Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 17.

„Řekněte mi, pane Pottere, když vás poslali zpět, byla to odměna nebo trest?“ Snapeův hlas byl vzdálený, ale pronikavý.

Další sen.

Harry zamrkal. Seděl zády opřený o čelo postele v Siriusově starém pokoji. V pokoji, který s Ginny používali jako ložnici, ve kterém Harry vždy spával už od té doby, kdy se zde s Ronem a Hermionou skrývali před Voldemortem.

Ale toto byl Siriusův pokoj, ne Harryho a Ginny. Visely v něm staré plakáty, a stejně tak tam stál i starý sekretář, který Snape právě prohledával. Místnost vypadala jako za starých časů.

Snape patrně našel, co hledal. Posadil se na kraj postele s fotografií v ruce. Harry ho viděl jen z profilu, ale z toho co pochytil, muž vypadal strašně.

Zdál se zase mladší, možná tak pětadvacetiletý. Dalo se to těžko odhadnout, protože byl očividně bez sebe. Rozhodně ne starší než třicet. Mladší než Harry, ale s tváří zbrázděnou bolestí a se slzami skrápějícími tvář. Muž si ho nevšímal.

„Zase jste přišel?“ zeptal se Harry zmateně. Co se to tu, u všech všudy, dělo? „Vypadáte strašně, pane profesore,“ vyhrkl.

„Podíval jste se dnes do zrcadla, Pottere?“ vyštěkl mladší muž chladně. „Položil jsem vám otázku. Když vás poslali zpět – byl to trest nebo odměna?“

„Kdy kdo mě poslal zpět odkud?“ zeptal se Harry, stále zmatený.

„Když vás jakákoliv síla poslala zpět ze smrti,“ Snape si otřel oči hřbetem ruky a zamračil se na Harryho, jako by ho vyzýval, aby se zeptal, co ho dovedlo k slzám.

„Tedy… nikdo mě neposlal zpět… jen… jsem se chtěl vrátit… měl jsem nějaké záležitosti k dokončení,“ vykoktal Harry.

Snape zavrčel. „Samozřejmě, s vámi je vše jiné, Pottere. Vy byste si pravdaže mohl vybrat návrat,“ pronesl hořce. „Každý má záležitosti k dokončení. Lily měla…“ věta zůstala nevyslovená, protože Snapea přerušilo něco, co znělo jako vzlyk. Uhnul očima a pokusil se sebrat.

„Měl jsem sny, kdy se to tak dělo,“ Harry si vzpomněl na zvláštní sny, které míval léta po válce. „Někdy mě vychovávala matka sama. Někdy otec zemřel a vy jste se oženil s matkou. Někdy jste byl mým otcem vy. Phoebe řekla, že to všechno představovalo naplnění tužeb. I noční můry.“ Harry se zamyslel. „Asi by bylo pro mě vše jednodušší, kdyby částí té rovnice nebyli Dursleyovi.“

„Zranili vás hodně, Pottere?“ zeptal se Snape tiše. „Měla výchova těch mudlů na vás takový dopad?“ otočil se a setkal se s Harryho očima. Snape je měl poněkud hlubší, než si Harry pamatoval.

Jen zíral do mužovy tváře a hledal známky, že se mu vysmívá. Snape měl opatrný výraz a oči velmi vážné. Harry pátral po obvyklém sarkasmu, ale nenašel jej.

„Jo. Měla,“ odpověděl upřímně. „Víte, že měla,“ dodal vášnivěji.

Snapeův výraz se nezměnil a nic neříkal.

Harry pokračoval. „Celá léta jsem taky přemýšlel o tom zatraceném proroctví. Občas jsem si říkal, jestli ‚ho poznamená jako sobě rovného‘ neznamená, že jsem byl předurčen pro takové dětství. Myslíte, že to Brumbál věděl? Co udělal? K čemu mě poslal? K čemu mě nutil se vracet?“ Harry nad tím dumal roky, ačkoli již ne poslední dobou.

Tim a Dudley to zjevně přitáhli zpět.

„Minerva věděla, že je něco špatně,“ odpověděl Snape tiše. „A Molly Weasleyová pravidelně posílala ředitelovi huláky, když jste dorazil do jejího domu s modřinami a podvyživený. Ale nikdy neměla důkaz a Brumbál o tom nechtěl slyšet. Myslel, že ty obrany jsou nejlepší způsob, jak vás udržet naživu. Nikdo nemohl nic dělat, protože jste nic neřekl. Tehdy bylo navíc těžší odsunout dítě z rodiny. Ministerstvo by chtělo důkaz.“

„Proč o tom mluvíme?“ vyštěkl Harry a popuzeně vstal. Bylo směšné toto diskutovat ve snu. „Tady, ze všech míst na světě?“ máchl rukou po místnosti zaneřáděné vybavením ze Siriusova mládí. Nebelvírské prapory, které držely trvalým lepicím kouzlem. Obrázky motorek a žen v bikinách z mudlovských magazínů, které si Sirius vystavil, aby přivedl rodiče k šílenství.

