Preklady fanfiction Harryho Pottera

Pravidlo čtvrté: Empatie a komunikativnost jsou důležitým nástrojem úspěchu.

Před třemi dny ji znovu napadlo, že by měla hlídat Snapea, a ne krmit mu kuře, když je pryč, takže si dala záležet, aby se v pět ráno pečlivě skryla pod zastíracím kouzlem v keřích u čísla čtyřicet sedm a čekala, až muž vyjde z domu.

Objevil se kolem sedmé, nesl velký černý kufr a pískal si.

Krátce zvažovala, jestli není prokletý, ale když tlumeně zamumlala jedno z odhalovacích kouzel, nic neukázalo. Ne tolik jako základní čistící formule.

Takže Snape si pískal. Pískal si a taky sázel na mudlovské praní a sprchu.

Na chvíli ji vyděsila představa Snapea umývajícího si intimní partie. Zrovna teď, když chvátal pryč.

Přemisťovací bod se nacházel asi kilometr a půl severně od Tkalcovské ulice, ale on zatočil na cestu vedoucí kousek za domem a vydal se na východ. Možná měl přenášedlo nebo něco skrýval. Pro jistotu tiše zamumlala slova na seslání rychlého Zaměřovače.

Vyhledávací kouzla byla velmi přísně monitorována odborem záhad, ale Hermiona měla pár dobrých kontaktů. Ron a Malfoy se to nikdy nedozvěděli, ale ve skutečnosti byla krátce po skončení výcviku oslovena Těmi, o nichž se nemluví. Ale musela by se přestěhovat a byla by nucena žít v naprosté anonymitě. Hlídání Snapea nepředstavovalo zrovna to, co by nazvala vysněným zaměstnáním, ale jednoznačně vítězilo nad strávením zbytku života pod jiným jménem v cizí zemi.

Z odboru záhad jí přesto občas pomohli, i když je odmítla. Tu a tam nějaké to kouzlo, další hůlka či dvě v případě nouze. Vyplatilo se to.

Zaměřovače byly nevystopovatelné a nedetekovatelné. Trochu jako mudlovské sledovací zařízení, jen setsakranásobně účinnější. Pokud má Snape nehlášené přenášedlo nebo se přemístí na chráněné území, bude mu okamžitě v patách.

Vlastně na něj měla seslat Zaměřovač hned, jak poprvé dostala pověření. Co kdyby ho ti vrazi dostali? Ale jakmile kouzlo aktivovala, povědomí o jeho lokaci jí nepříjemně brnělo v hlavě a z představy, že si nepřetržitě udržuje přehled o tom, kde se někdo nachází, jí nebylo dobře po těle. To, že rázem věděla, kde je, ji poněkud znepokojovalo.

Nicméně teď už kouzlo pracovalo a ona ihned zjistila, že zabočil do další uličky a právě mířil na jih.

Na chvíli se zastavila na kraji cesty a naklonila hlavu. Sice to byla správná zatáčka, ale neviděla ho. Zaměřovač tvrdil, že by měl být asi šest metrů před ní, ale tam se nacházela jen holá zeď.

„Sakra," zašeptala.

Bzučení se vystupňovalo na bolestivou úroveň a Hermiona padla na kolena a rukama si instinktivně zakryla uši.

Zaťala zuby a čekala, až bolest odezní. U žádného Zaměřovače se nikdy takhle necítila, a tak, aby se odpoutala od agonie, přemýšlela, že by se na to měla Jonese zeptat, až ho příště uvidí.

A pak to skončilo.

Nic. Žádný zvuk. Ani obvyklý šum.

Zamrkala a zamračila se na cihlovou zeď. „Jak do prdele dokázal zlomit Zaměřovač?" zeptala se do prázdna.

Budete muset zkusit něco lepšího, Grangerová, stálo napsané na zdi Snapeovým pavoučím rukopisem.

* * * * *

„Ten prolhaný, zrádcovský, vražedný..." prskala, když se hnala po chodníku k domu.

„Špatné ráno, slečno Hermiono?" zeptal se Franta zdvořile.

Držela se jen tak tak. „Po čaji budu v lepší náladě, Franto. Takže pokud byste byl tak laskav?"

