Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Snapeovy vzpomínky

Kapitola 6.

Snapeovy vzpomínky
Vložené: Lupina - 05.12. 2018 Téma: Snapeovy vzpomínky
Lupina nám napísal:

Autor: paganaidd                   Překlad: Lupina         Beta: marci                 Banner: arabeska

Originál: https://www.fanfiction.net/s/6329597/6/

Rating: 13+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 6.

„Vypadáš zdrchaně, lásko,“ poznamenala Ginny, když se v neděli ráno Harry konečně vyhrabal z postele a došel na snídani. Podala mu šálek čaje a políbila jej na tvář. Tim a Lily si již nabírali Kráturovy nepřekonatelné palačinky.

Harry potěšeně zaznamenal, že chlapec dnes projevuje jakous takous chuť k jídlu. Také zaznamenal, že se pár palačinek ztratilo v ubrousku. Bezpochyby aby byly snědeny později. „Jo, špatně jsem spal,“ vysvětlil manželce. „Zase sen o Snapeovi.“

Ginny po něm loupla okem. „Špatný? Měl jsi mě vzbudit.“

Harry zavrtěl hlavou. „Ne špatný,“ pousmál se. „Ne, dal jsem si s ním panáka, věřila bys tomu?“ Jen to si Harry ze snu pamatoval. A možná něco o té příhodě s Jamesem, kdy ukradl koště.

„Panáka se Snapem?“ Ginny se zasmála. „To je neobvyklé.“

„Kdo je Snape?“ zeptala se Lily.

„Jeden z našich učitelů v Bradavicích. Během války byl dokonce i ředitelem,“ vysvětlila Ginny.

„Byl dobrý učitel?“ zajímala se dál Lily.

„Záleží na tom, co považuješ za ‚dobrý‘,“ usmál se Harry. „Svůj předmět ovládal jako nikdo jiný, ale byl opravdu přísný. A během války…“ Harry se odmlčel. Nebyl to příběh pro děti.

„Za války dělal špiona pro naši stranu,“ vysvětlovala Ginny. „Když padlo ministerstvo, stal se ředitelem. Kdyby se jím nestal on, situace tam by byla mnohem horší.“

„Víš, Ginny, s Minervou byste opravdu měly napsat tu knihu, co o ní mluvíte.“ Harry zvedl výtisk Denního věštce, který ležel na stole, a posadil se na své místo, aby se začetl.

„Takže – nějaké nápady, co budeme dnes dělat?“ zeptala se Ginny obecně do prostoru.

„Rád zůstanu doma,“ odpověděl Harry.

„Můžeme jít do Doupěte,“ navrhla Lily s nadějí.

Harry přes noviny sledoval Tima. Chlapec vzhlédl, nadechl se k odpovědi, ale pak pusu zase zavřel. A opět namířil zrak dolů.

„Ano, Time?“ pobídl jej Harry. „Chtěl bys něco podniknout?“ Bylo by dobrým znamením, kdyby chlapec skutečně o něco požádal.

„S mámou jsme o nedělích chodili za babi,“ nadhodil tiše.

„Tvojí babi?“ Ginny koukla na Harryho. Toto bylo poprvé, co slyšeli o dalším příbuzném kromě matky. „Kde bydlí?“

Tim trochu zčervenal. „No, vlastně už nebydlí nikde. Žil jsem s ní, ale máma říkala, že odešla do nebe, tak jsme ji chodili navštěvovat na místo, kam uložili, co z ní zbylo.“

„Ach. Navštěvovali jste její hrob?“ zeptal se Harry jemně.

Tim přikývl a opět zabodl zrak do stolu.

„Víš, kde je?“ zjišťoval Harry.

„Vím, kde nasedáme do autobusu a kde vysedáme,“ pokrčil rameny Tim.

„Tak to je začátek,“ nadchl se Harry. „Chtěl bys dnes jít?“

„Pane – tedy… Harry?“ Tim najednou vzhlédl. „Vy-vy byste chtěl jít?“

Harry se otočil k Ginny: „Ty s Lily zajdete do Doupěte a já vezmu Tima, ano?“

Ginny přikývla. „To zní dobře.“

Zanedlouho se Harry s Timem vydali na cestu. Harryho napadlo, že nejsnazší bude přemístit se k chlapcovu starému domovu a začít odtamtud.

