Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Ty vole, už zase?!

Kapitola 17.

Ty vole, už zase?!
Vložené: Lupina - 13.11. 2018 Téma: Ty vole, už zase?!
Online preklady nám napísal:

Autor: Sarah1281                  Překlad: Online překlady                  Banner: arabeska

Originál: https://www.fanfiction.net/s/4536005/17/

Rating: 9+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Překlad: Ani.

Beta: arabeska, martik.

Prohlášení: Nevlastním Harryho Pottera.

 

 

Kapitola 17.

 

„Nazdárek, Harry,“ pozdravil Cedrik srdečně, když mu Harry donesl flakónek odvaru z mandragory na oživení Cho Changové. Technicky vzato se Cedrikem zatím nechodila, ale patrně to bylo jen otázkou času. Harry nechápal, jak si toho napoprvé mohl nevšimnout. Ani se to nesnažili skrývat. „Vůbec jsem ti nepoděkoval, že jsi nám pořídil ta košťata, viď?“

„Upřímně řečeno, ani nevím,“ přiznal se Harry. „Když se to vyhlásilo, tak jsem se ocitl v úplném obležení. Vlastně…“ na chvíli se odmlčel a rozpomínal se, „nejvíc Havraspáry a Mrzimory, což je nezvyklé, protože obyčejně se nejokázaleji chovají Nebelvíři. Asi jsem svou kolej trochu popudil, když jsem vám dal stejná košťata. Mohla nám proti všem ostatním poskytnout výhodu. A co se týče Zmijozelů, ti jsou přesvědčení, že je nenávidím a kvůli tomu jsem jim ta pometla nepořídil. A je úplně šumák, že už jim Draco koupil ta samá…“

Cedrik se na Harryho zkoumavě zadíval. „Nevypadáš jako ten typ, který se dá tak snadno ovlivnit kolejními předsudky. A kdykoliv něco podobného řekneš, je to podle mě jenom v duchu mezikolejního pošťuchování. A taky odmítám uvěřit tomu, že bys byl tak ledabylý a pořídil košťata pro dva týmy, abys neznevýhodnil protivníky, ale přitom dočista zapomněl na třetí kolej, kde chytá tvůj kamarád. Upřímně řečeno – nikdo nechápe, jak se vy dva můžete přátelit. Takhle bizarní přátelskou rivalitu tu už hodně dlouho nikdo neviděl.“

„Co tím myslíš?“ tvářil se Harry jako neviňátko.

„Máte prakticky na všechno rozdílné názory, oba jste nejvýraznější osobnosti kolejí, které spolu neustále soupeří, ty pořád přiživuješ jistou fámu o jeho rodičích, nesnášíte kamarády toho druhého a většinu času se chováte jako nepřátelé,“ vychrlil Cedrik překotně.

„Vše s nejlepšími úmysly,“ ubezpečil ho Harry. „A když si nemyslíš, že jsem Zmijozelu nekoupil košťata nedopatřením, tak proč podle tebe?“

„Protože jsi věděl, co Malfoy udělá. Proto jsi koupil košťata všem třem ostatním týmům,“ spekuloval Cedrik.

„Cože, ty si snad myslíš, že ho špehuju, nebo co?“ Harry předstíral, že se ho to dotklo.

Cedrik ale nevypadal, že by mu na to skočil, a pouze pokrčil rameny. „Co já vím? Třeba ti to řekla jizva.“

Harry nedostal příležitost odpovědět, protože v tu chvíli začal odvar z mandragory účinkovat a Cho otevřela oči. „Cedriku?“ zamumlala zmateně. „Co se stalo?“

Harry nechal jejího budoucího přítele, aby jí všechno vysvětlil, a vydal se navštívit Hagrida. Měl pravdu, že si Pettigrew, posednutý parchant, vyhlíží různé oběti, a byl rád, že si všichni vzali jeho varování k srdci a používali zrcátka. Pravda, neustále jej volali na ošetřovnu, aby přinesl odvar (jelikož odmítl vydat své zásoby v obavě, že by se Červíček mohl vloupat na ošetřovnu a všechno zlikvidovat), a už ho to začínalo vážně otravovat. Kéž už by se Pettigrew rozhoupal k akci!

ooOOoo


„No, tak to byla brutální ztráta času,“ zkonstatoval Harry. Sirius mu po Hedvice poslal dopis a tázal se, proč baziliška nezabije hned, když ví, jak to bezpečně provést a kde se nachází Tajemná komnata. V den utkání se Zmijozelem si přivstal a vyplížil se do Uršuliny umývárny. Uršulu překvapilo, že ho vidí, ale nechala se uchlácholit, když přeměnil kostku mýdla na čokoládu a ona mohla předstírat, že si na ní pochutnává.

