Preklady fanfiction Harryho Pottera

Shrnutí: Situační komedie o pivu, maniacích s bouchačkou a Snapeově ptákovi.

Rating: 15+ Příběh obsahuje vulgární jazyk, dvoj- či vícesmysly a sprosté vtipy. Taky může oscilovat mezi legrací a kravinou.

Prolog

Pravidlo nula: Pochybnosti jsou luxus, který si často nemůžeme dovolit.

„Snape má toho největšího ptáka, kterého Grangerová kdy viděla, ačkoliv nemá ponětí, proč profesor chová jako domácího mazlíčka kuře."

Ron ohrnul nos: „Dávám čtyři z deseti za nepravděpodobnost."

„Já dva z deseti za naprostou hnusárnu," prohlásila Hermiona a zakroutila hlavou.

„Je to vůbec slovo?" zeptal se Malfoy s úšklebkem.

Místo odpovědi po něm Hermiona jen mrskla víčkem od láhve.

Vztyčil se a rukama rychle zakryl skleničku. „Hej," zvolal. „Dávej pozor!"

„Takže," vložil se mezi ně Ron poté, co si neohrabaně zapsal pár poznámek na kus pergamenu, který měl položený vedle své povětšinou prázdné pivní sklenice. „To jsou tři body tady pro našeho Malfoye, čímž to dotáhl na osmnáct. Kdo je další?"

„Nechápu, proč jen tři," zamumlal podrážděně Malfoy. „Je to pravda."

Hermiona protočila oči a dopila zbytek své láhve jedním douškem. „Ujišťuji tě, Malfoyi," pronesla s lehkým škytnutím, „že nemám žádný zájem o Snapeovo... ehm..."

„Nádobíčko?" doplnil Ron s úsměvem, který ani trochu nepomáhal. „Třetí nohu? Tvrdolína? Pořádného bimbase-"

„Rone!" téměř zaječela Hermiona a vrávoravě se postavila, aby působila výhružněji.

Malfoy ji dlouhými, úzkými prsty uchopil za předloktí a nešetrně ji stáhl zpátky. „Můžeš toho nechat?" zasyčel. „Na to, aby mě kvůli vám vyhodili z hospody, jsem moc unavený. Kromě toho... tvrdolín?"

Ron se s nejistým pokrčením ramen opřel o opěradlo židle a sáhl po sklenici. „To bylo jen tak z fleku, kámo. Jako kdybys to ty řekl líp."

Než dostal Malfoy šanci odpovědět, Hermiona vyprostila ruku z jeho sevření a hlasitě ho plácla po hlavě. „Ne," namítla ostře. „Nebo bude někdo, jehož jméno se rýmuje s Ralfoy, spát příští týden ve škarpě."

„Vy jste tak přecitlivělí," prohlásil Malfoy s náznakem nepochopení v hlase. „Nevím, proč se s vámi ještě bavím."

„Je tu spousta prázdných stolů," sdělila mu Hermiona a mávla rukou směrem k druhému konci hospody. „Posluž si."

Ron vzdychl a schoval obličej do dlaní. „No tak, lásko, nebuď taková. Jinak nepřispěje svou třetinou na nájem a budeš ho muset zase proklít."

Zamračená Hermiona dosedla zpátky na židli tak zprudka, až se trochu zakymácela. „Kdo je tedy teď na řadě? Ty nebo zase já?"

„Já," řekl Ron a se zjevnou radostí si zamnul ruce. „A je to něco, na co čekáte celou noc. To nejlepší nakonec. Takže..." A s výrazem očekávání si odkašlal. „Malfoy si neužíval hlazení Hermioniny mokré číči, proto si přál, aby za deště nepouštěla svou kočku ven."

Hermiona si povzdechla: „Čtyři body za očividný odkaz na číču. Vážně, Rone, myslela jsem, že už jsme se trochu vypracovali."

Malfoy se zašklebil a obrátil oči v sloup. „Jeden bod za fakt odporný podtext fórku. Kočka Grangerové je mrtvá."

„Hej!" zaprotestoval Ron a s cinknutím postavil svou sklenici na stůl. „Ty jsi ten, kdo naznačil, že člověk, který si nejspíš dává k večeři děcka, chová jako domácího mazlíčka kuře!"

„Taky že jo," potvrdil Malfoy samolibě. „Jestli mi nevěříš, proč mu nezaklepeš na dveře a nezeptáš se?"

Ron zůstal zticha, jen si založil ruce na hrudi a zamračil se.

„Domnívám se, že v průměru jsou to dva další body pro tebe, Weasley. Ale ne..." pronesl Malfoy s falešnými sympatiemi v hlase. „Jenom sedmnáct bodů. A taky je konec kola." Teď už měl úsměv vyložené nepříjemný.

„Odkdy dělají jedna a čtyři v průměru dva?" dožadoval se Ron, tváře zbarvené zlověstným odstínem růžové.

„Od té doby, cos ty rozhodl, že budeme zaokrouhlovat dolů, pitomče," odsekl Malfoy.

Jelikož Ronova tvář potemněla z růžové na rudou, Hermiona se rozhodla, že bude lepší zasáhnout. „Možná bychom se dneska mohli o útratu prostě podělit," slyšela se říkat jakoby z obrovské dálky.

Malfoy na to zuřivě odsekl: „Jelikož mě tenhle... vlezlík přiměl minulý týden zaplatit půl tuctu jeho martini, protože se mi nepodařilo přijít s náležitě nechutným popisem sebeukájení, ať to sakra tentokrát zatáhne on."

„Dobře," procedil Ron skrz zuby. Prošátral kapsy a vylovil hrst mincí. „Má pravdu."

Hermiona vydechla. Ani si neuvědomila, že zadržovala dech.

„Ačkoliv mám dojem, že já a tady ten pták jsme vždycky ti, kdo platí," pokračoval a mezitím počítal peníze, jestli má dost na útratu a na spropitné. „Jak je možné, že pořád vyhráváš, Hermiono?"

Se širokým úsměvem se naklonila přes stůl a blahosklonně ho poplácala po hlavě. „Ale to je snadné. Ty a Malfoy vždycky strávíte tolik času hádáním, že mám moře prostoru na vymýšlení toho, co řeknu příště."

Malfoy zasténal: „Dokonce i když je opilá, je to nesnesitelná šprtka."

„Polib mi, Malfoyi," nadhodila zlehka a obdařila ho falešně sladkým úsměvem.

„Jestli chceš."

„Ne, díky," odpověděla i nadále zdvořilým tónem. „Nemyslím, že bych si mohla dovolit výdaje na rituální očistu, kterou bych potom potřebovala."

„No, i když je to zábavné," přerušil ji Ron s přehnaným povzdechem, „někteří z nás by se rádi dostali do postele před svítáním. Však víte: abych si mohl opatřovat živobytí? Kupovat Malfoyovi pivo? Mít kam složit hlavu?"

Hermiona protočila oči a uštědřila mu herdu do zad.