Preklady fanfiction Harryho Pottera

Noc pro pomoc

autor: Unspoken Tragedy

překlad: Jacomo      betaread: Calwen

Originál viz https://www.fanfiction.net/s/2252845/1/Tea-and-Sympathy¹⁾

Rating: 13+ (kvůli troše krve) - drama - období: během HP5 - délka: cca 1300 slov

Žádost o překlad zaslána

Shrnutí: "Ne, Molly," podíval se jí poprvé za tu noc do očí. "Pokaždé jsem se o sebe dokázal postarat sám, takže budu zcela schopen zvládnout to i tentokrát."
Přemýšleli jste někdy o tom, proč Molly věřila Severusovi víc než zbytek Řádu?

Bylo pozdě a Molly byla unavená, ale spánek k ní stále nepřicházel. Zlobila se na Percyho a zároveň o něj měla starost. Všechny zklamalo, že si místo své rodiny vybral ministerstvo. Přesto byl jejím synem a ona ho příliš milovala, než aby vydržela dlouho stát proti němu.

Opustil je před dvěma týdny a téměř stejnou dobu už pobývali na Grimmauldově náměstí.

A obavy narůstající s každou další nocí se jí postaraly o neschopnost usnout. Bála se o Billa a Charlieho, jejichž práce je zaváděla daleko od domova - a blíž k bojové linii. Dělala si starosti o svého manžela kvůli jeho nebezpečné práci na ministerstvu.

Byla matkou uprostřed války a bolest z toho všeho ji zabíjela.

Takže zase jednou pozdě v noci seděla u kuchyňského stolu, pila čaj s medem a modlila se, aby se zítřek nestal tím dnem, který ji připraví o někoho z nejbližších.

Tiše si vychutnávala teplo sálající z hrnku, když tu zaslechla zavírání vchodových dveří. Ačkoliv nebyly až tak blízko u kuchyně, vypadalo to, že se zavřely s velikou silou, což naznačovalo, že do zabezpečeného domu vstoupil Severus. Molly si povzdechla. On nebyl zrovna tou osobou, kterou by si při svém momentálním stavu přála vidět - spíš naopak.

Ne že by toho muže nerespektovala. Jen... inu, nebyl zrovna tím nejsoucitnějším člověkem na světě...

Když vstoupil do kuchyně, lekla se; vypadal ztrhaně a - byl zraněný? Na přední straně jeho hábitu se leskla výrazná tmavá skvrna, dobře viditelná i v temnotě kuchyně. Vlasy vypadaly, jako by byly pokryty... krví. A přes čelo se mu táhl hluboký šrám.

"Severusi!" zvolala šeptem, ale přesto hlasitě. "Jsi v pořádku?"

"Jsem," zamumlal a posadil se ke stolu naproti ní.

"Jsi zraněný," podotkla, ale hned zaznamenala podrážděný výraz, který se mu při těch slovech mihl ve tváři.

"Už to tak vypadá."

"Nech mě, ať se na to podívám-"

"Ne, Molly," podíval se jí poprvé za tu noc do očí. "Pokaždé jsem se o sebe dokázal postarat sám, takže budu zcela schopen zvládnout to i tentokrát."

Rázem se jí srdce naplnilo hlubokým soucitem. Ne že by nechtěl její pomoc; on nevěděl, jak ji přijmout. Celou dobu byl nucen se se vším vypořádat sám a teď nevěděl, jak někomu dovolit, aby z něj část břemene sňal. "Dovol mi ti pomoct." Hlas měla pevný a neústupný. Smutek, který se mu při jejích slovech objevil v očích, s ní zamával.

"Dovol mi ti pomoct, Severusi." Pomalu přikývl a ona magicky rozsvítila světla v kuchyni, aby lépe viděla na jeho zranění. "Sundej si plášť a hábit." Vzhlédl k ní s absolutní hrůzou v očích, která odhalila, že tohle je ta poslední věc, kterou udělá. "Nehodlám tě svádět, ani ti nechci ublížit, Severusi," pronesla s větší trpělivostí v hlase, než jakou cítila.

Poslechl, ačkoliv vzhledem k únavě to bylo překvapující. Černé kalhoty a hedvábná bílá košile, které měl pod hábitem, byly nasáklé rudou krví. "Co se ti stalo?" zeptala se.

