Preklady fanfiction Harryho Pottera

První část

PP: Malá rada, dámy, připravte si vějíř nebo čichací sůl. Nebo studenou sprchu :-D

"Vzpomínám si na to, jako by to bylo včera. Sám proti zlým silám přírody, mladý a pošetilý, jistý si svou nezranitelností, jsem na Cirrusu X50 vletěl do nejhorší bouřky, s jakou jsem se kdy setkal. Obloha byla černá, osvětlená jen zubatými blesky, které svou zběsilostí napovídaly, co dalšího ještě přijde. Dole burácelo moře, stejně temné a nepřátelské jako nebe, takže jsem nedokázal jedno od druhého rozeznat. Zmítal jsem se ve vichru jako vrabec v hurikánu. Prozatím se ještě nespustil déšť, který by mě oslepil, ale blížil se..."

"Počkej, počkej, počkej," přerušil dvaadvacetiletý Draco Malfoy vyprávění svého otce a s cinknutím odložil lžíci do misky s kaší.

Lucius se mu za toto přerušení odměnil zamračením.

Seděli spolu u snídaně ve slunečném salonu Malfoy manoru, zatímco venku se v chladném a větrném ránu formovaly na obzoru bouřkové mraky. Počasí zřejmě vyvolalo u Luciuse něco jako nostalgii, protože Draco neměl ponětí, co měl ten příběh společného s jeho původním dotazem (máme ještě kotlíkové koláčky?).

"Proč jsi sakra létal za bouře nad oceánem?" zeptal se Draco.

Lucius se napil kávy. "Očividně," poznamenal chladně, stále naštvaný, že ho Draco přerušil, "jsem byl hodně, hodně opilý."

Draco zalitoval, že se ptal.

Lucius se zavrtěl a labužnicky se protáhl, což znovu přitáhlo Dracovu pozornost ke skutečnosti, že jeho vždy dokonalý, vznešený a uhlazený otec se rozhodl dorazit na snídani se zacuchanými vlasy a oblečený jen v upnutých bílých spodkách.

Za celý Dracův život se otec nikdy nedostavil na snídani - nebo na jakékoliv jídlo - v ničem méně formálním než kompletně oblečený v hábitu se sametovou podšívkou a ozdobeném drahokamy. Dracův děs neustále rostl, protože si byl jistý, že tato nepřekonatelná a mimořádná scéna obsahovala něco hlubokého a zákeřného, něco mimo jeho chápání, něco, co by se mohlo v momentě obrátit proti němu a rozcupovat ho na kusy.

Když Lucius před chvílí vtančil do salonu prakticky nahý, Draco musel zamrkat, aby zaplašil skvrny, které se mu objevily před očima, nejprve oslepený bledostí otcova trupu a poté tím, že mozek odmítl přijmout to, co viděly oči. Zpočátku byl příliš překvapený, než aby zareagoval - za což byl vděčný pro případ, že by šlo o nějaký test jeho čistokrevných nervů - a teď se odmítal ptát, částečně kvůli svému přesvědčení, že Lucius chtěl, aby se zeptal, a částečně proto, že byl značně rozmrzelý z očividného rozdílu mezi svým skrovným tělem a otcovými hrajícími svaly.

"Taky mě Esmeralda Zabiniová vyhecovala. Moje čest čistokrevného by mi v žádném případě nedovolila z toho vycouvat. Můžu to teď dovyprávět?" zeptal se Lucius ledovým tónem.

"Ovšem," ušklíbl se Draco, ale jen trochu, protože teď se děsil, kam tohle všechno povede.

Lucius si odkašlal: "Když se spustil déšť, vítr zesílil. Neviděl jsem ani oblohu, ani moře. Nedokázal jsem rozlišit, co je nahoře a co dole, dokud jsem nespadl do vody, což se rovnalo síle nárazu při přímého náletu do hradní zdi."

Draco sebou škubl, protože něco takového jednou či dvakrát sám zažil.

