla moje vina. Neexistuje způsob, jakým bych ho mohl dostat zpátky – žádný útěk z vězení, žádná dohoda, žádné udělení milosti mi ho nemůže přivést zpět!“

Harry se zarazil, dýchal jako by vyběhl schody až do sovince. Opět použil Dracovo jméno.

„Promiň, Malfoyi.“

Malfoy ho sledoval, obočí stažená.

„V tom boji nikdo o život nepřišel.“

„Byli jsme v Oddělení záhad. Nezůstalo tam tělo.“

„I tak, někdo by něco řekl, ne? Dřív nebo později by musel být nahlášený jako pohřešovaný? Tenhle tvůj záhadný kmotr.“

„Sirius Black.“ Harry si přál, aby si šok na Malfoyově tváři dokázal více vychutnat. „Byl pohřešovaný delší dobu.“

„Ty jsi byl v kontaktu s Blackem?“ Na Harryho nepatrné pokývnutí vytřeštil Malfoy oči ještě víc. „Mudlo-vrahem? Tím, který zradil tvé rodiče?“

„Nezradil!“ Harry se odmlčel, aby zklidnil dech. Přemýšlel, jak to Malfoyovi nejlépe vysvětlit. Nemohl říct nic, co by ukázalo na spoluúčast Brumbála nebo Remuse.

Stěží zaregistroval blížící se kroky, než se rozvířená černá masa prohnala dveřmi a mistr lektvarů prošel kolem něj.

„Pane Pottere,“ ozval se kousavý hlas. „Při mém příchodu máte být na svém místě, ne obtěžovat nadanější studenty. Deset bodů z Nebelvíru.“

Harry vystřelil ke svému místu. Naštěstí měl připravené pomůcky, takže mu Snape nemohl strhnout víc bodů za to, že se hrabe v brašně. Minutu na to mu nezbýval prostor, aby si dělal starosti s čímkoliv jiným než s bezpečnou manipulací s jedem z jedometa.

 


Malfoy Harryho dohnal po cestě na obranu proti černé magii.

„Pottere, počkej.“

Harry zvolnil krok a dovolil jejich spolužákům, aby ho předešli. Malfoy s ním srovnal krok.

„Ty jsi znal Siriuse Blacka?“

„Trochu. Setkali jsme se ten rok, co uprchl. Minulou zimu jsem byl pár týdnů u něj.“

„Kde?“

„V nějakém domě jeho rodiny. Nevím, kde to bylo, tam jsme se dostali přenášedlem a ven jsme nevycházeli. Bylo to tak bezpečnější.“

„Co tě přesvědčilo, že je nevinný? Teda kromě detailu, že tě nezabil. Pro to mohl mít jiné důvody.“

„Slyšel jsi někdy o Červíčkovi?“

Malfoy chvíli mlčel. Harry měl tušení, že se pokouší rozhodnout, do jaké míry je odpověď nutná.

„Slyšel jsem o někom s tím jménem.“

„To bude on. Jeho skutečné jméno je Peter Pettigrew. On je tím čarodějem, kterého měl Sirius zabít. Výbuch v mudlovské ulici způsobil Peter a všechny ty mudly zabil ve snaze uprchnout před Siriusem poté, co on – Peter – zradil mé rodiče.“

Pomalou chůzí vycházeli po schodech. Harry přelétl očima po Malfoyově znejistělém výraze a ušklíbl se. „Copak ti rodiče nic neříkají? Byl to tvůj otec, kdo si uvědomil, že je Sirius zpátky, a tvá matka, kdo vymyslel, jak by ho mohli použít jako návnadu a vylákat mě tak na ministerstvo.“ Harry cítil, jak se v něm při tom pomyšlení zvedá vlna nenávisti. Snažil se udržet emoce pod kontrolou. „Abych řekl pravdu,“ řekl co nejklidnějším hlasem, „nenávidím oba tvé rodiče. Zpackali mi život – můj osobní život – ve velkém stylu, a nikdy bych nemohl odpustit tvému otci, co udělal Ginny.“

Malfoy pevně sevřel čelisti, ale dosud nezačal ječet. Harry předpokládal, že nic lepšího čekat nemohl.

„Jsem ochotný nedávat ti to za vinu,“ řekl, „a dokonce dokážu akceptovat, že ti na nich záleží. Jsou koneckonců tvojí rodinou. Ale nemůžu než být rád, že tvého otce chytili.“

„Pottere, poděl se se mnou o jediný svůj další názor a třísknu s tebou o zeď.“

„Už jsem skončil.“

„Výborně.“ Malfoy zrychlil krok. Harry mu nechal malý náskok, než se také dal do pohybu. Dnes zřejmě nebude ten pravý čas nechat se v obraně proti černé magii spárovat s Malfoyem.

 


Hermiona si hluboce povzdechla a znovu si přečetla lísteček od Rona.

Včerejšího večera využili Harryho nepřítomnosti, jakkoliv byla nevítaná, a zahájili práci na mapě. Vyžadovala lektvar, nicméně byl velmi jednoduchý a Hermiona ho dokázala připravit během čtyřiceti minut z přísad ve studentském skladišti zásob. To bylo dobré, protože ho budou potřebovat hodně.