„Vaše mysl dodává pozadí. Myslíte si, že si užívám, když se poflakuji právě tady?“ Mladý Mistr lektvarů také vstal a překřížil si paže na hrudi.

„Tak pojďte,“ povzdechl si Harry. Toto místo bylo zmatkem vzpomínek a cítil se zde příliš zranitelný. Cokoliv se snažil říct sám sobě, nemuselo se odehrávat tady.

Otevřel dveře a odvedl Snapea do pracovny. Naštěstí to byla jeho pracovna a ne ten haraburdím přeplněný pokoj, který Harry a Krátura zrenovovali. „Posaďte se,“ mávl rukou směrem k malé pohovce. Ohnivá whisky a dvě sklenice stály na stole a on jim nalil. V této chvíli byla fiktivní ohnivá to pravé.

Snape se posadil na pohovku a Harry si přitáhl pohodlný ušák. „Co mám tedy na mysli?“ zeptal se s drobným úsměvem.

Snape usrkl ze skleničky. „Toho chlapce, to je jisté,“ odvětil a zamířil tak k podstatě věci.

„Co s ním?“ zajímal se Harry. Přišlo mu pozoruhodné, že snový Snape vždy nadhodil toto téma. Jeho podvědomí to ale nějak podivně dávalo smysl. Zvlášť s ohledem na fakt, že si v každém volném čase pročítal Snapeovy zápisky.

„Jak jde výzkum?“ zeptal se Snape.

Harry si odfrkl. „To byste měl vědět. Nacházím fascinující věci, užitečné, úžasně zasvěcené a absolutně mimo oblast mého zájmu. Konečně jsem našel pár knih, co jsou chráněné, ale každé heslo, které jsem zkusil, vedlo k tomu, že zbyly jen recepty na vejce Benedict.“

„Jste si jistý, že jsou chráněné a ne jen mé kuchařky?“ zeptal se Snape ironicky.

Harry se zazubil. „Nechal jsem nakouknout Ginny. V návodech je příliš mnoho chyb, aby šlo o skutečné kuchařské recepty. Jako byste knihy chtěl chránit před zvědavci, ale zároveň dát tip pro skutečný průzkum.“

„Ale žádné štěstí s prolomením zabezpečení?“ prohodil Mistr lektvarů těžce.

„Asi mi nemůžete říct, jak je otevřít?“ zeptal se Harry s nadějí.

„Tak to nefunguje, Pottere,“ zavrčel Snape. „Existují pravidla. Kromě toho jsme právě teď jen výplodem vaší představivosti, ne?“

„To asi ano. Jen jsem doufal… ani nevím v co,“ pokrčil rameny Harry.

„Mohl byste zjistit, co dalšího jsem ve své vůli zanechal Bradavicím. Kromě poznámek, myslím. Chtěl bych zásluhy za tento lektvar, víte?“ naťukl jej Snape rozvážně.

„Hm. To je nápad,“ odvětil Harry.

Rozhostilo se ticho, ve kterém oba svorně usrkávali whisky.

„Co uděláte s tím chlapcem, pokud se nevyléčí?“ zeptal se Snape nečekaně. „Necháte ho u svatého Munga, aby odžil svůj čas jako Frank a Alice Longbottomovi?“

„Ne,“ prohlásil Harry pevně. „To se nestane.“

„Nikdy nebude úplně v pořádku, víte,“ pravil Snape drsně. „Strávíte život péčí o něj a pak zemřete a necháte ho milosrdenství jeho adoptivních sourozenců. Vzhledem k tomu, jak se k vám chovala Lilyina sestra, jste ochotný doufat, že vaše dospělé děti se slitují nad tímto vetřelcem?“

„S Ginny jsme to už probrali. U Gringottových mu založíme fond na jeho péči, až tu nebudeme. Pokud… pokud dojde k nejhoršímu a on se zhorší natolik, že se o sebe nepostará, Hermiona nám řekla o několika zařízeních, které poskytují lepší zázemí než svatý Mungo… bude-li to potřeba.“ Harry polkl.

