Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 19.

Následujícího rána trvala Ginny na tom, že všichni nejdřív posnídají, a až pak se oblečou do slavnostního. Nesnášela, když musela na každém nejdřív zapracovat hůlkou, než vyšli ze dveří. Lilyin levandulově černý hábit pověsila na ramínko, a jakmile dívenka vstala od snídaně, podala jí ho.

Pak zvedla balík, který včera odpoledne poslala Molly, a vytáhla Timovo nové oblečení. „Tady máš ty, srdíčko,“ pobídla jej.

Tim nic neříkal, ale Harry v jeho očích viděl podezření nad kusem podávaného oblečení. Najednou si uvědomil, že kouzelnické hábity vypadají jako mudlovské dívčí šaty.

Chlapec se kousl do rtu a nedůvěřivě se na Ginny mračil, nicméně nepromluvil, jako by zvažoval, zda si z něj někdo nevystřelil. Harryho napadlo, jestli se zase neobjeví Timova divoká magie. Vypadalo to, že nastupuje, kdykoliv se Tim nedokáže vyjádřit.

„Také bych si měl vzít svůj,“ pravil Harry. „Tak pojď, Time, musíš si nejdřív najít košili a kalhoty.“

Nahoře popadl hábit – s ním mohlo být snazší Tima přesvědčit. „Potřebuješ pomoc?“

Tim zavrtěl hlavou. Jako vždy.

Chlapec byl už v půli schodiště, když se vynořil Harry zcela oblečený. Zaslechl letax.

Dveřmi do kuchyně uviděl oba syny ve společenských hábitech, které jim včera Ginny poslala. Pro jednou měli střapaté vlasy hladce sčesány, takže jim netrčely do všech stran. „Vám to ale sluší,“ pochválila je Ginny.

S posledními úpravami oblečení vešel Harry do kuchyně. „Tak pojď, Time,“ pobídl jej jemně. „Nesmíme přijít pozdě.“ Ukázal na hábit, který předtím Ginny pověsila a hůlkou vyžehlila.

Tim se kradmo podíval na Ala a Jamese. Chlapci se vítali se sestrou a matkou. Al vzhlédl a všiml si Tima. „Ahoj,“ pozdravil ho jemně. „Ty musíš být náš nový brácha.“

Tim pokrčil rameny. Harry to gesto začínal nenávidět. „Ahoj,“ pozdravil Tim Albuse tichounce. Právě teď ho ale víc zajímala záležitost s oblečením, a proto se otočil k Harrymu. „Všichni nosí tohle? I kluci?“ zeptal se skepticky.

Harry jej přikývnutím ujistil a ukázal na svůj vzhled: „Jo.“

Chlapec asi došel k závěru, že když všichni mají hábity, musí to být v pořádku. Povzdechl si a na košili a kalhoty si navlékl nezvyklý kus oblečení.

James se k němu otočil a usmál se. „V pořádku?“

„V pohodě,“ odvětil Tim. Harry začínal nenávidět i tento obrat.

Normálně by se Harry nestaral, jak je Tim oblečený, ale kouzelníci (stejně jako mudlové), byli u pohřbů velmi puntičkářští. Ginny a Molly neústupně trvaly na tom, že tuto záležitost pojmou jako rodinný pohřeb, a nikdo se s nimi nehodlal hádat.

Po válce měl Harry velkou příležitost seznámit se s kouzelnickými tradicemi spojenými s pohřby. Zatímco běžná černá mohla být hlavní barvou smutku, lidé se odívali i do jiných barev dle vztahu k zesnulému. Bílá obruba pro manžele zesnulého. Tmavě zelená pro rodiče. Levandulová pro sestry a dcery, šedá pro bratry a syny.

Weasleyovi se všichni ukážou ve společenských pláštích a hábitech černé barvy s dotekem levandulové pro ženy a šedé pro muže. Takto dají najevo, že Mary byla čestným členem rodiny. Tim sám, protože byl nezletilý syn zesnulé, měl šedý hábit s černým lemováním.

Nekroun a Kenotaf pro ně poslali staromódní auto, které zaparkovalo na kraj silnice přesně v jedenáct hodin. Jak se jich všech šest soukalo dovnitř, sedadlo auta se ochotně rozšířilo.

