Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Magie krve

46. Hra

Magie krve
Vložené: Coretta - 25.05. 2018 Téma: Magie krve
Coretta nám napísal:

AutorGatewayGirl

Překlad: Coretta   Beta: Avisavis    

Banner:  Coretta

Severus Snape-Hito76 ©2007-2017 snapefanclub

Severus Snape ©2006-2017 keeperofthedead

Originál:

 http://www.potionsandsnitches.org/fanfiction/viewstory.php?sid=2025 

Rating: 16+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

~~~~~~~~~~~~~


46 -- Hra

 

Ráno Harryho vzbudil Ron.

„Hm?“

„Chceš snídani?“

„Asi jo.“ Harry se vytáhl do sedu a mohutně si zívl. „Počkej, jen se obléknu.“

Nebylo to tak, že by vůči Ronovu jednání měl menší výhrady než včera; jen bylo zvláštní začít se mu opět vyhýbat a nevšímat si ho. Když dorazili do společenské místnosti, ještě stále přemítal, jak by měl k Ronovi přistupovat. Hermiona na ně čekala nebo možná jen na Rona. Při pohledu na Harryho lehce zrůžověla.

„Ahoj,“ řekl Harry.

„Dobré ráno. Jak ti je?“

„Jsem v pohodě. Pořád si potřebuju,“ Harry se odmlčel. „Musím si promluvit s Brumbálem,“ řekl.

„Můžeme jít s tebou?“ Zeptala se Hermiona. Její žádost vyzněla spíš jako „musíme si promluvit“. Harry na okamžik zaváhal, než souhlasil.

V tichosti opustili místnost a stejně tak mlčky začali sestupovat po schodech. Zůstalo to tak, až dokud nezahnuli do chodby vedoucí k ředitelově pracovně, kde se Hermiona konečně odhodlala promluvit.

„Včera večer se mi nepodařilo udělat vůbec nic.“

„Jasně že podařilo,“ odpověděl Harry.

„Ani ne.“

„Podařilo se ti zabránit, abych se nechal zabít. To je docela úspěch.“

„Ty bys ale nešel-“

Harry se zastavil a obrátil se k ní. „Voldemort byl tak blízko Bradavic, že by bylo možné dojít k němu pěšky!“ Řekl důrazně. „Svolal smrtijedy. Chtěl jsem tam jít a setkání sledovat, protože se účastnili lidé, které bych rád udržel v bezpečí. Několikrát jsem se málem přesvědčil, že by to byl dobrý nápad.“ Harry se zhluboka nadechl a vážnýma očima sledoval Hermionu, které se nyní ve tváři zračil strach. „Včera večer jsi toho udělala spoustu už jen tím, že jsi tam pro mě byla a příliš jsi mě nepeskovala.“

„To jsem nevěděla,“ vydala ze sebe. Rozechvěle se usmála. „Jeden konkrétní blonďák snad tentokrát zašel příliš daleko?“

Harry se krátce zasmál. „Na nic se mě neptej a nebudu ti muset lhát.“

„Chápu,“ řekla Hermiona zamračeně. Harry byl přesvědčený, že nechápe. Dlouze vydechla. „To – včera... Děláš to často?“

Harryho touha ujistit ji válčila s vědomím, že její obavy může využít ve svůj prospěch a měl by jí nadhodit návnadu. Nechal pauzu nepříjemně se protáhnout, než odpověděl: „Jasně, že ne.“ Čekal na její přikývnutí, než dodal: „O samotě to není žádná legrace.“

Prudce k němu zvedla hlavu a Harry cítil, jak se mu úsměv samovolně rozšiřuje. Zvedl obočí. „Co?“ Zeptal se posměšně.

Zpražila ho pohledem. „Jak chceš zachránit svět, když budeš tak v náladě, že si nemůžeš pomoct, aby sis nepohrával s vlasy všech kolem?!“

Jeho pobavení okamžitě odumřelo. „Nečeká se ode mě, že zachráním svět,“ řekl temně, „čeká se, že zabiju Voldemorta. Nemám ponětí, jak to udělám. Nechci zabít.“

Hermiona vypadala omráčeně. „Harry!“ Zvolala soucitně a objala ho. Dovolil jí to a snažil se, aby ho její projev útěch příliš nevtáhl do černých myšlenek.

„Tak jako tak,“ řekl jemně s nosem zabořeným do jejích vlasů, „pochybuju, že moje šance tak výrazně sníží něco, co účinkuje jen patnáct minut a z toho jen pět minut vážně ovlivňuje mé schopnosti. Teď se jdi nasnídat. Vážně si s profesorem Brumbálem potřebuju promluvit.“

 


„Harry! Jaké nečekané potěšení,“ přivítal ho profesor Brumbál srdečně. „Posaď se, prosím.“

Harry si ho nedůvěřivě prohlížel. „To myslíte vážně?“ Zeptal se.

„Nečekané, potěšení nebo posaď se?“ Otázal se Brumbál vesele.

„No, to ‚posaď se‘ jsem vám věřil.“

„Snad ne tak zcela neočekávané,“ přiznal úsměvně Brumbál, „na druhou stranu jsem si nebyl jistý, zda se na návštěvu zastavíš.“ Pokýval hlavou. „Co se týče zbytku, nemusíš se obávat, že bys tu kdykoli nebyl vítán.“

„Děkuji,“ řekl Harry zdvořile. „Chtěl jsem- Je Severus ve škole?“

„Ano. Vrátil se před půlnocí.“

„Musí v neděli zpátky?“

Brumbál nejprve vypadal polekaně, poté zklamaně. „Tvůj otec mi sdělil, že máš dostatek kontroly, abys viděním dokázal zabránit.“

„Poslední dobou se nedostavovala, když jsem byl vzhůru,“ vysvětlil Harry chvatně. „A vždycky, než jdu spát, zklidním mysl, jak jen to jde, takže už jsem vidění neměl ani v noci. Ale tohle – začal jsem dřímat nad učebnicí z přeměňování. Byl jsem naprosto nepřipravený.“

„Co jsi udělal poté?“ Vyptával se Brumbál.