Postup mapování hradních prostorů byl jednoduchý, i když časově náročný, jak Hermiona vyvodila z kouzel zmíněných ve dvou ze tří doporučených knih. Museli projít všechny oblasti, které chtěli, aby mapa zobrazovala, přičemž s sebou museli mít lektvar, který po přidání špetky sušeného černobýlu spontánně vytvářel bubliny, které za sebou po prasknutí po několik minut zanechaly mírně aromatický dým. Ten byl podle všeho nepostradatelný pro svou schopnost zaznamenat rozměry místnosti – Hermiona odhadovala, že větší místnosti budou muset projít několikrát. Pamětní místnost bude dobré místo, kde tuto teorii otestovat. Zatímco jeden člověk musel přenášet lektvar, druhý nesl pergamen, a když byla další místnost nebo úsek chodby připravená, musel seslat kouzlo, aby prostor zaznamenal do mapy. Jeden člověk pak musel určit jméno jiného, čímž se zaznamenalo do mapy a ta pak sama pokračovala s určováním dalších jmen. Toto kouzlo také muselo být pravidelně obnovováno, ačkoliv ne tak často. Podle všeho také mělo větší dosah než samotné mapovací kouzlo. 

Lektvar i kouzlo již vyzkoušeli v místnosti, kde Hermiona lektvar připravovala, a v přilehlé chodbě, fungovaly bezchybně. Zmapované místnosti se na mapě také příhodně uspořádaly tak, aby bylo možné přidat další prostory. Vyčlenili si jeden pergamen pro každé patro. Později použijí kouzlo ze třetí knihy, které všechny části mapy zkombinuje do jedné, a jiné kouzlo, které obsah mapy zneviditelní.

Do věže se stačili vrátit právě s nadcházející večerkou, ale Harry uvnitř stále nebyl. Čekání vzdali asi o dvě hodiny později a rozhodli se odebrat do svých ložnic. Hermiona řekla, že by ho měli nahlásit McGonagallové, ale Ron významně poklepal na pergamen.

„Radši se o to postaráme sami,“ řekl sebejistě.

Hermiona usoudila, že si takový postoj přinesl z velké rodiny. Byla to jedna z věcí, které na Ronovi měla ráda, ač se s tím někdy obtížně vyrovnávala. Když čelil problému, zasvětil lidi, kterých se bezprostředně týkal, a nikoho dalšího. Když se na někoho zlobil, dal mu to vědět přímo. Jako prefekty je považovala za dobrý tým, ačkoliv Ron mohl navenek působit netečně. Povětšinou se staral o věci, kdy někdo potřeboval v soukromí vyřešit osobní záležitost, ona se naopak starala, aby byli McGonagallová nebo Brumbál v případě potřeby informováni o nevhodném chování. Ve společenské místnosti ještě seděla Ginny, zoufale pracovala na úkolu do starodávných run, který potřebovala zítra ráno odevzdat. Hermiona ji poprosila, aby ji vzbudila, kdyby se Harry nevrátil, než půjde spát, pak zamířila do vlastní postele.

 


Bylo dvacet minut po skončení vyučování a Ron nikde, Hermiona přemýšlela, zda na svůj návrh zapomněl, nebo zda se v hradě náhodou nenachází ještě jedna Pamětní síň. Konečně Ron dorazil.

„Promiň, že jdu pozdě – chtěl jsem něco předat Andrewovi a nemohl jsem ho najít.“

„No, máme několik hodin. Začneme tady?“

„Spíš jsem si říkal, že by bylo lepší začít s hlavními učebnami, knihovnou a Brumbálovou kanceláří, jestli se nám to vůbec podaří.“

„To mě taky napadlo. Nemohli se dostat úplně všude. Myslíš, že by šlo zmapovat místnost z vnějšku, když se nám podaří dostat dovnitř dým?“

„Budeme to muset vyzkoušet. Co třeba tady?“

Zjistili, že do mapy dokáží zachytit vnitřek přístěnku na košťata zvenčí, když se jim podaří kouzlem vehnat dým dovnitř. Další experimentování ukázalo, že tento způsob funguje pouze na krátké vzdálenosti, a druhou místnost se jim zmapovat nepodařilo bez ohledu na to, jak moc dýmu se Hermiona snažila vkouzlit dovnitř.

„Jak se jim podařilo proniknout úplně všude?“ Lámala si hlavu Hermiona. „Tohle bychom nedokázali ani s Harrym.“

„Peter!“ Uvědomil si najednou Ron. „Proto potřebovali Petera.“

Chvilku se na něj soustředěně mračila, pak široce rozevřela oči. „Máš pravdu! Dostával se dovnitř jako krysa!“

Nyní se zatvářil zmateně Ron. „Ale to by nemohlo fungovat, nebo jo? Krysa by nemohla seslat kouzlo.“

„Zřejmě musel jít nadvakrát, nejprve vtáhl dovnitř pergamen, vrátil se a pak rozptýlil dým. Vsadila bych se, že Pobertův plánek obsahuje místa, kde identifikační kouzlo selhává, protože druhý člověk nemohl být při tvorbě dostatečně blízko.“

Prošli všechny učebny, ve kterých se běžně zdržovali, i několik méně využívaných. Ron rozptyloval dým a Hermiona sesílala kouzla. Byla to úmorná práce, ale povzbuzovalo je, když viděli, jak se plánek pomalu rozrůstá. Ron zajásal, když se v něm poprvé objevila osoba.

