Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Utajovaná realita

13. Sdílnost

Utajovaná realita
Vložené: arabeska - 07.10. 2018 Téma: Utajovaná realita
Online preklady nám napísal:

Autor: Tears of Ebon-Grey;   Překlad: silrien, Sally;   Beta: arabeska;   Banner: arabeska

OriginálA Clandestine Reality

Rating: 13+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Sobota, 18. května 2002

10:25



Už uplynulo něco přes týden, přesněji řečeno deset dní. Deset dní od chvíle, kdy naposledy viděl její rozpustilý úsměv. Byla rozhodně nádherná, víc než si kdy mohl vůbec přát. Nikdy opravdu nedoufal, ne s Daphne. Samozřejmě, že by miloval každé dítě, které by spolu byli zplodili, nebýt té příhodné – nebo spíše nepříhodné, záleží na úhlu pohledu – rodinné kletby. To dítě by bylo jeho a to by stačilo. Rose byla jeho a to více než stačilo.

Toužil ji zase vidět, byť jen její úsměv. Jakkoliv po tom ale prahl, nehodlal pokoušet štěstí u její matky. Grangerová se jen snažila ochránit svou dceru; to poznal z pouhého pohledu na nezměrnou lásku v jejích očích. Příčilo se mu to přiznat, ale ze všech věcí, které ve svém životě dokázala, tato zastínila všechny ostatní. Hermiona Grangerová měla výjimečný dar, ne-li přirozený talent. Byla od přírody matka. A Draca bolelo pomyšlení, že tam celou dobu nebyl s ní a nebyl otcem, kterým mohl… měl být.

Jedna jeho část na ni bude navždy naštvaná za to, co udělala, ale pochopil. Porozuměl. Jeho matka ho přiměla podívat se na celou situaci ze svého pohledu, z pohledu někoho, kdo dokázal s Hermionou Grangerovou sympatizovat. A Draco pochopil důvody jejího rozhodnutí. On sám by jako první připustil, že se tehdy dal sotva považovat za spolehlivou osobu – znamení na jeho ruce vypovídalo o mnohém. Jedna hloupá chyba za druhou, téměř si zničil celý život, včetně životů své rodiny. Draco rozuměl tomu, jak došla ke svým závěrům. Ronald Weasley se rovnal spolehlivosti, kdežto on…

"Na mudlu je její matka velmi okouzlující, trochu tichá, ale rozhodně velmi přívětivá." Jeho matka si decentně odpila doušek čaje, zatímco mu líčila průběh své včerejší pozdní návštěvy. "Rose byla naprosto nadšená, že mě vidí, samozřejmě. Zeptala se i na tebe…" Nato se odmlčela a rozhlédla se rozpačitě po pokoji, ale nedívala se na nic konkrétního. "Miláčku, opravdu si myslím, že bys měl –"

"Nezačínej, matko," povzdechl si a prudce odstrčil svůj šálek.

Copak nemohla pochopit, že není připravený? Když ho Rose objala, když ho políbila na tvář a odkráčela, jako by se vůbec nic nestalo, Draco se náhle vyděsil. Co když měla Grangerová pravdu? Byl dostatečně dobrý na to, aby se stal otcem toho malého andílka? Dokázal by být dostatečně trpělivý, dostatečně milující, aby jí dal vše, co potřebovala, a ještě mnohem víc? Opravdu doufal že ano, protože jí chtěl být otcem. Mluvila z něj jen ta panika, strach, že všechno podělá. Rose byla jeho dcera, a jakkoli zvláštně to v jeho hlavě dosud mohlo znít, opravdu nechtěl udělat chybu.

"Hermiona se drží poměrně dobře na to, co všechno se stalo. Nemohu uvěřit tomu, co o ní ta žena napsala dnes ráno v Denním věštci. Tak odporná, pomlouvačná slova…" Zamračení v Narcisině tváři odpovídalo jeho vlastnímu. "Samozřejmě nepochybuji o tom, kdo jsou její zdroje. Skutečnost, že to celé začali zmínkou o Harrym Potterovi a potažmo začali znevažovat i jeho ženu, jasně svědčí o tom, že to vynesla ta Weasleyovic holka, nemluvě o její matce. Člověk by si myslel, že v sobě najde alespoň špetku slušnosti. Jsem jenom ráda, že dosud nepřišla na přetřes tvá identita," dodala a zamračení se ještě prohloubilo.

"Proč, matko? Bojíš se poškození jména rodiny?" vyštěkl, ale jeho rozhořčení neznělo upřímně. "Je mi líto, že jsem zklamal."