„Požádal jsem své přátele, aby mě nenechali odejít. Postarali se, abych neprovedl nějakou hloupost.“

Brumbál přikývl. „Moudré opatření.“ Usmál se. „Takže jsi nakonec nepřipravený nebyl. Přesto – měl bys být schopen přerušit spojení poté, co vidění začne. Mohl jsi?“

„Ne. Jakmile se ocitnu ve Voldemortových myšlenkách, chci se dozvědět co nejvíc.“

„Možná bys měl podstoupit několik hodin i se mnou.“

„To by mohlo pomoci. Jo – řekl jsem Dracovi – Malfoyovi, – že jsem nitrobranu studoval s vámi.“

„Je moudré mladého pana Malfoye informovat o tvých dovednostech?“ Zeptal se starý kouzelník mírně.

„Bohužel jsem je předtím docela jasně ukázal. Jen se mě zeptal, kdo mě to naučil. Taky nitrobranu ovládá! Použili jsme ji, abychom ovlivnili zvuk vycházející z Kernerova detektoru černé magie. Ale vypadalo to, že nikdo další nechápe, jak to děláme, takže o nitrobraně asi neslyšeli.“

Brumbál se zasmál. „To jsem neviděl už mnoho desítek let!“ Na okamžik se jeho pohled rozostřil, jako by se zahleděl do minulosti. „Jeden z mých spolubojovníků ve válce proti Grindewaldovi takto dokázal zahrát ‚Mary Had a Little Lamb‘. Ne čistě, ale dalo se to rozeznat.“ Ředitel se přísně zadíval na Harryho. „Udělal jsi to v hodině?“

Harry přikývl. „Když se nad tím zpětně zamyslím, bylo to ode mě dost neslušné.“

„Profesor Lupin nebude schopen si na tvé chování stěžovat,“ svěřil se pobaveně Brumbál. „Jestli to udělá, profesorka McGonagallová bude stěží zakrývat úsměv a profesor Kratiknot mu řekne, že dostal, co si zaslouží.“

„Drzost a narušování hodiny?“

„Tím nejvytříbenějším způsobem a od jeho oblíbeného studenta.“

Harry sklopil hlavu. „A od druhého, který jeho oblíbencem rozhodně není. Nevidí rád, že se teď s Dracem bavím.“

„Chápu.“ Brumbál se zamyslel. „Máš pocit, že by ti vaše známost mohla nějak ublížit?“

„Ne.“

„V tom případě bych ti doporučil – a to tě asi nepřekvapí – abys kontakt s ním nepřerušoval. Nikdy jsem nedovolil, aby mne názory ostatních odradily od pěstování přátelství nejrůznějšího druhu.“

„Třeba s mým otcem.“

„Ano,“ připustil Brumbál. „Což mi připomíná,“ pokračoval a odsunul stranou několik věcí na svém stole, „že mi tu pro tebe zanechal zprávu.“ Podal Harrymu složený lístek. „Byl by raději, kdyby sis ji přečetl zde a z mé pracovny ji nevynášel.“

Na lístku bylo zvenčí napsáno „pro Harryho“. Text uvnitř šel bez oslovení k věci:

Harry se pokusil potlačit úsměv. „Zve mě k sobě po večerce.“

„Jsem si toho vědom, probrali jsme to a má můj souhlas.“ Brumbál se na Harryho varovně zadíval. „Nebudu tě ovšem chránit před trestem, jestliže se necháš přistihnout.“

„To jsem pochopil,“ souhlasil Harry. Na chvilku se oba odmlčeli.

„Je to vše?“ Zeptal se Brumbál jemně. „Nebo ses mě chtěl zeptat ještě na něco?“

Harry chvíli neodpovídal a v duchu si formuloval odpověď. „Jak to vypadá s otázkou mého opatrovnictví?“ Zeptal se.

„Nic významného se nezmění až do slyšení, které je naplánováno za dva týdny. Pokud mám být upřímný, očekávám, že bude má žádost zamítnuta. Člověk, který má ve věci hlavní slovo, si nepřeje, abych uspěl, a mou žádost není možné solidně podložit. Může dokonce argumentovat, že při poslední volbě tvého opatrovníka mi byl poskytnut značný manévrovací prostor a má volba nebyla ve tvém nejlepším zájmu.“

„Co se bude dít pak?“

„O tvé opatrovnictví zažádá ministerstvo a následující čtyři týdnu bude možnost podat proti jejich žádosti odvolání. To nám dává čas až do Večera všech svatých.“

„Ale nebude nade mnou mít Popletal během těch čtyř týdnů moc?“

„Ano, ale je nepravděpodobné, že podnikne kroky, které by mohly někoho znervóznit. Očekávám, že zůstaneš zde a budeš žít jako doposud. Možná ti pošle dar nebo tě poctí návštěvou, ale ani to není jisté.“

„Co Severusova minulost? Nebudou mít lidé námitky proti tomu, abych byl svěřen do péče někoho, kdy přiznal, že byl smrtijed?“

„Námitky mít nepochybně budou, ale to nebude podstatné. Je to tvůj otec. V potaz by byl brán pouze nesouhlas z tvé strany.“ Brumbál zaváhal. „Ve skutečnosti jsi byl počat prostřednictvím rituálu Herem, což z tebe podle zákona dělá výhradně jeho dítě. Ani Lily by na tebe neměla větší legální nárok než on, i kdyby zůstala naživu.“

„Cože?“

„Harry, Lily a James obětovali mnohé, aby tě ochránili. Mohli být odsouzeni do Azkabanu za to, že mu tě nepředali.“

Harry sklopil hlavu, cítil zděšení i úžas zároveň.

„James,“ řekl pomalu, jak si vzpomněl na určitou pasáž dopisu, „mě nazval ‚jeho ukradeným dítětem‘.“

„Ano,“ řekl Brumbál. „Podstoupení Heremu nebo také Kouzla dědice s sebou nese jasné legální a pro mnohé nedotknutelné závazky. Byl jsi počat jako dědic Severuse Snapea.“

Harry se zamyslel. „Nepoškodí to jeho pověst?“ Zeptal se.

Brumbál se na okamžik zatvářil překvapeně. „Možná trochu,“ připustil. Vřele se na Harryho usmál. „Ale povětšinou jen mezi těmi, kteří už ho nenáviděli i předtím. Neměj strach. Troufám si tvrdit, že většina na to bude pohlížet jako na romantickou tragédii lásky a snahy dostát závazku. Většina kouzelnické společnosti mu odpustí.“

„Myslíte, že měli právo udělat, co udělali?“ Zeptal se Harry nejistě. Pocítil bodnutí strachu a uvědomil si, že si o tom od příchodu Jamesova dopisu nedovolil pochybovat.