„Koukej! Lupin se vrací do svého kabinetu!“ Jeho nadšení se rozplynulo. „Jak se nám kdy podaří udělat jeho pokoje?“

„Větší starosti bych si dělala s tím, jak zmapovat knihovnu. Nemůžeme si tam jen tak nakráčet s těmihle smradlavými výpary.“

„Třeba by se nám podařilo namluvit Levanduli, že to vylepší auru místnosti, a vplížit se za ní.“

Hermiona se zasmála. „Co plášť?“

„To nepůjde, pokud nechceme Harryho zasvětit. Když je pryč, nosívá si ho s sebou, a když není, těžko si ho můžu půjčit a na několik hodin s tebou zmizet.“

Mohli bychom mu o tom říct?“ Nakrčila Hermiona nos. „Stejně si připadám provinile, že to děláme bez něj.“

„Ne! Jestli bude vědět, že jsme vyrobili mapu, vezme si ji s sebou pokaždé, když se zase vytratí, a nikdy se nám ji nepodaří použít, abychom ho našli.“

„Jenže co mu řekneme, až se o tom dozví?“

Ron zavrtěl hlavou a pokrčil rameny. „Co já vím. Můžeme se zkusit zeptat Ginny. Ta je na výmluvy odborník – ještě lepší než dvojčata.“

 


Harry jim držel místo u večeře. Přivítal je zamračením. Hermiona se mu už, už chystala říct, že nemá právo tvářit se uraženě, když Harry promluvil. „Rone,“ ucedil, „zmeškal jsi trénink.“

„Co tím...“ Ron se plácl do čela. „Zatraceně! Zapomněl jsem.“

„Hlavně nezapomeň, že máme další v pátek večer. Tenhle byl aspoň krátký, jen jsem chtěl, aby si na sebe hráči trochu zvykli.“ Zamračil se na Hermionu. „Kde jste byli? Kdykoliv vás hledám, jako by se po vás slehla zem.“

„Kdykoliv hledáme my tebe, je to přesně stejné,“ nedal se Ron.

„Nebyl jsem pryč zas tak moc! Večerku jsem nestihl jenom dvakrát.“

„Dvakrát za jeden a půl týdne. Kde jsi byl včera v noci?“

„Byl jsem... cvičil jsem v Komnatě nejvyšší potřeby uspávací kouzlo a odrazilo se na mě zpátky. Neměl jsem se o takovou věc pokoušet o samotě.“ Harry se na Hermionu kajícně usmál. „Co kdybychom se dnes učili spolu? Potřebuju si vyhledat pár věcí v knihovně...“

„To by bylo fajn,“ souhlasila Hermiona okamžitě. „Můj referát do kouzelných formulí by se ještě dal vylepšit.“

„Klidně si běžte,“ řekl Ron vesele. „Já zůstanu ve společenské místnosti, tam se můžu učit, a ještě u toho budu mít zábavu. Uvidíme se, až se vrátíte.“

Hermiona vyslala Ronovým směrem vděčný úsměv. Nebylo to poprvé, co si uzpůsobil rozvrh, aby jí dopřál čas o samotě s Harrym. Ron jí úsměv oplatil. Užij si to, naznačil pohybem rtů.

 

Učit se s Hermionou v knihovně nebylo právě nejromantičtější trávení večera, pomyslel si Harry, ale svým poklidným způsobem to bylo příjemné. Pozornost většinu času věnovali škole, ale líbilo se mu čas od času vzhlédnout a najít ji po svém boku, sledovat, jak zuřivě listuje knihou nebo zamyšleně okusuje špičku brku. Bylo příjemné mít ji blízko. Ovinul kolem ní paži a vrátil se k vypisování poznámek o předmětech „obecně spojených“ s černou magií omezených zákonem z roku 1981.

„Harry?“

„Hm?“ Zabručel.

„Jsem tvoje holka?“

Na to Harry odtrhl oči od pergamenu. Také se to snažil rozluštit. Všichni ostatní v tom měli jasno ale on ne. Minulý týden se mu utřídit emoce také nepodařilo. Přitáhl si ji blíž. „Chtěla bys být?“ Zeptal se.

„No, to záleží,“ Hermioninu tvář polil ruměnec, ale její hlas zněl rozhodně, když pokračovala. „S kým trávíš čas, když jsi pryč?“

Harryho nálada okamžitě klesla pod bod mrazu. Pustil ji. „Hermiono, když jsem pryč, nejsem s žádnou holkou, jasný?“

„Dobře. S kým ten čas teda trávíš?“

„Nejde o nic romantického a nijak zvlášť se tě to netýká.“

„Fajn. To je v pohodě.“ Hermiona pokrčila rameny. „V tom případě myslím, že tvojí holkou být nechci.“

V Harrym se zvedla stejná zoufalá naléhavost, jaká ho na Příčné ulici přiměla, aby ji políbil. „Hermiono, prosím!“ Žadonil. Madam Pinceová se na něj varovně zamračila, a tak ztišil hlas do šepotu. „Není v tom jiná holka. Přísahám.“