„Ale samozřejmě," cvakly dveře a otevřely se.

Pan Kokrháč vešel s obvyklými kvokavými zvuky na chodbu a probodl ji pohledem.

„Dneska tě nehodlám snášet," vyjela na něj příkře. „Takže pokud se nechceš stát večeří, drž se stranou, ty zatracený ptáku."

Pan Kokrháč zřejmě ovládal anglický jazyk natolik, aby si uvědomil, že jeho život je v ohrožení. Okamžitě zmizel v ložnici.

Asi minutu se za ním dívala a snažila se vyřešit, jestli jí opravdu rozuměl, ale nakonec dospěla k závěru, že jí na tom vlastně nezáleží.

Neměla dost trpělivosti čekat, až konvice začne vařit, tak naplnila vodou hrnek a zamumlala varné kouzlo. „Musí tady někde mít čaj," řekla si a pustila se do průzkumu skříněk.

Po třech minutách našla balíček dva roky prošlé instantní kávy. Ale to stačilo. Ostře do něj šťouchla hůlkou a přeměnila ho.

Pět doušků čaje a konečně se jí přestaly třást ruce.

Proč mu dovolila, aby jí tohle prováděl? I po všech těch letech ji stále dokázal tak vytočit, že by vmžiku rozstřílela to pitomé kuře na kousky za to, že se dopustilo toho zločinu být jeho domácím zvířátkem.

To by znamenalo, že měla pořád zájem.

Což neměla.

Jen tak pro dobrý pocit si to přeříkala znovu. „Ten prolhaný, zrádcovský, vražedný bastard," vykřikla z plných plic.

Vzápětí se staly dvě věci. Někde na druhém konci domu se ozvala hlasitá rána a v hlavě jí začala ječet signalizace ochran.

Někdo se dostal dovnitř.

* * * * *

Pět hodin poté znovu seděla v kuchyni nad hrnkem čaje. Byl samozřejmě studený jako led. A píchalo ji v paži, kam ji škrábla zbloudilá kulka, ale to zvládla docela dobře ignorovat.

Na to, aby se zajímala o poraněnou kůži, měla příliš mnoho práce. Momentálně ji zaměstnával zpetrifikovaný pan Kokrháč a dva mrtví nájemní vrazi. A nemohla se rozhodnout, jestli o tom incidentu má nebo nemá informovat Kingsleyho.

Po několika minutách, kdy se marně pokoušela přijít na něco uklidňujícího, co by mohla říct očividně vystresovanému kuřeti, jí došlo, že Kingsley se to stejně dřív nebo později dozví. A bylo by lepší, kdyby to bylo dřív. A od ní.

Kingsley, naškrábala na první nalezený kousek papíru perem přeměněným z čajové lžičky, došlo k incidentu. Pachatelé před výslechem spáchali sebevraždu. Jakmile zajistím, aby bylo bezpečné subjekt opustit, podám další zprávu. Všichni zde jsou v pořádku. – Viv

S povzdechem papír parafovala, čtyřikrát na něj poklepala a zamumlala formuli, kterou znalo na celé zeměkouli jen šest lidí. Papír se vytratil a ona věděla, že se téměř okamžitě objeví na Kingsleyho stole. Lepší než soví pošta a setsakramentsky spolehlivější.

Po dokončení úkolu soustředila svou pozornost znovu na pana Kokrháče. „Víš, je to tvoje chyba," sdělila kuřeti jen s mírnými rozpaky nad tím, že oslovuje zvíře, protože měla podezření, že rozumí všemu, co říká. „Vrazil jsi tomuhle chlápkovi přímo do oka," prohlásila a nohou šťouchla do mrtvého těla nalevo. „Nevyčítám mu, že se ti snažil zakroutit krkem. Ale škoda toho křídla."

„Předpokládám," ozval se za jejími zády suše Snape, „že pro toto máte zcela rozumné vysvětlení."

Málem vykřikla překvapením, ale jako zázrakem se ovládla. „Velice rozumné," odvětila klidně.

„I pro skvrny od krve na chodbě?" pokračoval stále celkem konverzačním tónem.

„I pro ně," odpověděla. „Levitovala jsem těla, takže to mohlo být mnohem horší."

„Aha. Jako obvykle."