Jakmile se Harry dostal k Tajemné komnatě, nenarazil na nijak zvláštní problémy. Sice mu chvíli zabralo, než zase zvládl předstírat, že kamenné reliéfy jsou skuteční hadi, a než promluvil hadím jazykem – protože o tuto schopnost v minulém životě přišel, když přestal být viteálem – ale zdárně pokračoval až do síně. Tam však narazil na drobnou překážku – nedařilo se mu přimět tu pitomou Salazarovu sochu, aby otevřela chřtán. Po nějaké době si vzpomněl, že Raddle tehdy řekl ‚Promluv ke mně, Zmijozele, největší z bradavických Čtyř,‘ a bazilišek se pak objevil.

Ačkoliv Harry zkusil vyslovit toto i drahně dalších hesel, socha se bohužel ani nepohnula. Harry netušil, kde dělá chybu. Mohl snad tehdy Raddle v Komnatě vykonat před Harryho příchodem ještě něco jiného? Dost o tom pochyboval, ale kdo ví. Další, dle Harryho názoru pravděpodobnější možností bylo, že sám Zmijozel vytrénoval nebo očaroval baziliška tak, aby poslechl jen skutečného dědice. A Harry, přes všechny své schopnosti a kousek Voldemortovy duše v těle, právoplatným potomkem zkrátka nebyl. Nicméně přece právě Voldemortův viteál Tajemnou komnatu otevřel. Třeba Voldemort vložil do deníku větší část své duše než do Harryho, protože tehdy byla ještě neporušená. Nebo problém spočíval v tom, že deník byl v zásadě stejný jako šestnáctiletý Raddle, zatímco Harry byl naprosto cizí. Kdo vůbec mohl rozumět tomu, jak takto stará magie funguje?

Když se Harry vrátil do Uršuliny umývárny (a nezapomněl si zmenšit a odnést všechnu baziliščí svlečku v dohledu; bazilišci byli tak vzácní, že musela mít nějakou hodnotu, ne?), našel tam Lenku, jak jí Uršulinu čokoládu a dopodrobna popisuje její chuť.

„Co tady děláš?“ zeptal se Harry zmateně.

„Víš, že je dneska famfrpálový zápas? Celá škola je vzhůru nohama, co zjistili, že jsi zmizel,“ odpověděla mu Lenka a s nesmírným zájmem si prohlížela vchod do Komnaty.

„Takže jsi mě šla hledat?“ domyslel si Harry. Když přikývla, pokračoval: „Proč sem?“

„Kde jinde bys byl?“ odpověděla. „Je tohle vstup do Tajemné komnaty?“

Sakra. Lenka o tom neměla vědět. Vlastně o tom neměl vědět nikdo. Pravda, měl-li by to někdo zjistit, byla by Lenka tou nejlepší variantou. Předešel by všem problémům, kdyby jí jednoduše vymazal paměť, ale to z principu odmítal udělat. Hlavně kvůli stupidní morálce a také podezření, že jemu samotnému upravili paměť během života už několikrát.

„Ano,“ připustil nakonec váhavě.

„Chápu,“ přikývla Lenka uvážlivě. „A já to nesmím nikomu říct, jinak by se ten, kdo útočí na studenty, dozvěděl, že to víš.“

„Přesně,“ přitakal Harry. Ulevilo se mu, že to chápe. „Nemůžu se dostat k baziliškovi, nedaří se mi k němu proniknout. Asi je to proto, že nejsem příbuzný se Zmijozelem, ale koště na to nevsadím. Kdyby lidé objevili ten vchod, zkusili by ho hlídat, ale dříve či později by je ten deníkem posedlý mazánek, co podrazil svého tatíka, určitě nějak obešel. A mezitím by panika dosáhla nevídaných výšin a o možnost zničit baziliška jednou provždy a zajistit tak bezpečí budoucím generacím bychom přišli.“

„To je hodně riskantní,“ pronesla Lenka vážně, „ale věřím ti. Mám pravdu, když si myslím, že díky spojitosti se Zmijozelem ho dokáže otevřít jen hadí jazyk? Máš hadí jazyk?“

„Vážně jsem tě vždycky podceňoval, Lenko,“ přiznal Harry rozpačitě. „Tak, kolik je hodin? Kdy začíná zápas?“

„Asi před dvaceti minutami,“ oznámila mu Lenka nenuceně.

