Preklady fanfiction Harryho Pottera

Pravidlo druhé: Nikdy nezačínej pracovat na problému, dokud není řešení už v dohledu.

Dnes to bylo jednodušší. Zaprvé už věděla, kde ten dům stojí. A vymyslela něco lepšího než si to namířit ke vchodovým dveřím.

Jak se ukázalo, Theodora poznala Dedaluse Dalrympla za studií v Bradavicích. „Geniální, ale totální mešuge," sdělila poránu Hermioně nad hrnkem mizerného bystrozorského čaje. „Pořád se snažil naučit brnění mluvit. Ale pochytila jsem od něj pár užitečných věcí o kouzlech umělé inteligence. A dala jsem mu nějaké tipy ohledně ostrahy, když začal pracovat na těch bezpečnostních dveřích."

„Vážně?" zeptala se Hermiona tiše, přičemž se snažila udržet neutrální výraz. „Bezpečnostní dveře?"

„Jak se ukázalo, jsou docela užitečné," řekla Thea. „Když už je vetřelec uvnitř. Hermeticky dům uzavřou, dokud nedorazí příslušné orgány. Podle toho, co jsem slyšela, pracuje teď na modelu, který dokáže průběžně monitorovat vstup, ale kouzla inteligence nefungují. Ukázalo se, že nemůžou být na všech místech najednou."

A díky tomu se Hermionin plán prakticky vymyslel sám.

Musela udělat jediné – proklouznout do křoví u čísla čtyřicet pět, projít vrátky za domem a vstoupit dovnitř kterýmkoliv zadním oknem. Hlídací dveře o ní nebudou vědět, dokud už nebude pozdě.

Perfektní.

Hlásek v její hlavě se neustále vyptával, proč si myslí, že se musí vloupat Snapeovi do domu, ale snažila se ho ignorovat. A k němu se připojil další s poznámkou, že její práce je chránit Snapea, který tam pravděpodobně ani nebude, a že její fascinace jeho domem je zvrhlá a nepatřičná. Na okamžik ji napadlo, jestli neexistuje něco takového jako mentální špunty do uší.

Dům číslo čtyřicet pět byl zcela opuštěný, takže se ani nemusela obtěžovat s plížením mezi keři. Jen prošla přes dvorek přímo na Snapeův pozemek.

Všechna okna vypadala, že nebyla mytá léta, takže nedokázala odlišit jednu místnost od druhé. Ale na tom nezáleželo; jedno si prostě vybrala, ukázala na ně hůlkou a zamumlala: „Alohomora."

Nic se nestalo.

„Sakra," šeptla.

Většina ochran byla navržena tak, aby odolala složitým odeklínacím kouzlům, ale zcela pomíjela ta jednoduchá, která nikdo po dosažení puberty už nepoužíval – doufala, že tato školní verze by nemusela být odhalena.

Nevyšlo to.

Hermiona zavřela oči, ponořila se do ochran mentálně a zalapala po dechu nad silou, se kterou ji odmrštily. Snape se obrnil proti případné armádě rozzlobených kouzelníků.

S krátkým povzdechem se pustila do práce. Naštěstí se zdálo, že všechna strážní kouzla víceméně znala. Nemohla je sejmout, ale mohla trochu... zatlačit, dokud se v nich neobjeví mezera.

Toto bylo klíčem ke zdolání ochran, a také důvodem, proč to většina lidí nezvládla. Příliš se zaměřili na jejich prolomení a neuvědomovali si, že stačí kouzla jen rozmotat natolik, aby vznikl prázdný prostor.

Soustředila své úsilí na okno v zadním levém rohu domu. Poklekla do trávy, pomalu pohybovala hůlkou a potichu mumlala zaklínadla. Po chvíli otevřela oči.

„No... teď nebo nikdy," pronesla tiše. „Alohomora."

Mechanismus okna cvakl a ona se pousmála.

Dům byl tmavý a tichý, a když se do něj vydrápala, šlápla přímo do špinavé vody z nádobí. Spolkla nadávku.

