Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 1: Churavý a bez pomoci
(v orig. „Weak and Weary", použit překlad V. K. Šembery)

Mary Provostová, učitelka ze základní školy v Kvikálkově byla na cestě z pracovní porady domů, když tu si všimla skupinky chlapců, kteří trápili malého ptáčka. Ucourané ptáče se snažilo držet si je od těla tím, že se ohánělo ostrým zobákem. Když popošla blíž, zalapala po dechu. Bylo to havraní mládě! Jak se u všech všudy ocitlo tak daleko na jihu?

Odehnala chlapce důrazným napomenutím ohledně krutého chování ke zvířatům a velmi přísným hlasem jim oznámila, že si promluví s jejich rodiči.

Chvíli uvažovala nad tím, jestli havran neulétl z nějaké soukromé voliéry. Ale na tom nezáleželo, prostě toho zraněného opeřence vezme ke svému strýci, ten bude schopný uzdravit ho lépe než kdokoliv jiný. Stejně plánovala zajet si do Londýna na nákupy, bude to jen zastávka navíc.

Její strýc pracoval v londýnském Toweru jako člen královské stráže. Nastoupil na toto místo poté, co si odsloužil jednadvacet let u královského námořnictva. Mary se usmála, když si vybavila, jak se rodina naposledy sešla. Strýc vykládal plno historek o práci v jedné z nejslavnějších a nejstrašidelnějších památek v Londýně. Až se při té myšlence zachvěla.

Pečlivě zabalila ptáčka do čistého kapesníku, jemně ho uložila do tašky a pospíšila si chytit vlak do Londýna. Modlila se, aby, až se dostane do Toweru, měl strýc zrovna službu.

***

Dorazila tam v rekordním čase. Jakmile strýci sdělila, s čím přichází, okamžitě ji odvedl k Benu McIntyreovi, muži, který pracoval jako asistent mistra havranů.

„Nevím, nevím, jestli ten maličký přežije noc," sdělil asistent strážnému a jeho neteři.

Ben byl statný muž, který měl dlouholeté zkušenosti s péčí o neochočené towerské havrany. Roky odsloužené v armádě přispěly k utužení jeho vzpřímeného postoje a krátce střižené hnědé vlasy začínaly prokvétat stříbrem. Vzhledem k tomu, že v Toweru bydlel, měl dovoleno nosit mohutné licousy, obvyklé pro zdejší strážné. Navzdory svým velkým rukám uchopil křehkého ptáčka s překvapivou jemností.

„Je pěkně potlučený, navíc má pochroumané křídlo a pár škrábanců, které jsou zřejmě infikované. Je to na pováženou, takhle mladičký by měl být ještě v hnízdě. A jak se dostal do Surrey, je prostě záhada. Musíme zkontrolovat, jestli z rezervace dole na jihu neulétla nějaká ptáčata."

„Ale myslíte si, že bude v pořádku?" zeptala se Mary tonoucí v obavách, aby veškerá její péče nebyla zbytečná.

„No, jestli zvládne noc, má velkou šanci," odpověděl Ben, když obvázal ptáčkovi křídlo a ošetřil mu infikované rány. Poté ho nakrmil trochou kaše s rozmixovaným žloutkem.

Opeřenec slabě cukal hlavičkou, protože zápolil s kapátkem, ale Ben mu zručně zasunul jeho špičku do hrdélka a jemně stiskl. Jídla mu nedal mnoho, ale nenasytnost, se kterou se ptáče snažilo polykat krmení, kapátko a cokoliv dalšího, vyvolala u trojice pozorovatelů úsměv.

„Tož vidíš, máš to za sebou," řekl Ben. Zabalil havraní mládě do kousku látky a uložil ho v hnízdě narychlo vytvořeném ze starých novin a hadříků. Hnízdo umístil na konec stolu poblíž topení. „Má pohodlí i krmení. Teď už jen čas ukáže, jestli je to bojovník nebo ne."

Když strážný s neteří odešli, opustil i Ben svůj byt, aby podal zprávu vrchnímu mistrovi havranů.

Po poradě ani jeden z nich nedával mláděti moc velké šance. Nicméně pokud se trochu zajímáte o havrany, víte, že i když jsou křehcí a zranitelní, mají tuhý kořínek. Mládě mělo slabou naději na přežití.

„Průběžně mě informuj, Bene," řekl vrchní mistr. „Jestli to zvládne, mohli bychom si ho nechat tady. Není nutné ho posílat do Bournemouthu. Můžeme si ho nechat jako náhradu, zejména když řádí ta ptačí chřipka."