„Cože?“ vyjekl Harry. „Proč jsi mi to neřekla?“

„Jestli ti tolik záleželo na tom, abys tam byl včas, měl sis vzít hodinky,“ vyplísnila ho Lenka.

Harry vystartoval do své ložnice, popadl koště a doslova vyletěl oknem směrem k hřišti.

„A Zmijozel právě znovu skóroval, čímž zvýšil na šedesát ku dvaceti ve svůj prospěch,“ hlásil zrovna Lee, když se Harry přiblížil. „Nebelvíři jsou očividně pesimističtí, co se týče šancí na výhru bez chytače. Kde je ten – Harry!“ Nejdřív si nikdo neuvědomil, že komentátor opravdu zpozoroval Harryho, ale Lee překotně pokračoval: „Nemůžu tomu uvěřit – třicet minut po začátku zápasu se konečně objevil nebelvírský chytač Harry Potter. Těžko říct, kde celou dobu byl, když ho ani dvojčata Weasleyova nebyla schopná najít, ale doufejme, že teď obrátí situaci!“

„Jordane,“ napomenula ho McGonagallová. „Snažte se alespoň předstírat, že jste nestranný.“

„Ale paní profesorko, vždyť jsem ani neurazil ty špinavé, prohnilé -“ začal Lee s úšklebkem.

„Neurážet neznamená být nestranný,“ upozornila jej profesorka. „V takových chvílích si vážně říkám, proč jsem ještě nezajistila komentátora z každé koleje, abych vždy měla jistotu, že budu mít k dispozici někoho nezaujatého.“

„Protože moc dobře víte, že bych vám hrozně chyběl,“ poškádlil ji Lee, načež si odkašlal. „Dostal jsem za úkol sdělit vám, že Harry nelétá na tom samém Nimbusu 2001 jako zbylých 27 hráčů. Jednak prý proto, že jeho koště by předletělo ta jejich, i kdyby kromě něj vezlo i Crabba a Goyla, a jednak proto, že odmítá létat na tom samém jako jeho… přítel? Soupeř? Kdo ví, co jsou? Každopádně, odmítá používat to samé koště jako Draco Malfoy. A rád by také veřejně uvedl, že dle jeho přesvědčení je populární teorie, že Malfoy je nemanželským dítětem profesora Snapea, jen bohapustá a zlá pomluva a všichni byste na ni měli okamžitě zapomenout.“

„HARRY!“ zařval Draco, když kolem něj Harry proletěl. „Řekl jsi, že toho necháš!“

„Vždyť jo,“ opáčil Harry bezelstně. „A navíc jsem zkusil část škody napravit tím, že jsem veřejně prohlásil, že tomu nevěřím.“

„Že tomu nevěříš?“ nevycházel z úžasu Draco. „Vždyť jsi s tím přišel ty!“

„Rozhodně toho nevím dost o vzájemných vztazích tvých rodičů se Snapem, abych to mohl jednoznačně a objektivně posoudit,“ pronesl Harry mazaně. Koutkem oka zachytil pohyb. „Můžeš se sehnout?“

Draco se zatvářil zmateně, ale automaticky udělal, co mu Harry řekl. Harry namířil hůlku na potlouk, který ho už chvíli pronásledoval a který dle jeho přesvědčení zaklel Dobby, a diskrétně seslal Reducto.

Jakmile potlouk vybuchl, Harry zpozoroval zlatonku a vrhl se za ní. Draco se dosud vzpamatovával z nečekané exploze, takže si Harryho pohybu všiml, až když už byl na půl cesty ke zlatonce, a ačkoliv za ním střelhbitě vyrazil, už mu nezabránil sevřít ji v dlani.