„Time?“ Harry si klekl na jedno koleno. „Potřebujeme se přemístit. Budu tě muset držet.“ Co byl chlapec s nimi, nenechal se od Ginny nebo Harryho obejmout, proto mu Harry tyto věci raději oznamoval předem.

„Dobře,“ pokrčil Tim rameny.

Harry ho vzal do náručí a všiml si, že je na svůj věk až příliš lehký. Povzdechl si a vyšel s ním ze dveří.

„Takže, bude to trochu divné,“ varoval Tima. „Chytni mě kolem krku a zavři oči.“ Tim poslechl.

Po strašlivé minutě temného stlačení se přemístili do uličky za řadou domů. Tim Harryho škrtil a téměř začal hyperventilovat. Harry chlapce jemně uvolnil. „Už je to v pořádku, jsme tady,“ těšil ho.

Zatraceně,“ vydechl Tim.

Harry se pro sebe usmál a předstíral, že nic neslyšel. Nakonec si s hochem bude muset promluvit o slovníku, ale tuto bitvu je třeba si rozmyslet. Momentálně byl rád, že to dítě vůbec mluví.

„Mám tě dát dolů?“ zeptal se.

Tim přikývl. Lehce se chvěl.

Kráčeli k silnici. Už to bylo víc než dvacet let, kdy Harry naposledy jel autobusem, pokud nepočítá Záchranný. Nijak se to nezměnilo. Nicméně následovat Tima mu přišlo divné. Ginny si nemyslela, že je tam chlapec dokáže dovést. Podotkla, že jejich děti v sedmi letech by to nezvládly.

„Taky nemusely,“ oponoval Harry. „Překvapilo by tě, co děti dokážou, když musí.“

Ginny si jen povzdechla. „To ty asi musíš vědět, viď,“ přitakala.

Harry se trochu strachoval, že Tima zneklidní, když dorazí do jeho bývalého bydliště, ale choval se podivně klidně. Až na tu noc, kdy ho odebrali matce, ho neviděl plakat.

Nepletl si to však s nedostatkem citů. Než odešel do Bradavic, zaslechl učitele o sobě mluvit jako o ‚samostatném‘ a ‚zralém‘. Dokonce si snad vzpomínal, že jej školní zdravotnice popsala jako ‚uzavřeného‘.

Navíc byla na základce žena, která zjevně měla svá podezření ohledně jeho rodinného života. Každé pololetí si jej zavolala do kanceláře, někdy i kvůli těm nejmalichernějším důvodům. Zpětně si uvědomoval, že se snažila dostat z něj něco použitelného proti Dursleyovým. Být mudlovským dítětem, týrání by bylo viditelnější – jemu modřiny a zranění od Petunie a Vernona většinou do druhého dne zmizely.

Asi za třicet minut seděli v autobuse. Ani jeden nepromluvil. Tim vypadal, že počítá zastávky a Harry jej nechtěl vyrušit. Kdyby se ukázalo, že se honí za chropotaly, prostě se přemístí domů.

Pak Tim zmáčkl tlačítko, aby signalizoval zastavení.

Harry následoval chlapce, který cíleně kráčel ulicí, zastavil se u kostelíku a zamířil za něj. Objevil se malý, ale úhledný hřbitov. Harry je na chvíli zadržel. „Chceš donést nějaké květiny?“ zeptal se.

Tim k němu zvedl oči a pak je namířil na boty. „Máma říkala, že je to hloupé. Říkala, že jsou lepší věci než květiny, za které se dají utratit peníze.“

Harryho napadlo, zda tu otázku Tim nepovažuje za chyták. Přeformuloval ji. „Jaké květiny bys rád donesl?“

„Líbí se mi lilie,“ prozradil chlapec svým botám.

Harry se rozhlédl, vytáhl hůlku a vyčaroval kytici bílých lilií. Vybavil se mu věnec uvitý z čemeřice, který obstarala Hermiona, aby ho mohl položit na hrob rodičů té dávné noci. Nyní jim nosíval růže.

Tim s očima jako kola od vozu kytici převzal. Nepoděkoval slovy, ale pohledem, a s popotáhnutím se otočil, aby nebylo vidět, že mu vyhrkly slzy. Harry vytáhl kapesník a poklepal mu na rameno. Chlapec si nabízené mlčky převzal.

