Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Štěněcí oči

Kapitola 10. Komnata, část třetí, 1. polovina

Štěněcí oči
Vložené: denice - 19.07. 2018 Téma: Štěněcí oči
denice nám napísal:

 

Autor: Wheezy1

Překlad: denice          Beta: Jimmi a Sevik99            Banner: arabeska

Originál: https://www.fanfiction.net/s/2944897/1/PuppyDog-Eyes

                                                                       Rating: 13+ 
Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

 

Kapitola 10. Komnata, část třetí, první polovina

 

V ředitelně se shromáždila skupina studentů a učitelů. Situace byla vážná. Brumbál přesvědčil pana Filche, který se chvěl pod náporem citů, že paní Norrisová není mrtvá a profesorka Prýtová ji dokáže oživit, jakmile dozrají mandragory.

Profesorka bylinkářství a madam Pomfreyová přenesly zkamenělou kočku na ošetřovnu, aby si tam promluvily o neobvyklé pacientce. V kanceláři zůstali profesoři Brumbál, Snape, McGonagallová, pan Filch a tři studenti, všichni velice nervózní.

Starý lišák je pozoroval jiskrnýma očima. „Pane Hagride, pane Weasleyi, slečno Grangerová? Mohli byste nám říct, co jste tou dobou dělali na chodbě?“

Všichni tři ohnivě zrudli. Pohlédli na sebe a Harry pokrčil rameny. Věděl, že lhát dědovi Albusovi je marné. „Odešli jsme z hostiny dřív, abychom nastražili žertík. Narazili jsme na paní Norrisovou minutu předtím, než nás našel pan Filch.“

„Cítím, že říkají pravdu,“ mrkl na ně ředitel, „a mám dojem, že jejich žert není škodlivý nebo nebezpečný.“ Brumbál dokázal číst jejich myšlenky velmi jasně, ale ani on Lockharta příliš nemiloval.

„Souhlasím, pane řediteli,“ vážně přikývl mistr lektvarů a vrhl na ně ocelový pohled. Nechtěl je povzbuzovat, ačkoli by velmi rád viděl, co by s marnivým profesorem obrany provedl pleťový krém obohacený o výtažek z jedovatého dubu.

Pan Filch se postavil, celý rozechvělý vzrušeným napětím. „Ale kdo to paní Norrisové udělal? Chci odpovědi! Vím, že Hagrid a jeho kamarádi to nebyli – všichni Hagridové zvířata milují. Ale chci, aby byl viník potrestaný!“ Po tváři starého muže stékaly slzy.

„Pane řediteli?“ zeptala se nervózně Hermiona, „co je to Tajemná komnata a dědic, o němž mluvila zpráva?“

„To, drahá slečno Grangerová, si povíme jindy,“ odvětil Brumbál a zdvořile, ale pevně jim pokynul ke dveřím.

„Nikdo nám nic neřekne,“ stěžoval si Harry, když vykročili chodbou. Jeho společníci souhlasně přikývli.

Pravda, všeobecná politika Bradavic byla udržet děti tak nevědomé, jak jen to bylo možné – formovat jejich pružné malé mozky do dobrých malých občánků ministerstva, kteří mají tak málo otravných nápadů, jak jen to jde. Ale Harry s Hermionou byli vychováni v obou světech. Byli docela schopní přemýšlet a čenichat kolem.

Mezi tím čenicháním, vyptáváním se učitelů a čtením Dějin bradavické školy se trojice dozvěděla o komnatě. Měl ji vybudovat Salazar Zmijozel a považovali ji za domov nějakého příšerného netvora, který měl školu očistit od mudlorozených. Bradavice mnohokrát prohledali, ale žádnou komnatu nikdy nenašli.

Jednoho odpoledne Harry, Ron a Hermiona seděli na sluncem zalitém okenním sedátku a rozmlouvali o svém oblíbeném tématu – zkamenělé paní Norrisové a tajemném vzkazu. Škola byla nervózní. Dokonce ani sám velký Albus Brumbál nebyl schopný zrušit to, co udělalo z kočky kámen, a chudák pan Filch musel čekat měsíce, než dozrají mandragory. Všechny děti smíšeného nebo mudlovského původu žily v napětí.