„Jak jste mohl být tak lehkomyslný, pane Pottere?“ dožadovala se po zápase profesorka McGonagallová. „Uvědomuji si, že si z pravidel nic neděláte, ale tohle už překročilo všechny meze. Mohl jste vážně zranit sebe i pana Malfoye a způsobil jste škody na školním majetku. Jakkoliv mne to mrzí, nemám na výběr a musím strhnout Nebelvíru padesát bodů a udělit vám školní trest na každý sobotní večer po dobu následujícího měsíce.“

Harryho vůbec nenapadlo, že by mohl Draca výbuchem zranit, ale skutečně se mu ulevilo, že se tak nestalo. A co se týče jeho ‚trestu‘, inu… „S kým budu mít školní trest?“

„Profesor Lockhart si vás osobně vyžádal,“ osvětlila profesorka McGonagallová s lehkou nechutí. Nikdy neměla o tom starém podvodníkovi valné mínění.

„Výborně,“ zakřenil se Harry. Padesát bodů zvládl Nebelvír s Hermionou obvykle získat za jediný den – k Harryho nekonečné hanbě a Hermioně nezměrné radosti – a pokud jde o ty tresty… „Slíbil, že mě naučí, jak odpovídat na dopisy od fanoušků a jak bez otevření rozeznat ty neškodné od těch pochybných, které vás proklejí nebo v sobě skrývají něco škodlivého,“ rozzářil se.

McGonagallová vypadala, jako by kousla do šťovíku, ale poněvadž technicky vzato mohli učitelé zadávat tresty dle libosti, pokud to bylo v mezích legálnosti, měla ruce svázané.

ooOOoo


Když se toho večera obligátní oslava Nebelvír zase předčil všechny koleje, ať už tentokrát podělal cokoliv, nachýlila ke konci, Hermiona a Ron odchytili Harryho a seslali kolem nich kouzlo soukromí. Neville se k nim ani neobtěžoval přijít a místo toho vesele klábosil s Ginny, takže ho do jejich kroužku musel Ron doslova dotáhnout. Ještě předtím ho však Ginny stihla nakopnout a obvinit z toho, že se snaží nárokovat si všechny její kamarády. Hm. Kdy se z Ginny a Nevilla stali kamarádi? Nad tím by musel Harry dlouze popřemýšlet. Možná k tomu došlo, zatímco si on dělal cokoliv, na co měl zrovna chuť, a Ron s Hermionou ‚vyšetřovali‘ Draca. Koneckonců, Neville strávil v létě celý měsíc u Weasleyů a Ginny byla milá a neposednutá, takže jim nic nebránilo dát se do řeči, když se na Nevilla ostatní jeho kamarádi vykašlali.

„Jak to udělal?“ zajímalo Hermionu, jakmile Ron ukončil svou tirádu na démonické sestry.

„Jak kdo udělal co?“ nechápal Harry. Opravdu tentokrát neměl ponětí, na co naráží.

Hermiona podrážděně vzdychla. „Jak Malfoy proklel ten potlouk?“

„Myslíš, že ten potlouk proklel Malfoy?“ ujišťoval se Harry opatrně. „To já jsem ho přece vyhodil do povětří.“

„Taky to byla pořádná šlupka,“ zasmál se Ron. „A viděl jsi ten Malfoyův výraz? K nezaplacení.“

„Ten potlouk tě pořád pronásledoval,“ vysvětlila Hermiona. „Musel být očarovaný, a kdo jiný by z toho těžil, když ne Malfoy?“

„Jak víš, že pronásledoval Harryho?“ podotkl Neville hlasem rozumu. „Co se Harry ukázal, hrálo se už jen pět minut. Kde jsi vůbec byl, Harry?“

„Na záchodě,“ umlčel ho Harry.

„Čtyři hodiny?“ nevěřil Neville.

„Když musíš…“ pokrčil Harry potutelně rameny.

„Blé!“ přerušila ho Hermiona. „No tak! A jsem si stoprocentně jistá, že ten potlouk Harryho pronásledoval. Ale přitom madame Hoochová před zápasem všechny míče kontrolovala a byly v pořádku.“

„Počkej… Ona kontroluje míče proti neoprávněnému zásahu vlastní hůlkou?“ zeptal se Harry.

Hermiona se na něj odměřeně podívala. „Jistěže. Jak jinak by to dělala?“

„Sakra. A moje motácká teorie je v troskách…“ zamumlal Harry.

Hermiona nerozuměla. „Co-?“

„To je jedno,“ mávl Harry rukou. Asi se jim nezmínil o své teorii z loňského roku, kdy pokládal madame Hoochovou za motáka, protože nepoužila magii ani na tak důležitou činnost jako zastavit Nevillův pád během první hodiny létání. „Doopravdy si myslíš, že by Draco byl schopný začarovat potlouk? Všechny famfrpálové míče mají několik vrstev ochran proti manipulaci, čímž jsou magií téměř nedotknutelné. Draco je jenom druhák. Já sám jsem obecně považován za génia – Merlin ví proč – a stejně pochybuju, že bych s tím potloukem zvládl něco udělat.“

„Tak jak mi teda vysvětlíš, co se stalo?“ dožadovala se Hermiona s rukama založenýma na hrudi.

