Autor: paganaidd Překlad: Lupina Beta: marci Banner: arabeska
Originál: https://www.fanfiction.net/s/6329597/6/
Rating: 13+
Kapitola 6.
„Vypadáš zdrchaně, lásko,“ poznamenala Ginny, když se v neděli ráno Harry konečně vyhrabal z postele a došel na snídani. Podala mu šálek čaje a políbila jej na tvář. Tim a Lily si již nabírali Kráturovy nepřekonatelné palačinky.
Harry potěšeně zaznamenal, že chlapec dnes projevuje jakous takous chuť k jídlu. Také zaznamenal, že se pár palačinek ztratilo v ubrousku. Bezpochyby aby byly snědeny později. „Jo, špatně jsem spal,“ vysvětlil manželce. „Zase sen o Snapeovi.“
Ginny po něm loupla okem. „Špatný? Měl jsi mě vzbudit.“
Harry zavrtěl hlavou. „Ne špatný,“ pousmál se. „Ne, dal jsem si s ním panáka, věřila bys tomu?“ Jen to si Harry ze snu pamatoval. A možná něco o té příhodě s Jamesem, kdy ukradl koště.
„Panáka se Snapem?“ Ginny se zasmála. „To je neobvyklé.“
„Kdo je Snape?“ zeptala se Lily.
„Jeden z našich učitelů v Bradavicích. Během války byl dokonce i ředitelem,“ vysvětlila Ginny.
„Byl dobrý učitel?“ zajímala se dál Lily.
„Záleží na tom, co považuješ za ‚dobrý‘,“ usmál se Harry. „Svůj předmět ovládal jako nikdo jiný, ale byl opravdu přísný. A během války…“ Harry se odmlčel. Nebyl to příběh pro děti.
„Za války dělal špiona pro naši stranu,“ vysvětlovala Ginny. „Když padlo ministerstvo, stal se ředitelem. Kdyby se jím nestal on, situace tam by byla mnohem horší.“
„Víš, Ginny, s Minervou byste opravdu měly napsat tu knihu, co o ní mluvíte.“ Harry zvedl výtisk Denního věštce, který ležel na stole, a posadil se na své místo, aby se začetl.
„Takže – nějaké nápady, co budeme dnes dělat?“ zeptala se Ginny obecně do prostoru.
„Rád zůstanu doma,“ odpověděl Harry.
„Můžeme jít do Doupěte,“ navrhla Lily s nadějí.
Harry přes noviny sledoval Tima. Chlapec vzhlédl, nadechl se k odpovědi, ale pak pusu zase zavřel. A opět namířil zrak dolů.
„Ano, Time?“ pobídl jej Harry. „Chtěl bys něco podniknout?“ Bylo by dobrým znamením, kdyby chlapec skutečně o něco požádal.
„S mámou jsme o nedělích chodili za babi,“ nadhodil tiše.
„Tvojí babi?“ Ginny koukla na Harryho. Toto bylo poprvé, co slyšeli o dalším příbuzném kromě matky. „Kde bydlí?“
Tim trochu zčervenal. „No, vlastně už nebydlí nikde. Žil jsem s ní, ale máma říkala, že odešla do nebe, tak jsme ji chodili navštěvovat na místo, kam uložili, co z ní zbylo.“
„Ach. Navštěvovali jste její hrob?“ zeptal se Harry jemně.
Tim přikývl a opět zabodl zrak do stolu.
„Víš, kde je?“ zjišťoval Harry.
„Vím, kde nasedáme do autobusu a kde vysedáme,“ pokrčil rameny Tim.
„Tak to je začátek,“ nadchl se Harry. „Chtěl bys dnes jít?“
„Pane – tedy… Harry?“ Tim najednou vzhlédl. „Vy-vy byste chtěl jít?“
Harry se otočil k Ginny: „Ty s Lily zajdete do Doupěte a já vezmu Tima, ano?“
Ginny přikývla. „To zní dobře.“
Zanedlouho se Harry s Timem vydali na cestu. Harryho napadlo, že nejsnazší bude přemístit se k chlapcovu starému domovu a začít odtamtud.
„Time?“ Harry si klekl na jedno koleno. „Potřebujeme se přemístit. Budu tě muset držet.“ Co byl chlapec s nimi, nenechal se od Ginny nebo Harryho obejmout, proto mu Harry tyto věci raději oznamoval předem.
„Dobře,“ pokrčil Tim rameny.
Harry ho vzal do náručí a všiml si, že je na svůj věk až příliš lehký. Povzdechl si a vyšel s ním ze dveří.
„Takže, bude to trochu divné,“ varoval Tima. „Chytni mě kolem krku a zavři oči.“ Tim poslechl.
Po strašlivé minutě temného stlačení se přemístili do uličky za řadou domů. Tim Harryho škrtil a téměř začal hyperventilovat. Harry chlapce jemně uvolnil. „Už je to v pořádku, jsme tady,“ těšil ho.
„Zatraceně,“ vydechl Tim.
