Preklady fanfiction Harryho Pottera

Pravidlo sedmé: Maximalizujte efektivitu výběrem dobře strukturovaných rekreačních aktivit.

Ve skutečnosti na ni neječeli.

Dali jí čestné uznání. Jakmile byla propuštěna od svatého Munga, došlo na zvláštní ceremoniál a takové ty věci.

Zahlédla Snapea v publiku. Seděl vzadu, oblečený v mudlovském stylu, a vytratil se dřív, než měla šanci si s ním promluvit.

***

Ron a Malfoy nemluvili. Nevěděla, co se stalo; ať to bylo cokoliv, došlo k tomu, když byla u svatého Munga. Ale jestli to nedají rychle do pořádku, zamkne je do šatníku na tak dlouho, dokud neslíbí, že už se nebudou hádat.

Protože neměla nachystané jídlo, prádlo nebylo vyprané a všude binec. Ke všemu minulý týden nikdo ani neumyl nádobí. Dokonce musela jít sama otevřít ty zatracené dveře, a prokrista, byla přece zraněná.

Na prahu stál muž o velikosti medvěda. S hustými vousy a svraštělým obočím.

Mimoděk couvla. „Ehm... co pro vás můžu udělat?"

„Jste bystrozorka Grangerová, ano?" zeptal se. V hlase se mu ozýval slabý přízvuk, ale nedokázala rozluštit jaký.

Kývla a snažila se nepolknout. „Jak vám můžu pomoct, pane?"

„Jmenuji se Alexej," zaburácel. „Můj přítel Severus říká, že jste to děvče, které zachránilo mého syna."

Aha.

„Můj syn říká, že jste ďábel v sukních," pokračoval. Mezi vousy se mu zablýskly bílé zuby. „Ale mně se zdáte neškodná."

„Pokud se váš syn něco naučil, pak to, že zdání může často klamat," prohlásila a jeho úsměv opětovala. „Nechám na vás, abyste si udělal svůj vlastní názor."

„Já souhlasím s mým přítelem. Severus je skvělý posuzovatel charakteru. Ačkoliv..." přimhouřil oči a blíže ji studoval. „Možná je... předpojatý? Minimálně ve vašem případě."

„Prosím?"

S povzdechem pokrčil rameny. „Na tom nezáleží. Přišel jsem vám dnes poděkovat za synův život. Pokud jde o jeho přesun od Severuse, nikomu jinému jsem nedůvěřoval a já jsem se teprve nedávno mohl vrátit do země. V minulosti to byla... nepříjemná záležitost."

To se vsadím, pomyslela si, ale nahlas nic neřekla.

„Pokud to bude v mých silách, bystrozorko Grangerová, neutrpíte žádnou újmu," sdělil jí a naklonil se tak blízko, že ucítila jeho kolínskou.

Než mohla zareagovat, vtáhl ji do pevného objetí a hlasitě ji políbil na obě tváře. „Já... ehm..." vykoktala, když ji pustil.

Alexej se rozesmál. „Vy a Severus budete navždycky v mém srdci, mladá dámo."

„Děkuji vám," hlesla téměř nezřetelně.

„Dimitrij také chtěl, abyste dostala tohle," řekl a podal jí velkou, vesele zabalenou krabici. „Řekl, že se omlouvá."

„Pane Alexeji," nakrátko se odmlčela, protože se zamyslela nad skutečností, že nezná mužovo příjmení. „Také bych byla ráda, abyste věděl, že jsem formálně uvolnila Dimitrije ze všech životních dluhů, které vůči mně měl. V závislosti na jeho znalosti této problematiky si toho může, ale také nemusí být vědom."

Přikývl: „Povím mu to. Sbohem, bystrozorko Grangerová. I když mám pocit, že se ještě setkáme."

No, já doufám, že ne. Ale i tak muži oplatila přikývnutí, a než zavřela dveře, tak se na něj zářivě usmála.

Po rozbalení krabice objevila pár od pohledu drahých kožených bot. Téměř stejných, jaké jí zničil pan Kokrháč.

Nevěděla, jestli se má začít smát nebo brečet. Nakonec udělala obojí.

***

Když odcházela z domu, Ron a Malfoy seděli v pokoji s lahvemi piva a mračili se jeden na druhého. Možná to mělo něco společného s televizí, ale neměla v úmyslu se ptát.

