Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 15. Není divu, že Lily před vámi dala přednost Jamesovi

Z pohledu Hermiony

„U Merlinova vousu!“ ozve se zvolání a okamžitě tak prolomí kouzlo, které nás ovládalo. Při zvuku toho známého hlasu prudce otevřu oči. Sakra, proč mi musí všechno zničit?

Pohlédnu do Severusových očí a vidím, že potemněly. Teď se na mě dívá zlobně… počkat, u Merlina, co jsem provedla?

Už ten pohled neunesu a otočím se, abych čelila vetřelci – Ronovi. „Pro všechno na světě, co tady dole děláš?“ dožaduju se. „A proč, sakra, jsi nás vyrušil?“

„Já, ehm… přišel jsem si pro brko, které jsem tu dopoledne nechal,“ odpoví docela slabě. Všimnu si, že jeho tváře nabývají temnější a temnější barvu. „Copak já, ale co tu děláš ty, Miono?“ zeptá se a hlas mu nabývá na síle, což je neklamným znamením, že začíná zuřit. Ne že by mi na tom záleželo.

„Co to s tebou je? Proč to pořád děláš, Ronalde? Pokaždé, když už mě kluk skoro políbí…“

„Slečno Grangerová, nechystali jsme se líbat. Nechápu, kde jste na něco tak směšného přišla… ne že bych se staral,“ chladně za mými zády pronese Severus. „Ale musíte si tu myšlenku vyhnat z hlavy, a to okamžitě.“ Šokem mi spadne brada a chci se jen stulit do klubíčka a plakat. Ale nemůžu a nebudu, už ne.

Můj hněv na Rona okamžitě zmizí, když se otočím k profesoru Snapeovi. Všechno to ublížení a vztek exploduje. „Chystal jste se mě políbit. A udělal byste to, kdyby se sem nepřipletl Ron. Vůbec nechápu, co mě k vám přitahovalo, jste ztracená existence,“ zasyčím. „Není divu, že Lily před vámi dala přednost Jamesovi,“ vyprsknu, než se stihnu zamyslet. Vidím, že mu obličejem prokmitne bolest, a okamžitě mě zaplaví pocit viny… jak jsem mu vůbec mohla říct něco takového?

Zaslechnu Ronův smích. „A ty sklapni, ryšavý troubo,“ vyštěknu, protože mě vytáčí … obvykle nenadávám, ale on ze mě vytahuje to nejhorší.

„Hééj,“ je jediná odpověď, na kterou se zmůže, a tou rychle utne své veselí. Vidím, že na mě chce křičet a konfrontovat mě kvůli tomu, co jsem právě řekla, ale s přítomným Severusem pochybuju, že by se toho odvážil.

Severus však na mě stále zahlíží. „Vypadněte,“ prohlásí zuřivě. Začnu se od něj odvracet, ale chňapne mě za loket a stáhne zpět, až se otočím tváří k němu. „Ne vy. Mluvil jsem k Weasleymu,“ prohlásí a neponechá prostor k debatě. Tak se o ni ani nepokouším. Prostě stojím a koukám kamkoliv jinam, jen ne na ty dva v místnosti.

„Zatraceně, chtěl jsem pomoct, nic jiného,“ zamumlá Ron.

„Ihned, pane Weasley,“ pokyne Severus a pak zaslechnu pouze šourání nohou a zabouchnutí dveří. Není pochyb, že o tomto uslyší celá škola. Nebo přinejmenším Harry a pak Draco.

Jakmile Ronald opustí místnost, Severus pustí moji paži a jaksi mi ten pocit jeho ruky na mé kůži chybí… i když to bylo ve vzteku.

Pak slyším, jak se ode mne vzdalují jeho kroky, seberu kuráž a vzhlédnu. „Severusi…“ na chvíli se odmlčím, ale neopraví mě, tak to vezmu jako dobré znamení.

„Ne, Hermiono…“ řekne, ale stojí tváří ode mne odvrácený a rukou se opírá o stůl.

„Ale já…“

„Ne, zapomenete, že se toto stalo. Přijdete do mé hodiny. Budete tiše sedět vzadu… a pak možná nepropadnete z lektvarů.“ V očích mě tlačí slzy, obrátím se a uteču. Běžím chodbami do společenské místnosti, naštěstí je pozdě a nikdo tam nebude.

Když řeknu heslo a vstoupím, vítají mě dvě tváře. „Tys ho políbila, Hermiono? U všech všudy, co sis to myslela?“ zeptá se Harry a zvedne jedno obočí. Jen propuknu v pláč a skočím Dracovi do náruče. Tiše mě obejme a pevně si mě přitiskne k sobě.

„Chceš nám říct, co se stalo, zlato?“ zeptá se, rukou zajede do mých vlasů a pročísne zašmodrchané kudrny. Pokaždé mě překvapí, jak rozdílní Harry a Draco jsou, a jak spolu přesto dobře ladí.

Jen zavrtím hlavou. „Miono, udělal ti něco? Protože jestli ano, utrhnu mu koule a nacpu mu je do chřtánu,“ prohlásí Harry. Rozesměju se, zatímco zároveň pláču Dracovi na rameni.

„Ne,“ popotáhnu, „nechce mě.“

Draco si ztěžka povzdechne. „Pojď si s námi sednout.“ Dovede mě ke gauči, posadí se a přitáhne si mě na klín. Harry si kecne vedle nás a jemně mě hladí po zádech.

„Neboj, získáme ho zpátky…“ uklidňuje mě Harry.

A přesně to mám v úmyslu udělat.