Harry se pro sebe usmál a předstíral, že nic neslyšel. Nakonec si s hochem bude muset promluvit o slovníku, ale tuto bitvu je třeba si rozmyslet. Momentálně byl rád, že to dítě vůbec mluví.
„Mám tě dát dolů?“ zeptal se.
Tim přikývl. Lehce se chvěl.
Kráčeli k silnici. Už to bylo víc než dvacet let, kdy Harry naposledy jel autobusem, pokud nepočítá Záchranný. Nijak se to nezměnilo. Nicméně následovat Tima mu přišlo divné. Ginny si nemyslela, že je tam chlapec dokáže dovést. Podotkla, že jejich děti v sedmi letech by to nezvládly.
„Taky nemusely,“ oponoval Harry. „Překvapilo by tě, co děti dokážou, když musí.“
Ginny si jen povzdechla. „To ty asi musíš vědět, viď,“ přitakala.
Harry se trochu strachoval, že Tima zneklidní, když dorazí do jeho bývalého bydliště, ale choval se podivně klidně. Až na tu noc, kdy ho odebrali matce, ho neviděl plakat.
Nepletl si to však s nedostatkem citů. Než odešel do Bradavic, zaslechl učitele o sobě mluvit jako o ‚samostatném‘ a ‚zralém‘. Dokonce si snad vzpomínal, že jej školní zdravotnice popsala jako ‚uzavřeného‘.
Navíc byla na základce žena, která zjevně měla svá podezření ohledně jeho rodinného života. Každé pololetí si jej zavolala do kanceláře, někdy i kvůli těm nejmalichernějším důvodům. Zpětně si uvědomoval, že se snažila dostat z něj něco použitelného proti Dursleyovým. Být mudlovským dítětem, týrání by bylo viditelnější – jemu modřiny a zranění od Petunie a Vernona většinou do druhého dne zmizely.
Asi za třicet minut seděli v autobuse. Ani jeden nepromluvil. Tim vypadal, že počítá zastávky a Harry jej nechtěl vyrušit. Kdyby se ukázalo, že se honí za chropotaly, prostě se přemístí domů.
Pak Tim zmáčkl tlačítko, aby signalizoval zastavení.
Harry následoval chlapce, který cíleně kráčel ulicí, zastavil se u kostelíku a zamířil za něj. Objevil se malý, ale úhledný hřbitov. Harry je na chvíli zadržel. „Chceš donést nějaké květiny?“ zeptal se.
Tim k němu zvedl oči a pak je namířil na boty. „Máma říkala, že je to hloupé. Říkala, že jsou lepší věci než květiny, za které se dají utratit peníze.“
Harryho napadlo, zda tu otázku Tim nepovažuje za chyták. Přeformuloval ji. „Jaké květiny bys rád donesl?“
„Líbí se mi lilie,“ prozradil chlapec svým botám.
Harry se rozhlédl, vytáhl hůlku a vyčaroval kytici bílých lilií. Vybavil se mu věnec uvitý z čemeřice, který obstarala Hermiona, aby ho mohl položit na hrob rodičů té dávné noci. Nyní jim nosíval růže.
Tim s očima jako kola od vozu kytici převzal. Nepoděkoval slovy, ale pohledem, a s popotáhnutím se otočil, aby nebylo vidět, že mu vyhrkly slzy. Harry vytáhl kapesník a poklepal mu na rameno. Chlapec si nabízené mlčky převzal.
Věděl přesně, kam jde. K malému šedivému kameni až úplně vzadu, který zarůstal plevelem a nesl nápis ‚Agnes Dawnsonová‘. Nestálo na něm ani datum. Ne úplně nuzný hrob, ale jen taktak.
„Ahoj babi,“ pozdravil Tim a položil kytici na náhrobní kámen. „Promiň, že jsem nepřišel minulý týden… ani ten předtím. Máma onemocněla. Je v nemocnici a já zůstávám s jinýma lidma. Pan Potter byl hodný a vzal mě sem. Říkal, že mu můžu říkat Harry, babi, ale…“
Harry se šel posadit na kamennou lavičku, odkud na chlapce viděl a chlapec viděl na něj, ale dost daleko, aby mu dopřál soukromí. „Time?“ zavolal. „Budu tady.“
Tim vzhlédl a zamával, aby dal vědět, že slyšel, a vrátil se k jednostrannému rozhovoru. Harry se uvelebil, aby si užil sluníčka, zatímco jedním okem chlapce stále hlídal.
Po cestičce kráčel postarší muž s holí. Měl na sobě neforemný šedý svetr, který si oblékají starší mudlovští muži. „Time?“ zavolal. „Kde máš mámu, chlapče? Přišel jsi zase sám?“
Tim se otočil a na tváři mu vykvetl první upřímný úsměv, který na něm Harry viděl.
„Pane Clarku!“ vykřikl. „Nejsem sám. Máma je v nemocnici!“
Harry vstal. „Já ho přivedl. Řekl, že by občas rád navštívil babiččin hrob.“
Muž si Harryho podezřívavě prohlédl od hlavy až k patám. „Tedy budete jedním z Maryiných – ehm – přátel?“
„Ne, jsem Harry, Timův pěstoun,“ natáhl zdvořile ruku. Jelikož ten muž znal Tima, mohl mu doplnit některé mezery o jeho předchozím životě.