Kdyby se někdo ptal, Hermiona by řekla, že neměla ohledně Snapeových životních podmínek žádná očekávání, protože se naprosto nestarala o to, jestli žil nebo byl mrtvý. Nicméně by po nátlaku připustila, že myšlenka na Snapea živořícího v naprosté bídě měla jistý půvab. A čím méně jídla ve spíži, tím lépe.

Pročež ji zklamalo, když našla víceméně uklizenou kuchyň s čistě umytou podlahou. Vedle bzučící lednice stála miska s vodou.

Po krátkém pátrání objevila ručník, aby si mohla otřít botu, a vydala se do sousední místnosti.

Ale než dokázala poznat, kam vstoupila, něco jí vletělo do obličeje. Něco, co vydávalo hlasité skřehotavé zvuky.

A pokoušelo se jí to vydloubnout oko. Netrefilo se to, tak to nadále útočilo na její čelo.

„Do prdele!" vykřikla automaticky a zdvihla ruce, aby po útočníkovi chňapla.

Do tváře ji seklo něco ostrého.

S výkřikem se jí podařilo setřást onu povlávající věc a shodit ji na podlahu. Do levého oka jí stékala krev, tak si ji setřela rukou a prudce zamrkala. Zašilhala nezasaženým okem a snažila se zaostřit na to, co ji napadlo.

„Ach, můj bože," zasténala s pohledem upřeným k zemi. „Malfoy měl pravdu?"

Do boty ji totiž rozzlobeně klovalo hnědé kropenaté kuře. A přísahala by, že se na ni pokoušelo vrčet.

„Padej odtud," vyprskla a řádně zalomcovala nohou.

Ale kuře se nedalo zastrašit a pokračovalo v útoku.

Odmítla to dál snášet, vytáhla hůlku a vyhrkla: „Petrificus totalus."

Když se kuře neschopné pohybu zhroutilo na koberec, z očí mu sálala zuřivostí.

Na krátkou chvíli dokázala jen bezmyšlenkovitě civět na jeho nehybné tělíčko.

Na co sakra měl Snape ve svém domě živé kuře?

Nakonec se vrátila do kuchyně, vypustila špinavou vodu z dřezu a začala si mýt obličej. Když si otřela tváře ručníkem, zůstala na něm krev.

„Ty pitomý ptáku," houkla do sousední místnosti, „měla bych tě vzít domů k večeři."

Ale než se tam vrátila, kuře bylo pryč.

Místo něj tam stál Snape, poklepával nohou a ve tváři měl vražedný výraz. „Grangerová," zafuněl, „co krucinál děláte v mém domě?"

„Pr... proč nejste v práci nebo kam to chodíte?" zeptala se, ačkoliv si připadala hloupě.

„To není vaše starost," odsekl. „Odpovězte mi!"

Něco v jeho slovech zavánělo magií. Něco, co ji donutilo odpovědět. Bojovala s tím, seč mohla, ale nakonec... „Neměl jste tu být," vyhrkla. „A Kingsley řekl, že potřebujete ochranu, ale já jsem se chtěla ujistit, že vám můžeme důvěřovat, protože jste v minulosti několikrát zabil a nikde není řečeno, že to neuděláte znovu. Víte, četla jsem zprávu o Davisovi, Snape. Někdo se na něm fakt vyřádil, a co když jste to byl vy?"

Trhla sebou.

Bylo to neuvěřitelné, ale zatvářil se ještě rozzlobeněji. „Jak se opovažujete... a já... Grangerová, vaše chování je odporné!" zvolal.

„Mé chování že je odporné?" zopakovala nevěřícně. „Já jsem nestrávila celý svůj život zrazováním všech kolem sebe. Já jsem se nepostarala, aby celý svět uvěřil, že jsem mrtvá, a pak jsem si to nenakráčela zpátky, když se mi zachtělo!"

„Co je vám do toho, ženská bláznivá?" zeptal se hořce.

