Preklady fanfiction Harryho Pottera

Sedmá část

Varování: Párty plná zmijozelů - pozor, může se stát cokoliv! Jídlo a ptí přenechte jim a radši se na to nadechněte.

Pro kouzelníky - kteří si nemusí dělat starosti s balením a přepravou svého majetku z místa na místo - neznamená stěhování nic jiného než důvod pro grandiózní párty.

Zatímco domácí skřítci zmenšovali, balili a přemísťovali z domova všechny Dracovy věci, on strávil zbytek odpoledne obvoláváním svých kamarádů, výběrem nového nábytku v různých obchodech a nákupem všeho, co si jeho dušička žádala.

V době, kdy dorazil do svého nového domova, všichni ostatní už byli na místě, pochutnávali si na jídle a pití a párty byla v plném proudu. A podle toho, jak to tam vypadalo, když přijel, už začínala nabývat na síle.

Všechna světla svítila a domem se linula hlasitá hudba. Draco se nakrátko zastavil, aby znovu ocenil svůj nákup proti temnému nebi. Lidé uvnitř skákali do bazénu, popíjeli před televizí nebo instruovali domácí skřítky, aby odsunuli nábytek stranou.

Draco doufal, že jeho rodiče neplánují se tu dnes večer objevit. Nepočítal, že by to udělali, jelikož byli zaujati tím, že mají manor jen pro sebe, ale u Luciuse jeden nikdy neví.

"DRACO! Tohle místo je fantastické!" vykřikla Tracey Davisová a vrhla se na něj v momentě, kdy vešel. Pevně ji objal a ona si postěžovala: "Máma a táta mi nedovolí ani opustit dům bez doprovodu, natož se odstěhovat!"

Draco ohrnul nos: "Ti mí se zřejmě nemohli dočkat, až se mě zbaví."

"Co ti provedli, že jsi odešel?" zeptala se Milicent Bulstrodeová, která procházela kolem.

"To nechceš vědět," ujistil ji Draco.

Založila si ruce na hrudi a pokračovala: "Přesně, jak jsem si myslela, vyhodili tě a začali pracovat na novém synovi. Nenapadlo tě někdy, Draco, že jsou možná zklamaní tím, co se z tebe stalo, a chtějí nového dědice?"

Draco přimhouřil oči, ale nedokázal zamezit bodnutí podezření a obav. "Ale prosím tě."

"Chovají se v tvé přítomnosti najednou podivně? Uvažuj, Draco, nedokončil jsi Bradavice a ani nemáš žádné mimořádné nebo silné nadání."

"Proč jsem tě vůbec zval?" zavrčel Draco a rychle se vzdálil.

Tracey šťouchla Milicent do ramene a zamračila se na ni: "Proč to děláš? Víš, co to s ním provede! Dostane nápady hyperaktivního pětiletého děcka, které zhltlo čokoládovou žabku."

"Trochu ho nastartuj a pak už se jen dívej," pronesla Milicent se škodolibým úšklebkem.

Draco zamířil ke Goylovi a Nottovi, kteří seděli na pohovce a dívali se na famfrpál. Opodál, opřený o bar, stál Zabini a tvářil se nesouhlasně.

"Tohle místo je skvělé, Draco!" zavýskl Nott a zasalutoval mu máslovým ležákem.

"Tohle místo je mudlovské," vyplivl Zabini.

"Sklapni, Zabini, tohle místo je kurva úžasné!" prohlásil hluboký hlas a Draco prudce otočil hlavu.

"P- chci říct MANSY!"^*) zvolal a s rozpaženýma rukama se nejprve rozběhl a pak se zastavil a zíral na ni... na něj. "Sakra, tohle je trapné. Rád bych tě objal, ale teď by to bylo totálně divné."

Mansy se na něj uculil a pyšně se nafoukl, když si Draco začal prohlížet jeho nové, mužné tělo. "Je skvělé tě zase vidět, Draco."

"Nenapadlo mě, že už můžeš z postele, jinak bych tě pozval! Měl jsem v plánu jít tě v pondělí navštívit."