V mužových očích zazářilo. „Pěstoun? Takže Mary má zase problémy?“
Harry přikývl. „Znal jste Timovu babičku?“
„Ach ano,“ odvětil pan Clark a potřásl Harryho rukou. „Vyrostli jsme spolu. Agnes měla Tima od jeho dvou do loňska.“
„Kvůli Maryiným problémům?“ zeptal se Harry.
„Taktak. Nezjistili jsme, kdo je chlapcovým otcem. Když na tom Mary byla špatně, zmizela na celé dny, ale když byla čistá, vrátila se a snažila se o toho chudáčka starat jako matka. Agnes chtěla, aby to aspoň zkoušela. Pak onemocněla a Mary si jej odvedla napořád. Když Agnes umřela… No, Mary s ním prostě zmizela. Občas jsem je tu potkal. Moje žena je tady pohřbená, víte.“
„Pan Potter mi dal lilie, abych je tu nechal babičce, pane Clarku,“ pyšnil se Tim.
„To udělal? To je pěkné,“ usmál se muž, ale pak na Harryho upřeně pohlédl. „Říkal jsi Harry. Harry Potter?“
„Ano, pane,“ odpověděl Tim zmateně.
Pan Clark na Harryho ohromeně zíral: „Ten Harry Potter? Kouzelník?“
Harry unaveně přikývl a pousmál se. „Jste tedy kouzelník?“
Muž zavrtěl hlavou. „Ne. Má žena,“ ukázal holí na úhlednější hrob, „byla čarodějka, pokoj její duši.“
„Ach. Pak tedy víte o…“ naznačil Harry.
„Válce? Ano. Prakticky jsme ji měli za dveřmi. Museli jsme odejít do Kanady, protože já jsem mudla a ona byla mudlorozená,“ vysvětloval. „Nechtěl jsem, ale náš nejstarší nebyl kouzelník a v osmdesátých letech odešel do Vancouveru. Pořád nás lákal, abychom přijeli na návštěvu. No, vzali jsme ho za slovo, jakmile lidé začali mluvit o Znamení zla a krevním statutu a já nevím o čem ještě.“
Tim vypadal, že se snaží chápat, ale příliš mu to nešlo. „Jaké válce? Té v Iráku, o které se mluví v telce?“
Pan Clark shlédl na Tima. „Ne, synku. To byla tajná válka. Kouzelnická. Pan Potter je válečný hrdina.“
„Opravdu?“ vykvikl Tim ohromeně.
„Takže, máte čas na trochu čaje?“ zeptal se pan Clark. „Tedy, jestli jste už uctili Agnes.“
„To zní skvěle, pane Clarku.“ Harry to považoval za dokonalou příležitost, aby zjistil víc o Timově rodině a jeho poměrech. Ani kouzelnické, ani mudlovské služby pro děti neměly o chlapci žádné detaily. „Počkejte jen minutku.“ Rozhlédl se, zkontroloval, zda se nikdo nedívá, a párkrát mávl hůlkou.
Nejdříve nechal zmizet plevel.
A pak do Agnesina náhrobku vyryl: ‚Timova milující babička‘.
paganaidd: ( Lupina ) | 31.12. 2018 | Kapitola 32. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 30.12. 2018 | Kapitola 31. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 29.12. 2018 | Kapitola 30. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 28.12. 2018 | Kapitola 29. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 27.12. 2018 | Kapitola 28. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 26.12. 2018 | Kapitola 27. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 25.12. 2018 | Kapitola 26. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 24.12. 2018 | Kapitola 25. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 23.12. 2018 | Kapitola 24. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 22.12. 2018 | Kapitola 23. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 21.12. 2018 | Kapitola 22. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 20.12. 2018 | Kapitola 21. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 19.12. 2018 | Kapitola 20. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 18.12. 2018 | Kapitola 19. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 17.12. 2018 | Kapitola 18. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 16.12. 2018 | Kapitola 17. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 15.12. 2018 | Kapitola 16. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 14.12. 2018 | Kapitola 15. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 13.12. 2018 | Kapitola 14. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 12.12. 2018 | Kapitola 13. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 11.12. 2018 | Kapitola 12. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 10.12. 2018 | Kapitola 11. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 09.12. 2018 | Kapitola 10. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 08.12. 2018 | Kapitola 9. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 07.12. 2018 | Kapitola 8. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 06.12. 2018 | Kapitola 7. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 05.12. 2018 | Kapitola 6. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 04.12. 2018 | Kapitola 5. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 03.12. 2018 | Kapitola 4. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 02.12. 2018 | Kapitola 3. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 01.12. 2018 | Kapitola 2. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 30.11. 2018 | Kapitola 1. | |
. Úvod k poviedkam: ( Lupina ) | 31.10. 2018 | Úvod | |