Brumbál si povzdechl. „Nad tím jsem hloubal mnoho hodin od chvíle, kdy za mnou Severus poprvé přišel s Lilyiným dopisem. Nevím. V současnosti má více kontroly než tenkrát – jak co se týče sebeovládání, tak jeho schopnosti vzdorovat Voldemortovi. Potterovi byli k výchově dítěte nepochybně způsobilejší a navzdory jejich smrti bylo pravděpodobnější, že válku přežijí. Ve dnech předcházejících Voldemortově pádu Severus příšerně riskoval. Poté byl zahořklý a melancholický, ale z větší části přestal záměrně vyhledávat nebezpečí.“ Brumbál se opřel a pohladil si plnovous.

„Máš na něj dobrý vliv,“ prohlásil. „Postřehl jsem záblesky jeho starého humoru, nemyslel jsem, že se toho ještě dočkám. Dokonce si začínám myslet, že má on dobrý vliv na tebe.“ Brumbál se usmál. „Ale jak by na něj v té době zapůsobila přítomnost malého dítěte? To netuším. Možná by to věci i zhoršilo. Dozajista by pro mě nemohl sbírat informace v nepřátelském táboře, když by se proslechlo, že záměrně zplodil potomka s mudlorozenou čarodějkou.“ Brumbál vstal. „Nemá smysl spekulovat. Co se stalo, stalo se. Určitě měli na srdci jen tvé dobro.“ Pohlédl na hodiny. „Mám dojem, že ti zbývá právě dost času, abys stihl zaběhnout do Velké síně, něco tam popadnout a po cestě trochu zaplnit žaludek.“

Harry poznal pokyn k odchodu, když ho slyšel. „Hezký den, pane profesore,“ řekl a chvatně ředitelnu opustil.

 


Harry si vzpomněl, že si bude muset začít připravovat alibi ‚motácké drogy‘ pro svou večerní nepřítomnost, a snažil se udělat maximum pro napodobení abstinenčních příznaků, které nikdy nepocítil. Z toho důvodu po celý den odrážel Hermioniny snahy promluvit si s ním o problému zabití Voldemorta. Choval se k ní a k Ronovi střídavě na krátkou chvíli přátelsky a pak je přehlížel. Jen doufal, že si Hermiona jeho chování nespojí s bublinovým lektvarem, u kterého nikdy žádné negativní vedlejší účinky nepozoroval. Když skončilo vyučování, měla ho Hermiona pro ten den plné zuby a odebrala se studovat do knihovny. Ron jeho chování pokorně snášel, ale Harry cítil, že je čím dál podrážděnější a toleruje ho jen v rámci pokání. Čtyřicet minut před zavírací dobou knihovny a časem, kdy měli být studenti ve svých kolejích, Harry prohlásil, že si musí zajít pro knihu. Popadl svou školní brašnu a zanechal Rona ve společenské místnosti.

V přízemí zahnul do výklenku, přehodil přes sebe neviditelný plášť a tiše zamířil do sklepení. Ke Snapeovým pokojům se dostal bez potíží, uvnitř si uvařil čaj a posadil se ke kuchyňskému stolu, kde měl v plánu pokračovat v práci na úkolu z přeměňování.

Už přesáhl požadovanou délku a pracoval na závěru, když uslyšel otevření a zavření dveří. Ozvalo se zamumlání, ale bylo příliš tiché, aby mu rozuměl. „Harry?“ Zavolal hlas zkusmo.

„Tady,“ odpověděl.

Snape se vehnal do dveří v oblaku černě. Chvíli tam zůstal stát, příkrý a povýšený, ale pak se nečekaně sesunul na židli a skryl obličej v dlaních.

„Čaj?“ Zeptal se Harry.

„Když budeš tak hodný,“ zabručel Severus.

„Co to bylo?“ Zajímal se Harry. „Tříhlaví psi? Vybuchující kotlíky? Vaše stará parta?“

„Něco horšího,“ zavrčel Severus. „Rodiče.“

Harry se rozesmál.

„Ještě se mi směj,“ řekl Severus ublíženě. „Ty jsi nemusel strávit poslední dvě hodiny snahami vysvětlit Warringtonovým, že ačkoliv bych možná mohl učinit výjimku z mého obvyklého pravidla a přijmout jejich drahocenného potomka do pokročilých lektvarů, kdyby se mu podařilo v NKÚ z lektvarů získat nad očekávání, přijatelné z teoretické i praktické části není v zájmu ostatních studentů dostačující. A pokud kvůli němu já nesnížím své standardy, docela určitě tak neučiní ředitelka nebelvírské koleje v přeměňování. A tak dále.“ Zvedl šálek čaje, který před něj Harry položil a kouzlem si ho přihřál. „Ale mám to za sebou a věřím, že to bylo letos naposledy.“

Vzhlédl a usrkl z šálku. „Jaký jsi měl týden?“

„Děsný,“ odpověděl Harry bez zaváhání. „Ron a Hermiona byli strašní až do pondělního odpoledne, kdy jsem si vyšel s Malfoyem a oni se mi najednou začali omlouvat. Přiznali, že s ním uzavřeli obchod, jehož předmětem byly informace o mně, ale asi se k tomu odhodlali jen proto, že jim vyhrožoval, že je začne vydírat. Včera večer jsem zoufale chtěl vyrazit za tebou, tak jsem je přestal ignorovat a poprosil jsem je, ať pohlídají, že se nehnu z hradu. Potom jsem během dělání úkolů začal klimbat, a protože jsem nebyl připravený, spojení mezi mnou a Voldemortem se otevřelo, takže jsem tě musel sledovat-“

„Neměl bys potřebovat být připravený. Jestli mu tvá reakce na mě něco prozradila-“

„Neuvědomil si, že tam jsem. Teda myslím. To je většinou zjevné. Ale ano, mluvil jsem s Brumbálem a rád by mi dal několik dalších hodin sám. Klidně se tomu můžeme věnovat i s tebou, jestli chceš.“

„Ano,“ řekl Snape důrazně. „To probereme později. Co jsi viděl?“

Harry převyprávěl obsah vidění a snažil se přesně obsáhnout důležité body, aniž by dal najevo zděšení, které cítil, když sledoval projevy hluboké podřízenosti svého otce vůči Voldemortovi. Záměrně přeskakoval výrazněji ponižující detaily jejich výměny, ale viděl, jak Severusův obličej při každém drobném opomenutí potemní. „Několikrát vyjádřil, že ti nedůvěřuje,“ řekl Harry nešikovně, „a ty ses ho snažil ujistit o své věrnosti.“

„A dál?“ Zeptal se.