Věděl přesně, kam jde. K malému šedivému kameni až úplně vzadu, který zarůstal plevelem a nesl nápis ‚Agnes Dawnsonová‘. Nestálo na něm ani datum. Ne úplně nuzný hrob, ale jen taktak.

„Ahoj babi,“ pozdravil Tim a položil kytici na náhrobní kámen. „Promiň, že jsem nepřišel minulý týden… ani ten předtím. Máma onemocněla. Je v nemocnici a já zůstávám s jinýma lidma. Pan Potter byl hodný a vzal mě sem. Říkal, že mu můžu říkat Harry, babi, ale…“

Harry se šel posadit na kamennou lavičku, odkud na chlapce viděl a chlapec viděl na něj, ale dost daleko, aby mu dopřál soukromí. „Time?“ zavolal. „Budu tady.“

Tim vzhlédl a zamával, aby dal vědět, že slyšel, a vrátil se k jednostrannému rozhovoru. Harry se uvelebil, aby si užil sluníčka, zatímco jedním okem chlapce stále hlídal.

Po cestičce kráčel postarší muž s holí. Měl na sobě neforemný šedý svetr, který si oblékají starší mudlovští muži. „Time?“ zavolal. „Kde máš mámu, chlapče? Přišel jsi zase sám?“

Tim se otočil a na tváři mu vykvetl první upřímný úsměv, který na něm Harry viděl.

„Pane Clarku!“ vykřikl. „Nejsem sám. Máma je v nemocnici!“

Harry vstal. „Já ho přivedl. Řekl, že by občas rád navštívil babiččin hrob.“

Muž si Harryho podezřívavě prohlédl od hlavy až k patám. „Tedy budete jedním z Maryiných – ehm – přátel?“

„Ne, jsem Harry, Timův pěstoun,“ natáhl zdvořile ruku. Jelikož ten muž znal Tima, mohl mu doplnit některé mezery o jeho předchozím životě.

V mužových očích zazářilo. „Pěstoun? Takže Mary má zase problémy?“

Harry přikývl. „Znal jste Timovu babičku?“

„Ach ano,“ odvětil pan Clark a potřásl Harryho rukou. „Vyrostli jsme spolu. Agnes měla Tima od jeho dvou do loňska.“

„Kvůli Maryiným problémům?“ zeptal se Harry.

„Taktak. Nezjistili jsme, kdo je chlapcovým otcem. Když na tom Mary byla špatně, zmizela na celé dny, ale když byla čistá, vrátila se a snažila se o toho chudáčka starat jako matka. Agnes chtěla, aby to aspoň zkoušela. Pak onemocněla a Mary si jej odvedla napořád. Když Agnes umřela… No, Mary s ním prostě zmizela. Občas jsem je tu potkal. Moje žena je tady pohřbená, víte.“

„Pan Potter mi dal lilie, abych je tu nechal babičce, pane Clarku,“ pyšnil se Tim.

„To udělal? To je pěkné,“ usmál se muž, ale pak na Harryho upřeně pohlédl. „Říkal jsi Harry. Harry Potter?“

„Ano, pane,“ odpověděl Tim zmateně.

Pan Clark na Harryho ohromeně zíral: „Ten Harry Potter? Kouzelník?“

Harry unaveně přikývl a pousmál se. „Jste tedy kouzelník?“

Muž zavrtěl hlavou. „Ne. Má žena,“ ukázal holí na úhlednější hrob, „byla čarodějka, pokoj její duši.“

„Ach. Pak tedy víte o…“ naznačil Harry.

„Válce? Ano. Prakticky jsme ji měli za dveřmi. Museli jsme odejít do Kanady, protože já jsem mudla a ona byla mudlorozená,“ vysvětloval. „Nechtěl jsem, ale náš nejstarší nebyl kouzelník a v osmdesátých letech odešel do Vancouveru. Pořád nás lákal, abychom přijeli na návštěvu. No, vzali jsme ho za slovo, jakmile lidé začali mluvit o Znamení zla a krevním statutu a já nevím o čem ještě.“

Tim vypadal, že se snaží chápat, ale příliš mu to nešlo. „Jaké válce? Té v Iráku, o které se mluví v telce?“

Pan Clark shlédl na Tima. „Ne, synku. To byla tajná válka. Kouzelnická. Pan Potter je válečný hrdina.“

Opravdu?“ vykvikl Tim ohromeně.

