Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Našlapuj zlehka

2. kapitola

Našlapuj zlehka
Vložené: Jacomo - 21.04. 2018 Téma: Našlapuj zlehka
Jacomo nám napísal:

Text v tejto časti je generovaný, v prípade že zistíte nezrovnalosti, nahláste to prosím


Našlapuj zlehka

Prekladateľ : Jacomo

Názov originálu: Tread Softly

Autor originálu : Dius Corvus

Link na originál : Tread Softly

Počet slov originálu: : 0

Rating : M 16+ -

Éra / Obdobie: Neuvedené Žáner: Angst , Romance Jazyk originálu: EN Varovanie: slash Počet slov originálu: poriadne dlhé 100K-200K Párovanie: Snarry Stav prekladu: Neuvedené
This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended

Postavy v tomto príbehu sú majetkom JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševné vlastníctvo prekladov rôznych mien, názvov a miest patrí pánom Medkom, ktorí túto ságu preložili do češtiny a p. Petrikovičovej a p. Kralovičovej, ktoré ju preložili do slovenčiny. Autorské práva k tejto poviedke vlastní Dius Corvus, ktorá napísala túto fanfiction.

Našlapuj zlehka
Tread Softly

 Originál viz Tread-Softlyhttps://www.fanfiction.net/s/1847353/3/

Autor: Dius Corvus

Překlad: Jacomo     Beta: arabeska, Calwen   Banner: arabeska


 Rating: M, tj. 16+, místy 18+ (kvůli násilí)
Drama/Romantika
Slash - Snarry

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola druhá


Harrymu déšť nevadil. Mrholilo a ty drobné krůpěje padaly na něj i na prváky, klouzaly mu po kůži a vpíjely se mu do oblečení, protože zatímco na svůj kufr použil vodu odpuzující kouzlo, na sebe nikoliv. Stružky vody, jež mu tekly po obličeji a vsakovaly se do hábitu, mu navozovaly pocit osvěžení, čistoty a jistého spojení se světem – všechny ty věci, které přestal cítit kvůli onomu podivnému snu a neustálému dumání nad svou situací.

Když se mu myšlenky stočily zpět ke snu z minulé noci, zamračil se. Byl to neuvěřitelně živý sen – spíš jako vidění; a přesto když se probudil, neměl pocit, že se skutečně jednalo o vidinu. Spíš mu to připadalo jako... vzpomínka. Vybavil si sílící nenávist, kterou cítil – ne on, ale ten chlapec v jeho snu – a zachvěl se. Zaklonil hlavu a zavřel oči. Na obočí a na řasách se mu usadily kapky deště. Ať už se mnou hraješ jakoukoliv hru, Voldemorte, pomyslel si, postarám se, abys to neměl jednoduché.

„Ke mně, prváci!" vyzvala je McGonagallová.

Hrad vypadal stejně, jako si ho pamatoval, a když se ozval Protivův chechtot, rozkaz McGonagallové a výskání prváků, myšlenky na Voldemorta a nenávistí naplněné sny se mu rychle vykouřily z hlavy. Dokonce se mu na tváři objevil slabý úsměv.

Ten ale povadl, jakmile uprostřed Velké síně spatřil otřepený Moudrý klobouk.

McGonagallová nakráčela do středu síně a přísným pohledem umlčela smích a šum hovoru. Pak pozvedla svitek pergamenu a vyvolala první jméno: „Adams, Nathaniel!"

Takže budu znovu zařazen, pomyslel si Harry suše. Chvilková radost z návratu do Bradavic se rozplynula. Nakonec jej dostihlo to, co si už dlouho uvědomoval, ale dokázal na to nemyslet: pravděpodobně nebude zařazený do Nebelvíru, protože už dlouho nebelvírem není. Vzpomněl si na měsíce tréninku v Kolébce zakladatelů, na nebelvírskou masku, kterou se naučil nosit, na hůlku ze dřeva Yggdrasilu, která mu nepatřila, na sen, který nemohl být jeho –

Nikdy nevíš, ozval se slabý, neúprosný šepot, ve druhém ročníku jsi vytáhl z Klobouku ten meč, ne? Nicotná děsivá naděje se zvedla jako proužek dýmu a Harry ztěžka polkl a pokusil se ji zničit dřív, než stihne podnítit jeho myšlenky a způsobit mu tak ještě větší zklamání.

„Hudson, Frederik!"

Harry krátce pohlédl k učitelskému stolu. Nejspíš budu zařazován jako poslední, pomyslel si a díval se, jak jeden z prváků utíká k...

Dech se mu zadrhl v krku. Seděl tam šťastně se culící James Potter, černé vlasy na všechny strany a blýskající brýle, a vedle něj Lily Evansová, zrzavé vlasy stažené dozadu a na tváři úsměv. A vedle nich Sirius Black, Remus Lupin a – a Petr Pettigrew. Při pohledu na muže, který později zradí jeho rodiče, sevřel Harryho srdce ledový chlad. Nevypadal jako zrádce. Harry zaznamenal určitou míru zbožňování či nemotorné váhavosti, ale viděl také odvahu, která ho do Nebelvíru přivedla. Odvahu obrátit se k Voldemortovi, když jeho přátelé potřebovali pomoc, pomyslel si temně, ale zapudil tu myšlenku dřív, než v něm stihla začít hlodat. Připomněl si, že nemůže změnit budoucnost – že nemůže změnit svou minulost.

„Lee, Michael!"