Hermiona zatoužila mít po ruce něco pořádně těžkého. Aby to po něm mohla hodit. „Je mi do toho hodně," vyprskla. „Zmizel jste! Zmizí jen ten, kdo je skutečně vinen. Ten, kdo věří, že najdeme způsob, jak dát jeho nevinu ve známost, zůstane a nevypaří se. Nebo nás aspoň nenechá v přesvědčení, že je mrtvý!"

Pozvedl obočí a jen na ni zíral. „Moje životní volby vás nějak uráží, Grangerová?"

„Tak jsem to vůbec nemyslela," vykřikla.

Nepochybovala o tom, že se ušklíbá, a jeho mlčení ji jen ještě víc rozlítilo.

„Vy příšerný mizero!" osočila ho od plic. „Proč jste nezůstal mrtvý?"

„No, jsem rád, že aspoň tohle jsme si vyjasnili," odtušil suše. „Protože dosud jsem si nebyl jistý, jaký na mě máte názor. Nicméně jste mi stále neřekla, co děláte v mém domě."

Vztek jí tak cloumal, že jen obtížně formulovala slova. „To je fuk," odbyla ho rázně. „Odcházím a už se nevrátím. Ať si mě Kingsley třeba vyhodí, ale vás už před ničím chránit nebudu."

„Kdybyste byla tak laskavá, až se s Pastorkem uvidíte na poradě, prosím, informujte ho, že není nutné posílat náhradníka. Mám ministerského vměšování dost na zbytek života," poznamenal nevzrušeně Snape.

Hermionu svrběly dlaně, jak měla chuť střelit mu facku, tak je zaťala v pěst a odsekla: „To mu můžete klidně povědět sám."

„Dobře," přikývl. „A pokud vám to nevadí, použijte při cestě ven dveře. Jistě je najdete sama."

Teď už byla tak rozzlobená, že nebyla schopná slova. Namířila hůlkou na zeď a zavrčela kletbu. S cynickým mávnutím prošla otvorem, který se ve stěně objevil, přičemž vyplivla: „Díky." Přemístila se dřív, než stihla zaslechnout jeho odpověď.

* * * * *

„Počkej... tys tomu chlapovi prostě prorazila díru do zadní zdi domu?" zeptal se Ron se zdviženým obočím, když si lokl čaje.

„Ten... ten... hmf..." kypěla Hermiona. Jakmile si vybavila, co se stalo, znovu se rozzuřila. „Jestli ho už nikdy neuvidím, bude to až moc brzy."

„Ale, Hermiono, zničila jsi mu dům. Aspoň mu dlužíš omluvu," řekl. „Budeš tady jen tak předstírat, že piješ čaj?"

„Tobě se to mluví, Rone," vzdychla. „A proč nejsi na mé straně? Sedm let jsem ve škole neposlouchala nic jiného než ‚ten umaštěný bastard, on je tak zlý, že musí být Smrtijed' a teď chceš zakládat jeho fanklub?"

Ron obrátil oči v sloup a sáhl po sušence. „Řekl jsem něco takového? Merline, Hermiono, jen jsem poznamenal, že nebylo nutné bořit mu zeď. Nevloupala ses tam?"

„O to tu nejde," řekla. Hlásek v hlavě, který hlasitě souhlasil s Ronem, ignorovala.

„Hermiono, ať už máš se Snapem jakýkoliv problém, nech to plavat," doporučil jí. „Ten chlap zachránil celý svět a ty se mu vloupeš do domu a vyhrožuješ mu. Pij si svůj čaj a nech ho dělat, co chce. Týrat zvířátka nebo si užívat s děvkama. Cokoliv."

Přilila si do hrnku trochu mléka a triumfálně podotkla: „Vidíš, ani ty ho nemáš rád."

„To jsem taky nikdy netvrdil. Je strašný. Ale, Hermiono, všechny zachránil. Především zachránil nás. Aspoň to mu dlužím."

Dovětek ‚a ty taky' sice nezazněl, ale stejně to zabolelo.

Po dlouhé pauze se pokusila o úsměv. „Víš, pořád nemůžu uvěřit, že měl Malfoy pravdu."

„A jsi si jistá?"