„Takže, máte čas na trochu čaje?“ zeptal se pan Clark. „Tedy, jestli jste už uctili Agnes.“

„To zní skvěle, pane Clarku.“ Harry to považoval za dokonalou příležitost, aby zjistil víc o Timově rodině a jeho poměrech. Ani kouzelnické, ani mudlovské služby pro děti neměly o chlapci žádné detaily. „Počkejte jen minutku.“ Rozhlédl se, zkontroloval, zda se nikdo nedívá, a párkrát mávl hůlkou.

Nejdříve nechal zmizet plevel.

A pak do Agnesina náhrobku vyryl: ‚Timova milující babička‘.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: hanka - 20.01. 2024
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Libbi - 02.03. 2024
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Archivované komentáre


Re: Kapitola 6. Od: marci - 07.12. 2018
Je krásné číst ty komentáře pod každou kapitolkou - jsem moc ráda, že se povídka líbí a že Tim chytil čtenáře za srdce. :) Děkuji, Lupinko :)

Re: Kapitola 6. Od: sisi - 06.12. 2018
Lupinko, Marci, Arabesco, děkuji vám za výběr povídky a její překlad a úvodní obrázek nahoře. Je to radost číst o Harrym - dospělákovi, hlavě rodiny,který se stará o malého Tima, vzal ho na nedělní vycházku na hřbitov, očistil a doplnil náhrobek a vyplel hrobeček, dal Timovi a jeho babičce kytičku lilií, seznámil se s panem Clarkem, andělem strážným, který přišel v pravou chvíli, a dobrodružství nekončí, jedeme dál. Bude čaj a sušenky, a kdo ví, jaká překvapení. ( citrony?) Díky, děvčata, moc se mi to všechno líbí, teda s výjimkou Timovi mamičky. Na druhou stranu, to ona mu vštípila některé zásady a vzory chování, když mohla, nevedla si špatně.

Re: Kapitola 6. Od: luisakralickova - 05.12. 2018
Další parádní dílek do skládačky. Mám ráda povídky s vývojem postav a tady se mi ho zase dostává. Díky za výběr i překlad.

Re: Kapitola 6. Od: Julie - 05.12. 2018
Báječný výběr povídky, stejně jako všechno z tvé překladatelské dílny,co jsem stačila přečíst. Velmi si vážím toho, že kapitoly jdou ven každý den. Je to moje každodenní vzpruha. Děkuji!

Re: Kapitola 6. Od: Neprihlásený - 05.12. 2018
Nemůžu se už delší čas přihlásit a nebere mi to ani novou registraci, ale vězte, že čtu až se ze mě kouří a tuze se mi to líbí.

Re: Kapitola 6. Od: Sarkakotasova - 05.12. 2018
Moc se těším na další kapču. Děkuji

Re: Kapitola 6. Od: martik - 05.12. 2018
Pochmurnost hřbitova by se dokonale hodila k mé pochmurné náladě. A zase ty lilie. Naštěstí zde to není tak smutné a setkání s panem Clarkem skýtá jistou naději, že se dozvíme víc. Děkuji, Lupino a marci, za každou kapitolku a vůbec za vše.

Re: Kapitola 6. Od: miroslava - 05.12. 2018
Teeeeda! Čím víc informací, tím víc se příběh zašmodrchává. Počítám roky, vzpomínám, jestli jsem náhodou už neslyšela o nějaké Mary, no nic, počkám si na pokračování. Děkuji za skvělou kapitolu.

Re: Kapitola 6. Od: Sally - 05.12. 2018
Tak tuto poviedku by som citala kazdy den! Pockat, ved tu aj je den co den :) takze, vrela vdaka, tesim sa kazde rano na prirastok. Neviem ako ostatni citatelia, ale vo mne tento pribeh prinasa pokoj (i napriek hroznym okolnostiam, lehve depresivnom otcovi a to vsetko). Harry sa skutocne snazi a chape maleho Tima, a je to ako balzam na dusu. Som nesmierne zvedava ako sa to vyvinie, odhalsia sa vsetky suvislosti a priciny. Paci sa mi to velmi! PS: navyse kolko priestoru mame na teorie a hypotezy, juch!

