Jimmi
Na každého jednou dojde, část druhá
Autor: denice Beta: Lupina
Severus Snape, krkavec, Hagrid a Brumbál
Rating 9+
436 slov
Pro Jimmi, bez níž bych nikdy nezačala překládat (a asi nejsem ani zdaleka jediná).
Kdybys neexistovala, nebyly by ani tyto stránky. Ani společenství, které se tu sešlo. Nedokážu najít dostatečně výstižná slova, abych popsala, jak moc jsi obohatila můj život, čarodějko. Tak jenom děkuji.
Krásné narozeniny!
Severus se odebral přímo do svého kabinetu, kde opeřence s úlevou shodil z ramene a nabídl mu trochu vody a mrtvého potkana. Pták jen pil.
„Jestli se ti nelíbí, že potkan nemá játra, tak máš smůlu, potřebuji je víc, než ty,“ oznámil mu Severus suše a odešel si do skleníků pro hrst čerstvých listů třemdavy. Po návratu zjistil, že krkavec nejenomže potkana rozcupoval a jeho kousky ozdobil značnou část interiéru, ale mohutným zobákem se probil do bedničky, v níž byly pod kouzlem Stabilis uchovány myši pro páté ročníky, a napáchal mezi hlodavci strašlivý masakr. Mistr rozzuřeně popadl přežraného opeřence, strčil si ho pod paži a za výhružného mumlání: „Zítra do lektvarů použiju tvoji slezinu, ty zatracený lupiči,“ s ním rázně odkráčel do Hagridovy boudy.
Obr přijal nový přírůstek do své menažerie s radostí a vděkem. „Nemějte strach, pane profesore, postarám se vám vo toho nešťastnýho drobka. Až se uzdraví, hned vám řeknu, nebo vám ho rovnou přinesu do kabinetu, chudinku malýho vyplašenýho,“ sliboval a sál si krvavé rány na rukou, způsobené ostrým zobákem. Naprosto ignoroval důrazné doporučení, ať tou obludou nakrmí testrály. Severus mu tedy ještě postavil na stůl lahvičku rány uzdravujícího elixíru a rychlým, nicméně důstojným krokem se vzdálil do sklepení.
Druhý den ráno vykročil ze svých komnat – a málem šlápl na krkavce, vyčkávajícího za dveřmi. Studentům se naskytl zajímavý pohled na mistra lektvarů rázujícího si po chodbách s půl metru velkým černým opeřencem v patách. Zjevně nebyl s křídlem v dlaze schopen letu, ale chůze - nebo spíš běh - mu potíže nedělala. Severus kolem sebe vrhal vražedné pohledy, to však studenty nijak nerušilo při nečekané zábavě.
Když konečně dorazil do Velké síně, Brumbál, který včera celý den strávil na ministerstvu, ale očividně mu někdo stihl zatepla sdělit novinky, na něj laskavě pohlédl a řekl: „Milý chlapče, jsem rád, že sis konečně našel domácího mazlíčka.“
Většina sboru se přidusila snídaní.
Severusova ruka instinktivně zabloudila k hůlce, ale zavčas se ovládl – očití svědkové tvrdili, že mu z uší vytryskla pára – pak se otočil, hbitě popadl krkavce, přistoupil blíž a s úsměvem, který by vyděsil i Voldemorta, vlídně odvětil: „Mýlíte se, pane řediteli, to je překvapení pro vás. Myslím, že váš fénix se občas musí cítit osamělý.“
Vrazil Brumbálovi do strnulých rukou načepýřenou kouli peří, usedl, nalil si kávu a s pocitem dobře vykonané práce se kochal pohledem na opeřence, který zpitomělému starci jediným mávnutím zdravého křídla převrátil do klína šálek horkého čaje a obsah talíře s míchanými vejci, načež se jal ostrým zobákem zpracovávat jeho velebný vous.