Cesta netrvala tak dlouho, ale Tim celou dobu mlčel. Al a James tlumeně vykládali o jejich posledním famfrpálovém zápase. Ginny, hluboce zamyšlená, zírala z okna.

Lily seděla vedle Tima a držela ho za ruku. Utěšovalo jej to. Když se dostali ke kostelíku, stále Lilyinu ruku pevně svíral.

Překvapilo jej, když dorazili Weasleyovi a začali vysedat z různých aut. Něco Lily zašeptal. „To je jen rodina,“ zaslechl odpověď.

Harry si byl jistý, že Tim netušil, že ‚jen rodina‘ znamená celý rod.

Opět něco zašeptal. „No… Hádám, že se všichni scházíme pokaždé, když se stane něco důležitého,“ odpověděla Lily poněkud zmateně.

Harry doufal, že až se všichni sejdou příště, bude to při šťastnější příležitosti. Na svatbě nebo křtinách. Možná při Timově adopci? No, alespoň při prvním Timově vystavení celé rodině budou všichni trochu ukázněnější než obvykle.

Harryho překvapilo, že se Phillip a Eleanor dostavili v kouzelnických hábitech. Eleanořin byl lemovaný levandulovou jako u zbytku čarodějek a Phillip měl šedou vázanku pod černým pláštěm. Dudley se oblékl do střízlivého černého obleku s šedou vázankou a kapesníkem. Ginny jim musela poslat sovu s vysvětlením barevného schématu.

Farář byl starší muž, který Mary znal od křtu. Jestliže jej překvapilo dvacet podivných lidí, kteří se účastnili Maryina pohřbu, nedal nic najevo. Harry slyšel pana Clarka, jak mu tlumeně říká, že Timova pěstounská rodina jsou ‚Meredithini lidé‘. Harry si představil, jak je kněz považuje za jakousi sortu zámožných světských oblečených do svých pohřebních krojů.

Musel se usmát této verzi pravdy.

Ginny odvedla Tima, aby se posadili do přední části skupiny židlí, které tam stály připraveny. Ostatní děti je následovaly.

Molly se postavila vedle Harryho. „Jak mu je?“ zeptala se s pohledem na Tima.

„Jak se dalo čekat,“ povzdechl si Harry. „Jen je tak tichý. Je těžké říct, jak se mu vede.“

Molly se křivě pousmála. „Připomíná mi jiného chlapce, kterého jsem kdysi znala.“

Harry jí úsměv smutně vrátil: „Asi ano.“ Něco ho napadlo. „Opravdu jste posílala Brumbálovi huláky?“

„Artur ti to řekl?“ trochu zrůžověla Molly, ačkoliv úsměv nezmizel.

„N-ne…“ Zamyslel se, kde to musel zaslechnout. „Musela to být Minerva.“

„Poslala jsem mu huláka, když chlapci vzali to auto a zachránili tě. A pak znovu na konci léta, protože jsi tolik přibral, takže jsem věděla, že nepřeháněli o tom, jak tě ti mudlové špatně krmí. Dalšího jsem poslala, když jsem se doslechla, že jsi následující léto utekl. A pak znovu na konci toho roku. Ve čtvrtém ročníku jsem mu je posílala snad každý druhý týden.“

Harry se na ni nedůvěřivě podíval a pak se tlumeně rozesmál. „Myslel jsem, že jen já jsem mu zničil kancelář.“

„Po tom incidentu s mozkomory jsem mu nejen poslala huláka, ale vycinkala jsem mu před celým Řádem.“ Molly se teď rozhodně červenala.

„To byl ten důvod, proč Artur a zbytek promluvil se strýcem Vernonem následujícího léta?“ Harrymu to tehdy trochu usnadnilo život – strýc pak Harryho naprosto ignoroval celou dobu, co strávil v Zobí ulici. Dokud jej Brumbál nevyzvedl.