"Nebuď tak melodramatický, Draco." Narcisa si povzdechla a odložila šálek na stůl. "Chci jen říct, že jsem vděčná za šanci, kterou máš – přestože ji promrháváš – abys poznal svou dceru bez vlezlého tisku, který by se ti pletl do cesty. Hermioně se podařilo udržet je na uzdě i přes to, co ta Holoubková napsala… a ty přesto nic neděláš." Její obočí se mírně svraštilo, ale zbytek obličeje udržel neutrální výraz.

"Co chceš, abych udělal?" zeptal se a zaťal čelist.

"Já bych chtěla, abys tam, drahoušku, šel a přestal se schovávat jen proto, že si nejsi nejistý, nebo se bojíš, že nebudeš pro tu krásnou holčičku dost dobrý," usmála se tím úsměvem, kterým mu vždycky říkala, že matka to ví nejlíp. "Máš jen jednu šanci ji poznat, tak ji využij. Hermiona je daleko otevřenější, když už mě zná a ví, že chci pro její dceru jen to nejlepší. Poznej Rose a její matku, dokud můžeš, protože, zlato, můžu tě ujistit, že až novináři zjistí, že jsi její otec – a věř mi, oni to zjistí – tvoje šance bude pryč."

Věřil své matce jako hlasu rozumu. Co říkala, dávalo smysl, i když ho trápilo zdání, že ho zná lépe než on sám. Inu, vždy byla neuvěřitelně vnímavá… a přímočará, nemluvě o její empatii a racionalitě. Řekla to tak, jak to bylo, žádné pozlátko nepřekrylo slova falešnými sliby a sladkými lžemi. Snadno si dokázal představit, jak se jeho otec do ní zamiloval, protože ona byla mezi ženami asi jediná dostatečně kurážná na to, aby se mu postavila.

"No," povzdechl si Draco a poškrábal se na zátylku. "To bych měl asi pohnout zadkem." Pokusil se o slabý úsměv, ačkoliv se mu žaludek kroutil v očekávání a strachu.

Bol to vzácny stav, porucha v jeho systéme. Strach mu nebol cudzí; ale mať strach z niečoho tak jednoduchého a neškodného otriaslo jeho kontrolou. Vždy si vybral ľahkú cestu v živote a toto – byť otcom úžasného malého stvorenia a báť sa, že nebude preň dosť dobrý – no, pri všetkej úprimnosti, toto ho k smrti desilo. Asi to nebude ani jednoduché, ani bez námahy, ale bol si istý, že to bude prínosné.

Otec ho vychoval vo viere, aby si držal rodinu v najvyššej úcte, rovnako ako ho jeho matka naučila, aby urobil všetko pre zaistenie ich bezpečnosti. Veľa ľudí si mylne vykladalo, že Slizolin nie je nič iné ako zlo. Práve kvôli ich nevedomosti sa nad ich starou fakultou vznášal čierny mrak. Byť Slizolinčanom znamenalo oveľa viac než povrchný stereotyp, ktorý naň vrhol svet. Sebazáchova, hrdosť na obe rodinné priezviská a fakultu, ambície, odhodlanie, bystrá a prešibaná myseľ; a zoznam by mohol pokračovať donekonečna.

Draco nebol blázon. Vedel, že keď tlač príde na to, že je Rosin otec, všetky oči sa stočia k nemu ako pod drobnohľadom. Nebolo to nič iné ako inštinkt, ktorý ho zastavil, inštinkt prežiť, aby sa ochránil. Bol zbabelcom a vedel to. Niekedy si prial mať silu robiť to, čo robí Grangerová každým dňom. Držala svoju hlavu vysoko, aj navzdory médiam a celej magickej komunite, ktorí hromadne ohŕňali nosom. Ich odsudzujúce a stoické výrazy ho štvali viac ako čokoľvek iné. Grangerová – Hermiona bola skvelou matkou pre jeho dcéru, z jeho mäsa a kostí. Nemali žiadne právo súdiť ju pre chvíľku slabosti, o ktorú sa pred piatimi rokmi podelili.

"Myslíš -"

Náhle ho prerušil prenikavý podobraný hlas – ktorý dúfal, že už nikdy viac nezačuje – až ním cuklo.

"Draco! Och, Draco, mám tie najúžasnejšie novinky!" Cez dvere chvatom vošla vysoká dlhonohá bruneta a sotva sa zastavila, aby vzala na povedomie jeho matku. Daphne. Ako mohol zabudnúť na Daphne? "Je to absolútne úžasná, vynikajúca, skvost -"

"Přestaň blábolit, děvče," obořila se na ni Narcisa a jen poslední zbytky trpělivosti, které pro tu ženu chovala, držely její výraz vyrovnaný.

