Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 3.

Tim a Lily se drželi za ruce a následovali Ginny do podzemí. Harry jim šel v patách.

Vždy se držel za rodinou a měl ji na dohled. Hlídal jim záda. Bystrozorský trénink jen povzbudil jeho vlastní přirozenou ostražitost (nedala se nazývat paranoiou, když po něm doopravdy šli). Pořád v duchu slyšel Moodyho refrén, i po těch letech – neustálá ostražitost!

Lily sršela nadšením. Poprvé ji vzali do metra a těšila se na setkání s novou sestřenicí.

Tim s podzemní dráhou neměl žádné problémy. Přiznal, že ho tam máma častokrát brala, asi aby uklidnil Ginny, která se bála, že by mu jejich první rodinný výlet mohl způsobit trauma. Chlapec jen pokrčil rameny a prohodil, že občas šel i sám, když musel vyzvednout máminy ‚léky‘.

V té chvíli Ginny ztěžka polkla, nervózně přetřela stůl a otočila se ke dřezu, aby zakryla až moc lesklé oči. Příliš dobře si uvědomovala, na co těmi ‚léky‘ Tim odkazuje.

Hermiona Ginny a Harrymu trochu osvětlila heroin, který byl v kouzelnickém světě prakticky neznámý a na nervový systém kouzelníka neměl žádné účinky. Jen pár lektvarů potřebovalo jako základní složku Papaver somniferum, ale jestliže nebyl aktivován lektvaristou, uživatelova magie jeho efekt potlačila.

Samozřejmě kouzelníci znali víc než pár lektvarů, na kterých by se mohli stát závislými jako Timova máma na mudlovských drogách. Všechny neřesti mudlovského světa měly u kouzelníků svůj ekvivalent.

Tim byl dnešního rána neklidný, ostražitý a opatrný. Před snídaní vyšel potichu z pokoje a rychle seběhl schody, jen aby prchnul do relativního bezpečí Lilyiny přítomnosti a zcela se vyhnul Harrymu. Patrně čekal trest za vloupání se do pracovny. Viděl, jak tam Harry album vrátil a pak místnost kouzlem zamkl.

Harrymu by nezáleželo na tom, kdo do jeho pracovny vstoupí, kdyby tam neměl zamknuté nebezpečné předměty. Většinou šlo o knihy, které potřeboval k práci, a pár amuletů získaných oddělením pro uplatňování kouzelnických zákonů. Ty věci měly vlastní ochrany, ale Harry je nechtěl mít v ložnici.

Při snídani Tim své pěstouny bázlivě sledoval a držel se u Lily. Harry s ním chtěl promluvit, ukonejšit ho, ale chlapec byl velice plachý a Harry se bál, že kdyby na něj zatlačil, rozruší ho. Nechal tedy Lily šťastně štěbetat o chystaném výletě.

Lilyina zdánlivá nevšímavost jej však neošálila. Párkrát ji zachytil, jak střílí pohledem z něj na Tima, aby pak jen zdvojnásobila radostné tlachání. Napadlo jej, že Lily má stejné intenzivní nutkání ochraňovat bezmocné jako její matka a babičky.

Když si šel nahoru pro plášť, zaslechl za sebou na schodech dceřiny kroky. „Tati?“ zeptala se vážně, když se k ní otočil.

„Ano?“

„Má Tim problémy?“ zeptala se znepokojeně.

„Proč se ptáš?“ uhnul Harry.

„Právě se mě zeptal, jestli používáš řemen, nebo unikne jen s naplácáním?“ vysvětlila Lily. „Řekla jsem mu, že nepěstuješ bití a že u nás se jen ječí a to zvládne máma. Ale asi jsem to nějak zhoršila. Myslí si, že je ve strašlivém průšvihu.“

Harry si povzdechl a posadil se na schod. „Děkuju, žes mi to řekla. Nemá průšvih. Jen mi včera vstoupil do pracovny a já mu řekl, že to nesmí. Zapomněl jsem ji zamknout, protože vím, že ty a kluci tam sami nechodíte.“

„A on si myslí, že jsi s ním kvůli tomu ještě neskončil?“ zeptala se Lily bystře. „Tak já mu řeknu, že jo,“ zářivě se usmála, rychle tátu objala a odpelášila ze schodiště.

