Preklady fanfiction Harryho Pottera

Pravidlo šesté: Pamatujte si, že užitečná osoba je taková osoba, která si je vědoma sama sebe.

Pokud věděla, za její přítomnosti ještě nikdo na vchodové dveře nezaklepal. Okamžitě pojala podezření. „Kdo to je, Franto?" zeptala se a zaujala pozici na chodbě.

„Muž někde mezi pětadvaceti a pětatřiceti roky, slečno Hermiono," zněla odpověď. „Tmavé vlasy, střední výška, brýle, ale nejvýraznějším rysem je zvláštně tvarovaná jizva na jeho čele."

Harry?

„S tím si poradím," prohlásila pevně. „Kdybyste prostě mohl..."

Zámek cvakl.

Plynulým pohybem rozrazila dveře a namířila na čelo muže hůlku. „Kdo jsi a co tu do prdele děláš?" zeptala se.

Zamrkal: „Hermiono?"

Safra, fakt vypadal jako Harry.

Ale nehodlala se nechat oklamat. „Používáš mnoholičňák nebo kouzlo?"

„Hermiono, co...?

Ruka s hůlkou se zachvěla. „Varuju tě..."

Muž s povzdechem jen zakroutil hlavou. „Hermiono Jean Grangerová, když jsme byli ve třetím ročníku v Bradavicích, použili jsme obraceč času, abychom zachránili hipogryfa Klofana před jistou smrtí."

„To nemusí být všeobecně neznámá skutečnost," namítla stále nepřesvědčeně.

„Důvodem, proč nechceš hlídat Jamese, je, že jsi mu nikdy neodpustila, že ti v sedmi letech pozvracel tvůj druhý nejlepší hábit. Upřímně, Hermiono, neměl to v úmyslu – ten chudák kluk měl střevní chřipku."

„Spíš chtěl, abych litovala toho, že jsem mu odmítla na výletě koupit to koště," odsekla a strčila hůlku do kapsy. „Krucinál, Harry, co tu děláš?"

Pokrčil rameny: „Byl jsem poblíž."

Otevřela dveře dokořán a pokynula mu, ať vstoupí. „Kecáš."

„Neříkám ti všechno," ohradil se. Očividně při vstupu změnil taktiku. „Možná jsme se Severusem nejlepší kámoši a stavil jsem se pokecat o nových vlasových trendech."

Zamrkala a marně se snažila představit si Harryho a Snapea, jak sedí na pohovce a navzájem se češou. „Panebože, Harry," zasténala. „Pokud chceš lhát, aspoň zkus něco uvěřitelného. A navíc... Severus?"

„Nebo bych dokonce mohl říct pravdu," navrhl. „Objednal jsem si pár speciálních věcí z obchodu a chtěl jsem vědět, jestli už jsou připravené. Snape říkal, že můžu zaskočit k němu domů a dveře mi poví, jestli tu je. Mimochodem, jsou to fakt parádní dveře."

„Jo, Franta je zlatíčko," souhlasila a zavřela za nimi. Přitom uvažovala, jak moc mimo vlastně je. „Z obchodu?"

Se smíchem obrátil oči v sloup. „Musíš přestat pracovat čtyřiadvacet hodin denně, Hermiono. Takže, otevřela jsi dveře dřív – jak jsi jim to říkala, Franto? – dřív, než měly šanci odpovědět. Je tu někde Snape?"

„Ne." Náhle ji napadlo, jaký je Harry kretén. „Ty nemáš nejmenší tušení, co se tu děje?"

Zamračil se. „Vzpomínám si, že Ron mluvil o tom, že kvůli něčemu dozíráš na Snapea, proto jsem nebyl až tak překvapený."

„A proč by měl bystrozor na někoho, ehm, dohlížet, tedy zejména když jde o osobu, která v minulosti vyvolávala negativní reakce veřejnosti?" zeptala se a založila si ruce na prsou.

To ho zřetelně zaujalo. Mohla vidět, jak díly skládanky zapadly na své místo – oči se mu rozšířily údivem. „Bože," zvolal překvapeně, „chceš říct..."

„Že jsi pitomec, který přišel do domu, pravděpodobně zaostřeném v hledáčku nájemných vrahů?" dokončila. „Ano, to chci říct."