Smál by se nahlas, kdyby se to nedělo jemu. Ten pohled na Daphninu tvář… no, ten byl k nezaplacení! Jeho matka se obvykle nenechala jeho mimořádně otravnou ženou vytočit, ani když vytáhla něco tak absurdního jako koupi asi tuctu pávů prostě proto, že se jí líbili. Také by se zasmál, kdyby se Daphne nerozhodla vnutit se mu na klín, s bezstarostným úsměvem na tváři. Jednoznačně bude muset použít dezinfekční prostředek.

Bruneta ignorovala svou tchyni a otočila se na Draca, paže omotané kolem jeho krku v něčem, co připomínalo sevření svěráku. "Draco, jsem těhotná!" Zářivě se usmála a on spatřil v jejích očích falešné nadšení. "Budeme mít dítě, není to báječné?"

Báječné pro koho? pomyslel si kysele a zvedl ruku, aby jí rozpletl paže a stáhl je ze svého krku. Neexistoval způsob, jak by mohla být těhotná, ne s ním. Jeho matka zalapala po dechu a dokázal si představit výraz v její tváři. Daphnin úsměv začal slábnout, když Draco nereagoval. Byla snad pitomá? Upřímně věřila, že skočí na něco tak směšného jako tohle? I když směšné to v důsledku nebylo. Ona nevěděla o Rose ani o prokletí. Nebýt prokletí, pak by jí možná ten plán vyšel.

Ani na chvíli ho nezmátla, ani dlouhými hedvábně hnědými vlasy, ani tmavě indigovýma očima, ani svým srdcovým obličejem a dokonale symetrickými rysy. Byla neobyčejně krásná a dokázala to využít ve svůj prospěch. Daphne spoléhala na to, že ji lidé podceňují, ale Draco nebyl tak naivní jako jiní. Možná, že není tak chytrá nebo stejně racionální jako Hermiona, ani trpělivá a chápající jako její sestra Astorie. Ale Daphne byla krásná a nesporně mazaná. Věděl, že ji nesmí podceňovat.

Gilbert Lang, jejich rodinný právník, ho kontaktoval toho dne ráno. Starostolec schválil jeho rozvodové papíry a další dostal pro Daphne, mohl se jí zbavit. Nepotřebuje její souhlas, nebo spolupráci pro rozvod. Musel zajistit jen to, aby se dotkla papírů. Rozvod byl v kouzelnickém společenství všeobecně odsuzován, a tak bylo obvykle nemožné získat souhlas Starostolce s okamžitým zničením manželství. Pouze za zvláštních okolností bylo umožněno takovou věc provést. Vzhledem k tomu, že Daphne píchala za jeho zády, a ke skutečnosti, že má Draco nemanželskou dceru, k jejíž otcovství se měl v úmyslu přiznat, by bylo složité najít důvod, proč nevyhovět jeho požadavku.

Jediné, co musela udělat, bylo dotknout se papírů. A bude po všem. Draco bude volný. Potřeboval jen její magický podpis. Samozřejmě bude následovat soudní řízení rozhodující o tom, kdo co dostane, ale jejich manželství jako takové bude ukončeno. Draco dostával závratě už jen při té vyhlídce.

"Daphne," přinutil se k úsměvu a sáhl za sebe, aby pozvedl papíry, které si příhodně uložil pod židlí. "To je skvělá zpráva." Spíš zatraceně brilantní, vzhledem k tomu, že to nebylo jeho. "Tady, něco pro tebe mám." A obálka byla předána, takže jediné, co musela udělat, bylo otevřít ji a vytáhnout ty papíry.

Zvedl ji ze svého klína, rychle vstal, mrkl na svou matku a přešel místnost. Zvědavý pohled své co nevidět bývalé ženy ignoroval. Cítil se jako opilý dychtivým očekáváním a nemohl si pomoct, ale musel utrousit posměšnou poznámku, než vyšel ze dveří. "Vyřiď mé blahopřání i Nottovi. Merlin ví, že bude potřebovat z pekla štěstí, když se bude muset vypořádat s tebou."

Po obličeji se jí rozlil výraz hrůzy a Draco se nemohl ubránit úšklebku. Dotkla se papírů. Byl volný a ona věděla, že ví, že dítě není jeho, a navíc že zná totožnost jeho otce. Ach, pomsta byla sladká. Její rozzuřený výkřik byl poslední, co uslyšel, než se přemístil pryč, obraz Hermioniných rodičů v popředí své mysli. I když se mu nelíbilo si to přiznat, jeho matka měla pravdu. Měl pouze omezené množství času poznat Rose… a Hermionu, než se tomu začnou novináři víc věnovat – přinejmenším více než doposud. Jednou věcí si byl naprosto jistý – ať ho spolkne peklo, jestli tohle podělá.