„Tam to skončilo. Podíval se na tebe, pak jsem ucítil silnou bolest a probral se na podlaze naší společenské místnosti, kde mě Ron, Hermiona a Dean drželi.“

„Chápu. Poté mě opět zasáhl Cruciem a současně užil nitrozpyt. To má samozřejmě za důsledek, že se část bolesti odrazí na něj, ale zároveň to může příhodně otevřít mysl oběti.“

„Aha. Takže jsem to asi cítil s ním.“

„Co jsi dělal potom?“

„No, předtím jsem jim řekl, ať mi nedovolí odejít, takže nemělo smysl zkoušet tě jít hledat. Řekl jsem, že potřebuju někam do klidu, takže jsme si našli prázdnou místnost a hojně jsme využili Bubliňák, dokud se neuvolnila i Hermiona, která se ho odmítla dotknout. Zbytek večera proběhl celkem dobře, ale teď se o mě Hermiona zase bojí a já jí to nemůžu rozmluvit, protože se mi to hodí.“ Pokrčil rameny. „Takže se v neděli musíš vrátit.“

„Ano. Odejdu ještě před rozbřeskem a vrátím se až dlouho po setmění.“

„To ti nedělá starosti?“

„Nijak zvlášť. Není to poprvé, co něco takového požaduje.“ Severus zaváhal. „Větší starosti mi dělá samotný útok a to, že se mi o něm nepodařilo zjistit více podrobností. Ani nevím, jací ‚spojenci‘ se do něj mají zapojit.“

„Ostatní to ví?“

„Pokud vím, jen někteří. Mnoho lidí ne.“ Severus náhle vzhlédl a jeho tmavé oči se zaleskly. „Na vině není jen jeho nedůvěra vůči mně. Od té doby, co Rookwood po svém zatčení na jaře vypovídal, je Pán zla ohledně svých plánů uzavřenější.“

„Neměli bychom se pokusit něco udělat?“

„Je těžké zjistit co, když neznáme povahu útoků. Brumbál zajišťuje určitou míru ochrany pro Prasinky. Pán zla v poslední době rád pořádá setkání na okraji Prasinek v budově nedávno zakoupené jedním z Goylových bratranců. Poloha setkání by mohla naznačit, že bude útok cílen tam.“

Severus se pohnul a odstrčil svůj prázdný hrnek.

„Máš tu esej na zítra?“

„Jo, ale už pracuju jen na závěrečném odstavci.“

Severus vstal. „V tom případě ho dokonči – nespěchej – a až budeš hotov, můžeš se ke mně připojit v obývacím pokoji.“ S těmi slovy se zavířením hábitu opustil místnost. Harry se zadíval na pergamen a pokoušel si vzpomenout, co dalšího zamýšlel o přenosu kvalitativních vlastností napsat.

 


Když Harry vstoupil do obývací místnosti, měl Severus rozepnuté horní dva knoflíky formálního hábitu, seděl ve svém obvyklém křesle a upíral pohled do stále plné číše tmavě rudého vína. Harry ho chvilku sledoval.

„Vytříbená melancholie,“ oznámil, „takovým tím stylem devatenáctého století. Možná osmnáctého. O těchhle věcem toho moc nevím.“

„Prosím?“ Snažil se Severus potlačit smích.

„Tvoje vzezření.“ Harry si sedl na bližší konec pohovky a skrčil si vedle sebe nohy. „Jenom nevím, jestli k tomu pasuje víno,“ pokračoval. „Absint by se určitě hodil lépe, nejlepší by ale bylo opium.“

Na to už se Severus zasmál. „Až se budu snažit sladit drogu se svým vystupováním, tebe se na radu ptát nebudu.“

Harry vesele přikývl. „Vím, je to spíš mudlovský náhled na věc. Takže,“ změnil téma, „nad čím ses tak zamyslel?“

Severus po něm střelil ostrým pohledem, pak znovu obrátil pozornost k vínu. „Profesor Lupin,“ řekl formálně, „si se mnou o tobě přišel promluvit.“

„Aha.“

„Bylo to celkem zvláštní. Jediný vyučující na škole, který ví, že jsem tvým otcem, se objeví u mých dveří a dožaduje se rozhovoru o mém synovi.“ Úkosem se po něm podíval, když se Harry zasmál. „Byl překvapivě neodbytný.“

„Co ti chtěl? Stěžoval si, že v hodinách vyrušuju a že jsem příliš zběhlý v černé magii?“

„Oznámil jsem mu, že jeho neschopnost udržet si ve třídě disciplínu není moje starost. Nebylo to ale tvé chování v hodinách, co mu dělalo největší starosti, nýbrž tvé sblížení s mladým panem Malfoyem.“

„Jo tohle.“ Harry přemítal, do jaké míry Severus Lupinovo znepokojení sdílí.

„Odbyl jsem ho s tím, že se mu něco zdá. Dnes ráno jsem tě však ke své nelibosti našel zabraného do hovoru na místě vedle něj.“

„Proč ti to vadí?“ Zeptal se Harry. „Myslel jsem, že máš Draca rád?“

„Mám, ale ty bys mu neměl věřit.“

„Však nevěřím!“ Bránil se Harry. „Čekal jsem na příležitost promluvit si s tebou, abych se tě mohl zeptat, co tím Draco sleduje. Poslední dobou se ke mně choval slušně.“

„Jestli se choval ‚slušně‘, pak snuje nějaký plán.“

„Třeba si jen připadá osaměle.“

„Malfoyové slovo ‚osamělý‘ nemají ve slovníku.“

Harry přimhouřil oči. „V čem je problém, že je to Draco, nebo že je Malfoy?“

„Problém je, že je krutým, manipulativním a náruživým stoupencem Pána zla! Pokus se zapojit mozek!“

„To všechno vím,“ řekl Harry chladně. „I když to poslední by se mohlo začít měnit. Připadá mi – ano, vím, co znamená slovo ‚manipulativní‘ – připadá mi, že se na Pána zla zlobí za to, že nevytáhl jeho otce z Azkabanu.“

„Kolik času jsi s ním strávil?“

„Moc ne. Většinou mluvíme před lektvary a pak po cestě na obranu. Ten den, co jsme si hráli s nitrobranou, mě odchytil na hřišti, a já jsem ho vzal k Hagridovi, abych mu ukázal zmiji, se kterou si občas povídám-“

Harry sledoval, jak Severus zaťal čelist a polkl, pak si odkašlal. Měl tušení, že se mu málem podařilo přimět ho vyprsknout víno. „Omluv mě,“ zalapal Severus po dechu a vysmrkal se.