„Nevraživý domácí skřítek?“ navrhl Harry.

„Myslel jsem, že tě domácí skřítci milují. Vždyť tě přece adoptovali,“ namítl Ron.

Hermiona ho umlčela pohledem. „Vůbec nepomáháš.“

Ron pokrčil rameny. „Psali to v Jinotaji.“

Hermionin pohled hlásal, s jakou chutí by jej zaškrtila.

„Co?“ bránil se Ron. „Dostal jsem předplatné zdarma, když jsem vyhrál jejich Křížovku neobvyklých stvoření. Bylo to fakt super. Věděli, kdo ji vyluštil jako první, protože jakmile jsi byl hotový, poklepal jsi na to hůlkou a řekl ‚Odevzdávám‘, a když jsi to měl dobře, zeptalo se tě to na jméno a poslalo ho do redakce.“

„Ale vždyť je to snůška nesmyslů!“ zaúpěla Hermiona.

„Jestli se vy dva zase hodláte hádat, mohl bych se vrátit zpátky na oslavu?“ zeptal se Neville. Ignorovali ho, tak se obrátil na Harryho.

„Klidně jdi,“ řekl mu Harry. „Tohle může chvíli trvat.“

„Jdeš taky?“ zeptal se Neville. „Nebo to budeš zhoršovat svými komentáři a připomínáním dalších příhod, kvůli kterým se budou hádat donekonečna?“

„Jakkoliv lákavě to zní, tak ne,“ zavrtěl Harry hlavou. „Jdu spát.“

„Už?“ Nevilla to pochopitelně překvapilo. Harry málokdy zalezl do postele před půlnocí a teď bylo teprve půl jedenácté.

„Čeká mě ještě setkání s nevraživým domácím skřítkem, vzpomínáš?“

„Myslel jsem, že si děláš srandu,“ řekl Neville mírně.

„Nedělám,“ ujistil ho Harry. „Teda aspoň ne ohledně toho domácího skřítka. Ve skutečnosti je mnou trochu posedlý, ale jednou se nechal probodnout místo mě, takže na něj kvůli tomu nebudu křičet.“

„Jak myslíš,“ usoudil Neville, zamířil ke stolu s občerstvením a zamával na Ginny.

Když Harry dorazil do ložnice, spatřil Dobbyho, jak na něj čeká na jeho posteli.

„Ahoj, Dobby,“ promluvil mile ve své nejlepší imitaci Brumbála. Strávil hodiny jejím zdokonalováním před zrcadlem, ale nehledě na to, jak moc se snažil, nikdy se mu nepodařil ten třpyt očí, který dodával onomu výrazu tu správnou jiskru. Možná to byl jen vedlejší účinek používání nitrozpytu?

Velmi nervózní Dobby měl na krajíčku. „Harry Potter se vrátil do školy.“

„Řekl jsem ti, že se vrátím,“ připomněl mu Harry. „A neodejdu, ať se pokusíš o cokoliv. Ukradnout auto Ronova táty, abychom dohonili bradavický expres, byla spíš zábava. A ten potlouk byla jenom drobná nepříjemnost, ale i kdybys mě vážně dohnal k odchodu, stejně bych to nakonec neudělal. Víš proč?“

Dobby zavrtěl hlavou.

„Protože jsem tvrdohlavý jako mezek a nejspíš bych to vzal jako výzvu,“ konstatoval Harry věcně.

„Harry Potter nerozumí!“ protestoval zoufale Dobby. „Dobby slyšel o velkém Harry Potterovi a o tom, co už dokázal. Harry Potter je hodný na všechny tvory a domácí skřítci Harry Pottera milují. Harry Potter nesmí zůstat v Bradavicích a být zabitý! Musí odejít a pokračovat v konání dobra!“

Harry shledal Dobbyho souhrn poněkud přehnaně velkorysým, ale to byl celý Dobby. „Podívej,“ řekl mírně Harry, „vím o deníku. Vím o baziliškovi. Vím, kdo má deník teď, a vím, že mě do toho chce zatáhnout. Taky vím, jak zničit jak ten deník, tak toho hada, a jsem si docela jistý, že vím, jak zastavit toho muže. Vážím si tvé péče, ale zvládnu se o sebe postarat.“

„Dobby nemá pochyby, že to Harry Potter zvládne, ale Dobby nerad riskuje a nechce ztratit tak skvělého a mocného kouzelníka. Dobby nevěděl, že velký Harry Potter je tak chytrý!“ vysypal ze sebe Dobby a do očí mu znovu vhrkly slzy.