Zřejmě se chystal tu poslední poznámku ignorovat. „Tak proč jsi tady, když tu Snape není? Nemohli by ho ti vrazi jaksi sledovat na cestě do práce nebo kamkoliv jinam?"

Ne, když nemůžu ani já, pomyslela si smutně. „Nemohli."

„Jak to -?"

„Hele, Harry, prostě by nemohli," přerušila ho mrzutě. „Věř mi; vím, co dělám."

Dal si ruce v bok a široce se usmál. „V tomhle jsi trochu praštěná, Hermiono. Když jsem naposledy mluvil s Ronem, říkal, že jsi tu dokonce začala trávit noci. To je spousta přesčasů, naše slečno workoholičko."

„Trávit tady čas je moje práce," prohlásila. „Najatí zabijáci nepracují zrovna od devíti do pěti. Hej, moment..." Její mozek konečně dohonil pusu. „Nejsi... Chci říct, myslela jsem, že možná budeš..."

„Co?" zeptal se uštěpačně. „Naštvaný? Proč proboha?"

„No..." spustila s pocitem bezmocnosti. „Je to Snape."

„Myslíš muže, který mi zachránil život, a tudíž mu budu do konce života vděčný? Jo, já vím. Každopádně je to tak, jak říkáš, Hermiono. Je to tvoje práce. Ledaže..." pozvedl obočí. „Hermiono Grangerová, co přede mnou tajíš?"

Okamžitě zaujala obranný postoj. „Nic."

„Hm-m," poznamenal tónem, který naznačoval, že jí na to ani na moment neskočil. „Asi mi to mělo dojít. Když umřel, dostala jsi amok."

„Sklapni," zavrčela naježeně.

„A nikdy jsi s nikým nedokázala zůstat," pokračoval zamyšleně. „No, jestli se ty můžeš přimět přehlédnout skutečnost, že je starý, ošklivý a zuřivý jak vzteklá mantichora, přeju ti hodně štěstí. Na rovinu, zlatíčko, budeš ho potřebovat."

„Harry..." nakousla varovně, ale jen se na ni usmál.

„Pověz Snapeovi, že jsem se stavil," řekl a krátce mávl. „Vůbec to není špatný člověk, tam někde uvnitř. Zachránce kouzelnického světa a tak podobně."

„Prokleju tě."

„Ale ne. Nikdy ses na mě nedokázala zlobit dlouho," prohlásil s úšklebkem a za hlasitého smíchu zmizel za dveřmi. Jediné, co mohla dělat, bylo hledět za ním a nenávidět fakt, že měl pravdu. Ve všem.

* * * * *

Pan Kokrháč seděl v odrbaných kalhotách u kuchyňského stolu a jedl sušenku. Když Hermiona vtrhla dovnitř, vzhlédl a na její podmračený pohled reagoval rovněž zamračením.

„Kdo to byl?" zeptal se a rozprskl po stole drobečky.

„To je nechutné," odpověděla a mrskla po něm mokrou utěrku. „Ukliď po sobě."

„Odmítáte mi odpovědět," zahučel, ale zuřivě drhl utěrkou stůl.

Povzdechla si: „Harry. Můj kamarád."

„Četl jsem o něm," vykulil oči. „Ten, který jako dítě přežil smrtící kletbu. Proč sem přišel?"

„To není tvoje starost," vyprskla. „Nepleť se do toho."

„Možná je tu, aby ublížil strýčkovi Severusovi," odsekl Dimitrij. „Možná pak vy ublížíte mně, jak jste slibovala."

Nechystala se ho opravit, tedy až na... „Harry je čistý. Sama jsem ho zkontrolovala. Vlastně vůbec neví o tom, co se tu děje."

„Proč by měl?" zeptal se s pokrčením ramen. „Ani vy jste to dlouho nevěděla."

„Jo, my oba, pane Kokrháči," zabručela.

Nafoukl se: „Bystrozorko, neříkejte mi tak, prosím. Jsem Dimitrij."

„Ty jsi malý zkažený smrad, který systematicky zničil moje osobní věci za víc než tisíc liber. Můžu ti říkat, jak do prdele budu chtít, a tobě se to bude líbit," prohlásila, protočila oči a zamračila se na něj.