Konečně si povšimla, že má v očích nebezpečný lesk, a napadlo ji, že by si možná měla dělat obavy.

„A moje zvíře?" zeptal se Snape, zatímco ovládala náhlý záchvat paniky.

„Zlomené křídlo," odpověděla. „Znehybnila jsem ho, protože se s ním pořád snažil mávat a já jsem nechtěla, aby ho bolelo. Vyléčila bych ho, ale nevím nic o anatomii kuřat, tak jsem se obávala, abych to ještě nezhoršila."

„To zní jako vaše dnešní jediné rozumné rozhodnutí," vyplivl a založil si ruce na hrudi.

Uraženě ho probodla pohledem. „Hele, není to tak, jako bych věděla, že se pokusí proniknout dovnitř. Nebo že někde mají ukrytý jed. Jen jsem vás chránila, víte."

„Jediné, co vidím, je, že jste mi zničila dům, zranila moje kuře a téměř se nechala zabít," prohlásil s opovržením.

„Čistící kouzlo tu krev z koberce dostane."

„To není podstatné, Grangerová," prohlásil tak hlasitě, že nadskočila. „Jste bezohledná a nezodpovědná. Vypadá to, že se vám nedá důvěřovat ani u tak jednoduchého úkolu, jako je hlídání těch částí domu, na které nedohlížejí dveře."

Tohle už dál nebude poslouchat. Nevydrží to. „Půjdu provést obhlídku okolí a znovu nastavit ochrany," řekla a napřímila se. „Zůstanu poblíž."

„Jestli to k něčemu bude," slyšela ho zabručet, když procházela kuchyňskými dveřmi.

Se zamumláním „debile" vyvinula při jejich zavírání trochu víc úsilí, než bylo třeba. Až se při tom bouchnutí roztřáslo sklo v okně.

A pak měl ten bastard tolik drzosti, že seslal tišící kouzlo! Cítila ho zapulsovat a téměř nakráčela zpátky, aby to Snapeovi řekla pěkně od plic.

Ale nestálo to za to. On za to nestál. Musí to mít stále na paměti, dokud tahle práce neskončí.

Venku nebylo nic v nepořádku a ochrany v místě vloupání obnovila okamžitě, ale bylo dobré dopřát si pár minut bez Snapea a dát se trochu dohromady.

Hermiona se odfrkla. Jako kdyby k něčemu takovému mohlo někdy v dohledné době dojít.

No, mohla to aspoň předstírat.

* * * * *

Když konečně sebrala odvahu vrátit se dovnitř, Snape seděl u stolu a pil ze sklenice vodu. Pan Kokrháč ležel v košíku, který byl na stůl zřejmě přesunut. Vypadalo to, že spí a nemá bolesti.

Aspoň něco.

Snape se na ni zamračil dřív, než stihla zavřít dveře. „Ženská pitomá, vy jste zraněná," řekl a odložil sklenici.

Sklopila zrak ke své ruce a pokrčila rameny: „To nic není. Jen mě to škráblo."

„Viděl jsem ve zdi díry od kulek. Stříleli po vás?"

„No," začala a v naději, že by vtip mohl potlačit napětí, dodala, „nejspíš je zklamalo, že tu nejste. Na někoho střílet museli."

Jeho rty se ani nepohnuly, ale to nebylo nijak překvapivé. „Producírujete se tu několik hodin s otevřenou ránou? Chcete dostat otravu, Grangerová?"

„Byla by to nová zkušenost," prohlásila prostořece, ač netušila, kam tím Snape míří. „A jak už jsem řekla, není to tak zlé. Už to ani nebolí."

„Copak nemáte na oddělení žádné lékouzelníky pro postřelené bystrozory, jako jste vy? Měla byste si to nechat prohlédnout..."

Ačkoliv se na ni mračil, napadlo ji, že to znělo znepokojeně.

Před deseti lety by jí to lichotilo. Teď ji to naštvalo a oplatila mu mračení mračením. „Do prdele práce, Snape," odsekla, shrnula si halenku a ukázala mu nahou kůži na svém rameni. „Nic to není. Sotva to stojí za obvaz. Neville na tom býval při lektvarech hůř."

Vypadalo to, že tomu, co říkala, nevěnoval pozornost. Jen se na ni díval podivně vykulenýma očima.