Harry vycítil něčí upřený pohled a zaznamenal v očích Jamese Pottera výhružku. Rychle se odvrátil a napadlo ho, jestli se mu nepřátelství neodrazilo ve tváři. Hrdlo se mu stáhlo – jeho rodiče byli k té kryse tak hodní a nakonec...

„Mattinglyová, Kathy!"

Možná bude lepší, když mě nezařadí do Nebelvíru, pomyslel si. Věděl, že je dřív nebo později uvidí – rodiče, Siriuse, Remuse a Pettigrewa – a ta vyhlídka mu naháněla nemalý strach, ale realita byla mnohem bolestivější než jeho představivost. Bylo by peklo zvykat si, že je potkávám, a nelapat při tom po dechu, nezadrhávat, nebo něco takového. Asi ujde jakákoliv jiná kolej, teda kromě Zmijozelu. Střelil pohledem k učitelskému stolu. Z Albuse by se stal nesnesitelný podezíravec, kdybych byl zařazený do Zmijozelu. Otřásl se a na chvíli zavřel oči, protože si vzpomněl na slova Moudrého klobouku při svém prvním zařazování – ‚Mohl bys vyniknout, víš...' A mírný záchvěv vzrušení, které se v něm vzepjalo – mohl bys vyniknout: získat moc...

Ošil se, zasažený neurčitým pocitem nepohodlí, a rázně otočil hlavu, aby prozkoumal učitelský stůl.

„Turnerová, Megan!"

Seděl u něj Brumbál, oslnivý ve svém fialovo-stříbrném hábitu; Kratiknot, který vypadal stejně, jak si ho Harry pamatoval; Prýtová se znuděným výrazem. Žádné další zaměstnance neznal, tedy až na Filche, jemuž se v očích blýskal odpor, tak jako vždycky. Tento poslední aspekt byl podivně uklidňující.

„Zwelling, Asmot!"

„MRZIMOR!"

Jakmile odběhl poslední prvák, Harry si uvědomil, že už tam stojí sám.

Albus Brumbál vstal, tvář ověnčenou úsměvem. „Tento rok bych vám rád představil zvláštního hosta – máme zde přestupujícího studenta z Merrimanské školy magie. Bude v sedmém ročníku a jsem si jistý, že se všichni vynasnažíme, aby se tu cítil jako doma. Prosím, přivítejte Jonathana Frosta!"

Ředitel se posadil a ozval se vlažný potlesk.

„Frost, Jonathan!" zvolala McGonagallová.

Harry vykročil do středu síně, příliš uvyklý být středem pozornosti, než aby ho to uvádělo do rozpaků. Vnímal Albusův upřený pohled a dal si záležet, aby mu oči nezaletěly k nebelvírskému stolu – nedělalo by dobrotu, kdyby uprostřed Velké síně klopýtl – když však zvedl klobouk a nechal si ho spadnout přes uši, pohlédl ke zmijozelům a setkal se s očima Severuse Snapea. Zaváhal, zaujatý intenzitou toho pohledu. Poté zavřel oči a vyčkával, až začne Moudrý klobouk mluvit.

‚Vidím, že ses se mnou už několikrát setkal. Zvláštní, že si tě nepamatuji.'

‚Ach,' Harryho zachvátil náhlý příval nadšení z toho, že mluví s Moudrým kloboukem. Možná proto, že před ním neměl co skrývat – že před ním nemohl nic skrývat. ‚Asi bys taky rád věděl proč?'

‚Hmm, ano. A samozřejmě to udržím v tajnosti.'

Harrymu zacukaly koutky. ‚Díky. A kam mě dáš?'

‚Jsi mazaný. Tvrdě pracuješ, jsi trpělivý, ale ne natolik, aby to pasovalo k tvým potřebám. Máš přehršel inteligence, ale nechceš a nemůžeš se vzdálit světu. Život v knihách není pro tebe. Máš odvahu, ano, spoustu odvahy, ale rozhodně nejsi zbrklý...'

‚Už ne,' zabručel Harry.

Hlas Moudrého klobouku zněl lehce pobaveně. ‚Ano, už ne. A nemáš rád světlo reflektorů a auru slávy, což je tak typické pro nebelvíry. Pokud jde o Zmijozel – jsi mazaný, bezohledný, jsi –' Nastala pauza. Pak Moudrý klobouk pomalu pronesl: ‚Zajímavé. Nacházím tu... cosi v tobě, co jsem nikdy neviděl, a ani jsem nečekal, že to někdy uvidím. Ale není na mně, abych ti to odhalil.'

Harry se zamračil: ‚Co tím myslíš?'

‚Nic,' řekl Moudrý klobouk zamyšleně, ale Harry v jeho veselém hlase zachytil poněkud roztržitý podtón. ‚Ve Zmijozelu by sis vedl velmi dobře, ale ambice nejsou tvůj styl. Kam já bych vás jen dal, pane – ehm –'

‚Frost,' doplnil Harry a pokrčil rameny. ‚Dej mě, kam chceš.' Při vzpomínce na rozesmátou tvář Jamese Pottera a úsměv Lily Evansové na okamžik zaváhal a pocítil tlumené bodnutí bolesti; ale taky si vzpomněl na nevyzpytatelný výraz v Brumbálových modrých očích a záchvěv vzrušení z úvah o potenciálu moci, a byl si intenzivně vědom třináct a půl palce dlouhé hůlky ze dřeva Yggdrasilu na svém pravém předloktí. V duchu si povzdechl. ‚Mrzimor nebo Havraspár, pokud možno. Bude to méně bolestivé a odvrátí to jistá podezření, mezitímco se budu snažit najít cestu zpátky – domů.'