„No, myslím, že je to všechno hloupost,“ opovržlivě pronesla Hermiona. „Jaký netvor nebo bestie by mohl tisíc let žít vedle fénixe? Fénixové jsou stvoření světla, takže víme, že Zmijozel žádného neměl.“

Ron souhlasně přikývl: „Jo – kdyby paní Norrisová nezkameněla, řekl bych, že tohle celé je podvod.“

Kolem nich loudavě prošla Ginny Weasleyová. Pokynula Ronovi i Hermioně a zvedla nos nahoru, když procházela okolo Harryho. Zarazil se. „Páni, tvá sestra mě opravdu nemá ráda, Rone.“

Ron smutně pokrčil rameny. „Cvok. V poslední době se chová fakt divně.“

„Voda!“ Hermiona vyskočila ze sedadla.

„Máš žízeň, Hermiono?“ ptal se Harry zmateně.

„Ne, Harry! Voda! Když jsme našli paní Norrisovou, podlaha byla celá politá vodou. Proč? Blízko je nepoužívaná dívčí umývárna – muselo to přijít odtamtud!“ Popadla oba za ruku a vlekla je za sebou.

Harry si myslel, že zná všechny bradavické duchy, ale mýlil se. Ufňukaná Uršula byla bezpochyby tím nejnesnesitelnějším duchem, s jakým se kdy setkal. Ukňouraná, štkající, nasupená – byla vzorem sebelítosti a mrzutosti. A byl to zbytečný rozhovor. Uršula byla příliš zaneprázdněná svou smrtí, než aby se starala, kdo byl tu noc v umývárně.

Ačkoli školní rok teprve začínal, situace byla stále divnější a divnější. Jednu noc Harryho přišel navštívit Dobby a prosil ho, aby odešel ze školy, čemuž se Harry okamžitě vysmál. Další dva spolužáci a duch Skoro bezhlavého Nicka byli nalezeni zkamenělí, se zprávami napsanými krví. Studenti se nacházeli ve stavu paniky.

Lockhart se rozhodl založit soubojnický klub, aby studenty uklidnil. Byl to vtip – nikdo si ani na okamžik nemyslel, že by se Lockhart dokázal bez pomoci dostat z mokrého papírového pytlíku, ale trio se rozhodlo zúčastnit, aby se trochu pobavilo.

Harry si brzy přál, aby místo toho šel do knihovny. Profesor Snape, který sám sobě navzdory vypadal potěšen potleskem, rychle a ve velkém stylu vyřídil Lockharta. Zlatoslav okamžitě vytáhl z davu Harryho a Malfoye, aby spolu soupeřili. Malfoy se divoce zašklebil a předvedl málo známé kouzlo Serpensortia!, kterým vyvolal syčící černou krajtu, jež se připlazila přímo k Harrymu. Když spatřil krásného hada, typicky hagridovským způsobem si klekl a mazlivě řekl: „Podívejme, jaký jsi hezký chlapík! Nechceš mi ublížit, že ne?“

Had překvapeně zvedl hlavu. „Ne, misstře. Neublížžím tomu, kdo takhle mluví.

„Ty mluvíš anglicky?“ zeptal se Harry zmateně.

Ne, misstře. Ty mluvíšš hadím jazzykem.“ Zakroutil had nevěřícně hlavou.

Teprve teď si Harry všiml, jak před ním dav v šoku ustupuje. Evidentně byl hadí jazyk. Kdo by to byl řekl?

 

xxx

 

V Bradavicích znovu nastalo pozdvižení. Dar hadího jazyka byl vzácný talent, který neměl nikdo jiný, než sám Zmijozel. Po celé škole kolovaly zvěsti, že Harry je dědicem Zmijozela, že mluví hadí řečí díky Hagridovi, nebo že je posedlý. Studenti civěli, zírali, šeptali si a ukazovali si na něj všude, kudy prošel. Harry začal jíst ve společenské místnosti, aby se vyhnul Velké síni. Jsem opravdu rád, že nikdo neví, že jsem ve skutečnosti Potter, pomyslel si smutně. Všechnu tu pozornost vážně nenávidím.

Draco Malfoy, který se předtím nevozil po Harrym víc než ostatní zmijozelové, ho teď napadal nepřetržitě. Zuřil a žárlil při myšlence, že by ten vychrtlý kluk polokrevného hňupa mohl být někým považován za Zmijozelova dědice. Tak kňučel letaxem na otce: „Tati, já chci být hadí jazyk. To není fééér!“

Ne, život není fér – bohužel, tohle si rozmazlený princ za galeony koupit nemohl.