Byla příliš zaneprázdněná tím, že se psychicky připravovala na to, co musela udělat.

A měla to před sebou dřív, než se stihla připravit. Ostře si odfrkla.

Longbottomovy živé rostliny a zásoby lektvarů.

Zvláštní bylo, že už tady dřív nakupovala. Mnohokrát. A ani jednou Snapea neviděla.

Jakmile otevřela dveře obchodu a zvonek nad její hlavou se cinkavě rozezněl, uvědomila si proč.

Měl vlastní laboratoř. V zadní části obchodu. Tam, kde byly obvykle zavřené dveře, zela dnes malá škvíra, a když naklonila hlavu, mohla rozeznat jeho postavu, skloněnou nad pracovním stolem.

Zvedla ruku, aby zaklepala, a uviděla, jak se jí třese.

„Co je, Justine?" zvolal Snape, ale nevzhlédl. „Zase jsme zapomněli na hřímala?"

„Vlastně nemám tušení," prohlásila. „Ale předpokládám, že bych to mohla zaběhnout zkontrolovat, jestli potřebuješ."

Prudce zvedl hlavu od pokusu a zahleděl se na ni. „Co ty tady děláš?"

Bylo by to milé, kdyby to od něj nevyznělo jako urážka. „Já, ehm, tvoje bota," vyhrkla neohrabaně a vylovila tu zatracenou věc z kabelky. „Pamatuješ, když... a já..."

„Aha," odpověděl stejně nemotorně. „No... stačí, když ji položíš támhle na stůl. Děkuju, Hermiono."

Do tváří se jí vlila červeň a horko. „Ehm... jo..."

Položila botu na určené místo a utekla.

***

Tři dny poté se do obchodu vrátila. Nemotorný prodavač se jí po deseti minutách sledování zeptal, jestli chce, aby jí něco přinesl. Ve skutečnosti chyběly asi tři sekundy do toho, aby ho proklela, když tu zaslechla známý hlas.

„To je v pořádku, Justine. Postarám se o to."

Prodavači se viditelně ulevilo. „Ano, pane Neville, pane."

Hermiona se uculila a objala dávného kamaráda. „Tak jak se dnes máte, pane Neville, pane?"

„Ale kuš," ohnal se po ní rukou. „Škádlení se nepovoluje, slavná slečno bystrozorko. Před pár týdny jsem viděl v novinách tvoji fotku."

„Vlastně jsem dělala laskavost tvému společníkovi," odpověděla. „Překvapuje mě, že se ti o tom nezmínil."

„Znáš Severuse," pokrčil rameny. „Je asi tak otevřený a vstřícný jako zamčený trezor na dně studny."

Nakrčila nos. „Nemáš tušení, jak je bizarní slyšet tě říkat jeho křestní jméno."

„A ty nemáš tušení, jak je ve skutečnosti bizarní říkat mu křestním jménem," zopakoval s úsměvem.

Svrběl ji jazyk chutí ho opravit, ale než se jí to nutkání podařilo překonat, pominulo.

„Můžu tedy pro tebe dneska něco udělat, Hermiono?" zeptal se. „Nebo jsi přišla jen, abys sužovala chudáka Justina?"

„Pardon," špitla a trochu zčervenala. „Pokud to pomůže, byl neuvěřitelně nápomocný."

Neville se zachechtal: „Vždycky se hrne do první řady, když jde o hezkou dámu."

Její zrudnutí se prohloubilo. „Neville..."

„No jo." Odkašlal si a významně se na ni zahleděl: „S čím vám dnes můžu pomoct, slečno?"

Naštěstí na to byla připravená – večer si sedla a uchystala si seznam ingrediencí do lektvarů, které nevyvolají žádné otázky a které ji nezruinují. „Kingsley nemá přípravu lektvarů v rozpočtu," řekla a podala mu seznam.

„Hmm..." studoval papír s pozvednutým obočím. „Je tu pár exotických specialit – budu je muset objednat. Ale asfodel a roh dvojrožce mám ve skladu."

Zatímco jí Neville dával dohromady objednávku, nezávazně si povídali. Vykládala mu, jak Ron musel vzít Harryho syna do práce, protože šlo o hlídání na poslední chvíli, a on jí sdělil, že požádal Hannah Abbottovou o ruku. „Neville, to je báječné," zvolala a myslela to tak.