„Hm," přikývla. „Fakt jedno má. Je to ztělesněné zlo, ale rozhodně je to kuře. Peří a to všechno."

„Říkal jsem to," ozval se Malfoy ze sousední místnosti.

Ron nesouhlasně zakroutil hlavou. „Sklapni a chystej se na to svoje rande s tím evolučním mezičlánkem," odsekl. „Hermiona mi vypráví, jak přišla ke všem těm škrábancům na obličeji."

„Dej si pohov, ty vemeno," ozvalo se zpoza dveří, ale Malfoyův hlas zněl přesto dost dobromyslně.

„Takže ses s ní už setkal, chápu to dobře?" zeptala se Hermiona Rona s úšklebkem.

Zasmál se. „Zeptal jsem se jí, jestli chce pivo, a ona se zeptala, jestli se ji snažím sbalit. Pak si dvě minuty cucala vlasy. Stopoval jsem to."

„Dej Alopecii¹⁾ pokoj," ozval se Malfoy stále ještě ze svého kutlochu. „Její rodiče jsou velmi důležití lidé."

„Taky jsou to bratranec a sestřenice z prvního kolena," odsekl Ron. „Fakt jsi tak posedlý rodokmenem, že vážně uvažuješ o možnosti vzít si za manželku ženskou, která má na pravé ruce sedm prstů?"

Malfoy se vyklonil tak daleko do kuchyňských dveří, aby zvládl udělat na Rona neslušné gesto.

Konečně se napila čaje. Už byl studený. „Zřejmě se víc zajímá o její trezor u Gringottů," podotkla pragmaticky a lišácky na něj mrkla. „Pokud sis tedy, Malfoyi, nevypěstoval vášeň pro vousaté ženy?"

„Jednou ministerstvo stáhne omezení, které uvalilo na bohatství Malfoyů," sdělil jí nabubřele. „Nebudeš toho pak litovat?"

„Proč?" zeptala se Hermiona sladce. „Plánoval ses podělit?"

Zamračil se a jen zakroutil hlavou. „Na ty vaše kraviny nemám čas. Za chvíli je tady a já ještě nejsem hotový."

„Plánuješ něco speciálního?" střelil Ron otázku do Malfoyových vzdalujících se zad. „Je dnešek tím dnem, kdy jí konečně povíš pravdu?"

Malfoy ztuhl, jako kdyby do něj uhodilo. „Weasley, přísahám, jestli jen cekneš, budu..."

Ron se s úšklebkem rozesmál: „Bez obav, Malfoyi. Tvoje tajemství je u mě v bezpečí. Ani náhodou bych tvé nejdražší nevyprávěl, že trávíš dny ohmatáváním klobás."

„To nedělám," otočil se Malfoy na patě a probodl je pohledem. Hermiona spatřila v jeho očích vztek.

„Klídek," pokračoval Ron blahosklonně, „vím, že jen zkoumáš různé možnosti. Klobásy, vepřové, kuřecí, hovězí. Konec konců, chlap se musí rozhodnout, jestli má radši tmavé nebo bílé maso."

Malfoy zaťal ruce v pěst. „Naposledy, Weasley, přestaň s těmi zatracenými homosexuálními narážkami!" Mluvil tak tlumeně a vztekle, že Hermiona pocítila, jak jí přešel po zádech mráz. Zašli příliš daleko. Tedy, Ron zašel příliš daleko.

„Rone..." varovala ho. „Hoď zpátečku."

Ten přejel pohledem z jednoho na druhého a jen pokrčil rameny. „Tak jo," kývl, ale v očích se mu objevil potutelný záblesk, který Hermionu varoval, že se znovu chystá k něčemu pitomému. „Jen jsem tím myslel, že práce pro mudlovského řezníka představuje spoustu možností. A od práce u pokladny je to k obsluhování strojku na klobásy pořádný skok. Copak si dokážu pomoct, když jsi tou novou prací tak nadšený?"

Malfoyův rozzlobený výkřik neobsahoval slova, ale v ruce držel hůlku a to stačilo. Přes místnost vystřelil modrý paprsek. Než kletba udeřila, Hermioniny reflexy se v mžiku nastartovaly a ona padla na zem, ale Ron už bohužel příliš vyšel ze cviku, takže se jen dokázal zatvářit překvapeně.