*

"Vyhlála jsem!" zvolala Rose vesele a plácla svou malou rukou na hromádku karet. Zářivě se usmívala a Hermiona neměla to srdce jí říct, že to nebyl pár. Hráli Řachavého Petra – mudlovskou verzi – a nebylo to, Merlinžel, moc dobré rozptýlení.

Už tomu bylo devět dní, co našla útočiště v domě svých rodičů. Nezdálo se, že jim to příliš vadí, ale její matka po ní neustále vrhala nesouhlasné pohledy, kdykoliv mohla. Musela jim říct pravdu, a jak se dalo očekávat, nevzali to příliš dobře. Její matka byla v šoku a její otec… chtělo se jí zalézt někam pod kámen a umřít z toho pohledu, co jí věnoval. Ale odsunuli svůj nesouhlas stranou a dovolili jí zůstat.

Život byl dost těžký i bez zapojení tisku, ale někdo jim dal tip a Hermiona si byla zcela jistá, že ví kdo. Bylo-li vůbec možné všechno zkomplikovat ještě víc, pak se o to zasloužily pohledy, které na ni civěly v práci a tlumený šepot za jejími zády. Nikdo nevyjádřil svůj názor, ale Hermiona ho jasně viděla v jejich očích. Váhala, jestli být naštvaná na jejich malicherná přesvědčení, nebo být vděčná, že je drží pod pokličkou.

Harry zuřil. Ritě Holoubkové otevřeně řekl, ať si hledí svého. Druhý den se ve Věštci objevil článek, který ho vylíčil jako 'uchazeče o otcovství číslo jedna' a jak jejich významná minulost prokázala, že je s největší pravděpodobností Rosiným otcem on. Ovšemže byly ty články směšné, ale to neznamenalo, že neublížily. Odmítla však, aby se k ní dostaly. Měla dost starostí s hulákem přicházejícím každé ráno od Molly Weasleyové, spolu s dalšími kvanty nenávistné pošty. Zdálo se téměř nemožné udržet Rose od jejich křiku, ale snažila se.

Její zanedlouho bývalá tchyně jí vyčetla všechno. Nemohla říct, že si to nezaslouží. Ron se ji pokoušel neustále kontaktovat, ať už přes letax nebo osobní návštěvou. Zprvu se vyděsila, když se uprostřed noci objevil na prahu dveří jejího rodičů, ale po nějaké době se smířila s tím, že je zkrátka tvrdohlavý. Hermiona se snažila pochopit jeho vytrvalost. Možná si s ní chtěl jen promluvit, a pokud ano, nebylo to snad to nejmenší, co pro něj mohla udělat? Ale na lvici byla pěkně zbabělá a pokaždé nechala svého otce, aby ho vypakoval.

Zatím jí neposlal rozvodové papíry – a to ji trápilo. Neexistoval žádný způsob, jak by z toho mohli vyváznout jako manželé. Netušila, zda to svědčí jen o jeho tvrdohlavosti, nebo je tu nějaká šance, že se s ní skutečně nechce rozvést. Na tom však nezáleželo; Alyson už papíry chystala. Pokud je nepředloží on, učiní tak ona.

Hermiona si povzdechla. Všechno se tak podělalo. Toužila znovu po dobách, kdy se cítila skutečně šťastná. Rose stále pronásledovaly noční můry, ale časem se zmírnily jen na kruté sny. Harry dosud trucoval kvůli tomu, že jejím otcem byl Malfoy, rodiče projevovali stejný nesouhlas jako předtím a vůbec ničemu nepomáhal fakt, že se Hermiona upřímně těšila na každou návštěvu Narcisy Malfoyové. Společnost té ženy jí dělala překvapivě dobře, přestože jí poslala domácího skřítka, který se stal jejím a Roseiným osobním stínem.

"Zlato." Vzhlédla, když zaslechla matčin hlas. "Někdo tě chce vidět."

"Neslyšela jsem zvonek," zamračila se Hermiona a neušel jí pronikavý pohled, který schytala.

"Zazvonil, Hermiono, jen si byla ve svém světě." Její slova neměla vyznít ostře, ale hraničila s břitkostí. Jean Grangerová si povzdechla. "Je mi to líto, miláčku. Jenom – podívej, já si zkrátka myslím, že by sis s ním měla promluvit."

S ním?

