Autor: paganaidd Překlad: Lupina Beta: marci Banner: arabeska
Originál: https://www.fanfiction.net/s/6329597/21/
Rating: 13+
Kapitola 21.
Harry seděl v ušáku ve své pracovně a studoval svoji dominantní ruku se směsí podráždění a mrzutosti.
Byla už pozdní hodina, ale Ginny trvala na tom, že zavolají pomoc. Pochopila, že žádné léčivé kouzlo, které zná, nebude fungovat. Tolik se strachovala, že místo sovy poslala Patrona. Děti uložila, jakmile je ujistila, že se Harry nijak trvale nezranil.
Možná by šel ke svatému Mungovi, ale nechtěl vysvětlovat, jaká bezpečnostní opatření přijal, a z té nehody byl opravdu víc než trochu rozpačitý.
„Zatracená věc,“ zamumlal temně. Lektvar, co mu Ginny dala, naštěstí bolest otupil.
Přední dveře se otevřely a zavřely. Někdo tiše promluvil na Kráturu. Harry si uvědomil, že neví, pro koho Ginny poslala.
Slyšel kroky na schodech a tiché zaklepání na dveře pracovny.
„Vstupte,“ procedil.
Dveře se pomalu otevřely a dovnitř nakoukla ustaraná tvář Lenky Láskorádové. „Harry?“ zeptala se zvolna. „Ginny říkala, že jsi měl nehodu s hůlkou.“
Vypadala, jako by právě přišla z dílny. Neměla hábit, ale džíny a staré obrovské tričko se ‚Sudičkami‘. Kožená zástěra s kapsami, obtěžkaná nástroji, jí visela u pasu. Stříbřité vlasy měla svázané do culíku na vrchu hlavy.
V odpověď k ní natáhl ruku plnou puchýřů a bolestí zaskřípal zuby. Prsty měl příliš nateklé, aby je mohl sevřít, a kůže na dlani jako by začínala mokvat a slévat se do bílých a šedých fleků.
Plavé obočí se zvedlo. „No teda. To ti udělala tvoje hůlka? Vybuchla?“ Přešla k němu, přičemž opatrně našlapovala kolem pergamenů a knih, které ležely po celé místnosti.
Harry zavrtěl hlavou. „Ne. Ne moje hůlka,“ přiznal. „Profesora Snapea. Zatracená past.“
Jako vždy Lenka tuto informaci nekomentovala a v mžiku si před něj klekla, popadla jej za zápěstí a dlaň prozkoumala zblízka. Krátce otočila ruku, aby prohlédla hřbet a vrátila zpět, prsty držela nad dlaní, ale kůže se nedotkla. Pak jej pustila a rozhlédla se.
„Můžu vidět tu hůlku?“ zeptala se. Harry kývl k psacímu stolu.
Opatrně ji zvedla a zlehka jí mávla. Ze špičky se znenadání vyhrnul v tenkém pramínku šedý kouř.
„Nebyla to past,“ poznamenala jemně. „Jen tě prostě nemá ráda. Co děláš s hůlkou profesora Snapea?“ zeptala se, vytáhla svoji, poklepala mu jí po zápěstí a pak několikrát mávla nad dlaní.
„Snažím se dostat do těch jeho zpropadených deníků,“ trhl Harry bradou k hromadám pergamenů. Lenčina práce bolest zcela utlumila, ale kůže zůstala živá. „Asi mám heslo, ale hůlka začala tak žhnout, až jsem myslel, že vybuchne.“
Lenka přikývla, jako by jí to dávalo smysl. „Mám v obchodě něco na kousnutí hůlkou. Může tam Krátura zajít?“ zeptala se.
Krátura zjevně poslouchal. „Ano, slečno Lenko,“ zaskřehotal od zárubně. „Jen řekněte Kráturovi, kde to najde a jak to vypadá.“
„Je v dílně na zdi, ve skříni označené červeným symbolem léčitele. Nemůžeš ji minout. Je tam láhev s nápisem ‚kousnutí hůlkou‘.“
„Stává se to často?“ zajímal se Harry, hlavně aby se rozptýlil.