Zbytek rána uběhl bez potíží. Cesta do podzemí se moc nelišila od toho, co si Harry pamatoval. Když vyjížděli nahoru po pohyblivých schodech, Lily Tima starostlivě držela za ruku a zakrátko vyšli do sluncem zalitých ulic Londýna.

„Pojďte, bando,“ pohlédla Ginny přes rameno. „Měli bychom se potkat s Dudleym a Phillipem venku. Bez nás vchod neuvidí.“

Děravý kotel se nezměnil, ačkoliv starý Tom už šel do důchodu a výčep převzal jeho syn. Ginny a Harry sem často brali děti o večerech nebo v sobotu odpoledne.

Před hostincem stála Eleanor, vzrušeně vysvětlovala Phillipovi a Dudleymu, že tam jsou dveře, a hihňala se, že je nevidí.

„To jsou oni?“ vypískla Lily. „Ano?“

„Ano,“ odvětil Harry. „Dudley!“ zavolal a zamával.

Všichni tři se otočili směrem k Potterovým.

Eleanor se začervenala a zabodla zrak do země, ale Lily, stejně jako její bratři, v sobě neměla špetku plachosti. Přihnala se k Eleanor s Timem v závěsu. „Jsem tvoje sestřenice Lily!“ Eleanor to překvapilo, ale vypadala potěšeně, a tak Lily pokračovala. „Jsem tak ráda, že jsi holka! Další děti mých strýců jsou kluci – a Viktorii je osmnáct, takže je moc dospělá, aby se se mnou obtěžovala. A sestřenice Rosie je už ve škole a s Hugem je sice zábava, ale kluci prostě občas věci nechápou.“

Eleanor se usmála. „Taky jsi čarodějka?“ zeptala se nesměle.

„Jasně! A budeme ve stejném ročníku ve škole. Táta slíbil, že si dnes můžu pořídit hůlku, pokud budu chtít. Taky si ji dnes koupíš?“ vychrlila Lily.

Eleanor vzhlédla k Phillipovi a Dudleym, kteří ji láskyplně sledovali. „Můžu? Papá? Tati?“ vydechla.

Phillip si vyměnil pohled s Dudleym, usmál se a přikývl. „Dobře, drobku, jestli nám strýček s tetou ukážou, jak se dostat dovnitř a kde ji sehnat, nevidím důvod proč ne.“ Phillip vykročil a objal Ginny a pak Harryho. „Takže kudy? Eleanor tvrdí, že jsme na správném místě, ale my to nevidíme.“

Ginny se usmála a vzala Phillipa za ruku. Rozhlédla se a namířila na něj hůlku: „Muggle animadverto videlicet!“ (*)

„Páni,“ bylo zřejmé, že Phillip již vidí vývěsní štít a dveře do Děravého kotle. „Páni,“ zopakoval omámeně.

„Teď uvidíte kouzelnické věci, pokud budete s Eleanor,“ vysvětlila Ginny a kouzlo zopakovala i na Dudleym. Ten vypadal stejně omámeně jako Phillip.

„Jé,“ zvolala Lily, otočila se k Eleanor a trošku popostrčila Tima dopředu. „Zapomněla jsem. Toto je můj nový brácha Tim! Je s námi od středy.“

Tim se odtáhl od Phillipa a Dudleyho blíž k Lily.

„Ahoj Time. Už jsme se potkali, pamatuješ?“ zeptal se Dudley hlasem, který připomínal Hagridův, když mluvil na novorozené monstrum nebo na zraněného kůroleza.

Tim vážně přikývl, ale nepromluvil.

Pak všichni napochodovali do teď již viditelného Děravého kotle.

„Dobrý den, Potterovi!“ zavolal hospodský. „Weasleyovi už jsou tady. Říkali, že se s vámi setkají u Fortescuea.“

„Děkuji, Berte.“

Dudley zůstal pozadu s Harrym, zatímco Ginny vedla ostatní za hostinec a dál skrz zeď, která jim otevřela vchod do Příčné ulice. „Jak se vede Timovi?“ zeptal se Dudley tiše.