Což dávalo dokonalý smysl vzhledem k tomu, že stála v jeho kuchyni zatraceně dost blízko a k tomu do pasu skoro nahá. Díky Merlinovi, že se ráno rozhodla obléct si méně obnošenou podprsenku.

Zrudla a znovu si natáhla halenku. „Já, ehm, však víte," vykoktala.

„Ano," odpověděl rovněž popleteně. „Naprosto."

„Každopádně," pokračovala, když částečně zase získala pevnou půdu pod nohama, „neznamená to, že byste nebyl schopen se o sebe postarat."

Snape zamrkal: „Cože?"

„Dnes v noci," vyhrkla bez přemýšlení.

A to znovu vyvolalo onen ohromený výraz. Který k němu nějakým zvláštním způsobem pasoval.

Docvaklo jí a ucítila, jak se jí do tváří hrne krev. „Ale ne," dodala rychle. „Jen jsem chtěla říct, že tu v noci zůstanu. Jakože na stráži."

„Sa... samozřejmě," kývl.

Hm. Očekávala větší boj. Možná by si před ním měla svlékat halenku častěji.

* * * * *

Naštěstí nenavrhl další scrabble. Neměla co prohrát. A rovněž se zdálo, že žádné další stolní hry nevlastní.

Místo toho odnesl kuře do ložnice, přičemž zamumlal cosi o tom, že mu musí zkontrolovat křídlo, a ona se zaměřila na něco k večeři.

Po prvním soustu se zašklebil, ale zůstal překvapivě povolný, dokonce natolik, že snědl celý talíř, což bylo víc, než k čemu se dokázala přimět Hermiona.

Nemohla za to, že Ron a Malfoy byli obvykle ti, co doma připravovali jídlo. Při vzpomínce na to, jak se naposledy pokoušeli vařit společně, se pousmála. Ron skončil jako mlok a Malfoy musel ke svatému Mungovi, aby mu vyndali z levé nosní dírky tuřín.

„Co je?" zeptal se Snape zvědavě a pozvedl obočí.

„Ale nic," řekla. „No... nic, co by vás zajímalo."

Odfrkl si: „Pochopitelně."

Prohrábla vidličkou rýži a zamračila se: „Cože?"

„Zkrátka předpokládáte, že jsem záštiplný a bez smyslu pro humor," odpověděl.

„No a nejste?" zeptala se, protože nedokázala odolat.

„Vy... vy..." zaprskal rozzlobeně, ale ona se na něj jen smála.

„Ve skutečnosti," spustila, jakmile se uklidnila, „jsem si vzpomněla na něco zábavného, k čemu došlo minulý týden, když se Ron a Malfoy snažili udělat večeři."

Zjevně zapomněl, že se na ni zlobí, a zeptal se: „Co propána přimělo Weasleyho a Draca k tomu, aby se společně pokoušeli připravit jídlo?"

Pokrčila rameny. „Občas to dělají. Je to součást celé té věci ´snaha o život v míru a harmonii´. Většinou se jen snažím zůstat čistá a myslet na to, abych potom naplnila Ronovi mísu vodou."

„Vodou?"

„Jo. Nevím, proč Malfoy vždycky přijde s něčím šupinatým. Nejspíš jde o nějakou interní zmijozelskou záležitost, na kterou jsme nikdy nepřišli," dodala zamyšleně.

Významně na ni namířil nůž. „Grangerová, můžete mi, prosím, udělat laskavost a souvisle mi vysvětlit, o čem to mluvíte?"

„Ron, Malfoy a já jsme spolubydlící," spustila, když odolala nutkání vypláznout na něj jazyk. „Jako že Ron dodává pivo, Malfoy potrhlé šaškárny a já... no, nejsem si jistá, čím přispívám já, ale rozhodně to bude něco úžasného a duchaplného."

„Draco se nikdy nezmínil, že bydlí s vámi a s Weasleym," poznamenal Snape, sáhl po chlebu a ukrojil si další krajíc.

„Nejspíš proto, že se za to stydí. Stejně jako za svou práci," odpověděla a pozvedla obočí, když jí taky nabídl chleba. „Máte nějakou marmeládu?"