„Ale ano,“ odvětila. „Děje se to u ukradených hůlek, které nebyly nad jejich pány vyhrané. Občas i u zděděných hůlek. Někdy to provede nová hůlka jen tak. Toto je ale nejhorší kousnutí, jaké jsem viděla,“ prohodila se zájmem. „Musel jsi ji opravdu rozzlobit.“
„Jo, no, já měl takový vliv i na Snapea. Jaký kouzelník, taková hůlka,“ prohodil Harry popuzeně.
Lenka se na něj lehce nepřítomně usmála. „Možná by ji měl zkusit někdo jiný. Někdo bez tolika historie s původním pánem hůlky.“
Harry zamyšleně přikývl. „Možná by to mohli zkusit Minerva nebo Kratiknot.“
„Takže?“ protáhla Ginny, opírající se o zárubeň dveří s rukama zkříženýma na hrudi. „Přežije? Nebo máme čekat to nejhorší?“ nadnesená slova popíralo napětí v ramenou.
Lenka se na Ginny usmála. „Jen ho kousla hůlka. Nic závažného, ale potřebuje zvláštní lék. Jinak léčení potrvá týdny.“
Ginny vešla a posadila se na pohovku. Jeden stoh pergamenů položila na podlahu, čímž udělala místo pro Lenku. „Díky, žes přišla. Měla jsem strach,“ poděkovala s ulehčeným úsměvem. „A samozřejmě on nechtěl zavolat léčitele,“ zamračila se na Harryho.
„Gin…“ povzdechl si zmíněný. „Jsem v pohodě, fakt.“
Ginny na něj zvedla obočí. „Myslela jsem, že jsme se o tom obratu už bavili,“ pokárala jej.
Možná aby se vyhnula sledování hádky (a nebylo by to poprvé), se Lenka zeptala: „Takže proč se chceš dostat do deníků profesora Snapea?“
Než mohl Harry nebo Ginny odpovědět, vrátil se Krátura.
„Děkuji ti, Kráturo,“ pronesla Lenka a převzala lektvar. Opět si klekla před Harrym. „Ukaž mi ruku.“
Poslechl. Nakapala z lahvičky viskózní zlatou tekutinu. Kapky se okamžitě roztekly a vytvořily na dlani a prstech žlutou, zářivou vrstvu, která se po pár vteřinách vsákla do kůže. Bílé a šedé fleky se vysušily a slouply. Lenka poklepala hůlkou a kůže nabrala přirozenou barvu a prsty normální velikost. „Pár dnů buď opatrný a neber nic horkého. Kůže bude citlivá.“
„Díky, Lenko,“ vděčně vydechl Harry.
„Tak proč se chceš dostat do deníků profesora Snape?“ zopakovala otázku.
Harry kmitl očima k Ginny a ta pokývla. Zvedla se, aby zavřela dveře a pak se znovu posadila.
„No, víš o našem nevlastním synovi Timovi?“ zeptal se Harry. „Má problémy.“ Harry se jal Lence vysvětlovat celou záležitost do detailů. Ta si opřela hlavu do dlaní s lokty na kolenou a soustředěně poslouchala.
„Takže Minerva si myslí, že jeho deníky jsou vázané na hůlku?“ zajímala se, když skončil.
Harry přikývl.
„Není divu, že tě kousla,“ usmála se Lenka. „Nevyprávěl jsi mi kdysi, že ses dostal do strašných problémů, když jsi strkal nos do jeho kabinetu?“
Harry se zasmál. „To mě nenapadlo.“
„Hůlky jsou ohledně těchto záležitostí zvláštní,“ odvětila Lenka.
Ozvalo se tiché zaklepání na dveře.