Re: Kapitola 6. Od: Sebelka - 05.12. 2018
Jste skvělé. Moc krásná kapitola. Děkuji

Re: Kapitola 6. Od: Jacomo - 05.12. 2018
Vysloveně pozitivní kapitola. Harry krásně vychází s Timem, to je radost číst. A Tim víc mluví! Navíc teď máme naději, že se dozví (a my s ním) něco víc o Timově rodině. Skvělé. Prostě skvělé. Proč mám nepříjemný pocit, že se to musí někde zašmodrchat? Díky, Lupinko a Marci!

Re: Kapitola 6. Od: denice - 05.12. 2018
Dnešní kapitola má pro mě dušičkovou, trochu melancholickou atmosféru. Od Mary bylo hezké, že Tima vodila na babiččin hrob, aby jí povídal, co se za minulý týden stalo. Tenhle příběh ve mně probouzí hodně vzpomínek, je tu spousta věcí pod povrchem. Harryho i Tima mám čím dál raději. Díky.

Re: Kapitola 6. Od: margareta - 05.12. 2018
Jsem strašně zvědavá, co se Harry dozví. Možná padne zmínka i o Timově otci? Musel to být mocný kouzelník, když je chlapec tak magicky silný, jak zmínil Snape. Možná by měl někdo zajít za jeho matkou a podívat se jí do hlavy, třeba si ho pamatuje? Co když ještě žije a ani neví, že má syna? Je to čím dál zajímavější! Netrpělivě čekám na další kapitolu! A za tuhle moc děkuji!!
Re: Kapitola 6. Od: Lupina - 05.12. 2018
Timův otec bude odhalen. Ale na to si počkáme. Co se týká matky, tak to nás ještě pár odhalení čeká... Jsem zvědavá, co tomu všemu nakonec řekneš :-) Díky za komentář, margareto.

Prehľad článkov k tejto téme:

paganaidd: ( Lupina )31.12. 2018Kapitola 32.
paganaidd: ( Lupina )30.12. 2018Kapitola 31.
paganaidd: ( Lupina )29.12. 2018Kapitola 30.
paganaidd: ( Lupina )28.12. 2018Kapitola 29.
paganaidd: ( Lupina )27.12. 2018Kapitola 28.
paganaidd: ( Lupina )26.12. 2018Kapitola 27.
paganaidd: ( Lupina )25.12. 2018Kapitola 26.
paganaidd: ( Lupina )24.12. 2018Kapitola 25.
paganaidd: ( Lupina )23.12. 2018Kapitola 24.
paganaidd: ( Lupina )22.12. 2018Kapitola 23.
paganaidd: ( Lupina )21.12. 2018Kapitola 22.
paganaidd: ( Lupina )20.12. 2018Kapitola 21.
paganaidd: ( Lupina )19.12. 2018Kapitola 20.
paganaidd: ( Lupina )18.12. 2018Kapitola 19.
paganaidd: ( Lupina )17.12. 2018Kapitola 18.
paganaidd: ( Lupina )16.12. 2018Kapitola 17.
paganaidd: ( Lupina )15.12. 2018Kapitola 16.
paganaidd: ( Lupina )14.12. 2018Kapitola 15.
paganaidd: ( Lupina )13.12. 2018Kapitola 14.
paganaidd: ( Lupina )12.12. 2018Kapitola 13.
paganaidd: ( Lupina )11.12. 2018Kapitola 12.
paganaidd: ( Lupina )10.12. 2018Kapitola 11.
paganaidd: ( Lupina )09.12. 2018Kapitola 10.
paganaidd: ( Lupina )08.12. 2018Kapitola 9.
paganaidd: ( Lupina )07.12. 2018Kapitola 8.
paganaidd: ( Lupina )06.12. 2018Kapitola 7.
paganaidd: ( Lupina )05.12. 2018Kapitola 6.
paganaidd: ( Lupina )04.12. 2018Kapitola 5.
paganaidd: ( Lupina )03.12. 2018Kapitola 4.
paganaidd: ( Lupina )02.12. 2018Kapitola 3.
paganaidd: ( Lupina )01.12. 2018Kapitola 2.
paganaidd: ( Lupina )30.11. 2018Kapitola 1.
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )31.10. 2018Úvod