„Podívej, měl jsi pravdu, že by partner neměl mít právo rozhodovat o tvých přátelích, ale měl by aspoň vědět, kdo ti přátelé jsou. Ze tvé odpovědi jsem pochopila, že jsi nebýval sám a já nechci chodit s někým, kdo mi odmítá říct, s kým tráví čas.“

Tohle se ubíhá úplně špatným směrem. Měl jsem s nimi zůstávat víc; měl jsem si obstarat alibi na chvíle, kdy jsem potřeboval být pryč. Dokázal bych to lépe; jen mě nenapadlo, že budou tak podezíraví. „Hermiono,“ zadíval se na ni upřeně, „nepřijde ti, že reaguješ trochu přehnaně kvůli dvěma večerům.“

„Třem. Ten výmysl o včerejšku jsem ti nespolkla.“

„Proč na tom tolik záleží?“

„Protože se mi zjevně nedokážeš svěřit, když tě něco trápí!“

Harry skryl obličej do dlaní. Zase ti pitomí Dursleyovi! „Hermiono,“ řekl vážně, „Mám tě opravdu rád.“

Okamžitě se zatvářila naštvaně. „O tom se teď nebavíme.“

„Možná se o tom nebavíš ty, ale když se mě ptáš na to, jestli tě beru nebo neberu jako svoji holku, myslím, že o tom mluvit můžu!“

„Protože se za každou cenu potřebuješ vyhnout hovoru o tom, kde trávíš svoje večery, nemám pravdu?“

„NESMÍM ti to říct!“ Vykřikl Harry. Mrkl po madam Pinceové a mávnutím ruky naznačil omluvu. „Dobře, máš pravdu,“ zašeptal. „Párkrát jsem se s někým sešel. Není to nic špatného. Rád bych ti o tom řekl víc, ale pro tu druhou osobu by to nebylo bezpečné. Není to mé tajemství, slíbil jsem, že budu mlčet, a proto ti to říct nemůžu, jasné? Nemůžu.“

„Harry, dokážu pochopit, že mi to nemůžeš říct,“ uklidňovala ho Hermiona. „Nezlobím se. Jenom s tebou za těchto podmínek nemůžu chodit, prostě by mi to příliš vadilo.“

„Jak chceš!“ Rozčílil se Harry. Přinutil se to zopakovat, jako by to myslel upřímně. „Jak chceš. Nejsi moje holka. Pořád tě mám rád.“

Hermiona krátce položila ruku na jeho. Na to, jaký byl v knihovně chlad, byla její ruka příjemně hřejivá.

„Taky tě mám ráda,“ řekla věcně a vrátila se ke svému čtení. Harry dlouho civěl do své knihy, než si uvědomil, že by se měl pokusit vnímat napsaná slova.

 


Z knihovny odešli, když madam Pinceová zavírala. Hermiona kráčela těsně vedle Harryho, i když si dávala pozor, aby se nedotýkali. Hrozně moc ji chtěl obejmout, ale říkal si, že by se to asi nehodilo k jejímu statusu, když oficiálně nebyla jeho přítelkyní.

„Harry?“ Promluvila vážným tónem.

„Co?“ K Harryho zklamání zněl jeho hlas naštvaně. Pokusil se uklidnit.

„Bojím se o tebe.“

„Nemusíš.“

„Pořád vypadáš tak pochmurně. No, ne úplně pořád. Ale v podstatě pořád se tváříš strašně vážně a často z toho i pochmurně. Mizíš neznámo kam.“

„Podívej, mám za sebou vážně náročné léto, dobře? Věci se ještě nestihly úplně usadit do normálu.“

„Kdy jsi měl naposledy období, které nebylo náročné?“ Odpověděla bez zaváhání. „Harry, vím, že jsi říkal, že mi o tom povědět nemůžeš, ale i tak mi to dělá starosti.“

„Proč? Co tě pro všechno na světě může trápit?“

„Klidně ti to vypočítám. Tvoje nelegální lektvary, tvoje knihy o černé magii, jak jsi obecně takový chladnější.“

„Žádné nelegální lektvary nemám, o černou magii jsem se nikdy nepokusil,“ Harry se zarazil. „Teda až na nepodařený pokus seslat na jaře Cruciatus.“

„Cože?!“

„Na Lestrangeovou. Nefungovalo to. Jedním z předpokladů zjevně je, že ti musí dělat dobře působit bolest. Já jsem na to moc hodný nebo co.“ Harry se na ni potutelně usmál. „Tak vidíš, za smrtijeda by mě nepřijali.“

Hermiona se zasmála. Harry se odmlčel, jeho vlastní slova ho rozptýlila. „Zajímalo by mě, jestli je to pro ně takové,“ zamumlal si pod vousy. „Měl bych se zeptat.“

Hermiona k němu ostře vzhlédla.

„Koho by ses měl zeptat? Ty znáš někoho, kdo by ti to mohl říct?“

Harry se ušklíbl. „Možná profesora Snapea. ‚Promiňte, profesore; jaké to bylo stát se smrtijedem? Měl jste nějaké přátele, kterým jste se s tím nemohl svěřit?‘“ Napodobil hlas Colina Creeveyho – mluvil překotně a vzrušeně. „‘Kde jste jim řekl, že se chystáte odejít? Vyptávali se vás, proč najednou pořád nosíte dlouhé rukávy, nebo všichni okamžitě pochopili, co to znamená?‘“ Nevinně se zadíval na Hermionu, která se hryzala do rtu. Pomyslel si, že se zřejmě částečně snaží zadržet smích.

