Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 1. Srpen 1998

Jen vzácně do Velké síně vletěla sova v čase večeře. I za života Albuse Brumbála, který dostával dopisy denně, přišla pošta večer zřídkakdy. Takže když se v neděli během večeře ve Velké síni objevila světlá sova, okamžitě se na ni upřely všechny oči. A sedm překvapených lidí nabralo ještě šokovanější výrazy, když se ona sova ladně snesla na židli Severuse Snapea. Severus se pootočil, aby na opeřence lépe viděl. Sovy obyčejně netrpělivě čekaly na ulehčení od svého břemene, ale tato byla překvapivě rezervovaná. Severus pohlédl na zvědavou Minervu McGonagallovou, pokrčil rameny a opatrně odvázal krabičku. Sova zůstala na místě, zatímco Severus otočil balíček v ruce. Nebyl delší než krabice na hůlku a nevypadal nebezpečně. Severus na něj nicméně namířil vlastní hůlkou a začal mumlat sérii formulí, aby odhalil případná zaklínadla. Rázem v duchu zaslechl hlas dávno zesnulého Alastora Moodyho: „Neustálá ostražitost!“

Při nepříjemné vzpomínce na hrubého bystrozora, který zemřel s pochybnostmi o něm, zamumlal: „Bastard.“

Minerva pohlédla na muže sedícího po jejím boku a zeptala se: „Severusi, kdo je bastard?“

„Alastor Moody…“ odvětil roztržitě.

Minerva pravicí bolestivě popadla Severusovu paži, zatímco levici si přitiskla k hrudi. „To je od Moodyho?“ zeptala se zpanikařeně.

Nad zvláštností té otázky se Severus uchechtl. „Ne, Minervo. Je stále mrtvý. Promiňte, jen jsem si na něj vzpomněl. Nevím, od koho ta krabička je.“

Minerva uvolnila stisk a Severus se podíval na místo, kde její ruka stále spočívala na jeho. Jakmile si všimla jeho pohledu, okamžitě jej pustila. „Promiňte, Severusi,“ omluvila se potichu.

„V pořádku, Minervo,“ odvětil. Bylo to v pořádku? Ano, bylo. Co se jen před pár krátkými měsíci nedalo ani představit, bylo teď v pohodě. Ještě v dubnu by jej nejraději otrávila. Ale druhého května se celý svět změnil. Zuřila závěrečná bitva a – neuvěřitelně – nejen že byl Voldemort nadobro poražen, ale také Severus přežil rádoby smrtící útok Nagini. Když se o čtyři týdny později probral, byla to Minervina ruka, která svírala jeho. A poté každý den, když se probudil, Minerva seděla vedle jeho postele. Chtělo to týdny mluvení, křičení a mrazivého mlčení, ale Severus nakonec Minervě uvěřil a jejich přátelství se obnovilo.

Setřásl vatu z mozku a zaměřil se na balíček. Otevřel jej a objevil mnoho pergamenových svitků a zmenšené bidýlko pro sovu. Jakmile si ho všiml, ještě jednou se otočil k opeřenci, který si naprosto spokojeně hověl na opěradle jeho židle. Přečetl štítky na svitcích a ihned poznal, že jsou od Hermiony Grangerové. Šest let předlouhých esejí mu její písmo nesmazatelně vpálilo do mozku. Svitky předal třem svým kolegům u stolu – Minervě, Filiusovi a Rubeusi Hagridovi. Čtvrtý byl pro něj. V té chvíli se zvědavost zbylých profesorů ukojila a vrátili se k předchozímu hovoru, který přerušil přílet sovy. Kratiknot, Hagrid a Minerva rozbalili svoji poštu zjevně potěšení, že dostali psaní od Hermiony Grangerové. Severusovi při představě otevření vlastního dopisu spadl do žaludku kámen. Stále se mentálně i fyzicky uzdravoval z posledních tří měsíců stejně jako z posledních dvaceti let, a od interakce k interakci nevěděl, co očekávat. Reakce na Severusovo přežití a následující odhalení jeho role špeha se mírně řečeno smíchaly. Věděl, že i uvnitř Řádu jsou lidé, kteří mu úplně neuvěřili. A z těch, co mu uvěřili, ho mnozí neměli rádi.

Minerva si jeho zamlklosti všimla a laskavě se usmála. „Otevřete to, Severusi. Je přítelkyně.“

Přítelkyně? Kdy se studentka, studentka, ke které se choval příšerně, stala přítelkyní? Nebylo zapotřebí dvou, aby se rozhodli, že se stanou přáteli?