Ginny vyskočila a dveře otevřela. Stál tam Tim v pyžamu a s medvídkem v náručí. „Teto Ginny?“ zeptal se tiše. „Říkal jsem si, kam všichni zmizeli. Krátura mě poslal sem.“
„Nemůžeš spát?“ starala se Ginny jemně.
Tim zavrtěl hlavou.
„Tak pojď za námi. Pošlu Kráturu pro mléko, ano?“ vtáhla jej do místnosti.
„Ahoj Time,“ pozdravila jej tiše Lenka. „Pamatuješ si mě? Setkali jsme se toho dne, kdy si Lily kupovala hůlku.“
„Ahoj,“ zašeptal Tim. Posadil se vedle Ginny a ta zatím požádala Kráturu o trochu mléka.
„Takže, jak se má pan Ollivander?“ změnil téma Harry, protože měl pocit, že není vhodné pokračovat o Snapeových denících před Timem.
„No, pořád stejně,“ přiznala Lenka smutně. „Každý den se o kousek ztrácí. Někdy z něj nedostanu kloudné slovo. Dnes si nebyl jistý, kdo jsem, jen že mě má rád.“
„Ale to je těžké,“ povzdechla si Ginny soucitně.
Lenka přikývla. „Líbí se mu, kde je, a můžu ho každý den navštěvovat,“ pokračovala šťastněji. „A pořád si pamatuje každou hůlku, kterou vyrobil. Musím se zeptat, z čeho je ta profesora Snapea.“
Tim seděl, upíjel mléko a zatvářil se zmateně.
„Time?“ zeptal se Harry. „Jsi v pořádku?“
Chlapec přikývl, ale rozhlížel se po místnosti. „Je zapnuté rádio?“ zajímal se.
Dospělí se na sebe podívali. „Ne,“ odvětil Harry. „Pročpak?“
„Slyším hudbu,“ Tim se zastavil a chvilku přemýšlel. „Ne, je to spíš jako hučení, ale hezké. Jako by si ve vedlejším pokoji někdo broukal.“
Harry neslyšel nic a stejně tak ani Ginny. Doufal, že nejde o nějakou známku zhoršení Timova stavu, který měli podle léčitelů sledovat.
Lenka vzhlédla s úsměvem na rtech. „Je to tady s námi?“ zeptala se.
„Myslím… že jo,“ přitakal Tim pomalu.
Lenčin úsměv na zmatené a ustarané rodiče Potterovy se rozšířil. Vstala a zvedla Snapeovu hůlku z Harryho stolu. „Je to ono?“ přinesla ji k Timovi.
Chlapec přikývl. „Hučí.“
Než mohl Harry zakročit, podala hůlku Timovi a ten ji vzal. „Mávni s ní,“ pobídla jej.
„Lenko!“ Ginny i Harry se ozvali společně s představou Timovy popálené ruky.
Z hůlky však vystřelily zlaté jiskry a Timovu tvář zalil potěšený úsměv. „Hřeje!“ zvolal.
Harry a Ginny na sebe zírali s pusami dokořán.
„Líbíš se jí,“ poznamenala Lenka klidně. „Hůlka si vybrala kouzelníka.“
„Ale… je příliš malý, aby měl hůlku,“ oponovala Ginny automaticky.
„Hm-mm. Schováte mu ji, dokud nebude dost velký na školu,“ přikývla Lenka šťastně. „Každé léto k tomu v obchodě několikrát dojde. Někdo přijde a jeho mladší sourozenec dostane taky jednu, protože hůlka k němu skočí z police, jak je nedočkavá.“
Tim se upřeně díval na Lenku, jako by si myslel, že ji špatně pochopil. Harry ten pocit znal. „Ale, říkáš tedy, že tato hůlka si vybrala Tima?“ ujasňoval si.
„Ach ano,“ potvrdila Lenka pevně. „Takováto hůlka teď již nepřijme nikoho jiného.“
„Aha,“ nechápal Harry.
„Ale nebude ji Minerva chtít zpátky?“ zeptala se Ginny Harryho.