Ben McIntyre se vrátil do svého bytu, kde na něj čekala manželka Maggie, se kterou žil už přes třicet let. Vzali se těsně před tím, než nastoupil ke královskému námořnictvu. Roky v armádě byly trýznivé, úžasné, vzrušující i k vzteku, ale navzdory tomu nikdy nepřestali milovat jeden druhého. Vychovali tři děti, a když se dočkali prvního vnuka, Maggie přesvědčila muže, aby požádal o službu v Toweru. Získal vynikající posudek a po odchodu z armády byl do roka jmenován strážným. Dalších pět let trvalo, než se ze strážného stal asistentem vrchního mistra havranů.

„Všechno v pořádku, drahý?" ozval se z kuchyňského koutu jemný hlas. Linula se odtamtud také nebeská vůně, takže muž zamířil ke stolu, ale předtím ještě zkontroloval hnízdo a jeho maličkého obyvatele. Ptáček spal schoulený v teplém pelíšku, boky se mu s každým nadechnutím zdvíhaly a co chvilku se roztřásl.

„Když jsi vyprovázel naše hosty ven, dala jsem mu trochu mého speciálního tonika," zamumlal vedle něj tichý hlas. Ben se otočil na svoji ženu, která popošla blíž. V ruce svírala lahvičku s horkou vodou. „Udrží toho drobečka ve větším klidu. Pojď, večeře je hotová."

Ben se usadil ke stolu, soustředil se na jehněčí maso na talíři před sebou a usmál se: „Maggie, voní to báječně. Jako vždycky, lásko."

„Kdybys neplácal, Bene McIntyre. Řekl bys to, i kdybych maso spálila," přela se Maggie, ale roztomile zčervenala.

Ben se zasmál a pustil se do večeře. Stále nemohl uvěřit, že to nádherné stvoření sedící naproti němu u stolu na něm mohlo vidět něco mimořádného. Byl obyčejný muž, narozený jako třetí syn v rodině z nižší střední třídy v Manchesteru. Vstoupil do armády, aby unikl otrocké práci v továrně. S Maggie se setkal, když zabloudil do jedné malé vesničky ve Wiltshiru, kde se chtěl najíst. Zamiloval se do jejího krásného úsměvu a ten cit nikdy neochabl.

Ve světle bledého odpoledního slunce, které pronikalo do malého bytu, její zlaté, teď už prošedivělé vlasy stále zářily. Udržela si štíhlou postavu, i když porodila dva silné, urostlé chlapce a dívku, která se jí podobala. Modré oči, i když s věkem poněkud bledší, stále jiskřily veselím, kdykoliv se usmívala.

Když mu donesla malinový moučník, zamiloval se do ní znovu. Její moučníky zbožňoval.

Z obývacího pokoje se ozval tichý zvuk. Ben s omluvou vstal a otřel si ústa ubrouskem. 'Inu,' pomyslel si, 'kdyby ten nejnovější přírůstek towerských havranů přežil noc, život by byl skvělý.'

„No, no, drobku. Proč ten rozruch?" zeptal se a něžně vylovil malý uzlíček z hnízda.

***

Ve studeném, větry bičovaném hradě v divoké části Skotska, v pracovně plné tretek a portrétů, procházel starý muž s dlouhým bílým plnovousem stoh svitků. V myšlenkách se zaobíral nesčetným množstvím věcí, které je třeba před začátkem školního roku zařídit.

Náhle ho z práce vytrhlo dvojí pronikavé zvonění.

Vstal a vydal se rušící cingrlátka prozkoumat. Poté se zamračením pozvedl obočí a náhle si to namířil ven do noci.

***

PA: Tak toto je začátek nového příběhu. Frau a já jsme chtěly vytvořit temný příběh o Harry Potterovi, ale nedokázaly jsme se k tomu přimět. Takže jsme ho zasadily do temného pozadí. Toto není zlý Harry nebo dokonce zlý Brumbál. Protože se příběh většinou odehrává v Toweru, který má velmi temnou, krvavou minulost, Frau a já jsme si položily otázku, co by se stalo, kdyby...

PP: Beta provedla rozsáhlou pátrací akci a přišla s tím, že v Toweru se ve skutečnosti nechovají havrani, ale ptáci s latinským názvem corvus corax, což je krkavec velký. Jenže Anličané mají pro havrany i krkavce stejný výraz - raven. Tuto informaci uvádíme pro případ, že by se zde vyskytoval nějaký ornitolog či šťoural, tak aby bylo jasné, že o tom víme, leč hodláme to ignorovat. Ve všeobecném povědomí jsou v Toweru havrani a stejně tak se jmenuje ona slavná Poeho báseň. Tečka.