S pohledem na stále neotevřený dopis se Minervin výraz změnil. „Severusi, otevřete ten zatracený list.“

Severus zamručel a rozvinul velmi dlouhý svitek.

Středa, 29. července 1998

Drahý Severusi.

Ještě jste tento dopis za moji drzost oslovit Vás Severusi nespálil? Nedivila bych se Vám. Nicméně tím pro mě jste. Jsem smutná, že jsem nemohla být u Vašeho uzdravení, ale zaslechla jsem, že se Vám daří dobře, za což jsem ráda. Byla jsem tam, když jste se po tom hrozném zranění konečně vzbudil, jsem si však jistá, že jste si mě nevšiml, protože jinak byste mě ze svého pokoje u svatého Munga vyhodil. Jakmile Vás přemístili do bradavické ošetřovny, Minerva mě laskavě informovala o Vašich pokrocích a že budete konečně natolik v pořádku, aby Vás v červnu pustili. Moc ráda bych tam byla a viděla, jak mě Vy i Minerva osobně peskujete za mou drzost, ale jsem v Austrálii. Budu zde do září, kdy odcházím na Univerzitu  (mimochodem, navštěvoval jste Univerzitu?), takže nemyslím, že se mi poštěstí zavítat do Bradavic před začátkem školního roku. Pokud mi tedy chcete vyhubovat, budete to muset podniknout prostřednictvím soví pošty.

Když už mluvím o poště, sova, která doručila dopisy, se jmenuje Kolombína. Není překrásná? Je to sova australská, proto to jméno. Doufám, že jste našel bidýlko. Velice bych ocenila, kdybyste se o ni mezi jejími cestami postaral. Po tak dlouhém letu si potřebuje odpočinout několik dní, proto bych ji jen velmi nerada ubytovala v sovinci, kde by ji mohli používat studenti. Pokud nejste ochotný, možná by ji ubytoval Hagrid?

Následující slova jsem Vám říkala znovu a znovu, ale jsem si jistá, že jste mě neslyšel, protože jste byl v podstatě v kómatu. Myslím, že snesou zopakování – děkuji Vám. Děkuji Vám, že jste mi nesčetněkrát zachránil život. Děkuji Vám, že jste byl špionem a pracoval pro Řád, i když se k Vám všichni otočili zády. Děkuji Vám, že jste neumřel, přestože za toto můžu poděkovat mnoha lidem. Vidím až sem Vaše hluboké zamračení, které se Vám začíná formovat na tváři, proto toho nechám.

Byla jsem tam, v chýši, když jste téměř zemřel; ve skutečnosti jsem si byla jistá, že Vaše smrt je nevyhnutelná. Jediné skutečné přátele, které jsem v Bradavicích měla, jsem získala, když jsem čelila smrti – s Harrym a Ronem jsme bojovali s trollem, s Lenkou, Ginny a Nevillem jsme čelili Smrtijedům na ministerstvu. Čelila jsem smrti i s Vámi a Vy teď tedy také patříte do té význačné supiny ‚Hermioniných přátel, kteří nezemřeli, když s ní čelili smrti‘.

Vaše přítelkyně

Hermiona

Ohromený Severus popřál ostatním profesorům dobrou noc, vstal a nabídl ruku v černém rukávu Kolombíně, která na ni plavně přeskočila ze židle. Jeho soukromé komnaty se opět nacházely v podzemí. Brzy bude pokračovat na svém postu profesora lektvarů, což vítal. Měl plné zuby černé magie a ředitelského křesla. Prosté kouzlo Engorgio a Kolombína se usadila na velké ozdobné bidýlko u Severusova stolu.

Hermiona po něm žádala hodně. Severus se cítil, jako by byl posledních patnáct měsíců natahován na skřipec a čtvrcen, fyzicky i emocionálně. Stejně jako ho překvapilo vzbuzení u svatého Munga, tak jej překvapilo, že neskončil na stálém lůžku vedle Lockharta nebo v chladné cele v Azkabanu. Z druhého nejnenáviděnějšího muže kouzelnického světa se přetransformoval na ne-tak-nenáviděného a ne-zcela-milovaného hrdinu ve velmi, velmi krátké době. Vzbudil se k předlouhému seznamu mrtvých čarodějek a kouzelníků, včetně samotného Voldemorta, stejně jako k velmi stručnému seznamu čarodějek a kouzelníků, kteří chtěli Severuse opět přivítat do svých životů. Na vrcholu řečeného seznamu stála Minerva. Vždycky se tak moc snažil. Snažil se udržet vše pohromadě. Snažil se zapomenout na roli špiona. Nyní se zodpovídal jen sám sobě, ale stěží znal své skutečné já. A ona chtěla být jeho přítelkyní? Jistě věděl jen to, že Minerva by přibila jeho hlavu k hlavám domácích skřítků na Grimmauldově náměstí, pokud by na ten dopis neodpověděl. Vytáhl tedy pergamen z psacího stolu.