„Prosím tě, Harry, nedělej to. Zabil by tě. A nebelvírské body by byly tak hluboko v mínusu, že bys to nenapravil, ani kdybys s levou rukou za zády přemohl Voldemorta celé škole na očích.“

Harry se zasmál. „Pán zla by se mi na bradavických pozemcích postavit nechtěl. Nerad riskuje.“

Co jsi to řekl?“ Hermiona na místě se zastavila a prudce se k němu otočila. Harry se po ní zmateně ohlédl.

„Pán z-“ Harry se zašklebil. „Hm, Tom nerad riskuje.“ Pomalu se obrátil čelem k Hermioně. Měla ruce v bok a obočí stažená dolů, ale pořád vypadala spíš zděšeně než naštvaně.

„Odkdy nazýváš Voldemorta pánem, Harry?“ Zeptala se prudce. Teď už to byla zlost.

„Nic jsem tím... Nic jsem tím nemyslel.“ Zatraceně, kde se ve mně vzalo tohle? Je to poprvé, co jsem to řekl?

„Řekni ‚Voldemort.‘“

Harry na okamžik zavřel oči. „Nemám dovoleno to v tuhle chvíli vyslovovat,“ zašeptal. Napjatě se jí podíval do očí.

„Nemáš dovoleno?!“

„Snape šel za Brumbálem a řekl mu, že dokud se nezlepším v nitrobraně, neměl bych jeho jméno vyslovovat. Mohlo by mu to ulehčit přístup do mé mysli.“ Harry se kousl do rtu. „Brumbál souhlasil, a víš, jaký na to má názor! Moje nitrobrana je teď ale o dost lepší. Měl bych za ředitelem zajít a zeptat se, jestli už teď...“

„Ale ‚pán‘?!“ Zuřila Hermiona. „Proč zrovna to, ze všech jmen, jaká mu lidé dávají?!“

„Jsem zvyklý to kolem sebe slyš-“ Harry se zarazil uprostřed slova, cítil, jak mu tváře zaplavuje horkost. Skvělá práce, Harry. Tohle ji uklidní.

„Kdo jsou tví noví přátelé?“ Otázala se mrazivě.

„Mými přáteli jste hlavně ty s Ronem.“

„S kým trávíš čas, když ‚se jdeš projít‘?“

Harry mlčel.

„Řekni ‚Voldemort‘.“

Harry se kousl do rtu.

„Řekni to!“

„Zeptám se, jestli...“

„Dobrou noc, Harry.“ Hermiona se na patě obrátila a odkráčela pryč. Harry sledoval, jak vychází do schodů, její krok svižný a záda přísně ztuhlá. Ze všech pitomostí...!

„Voldemort,“ zavolal za ní hlasitě, ale rychle, aby ze sebe jméno dostal, než stačí změnit názor.

Obrátila se k němu. Její obličej vypadal i ve svitu svící bledě a napjatě. „Děkuju, Harry,“ řekla jemnějším hlasem, ale nevrátila se k němu. „Dobrou noc.“

 


Hermiona neměla náladu si povídat. Bez zastavování prošla společenskou místností kolem Rona, který se tvářil, že se chce na něco zeptat, i kolem Ginny, která opět kreslila portrét některého ze svých spolužáků, a zamířila do své ložnice.

Harry řekl „Pán zla“. Harry Voldemortovi neříkal Pán zla; to měli ve zvyku smrtijedi. Harry Voldemortovi říkal „Voldemort“. Ale ne dnes.

Samozřejmě, že si nemusela dělat starosti s tím, že by se Harry přidal na stranu smrtijedů, jak dole vtipkoval. Byla si celkem jistá, že by Voldemorta nikdy nepodporoval, i že by ho Voldemort nikdy nepřijal za svého služebníka. Harryho záměrně provokativní oslovení „Tom“ však nedokázalo smazat to, že Voldemortovi přiznal jeho samozvaný titul.

O dvacet minut později ji stále přemáhala panika, když se dveře otevřely a dovnitř vešla ještě hůře vypadající Ginny.

Hermiona okamžitě vyskočila na nohy. „Ginny? Co se stalo?“

Děsila se odpovědi. Ginny se tvářila, jako by někdo zemřel. Hermiona na okamžik zadoufala, že se s ní rozešel Dean. Jakkoliv to dívce nepřála, mohlo by to zapříčinit tenhle skleněný pohled vnitřního utrpení, a následky by byly méně dalekosáhlé než cokoliv jiného, co si dokázala představit.

„Ten kluk,“ Ginny se zadrhl hlas.

Takže Dean. Hermiona se zhluboka nadechla a připravila se, že mladší dívce poskytne útěchu.