„Strýček Severus -"

„Má naprosto nulovou kontrolu nad tím, co udělám," pokračovala. „Nejhorší, s čím může přijít, je informovat bystrozory, a v takovém případě by mě z této noční můry odveleli." Po krátké odmlce vyslala k Dimitrijovi sladký úsměv. „Vlastně jdi a pověz mu to. Budu v euforii, že budu mít tenhle detail z krku."

Ticho působilo mrzutě. A poté... „Proč?"

Zamrkala: „Cože?"

„Strýček Severus je dobrý člověk," prohlásil bez obalu. „Sama to říkáte. A přesto ho nenávidíte. Jsem zvědavý, proč mu nechcete pomáhat."

„Jdi do prdele," probodla ho pohledem.

Ale přineslo to jen malý efekt. „Podle mě k němu necítíte nenávist, bystrozorko. Myslím, že se ho jen snažíte nenávidět."

Namířila mu hůlku na krk. „Sklap-ni."

„Když jsem byl malý, strýček Severus přišel v noci do otcova domu," spustil mírně. Dojedl sušenku a natáhl se pro další. „Umíral. A přesto se snažil vrátit do Anglie. Tehdy jsem ještě nemluvil anglicky, ale pamatuju si, jak křičel na mého otce a můj otec křičel na něj. Celé týdny, jakmile získal zpět svou sílu, nemluvil o ničem jiném než o návratu."

„Ale nevrátil se," zamumlala. „Vzdal to."

„Vyčítáte mu to?" zeptal se Dimitrij. „Že zůstal v mé zemi, aby se upamatoval, jak žít? Možná ho fakt nenávidíte, bystrozorko."

Cítila, jak se jí obličej stahuje námahou udržet neutrální výraz, a pak to vzdala. „Copak můžu?" prakticky vykřikla. „Moc jsem se snažila ho nenávidět, ale nemůžu. Nikdy jsem nemohla. Jediné, co dokážu vidět, je muž, který se vrhl vstříc nebezpečí, aby nás před ním chránil."

„Strýček Severus je velmi statečný." Bylo naprosto zbytečné, aby to řekl, a ještě ji to popíchlo.

„Lhal," pokračovala a z očí jí vyhrkly slzy. „Zradil nás a nikdy nám nedal možnost to pochopit. Neviděl, že bych mu odpustila, jen kdyby chtěl. Ale jemu to bylo jedno. Ničeho si nevšiml."

„Nechápu proč," podotkl Dimitrij nadutě. „Je to velice očividné, bystrozorko."

„Ale trhni si," odsekla. „Ty nic nevíš, ty hloupý kluku. Všechno je to mnohem komplikovanější, než se zdá."

„To je vždycky," ozval se v místnosti jiný hlas, díky čemuž málem vyletěla z kůže.

Ach ne.

Otázkou pochopitelně bylo – kolik toho slyšel?

„Strýčku Severusi," pozdravil ho Dimitrij uhlazeně. „Jsi doma brzy."

„Narazil jsem dnes na jednoho z vašich starých kamarádů, Grangerová," řekl Snape a kývl na ni. „Navrhl, že by možná bylo lepší, kdybych strávil nějaký čas doma."

Až Harryho příště uvidí, zabije ho.

Její zuřivost byla zřejmě poznat navenek, protože Snape se jen zasmál. „Neobviňujte Pottera. Vždycky to byl pitomec, ale aspoň to myslí dobře."

„Obrana bláznů a sériových vrahů na všech frontách," zavrčela rozzlobeně. „Já jsem to tak nemyslel. Jen jsem se snažil pomoct."

„Ale ano, myslel to tak," odpověděl.

Několik dlouhých chvil se na sebe jen dívali. Nakonec si Dimitrij odkašlal. „Jdu si číst," prohlásil a vyklouzl z místnosti – Hermiona by přísahala, že vypadal, jako kdyby se mu ulevilo.

„Kde jste potkal Harryho?" zeptala se.

„V práci," odvětil krátce.

Přikývla a pozvedla obočí. „A kde je ta práce? Nikdy jste se o tom nezmínil."