Jen zavrtěl hlavou. „Říkala, že ji nepovažuje za školní památku nebo něco podobného… Snape ji zanechal komukoliv, komu bude fungovat. Podle Minervy za to mohl fakt, že pocházel z chudé rodiny. Možná ji chtěl nechat pro slibného studenta lektvarů, který si sám nemohl dovolit obstarat nějakou dobrou.“
„Ale… není podivné, že Snapeova hůlka si náhodou vybrala Tima?“ zeptala se velmi neklidná Ginny tentokrát Lenky.
„Ani ne. Hodinu tady probíráme životní dílo jejího posledního pána. Konkrétně lektvar, který by pomohl Timovi. Pokud je Tim s hůlkou kompatibilní, ta nebude váhat, aby si ho vybrala. Hůlky chtějí být užitečné.“
„Aha.“
„Myslíte tím… že si ji můžu nechat?“ zeptal se Tim, jako by se stěží odvažoval doufat.
„Asi ano,“ odvětila Ginny rozpačitě. „Dáme… dáme ji prozatím do krabičky s tou Lilyinou.“
„Jé!“ Tim nedokázal říct nic jiného, ale stejně jako když dostal květiny na babiččin hrob, jeho oči řekly všechno.
„Lenko, myslíš, že by mi Tim mohl pomoci?“ zeptal se Harry najednou.
„Asi ano, jestli máš to správné heslo,“ odvětila. „Neuškodí, když to zkusíš. Hůlka Tima nezraní.“
Harry vytáhl jednu knihu obyčejných kuchařských receptů. Byla to ta, která přiměla Snapeovu (teď Timovu) hůlku, aby jej kousla. „Time, poklepej hůlkou na knihu a řekni ‚Lily‘.“
Tim se tázavě podíval na Harryho, ale následoval jeho pokyny.
Obyčejná hnědá kniha se krátce rozzářila bílým světlem. Když světlo pohaslo, obal se změnil na zelenou kůži. Harry knihu otevřel a našel špatně čitelné zápisy mnoha poznámek a lektvarových návodů.
Ginny se naklonila přes Harryho rameno a radostně vykřikla.
„Výborně!“ zajásal Harry.
„To jsem udělal já?“ zeptal se Tim užasle.
„Udělal,“ zazubil se Harry.
Chlapec mu zubení vrátil.
paganaidd: ( Lupina ) | 31.12. 2018 | Kapitola 32. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 30.12. 2018 | Kapitola 31. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 29.12. 2018 | Kapitola 30. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 28.12. 2018 | Kapitola 29. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 27.12. 2018 | Kapitola 28. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 26.12. 2018 | Kapitola 27. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 25.12. 2018 | Kapitola 26. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 24.12. 2018 | Kapitola 25. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 23.12. 2018 | Kapitola 24. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 22.12. 2018 | Kapitola 23. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 21.12. 2018 | Kapitola 22. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 20.12. 2018 | Kapitola 21. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 19.12. 2018 | Kapitola 20. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 18.12. 2018 | Kapitola 19. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 17.12. 2018 | Kapitola 18. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 16.12. 2018 | Kapitola 17. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 15.12. 2018 | Kapitola 16. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 14.12. 2018 | Kapitola 15. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 13.12. 2018 | Kapitola 14. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 12.12. 2018 | Kapitola 13. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 11.12. 2018 | Kapitola 12. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 10.12. 2018 | Kapitola 11. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 09.12. 2018 | Kapitola 10. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 08.12. 2018 | Kapitola 9. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 07.12. 2018 | Kapitola 8. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 06.12. 2018 | Kapitola 7. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 05.12. 2018 | Kapitola 6. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 04.12. 2018 | Kapitola 5. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 03.12. 2018 | Kapitola 4. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 02.12. 2018 | Kapitola 3. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 01.12. 2018 | Kapitola 2. | |
paganaidd: ( Lupina ) | 30.11. 2018 | Kapitola 1. | |
. Úvod k poviedkam: ( Lupina ) | 31.10. 2018 | Úvod | |