Klobouk se zachechtal. ‚To je vskutku zmijozelská myšlenka. Mrzimor nebo Havraspár, hm. Tam zrovna moc nepatříš. Sice si tam povedeš dobře, ale nezjistíš tam to, co potřebuješ tak moc zjistit. Lepší bude...'

„ZMIJOZEL!"

Harry si sundal klobouk z hlavy, a aniž by se musel dívat, věděl, že ten upřený pohled, který vycítil, pocházel od Albuse Brumbála. Znovu se vyhnul očnímu kontaktu s nebelvírským stolem a vydal se k tomu zmijozelskému. Krátce zaváhal, když zjistil, že se chystá posadit vedle Severuse Snapea, který zlověstně zahlížel na nebelvíry, ale pak se sesunul na lavici.

Tak, a je ze mě zmijozel, pomyslel si Harry. Ta představa se mu zase tolik neprotivila a jedna jeho část, která se vždycky cítila jaksi nepatřičně, okamžitě zapadla na své místo, jenomže na úkor toho se jiné části – vzácné vzpomínky a ten křehký pocit sounáležitosti – zapotácely a propadly se do bezedné jámy plné černé mlhy. Přestaň, nařídil si podrážděně. Neznamená to tak velký rozdíl. Pořád jsi Harry Potter, pořád jsi osobou zmíněnou v proroctví a nezáleží na tom, ve které koleji jsi.

Věděl, že teď musí našlapovat opatrně. Beze všech pochybností mu bylo jasné, že Albusovo podezření se prohloubilo a že ho teď bude sledovat ještě bedlivěji. Znal však Albusovy lsti, a až přijde na způsob, jak vyřešit problém se sledovacím kouzlem, získá přístup do Kolébky zakladatelů a najde cestu zpátky.

Pokusil se ignorovat záchvěv zármutku, který na něj padl při myšlence na to, že s Albusem opět stojí na opačných stranách. Nejlepší věcí, kterou pro mě Voldemort udělal, pomyslel si Harry, bylo, že mě s Albusem dotlačil k tomu, čím jsme se stali. Starými veterány se specifickým kamarádstvím. Pak ale raději tuto myšlenkovou linku opustil, než stihne ještě více prohloubit prázdnotu v jeho nitru. Přál by si, aby byl Snape tím druhem člověka, který nahodí nezávaznou řeč. Přinejmenším by ho to rozptýlilo.

Pocítil lehké poklepání na rameni a otočil se. Hleděly na něj chladné šedé oči Luciuse Malfoye. Harry sebou v duchu cukl – zapomněl, že se bude muset vypořádat s tímhle mizerou – ale rychle se uklidnil: mohlo to dopadnout hůř, mnohem hůř. V jiném roce by možná musel přetrpět Macnaira, Rookwooda nebo Rodolfuse Lestrange. Malfoy nebyl pravověrný Smrtijed: jeho zájem o rodinu vždy převážil nad loajalitou k Voldemortovi. Což se stalo příčinou jeho konečné zkázy.

„Froste," pronesl Malfoy povýšeně, „jsem Lucius Malfoy."

„Těší mě," odvětil Harry chladně, sám překvapený tím, jak bylo snadné zachovat si klidnou, kamennou tvář a bezvýrazně zdvořilý tón. Být zmijozel je tak snadné, pomyslel si.

„Ten milovník mudlů říkal, že jsi přestoupil," pokračoval Malfoy. „Slyšel jsem, že Merrimanská škola magie nepřijímá mudlovské šmejdy."

„Vážně?" pozvedl Harry obočí. Zaletěl pohledem k učitelskému stolu, a přesně jak očekával, Albus ho sledoval. Ušklíbl se. „Ten, kdo ti to řekl, musí být lhář," pronesl ledabyle. „Já jsem ten, koho bys označil za ‚mudlovského šmejda'."

Tvář Luciuse Malfoye se přeformovala do zcela nadutého úšklebku. „Chápu," vyplivl a odvrátil se. Harry se také otočil, ale nedokázal si zabránit v tom, aby opětovně nezabloudil očima k učitelskému stolu.

Brumbálovi trvalo jen o vteřinu déle zamaskovat podezření, které mu zaplálo v bleděmodrých očích.

Harry si povzdechl. Připouštěl, že bylo poněkud hloupé nadělat si hned první školní den mezi spolužáky nepřátele, ale doufal, že tím trochu zmírní Albusovo podezření, což bylo mnohem důležitější než přízeň čistokrevných zmijozelských fanatiků.

Jeho talíř se začal plnit bramborovou kaší, když v tom vzhlédl a zachytil Snapeův pátravý pohled.

„Co je?" zeptal se Harry opatrně.

Snape se ušklíbl a rychle se zase začal věnovat své večeři. Černé vlasy mu sklouzly podél tváře. „Musíš být padlý na hlavu, když sis znepřátelil Luciuse Malfoye."

Harry pokrčil rameny a zaplavil ho nečekaný hřejivý pocit. Minimálně Snape byl Snape – možná ještě ne tak zahořklý, jeho maska opovržení dosud nebyla vybroušená do dokonalosti – ale přesto to byl Snape. Nikdo jiný by se nedokázal tak ušklíbnout a přimět vás cítit se jako pitomec. „Musí existovat důvod, proč nejsem v Havraspáru, víš..." poznamenal Harry s plnou pusou brambor.