Malfoy si to vynahradil. Všem řekl, že on je pravý dědic a Harryho Hagrida zabije, protože to jen předstírá. Nikdo to nevzal vážně, ani Harry. Ale čistě kvůli bezpečnosti se trojice kamarádů rozhodla připravit Mnoholičný lektvar a s jeho pomocí se proplížit do zmijozelské společenské místnosti, aby viděli, co tam mohou zjistit. Možná byl dědicem Dracův otec – nemohlo jim uškodit, kdyby to věděli. Lektvar byl hotový a nebelvíři se přestrojili za své rivaly a vyzpovídali Malfoye, jen aby zjistili, že A) není dědicem, za B) nemá ani páru o komnatě, a za C) spí s plyšovým drakem. Alespoň ta cesta nebyla úplně zbytečná.

Harry studoval zvláštní knížku, která před ním ležela na stole. Všichni si užívali večeři ve Velké síni, jen on sám trucoval ve společenské místnosti. Právě dokončil spoustu domácích úloh a myslel si, že si zaslouží přestávku. Neměl chuť udělat něco, co by ho přivedlo do blízkosti hloupých užvaněných studentů.

Našli tu knížku skrz naskrz promočenou v Uršulině umývárně. Ta jim mrzutě řekla, že ji uhodila do hlavy, když se ji někdo pokoušel spláchnout. Starý svazek byl deník – malý a s černými deskami. Podle data byl padesát let starý a na titulním listu stálo „T. R. Raddle“. Stránky byly nepopsané. Proč by někdo chtěl spláchnout prázdný deník? Ron poznal jméno Raddle, byl to někdo, kdo získal cenu za ‚služby škole‘ nebo nějaký podobný nesmysl.

Všichni tři z knihy cítili magii. Hermiona byla pro, aby ji odevzdali učiteli, ale Harry ji chtěl napřed prozkoumat. Před padesáti lety byla naposledy otevřena Tajemná komnata. Kdyby byl nějaký způsob, jak odhalit skryté zápisy v deníku, mohlo by jim to dát představu, kdo je dědicem a kde leží komnata.

Několik studentů vstoupilo do společenské místnosti, střelilo po něm bojácným pohledem a vykročilo po schodech. Harry na ně hrozivě zazíral. Kdyby věděli, že jsem ve skutečnosti Harry Potter, počurali by se, zamračil se. S úšklebkem namočil brk do inkoustu a z legrace napsal na první list „Jmenuji se Harry Potter“. Inkoust okamžitě vybledl a vsákl se do stránky. Před Harryho užaslýma očima se začal objevovat jiný nápis: „Ahoj, Harry Pottere. Jmenuji se Tom Raddle. Jak jsi přišel k mému deníku?“

A tak si střídavě psali. Tom okamžitě nadhodil komnatu, což bylo Harrymu podezřelé. Dozvěděl se však, že Tom studoval v Bradavicích, když byla otevřena a ‚netvor‘ zaútočil na několik studentů, jednoho pak zabil. Tom tvrdil, že on sám polapil provinilého studenta, který byl vyloučen.

Harry se na svazek zamračil. Jestliže provinilce vyhodili, kdo to byl a jak nyní mohl útočit na studenty? Tom nabídl, že mu to ukáže ve vzpomínkách. Harry bezelstně souhlasil. Domníval se, že se na stránkách objeví něco jako kouzelnické fotografie. Místo toho ho deník vtáhl.

Ocitl se v něčem jako myslánka. Následoval pohledného chlapce po Bradavicích. Viděl mladého Brumbála, předchozího ředitele Dippeta a slyšel, jak se Tom snaží zůstat přes léto ve škole. Ale rozhodně se mu zježily vlasy, když ho Raddle vedl do utajované místnosti, kde Hagrid krmil velmi mladého Aragoga. Raddle ho okamžitě udal a nechal ho vyhodit! Samotná myšlenka, že Aragog je netvor, by byla směšná, kdyby kvůli němu tátu před léty nevyloučili a nezlomili mu hůlku.

Harry zjistil, že je z deníku venku. Buď to bylo všechno, co mu chtěl Raddle ukázat, nebo spojení přerušila Harryho zlost. Zvedl brk a naštvaně napsal: „Kvůli tobě tátu vyhodili? Za Aragoga? Jsi úplný kretén? Táta není dědic Zmijozela a ta pitomá mrňavá komora nebyla žádná ‚Tajemná komnata‘!“

Co chceš říct tím táta? Myslel jsem, že se jmenuješ Harry Potter.“ Tomovo písmo se znovu objevilo, úsečné a zlobné.

