Autor: Wheezy1
Překlad: denice Beta: Jimmi a Sevik99 Banner: arabeska
Originál: https://www.fanfiction.net/s/2944897/1/PuppyDog-Eyes
Rating: 13+
Kapitola 13. Ohnivý pohár odmítnut
„Páni, Harry, ty jsi dokázal propašovat své jméno do poháru?“ Ginny se přihlouple zaculila na Chlapce, který přežil. Obrátil oči v sloup.
„Ne, Ginny, to jsem neudělal. Slyšela jsi Brumbála – v turnaji lidé umírají. Můžu být statečný nebelvír, ale nejsem pitomec.“ S okázalým nezájmem se odvrátil od zamračené zrzky.
„Jó – ale ty prachy by byly sen,“ povzdechl si Fred.
„Ano – mohli bychom spustit náš obchod s žertíky,“ souhlasil George.
„Kolik potřebujete?“ zeptal se náhle zaujatě Harry. „Rád bych vám půjčil do začátku – vaše vynálezy jsou super!“
Všichni tři se začali bavit o marketingu, kapitálu a dalších záležitostech, které jsou nudné, když nemluvíte o vašem vlastním obchodu, zatímco ředitel začal tahat jména z Ohnivého poháru. Nepřítomně tleskali, když vyhlásil Cedrica, pak Viktora Kruma (Ron vyskočil na nohy a fandil mu jako šílený), a nakonec Fleur Delacourovou (Ron znovu vstal a vzdychal jako blázen).
„HARRY POTTER!“ vykřikl Brumbál zuřivě. Místnost náhle ztichla a Harry vzhlédl od rozhovoru s dvojčaty.
„Co?“ zeptal se a pohledem klouzal po stovkách tváří, zírajících na něj.
„Pohár tě vybral za čtvrtého účastníka turnaje,“ křičel ředitel a hněv z něj prýštil v téměř hmatatelných vlnách. Harry na něj zvídavě hleděl. Část jeho mozku přemýšlela o tom, jak hloupě ten člověk vypadá s polovinou nosu. Pomfreyová kus z něj nedokázala najít, takže ho nemohla vrátit na místo. „Vložil jsi do Poháru své jméno?“
Harry se rozechvěle zvedl. „Ne, to jsem neudělal. Jsem příliš mladý a nechci se turnaje zúčastnit. Někdo si udělal legraci.“
„Dobrá, pojď sem a připoj se k ostatním šampiónům.“ Ředitel se na Harryho výsměšně usmál. Tohle byl způsob, jak Dursleyovým vrátit ten třikrát utržený nos. Cítil, jak mu jeho falešné obočí začíná klouzat z čela. Všichni studenti začali na Chlapce, který přežil, bučet kvůli jeho zjevnému podvádění. Fakt, že osmdesát procent z nich se evidentně pokusilo o totéž, jim jaksi nepřišel na mysl.
„Ne, pane, to neudělám!“ Harry se prudce posadil.
„COŽÉÉÉ?“ vyvřískl Brumbál. Zuřil, protože byl ignorován. „Pohár je právně závazná smlouva! Teď jsi šampión!“
„Ne, pane. Nejsem. Nezapojil jsem se. Nepřihlásil jsem se. Nemůže existovat žádný závazek jen proto, že někdo hodil mé jméno do poháru. Nejsem šampión, nechci být šampión a neopustím své místo,“ zíral na ředitele. Nemohl se dočkat, až napíše své tetě a strýci.
Studenti začali Harrymu tleskat za jeho kuráž. Bylo zřejmé, že se turnaje účastnit nechce, a to, co řekl, dávalo všem smysl. Všem kromě ředitele a Korneliuse Popletala.
Popletal pronásledoval Harryho jako zamilovaný teenager. Ginny pronásledovala Harryho jako zamilovaná teenagerka. Brumbál také, ale ne tak zblízka – stále si musel přidržovat obočí. Dospělí se zoufale snažili přimět nechvalně známého Chlapce, který přežil, aby podepsal smlouvu. Ginny si po celou dobu zoufala.
Příští ráno Harry běžel do tátovy chaty a použil jeho letaxové připojení. Zastihl strýce i tetu a vysvětlil jim situaci. Petunie se odebrala do kuchyně, kde začala připravovat dalšího ‚Huláka‘ určeného řediteli. Vernon vzal Harryho k tetě Marge, aby našli právníka, který se vyznal jak v kouzelnickém, tak mudlovském právu.
Druhý den se Harry s advokátem v závěsu vrátil do Bradavic. Brumbál si ani neuvědomil, že zmizel (Ginny přirozeně ano). Harry si to rázoval po schodech vzhůru, zastavil se před chrličem a požadoval neprodlené setkání s ředitelem a Popletalem. Překvapivě mu bylo vyhověno.