"Lékouzelnící řekli, že se kouzla dobře ujala. Cítím se skvěle."

"Áá, a tady..." Draco natáhl ruce a dotkl se Mansyho plochého hrudníku. "Fakt mi chybíte, holky."

"To bylo hrubé, Draco!" křikl Goyle.

"Ale já jsem je miloval!" protestoval Draco. "Myslel jsem na ně celou dobu, co jsme chodili do Bradavic."

"To stačí, Draco," odstrčil Mansy Dracovy ruce a nad jeho smutným výrazem protočil oči. "Tak co tohle místo? Je fakt úžasné, ale-" ztišil hlas, objal Draca kolem ramen a odvedl ho stranou od ostatních mladíků. "Zabini má pravdu, působí trochu mudlovsky."

"Říká se, že to je schválně," nakrčil Draco povýšeně nos a natáhl se po jednohubkách, které naservírovali domácí skřítci. Snažil se nezatvářit překvapeně, když se k němu tác zvedl. Zamaskoval to tím, že mávl přes okno na Adriana Puceyho, Moraga McDougala a Marcuse Flinta, kteří si užívali v bazénu. "Koho by napadlo, že by v takhle mudlovsky vyhlížejícím prostředí žil nějaký Pán zla."

"Ty nejsi žádný Pán zla," ušklíbl se Zabini.

Draco se zamračil. "Nemluvím o sobě, debile! Tenhle dům patřil jistému Pánu zla. Zmizel v sedmdesátých letech a všichni si myslí, že ho zabil Vy-víte-kdo, ale nikdo to neví jistě."

"Blbost," odkašlal si Goyle.

"Kdo ti to řekl, Draco?" zeptal se Nott.

"Žena, která mi prodala tenhle dům."

Zabini se zašklebil: "Podvedla tě."

Draco se ušklíbl, otočil se k němu a založil si ruce na hrudi: "Byla to Hermiona Grangerová."

Všichni v místnosti hlasitě zasténali a sborově zabořili tváře do dlaní.

"- takže to musí být pravda," dokončil Draco spokojeně. "Je teď zlá, víte."

"Ach, tohle začíná být dobré," ozvala se Milicent od dveří, kde stála spolu s Tracey.

"Potichu shromažďuje v ústraní síly a jednoho dne, až to budeme nejméně čekat, ohlédneme se a zjistíme, že všechno řídí."

Zabini a Milicent si vyměnili pobavené pohledy. Mansy měla - měl stále hlavu v dlaních.

"To ti řekla, Draco?" troufl si nejistě se přeptat Nott.

"Nemusela. Koukalo jí to z očí."

"Ženská, která prodává domy, se chystá ovládnout kouzelnický svět?" přitlačil Nott.

"Obchod s nemovitostmi je jen hobby. Má prsty snad ve všem. Víte, že vlastní společnost na mobilní telefony - ve skutečnosti je vytvořila. A jestli jsem jí správně rozuměl, televize je taky její invence."

Místností se rozlehlo další sténání.

"Draco, ty společnosti vlastní čistokrevní," snažil se trpělivě argumentovat Mansy.

"Bílí koně," prohlásil dramaticky Draco. "Zdání, které nás má ukolébat. Pěkné tvářičky skrývající zákeřnou pravdu."

"Proč se bavíme o Grangerové?" zeptala se Tracey otráveně.

"Protože Draco myslí svým ptákem," zamumlal Nott.

"Jen někdy," ohradil se Draco a znovu začal osahávat Mansyho hrudník.

"Tak jak nám dokážeš, že tu žil nějaký Pán zla?" poznamenal ospale Zabini.

Draco se zamračil. "Grangerová říkala, že jeho skutečné obydlí bylo skryto pod tímto domem. Ještě jsem nenašel žádné dveře, za kterými by vedly schody dolů..."

Přímo před jejich očima se stěna nalevo od něj otřásla, odsunula a objevily se černé dveře. Vypadaly vyrobené ze železa, do kterého byly vyryté křičící obličeje.

Draco pozvedl obočí a zaostřil na ohromenou ztichlou skupinku. "Našel jsem je."