„Trvalo to dlouho," odpověděl se zarudlými tvářemi a širokým úsměvem, „ale doufejme, že si myslí, že za to čekání stojím."

Podal jí přes pult tašku. Okamžitě se začala přehrabovat v peněžence. „Kolik?"

„Řekněme prostě, že dvacet galeonů, co, Hermiono?" nadhodil rozpustile. „Můžeme to nazvat ´slevou pro staré přátele´."

„Toho si cením, Neville," řekla a podala mu peníze. „Jsi skvělý."

„Jo, já vím," uculil se na ni. „Ale je hezké slyšet to jednou za čas i od někoho jiného."

Rozesmátá zamířila ke dveřím. Vypadalo to, že si nevšiml, když nedbale přejela rukou po polici a zamumlala slova jednoho z nejspolehlivějších špionážních kouzel, které získala od Těch, o nichž se nemluví.

Neaktivovala ho, dokud nebyla bezpečně na ulici, ale jakmile tak učinila, odposlech byl tak hlasitý jako vyzvánění zvonu. Neville zrovna říkal Justinovi, aby donesl ze zadní místnosti asfodel, když je přerušil důvěrně známý hlas.

„Nechutné," zaznělo suše z větší vzdálenosti, než stál Neville a Justin. „Všemi těmi vašimi slevami nás přivedete do útulku pro chudé."

„Nic takového jako útulek pro chudé už dneska neexistuje," odsekl Neville. „Jen se nám pověsí na paty skřeti, dokud z nás nevycucnou poslední kapku krve." Ozval se hlasitý zvuk bouchnutí – měla podezření, že šlo o starobyle vyhlížející pokladnu na pultě.

Odfrknutí. A poté: „Ještě lepší. Jste hanbou své profese, Longbottome."

„Říká ten, kdo vaří lektvary pro svatého Munga zdarma."

Hlas se přiblížil k polici, kterou očarovala. „No, vy nemáte na hrbu třicet let špatné pověsti, kterou musíte napravovat. S jakou výmluvou přijdete teď?"

Neville se zasmál. „Řekl bych, že nanejvýš jen dvacet pět, Severusi. A když už je řeč o vašem dobrovolném pokání, jak je na tom životabudič?"

Dlouhá pauza. „Kouř je téměř čirý. Naštěstí, protože jakmile přišla Hermiona Grangerová, musel jsem dýchat výpary, dokud neodešla. Což mimochodem oceňuji. Zjizvení mých plic bude příjemnou připomínkou její návštěvy."

„Vtipné," řekl Neville, „protože přesně na to jsem se vás zrovna chystal zeptat."

„Na co? Na jizvu v mých plicích?"

Věděla, že Snape má smysl pro humor; překvapilo ji ale, že to zřejmě ví i Neville. „Ve skutečnosti," pokračoval mladík mírně, „jsem víc zvědavý na to, že i když jste v posledních třech měsících zmiňoval Hermionu aspoň dvakrát denně a vypadá to, že s ní relativně dobře vycházíte, schováváte se, kdykoliv jde kolem."

„Já... cítíte to?" zeptal se ostře.

Hermiona si povzdechla. „A do prdele," zašeptala, díky čemuž po ní jakási starší žena poblíž střelila znechuceným pohledem.

„Někdo poslouchá," pokračoval Snape rozhodným tónem. „To kouzlo znám. A vím, kdo ho seslal."

Než stihl udělat cokoliv dalšího, ukončila kouzelný odposlech a přemístila se zpátky domů. „Tedy..." sdělila kuchyňskému stolu, „tohle byla obrovská ztráta času."

***

Nemělo by ji vůbec šokovat, když dorazil o dva dny později. Ačkoliv se fakt divila, kde získal její adresu.

„Sledovala jsi mě," spustil okamžitě, jak otevřela dveře.

„Ne, nesledovala," odpověděla automaticky, když spolkla údiv nad jeho přítomností.

Se zamračením jen zakroutil hlavou: „Jsi hrozný lhář, Grangerová."

„Nebo možná chci, abys tomu věřil," řekla. „Proč jsi tady, Snape?"

„Abych ti řekl, ať toho necháš."

Zvedla obočí a dala si ruce v bok. „Aha. Přišel jsi mi sem říct, abych přestala s něčím, co ani nedělám?"