Lhal jsem ti, ty idiote. Harry Potter se v Bradavicích nikdy neobjevil. Nevěděl jsem, že je to očarovaný deník a jen jsem si tak blbnul. Jmenuji se Hagrid. Harrison Hagrid.“ Harry napsal své jméno s hrdým rozmachem a s prásknutím knihu zavřel. Strčil ji do svého hábitu – zítra ji vezme k Brumbálovi a požádá ho, aby tátovi vrátil hůlku.

Druhý den šel Harry za tátou. Aniž by mu ukázal deník, mumlal, že slyšel fámy obviňující ho, že je dědicem. Obr se jen pobaveně pochechtával.

„Jo – to bylo zlý, Arry. Brumbál – skvělej chlap – věděl, že jsem nevinnej. Ale ministr potřeboval někomu přišít vinu. Byl sem voběť.“ Se smutným povzdechem se opřel v křesle. „Je docela hloupý si myslet, že Aragog mohl zabít a terorizovat děcka a přitom nebýt vidět. Tenkrát byl velkej jako poník!“

V tom do chaty bouřlivě vrazil Ron. „Harry! Hagride! Dostali Hermionu! A, a – Ginny je pryč!“

A propukl v pláč.

 

 

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre


Z tohto hľadiska sa Hagridova výchova vyplatila.

V této části u mě vede, jak Harry setřel Toma. Paráda. Nicméně bazilišek řádí a už máme první oběti. Nemůžu se dočkat, co autorka dál vymyslí. Děkuji za další kousek :-)
Ano, Harry to s Tomem skoulel velice chytře, trochu měl štěstí a trochu to byla mazanost - až do závěrečného výbuchu. Tom musel být pěkně naštvaný, že naletěl jako prosťáček :-) Děkuji.

Chápu školníkovo zoufalství. Přijít o blízkou kočku pro něj musí být tristní. Ale Hagrid přišel o hůlku a Uršula o život. T.R.R. to má od teď spočítané. Harry mu to asi brzy vytmaví. Jen co najde Ginny. Děkuji za překlad, taková kapitola vždy potěší. Těším se na rozuzlení druhého ročníku v Bradavicích.
Máš pravdu, paní Norrisová by mohla být mrtvá, pan Filch si toho je taky vědomý, ovšem chce najít a potrestat viníka, aby třeba příště žádný mrtvý nebyl. A správně tušíš, že Harry to tak nenechá ;-) Děkuji.

Trosku ted povidkou skacu, protoze tu zatim mame predevsim veci, ktere zname z knizky. Stejne nemuzu ale jinak nez obdivovat autorku. Psat dobra shrnuti a navic je obohatit o sve drobne, ale dulezite detaily rozhodne nebylo uplne jednoduche. Moc dekuji za preklad a uz se tesim na dalsi kapitolu. ;-)
Máš pravdu, toto je zatím takové úvodní shrnutí. Kvůli délce kapitoly jsem ji rozdělila, a tak k té pravé akci dojde až v příští, delší části. Moc doufám, že tě autorčina invence pobaví ;-) Děkuji.

Parádna kapitola. Nesmierne som sa pobavila na rozhovore Harryho s Tomom :D Inak by ma zaujímalo, ako zistili, že Malfoy spí s plyšovým drakom :D
Tak to s plyšovým drakem mi taky vrtalo hlavou, ale vzhledem k tomu, že k Dracovi do postele snad nevlezli, musel se nějak prokecnout sám ;-) Děkuji.

Škoda, že se Harry neovládl a ještě chvíli nenechal Toma při Potterovi. Možná by se ještě dozvěděl spoustu dalších věcí! Mám ráda zvířata a nesnáším, když je někdo trápí, ale když si představím zkamenělou Paní Norrisovou, s chlupama trčícíma do všech stran, s ocasem jako rozzuřený pucák na flašky a s očima jako přišlápnutá žába, nemůžu se přestat chechtat!! Díky za dopolední pobavení! Těším se, jak to bude dál!
Harry je už od dětství tak trochu prskavka, tak se naštval, když zjistil, co je Tom za prevíta, a ani se mu nedivím. Paní Norrisové mi taky bylo líto, ale koneckonců ji mohl bazilišek slupnout na svačinku, takže z toho vyšla ještě dobře... Děkuji!

Pekne to Tomovi v deniku natrel :D Dekuju!
To má Tom za to, že ho naštval :-) Děkuji.