Neděle, 2. srpna 1998

Drahá Hermiono,

Kolombína je skutečně překrásná a spokojeně se zabydlela v mých komnatách. Vzhledem k tomu, že v podzemí nemám okno, vyčaroval jsem kouzelnou verzí psích dvířek pro sovy, aby měla umožněný volný vstup. Mohlo by být zajímavé sledovat, jak létá chodbami nad hlavami těch pitomců, až začne školní rok. Samozřejmě nemohu dovolit, aby ji oslintal Tesák.

Co, do pekla, děláte v Austrálii?

Severus

PS: Úterý – Phineas Nigellus pozdravuje. Myslím, že mu skutečně chybíte, ale když jsem na tuto skutečnost poukázal, urazil se a od té doby nenavštívil svůj portrét v mých komnatách.

ooOOoo

Ve středu před snídaní přivázal svůj dopis pro Hermionu spolu s Minerviným Kolombíně na nožku, pohladil její pírka a napomenul ji, aby k Hermioně letěla bezpečně.

ooOOoo

Neděle, 9. srpna 1998

Drahý Severusi,

Austrálie je peklo, děkuji za optání. Zatímco Vy si užíváte příjemné, slunečné letní měsíce v Anglii, já jsem na návštěvě Austrálie v zimě. Skvělé, že? Ale vinu můžu dávat jen sama sobě. Podívejte na nás – probíráme počasí jako stoprocentní přátelé!

Jsem v Austrálii, protože mí rodiče jsou v Austrálii. Po mém šestém ročníku jsem změnila jejich paměť, zcela jsem se vymazala z jejich životů a přesvědčila jsem jejich nová já, že zoufale touží po odpočinku v Austrálii. Myslela jsem jen na jejich životy, které, jak jsem si všimla, byly ve velkém nebezpečí. Nicméně když říkám jen, myslím tím jen. Nepromyslela jsem následky obnovení vzpomínek na dceru a předchozí život a tak nyní zápasím s velmi rozhněvanými a velmi zraněnými rodiči. Dorazila jsem sem v červenci a po dvou týdnech hledání je našla. Už jsou to tři týdny od našeho shledání a je to stále strašné. Bude třeba let, ne-li celý život, abych odčinila škody. Ale přežili válku a to byl můj cíl. I když mě budou navždy nenávidět, stejně bych to udělala znovu, jen bez té Austrálie. Bahamy by byly lepší volbou. Ale zatímco já nenávidím Austrálii, oni ji milují. Jsou velcí příznivci a významní dárci Opery v Sydney a kvůli tomu se odmítají vrátit do Anglie. Ptám se Vás: stojí světová opera za opuštění domoviny? Myslím, že ne.

Zůstanu s nimi do třicátého srpna, kdy se přenášedlem dostanu přímo do Bristolu a připravím se na začátek školního roku prvního září. Neodpověděl jste mi na otázku ohledně Univerzity. Nemyslete si, že jsem si nevšimla! Momentálně jsem dost odříznuta od kouzelnického světa, protože se snažím, evidentně marně, znovu získat důvěru rodičů. Kolombínu zvládnou, ale pošetilé mávání hůlkou rozhodně ne. Mám pocit, jako bych měla být stejně tak odříznuta na Univerzitě. Zní neuvěřitelně, že se dostanu na jedinou kouzelnickou univerzitu Evropy, ale budu bez přátel a stále příliš daleko, abych se přemístila do Londýna a mohla se sejít s Harrym a Ginny; to samé platí i pro Bradavice, abych viděla Vás a Minervu. Jste momentálně jedním z mála mých spojení se světem. Takže Vám děkuji za dopis.

Kromě informací o Univerzitě mi napište, jak se těšíte na nový rok v Bradavicích.