„Bod pro mě!“ Zavýskal Harry triumfálně. Severus ho ignoroval.

„Často si povídáš se zmijemi?“

„Teď docela jo.“ Harry změnil polohu, aby si mohl natáhnout nohy, a překřížil si ruce. „No tak jsem hadí jazyk. To je toho.“

„Vlastně je to celkem podstatné. V mé rodině se hadí jazyk neobjevil celých tři sta let.“ Snape se zamyslel. „Údajně méně v indiánské větvi, ale o tom neexistují přesné záznamy.“

„Aha! Takže jsem to nemusel nutně získat od Voldemorta.“

„Musel. Kdybys to měl ode mě, do letošního léta by se tvůj talent neprojevil. A nevyslovuj jeho jméno!“

„No jo. To je pravda.“ Harry pokrčil rameny. „I tak mi připadá hloupé se za to stydět. Normální hadi, které jsem potkal, byli vždycky v pohodě.“

„Normální?“

„Nepočítám baziliška a Nagini.“ Harry opět pokrčil rameny. „Had, kterého na mě seslal Draco, byl nerudný, ale kdo by nebyl, když by ho vystřelili z hůlky a pak by ho Lockhart hodil na hlavu?“

Snape si odfrkl. „Co ještě jsi s Dracem dělal?“

„To je zhruba všechno. Dnes ráno jsme mluvili o Ronovi. Řekne mi, jak Ron zareagoval na moje zmizení-“

„A ty budeš věřit, že ti říká pravdu?“ Zeptal se Severus kousavě.

„Ani náhodou. Půjčil jsem si Remusův detektor lži. Co Draco řekne, mě zajímá úplně stejně, jako co udělá Ron.“

Severus s pokývnutím svolil. „Pokračuj si ve svých hovorech s tím chlapcem, ale přistupuj k němu i nadále s obezřetností. Zeptám se ho, co s tebou zamýšlí, když je teď zjevné, že jsem si vás dvou všiml.“

„To teda všiml. Příšerně ho dopálilo, že jsi odebral body Zmijozelu!“ Harry se na chvilku odmlčel. „Vážně se včerejší lektvar někdy používá s jedy?“

„Ano. Ovšem také s léčivými lektvary, které mají nepříjemnou chuť.“

„Tak proč ho do nich nepřidáváš?“

„V mých kruzích,“ řekl Severus a ta slova zněla výhružně, „se považuje za nezdvořilé maskovat chuť lektvaru. Pokud by mohl obsahovat něco škodlivého, předpokládá se, že tomu tak opravdu je.“

„To je dětem jedno!“

„Některým ne.“ Severusovy černé oči se nelítostně leskly. „Nikdo by neměl být vychováván k důvěře roztokům bez chuti a zápachu.“

Harry se otřásl. „Co jsi tedy řekl profesoru Lupinovi?“ Zeptal se rychle.

Severus se musel na okamžik zamyslet. Harry viděl, jak se mu stáhla tvář, ale nedokázal k té reakci přiřadit emoci.

„Nic,“ řekl nakonec. „Chvíli jsme se dohadovali a pak jsem ho přinutil odejít.“ Polkl doušek vína a rozmrzele sledoval rozvířenou hladinu tekutiny. „Nemáš pocit, že se Lupin mění?“ Zeptal se nepřítomně.

„Je vznětlivější,“ odpověděl po krátkém zamyšlení. „Připadá mi unavený, i když je do úplňku daleko. Myslím, že je to kvůli tomu, jak znovu ztratil Siriuse.“

„Svým způsobem ho to zocelilo,“ přemítal Severus. „Potřeboval zlost jako oporu, ale vzdoroval mi déle, než jsem očekával.“ Znovu si lokl vína. „Zdá se, že to v něm nyní vyvoláváš ty. Nejsem si jistý, zda se mi to líbí.“

„Chtěl by, abych k němu zašel na návštěvu každý týden,“ prozradil Harry váhavě.

„Na návštěvu?“ Zavrčel Severus.

„Řekl, že mě nechce ztratit.“ Harry se zakřenil. „Myslím, že se bojí, že si ve tvé a v Dracově společnosti vypěstuju špatné návyky. Můžu? Taky mám pocit, že ho od začátku školy v soukromí vídám málo.“

„Kdy?“

„V neděli od čtyř do šesti?“

„Domluvte se tento týden na sobotu. Chci být přítomen ve škole, kdykoliv jsi s ním. A dostav se na večeři, nebo se na něj vrhnu s pravděpodobně nespravedlivým obviněním.“

„Myslel jsem, že v tom máš jasno.“

„Jestli tě neuvidím, budu ochoten věřit v nejhorší.“

 


Jejich rozhovor se stočil k méně závažným tématům: Brazilským hadům, famfrpálu, Weasleyovým pod vlivem bublinového lektvaru – a Harry se postupně uvolnil. Ohněm osvětlená místnost působila známě a bezpečně a příležitostné lstivé poznámky jeho otce vedly k příjemnému škádlení. Když se Severus začal vyptávat na jeho hříčku s Kernerovým detektorem, podělil se Harry o svůj názor na to, jak se mu to podařilo i o Dracův pozdější náhled, ale neváhal zmínit ani dopad Dracovy nevzrušené smělosti a nadšení, které se ho zmocnilo, když detektor manipulovali s Dracem společně a vytvářeli tak zvláštní tanec hudby. Severuse jeho dovednost pobavila i viditelně potěšila, ale varoval ho, aby byl propříště diskrétnější.  