„Ten kluk, kterého jsme považovali za Harryho. On není.“

Hermiona se pokusila najít v jejích slovech smysl. Není co? Nakonec to vzdala a zeptala se: „Co není?“

„Není Harry,“ řekla Ginny naléhavě. „Tenhle týden jsem se ho pokusila čtyřikrát nakreslit a pořád to bylo nějak špatně. Nakonec jsem se na něj zkusila podívat jako na cizince a uvědomila jsem si, že se mi to nedařilo, protože jsem si do něj promítala špatnou strukturu obličeje. Už jsem ho kreslila tolikrát, hlavně ve třetím ročníku, a když už jsem si myslela, že jeho obličej znám zpaměti, začal mi vycházet špatně.“

Hermiona se pokusila neobrátit oči v sloup. „Ginny, jenom dospívá, to je všechno.“

„To by nemělo vliv na postavení jeho lícních kostí nebo na tvar jeho pusy.“

„Ginny, jenom se ti něco zdá. Je starší, zhubl a...“ Hermiona zaváhala, pak se obrnila a pokračovala, „už do něj nejsi zamilovaná. Kreslíš daleko lépe než dřív, zvlášť po těch hříčkách s Deanem minulé jaro – třeba jsi jenom získala větší smysl pro detail.“

„Vím, co vidím a co jsem viděla předtím. Tohle není Harry!“

„Ginny, prosím!“ Řekla Hermiona zoufale. „Na tohle teď nemám! Až budeš mít nějaký skutečný důkaz – nejen srovnání svých subjektivních postřehů z nynějška se subjektivními postřehy starými dva roky, dej mi vědět. Teď bych šla ráda spát.“

Ginny semkla ústa pochmurným odhodláním jako malé dítě, které zjistilo, že bude muset najít lepší způsob, aby si prosadilo své.

„Fajn,“ řekla. „Pochopila jsem.“ Nato se obrátila a vypochodovala z Hermionina pokoje.

 


Hermioně se zdálo, že je někde venku o samotě s Harrym – možná v Zakázaném lese – daleko od všech ostatních. Paprsky letního slunce procházely baldachýnem zelených listů nad nimi, když se líbali. Jeho pozornosti ji zahřívaly stejně důkladně.

Harry se odtáhl, zadýchaný a půvabně růžový ve tváři, ale díval se na ni tím svým zvláštním posměšným pohledem.

„Drahá Hermiono,“ řekl nevzrušeně a vyhrnul si rukáv, aby odhalil Znamení zla na svém předloktí. Jeho výraz prodchnulo kruté potěšení, když sledoval, jak se jí do tváře vkrádá zděšení. Vypadal čím dál tím méně jako Harry, nyní se podobal spíše mladému Luciusovi Malfoyovi, i když s černými vlasy a zelenýma očima. Pokusila se odtáhnout, ale pevně jí sevřel zápěstí. Přinutil ji klesnout na kolena a s arogantním uspokojením si ji prohlížel.

„Neboj se, Hermiono. Pořád můžeš být mým mazlíčkem.“

 


Hermiona se se zalapáním po dechu vzbudila. Byla hluboká noc. Včera usnula oblečená na nerozestlané posteli. Oči ji pálily a jazyk se jí nepříjemně lepil k patru. Stále si dokázala vybavit snového Harryho s posměšným úsměvem a Znamením zla vystaveným na odiv.

„Pitomý sen,“ zamumlala. „Hloupý, pitomý sen. A může na něj Ginny.“

Jenže Ginny se o smrtijedech ani slůvkem nezmínila.

Hermiona vstala a prošla svou obvyklou večerní rutinou. Když na sobě měla měkké pyžamo a jazykem si přejela přes hladce vyčištěné zuby, zdál se předchozí sen najednou pošetilý, ačkoliv si nedokázala představit, že by se s ním měla někomu svěřit. Její podvědomí by nemělo přicházet s tak hloupými výmysly. Třeba se mi příště bude zdát o tom, jak se Voldemort připojí ke spolku S.P.O.Ž.Ú.S., pomyslela si, když kolem sebe s mohutným zíváním urovnávala přikrývku. Zabořila hlavu do polštáře a usnula, jako když ji do vody hodí.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Libbi - 28.12. 2023
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: werusska - 20.02. 2024
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Archivované komentáre


Re: 37. Vztahy Od: sisi - 24.03. 2018
Eh, moc děkuji za překlad. Kapitola mi přišla dost pohodová,na rozdíl od jiných okolostojičností, které prostě jsou a budou. Děkuji za překlad. Potěšilo mě, že děcka nejsou tak tupohlavá a Ginnyino: " Ten kluk není Harry." To je velmi podobné klasickému:"Kdo jsi a co jsi udělal s Harrym Poterem?" To vždycky rozesměje. Těším se na další kapitolu.

Re: 37. Vztahy Od: denice - 24.03. 2018
Už jsem psala, že příběh se mi líbí kapitolu od kapitoly víc a víc? Draco je prima, jeho rozhovor s Harrym oběma určitě pomohl líp pochopit jeden druhého, i když by Draco Harrym nejraději otloukl zeď. Hermiona - no, měla by si uvědomit rozdíl mezi něčí matkou a dívkou. Strašlivě panovačná, nedovedu si představit, že by to mezi ní a Harrym mohlo dobře dopadnout, jestli se hodně nezmění. Ale jako kamarádka je fajn, pokud by ji tedy Harry občas pořádně setřel. Jestli Ginny kreslí, tak má dobře vycvičené malířské oko. Myslím, že tady je největší nebezpečí, že se Harryho tajemství prolátne. Bojím se, že Ginny si to od Hermiony nenechá líbit. Vždyť by stačilo půjčit si pár starých fotek od Colina a srovnat je s těmi současnými, to by byl asi objektivní důkaz, který Hermiona vyžaduje. Když ho vidí každý den, tak ty změny nevnímá. Kdypak Harry přijde na to, že se ho jeho nejlepší přátelé chystají špehovat? Díky.
Re: 37. Vztahy Od: kakostka - 24.03. 2018
Mno jo, fotky, na ty jsem zapomněla, Colin jich bude mít víc než dost. Je jasné, že to prasne, otázkou je, kde to praskne, doufám, že aspoň někde v soukromí a zdá se, že s mapou celkem pohnuli. Otázkou je, proč jim Remus pomohl.

