Preklady fanfiction Harryho Pottera

PA: Protože nejsem tak krutá, abych vás dlouho nechala s takovým cliffhangerem, tady je krátká kapitola – pěkná ucelená mezihra.

Kapitola 10.

Harry okamžitě vyskočil na nohy s hůlkou v ruce a prohlédl okolí. Místnost byla temná a oheň hořel jen slabě. Výkřiky, ze kterých mu stydla krev, přicházely z jiné místnosti.

Před další akcí prozkoumal obrany domácnosti. Hůlka vystřelila stříbrné jiskry, což znamenalo, že nejsou narušené.

„Harry?“ zavolala poplašená Ginny.

„To je Tim!“ křikl Harry zpět a vystřelil chodbou.

Dorazila za ním jen o zlomek vteřiny později, oblečená v županu a také s hůlkou v ruce.

Tim stál uprostřed místnosti. Oči měl doširoka otevřené a ruce zvednuté. Vypadalo to, že se brání neviditelnému útočníkovi. Křičel, jako by byl smrtelně zraněný.

Harry pro jistotu seslal kouzlo Revelio.

Nic.

„Má noční běs,“ rozpoznal Harry.

Ginny přikývla a rychle dodala: „Kráturo. Dones uklidňující lektvar. Time?“ Opatrně si přidřepla ke křičícímu chlapci. „Time, tady teta Ginny. Vzbuď se, srdíčko,“ položila mu ruku na rameno, ale on ji evidentně nepoznal, trhl sebou a ohnal se.

Harry mu před otevřenýma očima zamával rukou. Nezamrkal, ani nijak nedal najevo, že je vidí. Křik teď nahradily příšerné naříkavé vzlyky.

„Gin? Nemyslíš…?“ zeptal se Harry.

Ginny přikývla a zlehounka chlapce objala. Po chvíli svůj boj vzdal.

Harry si klekl, aby mu viděl do očí. Tuto taktiku používal, když nočními běsy trpěl maličký James. Tehdy došly tak daleko, že se museli poradit s léčitelem mysli.

Dozvěděli se, že něco takového je u malých dětí docela běžné a že z toho vyrostou. A James z nich opravdu vyrostl, i když ne v sedmi, ale už ve třech letech.

Léčitel jim tehdy doporučil techniku, pomocí které mohli předejít (nebo alespoň snížit četnost výskytu) nedostatku spánku u dospělých i dítěte. Naučil se ji Harry, protože se nelišila od těch používaných bystrozory při uklidňování svědků.

Modré oči se setkaly se zelenými. Harry mlčky seslal Legilimens.

Chlapcovy myšlenky byly strachem zmatené a chaotické.

Jako u většiny nočních běsů představy postrádaly tvar, spíš jen reprezentovaly pocity než co jiného. Nerozvinuly se do ničeho konkrétního jako noční můry.

Na okraji všeho se hrozivě míhaly neskutečné postavy. Kdesi na podlaze čekal had.

„Time,“ zavolal Harry, „je to v pořádku, jsi v bezpečí.“ Hledal obraz, který by si Timova spící mysl spojila se slovem ‚bezpečí‘.

Tim se začal budit a představy se stávaly ucelenějšími. Záblesk starší ženy s ustaranou, ale laskavou tváří. Letmý pohled na zlaté rybičky v jezírku. Pan Clark u večeře s Timem a milou ženou, kterou Harry považoval za Timovu babičku.

Velice jemně tyto vzpomínky vytáhl do popředí. Pocity s nimi spojené chlapce odkloní od strachu. Harry doufal, že najde alespoň jednu vzpomínku vhodnou k seslání Patrona. Opatrně vyslal sondu hlouběji.

Vzápětí pochopil, že ho Tim vycítil. Poznal, jak uskočil od jeho mentálního doteku.

Najednou – pronikavá vzpomínka na důvěru. Timova tvář se zabořila do sladce vonících zrzavých vlasů. Objaly ho něčí paže, pevné a uklidňující rameno, o které se opřel. Ženské rameno. Asi Ginny.

Vzpomínka na mír, dívčí ruka pevně svírající Timovu. Po vteřince studování se Harry rozhodl, že nespíš půjde o Lily.

Tuto vzpomínku přitáhl. Emoce s ní spojené začaly vytlačovat chlapcovu paniku.

Tim se pomalu uvolňoval v Ginnyině náručí a klesl na ni.

Harry nechtěl skončit, když už udělal takový pokrok, a zalovil naposledy.

Další silná vzpomínka. Zelené oči, které slibovaly bezpečí.

Pouhou vteřinu byl Harry zmatený. Ty oči vypadaly přesně jako Alovy, kterého Tim ještě nepotkal. Pak si s úsměvem uvědomil, že se dívá do vlastních očí z Timovy perspektivy. Bylo zvláštní, jak děti viděly svět – zcela potlačené brýle té představě chyběly.

Harry přitáhl i tento obraz. Tim si patrně pamatoval střechu z neděle.

Teď již byl zcela vzhůru a Harry kouzlo jemně ukončil.

Nářek se zmírnil do normálního vzlykání. Ginny hladila chlapci záda a do ucha mu šeptala konejšivá slova.

Krátura stál připravený s uklidňujícím lektvarem. Harry si jej vzal, zkontroloval etiketu a vzhled lektvaru (Krátura by takovou chybu neudělal, ale nepoškodí se podívat) a odzátkoval jej.

„Time? Miláčku, musíš toto vypít,“ pobídla jej Ginny jemně. „Měl jsi špatný sen a jsi celý přetažený.“

Tim sáhl roztřesenou rukou po lahvičce. Podivně zopakoval Harryho gesto, jako by se díval, o jaký lektvar jde. Pak si jej podržel pod nosem a začichal, patrně kvůli kontrole vůně. Zřejmě přesvědčený jej posléze na jeden zátah vypil.

Ginny si chlapce přivinula a položila si jeho hlavu na rameno. Ještě nepřestal plakat, ale dýchání se zklidnilo. Když konečně vzlykání ustalo, usnul.

„Vsadím se o sto galeonů, že si ráno nebude nic pamatovat,“ zašeptala Ginny, zvedla kloučka a vrátila jej do postele.