„Ano."

Její obočí vystoupalo ještě výš a jeho tváře získaly nádech do červena.

„Ne."

„Ne?" zopakovala tiše. Mít nad Severusem Snapem převahu byla docela legrace.

„Já..." začal. Tvář se zkroutila do grimasy. „Prostě přestaň, Grangerová. Myslím to vážně!"

A přemístil se.

„No, tak tohle bylo zvláštní," pronesla do prázdna a zavřela dveře.

***

„Někdo je u dveří," zamumlal Ron s pusou plnou čipsů.

Protočila oči. „To je jen Snape. Neotvírej, nemám teď čas se jím zaobírat."

Ron nasadil nedůvěřivý výraz. „Snape?" zeptal se. „Co ten tady sakra dělá?"

„Vlastně ani nevím," prohlásila vesele. „Ale naštěstí to asi neví ani on."

***

„Prší," sdělila mu zamračeně.

Vzdychl. „Věř tomu nebo ne, Grangerová, to jsem schopný vydedukovat sám."

„No... možná bys měl jít tedy raději dovnitř," řekla.

Snape se strnule zvedl ze svého posedu u jejích vchodových dveří a vklouzl dovnitř. Zůstal stát v předsíni se zmateným výrazem a kapající voda máčela celou podlahu.

„V kuchyni čeká čaj," pokračovala.

Pravděpodobně zanechal blátivé stopy po celé místnosti schválně, ale s tím se dalo snadno vypořádat jedním mávnutím hůlky. „Proč jsi konečně otevřela dveře?" zeptal se chraplavě, když seděli u stolu.

Podala mu hrnek, druhý nalila pro sebe a posadila se. „Hlavně proto, že se mi nechtělo zítra ráno při cestě do práce narazit na tvoji mrtvolu," odtušila kousavě. „A možná jsem se chtěla zeptat, proč jsi s tím vysedáváním u dveří začal. Celý týden, Snape. Sedm dní."

„Taky umím počítat," hlesl mírně a napil se čaje.

„Proč?" zopakovala. Jeho vyhýbavé chování ji unavovalo.

Hrnek cinkl, jak ho postavil na talířek. „Já..." začal. „Slyšel jsem tě. A Dimitrije."

„Ach bože," zasténala a bouchla hlavou o stůl. „Ach. Bože. Nenávidím tě, víš," poznamenala konverzačně. „Nenáviděla jsem tě roky. Lhal jsi a pak jsi odešel. Mám výtečné důvody tě nenávidět."

„Tobě jsem nelhal," namítl s očividným rozčilením. „Ani jsem neodešel od tebe."

„No, přímo ne," připustila směrem ke stolu. „Ale bylo poněkud nepříjemné si uvědomit, že objekt mého iracionálního puberťáckého poblouznění se vyznačuje výraznými charakterovými vadami, které mohou i nemusí zahrnovat spojení s největším zlem."

„Poblouznění?" zopakoval mrzutě.

Záludný bastard. Možná slyšel něco z toho, co řekla Dimitrijovi, ale očividně ne ty důležité části. „Takže jsi tak úplně neslyšel náš rozhovor," prohlásila. „Ano, poblouznění. Dokonce i já jsem byla mladá a hloupá."

„Grangerová, můžeš se na mě prosím podívat?" zavrčel podrážděně. „Odmítám vést rozhovor s temenem tvé hlavy."

„Já-"

Narovnat se by znamenalo oční kontakt. A ona nebyla v očním kontaktu dobrá. V žádném případě s ním.

Naštěstí ji před jakýmkoliv dalším ponižujícím přiznáním zachránilo zahučení letaxu. S úlevou se vymrštila ze židle a vystřelila do pokoje. „Co je, Kingsley?" zeptala se hlavy v krbu.

„Viv, máme – ach, zdravím, Severusi," kývl Kingsley zdvořile. „Je zvláštní vás vidět tady."

Svižně se otočila a zjistila, že ji Snape následoval. Nepříjemně se jí zhoupl žaludek.

„Pastorku," odpověděl na pozdrav, a pak se se zdviženým obočím obrátil k ní. „Viv?" zeptal se.