O dvě hodiny později se Brumbál schoulil pod svým stolem v poloze nenarozeného plodu a fňukal. Popletal se vrátil na ministerstvo v slzách. Harry objal svého nového nejlepšího přítele - právníka z Hádu - a pak mu zaplatil účet. Nebyl šampiónem Turnaje tří kouzelnických škol.
První polovinu školního roku si užíval. Všechna pozornost se upírala na šampióny a víly. Musel se vyhýbat jenom Ginny. Nový profesor obrany byl opravdu divný. Harry nedokázal pochopit, jak se dokázal udržet mimo Azkaban, když předvedl tři kletby, které se nepromíjejí, před třídou plnou svědků, ale přinejmenším se ho ten muž ještě nepokusil zabít.
Oznámili ples a Ginny prakticky hyperventilovala ve snaze připoutat k sobě ve Velké síni Harryho pozornost. Aniž by vteřinu přemýšlel, přešel k havraspárskému stolu a požádal o doprovod Lenku Láskorádovou. Byla to jediná dívka z celé školy, která ho nepronásledovala od okamžiku, co vešla ve známost jeho pravá totožnost.
xxx
Druhá polovina roku neproběhla tak dobře. Kromě toho, že se musel dívat, jak Ron blázní z víl a Hermiony, vyhýbat se Stíhačce Ginny a chyběl mu famfrpál, byl jedné noci popadnut a přenesen do Voldemortovy skrýše. Harry se otočil a spatřil, že to byl profesor Moody, kdo ho unesl.
„Co je tohle za jednání? To mě chce každý učitel obrany vidět mrtvého?“ odfrkl si. Moody ho vzal a pevně připoutal k náhrobku. Harry s děsem sledoval, jak se vleče ke koši a vyndává z něj odpornou stvůru – Voldemorta v dočasném těle. Byl schopný mluvit a trochu se pohybovat, ale vypadal jako strašlivě deformovaná a zlá parodie dítěte.
Rituál byl oživlou noční můrou. Harry se musel dívat, zatímco mu poranili paži, aby si vzali jeho krev, a šílený Moody si kvůli Voldemortovi dobrovolně uřízl ruku. Pak použili holenní kost z hrobu Voldemortova otce a Pán zla byl znovuzrozen.
„Všechna ta magie a tohle je to nejlepší, s čím jsi dokázal přijít?“ ptal se Harry nevěřícně. Pán zla byl ohavný – s rudýma očima se štěrbinami panenek, bez nosu a rtů, které by stály za zmínku, a s lesklou růžovou kůží. Ten by tedy titulní stranu Týdeníku čarodějek rozhodně neozdobil.
Voldemort se na něj jen ušklíbl. „Tak statečný, Harry Pottere. Stejný jako tví rodiče.“ Přiblížil se k Harrymu. Ten sebou trhl. Místo, kde míval jizvu, vybuchlo bolestí. Zavřel oči na pokraji ztráty vědomí z té agonie, dokud Voldemort neodstoupil a bolest se trochu nezmírnila.
„Tak pojď – budeme spolu bojovat,“ Pán zla si v očekávání olízl místo, kde by měl mít rty. „Máš hůlku, že? Uvidíme, jak velký Albus Brumbál vycvičil svého Zlatého chlapce.“ Po jeho rozkazovačném gestu Smrtijed v kápi Harryho odvázal. Následovníci se rozestoupili do kruhu, aby jim udělali místo.
Pán zla se zachechtal: „Bojíš se? Tak pojď, Harry. Nechám ti první ránu.“
Harry se rozhlédl po skupině mužů. „Dobrá,“ pokrčil rameny. Sáhl do svého hábitu a vytáhl Glock 32, který mu dal strýc Vernon s prosbou, aby ho pořád nosil při sobě. Včetně Voldemorta tam stálo jedenáct Smrtijedů. Jeho zbraň měla patnáct nábojů. „Tak se podívejme, co s tímhle dokáže Protego,“ zavrčel a střelil Pána zla přímo do hrudi. Nácvik střelby do terče u strýce Vernona se opravdu vyplatil.
Úžasem ohromený Voldemort na vteřinu či dvě hleděl dolů na zející ránu ve svém hrudníku, než se zhroutil k zemi. Smrtijedi spustili povyk. Harry se skrčil za velký náhrobní kámen a jednoho po druhém ty pitomce postřílel.
Když byli všichni mrtví, Harry vstal a rozhlédl se. Nagini se smála nad Voldemortovým tělem: „Cha, cha, chá, ty otravný hejsku! Už žádné dojení jedu Nagini! Už nemusím polehávat kolem a poslouchat tvé choré fantazie! A už nikdy nebudu muset poslouchat, jak pořád dokola omíláte, jak jste všichni mocní!“
„Kam teď půjdeš?“ zasyčel Harry na nádherného hada.