"Jestli je to R-o -"

"To není," přerušila ji Jean a bleskla pohledem po Rose. Její vnučka si sama hrála s balíčkem karet s vědomím, že mluví o něčem, čemu by nerozuměla. "Řekněme, že je to člověk, který se nápadně podobá někomu, koho znám." Jean naklonila hlavu Roseiným směrem a Hermiona okamžitě pochopila, co se snaží naznačit.

Měla pocit, že uběhla věčnost během čekání na tuto návštěvu. Ne že by se těšila, až ho uvidí – to bylo téměř nemožné vzhledem k jeho arogantní povaze – ale byla vděčná, že se rozhodl navštívit ji právě v den, kdy se média rozhodla odejít. Pár věcí s ním chtěla prodiskutovat, ale odmítala být tou, která by šla za ním. Fakt, že čekal tak dlouho od poslední návštěvy, ji ohromil. Zdálo se, že se nemůže dočkat, až pozná Rose, ale od té noci o něm neslyšela ani slovo.

"Rose, zlatíčko, mohla bys jít na chvíli nahoru do svého pokoje?" zeptala se úzkostlivě a rukou prohrábla dceřinu již tak chaotickou záplavu loken.

Její dcera se zamračila a pohladila svou věrnou společnici – štěně, které žilo, jen aby Hermioně dělalo ze života peklo – po hlavě. "Pvoč?"

Hermiona se zarazila. Co jí má asi tak říct? Kdyby Rose prozradila, že tu je Draco, věděla, že by holčička odmítla odejít. Od té doby, co jí dal opožděné dárky k narozeninám, ho Rose k Hermionině velkému zklamání přímo zbožňovala. Občas jí to připadalo roztomilé, ale většinou jí to vadilo. Rose ho skoro neznala, a přesto se zdálo, že mu stoprocentně věří. Vnímala jej jako jednoho z nejoblíbenějších strýčků. Kdyby tak věděla…

"Maminka si s někým chce promluvit, víš, dospělák s dospělákem." Rose vypadala připravená vyptávat se s kým, a tak ji Hermiona rychle předběhla. "A víš, jak nudné dospělácké konverzace jsou! Prostě melou dál a dál a dál…" Tiše děkovala bohům, že její dcera byla téměř jako každé jiné dítě jejího věku. Vykulila oči, kývla a zamířila ke dveřím. Pipa hopsala za ní, když stoupala po schodech, a Jean je následovala, aby se ujistila, že se její vnučka nerozhodne odposlouchávat jako obvykle.

O několik napjatých minut později se vynořil z chodby. Vypadal v cizím prostředí naprosto nemístně a nesvůj. Hermiona se rozhodla chovat se k němu civilně, ne-li přímo přátelsky. Zasloužil si to. Po tom všem, čemu ho vystavila, to nejmenší, co mohla udělat, bylo pokusit se o přátelství, nebo alespoň o domluvu – pokud ne kvůli zmírnění toho drásavého pocitu viny, pak kvůli Rose.

Neklidně přešlápl a čekal, až přeruší ticho. Nadechla se. "Překvapuje mě, že ti to trvalo tak dlouho, Malfoyi."

"Tak to jsme dva," zamumlal si pod nosem.

Připadal jí pozoruhodně neklidný, dokonce úzkostlivý. To nedávalo moc smysl. I když ji konfrontoval tehdy v nemocnici, ovládal se a šířil kolem sebe klid. Ale teď, teď se objevil skutečně rozrušený a to ji mátlo. Chtěla vědět, co tu změnu v jeho chování způsobilo. Mimo to chtěla pomoci, jakýmkoliv způsobem.

"Už je to víc než týden," prohlásila Hermiona vyrovnaně. Zapletla si prsty do vlasů a s pocitem marnosti se snažila rozplést chomáče. "Myslela jsem, že se zastavíš dřív. Nechci – nechci předstírat, že chápu, co prožíváš, nebo co si myslíš…" Výraz na jeho tváři zůstával nenucený. "Ale vím, co jsem viděla, Malfoyi, a je mi to tak líto. Neměla jsem ti ji tajit, ale prosím, věř mi, opravdu jsem si myslela, že dělám správnou věc." Všechna slova, která chtěla říct už od té doby, kdy se setkali, se vrátila.

Měla spoustu času na přemýšlení a přemítání o svých rozhodnutí a pokusila se je objektivně zhodnotit. Věděla, že si pohrála s příliš mnoha lidskými životy, že zničila štěstí, které mohli mít, jedinou lží. Začalo to tak nicotně a jednoduše – odmítla vzít na vědomí možnost, že Rose by mohla být Dracova dcera. Během svého těhotenství procházela fází popírání, teď to viděla. Jednou malou lží se dal zničit celý život, a ta její byla monumentální. Z malé na astronomickou – stačilo jen pár vteřin, aby zpečetila svůj osud. Jakmile se rozhodla uchovat události s Dracem v tajnosti, odsoudila jeho i sebe.