"Moje koště se zlomilo jako suchá větvička. Těžký hábit mě táhl dolů do vln. Házelo to se mnou stejně prudce jako ve vzduchu, ale teď mě dusila slaná ledová voda. Nevím, jak dlouho jsem vzdoroval mocné hlubině. Mohlo trvat hodiny, mohlo trvat minuty, než zuřící bouři protrhl podivný bzučivý zvuk a objevilo se podivné stvoření, které mě vysvobodilo ze smrti ve vlnách."

Lucius se odmlčel, aby se napil kávy. Draco si uvědomil, že se s náhlým zájmem naklonil dopředu.

"Esmeralda naznačila, že když přijde bouře, z oceánu se vynořují magické bytosti, které sama vichřice staví jako bariéru mezi sebe a kouzelníky či čarodějky. Nevěřil jsem jí a nevím, proč se to stvoření nade mnou slitovalo. Když jsem se probral, nacházel jsem se na podivném plavidle uprostřed klidného moře. Můj společník se s prudkou bouří zřejmě zcela vypořádal. Bylo to velmi impozantní zvíře: vysoké, objemné, oblečené do zvláštních černých kůží a prohlíželo si mě stejně zvědavé jako já jeho. Rozuměl jsem jen málo z toho, co mi říkal, protože měl hodně zvláštní dialekt, jen že se nějak oddělil od ostatních. Možná právě tahle osamělost způsobila, že zachránil pouhého smrtelníka, jako jsem já."

Draco se zamračil: "Jakého druhu bylo to stvoření?"

Lucius zamyšleně zavrtěl hlavou. "Nikdy jsem si nebyl zcela jistý. Jsem přesvědčený, že šlo o druh selkie. Říkal si Mořský vlk^*) , ačkoliv na něm nic vlčího nebylo. Cítil jsem k němu hlubokou vděčnost a bylo mi líto, že je sám na oceánu. Napadlo mě, že když mi zachránil život, mohl bych mu pomoct najít ostatní; ale ani jako kouzelník jsem o takhle podivných stvořeních neslyšel, takže jsem si řekl, že nebudu schopný je najít. Tak jsem se rozhodl zvolit další logickou možnost a vzal jsem Mořského vlka s sebou domů."

Draco se zakuckal.

Lucius si zhluboka povzdechl. "Mořský vlk nebyl mým rozhodnutím nadšený. Měl jsem být chytřejší a vědět, že nemám vytrhnout takové divoké, majestátní stvoření z jeho přirozeného prostředí, ale když on byl tak působivý! A k tomu jsem si představil závist svých vrstevníků, až uvidí, že vlastním takové vzácné a úžasné zvíře. Když jsem ho přivedl domů, Narcisa si ho okamžitě zamilovala, ale chudák Mořský vlk vypadal naprosto naštvaně a zmateně. Umím si představit, že pro stvoření pocházející z moře je kouzelnický dům dost divný. Snažil jsem se ho vycvičit, ale navzdory jeho inteligenci jsem neměl moc štěstí. Mořský vlk byl neuvěřitelně tvrdohlavý, mazaný a dost nebezpečný, asi jako každé divoké stvoření. Dvakrát napadl Rogera Averyho, přičemž ho jednou připravil o ruku, a téměř zabil Grega Goylea." Při té vzpomínce se otec zasmál. "Řekl jsem těm idiotům, ať nechodí příliš blízko, ale nevěřili mi, že Mořský vlk je magická bytost. Považovali ho za nějaký druh mudlovského domácího mazlíčka, a to i poté, co jsem jim vysvětlil, že dva týdny zuřila bouře hned po tom, co jsem ho přivezl na manor. Mořský vlk během svého pobytu tady mockrát utekl a několikrát mě přechytračil. Vidíš tu jizvu?" ukázal Lucius na tenkou linku táhnoucí se mu od středu hrudníku až k pupku. "Téměř mě vykuchal." A otec se ve skutečnosti zatvářil potěšeně. "Strávil jsem tehdy několik dní u svatého Munga. Navzdory tomu všemu byl Mořský vlk můj nejlepší přítel."