„Jsem spoluvlastníkem obchodu na Příčné ulici. Možná už jste o něm slyšela," dodal mírně. „Longbottomovy živé rostliny a zásoby lektvarů."

„Vy pracujete s... Nevillem?" zeptala se vykuleně. To ji znejistilo. Longbottomovy živé rostliny byly otevřeny alespoň před pěti lety. A Snape ještě Nevilla neohrozil na životě?

„Vlastně chtěl, aby byla v názvu obě jména, ale odháním dost zákazníků už tím, že tam pracuju," řekl. „Dokud se drží dál od mých lektvarů a já si netroufám do jeho skleníku, celkem spolu vycházíme. Také uvažujeme o pobočce lékárny; vyrábím speciální lektvary od doby, co jsme otevřeli, ale trh se drasticky navýšil."

„Vy... vy pracujete v obchodě," zopakovala jako ve snách.

Snape jen pokrčil rameny a prsty si prohrábl vlasy. „Jsem teď spíš tuctový člověk. Vstanu, jdu do práce, nakrmím svoje kuře a jdu spát. Dokonce platím daně a chodím ke své tetě Livii každou třetí středu v měsíci na čaj. Nic kvůli čemu byste nemohla spát, Grangerová."

Kolik toho slyšel? Nedokázala promluvit.

„Všechno ostatní je minulost," dodal s povzdechem. „Jako kdyby to byl jiný život. Vím, že jsem vás znal, když jste byly malá holčička, ale nemám na to žádné vzpomínky. Pokud budu přemýšlet hodně důkladně, vybavím si zuřivě mávající ruku, ale nic dalšího. Když jsem zemřel, všechno se prostě smazalo."

Jako kdyby jí zase bylo sedmnáct a slyšela Harryho říkat, že Snape je dočista mrtvý.

„Když na vás myslím, Grangerová..." tón jeho hlasu se změnil na potutelný, „jediné, co vidím, jste vy, vaše současné já. Moje první skutečná vzpomínka na vás je z toho dne, kdy jste mě přišpendlila k zemi a vykřičela mi do tváře svoje pověření."

Konečně se dovtípila, že jí skládá poklonu.

„Já-" začala, ale nevěděla, co říct dál.

V tom se ze sousední místnosti ozval hlasitý, jednoznačně mužský křik.

* * * * *

Blonďatý muž držel u Dimitrijovy hlavy pistoli a brunet mířil chlapci na krk hůlkou.

Hermiona přešla do bystrozorského režimu tak snadno, jako se nadechla. „Dobře, chlapi, co se tady děje?" zeptala se nevzrušeně.

„On má pro nás větší cenu mrtvý než vy živí," řekl blonďák.

„Nezkoušel bych tohle vykládat jeho otci," odpověděl Snape a vyjekl, protože mu Hermiona velmi pečlivě stoupla podpatkem na špičku pravé boty.

„Víte, tohle nemůžu dovolit," sdělila mužům jemným hlasem.

Brunet protočil oči a zeširoka se ušklíbl: „Rád bych viděl, jak nás tahle holčička zkusí zastavit. Ona a taky tenhle zrádce."

Zamračila se. „Můj přítel je leckdo," prohlásila, „ale není zrádce." Koutkem oka zaznamenala Snapeův nevěřícný výraz. „No tak, chlapi. Když toho kluka pustíte, postarám se, aby na vás bystrozoři byli mírní."

Blonďák zvedl pistoli. „Na tom mému zaměstnavateli nesejde," řekl. „A není to v ceně mé práce, kotě."

„To je škoda," poznamenal Snape tónem, ze kterého vyzařoval nefalšovaný smutek.

Teď byla řada na Hermioně, aby k němu vyslala udivený pohled. „Cože?" zamumlala koutkem úst.

Úklonem hlavy jí naznačil: Věřte mi.

Pche. Jako kdyby byla schopná něčeho jiného.

„Snažila se vás dva v klidu přesvědčit," pokračoval stále omluvným tónem. „Chtěla, aby to pro vás bylo snazší. No... ať se stane cokoliv, víte, že to byla vaše volba, pánové."

Tmavovlasý muž střelil po svém parťákovi nechápavým pohledem. „O čem ten chlap sakra mele?"