„Což mi připomíná,“ řekl Harry a odvrátil tak pozornost od sebe, „že ty sám jsi před pár týdny prozradil příliš.“

„Co máš na mysli?“

„Jak sis na Příčné rýpnul do Rona ohledně Augustuse Maitlanda? Hermiona se pustila do rozsáhlého pátrání.“

„Nezáleží mi na tom, jestli bude vědět, kdo Augustus byl. Jedná se o veřejné informace.“

„Jenže ona díky tomu našla hromadu věcí o celé vaší třídě. Dokonce se jí podařilo vyšťourat fotku tebe a Remuse, i když tě na ní nepoznala. Kdyby našla fotku tebe a mamky...“

Severus si rychle uvědomil možné důsledky. „To mě nenapadlo.“

„Našla články o jeho smrti.“ Harry svého otce pozorně sledoval. Severus se otřásl, ale nic neřekl. Harry se obrnil. „Proč byl sám?“

„Protože jsem nebyl s ním.“ Když se Harry dál nevyptával, Severus se rozhodl svou odpověď rozvést. „Nebyla to má volba. Dal jsem najevo lítost ohledně zamýšlených cílů a on se buď rozhodl pobavit na můj účet, nebo mi nevěřil. Lhal mi o čase setkání. Když jsem se přemístil na smluvené místo do stodoly, hemžil se dvůr bystrozory. Podařilo se mi odtamtud dostat. Že zemřel, jsem se dozvěděl až ráno.“

Severus vyprávěl vyrovnaným hlasem, ale ruce se mu chvěly a na hladině vína se utvářely drobounké vlnky. Všiml si toho a odložil pohár na stolek, pak ruce spojil na hrudi.

„Kdybys tam byl, zabil bys ostatní děti?“

Severus sklonil hlavu a skryl tak větší část obličeje za clonou neumytých vlasů. „Ano,“ zašeptal.

„Existovala hra, o které se James doslechl?“

Severus se znovu zachvěl. „Ano, ale...“ roztřeseně se nadechl. „Jen během zimních prázdnin v mém sedmém ročníku. Začal ji Lucius. Ve zpětném pohledu se domnívám, že se jednalo o záměrnou snahu učinit nás bezcitnějšími – ale tenkrát to působilo jako chvilkový rozmar. Diskutovali jsme s Augustusem o tom, kdo z páru je nebezpečnější, on vešel do místnosti a – samá prohnanost a grácie – řekl ‚dvacet bodů za něj, dvacet pět za ni a deset jako bonus, když se vám podaří dostat oba‘. Ukončil hru na začátku druhého pololetí, kdy blahosklonně poznamenal, že by oproti nám byl ve výhodě. Nikdy jsme se k tomu nevrátili.“

„Jaké bylo závěrečné skóre?“ Zeptal se Harry jedovatě.

Severus zvedl hlavu a poprvé od chvíle, kdy se Harry zeptal na Augustusovu smrt, se na něj podíval. Harry netušil, jak se tváří, ale vzhledem ke zděšení, které při vyprávění pociťoval, to nemohlo být nic dobrého. Severus v krutém úšklebku obnažil zuby.

„Řekl jsem ti, že jsem vrah,“ vyplivl. „Netvař se tak překvapeně.“

„Nejsem, ale... šestileté dítě?“ Vydechl Harry plačtivě. „Před očima její rodiny? Jaký to má smysl?“

Severus opět sklopil hlavu a opřel si čelo o propletené prsty, takže už mu Harry do tváře neviděl vůbec.

„Víš, nebyli to skuteční lidé,“ řekl rychle a bez dechu, „skutečné děti.“ Zaváhal. „Jen tvorové poloviční krve.“

„Jako já.“

„Ano.“

Severusův hlas zněl mrtvě. Harry ho chvíli upřeně sledoval, ale nevypadalo to, že by se brzy chystal vzhlédnout. Harry opatrně vstal a udělal dva kroky k boku Severusova křesla. Muž stále nezvedl hlavu. Z tohoto úhlu pohledu mohl Harry vidět, že má za rukama pevně sevřená víčka.

Opatrně si vedle křesla klekl a položil si loket na opěrku.

„Otče?“

Prsty jeho otce se s nejistým cukáním rozpletly a vzdálenější ruka se pohnula, aby sevřela Harryho. Severus si stále ukrýval tvář za dlaní a jeho oči se neotevřely, ale jeho prsty se propletly s Harryho a pevně je sevřely. Harry se musel kousnout do rtu, aby pod silou stisku nezalapal po dechu, ale neuhnul, a ačkoliv ho sevření bolelo a kamenná podlaha ho nepříjemně tlačila do kolen, stisk pevně oplácel.

Uběhlo asi deset minut, i když to mohlo být i méně nebo více, než Severus promluvil.

„Po tvém narození to bylo těžší,“ řekl. Odkryl tvář, ale na Harryho stále nepohlédl. „V tu chvíli už jsem cítil lítost, ale ne tímto důvěrným, osobním způsobem. Díval jsem se, jak tě Lily drtí v náručí a cukruje, a představoval jsem si, že jsem byl vyslán vás zabít. Nebylo to jen to, že jsi představoval něco, co jsem nemohl mít, jak se domníval James; byli jste tím, co jsem zabíjel.“ Jeho hlas zhořknul a potemněl. „Mudlovská šmejdka a její polokrevné dítě – dejme tomu deset bodů? Patnáct jestli u sebe měla hůlku.“

Harry odvrátil pohled. Sevření na jeho ruce se opět zpevnilo.

„Mrzí mě to,“ zašeptal Severus. „Ale neexistuje nic, co bych s tím mohl udělat.“

„Kromě té maličkosti, že chodíš na setkání smrtijedů a necháváš se ponižovat a mučit, že pro ně vyrábíš zbraně a doufáš, že informace, které se ti podaří získat, vyváží škody, které svou přítomností napácháš?“

„Ano.“ Jeho hlas stále vycházel jako šepot navzdory Harryho vyzývavému tónu.