„Jak se dalo čekat. Léčitelé nejsou z jeho stavu šťastní. Je podvyživený, má mnoho podlitin, je opravdu nedůvěřivý a neustále přesvědčený, že provedl něco strašného,“ odpověděl Harry. „Hromadí jídlo. Spí skutečně špatně, ale to může být jen přechodné stadium. Upřímně, je trochu hrůzu nahánějící. Na sedmiletého je strašně tichý. Asi jsem zvyklý na tu svoji smečku, která se vyvedla po Weasleyových,“ trhl Harry hlavou k Lily, která právě vykládala Eleanor, Timovi a Phillipovi o všem, co na ulici zahlédnou. Oči mudlorozených dětí i Phillipovy se rozšířily, když zdolali zakouzlenou zeď.

„Máma a táta by to tu nenáviděli,“ poznamenal Dudley s respektem.

Ušli kousek po ulici, až nakonec promluvila Eleanor: „Tohle je lepší než… než cokoliv!“

„Potřebuju plášť!“ prohlásil Phillip, když procházeli kolem výlohy s oblečením.

Dudley se zasmál. „A kam bys ho nosil?“

„No třebas sem,“ odvětil Phillip. „Připadám si strašně neoblečený!“ Ve skutečnosti měl na sobě elegantní oděv – Phillip zjevně nebyl typ na džíny a trička, dával přednost lněným kalhotám a docela draze (ale ležérně) vypadajícím košilím. „Samet, co myslíš?“

„Co třeba modrý se žlutými hvězdami!“ ukázala na jeden Eleanor.

„Ale jistě!“ zasmál se Phillip. „Obstaráme tátovi do páru stejný, jen žlutý s modrými hvězdami. A pak navštívíme tetu Marge!“

„Odsoudili by tě za zabití, právníčku,“ ušklíbl se Dudley. „Na místě by ji trefil šlak, a jak bys tohle vysvětloval ošetřovatelkám?“

Harry si nemohl pomoci, a když zachytil Dudleyho pohled, spolu s ním se rozřehtal. Úplně viděl výraz té megery. Byl by stejný, jako když ji před třetím ročníkem nešťastnou náhodou nafoukl.

Chvíli trvalo, než se oba uklidnili. Pokaždé, když smích zkrotili, podívali se na sebe a znovu se rozchechtali. Ginny a Philip nepomáhali a pořád házeli poznámky: „Nebylo to tak vtipné.“

„Je často takový?“

„Jen když se dlouho poflakuje s mým bratrem.“

„Jestli budete pokračovat, budeme vás muset rozsadit.“

„Lidi si budou myslet, že vás pustili z blázince.“

„Lidé si budou myslet, že jste to přepískli s povzbuzovacím kouzlem.“

„Lidé si budou myslet, že jste pod parou.“

Problémem bylo, že ty komentáře jen přidávaly na veselí.

Tři děti s úžasem sledovaly dva dospěláky v záchvatu smíchu.

Nakonec, asi za dvacet minut, si Harry a Dudley utřeli oči a Harry zavrtěl hlavou. „Potkal jsi někdy tetu Marge, Phillipe?“

Phillipův úsměv zhořkl. „Jen jednou, na Petuniině pohřbu. Málem ji ranila mrtvice, když zjistila, kdo jsem. Asi bychom ji měli navštívit a postarat se o pár neuzavřených záležitostí. Jako dokončit to, co na hřbitově začalo.“

Harry přikývl a vrátil mu hořký úsměv. Ohromovalo ho, jak dobře se cítí zrovna s Dudleym, ze všech lidí na světě.

„Takže,“ navázal Dudley, „kde obstaráme hůlky?“ zeptal se a zjevně se snažil vyrovnat s ne tak docela potlačeným hihňáním.

„U Ollivandera a Láskorádové,“ prohlásil Harry pevně. „Ale nejdřív si musíte vyměnit peníze, libry neberou.“

„Neberou kreditky?“ zeptal se Phillip překvapeně. „Hádám, že už opravdu nejsme v Kansasu.“ (**)

Lily překvapeně vzhlédla: „Myslela jsem, že Kansas je v Americe.“

PP: (*) Muggle animadverto videlicet! Něco jako: Zobraz se též mudlům! Vycházíme z animadverto – obracet mysl, obracet pozornost

videlicet – je zjevno

(**) Hláška je z filmu Čaroděj ze země Oz.