Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 1.

Hubený chlapec drobného vzrůstu se v panice hnal dolů po kamenném schodišti, které zjevně hodlalo změnit místo svého původního vyústění na třetím podlaží. Jestli se to stane, bude se muset vrátit a jeho zpoždění ještě naroste.

Jakmile si to uvědomil, vyšvihl se na kamenné zábradlí a v okamžiku, kdy se schodiště těžkopádně pohnulo, vymrštil se do vzduchu. Spoléhal na svoji magii, že před dopadem na podestu ve druhém patře jeho skok zpomalí na přiměřenou rychlost, a připravil se na kotoul, jak se to naučil při mnoha pádech z koštěte.

V duchu slyšel své nejlepší kamarády brblat, že se pokouší zlámat si vaz. Ale opravdu by nevadilo, kdyby se na schodišti přizabil – bylo by to lepší než osud, který jej čeká, protože nedostal svůj zadek do podzemí už před pěti minutami.

Harry měl zpoždění na hodinu lektvarů.

Opět.

Byl si jistý, že tentokrát Snape splní svoji hrozbu a použije ho jako přísady do lektvarů. Běžel po schodech za gobelínem. Jakkoliv se snažil, nedokázal si zapamatovat zaklínadlo na narovnání schodiště, které se ho Hermiona snažila naučit.

Sklouzl za roh u hrbaté čarodějky a pak kolem záchodku Ufňukané Uršuly. Za šíleného běhu v duchu proklel Rona, že se neobtěžoval před odchodem z ložnice jej probudit.

Konečně dorazil do kamenné chodby vedoucí ke Snapeovu podzemí. Dveře byly stále otevřené, což znamenalo, že hodina ještě nezačala. Harry se párkrát nadechl a pokusil se co nejnenápadněji vejít.

Učebna byla prázdná.

Harry si ve vteřině uvědomil, že je sobota. Zbytek třídy byl v Prasinkách, ale Harry měl trest se Snapem. Alespoň doufal, že to je Snape.

Pohlédl na svoje ruce, které stále krvácely od ran, které ho donutila vyřezat si Dolores Umbridgeová. I když je měl rozmočené výtažkem z hrbouna, rány se neuzavřely. Všiml si, že krev mu prosákla pravým rukávem. Drobné kapky se rozstříkly podlaze.

„Dovolte, Pottere, podívám se.“

Vedle něj se objevila profesorka McGonagallová. Harry ji před chvilkou zahlédl v chodbě v její kočičí podobě.

„Víte, James byl úplně stejný,“ poznamenala, zatímco mávala hůlkou nad ranami. „Nedokázal lhát, ani kdyby mu to mělo zachránit život.“

Krev přestala kapat na podlahu.

„Děkuji vám, Minervo,“ skočil jí do řeči Snapeův hlas právě ve chvíli, kdy Harry začínal doufat, že si svůj trest měl odsloužit u ředitelky své koleje. Byla přísná, ale stejně jako Brumbál nikdy nepoužívala tresty, které by mohly zanechat trvalé jizvy.

Snape na druhou stranu…

„Trvalé jizvy, Pottere?“ ušklíbl se Snape.

Sakra. Copak to řekl nahlas? Podstrčili mu drmolivý dryák? Přišel sem dolů, aby mu Snape mohl dát protilátku?

„Vlastně, Pottere, doufal jsem, že si spolu promluvíme.“ Harry zíral na Snapea, který se usmíval a opíral o stůl. Ten výraz si nesl trochu ironický nádech, ale jeho obvyklá ohavnost chyběla.

Harry se opět rozhlédl po učebně. McGonagallová zmizela, mohla však stát hned za dveřmi. Uvědomil si, že se zčistajasna objevili v jejím kabinetě. Ne – byla to Brumbálova kancelář. Snape se opíral o ředitelův stůl.

Harry začal šátrat po kapsách pro hůlku. Za Snapem se obrovský had Nagini chystal vyrazit k útoku.

„Profesore!“ vykřikl Harry. „Ustupte!“ Namířil hůlku, ale netušil, které kouzlo použije.

V tu chvíli hada probodlo zelené světlo. Utekl, měl teď šest nohou. Neškodný hmyz.

Harry otevřel oči do tmy. Ginny ležela vedle něj a zlehka dýchala. Harry přes sebe přetáhl deku a přemlouval srdce, aby se zpomalilo. Už to bylo dlouho, kdy měl jeden z těchto snů.