„Takže tam kluka strčíte. Plánujete se ho zbavit, jestli se nezhmotní zázračný lék?“ ušklíbl se Snape.

„Nebuďte pitomý,“ zavrčel Harry. „Tim zůstane s námi. Je člen rodiny. Za šest měsíců bude oficiálně mým synem. Dostane se mu všeho, co bude potřebovat. Konec příběhu,“ Harry si nalil další sklenku.

Snape si také nabídl. „Nikdy nebude jako vaši ostatní chlapci, víte? I když ho vyléčíte, bude jiný. Nebude patřit k těm hlasitým, tupohlavým ďáblovým osidlům, které nazýváte svými syny,“ procedil přes zaťaté zuby. „Bude tím tichým, zapomenutým. Vždy posledním, na koho se myslí…“

„Tak se já k lidem, které miluju, nechovám,“ naježil se Harry.

Snape se zrakem zabodl do Harryho očí. „Tedy toho chlapce milujete?“ zeptal se tiše. „Jste si jistý, že to není jen vaše láska k roli hrdiny?“

„Naserte si, Snape.“ Harry byl tak rozzuřený, že zapomněl kde je, vyskočil na nohy a vytáhl hůlku.

Snape se nepohnul. „Nebuďte tak melodramatický, Pottere. Už jsem mrtvý, jestli jste zapomněl,“ a opět si upil whisky. „Zvláštní, jak snadno to končí tímto,“ prohodil s pohledem upřeným do skleničky.

Harry si uvědomil, že ztěžka dýchá. Posadil se s pocitem, že je úplně pitomý.

„Tak proč toho hocha milujete, pokud ne z lítosti?“ zeptal se Snape tlumeně.

Harry pokrčil rameny. „Proč někdo někoho miluje? Protože něco v Timovi ve mně vyvolává stejný pocit jako mé ostatní děti.“

„Není vaší krve,“ prohlásil Snape.

Harry se pousmál. „Jako by na tom záleželo. Mojí rodinou vždycky byli Ron a Hermiona. A Lenka a Neville. A pak Teddy a Andromeda. Všichni Weasleyovi. Lidé jako já získávají rodinu, kde to jen jde.“

„A co vaše pěkná ženuška. I ona bude mít díky vám na krku toto postižené děcko.“

„Jestli o Timovi nepřestanete mluvit takovýmto způsobem, přesvědčím se, jestli nemůžete umřít dvakrát,“ zavrčel Harry.

„Nebude jako James,“ prohodil opět Snape, ale méně konfrontačně.

„Merlin chraň. Všechny šedivé vlasy mám kvůli němu,“ odfrkl si Harry. „Podívejte, vím, že se Tim může zhoršit na stav Alice Longbottomové, ale nemyslím si to. Je houževnatý, to tedy je. Pokud by se měl úplně zbláznit, už by se to stalo.“

Snape Harryho dlouze zkoumal. „Skutečně chlapce vezmete k tělu jeho matky?“

Ta otázka spadla jako z čistého nebe. „Ano, řekl jsem, že to udělám. Už jsem vše připravil,“ odvětil Harry trochu v rozpacích nad tou náhlou změnou tématu.

Snape přikývl. „Dobře. Bál jsem se, že jste slíbil něco, co nesplníte.“

„Nebuďte hloupý. Neříkám nic, co nemyslím vážně,“ ohradil se Harry.

„Ne. To nikdy neděláte, že? Jako vaše matka. Jakmile něco řekla…“ Snape se odmlčel a povzdechl si. „Neviděl jsem to, až do konce. Jak jste jí podobný. A byl jste obětován pro větší dobro… To poslední, co z Lily zůstalo…“ opět se v těch černých očích objevily slzy. „Jako bych ji tehdy ztrácel znova. A zbylo jen dokončení úkolu.“

„Je mi to líto,“ pronesl Harry tiše.

„Ano, tedy…“ Snape se musel sebrat. „Je to nespravedlivý svět,“ upřel na Harryho vážný pohled. „Doufám, že si uvědomujete, že mě jen zajímá, nakolik oddaný chlapci jste. Člověk si potřebuje tyto věci sám v sobě ujasnit.“

„Takže co? Jste můj vnitřní ďáblův advokát?“ zeptal se Harry. Téměř to dávalo smysl.

Snape se pousmál a zvedl jedno obočí. „Možná.“ Odložil sklenici a vstal. „Musím jít. Děkuji za pohostinnost,“ chystal se k odchodu, když se otočil zpět k Harrymu. „Mohl byste se zeptat Longbottoma, proč se v sedmém ročníku jeho magické schopnosti tak zlepšily.“