Otec se vrátil k rozvážnému tónu: "Pak jsem jednoho dne přišel domů z práce dřív a našel jsem tvou matku... jak učí Mořského vlka nějaké nové hry v naší ložnici. V tom jsem si uvědomil, jak bylo ode mě chybné snažil se to divoké zvíře zkrotit. Další den ráno jsem ho odvedl do divočiny a pustil ho. Od té doby jsem ho neviděl, ale nikdy jsem na něj nezapomněl."

Draco pozoroval otce, který zasmušile hledí z okna na přicházející bouřku. "Nepamatuju si žádného Mořského vlka," zkusil nakonec poznamenat. "Kdy se to stalo?"

Lucius se vytrhl ze vzpomínek a zamračeně se zamyslel: "Ach... řekl bych, že asi tak devět měsíců předtím, než ses narodil." A podíval se na Draca.

Draco pohled opětoval.

Nastalo dlouhé, nepříjemné ticho.

"Ehm," Dracovi se zadrhl hlas, "ty... ty naznačuješ, že já... že jsem..."

Lucius zamrkal a pak vrhl na Draca pohled plný vzteku: "Merline, ne! Samozřejmě, že ne! Ty sis myslel, že... a o své vlastní matce? Proč, ty úchylný opičáku?"

Draco vyprskl, tváře mu hořely: "A-ale tys řekl - a - a - a co jsem si měl asi myslet?"

"Tvoje matka je dáma," vyštěkl Lucius povýšeně, i když Draco by přísahal, že ještě zamumlal, "a ke hrám tohohle typu jsem se s Mořským vlkem dostal jen já." Ale nemohl si tím být úplně jistý, protože už měl tohohle nesmyslu plné zuby. Odložil pomerančový džus, odstrčil židli a vstal.

"To je to tu promerlina za rámus?" přivlála do místnosti Narcisa, oblečená do dlouhého bílého hábitu lemovaného kožešinkou, světlé vlasy stažené dozadu a pečlivě zapletené. Draco s obavami očekával, že poznamená něco o Luciusově stavu oblečení, ale ona jen roztáhla záclonu a otevřela okno, aby pustila dovnitř trochu ranního vzduchu.

"Právě jsem Dracovi vyprávěl o Mořském vlkovi," sdělil jí Lucius s pusou plnou vajíček, takže Draco v čiré hrůze vytřeštil oči, ale jeho matka to přesto ignorovala.

"Ach? Nikdy předtím jsi mu o Mořském vlkovi nevykládal? Proč ne? Naprosto jsi ho zbožňoval." Narcisa se na Draca rozpustile usmála a nalila si ze stříbrné konvice kávu.

"Stále je to poněkud hořkosladká vzpomínka," připustil neochotně Lucius a Narcisa ho láskyplně pohladila po tváři.

"Dobře!" vykřikl Draco a napřímil se. "Co se to tu sakra děje?" vyštěkl. Na hrudníku jako by mu leželo závaží.

Rodiče na něj hleděli, jako kdyby přišel o rozum.

"Co tím myslíš, drahoušku?" zeptala se Narcisa zlehka a posadila se vedle otce.

"Proč je táta ve spodním prádle? Proč mi vypráví historky o opilosti a létání v hurikánu? Dokonce mi dneska ANI JEDNOU nepřipomněl, že jsem Malfoy. Tohle - tohle není v pořádku. Tohle je... tohle je nevhodné chování! Něco... něco jako anarchie!"

Lucius si povzdechl, protočil oči a upravil se. Narcisa, jeho vznešená matka, si nad Luciusovým jednáním odfrkla a šťouchla do něj loktem.

"Draco, je ti dvacet dva," postěžoval si Lucius popuzeně. "Řádně jsem tě vychoval. Byl jsem ti tím nejlepším vzorem, jakým jsem mohl být. Ale teď jsi dospělý! Nemusím strávit každý okamžik v tvé společnosti ukazováním, jak být džentlmen. Svůj díl práce jsem odvedl a teď můžu přijít na snídani ve spodním prádle, když na to mám náladu, zatraceně."