„Budu ve svém pokoji," prohlásil Malfoy stručně, když se kouř v místnosti rozplynul. „A večer mě nečekejte."

Když opustil kuchyň, Hermiona se zvedla ze země a popošla ke stolu.

„Jen chci, abys věděl, Rone," pronesla vážně, „můžeš si za to sám. Musíš ho přestat dráždit."

Žabák sedící na stole vydal výmluvný zvuk.

„Jak mi můžeš kázat o chování ke Snapeovi, když si nedokážeš přestat dobírat Malfoye kvůli jeho práci?" pohoršovala se s rukama v bok. „Nemůže za to, že ministerstvo zmrazilo veškerý Luciusův majetek. Nebo za to, že ho žádný soudný kouzelník nechce zaměstnat. Jsem všemi deseti pro to, abychom si z něj dělali srandu, když si to zaslouží, ale no tak, Rone. Existují jisté hranice."

Žabák naklonil hlavu a švihl jazykem.

Povzdechla si. „Uděláme dohodu, jo? Zítra půjdu a... omluvím se Snapeovi, když ty budeš souhlasit, že přestaneš s těmi klobásovými vtípky na Malfoye."

Žabák zakuňkal, což se rozhodla brát jako ano.

„Tak domluveno." Zvedla žabáka a zkusmo ho šťouchla do břicha. „Malfoyovy přeměny obvykle rychle vyprchají a já s nimi nemůžu nic moc dělat. Mohla bych ti třeba naplnit umyvadlo, ne? A když nechám otevřené okno, možná přiletí pár much."

Přísahala by, že ji žabák probodl pohledem.

* * * * *

Když Snape konečně vyšel před dveře, začalo ji pálit levé lýtko. Se slabým vyjeknutím se vymotala ze živého plotu na cestičku, třela si nohu a snažila se neklít.

„Co vy tady děláte?" optal se pohrdavě.

Se zaťatými zuby ohnula nohu v koleni, a když nedostala křeč, rozhodla se – teď nebo nikdy. „Nevěděla jsem, v kolik hodin obvykle odcházíte, a chtěla jsem mít jistotu, že vás zastihnu, takže v těch keřích dřepím od čtyř od rána."

Zatímco se zvedala, mrkl na hodinky. „Je devět."

„Jo, já vím." Dalších poznámek se zdržela, což asi měla udělat i včera.

„Čekáte v živém plotě pět hodin, abyste si se mnou mohla promluvit?" zeptal se nedůvěřivě. „Zbláznila jste se?"

„Skoro," hlesla. „Snape, chci říct, že jsem-"

Než stačila dokončit větu, všimla si červeně zářící tečky na jeho levém rameni.

„Co?" zaznělo mu v hlase podráždění. „Chcete říct, že jste co? Nenapravitelně šílená? Vášnivě do mě zamilovaná? Grangerová, co-"

Jeho blábolení ignorovala, zavrtěla hlavou a položila si prst na ústa. „Ššš," zasyčela stručně. „Nehýbejte se."

Světlo nadále blikalo a ona ho nadále sledovala.

„Jste nade vši pochybnost ta nejhorší-"

Světlo poskočilo a Hermiona se okamžitě celou vahou vrhla na Snapea a strhla je oba do keřů.

Zaznělo hlasité prásknutí.

Větve nejbližšího stromu se prudce roztřásly.

Namířila prstem na Snapeův nos: „Zůstaňte tu."

A rozběhla se ke zdroji světla. Stihla zahlédnout jakéhosi muže, který svíral pod paží černé pouzdro a mašíroval si to zadní ulicí pryč. V tmavých vlasech měl zapletené větvičky a listí, takže předpokládala, že musel hřadovat na jednom ze stromů za Snapeovým domem.

„Stůj!" vykřikla. „Jménem ministerstva, stůj!"

Muž zrychlil a zapadl do sousední uličky.