„Jen džem," procedil mezi sousty chleba s máslem. „A co je tak zahanbujícího na práci u Gringottů?"

Snape byl tak uzavřený, že to nikdy nepoví živé duši. A možná, kdyby to věděl, mohl by... „Malfoy vám lže," pronesla věcným tónem. „Je v podstatě vyvrženec už od... no, od toho všeho. Jakou příchuť?"

„Malina. Je těžké tomu uvěřit," zakabonil se. „Vím, že ministerstvo nespravedlivě zkonfiskovalo Luciusův majetek, ale..."

Přivolala si džem mávnutím hůlky a začala si ho mazat na chleba. „Pracuje jako mudla, když může," vysvětlila, „ale ve skutečnosti má pro pracovní trh nulovou hodnotu, jestli víte, jak to myslím."

„Vyrostl jsem mezi mudly a sám jsem měl v tom světě problém najít si zaměstnání," řekl. „Vím přesně, jak to myslíte, Grangerová."

„Kdy jste vy potřeboval pracovat v mudlovském světě?" zeptala se, přičemž nedokázala v hlase potlačit pohrdání.

Jen na ni se zdviženým obočím zahlížel, dokud jí nedošlo, o čem mluvil.

„Aha," pípla s nadějí, že už to nebude dál rozvádět.

Naštěstí to neudělal. „Jedna moje část zcela odmítá uvěřit, že bydlíte s Dracem," prohlásil, opřel se zády o židli a složil si ruce za hlavou. „Byl bych si myslel, že si vezmete Weasleyho a zakotvíte ve stejné nechutné blaženosti jako Potter."

„Já vlastně taky," přiznala. „Ron a já jsme hodně mluvili o sňatku, když jsem ještě byla v bystrozorském výcviku, ale nějak to nevyznívalo správně. Většinou jsme spolu byli ze zvyku – asi nějaká nutkavá touha po svatbě pramenící z dětské lásky." Zachichotala se a zakroutila hlavou. „Byla by to katastrofa. A pokud jde o Harryho údajnou blaženost, beru to tak, že jste se nesetkal s jeho synem."

„Mohu bezpečně říct, že jsem se důsledně vyhýbal všemu a všem osobám pod sedmnáct už od... od toho všeho, jak jste to výmluvně označila," pronesl sarkasticky. „Navíc – nejmenuje se ta malá krysa po jeho otci?"

„Jestli je v tom nějaká útěcha, napadlo to Ginny," sdělila mu s povzdechem. „Harry jen chtěl žít normálně a nezatížit dítě takovým druhem očekávání, ale ona měla jméno na rodném listě dřív, než stihl mrknout."

Sklopil zrak k desce stolu. „Vlastně to znamená rozdíl."

„Chlape," vyhrkla, než se stihla zastavit, „vy ho fakt nenávidíte, že jo?"

„Ne všechny vzpomínky v myslánce byly výmysly," řekl tak tiše, že to stěží slyšela. A pak k ní vzhlédl a dodal mnohem normálnějším hlasem: „Buďte vděčná, Grangerová, že jste nikdy neměla příležitost někoho tak hluboce nenávidět. Je to náročné a ve finále to téměř nikdy nestojí za to."

Neměla to srdce mu říct, že přesně ví, o čem mluví.

* * * * *

„Slečno Grangerová, vy jste včera nepřišla domů," obvinil ji Ron autoritativním tónem, když se dovlekla zadním vchodem dovnitř.

„No jo, Rone," potvrdila sarkasticky, „těší mě, že jsi tady, abys na to poukázal, protože bych taky přemýšlela, kde jsem doprčic byla."

Protočil oči: „Nemusíš být hned nabroušená."

S povzdechem skopla boty a zhroutila se za stůl. „Já jen... byl to dlouhý den. Včera se někdo vloupal do Snapeova domu, tak jsem tam zůstala přes noc, abych se ujistila, že už k ničemu dalšímu nedojde, a pak jsem musela většinu dneška strávit v Kingsleyho kanceláři vysvětlováním, proč jsem na obranu Snapeova kuřete nezavolala na útočníky celé bystrozorské oddělení."

„Jak se do toho zapletlo to kuře?" zeptal se Ron zvědavě.