Kingsley se zasmál. „Interní vtip. To je to její všechno vím nejlíp, chápete. VIV. Ta přezdívka vznikla tak nějak sama. Navíc se pokaždé chová -"

„K čertu, Kingsley, nedává to smysl," přerušila ho unaveně. „Aspoň mi dávej kódové označení, ve kterém jsou správná písmena. Mělo by to být ´VVN´ a ty to víš."^*)

„Chápete, jak to myslím?" obrátil se Kingsley na Snapea s rozpustilým úsměvem. „Pořád je stejná. Je to sranda."

Do Snapeova úsměvu se vkradl náznak sarkasmu. „Vskutku," zamumlal a vyslal k ní vypočítavý pohled, který nedokázala rozluštit.

Jen zrudla. „Kingsley, chceš mě úplně ponížit?"

„Nikdy bych tě neponížil, drahá Hermiono, jen tě potřebuju tady v kanceláři," řekl.

„Nejde o papírování, že ne?" zeptala se temně.

„Ne, žádné papírování," odsekl. „Vlastně jde o Černý kód."

„Budu tam do deseti minut," odpověděla a ukončila spojení.

Zcela bez lítosti se obrátila ke Snapeovi. „Musím pádit," prohlásila zbytečně. „Cestu ven znáš."

„Jistě," přimhouřil oči. Poté se s hlasitým prásknutím přemístil.

Když si oblékala plášť, přiloudal se dolů Ron v boxerkách. „Slyšel jsem hlasy," poznamenal se zívnutím.

„Byl tu Snape. Ale já teď odcházím," vysvětlila krátce. „Prosím, nezabij Malfoye, když budu pryč – dneska je na řadě s přípravou večeře."

„Nehodlám ho zabít," ohradil se a poškrábal se na břiše. „Ačkoliv, jaký máš názor na těžké ublížení na těle?" V tom mu její slova doputovala do mozku. „Moment... Snape byl tady? A tys ho pustila?"

„Povím ti to později," řekla. „A nech chudáka Malfoye na pokoji. Není to jeho chyba. No, možná."

Když odcházela, se zamračením prohlásil něco pravděpodobně naprosto odporného, ale nedokázala tak úplně přijít na to co.

***

Skončila v práci až v jedenáct a když dorazila domů, zdálo se, že Ron a Malfoy už spí.

Kuchyně byla vzhůru nohama. Na stole se povalovaly prázdné lahve od piva a po zdech pomalu stékala omáčka. Vypadalo to, jako kdyby tu došlo k masakru.

„Do prdele," povzdechla si. Možná Ron fakticky Malfoye zabil.

V pokoji to bylo ještě horší, jestli to tedy vůbec bylo možné. Nábytek převrácený, podlaha plná knih a papírů a...

Uprostřed toho všeho Ron a Malfoy.

Spící.

Spolu.

Nazí.

S pusou dokořán pomalu vycouvala z místnosti. Vyšla ven vchodovými dveřmi, posadila se na schody a marně se snažila zpracovat to, o čem její mozek tvrdil, že viděly oči.

Ron a Malfoy leželi stočení uprostřed největšího bince, jaký kdy viděla, bez oblečení a ve spánku se usmívali. Fuj. Fuj.

Zamyslela se, jak...

A pak si přála, aby to neudělala. Dvojnásobné fuj.

Byla tak omráčená, že stěží zaznamenala kroky blížící se po chodníku.

„Grangerová," spustil naléhavě Snape. „Grangerová, potřebuju tvou okamžitou pomoc."

„Ehm?" zeptala se chabě a vzhlédla, ale vůbec ho nevnímala.

„Grangerová, potřebuju... Jsi v pořádku?" zatvářil se znepokojeně.

„Já, ehm, myslím, že Malfoy a Ron měli právě sex," pronesla, ale sama nevěřila tomu, co říká. „V pokoji."

„Před tebou?" zvolal s hrůzou.

„No, to ne," odmítla. „Ale budu muset spálit všechen nábytek, protože nevím, co použili." Konečně zaregistrovala, s kým mluví. „Proč jsi tady, Snape?"

„Naprosto nutně potřebuju tělesného strážce," řekl, „a napadlo mě, jestli jsou tvoje služby ještě stále k dispozici."

To nedávalo smysl. „Umíš se o sebe postarat sám," sdělila mu. „Jen jsi mě potřeboval, abych se postarala o tvoje kuře."