Re: 37. Vztahy Od: kakostka - 23.03. 2018
Jo a taky si myslím, že na to přijde Ginny, teda bude mít důkazy, protože se ji dotklo, jak ji Hermiona odpálkovala a když kreslí, má proto cit. A děkuju za luxusní detail v podobě pergamenového vzkazu, moc pěkné
Re: 37. Vztahy Od: Neprihlásený - 23.03. 2018
A nebo se to ještě zkomplikuje... uvidíš ;) :) děkuji za komentáře

Re: 37. Vztahy Od: Elza - 23.03. 2018
Na tuhle kapitolu jsem se těšila - a těším se i na další. Moc hezká povídka. A všichni se chovají adekvátně svému věku, což je fajn.

Re: 37. Vztahy Od: kattyV - 23.03. 2018
Hm, je vlastně logické, že na to nejdříve přijde Ginny. Své přátelé si ve své podstatě neprohlížíme, na to je příliš dobře známe. Ale malíři jsou zvyklí sledovat rysy tváře pozorně.

Re: 37. Vztahy Od: kakostka - 23.03. 2018
Výborně, další kapitola, kde je Hermiona za majetnickou, podezíravou krávu. Ač ví, kolik věcí mu zakázal Brumbal a vysvětlení, proč nemůže říct Voldemort zní velmi logicky, chová se jako nána. A že to bylo prozíravé, neříkat Voldemort se ukázalo v sedmičce, že? No nic, byla jsem varovaná, že v téhle povídce je Hermiona za pipinu, tak to tak budu brát:-) Na druhou stranu, Harry se opravdu mění a jeho kamarádi nejsou pitomí, takže když slyší trávu růst, často ji opravdu slyší, ikdyž zatím nevidí. Je zvláštní, jak si ho oba za ty roky, co neměl jinou rodinu a přátelé přivlastnili, že? takovej soukromej majetek Harry. Moc jsem si užila rozhovor s Dracem, Harry se naučil ovládnout své emoce a logicky argumentovat, to je super. děkuju za překlad.

Prehľad článkov k tejto téme:

