Preklady fanfiction Harryho Pottera

Na každého jednou dojde

Autor: denice

Severus Snape, krkavec, Minerva McGonagallová a profesorský sbor

Rating 9+

546 slov

Drahá arabesko, přijmi prosím malý dárek k narozeninám. Doufám, že tě aspoň trochu potěší. Velemedvěd!

Severus Snape zlostně mávl hůlkou a okno sborovny se s prásknutím zavřelo. Venku právě probíhal famfrpálový zápas Mrzimor – Nebelvír a týmy přes deštivé a větrné počasí povzbuzovali nejen studenti, ale i všichni jeho kolegové. Pokud vyhraje Nebelvír, získá i pohár, a s Minervou zase nebude k vydržení, pomyslil si Severus, pohodlně si natáhl nohy, otevřel Denního věštce a vychutnával si chvilku klidu. Netrvala dlouho. Do okenní tabulky cosi silně narazilo. S povzdechem vstal a otevřel okno. Dovnitř doslova spadl velký zmoklý chumáč černého peří. „Tady nikdo není,“ oznámil mu Severus a chystal se ho popadnout a vyhodit ven. Nepočítal ovšem s impozantním zobákem, kterým se po něm zježená koule ohnala. Takže krkavec, blesklo mu hlavou a pozorněji se na vetřelce zahleděl. Jedno křídlo mu odstávalo od těla v podivném úhlu a na nohou neměl připevněný žádný pergamen. Přísně se na něj podíval: „Ať tě to ani nenapadne!“ a pták jako by rozuměl, sklopil hlavu a přestal se ohánět zobákem. Severus mu kouzlem vysušil peří a opatrně upevnil křídlo do dlahy, kterou přeměnil ze starého brku.

Vtom se otevřely dveře a dovnitř vtrhli rozjaření kolegové v čele s jásající Minervou. Zarazila se, když uviděla krkavce trůnícího na stole před mistrem lektvarů.

„Severusi, konečně jste si našel domácího mazlíčka? Gratuluji vám k výběru, přesně k vám ladí! Lepší by byl už jenom netopýr,“ zahalekala rozjařeně, zatímco ostatní profesoři podle nátury buď maskovali smích kašláním, nebo se zcela bezostyšně chechtali.

„Minervo, ujišťuji vás, že tento opeřenec rozhodně není – jak jste to nazvala – mazlíčkem. Prostě sem vlétl,“ opáčil kysele Severus. „Zlomené křídlo jsem mu zafixoval, takže ho klidně vyhoďte ven!“

„Ještě že ty vaše žertíky nebereme vážně, Severusi! Jak ho pojmenujete?“ Minerva zřejmě trpěla selektivní hluchotou. „No ty jsi ale krasavec, jakpak ti říkají? Pojď ke mně, no pojď pěkně sem, pojď hezky k Minervě,“ vztáhla k němu ruku. Její nadšení poněkud zchladilo mávnutí ostrým zobákem, které minulo její ruku jen o milimetry. Raději se obrátila ke skříni, vyňala láhev Ogdenské starorežné a začala štědře nalévat whisky kolegům shluknutým kolem sálajícího krbu, aby oslavili další úspěch Nebelvíru. „Severusi, napijete se na vítězství Nebelvíru? Asi ne, raději se pobavíte se svým novým domácím zvířátkem. Jestli budete chtít, ráda vám ho někdy pohlídám, klidně ho přineste,“ zahlaholila ještě za neustávajícího smíchu kolegů, ale na odpověď nečekala.

Severus zatím s vražedným výrazem sledoval opeřence, vykračujícího si po stole. Pták měl pravděpodobně dostatek inteligence, nebyl – li to ovšem prostý pud sebezáchovy, takže ostražitě couval a nespouštěl z něj zarputilá korálková očka.  Nakonec narazil na hromadu opravených esejí, které si na okraj stolu odložila Minerva. Otřepal se a klovl do horního pergamenu. Severus mu nehlučně naznačil rty: „Trhej!“ Krkavec jako by mu rozuměl, jako šavle ostrým zobákem se pustil do esejí; zakrátko z nich byly jen cáry. Vzniklou kompozici doplnil několika hromádkami mazlavého trusu.

Severus se ukryl za plachtou Denního věštce a spokojeně vydechl. Ani tentokrát mu nebylo dopřáno dočíst si zvlášť skandální článek o korupci na ministerstvu, vyrušilo ho Minervino zaječení.

„Áááá! Ty ďáble! Cos to udělal! Ty eseje jsem opravovala celé odpoledne!“  Rozzuřeně napřáhla hůlku na krkavce.

Severus se vymrštil, popadl opeřence a posadil si ho na rameno. Zamířil ke dveřím a než je za sebou dovřel, vyštěkl: „To máte z toho, že k sobě pořád někoho lákáte!“