Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 19. Uááá, Ron

Z pohledu Hermiony

„Severusi, nemyslíš, že je to trochu kruté?“ zeptám se nervózně a koušu se do spodního rtu. Trochu váhám, je to kruté a dětinské… i když si to Ron zaslouží.

„Myslím, Hermiono; a právě proto je to tak příjemné,“ odvětí Severus s mazaným úsměvem v pohledném obličeji.

Jen protočím očima a láskyplně se usměju. „Cokoliv si přejete, pane,“ a mrknu na něj, načež se otočím a odcházím z místnosti. Zajistím, aby se mi boky pěkně houpaly, snad ho to zláká. Sice jsme se sblížili a já spala v jeho ložnici, ale nepokusil se mě políbit a ještě jsme náš vztah nedefinovali. Možná je to tak lepší… musí zůstat platonický ještě pár měsíců, dokud nedostuduju. Nicméně jestli mi užší vztah nabídne, jistě ho neodmítnu.

„Nestoudná žába,“ zaslechnu jeho zamumlání. Zcela jistě není určené pro mé uši, ale stalo se, a když zavírám dveře, celým tělem se mi rozlije vzrušení.

Takže mě chce.

„Kdo tě chce?“

Zamračím se; copak jsem to řekla nahlas?

Obrátím se k Ronovi, Harrymu a Dracovi, kteří na mě zírají. Draco a Harry nasadili stejné úšklebky a Ronald vypadá bezradně jako vždy. „Kdo by mě nechtěl?“ zeptám se rozverně a po tvářích se mi rozlije červeň.

„To je pravda, jsi opravdu výstavní kousek,“ potvrdí Draco a hodí mi ruku kolem ramen, zatímco se vyhřívám v jeho chvále. „Na holku,“ dodá, což ve mě vyvolá reakci. Našpulím pusu a plácnu ho do hrudi.

„Sakra, ženská,“ zavrčí. „Mám tě rád, ale Harryho miluju,“ přejde k Harrymu a obejme ho kolem pasu. Přitáhne si ho k sobě a přísahám, že je neuvěřitelně milý. Jsou stvořeni jeden pro druhého. Harry zrudne a na přítele se usměje.

„Já tebe taky,“ dodá něžně.

„Vstupte,“ přikáže a dveře se široce otevřou. Zbožňuju hlas svého mrzutého Mistra lektvarů… ano, řekla jsem to, svého. Je můj. Severus Snape patří ke mně, tělo, srdce i duše, a já patřím k němu stejně tak, i když on to ještě neví.

Usměju se a zavrtím hlavou. Kouknu na Rona, který si sedá vedle Levandule, ano, to by mohlo být dobré. Já se posadím vedle Harryho a Draca, ale pohledem mířím stále na Rona, zcela ignorujícího Severusovu výuku.

„Teď všichni sáhněte do kotlíků. Kvůli oné nehodě z minulého týdne jsem dal všechny přísady dovnitř,“ pronese a přitom zírá na Nevilla. Uchechtnu se, když se mi vybaví, že zaměnil hlen mořské panny za dračí a způsobil výbuch.

Neville krvavě zrudne, až ho musím politovat. „Uáááááá!“ zaslechnu hlasitý výkřik a spokojeně se ušklíbnu, když pohlédnu na zrzavou hlavu. Sleduju, jak se mu spodní ret chvěje v naprostém boji o sebevládu.

„Co se děje, Ronánku?“

Zvíře s osmi končetinami vymrští jednu dlouhou nohu přes okraj kotlíku a pak se objeví celé. Levandule zapiští a uskočí, ale Ron ztuhne na místě.

„Uááá, pavouk!“ ječí. Po učebně se rozlehne několik výkřiků a výbuchů smíchu.

„Uááá, Ron,“ odpoví pavouk, Ron překvapeně zamrká. Musím se zasmát a vyměnit si tajný pohled s profesorem Snapem.

V místnosti se rozhostí naprosté ticho.

„T… tys právě promluvil,“ zakvílí Ron s pohledem upřeným na chlupaté zvíře.

„Jistě. Přestaň kňučet, neublížím ti… moc,“ praví pavouk, vyhoupne se z kotlíku, rozběhne se přes stůl a skočí na Rona.

„Pomozte mi někdo, kdokoliv,“ ječí Ron, když vyskočí ze židle a pokouší se shodit pavouka tím, že kolem mlátí rukama a nohama. Teď se chechtají všichni, pohled na něj je opravdu směšný.

Nedaří se, pavouk se ani nehne. „Pa… pavouk,“ zamumlá Ron, načež s žuchnutím padne k zemi.

„Hodina skončila; někdo ho vyneste,“ prohlásí Severus. Harry Rona nadzvedne a opatrně vezme pavouka do dlaní.

„Nevadí mi, celou dobu se mnou žili v přístěnku pod schody,“ prohodí s pokrčením ramen a jemně ho položí na stůl.

Zůstanu pozadu. „Jsi ďábelský génius,“ uculím se na Severuse.

Usměje se, mávne hůlkou a nechá pavouka zmizet.

„Opravdu jsi, jsme dobrý tým.“

„Hm, to jsme,“ chytne mě kolem pasu a přitáhne blíž, „měli bychom to podnikat častěji.“

Pohlédnu do jeho krásných uhlových očí a usměju se. Je dechberoucí. Nakloním se a lehce přitisknu svá ústa na jeho, stáhnu se a kousnu se do rtu.

Nebezpečně se usměje, skloní se a začne mne líbat.