Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 11.

Harry stál v rohu ředitelny. Nebe za okny naznačovalo pozdní hodinu. Vyšoural se ze stínů, ale Snape sedící za stolem se ani nepohnul. Zjevně psal dlouhý dopis.

„Snape?“ zavolal tlumeně. Muž nedal nijak najevo, že by si ho všiml.

Při náhlém zvuku jakéhosi hlasu zvenčí Snape trhl hlavou nahoru. Zvedl hůlku, která ležela připravená centimetry od ruky, a promyšleným pohybem otevřel dveře. Na druhé straně stál Amycus Carrow a vyděšená a vzteklá šestnáctiletá Ginny.

Harry pochopil, že sní. Také si uvědomil, že je ve vzpomínce.

Ne však ve své – tuto Ginny předložila Starostolci. Harryho vlastní svědectví bylo dostatečné, aby Snape dostal posmrtnou milost, ale nestačilo, aby mu byly připsány zásluhy (a Merlinův řád), které si podle Harryho zasloužil.

Tehdy pro něj nebylo snadné vzpomínku sledovat. Teď si jeho podvědomí zjevně rozhodlo ulevit tím, že ji prožije.

Ginny měla zarudlé oči a tvář necharakteristicky uslzenou. Amycus ji tak pevně svíral za zápěstí, že jí jistě zůstanou pohmožděniny.

Muž se oplzle, zle šklebil, když ji táhl do místnosti. „Podívejte, co jsem našel plížit se okolo,“ zachechtal se.

„Slečno Weasleyová.“ Ve Snapeově hlase zaznívala naprostá averze, obyčejně namířená na Harryho.

„Udělil jsem jí nějaký ten ‚trestík‘, než jsme sem došli,“ předl Amycus potěšeně. „Chudinka trochu křičela. Neunesla, co si vysloužila.“

„Vy šmejde!“ s hlasem chraptivým a zhrublým od křiku Ginny padla k zemi. Nohy se jí třásly a hábit měla pozvracený.

„Tak co vás sem ještě přivádí?“ Snape se otočil s vyumělkovanou nenuceností. „Pošlete ji do postele. Na toto nemám čas.“

„Je to Potterovo děvče, nebo ne?“ oponoval Amycus. „Pán zla ji bude chtít vyslechnout.“

Harry stál přímo proti Snapeovi, a proto to uviděl. Mužovo obočí se na zlomek vteřiny zděšením nakrabatilo. „Myslíte, že já to neudělal?“ odvětil chladně.

„To jo, ale napadlo mě, že se možná snažila vyklouznout ven, aby kontaktovala Pottera. Seslal jsem na ni Crucio, ale nezpívala. Tak jsem ji přivedl, protože vy dokážete poznat, jestli lže. Příkazy znějí, že neodděláme žádné čistokrevné, ale ona patří k Weasleyům. Co takhle udělat výjimku?“ V mužově tváři se něco pohnulo. „Samozřejmě můžeme použít i další formy přesvědčování.“ Amycus pustil Ginnyino zápěstí a pohladil ji po vlasech.

Snape se obrátil k Ginny a na rtech mu pohrával úsměv. „Hm, to asi ano…“

Dívka hrůzou vyjekla, jakmile si uvědomila, na co oba muži narážejí. Její chvění se zvětšilo, když k ní Snape přistoupil a zvedl pramen jejích vlasů, jako by je zkoumal.

„Ano, možná máte pravdu, Amycusi,“ Snape vrhl Amycusovým směrem potměšilý pohled. „Asi budu muset slečnu Weasleyovou vyslechnout,“ odkašlal si, „ve svých komnatách.“

Samolibý úsměv z Amycusovy tváře vyprchal. „Hele, chtěl jsem…“ začal protestovat.

„Neberu použité zboží,“ informoval jej Snape chladně, Ginnyiny vlasy stále nepustil. „Můžete ji mít, až se jí nabažím, ale ne dřív. Myslím, že se nějakou dobu budeme se slečnou Weasleyovou vídat často,“ obrátil pohled ke zhrozené dívce.

Amycusovou tváří zablesklo pochopení. „Aha, jo… slyšel jsem, že máte slabost pro zrzky.“

„To ano.“ Snape teď vypadal roztržitý, vůbec k druhému muži nepohlédl. „Až odejdete, zamkněte, Amycusi,“ prohodil a popadl Ginny za paži. Napůl ji vlekl, napůl podpíral ke dveřím vedoucím do komnat ředitele.

Harry je následoval. Snape zavřel dveře a hůlkou je zamkl. Omdlévající Ginny upustil na gauč u krbu. „Sedněte si,“ zasyčel a namířil do vedlejšího pokoje.

Ginny stěží mohla udělat něco jiného, tolik se třásla. Bledá tvář začínala nabírat nazelenalý odstín. Harry čekal, že jí bude zase špatně.

„Vypijte to,“ Snape se vrátil a strčil jí do ruky pohár s lektvarem. Ginny vzhlédla a nadechla se, jako by chtěla odmítnout. „Slečno Weasleyová, kdybych chtěl, abyste zemřela, neobtěžoval bych se s jedem,“ zavrčel. „Prostě to, sakra, vypijte.“

Zatímco pila, třes se zmenšoval a zelená barva tváře začala ustupovat.

Snape mávl hůlkou a očistil jí hábit od zvratků. Rukou si přejel po tváři, jako by byl unavený. Po vteřině však napjal ramena, zhluboka se nadechl a opět vypadal každým coulem jako všem známý bastard. Chladně se zeptal: „Slečno Weasleyová, víte, kde se nachází Harry Potter?“

„Nemám tušení,“ prohlásila pevně Ginny. Zdálo se, že se už trošku vzpamatovala.