Když dorazila na roh, byl pryč.

„Viděla jste něco?" ozval se jí u pravého ucha ostrý hlas.

Překvapeně zalapala po dechu, otočila se na patě a spatřila Snapea s rukama založenýma na hrudi a výrazem očekávání ve tváři. „Neřekla jsem vám, ať tam zůstanete?" odtušila podrážděně.

„Ano, ale protože jste mi to nenařídila jménem ministerstva, vzal jsem to tak, že mám na výběr," odpověděl mazaně. „Viděla jste něco?"

„Předpokládám, že měl pušku," odpověděla. „Se zaměřovačem."

Pomalu mu spadla brada. „Pušku?" zopakoval.

Hermiona obrátila oči v sloup. „Vyrůstal jste u mudlů, Snape. Určitě víte, co je to puška."

„Samozřejmě, že vím, co to je, ženská pitomá," zamračil se. „Jen jsem nečekal... nikdy předtím na mě nevystřelili."

„Pojďme," řekla a vydala se k domu. Strom na předzahrádce měl v kmenu malou dírku. „Accio kulka," zašeptala a zručně zachytila malý kousek kovu. „Vidíte?"

Snape sáhl po podávané střele a hleděl na ni s čímsi podobným úžasu. „Vůbec jsem ho neviděl," zamumlal. „Musel se tu usadit uprostřed noci a já jsem si ničeho nevšiml."

„Byla jsem k němu čelem, když zapnul laser," řekla a zauvažovala, proč se ho snaží uklidnit. „Kdybyste se otočil, taky byste to zaznamenal." Pokusila se o úsměv. „Sakra práce, Snape, někdo se vás fakt snaží zabít."

Nezabralo to. Jen si zhluboka povzdechl. „Grangerová, vraťte se na oddělení bystrozorů," prohlásil. „Vypadněte odtud."

„Nemůžu," nesouhlasila. Překvapilo ji, že ta slova zněla laskavě. „Víte, že nemůžu. A opravdu se omlouvám za včerejšek. Chovala jsem se... iracionálně."

Prohlížel si ji se zvednutým obočím a skeptickým sevřením rtů.

„Dobrá," připustila neochotně, „byla jsem podezřívavá a vlezlá, a kdybyste chtěl, nejspíš byste mě mohl vyhodit. Ale už se vám do domu znovu nevlámu. A vy vedle sebe můžete potřebovat druhý pár očí."

Další dlouhá pauza. Pomalu vydechl. „Fajn. Ale dneska ne," zvedl ruku, aby jí zabránil v protestech. „Dneska už to jednou zkusili. Zítra. Vysvětlím dveřím, aby vás pustily dovnitř. Nebudu tady."

„Ale-"

„Grangerová, v případě, že vám to není jasné, napadají jen můj domov. Když jsem jinde, jsem v bezpečí. Můžete pátrat po jakýchkoliv... aktivitách, když budu pryč."

Věděla, že nemá pokoušet štěstí. Ale byla tu ještě jedna věc. „Snape?"

Zabručel.

Nemohla uvěřit, na co se ho to chystá přeptat. „Co to kuře?"

„Kuře?" zamrkal.

„Vy, ehm, máte domácího mazlíčka kuře?" vypravila ze sebe se zarudlými tvářemi. „Bude tam zítra?"

„Nechte ho na pokoji, Grangerová," zavrčel temně. „Kuře se o sebe postará samo."

„Aha... dobře," řekla. „Takže předpokládám, že přijdu zítra." Náhle se cítila značně neohrabaně. „Ehm, tak na shledanou."

Když odcházela, stál na cestičce ke dveřím, a jak tak otáčela kulkou v ruce sem a tam, napadlo ji, že je jí ho svým způsobem líto.

Zamračila se a nakopla kámen ležící na cestě. „Zatraceně," zamumlala. Znovu už ne.

1) Pro zajímavost: alopecie = neinfekční onemocnění způsobující vypadávání vlasů a ochlupení; příčiny mohou být různé: dědičné, stres, nesprávné stravování - více viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Alopecie