„Kupodivu ne,“ pronesla Molly zvolna. „To profesor Snape. Nikdy na to nezapomenu, bylo to prostě divné. Ukázal se pozdě v noci poté, co byl zabit Sirius. Tonksová a Remus tam byli taky. Řekl Arturovi a mně, že musíme udělat něco s vašimi příbuznými, než… no, než tě Dursleyovi dovedou do hrobu dřív, než to stihne Pán zla. A pak řekl Remusovi, že tě sice nemá rád, ale že by neodsoudil ani psa k životu s Dursleyovými. Abych pravdu řekla, proto byl takový šok, když…“ odmlčela se.

„Hm.“ Harry si to bude muset promyslet.

V té chvíli dorazil k obrubníku smuteční vůz. Naštěstí jej netáhli testrálové.

„Raději si půjdu sednout,“ oznámil Molly a připojil se k Arturovi, který se právě představoval Dudleymu a Phillipovi a byl hluboce ponořený do rozhovoru s nimi.

Bill, Charlie, Lee, George, Percy, Ron a Harry sloužili jako nosiči a přepravili liliemi obtěžkanou rakev k mudlovskému vynálezu, který ji měl snést do čerstvě vykopané země.

Farář pronesl několik slavnostních modliteb, které Harry nevnímal, protože koutkem oka sledoval Tima.

Tim seděl tiše na skládací židličce po Harryho levici s Ginny na druhé straně. Na jeho tváři se nezračily žádné emoce. Harry se domníval, že se cítí jako na veřejnosti.

Lily, Albus a James seděli na druhé straně Ginny. Ron, Hermiona a jejich děti po Harryho pravici.

Dudley a Phillip měli místa s Eleanor vedle Molly a Artura.

Celá skupina se ani nepohnula, dokud kněz neskončil a rakev nebyla spuštěna do hrobu.

Tim, Harry a Ginny pak použili lopatky, aby hodili trochu hlíny na rakev. Být to pohřeb na kouzelnickém hřbitově, rodina by pomocí hůlek sama zasypala hrob, ale Harry chápal, že hrobník pro dokončení práce použije bagřík.

Když bylo hotovo, mlčenlivá skupina odešla ke hřbitovní bráně.

Ron se uvolněně vzdálil od Hermiony. „Harry…“ začal tiše, „támhle, přes ulici…“

Nemusel říkat nic dalšího. Harry se díval rovně, ale očima kmitl naznačovaným směrem. Postava v mudlovském oblečení se ležérně opírala o zeď a kradmo sledovala jejich skupinu. Harrymu by bylo příjemnější, kdyby zírala. Muž zírající na jejich skupinu by nemusel být něčím jiným, než se zdá.

„Máme už popis?“ zeptal se Ron.

Harry věděl, na co se ptá. „Ne že by na tom záleželo,“ zamumlal zpět. Pokud to byl kouzelník, mohl použít řádku kouzel na změnu vzhledu. „Pošli zprávu, nelíbí se mi to.“

Harryho napadlo, jestli se ten temný kouzelník, který zplodil Tima, nepokouší získat chlapce zpět. Teď se mu to nezdálo jako planá myšlenka. Existovalo nesčetné množství zaklínadel, která používala krev dětí. Nebo se tomu muži jen líbilo mít dědice. Bylo pravděpodobné, že ten muž na Mary seslal sledovací kouzlo podle rychlosti, s jakou ji našel, když opustila nemocnici. Rodina se dala sledovat mnoha způsoby. Molly měla jeden na svých hodinách.

„Hele, Ginny?“ šeptl Harry. „Přes ulici. Co myslíš?“

V odpověď Ginny uvolnila hůlku zastrčenou pod kapesníkem v rukávu. „Pojďte. Nelelkujte,“ pobídla děti. Harry zůstal na svém obvyklém místě za rodinou.

Shromážděním se neslo mumlání. V rukávech byly drženy a připraveny hůlky. Pokud je chtěl temný kouzelník přepadnout na pohřbu, nemohl si vybrat horší skupinu. Dva bystrozoři a zbytek stále ve formě. Ginny a Harry často bojovali s různými uskupeními Weasleyových, aby si udrželi schopnosti.

Harrymu se ulevilo, když se bez incidentů dostali do auta.

Poblíž zaburácel autobus, a když se Harry podíval, postava zmizela. Bylo možné, že muž prostě odešel, nebo možná autobus zakryl zvuk přemístění.