Po pár minutách převalování a neúspěšných pokusů o nalezení pohodlné polohy si povzdechl. Vstal a kvůli nočnímu chladu si natáhl ponožky. Ze stolku popadl hůlku a brýle.

„Všechno v pořádku, Harry?“ zašeptala Ginny.

„Jo. Sen,“ odpověděl tiše.

„Potřebuješ mě?“ Ginny se potýkala s vlastní várkou snů.

„Ne, jsem v pohodě.“ Harry pomyslel na to, co mu před pár dny o této frázi řekl Dudley. „Jen zkontroluju děti.“ Ten zvyk trval už několik let. Nic neodehnalo noční můru spolehlivěji, než pohled na děti v pokojném spánku.

V nočním světýlku zaznamenal, že Lily opět spala napůl mimo postel s dekou odkopanou. Ginny poznamenala, že to má po Fredovi a Georgeovi. Tolik energie, že nikdy nevydržela v klidu, ani ve spánku. Harry hodil deku zpět na postel a usmál se, když si ji Lily kolem sebe natáhla jako kuklu.

Za ním se cosi kradmo pohnulo. Obrany domu se nespustily, takže si Harry byl jistý, co… kdo… to je. Pomalu se otočil a neverbálním Lumos rozsvítil hůlku.

Jejich nový syn v pěstounské péči, Tim, se od světla vyděšeně odtáhl. „Promiňte, pane Pottere,“ zašeptal.

Harry se na chlapce usmál. „Ahoj. Nemůžeš spát?“ Čekali, že se u Tima budou projevovat známky zvláštního chování. Harry zjistil, že jednou z nich bylo toulání se po domě v nočních hodinách. Požádal Kráturu, aby na chlapce dohlédl, ale nenápadně, a aby vzbudil jeho nebo Ginny, kdyby se zdálo, že je potřebuje. „Můžeš jít spát, Kráturo,“ pobídl Harry. Věděl, že starý skřítek bude někde poblíž. „Zůstanu s Timem.“

„Nemusíte, pane Pottere,“ reagoval Tim poplašeně. „Jsem v pohodě. Krátura mi jen podal trochu vody a potřeboval jsem na záchod. Slibuju, že se hned vrátím do postele a nebudu otravovat.“ Mezi větami Tim téměř nedělal pauzy. Vlastně byl zázrak, když skutečně promluvil.

Harry si povzdechl. Nedokázal chlapce přimět, aby mu říkal jinak než pane Pottere. „Nechtěl bys hrnek horké čokolády?“ zeptal se jemně. „Zrovna jsem si šel udělat.“

Chlapec ztěžka polknul. Léčitelé mysli Potterovy varovali, že Tim se hodně bojí mužů. A protože Timova matka měla s muži ‚nestabilní vztahy‘, doporučili, aby pěstouni měli dobře fungující rodinu.

Typické podhodnocení léčitelů mysli, napadlo Harryho.

Natáhl k Timovi ruku a ten ji s jistou zdráhavostí přijal. Harry se pousmál, když si všiml, že chlapec drží medvídka, kterého mu dal té noci, kdy ho převzali do péče. Sotva kdy ho opustil.

Harry odvedl chlapce do kuchyně. Krátura zjevně slyšel Harryho návrh, protože na tác na stole položil vše na přípravu horké čokolády včetně lahvičky s uklidňujícím lektvarem a bezesným spánkem (oboje v dospělém i dětském dávkování).

„Děkuji ti, Kráturo,“ pravil Harry. „Už běž do postele. Vyspi se.“

Krátura se poklonil a odkradl se do svého přístěnku.

Harry použil hůlku, i když by čokoládu jinak asi udělal ručně. Léčitelé mysli jim však řekli, že je důležité, aby si Tim zvykl na každodenní používání magie. Zvážil uklidňující lektvar, ale Tim se nezdál příliš rozrušený, jen nervózní a bojácný.

No, tak to jsme dva. Setkání oné noci s Dudleym, vyslechnutí (a čtení) Dudleyho pohledu na jejich dětství, a pak přijetí malého Tima do péče v Harrym znovu probudilo pocity, o kterých roky nepřemýšlel.

Než s Ginny zažádali o pěstounské oprávnění, museli toto všechno probrat během jejich sezení a kurzů s léčiteli mysli. Jelikož sám pocházel z násilnického domova, Harry si dobře uvědomoval, že pěstounské dítě by v něm mohlo vyvolat některé otázky.

Na druhou stranu šlo o zdravou ventilaci jeho zachráncovského komplexu.