"To není dobrý nápad, Draco," zamumlal Mansy, když Draco nadšeně vyskočil a zase odtáhl ruku od dveří, protože vyryté obličeje se šklebily a otáčely se za ní pokaždé, když se dotkl kliky. Culil se u toho jako sluníčko.

Ostatní popošli blíž, obklopili je a mumlali si mezi sebou.

"Takže, Zabini," ušklíbl se Draco, "mudlovský dům, jo?" Na to stiskl kliku, ale musel pořádně zatlačit, aby se ty těžké dveře se skřípáním vůbec otevřely.

Zakuckal se prachem zvířeným ve vzduchu a rozsvítil hůlku lumosem, protože za dveřmi číhala jen temnota.

Zdi byly vytesané do podmořského prostoru, tmavého, vlhkého a páchnoucího po soli. Ozvěna kapající vody dávala tušit, že se zřejmě jedná o hodně velkou a hlubokou jeskyni.

"To je setsakra úchvatné," zašeptal chraplavě Nott.

Schody začínající přímo u jejich nohou byly z robustního kamene a z obou stran je svíraly vysoké stěny, takže Dracovi připadalo bezpečné vydat se dolů.

"Hola, hola!" vykřikla Tracey Davisová. "Jestli je tohle opravdu tajný úkryt nějakého Pána zla, neměl bys sem zavolat odklínače, aby to tu prohlédli, než tam jen tak napochoduješ?"

"Jsem si jistý, že je to v pořádku. Kdyby nebylo, ten dům by neprodávali," odmítl se tím Draco zabývat.

"A jak víš, že vůbec našli vchod?" zeptal se Mansy.

"Já tam nejdu," prohlásila Milicent a Tracey souhlasně přikývla. Zabini a Nott zamumlali cosi v podobném duchu. Draco jim věnoval pohled plný pohrdání.

Mansy a Goyle ho pochmurně následovali po černém schodišti, ozářeném pochodněmi, které se automaticky rozhořívaly, jak mladíci sestupovali níž a níž.

Když Draco vykročil ze schodů do volného prostoru, jeho kroky hlasitě zaduněly. "Páni!"

Tušil, že to místo je obrovské, ale všechno vůkol bylo ponořeno do tmy a strop se nacházel tak vysoko, že ho neviděl. Vzduch byl chladný a vlhký. Udělal pár kroků vpřed a pak zase odcupital zpátky, protože zjistil, že stojí na jakési kruhové skalní plošině.

Podlaha se rozkládala jen v oblasti asi deseti metrů v průměru, poté se propadala do nicoty.

Popošel blíž k okraji, aby nakoukl dolů, ale polkl, když nedokázal nic zahlédnout.

"Draco, jdi od toho kraje!" zasyčel Mansy hlasitě a ostře. Goyle zůstal přitisknutý ke schodům.

"Něco tam vidím," ukázal Draco přes průrvu na další plošinu a schodiště slabě osvětlované lumosem.

Nejspíš by se tam mohl dostat na koštěti nebo to přeskočit pomocí správného kouzla. Něco tam bylo. Něco úplně úžasného. Cítil to. Jako lechtivý dotek vzadu v hlavě.

"To stačí, Draco. Je to nebezpečné," zamumlal Mansy. "Tracey má pravdu. Měl bys to místo nejdřív zkontrolovat, než provedeš něco pitomého."

"Ale tohle je můj dům!" zakňučel Draco.

"A my jsme sem přišli na večírek," namítl Mansy.

"Fajn," zabručel Draco a následoval skupinku kamarádů, kteří s úlevou pospíchali po schodišti zpátky nahoru. Tam ještě jednou zaváhal; cítil slabé šimrání v mozku, které ho táhlo zpět dolů.

Se zamračením slíbil sám sobě, že se vrátí později, a zavřel dveře.

Poznámka k překladu:

*) Podezřívám Gravidy, že přejmenování Pansy po změně pohlaví na Mansy skrývá i odkaz na slovo "man" = muž, protože se to dá chápat i jako "mužný".