„Dobře, dobře…“ vzdychl Harry odmítavě. Zaslechl kroky. Někdo přicházel. Avšak zrovna když chtěl Dobbymu říct, aby odešel, něco ho napadlo. „Počkej… Nenakázal ti Draco, aby ses nepokoušel zachraňovat mi život nebo mě vystrnadit z hradu?“

K Harryho překvapení nasadil Dobby uličnický výraz. „Dobby se nesnažil zachránit velkému Harry Potterovi život, ani ho poslat pryč z Bradavic. Dobby se snažil Harry Potterovi zlomit ruku.“

A s tím zmizel.

Harry to stvoření rozhodně podcenil.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre


Re: Kapitola 17. Od: JSark - 15.11. 2018
Dumbledorove žiariace očičká ako vedľajší účinok legilimencie, to je geniálny nápad. :D Dobbyho a jeho vynaliezavosť v obchádzaní príkazov jednoznačne podcenil. Hrubo. Som zvedavá, čo vymyslí nabudúce.
Re: Kapitola 17. Od: martik - 24.11. 2018
Brumbál by svýma očima mohl osvětlovat Václavské náměstí. A Dobby mě taky pobavil. Děkujeme, JSark.

Re: Kapitola 17. Od: sisi - 15.11. 2018
Děkuji za krásný překlad, moc mě baví, že je všechno úplně jinak, to jak Harry v komnatě sbíral hadí svlečky, aby je prodal na černém trhu a tím zvýšil hodnotu svých aktiv, to je silné kafe. Ale popravdě jsem nad tím vždycky přemýšlela, že těch kůží za tisíc let musí být celkem hodně, tak proč ne? Teď bude potřebovat kapku baziliščího jedu, ale nemusí přece hadího krále hned zabíjet. Takovou příležitost by měl dostat Zlatoslav ( Zlatovlas) :-DD, aby aspoň jednou mohl napsat knihu o vlastním dobrodružství. No a v komnatě by mohli udělat bazén a zavést výuku plavání. Aspoň pro zmijozelské. Cedrik a kamenná Cho - námět pro legendu. ? ;) ;)
Re: Kapitola 17. Od: martik - 24.11. 2018
Na souboj s baziliškem dojde už brzy, tak uvidíme, jak se Zlatovlas zapojí. Díky, sisi.

Re: Kapitola 17. Od: denice - 13.11. 2018
Super kapitola, moc se mi líbilo, že hvězdné momenty tu měly obvykle vedlejší postavy - Cedrik, který má Harryho už tak trochu přečteného, fantastická Lenka a velmi pohodový Neville, ten už taky ví své. A nakonec Dobby, který Harrymu taky docela vypálil rybník :-) Díky.
Re: Kapitola 17. Od: martik - 24.11. 2018
Cedrik je téměř jasnozřivý, Lenka je Lenkou a Neville je má svým způsobem taky přečtené. No a Dobbyho přistup mě dostal do kolen. Děkujeme, denice.

Re: Kapitola 17. Od: Jacomo - 13.11. 2018
Pořád je to děsná hlína a pak Harry o Dobbym řekne: "Ve skutečnosti je mnou trochu posedlý, ale jednou se nechal probodnout místo mě, takže na něj kvůli tomu nebudu křičet.“ A já jsem na měkko. Ach jo. Ale tohle je AU, takže určitě všechno dobře dopadne! ) Díky, Ani, arabesko a martiku!
Re: Kapitola 17. Od: martik - 24.11. 2018
To jsou ty dvě roviny, které si tolik užívám. Tu lehkovážnost i tu tvrdou realitu. Děkujeme, Jacomo.

Re: Kapitola 17. Od: zuzule - 13.11. 2018
To ho sakra podcenil :D Dekuju!!
Re: Kapitola 17. Od: martik - 24.11. 2018
Mně až smíchem vytryskly slzy :-D Také děkujeme.