„A co třeba kdybys zůstal tady a vyráběl věci pro Brumbálovu starou partu a naslouchal mi a dával pozor, abych se tu nezbláznil? A hlavně mi neumřel!“

„Ale jestli zemřu, bude po všem,“ řekl Severus a jeho rty se prohnuly v náznaku úsměvu. „Konečně.“

„Nebude, ne pro . Prosím? Nedostal jsem šanci poznat ostatní.“ Panika, se kterou Harry bojoval od chvíle, kdy zaznělo Maitlandovo jméno, se navrátila plnou silou při pomyšlení na Siriuse, na Jamese, na jeho matku, všechny mrtvé. „Chci, abys tu pořád byl, až opravdu vyrostu. Chci za tebou chodit na návštěvy. Chci k tobě vodit tvá vnoučata a nechat tě, aby sis je pochoval.“ Zoufale se na Severuse díval. „Prosím? Jestli přežiješ, nechám tě vybrat jednomu jméno.“

Severus chvatně stáhl ruku, pak vstal a odvrátil se. „Mám ještě nějakou neodkladnou práci,“ řekl drsně. „Můžeš tu zůstat o chvíli déle. Měl bych se vrátit tak za hodinu, možná za dvě.“

Než to dořekl, byl už u dveří vedoucích do chodby. S těžkým zaduněním se za ním zavřely.

 


Harry si uvědomoval, že musel usnout. To by nebylo nic překvapivého vzhledem k tomu, že zhasl všechna světla kromě ohně a uložil se na pohovku, kde se poddal čirému emocionálnímu vyčerpání. Zůstal bez pohnutí ležet a snažil se zjistit, co ho vzbudilo. Přemýšlel, jestli je Severus stále venku a jestli by se mu podařilo nepozorovaně odplížit do postele. Předstíral spánek a usilovně napínal sluch. Simulovat spánek nebylo těžké, nebyl daleko od říše snů.

Uslyšel, jak se k němu blíží tiché kroky a snažil se víc v naději, že ho Severus nevzbudí a nepřinutí odejít. Kroky se zastavily a nad hlavou mu zašustil těžký hábit, když si postava vedle něj klekla. Hlavou mu proběhla zběsilá myšlenka: co když je to někdo jiný? Ale příchozí s sebou do místnosti přinesl proměnlivou směs podivných pachů, které obvykle ulpěly na někom, kdo právě pracoval s lektvary. Harry se chystal ‚vzbudit‘.

Zastavila ho ruka vonící po jeteli a dračí krvi, která mu z čela shrnula pramen vlasů. Další vjem byl velmi podivný a Harry potřeboval zpracovat následný závan teplého dechu, aby si uvědomil, že ho Severus právě políbil na čelo.

„Mé drahé dítě,“ zašeptal muž chraptivě. „Lilyino drahé dítě.“ Jeho hlas se ještě ztišil, až byl téměř nesrozumitelný. „Mé milované dítě,“ vydechl. Jeho prsty se znovu otřely o Harryho vlasy, vstal a odkráčel pryč.

Harry naslouchal, spánek byl nyní na hony daleko a srdce mu v hrudi burácelo, jako by se právě účastnil duelu. Jeho otec tu a tam přešel místnost, jak se připravoval ke spánku. Nakonec se Severus odebral do své ložnice. Když se vše utišilo, Harry vstal a prošel kuchyní do své ložnice. Ve své posteli opět usnul.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Libbi - 28.12. 2023
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: werusska - 24.02. 2024
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Archivované komentáre


Re: 46. Hra Od: JSark - 29.05. 2018
Ježiš, to meno vnúčaťa, čo by Severus vybral chcem vedieť. Snáď autorka napísala epilóg. :)

Re: 46. Hra Od: Jacomo - 28.05. 2018
Už jsem to asi psala několikrát, ale klidně to zopakuju - ta povídka je opravdu zvláštní, ale tou zvláštností maximálně přitažlivá. Jsem ráda, že jsem překonala tu část, která mě neseděla, a vytrvala až do těchto míst, rozhodně za konec téhle kapitoly to stálo. Jsem nadšená. Veliké díky, Coretto!

Re: 46. Hra Od: sisi - 25.05. 2018
Jaksi nestíhám vnímat Snapeův a Snapeův rozhovor o mudlech a polovičních dětech, o mučení a zabíjení, ani o mezikolejních vztazích, zvečera za šera, ale ten konec mi vehnal slzy do očí. Snape st. projevil kousek citu ke svému synovi. Po tolika letech, po tolika škobrtnutích a kopancích osudu. Snape st. je poklad, který Harry má a nesmí nechat odejít. Rozhovor s Brumbálem byl nějak rozvláčný až nudný, ale je fajn, že spolu mluví o situaci a problémech. Děkuji za překlad, těším se na příští kapitolu, kde budou Snape a Snape zase mluvit a mluvit.

Re: 46. Hra Od: Elza (nepřihl.) - 25.05. 2018
Dojemné i hrůzostrašné. A pozorovat Harryho neuvědomělé pokusy o rozpad vztahu s kamarády taky docela bolí. Krásně hořkosladká povídka, díky!

Re: 46. Hra Od: martik - 25.05. 2018
To bylo silné. Děkuji

Re: 46. Hra Od: zuzule - 25.05. 2018
Aj, ten konec me dostal.. I slza skoro ukapla :) Parada, dekuju!