Vaše přítelkyně

Hermiona

PS: Pondělí – skoro jsem zapomněla! Prosím, vyřiďte Phineasi Nigellusovi mé nejsrdečnější pozdravy. Věřte, že při našem táboření byl často mým oblíbeným společníkem.

ooOOoo

Neděle, 16. srpna 1998

Drahá Hermiono,

ne, Univerzitu jsem nenavštěvoval. To období není částí života, na kterou bych momentálně chtěl vzpomínat; vlastně vůbec kdy, abych byl upřímný. Dolujete mizerné vzpomínky od všech svých přátel? Voldemort chtěl Mistra lektvarů, ne všestranného akademika s nádavkem titulu Mistra lektvarů. Zamířil jsem přímo do učednictví k velmi tvrdému muži jménem Stephanopoulos. Severus Snape se svázal s tvrdým mužem, pro kterého pracoval. Je těžké si to představit, ano, ale zapojte všechny síly – dokážete to. Dva roky, titul Mistra a následně nepočítaně politováníhodných voleb. Byl jsem dosazený do Bradavic a svázaný s dvěma velmi tvrdými muži, vedle každého jediného vypadal Stephanopoulos měkčí než Lockhart.

Proč jste šla na Univerzitu? A než jste se rozhodla, poradila jste se s Minervou? Rád bych věděl, jestli jste se již svázala.

Rozhodně nemohu říct, že se ‚těším‘ na začátek školního roku, nikdy tomu tak nebylo a tento rok není výjimkou. Vlastně nemohu říct, že se vůbec na něco ‚těším‘. Ale v duchu přátelství vyvinu úsilí odpovědět Vám na Vaši otázku ohledně mých myšlenek na následující rok. A tady jsou – nemám žádnou představu. Během těchto posledních týdnů znovunalezené kvazi-volnosti si introspekce ani neškrtne. Říkám kvazi-volnost a ne naprostá volnost, protože ve skutečnosti nemám možnost takzvaného ‚nevyučování‘. Bradavice jsou mým domovem a právě teď potřebuji jejich nabízené bezpečí. A Minerva by jinak požadovala moji hlavu, což je, mimochodem, důvod, proč Vám píšu zpět. Nic ve zlém.

Zpět k otázce. Jakkoliv jsem se zamyslel o výhodách života s normální, ačkoliv dosti tvrdohlavou šéfovou oproti dřívějším dvěma pánům, upřímně nevím, jestli se mi učení líbí. K Vám, excelentní mysli, jsem se musel chovat prachbídně. Idiota Goyla jsem musel vyzdvihovat. Chtěl jsem, abyste oba prošli lektvary u zkoušek NKÚ. Co kdybych Vás povzbudil? Co kdybych se skutečně mohl soustředit na učení svého řemesla namísto soustředění se na prostý fakt zůstat naživu další jeden den a udržení Harryho Pottera naživu další jeden den? Přidejte to do nestálé směsi stáda brzy se vrátivších studentů, kteří loni mým přičiněním trpěli, a dostanete výbušný kotlík, na který by byl pyšný i Longbottom.

Ohledně Austrálie, je tam teď hezky a slunečno; Vaši rodiče by byli mrtví, nebýt Vašeho opatření. Vím to jistě. Jestli to ulehčí Vašemu břemenu, budiž. Miluji operu; jste nesofistikované děvče.

Váš přítel, předpokládám,

Severus

ooOOoo

Následujícího nedělního večera, kdy Kolombína opět vletěla do Velké síně, věděl, že ho čeká dopis. A opět se mu v žaludku usadilo závaží. Toto bude jeho třetí dopis od doby, kdy začali s tímto nepravděpodobným řetězem událostí. Nepamatoval se, kdy naposledy obdržel tři osobní dopisy v jednom roce, natož v jednom měsíci.

„Proč?“ zeptal se Minervy stroze.

Minerva se na něj podívala bez lítosti, beze zmatku, ale s vyrovnaností, která mu téměř okamžitě něco ulehčila z tíhy v žaludku. Severus věděl, že se nachází v nezmapovaných vodách, ale Minerva byla zběhlá. Normální lidé, připomněl si, sebou netrhali, kdykoliv jim přišel dopis.