„Vím já?" odpověděl blonďák s pokrčením ramen. „Jdeme na to, ne?"

Dimitrij se otřásl hrůzou.

A Hermiona, vděčná Snapeovi za čas, který jí poskytl k vytvoření plánu, vyrazila do boje.

* * * * *

„Proč nejsi schopná vykonávat svou práci, aniž by ses zranila?" zeptal se Snape mrzutě.

„Mám nebezpečné povolání?" nadhodila. „A navíc, Snape, není to-"

Rázně ji přerušil: „Běž se podívat do zrcadla. Počkám."

Dobře. Bylo to dost zlé.

„No tak v příštích několika týdnech nevyhraju žádnou soutěž krásy," řekla, když se vrátila zpět do místnosti. „Nemyslím, že by na tom panu Kokrháčovi nějak záleželo. Jak jsi na tom, kluku?" houkla na zsinalého chlapce.

„Žiju," hlesl Dimitrij. Nebyl schopen přestat na ni zírat.

Což způsobilo, že se začínala cítit dost nepříjemné. Pokusila se to co nejvíc ignorovat a otočila se zpátky ke Snapeovi. „Děkuju za všechno," řekla.

„Za co?" pozvedl tázavě obočí.

„Čím bych tak začala? Zaprvé..." vypočítávala na prstech, „zdržel jsi je dost dlouho na to, abychom získali větší šanci. Zadruhé jsi sebral brunetovi hůlku – mimochodem, máš reflexy jako kočka. A za třetí jsi byl natolik při smyslech, abys zaletaxoval pro bystrozory, když jsem já byla mimo."

„Příště bych ocenil, kdyby ses obešla bez ztráty vědomí," podotkl přísně.

„Úraz hlavy, víš?" ukázala na svoje zakrvácené temeno. „Máš štěstí, že už jsem vzhůru. Ta pistole měla razanci."

„Zasáhl vás třikrát," vydechl údivem Dimitrij. „A vy, než jste omdlela, jste mu zlomila zápěstí. Z toho mě mrazí."

Snape nakrčil nos. „Ale no tak, Dimitriji, myslel jsem, že jsi dospělejší..."

Křivě se ušklíbla: „To se jen projevuje životní dluh. Na to si zvykneš."

„Životní dluh?" zašeptal mladík a snad ještě víc zbledl.

„Přímo jsem ti zachránila život, kluku. Blonďák zrovna mačkal spoušť, když jsem ho zastavila – vidíš tu kulku támhle ve zdi?" kývla hlavou ke kulatému otvoru ve stěně dřív, než jí mozek důrazně upozornil, že kývání je hodně špatný nápad.

Když znovu otevřela oči, uviděla nad sebou Snapeovu tvář. „Neříkal jsem ti, abys neomdlévala?" huboval.

„A zvracela jste," ukázal Dimitrij zbytečně. „Na strýčkův nový koberec."

„To je v pohodě," řekla. Jímala ji závrať z radosti. No a taky z otřesu mozku. „Můžeš ho vyčistit. Jedna z podmínek životního dluhu. Další věc, co můžeš udělat, je kontaktovat svého otce a povědět mu, ať tě sakra dostane ze Snapeova domu. Před dalším pokusem bychom měli mít dost času propašovat tě ze země."

Chlapec se zahanbeně postavil. „Strýčku Severusi, kde máš mop?"

Když zmizel v kuchyni, Snape k ní vyslal zvláštní pohled. „Životní dluhy takhle nefungují. Nemůžeš ho nutit, aby po tobě uklízel."

„Jo, ale to on neví," prohlásila spokojeně. „A teď mi pomoz vstát, ať se můžu trochu umýt, než se objeví Kingsley a začne na mě ječet."

Obrátil oči v sloup, vzal ji kolem pasu a vytáhl ji na nohy. V očích měl stále zvláštní výraz.

„Co je?" zeptala se nakonec.

„Ehm?" hlesl hloupě. „Ale nic." Po dlouhé odmlce zhluboka vzdychl. „Jsi ta nejvíc matoucí, nejvíc na nervy jdoucí ženská pod sluncem."

„Od tebe, Severusi Snape," procedila přes rameno, „to vezmu jako kompliment."