„Většinou je tím jediným, kdo je doma," řekla, položila si hlavu na stůl a vychutnávala si, jak ji deska chladí na kůži. „Kde je Malfoy?"

„Chystá se."

Nelíbilo se jí, jak to znělo. „Na co?"

„Hermiono, Hermiono," peskoval ji Ron, „nějak rychle zapomínáš. Je pátek večer, víš?"

„Jo?" pípla chabě. „Ztratila jsem přehled." Cosi klaplo o stůl. Zvedla hlavu a uviděla před sebou kouřící hrnek s čajem. „Rone, beru zpátky všechno ošklivé, co jsem o tobě kdy řekla."

„Dobré vědět, že na to stačí čaj," odpověděl s úšklebkem. „Na, vypij to. Malfoy a já už jsme se rozhodli, že zůstaneme doma a zahrajeme si hru ´Na otázky´ o domácí povinnosti."

„Auu..." zasténala do hrnku. „Tu blbou hru nenávidím. Malfoy vždycky pokládá sexuální otázky."

Ron vytáhl z ledničky karton piv. „Vytváří u sebe v kutlochu Kruh pravdy. Dáme ti čas se převlíct, než začneme."

„Kdo vůbec tu pitomou hru vymyslel?" zeptala se cestou po schodech do svého pokoje, zatímco sbírala svoje boty. „Ať se mu stane cokoliv, zaslouží si to... Jsem tak unavená, že vůbec nedokážu přijít s něčím přiměřeně hnusným. Rone, prosím, nenuť mě hrát!"

„Vlastně jsem přesvědčený, že jsi to byla ty," zavolal na ni Ron povzbudivě. „Pokud si vzpomínám, obvykle jsi ji přiměla hrát mě a Harryho, abys zjistila, jestli při našich domácích úkolech nepodvádíme."

Její pravá bota letěla dolů po schodech, ale Ron se stačil sehnout. Skřet ho vem.

„Jen kvůli tomuhle," křikl, „na tom budu trvat. A nechám Malfoye, aby ti pokládal sexuální otázky."

* * * * *

„Mám pro tebe trojáka, Grangerová," oznámil Malfoy vítězoslavně a zašilhal na ni.

Zamumlala: „Asi špatný nápad, Malfoyi. Už tak máš problém udržet zadek na židli."

„Pche," mávl rukou. „Za t... to stojí."

Poté, co si poslušně třikrát lokl piva, Hermiona obrátila oči v sloup a pokynula mu: „Tak do toho. Na jaký nechutný fetiš se mě chceš zeptat tentokrát?"

„To by bylo moc snadné, moje drahá," pronesl se čtveráckým úšklebkem. Přesněji s úšklebkem, o němž si myslel, že vypadá čtverácky. Spíš to působilo, jako kdyby měl zácpu. „Na stupnici od jedné do deseti - jaký byl Weasley v posteli?"

Ron se zasmál: „Do toho, Hermiono. Já to vydržím."

Zavřela oči, otevřela ústa a nechala kouzlo pravdy udělat svou práci. Snaha s ním bojovat jen vyústila v nutnost podstoupit příšernou pokutu. Nebo ještě něco mnohem horšího, to záviselo na povaze otázky. „Tři a půl," vyhrkla a zrudla. „Ale byli jsme fakt hodně mladí! Ani jeden jsme v tom nebyli moc dobří."

„Minimálně jsme neznali nic lepšího," hlesl Ron a zvedl láhev, aby se napil. „Ujišťuju vás, že moje dovednosti se zlepšily."

„Jo, díky," nakrčila nos. „Jsem na řadě, Malfoyi. Dvoják."

„Vysyp to," kývl.

Pivo bylo studené, napěněné a to nejlepší, co potřebovala po strávení včerejší noci sezením na kuchyňské židli a pozorováním spícího Snapea. Už vypila víc než dvě lahve, ale to nebyl pravý důvod toho, že byla tak opilá, aby si ten požitek nemohla vychutnat. „Jak se teď má tvoje přítelkyně, Malfoyi?" zeptala se kousavě. „Dlouho jsme ji neviděli."