Jeho sousedovi se poněkud rozjasnila tvář a Harry zareagoval úsměvem, o kterém tušil, že budoucího mistra lektvarů popudí.

V tom Harryho pozornost přitáhl hlasitý výbuch smíchu, a než si v tom stihl zabránit, podíval se k nebelvírskému stolu. Rázem ho přešla chuť k jídlu. Bolelo ho vidět je tak mladé, tak bezstarostné... Sirius zjevně právě dovyprávěl vtip a James řval smíchy. Remus a Lily se snažili nepřidat, ale prozradilo je cukání koutků. Pettigrew se tvářil hloubavě a uctivě. Sirius zvedl ruku a škádlivě plácl tu zvěromágskou krysu po rameni...

To je peklo. Nemůžu tady zůstat, pomyslel si Harry divoce, když obrátil tvář prostou výrazu či emocí zpět ke studené večeři, a mechanicky zvedl lžíci k ústům. Musím se vrátit zpátky a musím se vrátit brzy. Stále si naprosto zřetelně vybavoval Kolébku zakladatelů a tvrdou zkoušku, kterou musel podstoupit, aby ji otevřel. Tentokrát to bude mnohem těžší, bez Albusovy a Hermioniny pomoci, ale už to jednou dokázal a dokáže to znovu.

Rychle se najedl a ani nezaznamenal, že k němu Severus Snape opakovaně stáčel pohled.

„Heslo je carnificina1] ," oznámil zmijozelský prefekt, štíhlý černovlasý mladík s aristokratickými rysy.

Konec přátelským heslům, pomyslel si Harry, když následoval ostatní zmijozely do společenské místnosti. Vypadala téměř stejně, jak si ji pamatoval: velká, prostorná, trochu zatuchlá. Jediný zdroj světla představovaly plameny v krbu a několik pochodní na zdi. Pod pochodněmi stály stoly a po celém prostoru byla rozptýlena pompézní, robustní zelená křesla.

„Všichni byste měli jít do postele," sdělil jim prefekt. „Pochybuji, že ředitel naší koleje, profesor Camentum, přijde s nějakou uvítací řečí." Ozval se sporadický smích a studenti se rozptýlili do chodeb vedoucích k ložnicím.

Harry následoval pár chlapců do jedné z chodeb, když v tom zaslechl zvolání: „Ne tak rychle, Froste!"

Zastavil se, otočil a stanul tváří v tvář Malfoyovi. Na okamžik zažil pocit déjà vu, když si všiml, že po Malfoyově pravici se tyčí jakási gorila a po jeho levici další, pomenší hromotluk s opičí tváří. Crabbe a Goyle, pomyslel si Harry. Aspoň nejsou ve stejném ročníku, to by bylo... znepokojivé.

„Malfoyi," kývl Harry chladně. Koutkem oka zaznamenal, že tmavovlasý prefekt stojí přímo v průchodu k ložnicím – zřejmě mi blokuje únikovou cestu, pomyslel si.

„Zajímalo by nás, jak jsi oblafl Moudrý klobouk, aby tě umístil do Zmijozelu," ušklíbl se Malfoy. „Špinavým mudlovským šmejdům je vstup zakázán."

Harry pozvedl obočí a nezaujatě si prohlížel dav. Kolem něj se v kruhu shromáždili většinou starší studenti a Harrym projel další záblesk déjà vu, tentokrát s černými hábity a bílými maskami Smrtijedů z Voldemortova vnitřního kruhu. Spěšně tu myšlenku zapudil a radši se vrátil k tomu, že součástí tohoto... gangu je jen asi třetina zmijozelských. Zbylí, až na jednoho či dva prváky s doširoka rozevřenýma očima, se rozptýlili po společenské místnosti a chovali se tak, jako by si ničeho nevšimli.

Typičtí zmijozelové, odfrkl si v duchu Harry. Pohledem střelil do tmavého rohu, kde zaznamenal Severuse Snapea schouleného na zelené pohovce. Jejich oči se na krátký okamžik setkaly, než se Snape kvapně odvrátil. Černý závoj vlasů mu zakryl obličej.

Harry obrátil pozornost zpět ke zmijozelům kolem sebe, protože jakási dívka se přiloudala k Malfoyovi a zvolala tak vysokým hlasem, až sebou cukl: „Měli bychom toho šmejda naučit, kde je jeho místo, ne?"

Schválně, co na mě zkusí, pomyslel si Harry, dobře si vědom, jak je v této konfrontaci nastavena rovnováha sil. Ohrnul horní ret a zaujal ležérní pózu se založenýma rukama a lehce nakloněnou hlavou. Kruh se trochu stáhl. Malfoy šťouchl loktem do Crabbea a Goyla, kteří se vrávoravě přiblížili. Neskutečně připomínali zombie.

Harry líně ukročil stranou, švihl nohou v téměř nepostřehnutelném pohybu a ti dva hňupové se složili do křesla. Někdo se zasmál, ale hbitě smích zadusil.

Na Malfoyově obličeji se objevily dvě rudé skvrny. Tasil hůlku a zasyčel: „Adligo!2] "

Harry se kouzlu snadno vyhnul, ušklíbl se a byl by se prosmýkl do chodby vedoucí k ložnicím, kdyby za sebou neucítil vibrace magie. Okamžitě ukročil stranou. Poněkud ho znepokojil horký závan zloby a síly, který kolem něj proletěl a rozplynul se ve vzduchu dřív, než se dostal k Malfoyovi.