Draco stál jako prkno a celý se třásl. Cítil se zmatený a vyčerpaný. "Vzorem? Protože jsi mi neustále připomínal moje jméno? Dennodenně celé roky? Lokty ze stolu, Draco, jsi Malfoy. Seď rovně, Draco, jsi Malfoy. Fazole nepatří do nosu, Draco, jsi Malfoy."

"No, ano," souhlasil Lucius.

"Ááá!" chytil se Draco za hlavu. "Byl jsem skálopevně přesvědčený, že mám nějakou hroznou nemoc a zapomenu své jméno, když mi ho někdo nebude připomínat! Myslel jsem si, že mi to nechcete říct nebo jste mi to možná řekli a já už jsem to zapomněl, jako zapomenu svoje jméno! Když jsem odešel do Bradavic, skoro jsem se zhroutil, protože nikdo tam nekončil věty sdělením, kdo jsem! Začal jsem to dělat za ně a nikomu se to nelíbilo! Mysleli si, že jsem snob!"

"Ach, drahoušku," povzdechla si Narcisa a načechrala si ubrousek. "Taková působivá představivost. Věděla jsem, že jsme ho měli vzít ke specialistovi."

"Nesmysl," nesouhlasil Lucius a zamyšleně střelil pohledem po Dracovi. "Myslím, že se docela vyvedl. Možná má pár... výstředností, ale většinou si jich člověk ani nevšimne."

"Přestaňte o mě mluvit, jako kdybych tu nebyl!" zavřeštěl Draco.

"To mi připomíná," obrátila se Narcisa zpět k Dracovi, "až budeš příště masturbovat, mohl bys to po sobě trochu lépe vyčistit? Domácí skřítci si stěžují."

Draco ucítil, jak začíná rudnout do krve, a téměř omdlel naprostým ponížením.

"Narciso!" vyplísnil ji Lucius. "Přivádíš toho chlapce do rozpaků!"

Narcisa nakrčila nos: "Nesmysl, Luciusi, jsem jeho matka. Měnila jsem mu pleny."

Lucius po ní se smíchem mrskl kouskem toastu: "Ty lhářko! Tos nedělala! Ať se propadnu, jestli ty víš něco o vyměňování plen."

Narcisa se zachichotala do dlaně a v tom něco uvnitř Draca prasklo.

"Tak dobře!" pronesl hlasitě, ale klidně. "Beru to. Chápu. Vyhráli jste." Otočil se a zamířil ke dveřím. "Stěhuju se. Okamžitě vyrážím do realitní kanceláře a najdu si dům, koupím ho a přestěhuju se do něj. A vy dva si tu můžete pobíhat nazí, vykládat o sexuálním zotročení selkie, rozumovat nad tím, jestli je nebo není Lucius můj otec, a vést nekonečné diskuse o tom, zda masturbování rozčiluje domácí skřítky."

Když se za jejich synem zabouchly dveře, Narcisa a Lucius se chvíli dívali jeden na druhého, pak si vyměnili chlípné pohledy a nakonec si vítězoslavně plácli.

Dveře se znovu otevřely. "Jo, tati," ušklíbl se Draco a přejel pohledem otce od hlavy k patě, "začíná ti růst panděro." A znovu zabouchl dveře.

"TO TEDY ANI NÁHODOU!" zařval Lucius a vyskočil na nohy. "Vrať se, ty zmetku!" Přesto se nedokázal ovládnout a obranně si položil ruku na břicho, v hlavě děsivou myšlenku, jestli mu to panděro ve skutečnosti opravdu neroste.

Narcisa ho uchopila za zápěstí a sykla: "Neblázni, Luciusi. Řekl to jen proto, aby tě naštval." Načež mu dala na břicho polibek a malinu.

* * *

*) V originále je jméno onoho stvoření Navy Seal, což je geniální, ale nepřeložitelné: navy seal = tmavomodrý tuleň, ale Navy SEALs = námořnictvo Spojených států (viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Navy_SEALs)