„Alopecie?" zeptal se těžkopádně a otřel si pusu do rukávu. „Nemám tušáka. Stejně jako všem rozumným čistokrevným jí došlo, co doopravdy znamená být s nějakým Malfoyem, tak to ukončila a zdrhla."

Nastalo nepříjemné ticho. Dokonce ani Ron nepřišel na nic urážlivého, co by po tomhle mohl říct.

„Hej, Grangerová," ozval se nakonec Malfoy. „Mám tu nejlepší otázku večera. Za celou posranou láhev!"

„Jen se chceš ztřískat do němoty, že jo?" zeptala se podle.

Jeho odpovědí byl křivý a připitomělý úšklebek. „Ne, jen opravdu, opravdu hodně nechci mít službu v koupelně," řekl. „Takže – jdeš do toho, nebo vytřeš Weasleyho příšerně špinavý záchod?"

„Není to tak zlý," bránil se Ron.

„Ale je," odsekli v děsivé souhře.

Což rozhodlo. „Do toho," pobídla ho Hermiona a založila si ruce na prsou.

Malfoy si zavdal piva, přičemž mu část vytekla koutkem úst ven. Hlasitě si říhl a zasmál se: „Tvoje nejhlubší, nejtajnější fantazie. A ne že vynecháš jména."

Vyklouzlo jí to z pusy dřív, než byť jen stihla pomyslet, jak to zastavit: „Trest u profesora Snapea."

Ronovy oči nabraly velikost talířů a Malfoyovi spadla brada.

„C...?" začal.

„Ty zasraný hajzle," zaječela a hodila po něm láhev. „Proč jsi mi to udělal?"

Malfoy smrtelně zbledl. „Gr- Hermiono, neměl-"

„Nikdo to neměl vědět!" zanaříkala. „A nenávidím ho! Nenávidím, přísahám!"

„Jasně že jo," pokusil se ji utěšit Ron.

Což byla naprosto špatně. „Neopovažuj se chovat povýšeně, Ronalde Weasley," vyprskla a otočila se k němu. „Jen proto, že jsem až moc milá na to, abych to řekla nahlas, neznamená to, že nevím, jaké náramně chorobné fantazie máš ty."

Otevřel pusu a zase ji prudce zavřel. Vypadalo to, jako kdyby přehodnotil svou odpověď. Ron byl často chytřejší, než si o něm většina lidí myslela.

„A ty," obrátila svou pozornost k jednoznačně nervóznímu Malfoyovi. „Co kdybych se do toho dala a zeptala se tě na pravý důvod, proč tě tvoje příšerná přítelkyně odkopla? Myslíš, že je to otázka za celou láhev?"

A obrátila do sebe Ronovo pivo na tři polknutí. Poté bouchla prázdnou lahví o stůl a založila si ruce na hrudi. „Já čekám, Malfoyi..."

Zřetelně se snažil s tím bojovat. Tvář se mu zkrabatila soustředěním a rty se kroutily námahou.

Ron se ušklíbl a zavrtěl hlavou: „No tak, Malfoyi. Jestli nechceš odpovědět, stačí přiznat porážku. Nemůže to být tak zlé."

Krev se hrnula Malfoyovi do tváře, zatímco on se kousal do rtu ve snaze se ovládnout. Hermiona odmítla cítit jakoukoliv lítost.

„Ježíš, Malfoyi," zvolal Ron, oči poplašeně vykulené. „Je to jen zatracený záchod!"

Malfoy zakroutil hlavou a vyslal k Hermioně pohled plný ryzí zloby.

Ale Kruhy pravdy byly zvláštní. Zejména ty, které vytvářel Malfoy. Jakmile byla odsouhlasena cena, otázka musela být zodpovězena. I kdyby se zodpověděla sama.

Tvář mu zrudla a Hermiona si uvědomila, že rudá barva se mu rozšířila až do vlasů.

„Malfoyi?" otázala se nevěřícně.

„Ne," zajíkl se, vyskočil z kruhu a prchl po schodech nahoru. „Naser si," zaslechla ještě, než zmizel.

„No, to byl divný večer," prohlásil Ron zamyšleně. „Zajímalo by mě, jestli to znamená, že převzal tu službu na koupelnu."

„Myslím, že to znamená, že bys ji měl tento týden vyčistit sám, Rone," odpověděla.

„Zatraceně."