Prehľad článkov k tejto téme:

GatewayGirl: ( Coretta )27.03. 202084. Epilog
GatewayGirl: ( Coretta )20.03. 202083. Zpátky doma - část druhá
GatewayGirl: ( Coretta )13.03. 202083. Zpátky doma - část první
GatewayGirl: ( Coretta )06.03. 202082. Opatrovnictví - část druhá
GatewayGirl: ( Coretta )28.02. 202082. Opatrovnictví - část první
GatewayGirl: ( Coretta )21.02. 202081. Ráno poté
GatewayGirl: ( Coretta )14.02. 202080. Hadí jazyk - část druhá
GatewayGirl: ( Coretta )07.02. 202080. Hadí jazyk - část první
GatewayGirl: ( Coretta )31.01. 202079. Pánem
GatewayGirl: ( Coretta )24.01. 202078. Halloweenský ples - část druhá
GatewayGirl: ( Coretta )17.01. 202078. Halloweenský ples - část první
GatewayGirl: ( Coretta )14.06. 201977. Nejisté časy - část třetí
GatewayGirl: ( Coretta )07.06. 201977. Nejisté časy - část druhá
GatewayGirl: ( Coretta )31.05. 201977. Nejisté časy
GatewayGirl: ( Coretta )24.05. 201976. Kletby a tesáky - část druhá
GatewayGirl: ( Coretta )17.05. 201976. Kletby a tesáky
GatewayGirl: ( Coretta )10.05. 201975 - Černá magie a temná stvoření - část 2
GatewayGirl: ( Coretta )03.05. 201975 - Černá magie a temná stvoření - část 1
GatewayGirl: ( Coretta )05.04. 201974. Neopatrnost
GatewayGirl: ( Coretta )15.03. 201973. Dárky a obavy - část 2
GatewayGirl: ( Coretta )08.03. 201973 - Dárky a obavy
GatewayGirl: ( Coretta )22.02. 201972. Nová spojenectví - část druhá
GatewayGirl: ( Coretta )15.02. 201972. Nová spojenectví - část první
GatewayGirl: ( Coretta )08.02. 201971. Důsledky
GatewayGirl: ( Coretta )01.02. 201970. Nebezpečí důvěry
GatewayGirl: ( Coretta )25.01. 201969. Úrovně
GatewayGirl: ( Coretta )18.01. 201968. Rituál
GatewayGirl: ( Coretta )09.11. 201867. Masky
GatewayGirl: ( Coretta )02.11. 201866. Vzájemnost
GatewayGirl: ( Coretta )26.10. 201865. Smlouvání
GatewayGirl: ( Coretta )19.10. 201864. Zachovat dekorum
GatewayGirl: ( Coretta )12.10. 201863. Nový úhel pohledu
GatewayGirl: ( Coretta )05.10. 201862. Na špatném místě
GatewayGirl: ( Coretta )28.09. 201861. Zasedání Weasleyových
GatewayGirl: ( Coretta )21.09. 201860. Hry a žertíky
GatewayGirl: ( Coretta )24.08. 201859. Změny
GatewayGirl: ( Coretta )17.08. 201858 - Abstraktní pojem
GatewayGirl: ( Coretta )10.08. 201857. Osobní záležitosti
GatewayGirl: ( Coretta )03.08. 201856. Nedůvěra
GatewayGirl: ( Coretta )27.07. 201855. Útoky
GatewayGirl: ( Coretta )20.07. 201854. Sdílení tajemství
GatewayGirl: ( Coretta )13.07. 201853. Inkriminující fotografie
GatewayGirl: ( Coretta )06.07. 201852. Nabídka míru
GatewayGirl: ( Coretta )29.06. 201851. Střet
GatewayGirl: ( Coretta )22.06. 201850. Proměnlivá spojenectví
GatewayGirl: ( Coretta )15.06. 201849. Mapování nepřátelského území
GatewayGirl: ( Coretta )08.06. 201848. Jiná místnost
GatewayGirl: ( Coretta )01.06. 201847. Světlo svítání
GatewayGirl: ( Coretta )25.05. 201846. Hra
GatewayGirl: ( Coretta )18.05. 201845. Udržte mě tady
GatewayGirl: ( Coretta )11.05. 201844. Hadi a zmije
GatewayGirl: ( Coretta )04.05. 201843. Hudba duše
GatewayGirl: ( Coretta )27.04. 201842. Vraždy a vzpomínky
GatewayGirl: ( Coretta )20.04. 201841. Ročník 77
GatewayGirl: ( Coretta )13.04. 201840. Zmírnění následků škod
GatewayGirl: ( Coretta )06.04. 201839. Špatná odpověď
GatewayGirl: ( Coretta )30.03. 201838. Konspirační teorie
GatewayGirl: ( Coretta )23.03. 201837. Vztahy
GatewayGirl: ( Coretta )16.03. 201836. Přechodné nepřátelství
GatewayGirl: ( Coretta )09.03. 201835. Vlkodlačí čest
GatewayGirl: ( Coretta )02.03. 201834. Magická berlička
GatewayGirl: ( Coretta )23.02. 201833. Experimentování
GatewayGirl: ( Coretta )16.02. 201832. Létání a vyšetřování
GatewayGirl: ( Coretta )09.02. 201831. Můj život jako camrál
GatewayGirl: ( Coretta )02.02. 201830. Další komplikace
GatewayGirl: ( Coretta )26.01. 201829. Nový režim
GatewayGirl: ( Coretta )19.01. 201828. Mimoškolní aktivity
GatewayGirl: ( Coretta )12.01. 201827. Opět doma
GatewayGirl: ( Coretta )24.11. 201726. Léto u konce
GatewayGirl: ( Coretta )17.11. 201725. Na čí stranu?
GatewayGirl: ( Coretta )11.11. 201724. Pozměněný stav mysli
GatewayGirl: ( Coretta )03.11. 201723. Možnost volby
GatewayGirl: ( Coretta )27.10. 201722. Pravda
GatewayGirl: ( Coretta )20.10. 201721. Příčná ulice
GatewayGirl: ( Coretta )13.10. 201720. Nejnovější trik dvojčat
GatewayGirl: ( Coretta )06.10. 201719. Ozvěna minulosti
GatewayGirl: ( Coretta )29.09. 201718. Vzájemná nedůvěra
GatewayGirl: ( Coretta )22.09. 201717. Neřesti a čiré zlo
GatewayGirl: ( Coretta )15.09. 201716. Vzpomínky z dětství
GatewayGirl: ( Coretta )08.09. 201715. Rizika povolání
GatewayGirl: ( Coretta )01.09. 201714. Napětí a trocha nudy
GatewayGirl: ( Coretta )25.08. 201713. Ctnosti a vzhled
GatewayGirl: ( Coretta )18.08. 201712. Odstíny viny
GatewayGirl: ( Coretta )11.08. 201711. Veřejné mínění
GatewayGirl: ( Coretta )04.08. 201710. Jedy
GatewayGirl: ( Coretta )28.07. 20179. Prsten
GatewayGirl: ( Coretta )21.07. 20178. Sklepení
GatewayGirl: ( Coretta )14.07. 20177. Útok
GatewayGirl: ( Coretta )07.07. 20176. Útěk
GatewayGirl: ( Coretta )30.06. 20175. Zaskočený návštěvník
GatewayGirl: ( Coretta )23.06. 20174. Neočekávaný dopis
GatewayGirl: ( Coretta )16.06. 20173. Očekávané dopisy
GatewayGirl: ( Coretta )10.06. 20172. Z čistého nebe
GatewayGirl: ( Coretta )02.06. 20171. Z minulosti zbyl jen popel
. Úvod k poviedkam: ( Coretta )19.05. 2017Úvod k povídce