"V posledních týdnech jsem se musela vypořádat s mnohým a mám pocit, že jsem jenom krůček od sesypání. Jediná věc, která mě drží pohromadě, je moje holčička." Nevěděla, proč se mu takhle otevírá, když ji to činí zranitelnou. Ten tlak byl příliš velký a potřebovala jej dostat z hrudi. Možná, když se mu otevře, mohli by se pokusit tohle všechno překonat a aspoň se snažit být přáteli. "Prakticky všichni, koho znám, se obrátili proti mně, s výjimkou Harryho, Lenky a Alyson. Asi si to zasloužím, že?"

"Ne," zavrtěl hlavou a jeho výraz se trochu obměkčil. "Tohle si nezasloužíš, Grangerová."

"Ale áno!" vykríkla Hermiona. "Zaslúžim! Roky som klamala Ronovi, celej mojej rodine a priateľom. Dokonca ani tebe som nepovedala o Rose… Merlin, čo som to za človeka?" Toto bolo to, s čím bojovala celý týždeň. Toto bol jej bod zlomu – a ona sa definitívne hrútila.

"Nechápu, jak to děláš." Po jeho slovech k němu se zmatkem v očích vzhlédla. "Vydržela jsi dost kritiky, aby ti to stačilo na celý život, Grangerová, a stejně jsi to dokázala ustát. Tví přátelé, Holoubková, veřejnost… já. Jak to, že jsi tak – tak…"

"Zbabělá?" napověděla mu s hořkostí v hlase.

"Chtěl jsem říct silná, ale zbabělá asi taky postačí," poznamenal Draco hladce a koutky úst se mu vyklenuly nahoru ve slabém úsměvu.

Snaží se mě utěšit? pomyslela si zmateně, aniž by jí opravdu záleželo na odpovědi.

Hermiona si odkašlala a otřela si slzy, které jí stekly po tvářích. "Omlouvám se za tohle všechno, jen jsem – byla jsem v poslední době pod velkým tlakem, to s Holoubkovou a Weasleyovými…" Kývl hlavou v porozumění a ji napadlo, jestli není mnoholičný podvodník. "I moji spolupracovníci a Rosiny učitelé se na mě tak… významně dívají. Ještě jsem neměla možnost to ze sebe dostat. Omlouvám se, že jsem to všechno na tebe vychrlila."

"A já se jen zastavil, jestli byste s Rose nechtěly do parku na oběd." Zasmál se sice sarkasticky, ale Hermiona v jeho očích přesto viděla skutečný humor.

"Jsem si jistá, že Rose by šla ráda," začala váhavě.

"Ale?"

Hermiona se zhluboka nadechla. "Žádná ale. Draco, nic bych nechtěla víc, než jít s tebou a s Rose do parku. Přiznávám, že mám své chyby, oba je máme, ale doufám, že se snad nějak dohodneme. Vím, že po tobě možná chci trochu moc, ale byla bych velice ráda, kdybychom se pokusili být kamarádi. Je tak málo lidí, kteří chápou to, čím jsme si prošli, nebo jsou aspoň ochotni to zkusit. Mám teď jenom Lenku, Alyson – to je moje kolegyně a Rosina kmotra – a Harryho. A samozřejmě i tvoji matku; ta mi byla darem z nebes. Ale kromě nich…"

"Co tvoji rodiče?" Překvapený výraz v jeho tváři pomalu ustoupil zvědavosti a pochopení.

"Tolerují mě," odvětila s přerývaným nádechem. "Ano, mají mě i Rose rádi, ale – ale teď jsou mnou příliš zklamaní, aby to pochopili. Umožnili mi sice zůstat tu tak dlouho, jak budu potřebovat, ale dokonce i já můžu říct, že se s touto situací potýkají a nevědí, jak jednat. Myslím, že prostě raději předstírají, že se nic nezměnilo." Následovala dlouhá pauza v hovoru. Draco se zahloubal.

"No, můžeš si na seznam přidat Blaise Zabiniho, protože on je v podstatě jediný na mojí straně, kromě mých rodičů," nabídl Draco s pokrčením ramen. "Byl bystrozorem, který se staral o Rose a její životní podmínky, zatímco jsi byla mimo. Zanechala na něj dojem," zasmál se nad nějakou vzpomínkou. "Musel jsem dvě hodiny poslouchat jeho řečnění, než si nechal vysvětlit, že jsem o ní nevěděl. Dokonce si myslel, že mi to jen vypadlo z hlavy."