Harry se otočil a očima se střetl s prefektem, jenž měl hůlku v pohotovosti a na tváři mrazivý úsměv. Zajímavé, pomyslel si Harry a přimhouřil oči. Vykročil vpřed a zahlédl, jak prefekt švihl hůlkou a vyslal k němu proud chladné magie. Harry tou svou mávl hned vzápětí a přeťal protivníkovo kouzlo. Prefekt vykulil oči. Harry se ledově usmál, ačkoliv jej velice překvapila síla a složitost prefektovy magie. Zajímalo by mě, kdo to je, pomyslel si. Je nebezpečný. Nevzpomínám si, že by patřil k Voldemortovým lidem, ale... někoho mi připomíná.

Jejich oči se na okamžik střetly. Harry vycítil neurčité povrchní pátrání na štítech své mysli, načež prefekt strnule poodstoupil. Poražený, pomyslel si Harry s krutým uspokojením. Slyšel Malfoye brblat, ale ignoroval ho a vykročil jednou z chodeb. Stejně tak ignoroval zarputilý pohled černovlasého prefekta, který cítil v zádech i poté, co už zmizel za ohybem.

Zastavil se a uvědomil si, že nemá tušení, kam jít. Klid, Pottere. Neukvapuj se, pokáral se v duchu, ačkoliv si ve skutečnosti nemyslel, že by v chlapecké ložnici čekala smrtící past. Chodba byla dlouhá, klikatá a momentálně prázdná. Jediný zdroj světla poskytovala pochodeň na vzdáleném konci, zavěšená vedle tapisérie tak tmavé, že nedokázal určit, co zobrazuje. Viděl sedmero dveří, čtyři vpravo a tři vlevo.

Asi bych měl zkusit některé otevřít, usoudil v duchu Harry a svižně vykročil vpřed. Stanul před dveřmi označenými zvláštně pokrouceným písmem „Sedmáci". Otevřel je a našel další čtvery dveře. Zamrkal. Nebelvírské koleje byly mnohem jednodušší...

„Nějaký problém, Froste?"

Harry se napjal a obrátil. Černovlasý prefekt se nonšalantně opíral o zeď, na tváři mu pohrával slabý úsměv.

„Nejsem si jistý, do kterých dveří mám jít," odvětil Harry chladně.

„Aha," napřímil se prefekt. „S tebou je tu pět zmijozelských sedmáků. Máme tady tři ložnice, vždy pro dva studenty. Tamta," pokynul líně k nejvzdálenějším dveřím, „je Winstona Crabbea. Tady," ukázal na sousední dveře, „bydlí Lucius Malfoy a já. A tahle patří Severusovi Snapeovi." Harry si nemohl nepovšimnout, jak se prefektovy rty při zmínce o Snapeovi zkroutily do úšklebku. „No a tyhle vedou do koupelny."

Harry přikývl.

„Takže můžeš být v ložnici s Crabbem nebo se Snapem," dodal prefekt a zároveň k němu napřáhl pravou ruku. „Jsem Terrance Lestrange. Rád tě poznávám."

Lestrange, zopakoval si v duchu Harry. Není divu, že vypadá povědomě. Musí to být Rodolfusův bratr. Stiskl Lestrangeovu ruku a krátce s ní potřásl. „Jonathan Frost." Ruce se rozdělily a Harry pocítil naléhavé nutkání otřít si dlaň o hábit. „Mám za sebou únavný den," řekl. Lestrangeovy oči ho vypočítavě sledovaly. „Omluv mě, prosím." A zamířil ke třetí ložnici.

„Na tvém místě bych bydlel s Crabbem," zavolal za ním Lestrange. „Z dlouhodobého hlediska je to lepší společnost."

„Nemyslím si," namítl Harry chladně, aniž by se otočil, a vešel do pokoje, který obýval Severus Snape. Když se posléze posadil na jednu z velkých postelí s nebesy, zauvažoval, jestli se v Lestrangeových slovech neskrýval ještě nějaký další význam.

***

Kráčel chodbou, třel si pohmožděný loket a vyhýbal se očím ostatních. Roztřepený hábit měl dosud nasáklý deštěm a třásl se: sklepení bylo tak chladné a on opravdu nechtěl onemocnět hned první den vyučování...

Došel ke dveřím s označením ‚Prváci', když vtom téměř upadl; nemusel se otáčet, aby zjistil, kdo ho napadl.

„Mudlovská špíno," ušklíbl se vysoký černovlasý chlapec, než se k němu líně přiloudal. Několik dalších chlapců se zařehtalo a pohrdavě si ho prohlíželo od hlavy k patě, od vyhublé postavy po otrhaný hábit.

Předstíral, že se nic nestalo, otevřel dveře k ložnicím prvních ročníků a po rychlém pohledu na čtvery dveře zmizel v jedněch z nich.

Uvnitř už někdo byl a jemu se sevřel žaludek, když rozpoznal chlapcovy rysy.

„Tohle je můj pokoj," ušklíbl se blonďák ležící na velké posteli s nebesy. „Špinavcům poloviční krve není vstup povolen."

Na okamžik nebyl schopen pohybu, k prasknutí naplněný bublajícím hněvem a touhou vykřičet pravdu o svém skutečném původu, než aby pokorně couvl.