„Myslím, že se usadím na schody před pavilonem plazů v londýnské ZOO a nechám je, aby mě chytili,“ zasyčela radostně.
„Ty CHCEŠ být zajatá?“ Harry byl ohromený. Předpokládal, že každé zvíře touží být svobodné.
„Ne ‚zajatá‘, mladý mluvčí. Chráněná. V zoologické zahradě nebudu používaná jako zbraň. Nebudu nahánět strach nevinným lidem. Vždy budu ve vlhku a v teple. Pokud budu muset projít tím ponížením a odeberou mi jed, bude to proto, aby lidem pomohli, ne je otrávili. Budu krmena báječně měkoučkými hlodavci, ne neschopnými Smrtijedy.“ Kdyby Nagini měla rty, ohrnula by je. Opravdu nenáviděla být krmena seschlými Smrtijedy. „Jestli se prostě ztratím do Zapovězeného lesa, pravděpodobně skončím jako dračí gáblík, pavoučí svačinka nebo hipogryfí chuťovka. Chci vystoupit z potravinového řetězce.“
Harry pohladil hladkou hadí hlavu. „No, tak hodně štěstí! Potřebuješ pomoc, aby ses tam dostala?“
Nagini si třela hlavu o Harryho ruku, ne nepodobná kočce. „Ne, děkuji, laskavý mluvčí. Znám cestu – léta jsem ji plánovala.“ Otočila se a plazila se pryč.
S posledním pobaveným pohledem na vzdalující se hadí tělo se Harry vydal na cestu a zavolal si Záchranný autobus. Když se podíval na hodinky, uvědomil si, že bude zpět v posteli, než si kdokoli uvědomí, že byl pryč.
Ráno se náhle probudil, když mu Ron skočil do postele. Strčil mu pod nos Denního věštce a zvolal: „Voldemort je mrtvý!“
„Nevěděl jsem, že byl živý,“ zamumlal Harry utahaně.
„No jo – tohle je sranda,“ řekl Ron. „Vypadá to, že profesor Moody byl ve skutečnosti Skrkův syn pod Mnoholičným lektvarem. Včera v noci se vytratil a provedl strašný rituál, který přivedl Ty víš koho zpět. Ale nějak se mu to vymstilo. Voldemort, Skrk a devět dalších Smrtijedů bylo nalezeno zabitých tajemným bodavým kouzlem na Raddleově panství!“
Harry si sedl, protáhl se a usmál se. „No vidíš – nakonec mě kouzelnický svět nepotřeboval.“
Hostina na rozloučenou byla velkolepá. Všichni si připíjeli na Cedricovo vítězství v turnaji a na Voldemortovu porážku. Brumbál Harrymu věnoval hodně podivných pohledů, ale to Chlapce, který zvítězil, už nijak nevzrušovalo. Brumbál mu přece nemohl číst myšlenky, že.
Harry neměl ponětí, jak to profesor Snape mohl vědět, ale než se vyhoupl do testrály taženého kočáru, který ho měl odvézt, strýček Sev mu poklepal na rameno. Harry se obrátil s přátelským, ale tázavým pohledem. Obvykle velmi vážný mistr lektvarů si vyhrnul levý rukáv a skutečně se na Harryho usmál. Znamení zla úplně zmizelo. Tentokrát Voldemort odešel nadobro.
„Děkuji,“ řekl tak tiše, aby to nemohl nikdo jiný zaslechnout.
xxx
Harry a dva mudlové seděli v ředitelově kanceláři naproti Brumbálovi a Popletalovi.
„Je mi to líto, ale v této záležitosti nemáte na vybranou, Petunie,“ řekl Albus s blahosklonným výrazem a jiskrami v očích. „Harry se na podzim musí vrátit do Bradavic.“
„Musí, Brumbále?“ zaječela na něj. „Myslím, že rozhodnutí je na Harrym.“
„Ale Harry dává všem naději, protože je Chlapec, který přežil.“ Popletal se zaculil a předklonil se, aby Harryho poplácal po hlavě. Ten uhnul a vrhl na něj pohled, který by zarazil čínského ohniváče. „Prostě nemůže opustit kouzelnický svět.“
„Harry má toho vašeho světa dost, pane ministře,“ zavrčel Vernon. Harry věděl, že s tetou a strýcem nic nepořídí, když nasadí tento tón, ale Popletal a Brumbál zjevně nebyli tak bystří. „A nepokoušejte se nám namluvit žádné bludy o tom, že Bradavice jsou nejbezpečnější místo v Británii. Od té doby, co sem přišel, byl život našeho chlapce každoročně v ohrožení.“
„Omlouvám se, Vernone a Petunie,“ zamračil se Brumbál, „ale nikdy bych nenechal Harryho žít u vás, kdybych věděl, že ho poštvete proti jeho pravému domovu.“
„Já k tomu nemám co říct?“ Harry vyskočil na nohy a temně zíral. „Nechci se vrátit. Vy jste vyšinutí. Chci žít normální život, jaký mi umožňuje teta se strýcem. Nechybí mi blechy, zlámané kosti, šílení učitelé obrany, snažící se mě zabít, a cvoci jako je Ginny Weasleyová a ostatní holky, které mě všude pronásledují. S Bradavicemi jsem už skončil.“
„Harry, teď nech mluvit dospělé...“ začal Popletal, ale Harry ho přerušil.