Hermiona si uvědomila, že jí pomáhá nahlédnout, porozumět tomu, na jaké půdě vlastně může stavět.

"To jsem nevěděla, jen jsem si myslela…"

"Podívej, je to minulost. Kromě kopance do zadku udělala moje matka snad všechno, aby mi docvaklo, že si tuhle příležitost nesmím nechat ujít." Z jeho skleslého úsměvu ji rozbolelo srdce. Jistěže se přizpůsoboval nastalé situaci stejně těžce jako ona. Teď už chápala, proč mu trvalo tak dlouho ji navštívit. Nicméně v hlavě ji stále ještě vrtal jeden červíček.

"Co tomu všemu říká tvoje žena?" K jejímu překvapení se široce usmál.

"Máš na mysli mojí bývalou ženu, že?" Zasmál se jejímu výrazu. Určitě se nerozvedl se svou ženu kvůli tomu všemu. V její hrudi začala bublat vina.

Ach – dobře – hm… já.... to je mi moc líto -" vykoktala, ale k jejímu podráždění a opětovnému překvapení se Draco zasmál.

"Gra – Hermiono, můžu tě ujistit, že nejsem ani v nejmenším naštvaný. Ve skutečnosti je to všechno pro mě docela povzbuzující." Vlasy mu padaly do očí, když se opřel bokem o tátovo oblíbené křeslo.

Jak to, že tím vším není ani trochu rozhozený? Zamračeně se zamyslela, obočí stažené. Právě se rozvedl, to ho netrápí?

Jako by vycítil její otázky, mávl přezíravě rukou a prohlásil: "Řekněme prostě, že mezi námi byly neslučitelné rozdíly – zejména její píchání za mými zády a záměrné otěhotnění s Theodorem Nottem, aby mohla vzápětí předstírat, že je to moje dítě." Draco se na ni usmál a Hermiona si uvědomila, že nejspíš vypadá jako idiot, když tak na něj zírá. "Jak jsem řekl, nejsem naštvaný. Tak jako tak jsem si ji nikdy nechtěl vzít, bylo to buď ona nebo Pansy Parkinsonová." Nakrčila nos při vzpomínce na tu odpornou Zmijozelku. "Chápeš moje důvody."

"To ano," rozesmála se Hermiona a líbilo se jí, že si tak dobře rozumí. "Nikdy jsem si nemyslela, že se dožiju dne, kdy bych s tebou s čímkoli souhlasila."

Uchechtl se. "Zásah."

"Také jsem netušila, že nadejde den, kdy tak snadno vyslovíš moje křestní jméno, aniž by tě mučili nebo ohrožovali na životě." I přes význam svých slov se usmívala.

"No, ty jsi řekla moje jméno jako první," opáčil Draco.

"Zásah." Hermiona se tiše zasmála, že se jí naskytla příležitost vrátit mu jeho vlastní odpověď. Po pár tichých okamžicích se rozhodla, že vlastně neodpověděla na otázku, na kterou se ptal, ne s konečnou platností. "Kdybys mi dal pár minut, připravíme se s Rose na ten oběd v parku, jak jsi slíbil."

Usmál se a přikývl. Bylo pozoruhodné, jak snadno jejich rozhovor proběhl, aniž by navzájem na sebe křičeli. Hermiona to přičítala dostatku času na vyrovnání s tím, že odteď se stanou součástí života toho druhého, když se teď dozvěděl o Rose. Měla v úmyslu naučit se s ním vycházet a vypadalo to, že on chtěl to samé. Čekala je ještě dlouhá cesta, ale pro začátek to stačilo a snad mezi vyklíčí i přátelství.


Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 18.07. 2023
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Archivované komentáre


Re: 13. Sdílnost Od: Jacomo - 07.02. 2019
Díky všem, co se na překladu podílejí. Otvíráte mi nový pohled na věc. Je neskutečné, co dokáže možnost přečíst si příběh ve své mateřštině. Povídka mě zaujala hned na začátku a v důsledku dlouhých prodlev mezi kapitolami jsem si ji dočetla v originále. A můj dojem z ní byl - nic moc. Byla jsem neskutečně naštvaná na Hermionu, že to takhle zvrtala, že se nechce sejít s Ronem a probrat to s ním, že sice říká, že chce napravit chybu, ale zároveň dělá další. Zkrátka že pořád někomu ubližuje. Ale když to teď čtu v češtině, nějak té "zbabělé lvici" začínám víc rozumět. Soucítím nejen s Ronem, ale i s Dracem - ty jeho pochybnosti, zda bude dobrý táta, jsou prostě sladké. A zbožňuju Narcisu. Ha, (potenciální) tchyně je chápavější a milejší než vlastní rodiče - kde já už to jenom viděla? ;-))

Re: 13. Sdílnost Od: Lopata - 16.12. 2018
Ááách, lahoda :) Moc děkuji za krásný překlad krásného příběhu!