„VEN!" zvolal ten chlapec z postele a zvedl hůlku.

Zaťal zuby, otočil se – a ucítil v zádech horký proud magie. Narazil do dveří a sesunul se na zem. Točila se mu hlava. Někdo zvenčí otevřel dveře; vyklopýtal ven, smích ostatních chlapců se mísil s nenávistí a odporem, ke světu i k sobě, a ty pocity ho v srdci pálily, pálily, pálily –

Harry se s trhnutím probudil, a ještě než se vztyčil do sedu, už držel hůlku v ruce.

Zamrkal. Srdce mu bušilo rozbouřenou krví, která mu tak pulsovala v hlavě, že nedokázal stvořit jedinou souvislou myšlenku. Slepě hleděl na holou kamennou zeď, mírně zarudlou od slabého světla žhavých uhlíků v malém krbu.

Znovu si lehl a zasunul hůlku pod polštář.

Byl to sen, přesvědčoval se, další sen, jako minulou noc. Až na to, že to nebyl sen: nemohl to být sen. Žádný sen není tak syrový, tak reálný, tak nabitý skutečnými emocemi a bolestí; fyzicky cítil odřený loket, slabé pulzování bolesti na zádech... A nebylo to ani vidění, tím si byl jistý. To, co spatřil ve spánku, nepřišlo skrz prolomené zdi a jizvu od kletby; vycházelo to odněkud z něj.

Zatraceně, Voldemorte, pomyslel si zavile, oči upřené do tmavě zeleného baldachýnu, ve tmě zcela černého. Co je tohle za hru? Ten chlapec ve snu – nebo ve vzpomínce – nebo co to bylo – jeho tělo mu připadalo tak neuvěřitelně důvěrně známé. Jako by patřilo přímo jemu. Ale navzdory tomu všemu stále nevěděl, čí tělo to bylo (protože nemohlo být jeho, bez ohledu na to, jak známé mu připadalo; neměl takové vzpomínky, tím si byl jistý). A poznal tu chodbu – nacházel se koneckonců jen pár kroků od ní: sen se očividně odehrával zde, ve zmijozelské části Bradavic. Stále viděl ty arogantní tváře zvrásněné nenávistí a cítil ten soustavný odpor k sobě a okolí...

Nedovolím ti to, Voldemorte, rozzlobil se Harry v duchu. Věděl, že to všechno musí mít něco společného s Voldemortem, stříbřitou mlhou a tou neuvěřitelnou bolestí, ale jak, proč a co přesně –

Zavřel oči. Odpovědi měl tak blízko, tak zoufale blízko, ale kdykoliv se je snažil polapit, odletěly jako stíny nebo dým, zastřené vzpomínkami na nenávist, která mu mátla celou mysl.

Povzdechl si a přetočil se. Přehazováním a obracením žádné odpovědi nezíská. Od zítřka se zaměstná pátráním po způsobu, jak obejít Brumbálovo sledovací kouzlo a otevřít Kolébku zakladatelů. Tam najde, co potřebuje: tisíce let poznatků, znalostí, pečlivě uložených a střežených...

Zamračil se a znovu otevřel oči. Byl tak zaujatý plány a vzpomínkami na svůj sen, že zapomněl na to, jak se probudil. Nevzbudil ho samotný sen; vzpomínal si na jakési žuchnutí a dopad něčeho na jeho bok. Obrátil se na druhou stranu a pohlédl ke Snapeově posteli.

V místnosti panovalo ticho. Zelené závěsy okolo Snapeovy postele byly zatažené a skrývaly spícího chlapce. Zdálo se, připomněl si Harry, že Snapea vyhlídka na společné bydlení poněkud rozhořčila. Toho večera neprohodili ani slovo, mimo to, že mu Snape stručně sdělil, která postel je jeho. Dýchání, které Harry jasně slyšel i přes to, jak bylo tiché, znělo klidně a pravidelně – příliš klidně, pomyslel si Harry. A na podlaze mezi jeho a Snapovou postelí ležela bota, která, jak si zřetelně vybavoval, tam předtím nebyla.

Klesl zpátky na postel. Cosi si těžkopádně prorazilo cestu skrz vzpomínky na rušivé sny, rozechvělo temnotu, přeběhlo mu hravě po rtech a vyvolalo pocit svěžího, očistného deště. Takže tohle bylo to žuchnutí, pomyslel si Harry. Už mu bylo poměrně jasné, kdo ho probudil a jak. Zhluboka se nadechl, aby se zklidnil, a přitáhl si měkké přikrývky až ke krku. Pak se s myšlenkami na své lekce nitrobrany, ty úspěšné, pokusil přejít do meditativního stavu a opravdu si odpočinout.

Spánek k němu ale ještě hodně dlouhou dobu nepřišel.