„Fajn,“ vyštěkl. „Teto Petunie, můžu si půjčit tvůj mobil?“ Z kapsy džínů vytáhl vizitku a položil ji na Brumbálův stůl. Bylo na ní číslo na advokáta z Hádu.
V tom okamžiku Popletala s Brumbálem polil ledový pot. Popletal ihned dostal tik.
„Zkontaktujeme se s tebou později – nech si léto, abys vše zvážil,“ snažně prosil Brumbál a ukazoval jim směrem ke dveřím.
„Jdeme, Harry,“ Petunie popadla synovce i manžela za lokty. „Spěcháme.“
xxx
Albus se loučil s ministrem. Průběhem schůzky nebyl potěšený. Popletal se podíval na židle, na nichž seděli Dursleyovi. „Není to peněženka paní Dursleyové?“ ukázal.
„Páni, je, Corneliusi,“ usmíval se Brumbál. „Musela ji ve spěchu zapomenout, takže se zaručeně vrátí!“ Radostně si zamnul ruce.
„Proč to tiká?“ pomyslel si Popletal.
VŠŠŠTBUUUUMMM!
Oba kouzelníci pomrkávali a pohlíželi na sebe dýmem a sutí zbylou z toho, co bývalo ředitelovou kanceláří.
„Neměj obavy, Corneliusi,“ poraženecky si povzdechl Brumbál. „Poppy umí tyto části těla moc dobře vrátit na místo.“
xxxx
Léto skončilo bez jediného slova z Bradavic. Nakonec ale zprávy přišly. Harry nepřeťal všechny vazby. I nadále si užíval návštěv táty, tetiček Minny a Poppy a strýčka Seva. Pořád se přátelil s Ronem a dvojčaty (která s pomocí půjčky od něj začala s velmi úspěšným obchodem s žertovnými předměty), a udržoval spojení s Hermionou a Lenkou. Ale opravdu se těšil do Smeltings a Dudley mu ukazoval, jak to chodí v normálním světě.
Byl poslední den prázdnin. Petunie připravila skvělé jídlo a všichni spokojeně seděli a zažívali.
„Tak, Harry, máme pro tebe dárek od nás tří.“ Vernon se na synovce srdečně usmál. „Nemáš žádnou povinnost ho přijmout.“
Harry si zmateně vzal z tetiných rukou obálku a otevřel ji. Bylo to potvrzení o adopci, které z něj oficiálně dělalo Harryho Dursleyho. Vše, co bylo potřeba, byl jeho podpis.
„Máte pero?“ poprosil a mrkal svýma stále účinnýma štěněcíma očima na svou milovanou mamku a taťku.
KONEC
Poznámka autorky: Chtěla jsem použít větší zbraň, ale ta by vážila příliš na to, aby ji Harry mohl nosit všude s sebou. Můj syn chtěl, aby Harry měl Uzi nebo něco samopalu podobného, ale přesvědčila jsem ho, že by to těžko schoval pod šaty – dokonce i pod bradavickým hábitem. A střelba z automatu není tak snadná nebo zábavná, jak to vypadá ve filmu.
Uvažuje ještě někdo, proč Moody-Skrk Harryho v Ohnivém poháru neunesl? Proč se účastník velmi spletitého plánu skrývá jako učitel obrany v přítomnosti dvou nitrozpytců, obelstí pohár, aby dostal Harryho do turnaje, musí zařídit, aby ho student čtvrtého ročníku nejen přežil, ale i vyhrál, a přeměnit trofej v přenášedlo – podivné a naprosto zbytečné. Uvařte si trochu Mnoholičného lektvaru, počkejte na příští víkend v Prasinkách, uneste kteréhokoli studenta, abyste získali jeho vlasy, vraťte se v přestrojení do Bradavic a s přenášedlem v ruce popadněte Harryho. Prosté. Rowlingová musí být příbuzná s Rube Goldbergem.*
*Rube Goldberg byl americký karikaturista, často maloval složité, nesmyslné nebo jednoduchý problém složitě řešící stroje.
Poznámka překladatelky: Mockrát děkuji za pomoc, Jimmi a Seviku99, bez vás bych to nezvládla!