Podal chlapci ‚ne tak horkou‘ čokoládu. Porovnal napětí toho cvrčka a jeho ostražité chování s vlastními dětmi v jeho věku a ve stejné situaci. James by šťastně štěbetal, kdyby měl tátu jen pro sebe. Al by se dožadoval příběhu. Lily by trvala na tom, že se Krátura připojí k čajovému dýchánku a Krátura by se převlékl do své nejlepší utěrky určené pro tyto příležitosti.

Tim jen rozvážně Haryryho sledoval a upíjel horkou čokoládu.

Z kredence Harry přivolal plechovku sušenek. Položil je na stůl a přistrčil k Timovi. Jakmile si chlapec jednu váhavě vzal, také si nabídl.

„Měl jsi špatný sen?“ zeptal se.

Tim přikývl, ale víc neřekl.

„Hm, já taky,“ pronesl Harry vážně. To dítě bylo tak naprosto nedětské, že byl Harry poněkud v rozpacích.

Chlapec odložil na stůl prázdný hrnek.

„Zítra půjdeme ven,“ vzpomněl si Harry na nadcházející výlet. „Pamatuješ si na Hermionu a Dudleyho? Budou tam. A pár dalších lidí.“ Harry doufal, že to na Tima nebude moc zážitků najednou.

Chlapec chvíli neodpovídal. „Nemusíte mě zamykat, pane Pottere,“ zašeptal nakonec a zaváhal nad dalšími slovy. „Umím se držet stranou. Možná bych mohl pomoci Kráturovi nebo…“

Harry si povzdechl a představil si Ginnyinu tvář, až se to doslechne. Za posledních pár dní Tim již řekl pár věcí, kvůli kterým Ginny zbledla a opustila místnost. „Ne, Time,“ přerušil jej Harry jemně. „Myslel jsem, my půjdeme ven. Celá rodina.“

V Timových očích zableskl strach a smutek a kousl se rtu. „Aha, takže berete Kráturu?“

„Ne. Krátura je rodina, ale teď i ty,“ vysvětloval Harry trpělivě. Matně si vzpomínal, že v prvním roce v Bradavicích byl stejný. Vzpomínal si, jak se Rona ptal, jestli opravdu dostává vánoční dárky. Jistě, když nastoupil do Bradavic, bylo mu jedenáct a ne sedm. Tim byl drobný a zřejmě trpěl různými poruchami vývoje a léčitelé se stále snažili rozhodnout, jestli mentálního nebo fyzického. Harry si nebyl jistý, jestli vědět to věci zlepší nebo zhorší.

„Myslíte… myslíte, že půjdu i já?“ Timovy oči se obrovsky rozšířily.

Harry se usmál. „Ano, a určitě se budeš bavit. Lily ti chce všechno ukázat.“ Lily, k Harryho a Ginnyině velkému potěšení, brala svoji novou roli velké sestry velmi vážně. Samozřejmě tomu pomohlo, že na podzim Lily nastoupí do Bradavic. S vyhlídkou na obdržení hůlky většina kouzelnických dětí odmítla rozmazlování, které se dostávalo Timovi, s tím, že je dětinské. Také pomohlo, že Tim u Lily povzbuzoval její sklon dohlížet na druhé.

„Aha.“ Nezdálo se, že by chlapec chtěl pokračovat. Možná ze strachu, že řekne něco špatně a Harryho rozzlobí. Po Jamesově a Alovu dovádění však existovalo jen málo věcí, které by mohl provést, aby Harryho navztekal. Podráždit a naštvat možná, ale ne rozvzteklit.

„Tak pojď,“ natáhl ruku Harry. „Vrátíme tě do postele.“

Tim jej tentokrát chytl poněkud méně zdráhavě. Harry si také všiml, jak popadl tři nebo čtyři sušenky z plechovky a kradmo je schoval do kapsy.

Krátura jim nedávno oznámil, že chlapec si odkládá jídlo pod postel. Krátura a Ginny se neuskladněného a zkaženého jídla báli, ale Harry věděl, co Tim dělá. Požádal Kráturu, aby pod postelí neuklízel, že se o to postará. A teď nastala vhodná doba.

„Hele, Time?“ oslovil ho Harry, když vyšli ztmavlé schodiště k chlapcovu pokoji. „Ty sušenky ti v kapse pěkně ztvrdnou.“

Tim se zastavil. Harry sestoupil pár schodů a obrátil se k chlapci. Ve světle Harryho hůlky vypadal ohromeně.