***

1] carnificina = z lat. mučení, katovské řemeslo

2] ad ligo = z lat. svázat

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Re: 2. kapitola (Hodnotenie: 1)
Od: Aeidaill - 22.03. 2023
| |
Děkuji za překlad. Kolébka zakladatelů zní jako zajímavé místo. Zařazování pěkné a ještě lepší bitka ve společenské místnosti. Jsem spokojená. Harry není žádné ořezávátko.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: avisavis - 23.07. 2023
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: lea16 - 04.09. 2023
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Libbi - 28.12. 2023
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Re: 2. kapitola (Hodnotenie: 1)
Od: Elizabeth333125 - 10.01. 2024
|
Tie sny, ktoré má Harry, sú veľmi, veľmi zaujímavééé... je jasné,teda mne určite, že sú to spomienky lorda Voldemorta. Ako som už písala pod kapitolu predtým, skoro by sa mi ho aj uľútostilo :D ale nie.. je to stále monštrum. No a máme tu zoznááámenie Harryho a Sverusa :) To som veľmi rada, že si vybral práve jeho s kým bude zdieľať izbu. Budú spávať kúsok od seba a počúvať dych toho druhého..Dobre to začína, moja romantická duša piští po ďalšej kapitole :D
Veľká vďaka prekladateľke :)

2. kapitola (Hodnotenie: 1)
Od: fido - 08.04. 2024
| |
tak jsem se nakonec odhodlal ke čtení povídky-slash ... uvidím, kam mne to zavede
díky
2. kapitola (Hodnotenie: 1)
Od: Jacomo - 08.04. 2024
| |
Moc si toho cením, fido. Mohu slíbit, že slashových scén je opravdu minimum.

Archivované komentáre


Re: 2. kapitola Od: Lupina - 07.06. 2022
Zařazovací scéna byla úžasná. Byla jsem napnutá, kde Harry nakonec skončí, ale ani mě nenapadlo kousek přeskočit. Pěkně jsem si vše vychutnala. A moc mě zajímá, co tím Klobouk myslel. co nechce říct? Jo, Brumbál, Pobertové, zatím nic moc dojem. A pobavilo mě poměřování ty víš čeho v zmijozelské koleji :D Jonathan je opradu chladnokrevný, ostřílený bojovník. Zvládl to bravurně. A jsem zvědavá, co přinese soužití se Severusem. Děkuji, Jacomo.

Re: 2. kapitola Od: Claire - 15.08. 2021
No tak jo, je to Zmijozel, autor tak usoudil, nic s tím nenaděláme. A v něm, krom jiných, nevyčnívajích, taktéž mladá, dost nejistá, verze budoucího Mistra lektvarů, nesmí chybět arogantní aristokrat a nová, neznámá postava z hnízda Lestrangeových. A už jen pouhé představení navozuje dojem osoby velmi zajímavé, možná trochu rozporuplné a zdá se, že bude hrát významný part v dalším bradavickém dění. Pobertové ve vrcholné formě, jejich nejvyšší prioritou šikana - evidentně dostojí své pověsti ve všech směrech. Ani Brumbál se neodchyluje od formy, v níž ho nejvíc nesnáším, a to své intriky teprve promýšlí, dá se čekat, že v nejbližší době přitvrdí - zdá se, že Jon bude mít práce nad hlavu a možnosti bojového vyžití hned na několika frontách.

Re: 2. kapitola Od: lorie - 29.10. 2020
Na povídku jsem narazila teprve dneska ... musím říct, že mě dost oslovila, překlad sdílených kapitol je vážně moc dobrý... :) později jsem zjistila, že poslední přidání proběhlo před lety, takže nejspíš marné doufání, že by něco přibylo, ale i tak děkuji.
Re: 2. kapitola Od: Jacomo - 29.10. 2020
Mám pro tebe dobrou zprávu - překlad povídky bude v roce 2021 pokračovat :-)
Re: 2. kapitola Od: lorie - 30.10. 2020
Tak to je skvělá zpráva!! Moc děkuji za info, budu se těšit :)

Re: 2. kapitola Od: weras - 16.08. 2020
Když je poslední kapitola přidaná před vice jak dvěma lety,asi už se v překladu těžko bude pokračovat. Ale já přesto moc a moc prosím Jacoma,jestli by se k překladu přece jenom nevrátil.Pov ídka je to naprosto úžasná. Vracení se v čase sice moc nemusím,ale co jsem přečetla,stálo za to! Prosím,pokračuj!!!!!!

Re: 2. kapitola Od: Neprihlásený - 18.01. 2019
Vynikající! Doufám v pokračování. Zajímavý nápad, skvěle psané, čtivé. Jsem namlsaná. Gratuluji.

Re: 2. kapitola Od: Lopata - 09.12. 2018
Páááni! Podnikám pokus o návrat do fandomu HP (asi po 3 letech) a hned narazím na takový skvost! Přesně něco pro mě. Naprosto strhující. Navíc dokonale přeložené. Smekám dámy, skvělá práce. Moc děkuji a těším se na pokračování! :)

Dekuji Od: Renne - 04.09. 2018
Děkuji za překlad super povídky,už se nemůžu dočkat další kapitoly. Doufám v co nejkratší čekání :)

Re: 2. kapitola Od: Irena - 08.07. 2018
Prosím pokračujte. Je to zajímavé. Nemůžu se dočkat jak to bude pokračovat. Irena

Re: 2. kapitola Od: Irena - 08.06. 2018
Prosím pokračujte. Ten název slibuje mnohé. Irena

Re: 2. kapitola Od: Neprihlásený - 20.05. 2018
O Merline, další, další......