Snape se naklonil a zvedl Ginnyinu tvář. Na okamžik si zírali do očí, pak hlavu z jeho sevření vytrhla. „Takže teď se do toho pustíme?“ prohlásila jedovatě, ale se stěží skrývanou hrůzou.

„Nezamýšlím vás…“ Snape se odmlčel a polkl, „znásilnit, jestli míníte toto. Ačkoliv je pro vás jen dobře, že to Amycus nadnesl. Ochrana čistokrevných už pro vás moc neplatí, slečno Weasleyová,“ zněl věcně. „Měla byste si přítomnost na této škole po svátcích rozmyslet.“

Gynniny oči začaly získávat skelný odlesk. „C… co jste mi to…?“ zeptala se, když najednou lék začal účinkovat. „V… vy…“

„Lektvar, který pomůže s následky po Cruciatu. Byla by škoda, kdybyste skončila s trvalým poškozením,“ odpověděl Snape tiše. „S frekvencí vašich trestů dopadnete jako Longbottomovi. Na několik hodin vás to uspí a nervy se zregenerují.“

Ginny se ocitla na pokraji spánku a vzpomínka začala blednout. Harrymu bylo jasné, že Snape považoval Ginny za bezvědomou. Místnost ztemněla a poslední zaznělo Snapeovo tiché: „Udělám pro vás maximum, slečno Weasleyová.“

Jakmile se Ginny probudila, rozjasnilo se. Snape ji opět podpíral a tentokrát ji vedl na ošetřovnu. Hábit měla u krku roztržený a každý mohl vidět, že halenka pod ním je rozepnutá. Oči měla stále skelné a vlasy zacuchané.

Snape to bral zkratkou kolem učebny obrany proti černé magii. Amycus právě mířil na snídani. Jakmile spatřil Ginny, ošklivě se usmál a mrkl na Snapea: „Dejte mi vědět, až vás přestane bavit.“

Po Snapeově odpovědi: „Ano, ale do té doby je moje. Rozumíte?“ doprovázené mrazivým pohledem muž zesinal. Přikývl a schlíple zamířil k Velké síni.

Na chodbách minuli jen pár studentů, ale Neville a Lenka stáli před ošetřovnou a zjevně vyhlíželi Ginny. Když uviděli její stav a jak ji Snape podpírá, oba vykročili. Při jeho zavrčeném: „Z cesty,“ zase couvli, ale následovali je.

Madame Pomfreyová vyšla ze své kanceláře. „Ano, pane řediteli?“ zeptala se hlasem plným jedu.

„Slečna Weasleyová potřebuje pomoc,“ odpověděl Snape chladně. „Má k zaléčení pár ran a modřin,“ zvedl Ginnyinu hlavu, aby ukázal poměrně velkou podlitinu od polibku na krku. „A antikoncepční lektvar.“

Madame Pomfreyová namířila hůlku a seslala několik diagnostických kouzel. Po chvíli jen zůstala na Snapea zírat: „Ale ona ne…“

„Nevypadá jako typ oddávající se sexuálním aktivitám?“ usekl ji Snape zamračeně. „Ne. Jak se zdá, bylo to nedobrovolné,“ ušklíbl se. „Ale to není v tyto dny nijak neobvyklé.“

„Říkáte, že…?“ začala madame Pomfreyová pomalu.

„Ano, Poppy,“ přitakal Snape a položil Ginny na postel. „Říkám, že jsem zlý Smrtijed, který znásilňuje mladé ženy. Teď jí zaléčíte ta zranění a dáte jí antikoncepční lektvar.“ Narovnal se a uhladil si hábit. „Nerad bych, aby mě brzy unavila a já ji musel přenechat Amycusovi.“

Madame Pomfreyová vypadala chvíli zcela ztracená. Pak velmi zvolna přikývla. „Aha, ano, chápu. A není toho moc, jak bych mohla slečnu Weasleyovou uchránit před touto pozorností, že?“

Snape vážně zavrtěl hlavou.

„Dobrá, Severusi. Mám jí jeden dát s sebou, pro případ, že…?“

„Pro ni zase pošlu?“ pohlédl na ni Snape. „Mám tak málo času na potěšení… Ne. Lepší bude, když přijde za vámi. Nevěřím těm kozám, se kterými spí. Ukradly by jej pro vlastní použití,“ otočil se a zmizel.

Lenka a Neville byli na smrt bílí a vrhli se na Ginny. Ta zírala na dveře, které se právě zavřely za jejich ředitelem.

„Ginny, co udělal?“ ptal se Neville šeptem.

„Nemyslím, že bych o tom měla mluvit,“ vypískla vyděšená Ginny.

Pak vzpomínka vybledla a Harry se vzbudil. Přemýšlel, proč sakra se mu vybavilo právě toto. Šlo o jeden z hlavních důkazů k očištění Snapeova jména. Madame Pomfreyová předložila stejnou vzpomínku zahrnující klíčový fakt, že té noci, ani předtím, Ginny s nikým neměla pohlavní styk. Poppy poukázala na skutečnost, že touto lstí Snape Ginny zachránil před Amycusovým sexuálním obtěžováním.

Poppy také dokázala, že viděla množství obdobných scén a vytušila, kde leží Snapeova skutečná loajalita. Také vypověděla, že nespočetné množství studentů se vyhnulo trvalému postižení díky Snapeovu lektvaru, který jim vnutil. Sám jej vynalezl, ačkoliv s receptem se nesvěřil.

Jako blesk z čistého nebe si Harry uvědomil, proč se mu v hlavě objevila tato konkrétní vzpomínka.