„Víš, že si kdykoliv můžeš cokoliv vzít z kuchyně,“ pokračoval Harry nenuceně. „Nebo říct Kráturovi.“ Opět se rozešel i s chlapcem v patách. „Ale jestli to pro tebe bude snazší, můžu ti zařídit do tvé ložnice skříňku na jídlo. Můžu ji začarovat tak, aby ho udržela čerstvé. Jen nechci, aby nějaké zbytky přilákaly myši, víš?“

Po otevření dveří do pokoje Tim okamžitě skočil do postele a obezřetně Harryho sledoval. Ten vytáhl jedno z podlahových prken – najednou se mu vybavilo, jak sám schovával věci u Dursleyů. Pár švihů hůlkou a vytvořil skrýš na potraviny spolu se stázovým kouzlem. Cokoliv se vloží dovnitř, vydrží čerstvé a nepřitáhne pozornost myší ani brouků. Natáhl ruku pro sušenky v Timově kapse, které mu byly zahanbeně podány. Pak namířil hůlku pod postel a přivolal schovanou tašku.

Chlapec vypískl na protest. Harry se ho pokusil uklidnit: „Je to v pořádku. Jen jsem chtěl přendat jídlo.“ Vylovil další sušenky, jablko, vařenou mrkev, půl sendviče, trochu sýra a další drobnosti. S bodnutím u srdce si uvědomil, že kromě sušenek se nic z toho nedalo nazvat ‚pamlsky‘. Tim trpěl všežravostí dítěte, kterému není neznámé hladovění. Ani jednou nepožádal o jídlo, ani ho neodmítl, nijak se nevyjádřil, co mu víc chutná. Jedinou výjimkou bylo velké množství čokoládových sušenek, které si pravidelně bral.

Harry vložil potraviny do zdokonaleného úkrytu a prkno položil na jeho vrch. „Tak. Teď můžeš jíst, kdykoliv budeš chtít a nemusíš zdolávat celou tu štreku do kuchyně. Jenom si nenadrob do postele.“ Harry si v duchu poznamenal, aby na skrýš upozornil Kráturu, a možná bude dobré průběžně kontrolovat, že ve skrýši pořád má něco na zakousnutí.

Pak se podíval na další věci v tašce, na pár hraček, které Tim dostal od zaměstnanců u svatého Munga. Chlapec vyrazil kupředu s rukou vztaženou, ale jen vyděšeně skočil zpět, když k němu Harry vzhlédl.

Taška ukrývala fotoalbum. Bylo staré, zaprášené a Harry přesně věděl, odkud je.

Z jeho pracovny.

Z jediného místa, kam děti neměly dovoleno chodit a i Ginny klepala, než vstoupila. Z jediného místa, kam Tima požádal, aby nechodil.

Harry ten předmět zvedl. Byly v něm fotografie rodičů, Siriuse, Remuse a i pár, které se do jeho vlastnictví dostaly po přečtení poslední vůle Severuse Snapea. Byl na nich profesor a Harryho matka, Lily.

„Promiňte, promiňte.“ Tim se přikrčil za vztaženýma rukama, než mohl Harry něco udělat.

To schoulení zbavilo Harryho jakéhokoliv popudu ke křiku. Naposledy jej to nutilo takto hulákat v létě, když James sebral bez dovolení Harryho koště (nejnovější model Bouřňáka). Tehdy syna otcovo ječení rozrušilo. Tima by zničilo.

Dlouze se nadechl, aby zvládl rozčilení (léčitelka mysli by byla pyšná). Tim hrůzou málem hyperventiloval.

Harry vydechl a v duchu počítal do desíti. Promluvil, až když si byl jakž takž jistý, že nebude znít podrážděně. „Toto si vezmu zpět. Pokud se budeš chtít podívat na věci v mé soukromé pracovně, musíš se zeptat. Jinak to opravdu od tebe nebude slušné.“ Harry si uvědomil, že zní jako Remus. Remusovy mírné protesty měly vždy větší váhu než výbuchy hněvu jiných. „A teď už musím do postele.“ Harry se předklonil a poklepal Timovi na polštář. „Tak pojď, lehni si,“ pobídl bezradného, vyděšeného chlapce, který se rozechvěle položil.

„Pokud budeš něco potřebovat, zavolej mě nebo tetu Ginny, ano?“ zašeptal Harry a přikryl ho. S ukradením alba z poličky se vypořádají zítra.

Harry se schoulil u Ginny. Byl tak unavený, že se ani nenadál a už spal. Ve snu se vrátil do ředitelovy pracovny.

„Ohromující, jak děti vždy udělají to jediné, co nechcete, aby udělaly,“ prohodil Snape sardonicky.