Re: 2. kapitola Od: denice - 22.04. 2018
Abych nepřišla o nějakou důležitou narážku, přečetla jsem si raději i předchozí kapitolu, takže jsem měla dvojí potěšení. Zařazovací scéna je parádní - Moudrý klobouk je pěkný šibal. Bylo mi Harryho docela líto - prevít klobouk, rodiče, které nesmí nijak varovat, zatracený Brumbál a jeho sledovací kouzlo, podivné živé sny či vize, no a navrch arogantní zmijozelové. To nebude idylka... Tedy Severusi, hodit po Harrym botou - ty jsi ale ošklivý kluk :-D Díky.
Re: 2. kapitola Od: Jacomo - 23.04. 2018
Obávám se, že pokud nezrychlíme (a k tomu se s ohledem na svou drahou betu Arabesku nechystám), bude opětovné čtení předchozích částí nutností mnohých. Snažíme se to kompenzovat důrazem na čtivou češtinu, snad se to daří. Harry toho tu má na hřbetě naloženo hodně - a to ještě zdaleka neví čtenáři všechno. Není to oddychový příběh. Mně ta bota pobavila a skoro dojala. Já vím, že když v kánonu házel strýček Vernon po Harrym boty, aby přestal křičet ze spaní, bylo to spíš k vzteku či k pláči, ale mně (a podle reakce i Harrymu) to od Snapea přišlo jako připomínka normálnosti a aspoň nějaké jistoty v jeho životě. Prostě - jo, pořád jsem to já, jen Harry :-)) Veliké díky za komentář, Denice.

Re: 2. kapitola Od: Gift - 22.04. 2018
Z toho sel hned nekolikrat mraz po zadech. Co se mi ovsem libi, je Harryho ledovy klid. Je videt, ze nam chlapec vyrostl. Nekomu by v podobne situaci preskocilo, ale Harry si jen rekl, ze je to dalsi Voldemortuv plan a tudiz musi bojovat. Chvilemi jsem az mela chut ho za to obejmout. Diky, Jacomo. Cetlo se to jednim dechem.
Re: 2. kapitola Od: Jacomo - 23.04. 2018
Už v úvodu jsem avizovala, že Harry je tu mladý muž ošlehaný vybojovanými bitvami a zocelený prožitými útrapami, žádný fňukající puberťák. Bohužel ani tato cesta do minulosti pro něj nebude jednoduchá. Díky, Gift. Za plynulou četbu patří veškeré díky Arabesce. Je to betareader-poklad.

Re: 2. kapitola Od: Elza - 21.04. 2018
Prostě paráda. Mňam a děkuji.
Re: 2. kapitola Od: Jacomo - 23.04. 2018
Děkujeme.

Re: 2. kapitola Od: marci - 21.04. 2018
Parádní kapitola! Karty jsou rozdány nadmíru zajímavě. Pobertové mě nejspíš budou vytáčet, ale to je konstanta. To samé Brumbál. Terrence Lestrange? Nová postava, nebo si alespoň zmínku o něm z kánonu nepamatuji. Jsem moc zvědavá, jak se vybarví... Vypadá samozřejmě jako prvoplánový záporák, ale kdo ví? A ty sny - jsou to vize seslané Voldemortem, nebo skutečné Voldemortovy zážitky, které se teď Harrymu vybavují? Moc se těším na pokračování - tahle povídka se skutečně dokáže zadrápnout pod kůži! Jo a nesmím zapomenout na potměšilý Moudrý klobouk :) Ten jsem si vychutnala :) Díky, Jacomo, betušky!
Re: 2. kapitola Od: Jacomo - 23.04. 2018
Pobertové a Brumbál nejsou kladnými postavami tohoto příběhu... Vůbec spousta věcí je tu jinak, než jsme zvyklí. Ale to je doufám dobře, odklon od klišé určitě neuškodí. K Terrencovi nemohu nic prozradit, snad jen to, že ho potkáme častěji. Stejně jako Harry ty sny či vize. Děkuji, Marci, moc mě těší, že tě povídka zaujala.

Prehľad článkov k tejto téme:

Dius Corvus: ( Jacomo )08.07. 2023Epilog - část 4/4 (závěr)
Dius Corvus: ( Jacomo )01.07. 2023Epilog - část 3/4
Dius Corvus: ( Jacomo )10.06. 2023Epilog - část 2/4
Dius Corvus: ( Jacomo )03.06. 2023Epilog - část 1/4
Dius Corvus: ( Jacomo )27.05. 202319. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )04.04. 202319. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )25.03. 202318. kapitola
Dius Corvus: ( Jacomo )11.03. 202317. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )04.03. 202317. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )28.02. 202316. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )21.02. 202316. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )11.02. 202315. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )04.02. 202315. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )28.01. 202314. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )21.01. 202314. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )14.01. 202313. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )07.01. 202313. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )24.11. 202212. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )01.11. 202212. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )25.10. 202211. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )18.10. 202211. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )11.10. 202210. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )20.09. 202210. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )13.09. 20229. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )30.08. 20229. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )19.07. 20228. kapitola - část 3/3
Dius Corvus: ( Jacomo )12.07. 20228. kapitola - část 2/3
Dius Corvus: ( Jacomo )05.07. 20228. kapitola - část 1/3
Dius Corvus: ( Jacomo )28.06. 20227. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )21.06. 20227. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )14.06. 20226. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )07.06. 20226. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )27.11. 20215. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )02.10. 20215. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )28.08. 20214. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )21.08. 20214. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )06.02. 20213. kapitola
Dius Corvus: ( Jacomo )21.04. 20182. kapitola
Dius Corvus: ( Jacomo )17.02. 20181. kapitola
Dius Corvus: ( Jacomo )20.01. 2018Prolog
. Úvod k poviedkam: ( Jacomo )22.07. 2017Našlapuj zlehka - úvod