Re: Kapitola 17. Od: Sebelka - 13.11. 2018
Děkuji za další geniálně zábavnou kapitolu a už teď se moc těším na pokračování. Všechny jste super překladatelé. Děkuji.
Re: Kapitola 17. Od: martik - 24.11. 2018
Dalšího dílku se bohužel dočkáte až po adventu. Děkujeme za pochvalu.

Prehľad článkov k tejto téme:

Sarah1281: ( Online překlady )12.04. 2021Kapitola 50.
Sarah1281: ( Online překlady )06.04. 2021Kapitola 49.
Sarah1281: ( Online překlady )30.03. 2021Kapitola 48.
Sarah1281: ( Online překlady )23.03. 2021Kapitola 47.
Sarah1281: ( Online překlady )09.03. 2021Kapitola 46.
Sarah1281: ( Online překlady )02.03. 2021Kapitola 45.
Sarah1281: ( Online překlady )05.01. 2021Kapitola 44.
Sarah1281: ( Online překlady )17.11. 2020Kapitola 43.
Sarah1281: ( Online překlady )10.11. 2020Kapitola 42.
Sarah1281: ( Online překlady )25.08. 2020Kapitola 41.
Sarah1281: ( Online překlady )15.06. 2020Kapitola 40.
Sarah1281: ( Online překlady )02.06. 2020Kapitola 39.
Sarah1281: ( Online překlady )19.05. 2020Kapitola 38.
Sarah1281: ( Online překlady )05.05. 2020Kapitola 37.
Sarah1281: ( Online překlady )21.04. 2020Kapitola 36.
Sarah1281: ( Online překlady )07.04. 2020Kapitola 35.
Sarah1281: ( Online překlady )24.03. 2020Kapitola 34.
Sarah1281: ( Online překlady )10.03. 2020Kapitola 33.
Sarah1281: ( Online překlady )25.02. 2020Kapitola 32.
Sarah1281: ( Online překlady )11.02. 2020Kapitola 31.
Sarah1281: ( Online překlady )28.01. 2020Kapitola 30.
Sarah1281: ( Online překlady )14.01. 2020Kapitola 29.
Sarah1281: ( Online překlady )26.11. 2019Kapitola 28.
Sarah1281: ( Online překlady )19.11. 2019Kapitola 27.
Sarah1281: ( Online překlady )29.10. 2019Kapitola 26.
Sarah1281: ( Online překlady )23.06. 2019Kapitola 25.
Sarah1281: ( Online překlady )02.06. 2019Kapitola 24.
Sarah1281: ( Online překlady )19.05. 2019Kapitola 23.
Sarah1281: ( Online překlady )05.05. 2019Kapitola 22.
Sarah1281: ( Online překlady )23.04. 2019Kapitola 21.
Sarah1281: ( Online preklady )02.04. 2019Kapitola 20.
Sarah1281: ( Online preklady )19.03. 2019Kapitola 19.
Sarah1281: ( Online preklady )03.02. 2019Kapitola 18.
Sarah1281: ( Online preklady )13.11. 2018Kapitola 17.
Sarah1281: ( Online preklady )30.10. 2018Kapitola 16.
Sarah1281: ( Martik )02.10. 2018Kapitola 15.
Sarah1281: ( Online preklady )18.09. 2018Kapitola 14.
Sarah1281: ( Online preklady )14.08. 2018Kapitola 13.
Sarah1281: ( Online preklady )03.07. 2018Kapitola 12.
Sarah1281: ( Online preklady )15.05. 2018Kapitola 11.
Sarah1281: ( Martik )08.05. 2018Kapitola 10.
Sarah1281: ( Online preklady )14.01. 2018Kapitola 9.
Sarah1281: ( Online preklady )07.11. 2017Kapitola 8.
Sarah1281: ( Online preklady )26.09. 2017Kapitola 7.
Sarah1281: ( Online preklady )19.09. 2017Kapitola 6.
Sarah1281: ( Online preklady )15.08. 2017Kapitola 5.
Sarah1281: ( Online preklady )25.07. 2017Kapitola 4.
Sarah1281: ( Online preklady )20.06. 2017Kapitola 3.
Sarah1281: ( Online preklady )30.05. 2017Kapitola 2.
Sarah1281: ( Online preklady )17.05. 2017Kapitola 1.
. Úvod k poviedkam: ( Online preklady )12.05. 2017Úvod