„Můj život může být stále v nebezpečí," zavrtěl hlavou.

„Ministerstvo-"

„Vykašli se na ministerstvo, sakra," zvolal. „Nikdy nic neudělají pořádně! Pošlou zase toho pitomého Davise a já nesnesu nikoho jiného než tebe, Grangerová."

V hlavě jí hučelo. „Snape, nerozumím..."

„Potřebuju tě, Hermiono," řekl. „Ty mě umíš udržet v bezpečí. A přivádíš mě k naprostému šílenství. Nikdy jsem nepoznal... nikoho jako ty, rozumíš? Nikdy. Všechno, co jsem si myslel, že vím, neplatí. A odmítám být bez tebe."

„Ty mizero," usmála se naplno, když dílky dopadly na své místo. „Já ti chybím, že jo?"

S nemotorným couvnutím se pokusil skrýt tvář, ale nedopřála mu čas. „Já-"

„Je to tak!" Zaplavilo ji veselí. „Strávil jsi poslední týden vymýšlením, jak mi říct, že ti chybím, že jo?"

Zamračil se. „Počkej ale-"

„To je v pořádku," řekla. „Můžeme všem říct, že jsi mě proklel. To ti zachrání tvou špatnou pověst."

Obrátil oči v sloup, založil si ruce na hrudi a pohlédl na ni přes svůj nos. „Moje pověst vyletěla oknem, když jsem musel začít lidem říkat, že mám vchodové dveře jménem Franta."

To ji rozesmálo, a jako by to nestačilo, objala ho kolem krku. Jeho kůže byla na dotek přesně tak horká, jak si vždycky přála. „Je fajn, že nejsem typ na čokoládu a růže, viď?" zeptala se plaše.

„Hmm... rozhodně," potvrdil a přesunul své ruce na její záda. „Jsem na růže alergický."

Jakmile se jejich rty dotkly, okolní svět vybledl, a když se rozdělily, měla náramnou chuť pokusit se o duchaplnou odpověď. „Já, ehm, k tobě vlastně necítím nenávist," poznamenala nešikovně.

„To jsem tušil," odpověděl a svět se znovu na pár chvil vytratil.

„Ty nafoukaný rošťáku," oslovila ho, když se opět upamatovala, jak dýchat. „Jestli si nedáš pozor, ukážu ti, jak právě teď vyhlíží můj pokoj. S nahými spolubydlícími a tak podobně."

Zabručel, odsunul ji stranou a vykročil ke dveřím. „Malfoyi! Weasley!" vyštěkl, když je otevřel (přičemž si dal náramný pozor, aby se nepodíval dovnitř). „Máte dvě hodiny, než ji přivedu zpátky. Jestli jste v sobě doposud nenašli kousek slušnosti, postarám se, aby k tomu došlo. Vyjádřil jsem se dost jasně?"

A dveře hlasitě zabouchl. Panický jekot se ozval ještě před tím, že zaklapl zámek.

„Dvě hodiny?" zeptala se, protože nedokázala odolat.

Usmál se a jí srdce poskočilo v hrudi. „Dostatek času na scrabble," prohlásil nevinně.

Rozhodla se hrát s ním a jen se uculila. „Ale na tresty už nehraju."

„Dobře. Napadla mě jiná verze pravidel."

Nikdy nevěděla, jak dokázal takovéhle věci říkat s kamennou tváří. „To se vsadím, že jo," přikývla.

Severus se naklonil a vzal ji za ruku. „Nevadí ti to, že ne?"

Věděla, že se neptá jen na scrabble. Opřela se o jeho rameno a prohlásila: „Severusi, můžu upřímně říct, že neexistuje místo, kde bych byla raději."

* KONEC *

*) V originále jde o přezdívku KIT, což také znamená „kotě". Hermiona namítá, že když to vychází z „know-it-all", mělo by to být správně KIA ;-)

PP: Ještě jednou moc děkuji mým betám Lupince a Ivet za pomoc s překladem a Jimmi za nádherně výstižný banner. Zároveň z celého sovího srdíčka děkuju čtenářům za všechny milé komentáře, které jsou pro každého překladatele a autora úžasnou odměnou. Doufám, že jste se u čtení povídky pobavili stejně báječně jako já při jejím překládání a že vám alespoň trochu zpříjemnila letošní horké léto.