Re: 13. Sdílnost Od: Irena - 01.12. 2018
Prosím pokračujte. Je to moc krásné a bylo by škoda to nedokončit. Irena

Re: 13. Sdílnost Od: salisa - 13.10. 2018
Opravdu úžasná povídka a skvělý překlad! Přečetla jsem ji jedním dechem a jednoduše se nemůžu dočkat pokračování. Rosie je tak sladká a Malfoyovic familie je tady opravdu vydařená :D Těším se na pokračování :)

Re: 13. Sdílnost Od: sisi - 09.10. 2018
Draco se moc povedl. Narcissa si může blahopřát. Malfoy se prostě nezapře. Stejně tak ovšem druhá strana mince - Weasley. Ach jo, Mollyiny huláky, ostuda v tisku, Ron na zápraží, až je mi z nich zrzavě blbě. Nerozumí světu oni, nebo svět nerozumí jim? Válka je všechny poznamenala, proč by nemohli uznat síly, které jdou mimo Doupě! Velmi děkuji za překlad, báječně se mi četlo. Snad se i Hermiona rozvede bez bolestí, nebo jejich sňatek může být anulován, jelikož nezplodili společné robátko? Ať již tak, nebo jinak, bude to hodně perlivé. Moc se těším na pokračování.

Re: 13. Sdílnost Od: denice - 07.10. 2018
Tak už se to tak nějak normalizuje, první šoky a vzedmuté emoce máme za sebou a teď je čas na klidné rozhovory. Hned ten první se povedl, díky Narcise, která do Draca vidí a dokáže ho pěkně ponouknout. Kdo ví, jak dlouho by se ještě rozhoupával a co by mezitím vyšlo najevo. Daphne je pěkná potvora, naštěstí se svým skvělým nápadem přišla s křížkem po funuse, ale stejně jako Draco jí přeji, aby byla s Theem šťastná :-) Díky.

Re: 13. Sdílnost Od: margareta - 07.10. 2018
Krásná kapitola. Hotové pohlazení po duši po těch předchozích dramatech. Bála jsem se, že to Draco nějak pokazí, ale vyšlo mu to! I s Daphné, i s Hermionou. Molly asi bude hulákovat ještě delší dobu, ale mám představu, že až se dozví, co dělá Ginny, chytne se za nos a zmlkne. Teď se jen bojím, k čemu se chystá Ron. A jak to všechno přijme chuděrka Rose. Nejspíš neuvěří, že Draco je jejím otcem a bude chtít svého tátu Rona. Doufám, že se na ni nezačne dívat jako na kukaččí mládě a jako k takové se k ní chovat. Měli by se rozvést. Ulehčilo by jim to život oběma. Ale mám podezření, že Ron si možná přeje, aby to Hermiona měla co nejtěžší, tak, jako to má on sám. Není to správné, ale je to pochopitelné. Rozbila mu život. Je mi ho moc líto. Bude dlouho trvat, než se z těch sutin vyhrabe. Mockrát děkuji, silrien , Sally a Arabesko! Je to krásný příběh, krásně napsaný! Čtenářská lahůdka! Díky!

Prehľad článkov k tejto téme:

Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )02.03. 201920. Epilog - o třináct let později
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )24.02. 201919. Předurčeni
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )17.02. 201918. Krutá pravda
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )10.02. 201917. Který táta?
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )03.02. 201916. Vlastní chyba
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )27.01. 201915. Konec
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )06.01. 201914. Pomocná ruka
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )07.10. 201813. Sdílnost
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )23.09. 201812. Faleš
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )08.07. 201811. Malfoy nebo Weasley?
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )06.05. 201810. Předjitří
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )29.04. 20189. Z Malfoyů
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )22.04. 20188. Překvapivá odhalení
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )15.04. 20187. Krev
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )08.04. 20186. Smršť vysvětlení
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )01.04. 20185. Budeš mě nenávidět?
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )25.03. 20184. Znepokojivá návštěva
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )18.03. 20183. Uzření
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )11.03. 20182. Komplikace
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )04.03. 20181. Zastřená pravda
. Úvod k poviedkam: ( arabeska )01.03. 2018Úvod