GatewayGirl: ( Coretta )27.03. 202084. Epilog
GatewayGirl: ( Coretta )20.03. 202083. Zpátky doma - část druhá
GatewayGirl: ( Coretta )13.03. 202083. Zpátky doma - část první
GatewayGirl: ( Coretta )06.03. 202082. Opatrovnictví - část druhá
GatewayGirl: ( Coretta )28.02. 202082. Opatrovnictví - část první
GatewayGirl: ( Coretta )21.02. 202081. Ráno poté
GatewayGirl: ( Coretta )14.02. 202080. Hadí jazyk - část druhá
GatewayGirl: ( Coretta )07.02. 202080. Hadí jazyk - část první
GatewayGirl: ( Coretta )31.01. 202079. Pánem
GatewayGirl: ( Coretta )24.01. 202078. Halloweenský ples - část druhá
GatewayGirl: ( Coretta )17.01. 202078. Halloweenský ples - část první
GatewayGirl: ( Coretta )14.06. 201977. Nejisté časy - část třetí
GatewayGirl: ( Coretta )07.06. 201977. Nejisté časy - část druhá
GatewayGirl: ( Coretta )31.05. 201977. Nejisté časy
GatewayGirl: ( Coretta )24.05. 201976. Kletby a tesáky - část druhá
GatewayGirl: ( Coretta )17.05. 201976. Kletby a tesáky
GatewayGirl: ( Coretta )10.05. 201975 - Černá magie a temná stvoření - část 2
GatewayGirl: ( Coretta )03.05. 201975 - Černá magie a temná stvoření - část 1
GatewayGirl: ( Coretta )05.04. 201974. Neopatrnost
GatewayGirl: ( Coretta )15.03. 201973. Dárky a obavy - část 2
GatewayGirl: ( Coretta )08.03. 201973 - Dárky a obavy
GatewayGirl: ( Coretta )22.02. 201972. Nová spojenectví - část druhá
GatewayGirl: ( Coretta )15.02. 201972. Nová spojenectví - část první
GatewayGirl: ( Coretta )08.02. 201971. Důsledky
GatewayGirl: ( Coretta )01.02. 201970. Nebezpečí důvěry
GatewayGirl: ( Coretta )25.01. 201969. Úrovně
GatewayGirl: ( Coretta )18.01. 201968. Rituál
GatewayGirl: ( Coretta )09.11. 201867. Masky
GatewayGirl: ( Coretta )02.11. 201866. Vzájemnost
GatewayGirl: ( Coretta )26.10. 201865. Smlouvání
GatewayGirl: ( Coretta )19.10. 201864. Zachovat dekorum
GatewayGirl: ( Coretta )12.10. 201863. Nový úhel pohledu
GatewayGirl: ( Coretta )05.10. 201862. Na špatném místě
GatewayGirl: ( Coretta )28.09. 201861. Zasedání Weasleyových
GatewayGirl: ( Coretta )21.09. 201860. Hry a žertíky
GatewayGirl: ( Coretta )24.08. 201859. Změny
GatewayGirl: ( Coretta )17.08. 201858 - Abstraktní pojem
GatewayGirl: ( Coretta )10.08. 201857. Osobní záležitosti
GatewayGirl: ( Coretta )03.08. 201856. Nedůvěra
GatewayGirl: ( Coretta )27.07. 201855. Útoky
GatewayGirl: ( Coretta )20.07. 201854. Sdílení tajemství
GatewayGirl: ( Coretta )13.07. 201853. Inkriminující fotografie
GatewayGirl: ( Coretta )06.07. 201852. Nabídka míru
GatewayGirl: ( Coretta )29.06. 201851. Střet
GatewayGirl: ( Coretta )22.06. 201850. Proměnlivá spojenectví
GatewayGirl: ( Coretta )15.06. 201849. Mapování nepřátelského území
GatewayGirl: ( Coretta )08.06. 201848. Jiná místnost
GatewayGirl: ( Coretta )01.06. 201847. Světlo svítání
GatewayGirl: ( Coretta )25.05. 201846. Hra
GatewayGirl: ( Coretta )18.05. 201845. Udržte mě tady
GatewayGirl: ( Coretta )11.05. 201844. Hadi a zmije
GatewayGirl: ( Coretta )04.05. 201843. Hudba duše
GatewayGirl: ( Coretta )27.04. 201842. Vraždy a vzpomínky
GatewayGirl: ( Coretta )20.04. 201841. Ročník 77
GatewayGirl: ( Coretta )13.04. 201840. Zmírnění následků škod
GatewayGirl: ( Coretta )06.04. 201839. Špatná odpověď
GatewayGirl: ( Coretta )30.03. 201838. Konspirační teorie
GatewayGirl: ( Coretta )23.03. 201837. Vztahy
GatewayGirl: ( Coretta )16.03. 201836. Přechodné nepřátelství
GatewayGirl: ( Coretta )09.03. 201835. Vlkodlačí čest
GatewayGirl: ( Coretta )02.03. 201834. Magická berlička
GatewayGirl: ( Coretta )23.02. 201833. Experimentování
GatewayGirl: ( Coretta )16.02. 201832. Létání a vyšetřování
GatewayGirl: ( Coretta )09.02. 201831. Můj život jako camrál
GatewayGirl: ( Coretta )02.02. 201830. Další komplikace
GatewayGirl: ( Coretta )26.01. 201829. Nový režim
GatewayGirl: ( Coretta )19.01. 201828. Mimoškolní aktivity
GatewayGirl: ( Coretta )12.01. 201827. Opět doma
GatewayGirl: ( Coretta )24.11. 201726. Léto u konce
GatewayGirl: ( Coretta )17.11. 201725. Na čí stranu?
GatewayGirl: ( Coretta )11.11. 201724. Pozměněný stav mysli
GatewayGirl: ( Coretta )03.11. 201723. Možnost volby
GatewayGirl: ( Coretta )27.10. 201722. Pravda
GatewayGirl: ( Coretta )20.10. 201721. Příčná ulice
GatewayGirl: ( Coretta )13.10. 201720. Nejnovější trik dvojčat
GatewayGirl: ( Coretta )06.10. 201719. Ozvěna minulosti
GatewayGirl: ( Coretta )29.09. 201718. Vzájemná nedůvěra
GatewayGirl: ( Coretta )22.09. 201717. Neřesti a čiré zlo
GatewayGirl: ( Coretta )15.09. 201716. Vzpomínky z dětství
GatewayGirl: ( Coretta )08.09. 201715. Rizika povolání
GatewayGirl: ( Coretta )01.09. 201714. Napětí a trocha nudy
GatewayGirl: ( Coretta )25.08. 201713. Ctnosti a vzhled
GatewayGirl: ( Coretta )18.08. 201712. Odstíny viny
GatewayGirl: ( Coretta )11.08. 201711. Veřejné mínění
GatewayGirl: ( Coretta )04.08. 201710. Jedy
GatewayGirl: ( Coretta )28.07. 20179. Prsten
GatewayGirl: ( Coretta )21.07. 20178. Sklepení
GatewayGirl: ( Coretta )14.07. 20177. Útok
GatewayGirl: ( Coretta )07.07. 20176. Útěk
GatewayGirl: ( Coretta )30.06. 20175. Zaskočený návštěvník
GatewayGirl: ( Coretta )23.06. 20174. Neočekávaný dopis
GatewayGirl: ( Coretta )16.06. 20173. Očekávané dopisy
GatewayGirl: ( Coretta )10.06. 20172. Z čistého nebe
GatewayGirl: ( Coretta )02.06. 20171. Z minulosti zbyl jen popel
. Úvod k poviedkam: ( Coretta )19.05. 2017Úvod k povídce