"Byl jsem na setkání," odvětil stručně. Takže Voldemort si zase vybíjel vztek na svých stoupencích, domyslela si, ačkoliv pojem ´stoupenec´ byl ve spojení se Severusem Snapem poněkud pochybný.

Přičarovala si obvazy, mýdlo, vodu a hojivou mast, kterou měla u sebe v pokoji, a pustila se do práce. "Je to vždycky takové?"

Na okamžik zaváhal, jako kdyby si nebyl jistý, jestli jí může věřit. Ale zřejmě si uvědomil, že ona patří k té hrstce lidí, pro které to platilo, protože pokračoval: "Někdy ano. Dnes večer byl o něco, ehm, rozzlobenější než obvykle."

Když skončila se šrámem na čele, pokynula mu, aby si sundal košili. Kupodivu jí vyhověl bez komentáře. "Proč jsi přišel sem? Myslím, proč ne do hradu?"

Molly nedokázal říct, jestli sebou muž trhl kvůli jejím slovům nebo kvůli ráně, kterou právě čistila. "Chtěl jsem se vyspat, než..."

Oči se jí zalily slzami a ona si v duchu doplnila zbytek věty. Než tě Albus donutí prožít to znovu? "Omlouvám se, Severusi... Moc se omlouvám." Hlas se jí chvěl a po tváři jí sklouzla slza.

"Ty jsi nic neudělala," namítl klidně.

"Ale udělala - nikdy jsem ti nedůvěřovala, i když Albus říkal, že si to zasloužíš... Nesmýšlela jsem o tobě hezky - ale ty jsi důvod, proč tu všichni stále pohodlně sedíme. Ty trpíš, takže nemusíme trpět my. A já jsem to nikdy dřív neviděla..." Zadívala se mu do očí a uvědomila si zvláštní pocit vůči jeho osobě, který se jí rodil v srdci.

Věnoval jí slabý úsměv, a kdyby se to dalo porovnávat, tak tato malá reakce ji zahřála víc než všechna laskavá slova na světě. Dokončila ošetření jeho hrudníku a pak mu magicky zahojila pár dalších menších poranění.

"Dal by sis čaj?" zeptala se, když skončila.

"Díky, Molly, ale opravdu už bych měl jít... musím podat hlášení." Vstal, vyslal k ní další slabý úsměv a chystal se k odchodu. "Molly?" ozval se od dveří.

"Ano, Severusi?"

"Děkuju. Za všechno."

Po jeho odchodu propukla v tichý pláč a ten divný dojem, který z něj měla, opět vyplul na povrch. Teprve po druhém hrnku čaje si uvědomila, že se jí v srdci vedle obav o děti usídlil také veliký strach o něj.

A tak pochopila. Milovala ho, tak moc, jako kterékoliv vlastní dítě, i když dlouho trvalo, než jí to došlo. Tolik jí toho věnoval... Ujištění, že kdyby se její děti mohly ocitnout na Voldemortově seznamu cílů, dozvěděla by se to; zpackané nájezdy, při kterých zůstali její manžel a děti stranou v bezpečí, a mnohem víc, za což nikdy nežádal nic na oplátku.

Viděl všechnu jejich nenávist a nedůvěru a akceptoval ji. Nemusel, ale udělal to.

A ona ho za to milovala. Popíjela čaj a myslela na to, že má teď další dítě, o které se bojí; sice je o mnoho starší než ty ostatní - ale také mnohem blíž k bojové linii.

Zajímalo by jí, jestli bude někdy schopná znovu usnout.

Poznámky k překladu:

Sama autorka připouští, že je to trochu klišé, ale co už - Severuse i Molly máme rádi, tak to přežijeme, ne? :-)

1) Název povídky si autorka vypůjčila z písničky, kterou najdete tady: https://www.youtube.com/watch?v=QNjz7OPMPhU

A také existuje stejnojmenný film https://www.csfd.cz/film/6775-tea-and-sympathy/prehled/, ani jedno však s tímto příběhem moc nesouvisí.

I proto jsem název pozměnila, jelikož se mi velice líbí ta zvukomalebnost, která je v angličtině (/:tí-end-sympatí:/) a v doslovném překladu by se ztratila. Víte, že si ráda hraju se slovy :-)