Preklady fanfiction Harryho Pottera

Ruce lékouzelníka

autor: lazy_neutrino překlad: Jacomo

Originál najdete na https://femgenficathon.livejournal.com/72289.html

Napsáno na výzvu, kterou byl citát od Mary Renault: 

In hatred as in love, we grow like the thing we brood upon. What we loathe, we graft into our very soul.
V nenávisti jako v lásce; co jsme zaseli, to sklidíme. To, co nejvíc nechceme, postihuje nejvíc nás samotné. *)

Shrnutí: Nemá žádné děti a přitom jich má tisíce. Pomona Prýtová.

1.

V té generaci měl jen jeden student ruce lékouzelníka. V uplynulých letech upadla tvář Franka Longbottoma v zapomnění, ale z nějakého důvodu se jí dnes vybaví. Vidí ho tak jasně, jako kdyby stál vedle ní - jak krájí kořen mandragory do kotlíku a svými krátkými prsty pracuje s rostlinou tak obratně, že mandragora i ona sama umlknou.

Ruce lékouzelníka. Ovšemže si tu cestu nevybral; málo jich tak činí. Alice chtěla být bystrozorkou a Frank - Frank chtěl jen Alici, takže svou cestu nasměroval za její hvězdou, dokud se společně nezřítili k zemi. Pomona je nikdy u svatého Munga nenavštívila a ani nečetla novinové články. Její vzpomínky na Longbottomovy zůstávají veselé: její Frank je šťastný, její Alice je plná života. Trochu z jejich energie se odráží v Nevillově jemném, příjemné obličeji, ale -

Kdyby ho dnes mohli vidět, pomyslí si, byli by na svého syna pyšní.

A pak se Pomona zachvěje, protože tu byl ještě další chlapec, který se také nestal lékouzelníkem.

2.

"Opatrně." Klesne do dřepu vedle Severuse Snapea a vezme mu třesoucí se semínka z ruky. "Takhle, podívej." Prsty se vrhnou do důlku, odhrnují zeminu a vrší ji stranou. "Je to dobrá hlína. Vnímej, jak ti protéká mezi prsty. Vidíš?"

Chlapec se mračí na květináč. "Poroste tak jako tak."

Pomona přikývne. "Ano. Ale poroste líp, když se o ni staráš, a ze zdravých rostlin budou lepší lektvary. Všechny nejsou tak odolné jako tahle." Pokropí důlek vodou a nahrne na něj hlínu. "Teď to nech vsáknout a pusť se do další. Dej mi vědět, až budeš hotový."

Při odchodu se ještě ohlédne. Dělá to perfektně.

3.

Praskání zmrzlých větviček je pro Pomonu signál. V době, kdy ředitelka (protože Pomona o ní stále smýšlí takto) vchází, konvice jí vesele hvízdá na pozdrav. Minerva zadupe, setřese z klobouku sněhové vločky a společně se pustí do prohlídky.

I skleníky cítí chlad a křehkou magii, která je každým dnem zahřívá o něco méně. Pomona přemýšlí, jestli svou práci i nadále zvládne. Ta představa ji děsí. Dívá se, jak si Minerva dýchá na ruce, aby si je zahřála, a pára z jejího dechu se vlní jako dým z dračího ohně.

4.

Se Severusem se přes léto něco přihodilo, protože chlapec, který se v září vrátí, není ten, který v červnu odjel. Během prázdnin mu nikdo nepral oblečení: tři dny po začátku pololetí vypadá stejně opotřebovaně a unaveně jako on. Pomona se mu dívá do červených očích a uvažuje, jestli plakal.

Chlapec dovedně, ale bez zájmu rozplétá úponici jedovatou. Prsty se mu míhají mezi chapadly, až je má od mízy lepkavé a fialové. Později mu soukromě vyslovuje chválu a navrhuje, aby studoval na lékouzelníka.

"Mám jiné plány." Nezvedne k ní zrak a ona ví, že ho ztratila.

5.

Někdy si během procházky povídají o dětech. Teď už ne tak často, protože s Nebelvírem se to zhoršuje a Pomona se cítí provinile. Její mrzimoři z nějakého důvodu snáze unikají. Cítí kvůli tomu vděčnost i vinu.

Někdy si povídají o minulosti. Teď už ne tak často. Příliš mnoho příběhů končí v temnotě. Příliš mnoho mladých stromků bylo podťato a nikdy nedostanou šanci vyrůst.

O budoucnosti nemluví nikdy.

Když dorazí do skleníku číslo dvě, jsou hrnky s čajem, které drží v rukách, studené. Ženy se zastaví u zamčených dveří, Pomona odtáhne plachtu a obě zvědavě nahlédnou dovnitř.

Zvenčí vypadá hrbouní farma jako každý jiný skleník. Ale uvnitř -

Skotské pobřeží se táhne do daleka, plné skal, dun a zlatého písku. Ocelově šedá voda se odráží na nebi a divoký vítr křížem krážem bičuje trávu ostrou jako nůž.

Někde poblíž dveří se ozve škrábavý zvuk a ženy sklopí zrak. Hrboun cupitá pryč, chapadla na zádech dokonale skryta mezi mořskou trávou. O kus dál je ve skleníku vidět dalšího hrbouna, který slídí mezi kameny a loví kraby. Pomona ví, že mimo dohled jsou jich tu ještě stovky, spí v norách a loví ve skalních jezírkách, dokud nebudou potřeba.

"Všechno je v pořádku." Pomona nechá plachtovinu zase klesnout na své místo a zkontroluje kouzlo, které pokrývá skleníkové tabule jinovatkou. Minerva vedle ní se zapotácí.

"Díky bohu. Jen jsem dnes trochu unavená."

"Všechno je v pořádku," zopakuje Pomona. Položí ruku kolem Minerviných ramen a cítí, jak se o ni ředitelka opře.

Hagrid sbíral hrbouny v jejich pobřežních norách a noc za nocí jí je nosil v pytlích. Kratiknotovo kouzlo ochránilo skleník před nechtěnou pozorností. Pomona posílila magii v živém plotě. Ale je to Minervino přeměňování, na čem farma hrbounů závisí, a Pomona si není jistá, jak dlouho to ředitelka ještě zvládne.

"Přála bych si, aby tu byl Albus."

Šepot je tak slabý, že ho Pomona téměř nezaslechne. "Já vím," odpoví tiše. "Vím." Obejme Minervu a přitáhne ji blíž k sobě. Tak tu stojí společně, dvě staré ženy, které se uprostřed zimy modlí za jaro.

Uvnitř na hrbouní farmě vlny neustále narážejí na pobřeží.

KONEC

PP: Podle jedné autorské odpovědi na komentář lze soudit, že je scéna (kromě vzpomínek) zasazená do HP7.

*) Za českou verzi citátu velice děkuji margaretě.