„Proč ne?“ Odmlčela se. „Mnozí z nás dostáváme dopisy od minulých studentů, kteří si s námi chtějí dopisovat jako dospělý s dospělými. Vím, že je to pro vás nové, ale není to nerozumné.“ Lehce pokývl. „A opravdu, Severusi, kdo jiný si s ní může psát o dospělých záležitostech a akademických tématech?“

Severus odvázal pergameny od nohy Kolombíny a rozdělil je. Tentokrát kromě Severuse dostali dopisy i Minerva a Kratiknot.

„Hermiona se narodila, aby vzkvétala v akademickém světě. Měla být v Havraspáru,“ začala Minerva.

„Příliš pravdivé,“ přerušil ji Kratiknot.

„Myslím, že to byl apoštol Pavel z biblických spisů, který se popsal jako ‚nevhodně narozený‘. To si myslím o Hermioně. Jiné desetiletí a obklopovala by ji pěkná skupina havraspárských přátel, se kterými by probírala akademická témata ad nauseam. Ale byla zařazena ve válce. A mír máme, protože byla zařazena do Nebelvíru. A co má ona? Impulzivní kamarády, kteří se unaví po pěti minutách naslouchání jejímu výkladu, co se chce naučit z přeměňování. Statečné kamarády, kteří chtějí nepodnětné zaměstnání na ministerstvu nebo hrát famfrpál. Přidejte to k jejím problémům s rodiči a máte recept na oslnivou a izolovanou mladou ženu.“ Zde se odmlčela, aby si přečetla vlastní dopis. Severus však stále trávil Minervina slova a svůj list ještě nemohl otevřít.

Jakmile Minerva dočetla, vrátila pozornost zpět k Severusovi. Mnohem tišeji pokračovala: „Vím, že jste nežádal o toto přátelství, které vidíte jako podivné. Ale zasloužíte si přátelství, zvláště s někým, kdo je vám tak podobný. Nevysmívejte se, Severusi – víte, že je to pravda! A ráda bych vám připomněla, že i vy jste kdysi byl mým studentem, a jsem o moc víc než dvacet let starší než vy. Jsme přátelé?“

Při tom se na ni Severus zamračil.

Minerva se nahlas zasmála a pobídla jej: „Otevřete ten zatracený dopis.“

Neděle, 23. srpna 1998

Drahý Severusi,

zaprvé, upřímně Vám děkuji za svědectví o mých rodičích. Pochybuji, že to uspíší naše smíření, ale za tu informaci jsem vděčná.

Také přijímám s pokorou Vaše slova o tom, že mám excelentní mysl. Nevnímám Vás jako muže, který falešně chválí. Budu mít ta slova na paměti.

Vaše otázka na Univerzitu mě znepokojuje a zároveň nad ní musím protočit očima.

Jdu na Univerzitu, protože výzkum je moje silná stránka a já si přeji, dle Vašich slov, být ‚všestranným akademikem‘. Představuji si, že začnu s kariérou, která je spojená s výzkumem, i když si ještě nejsem jistá ve kterém odvětví. Jako prvák mohu studovat tři obory a vybrala jsem si lektvary, přeměňování a formule. Po prvním roce jedné specializace zanechám a titul dokončím se zbývajícími dvěma. Poté buď získám ‚skvělé místo‘, jak říkají rodiče, nebo budu pokračovat v učednictví. A ano, už jsem se svázala. Předpokládala jsem v Austrálii problémy; upřímně, předpokládala jsem, že problémy nastanou, než rodiče najdu, ne poté. Takže než jsem odcestovala, získala jsem povolení k dřívějšímu, soukromému svázání a ani se nezúčastním formální vázací ceremonie.

Dostala jsem radu od Minervy? To by byl logický směr jednání. Typický pro mě, co? Ach běda, drobnost jako válka mně zabránila v normálním průzkumu ohledně Univerzity. Vezměte si, kdo všechno mi mohl v ‚sedmém‘ ročníku poskytovat informace? Harry, Ron (přestaňte se smát), Griphook, Xenofilius Láskorád, pan Olivander. Ach, počkejte! Taky jsem strávila rozkošnou chvilku na Malfoy Manor s Belatrix, ale to jsem se dost snažila neskončit na lůžku vedle Lockharta.

Vyjádřete se přímo, Severusi. Mám pocit, že mi chybí nějaká významná informace, kterou by čistokrevná čarodějka považovala za samozřejmou. Změní se to někdy? Budu se navždy cítit, jako bych byla čarodějkou jen na devadesát procent? Víte, jak těžké je myslet si, že Pansy Parkinsonová pravděpodobně má tu informaci, která mně chybí?

Ale dost o mně. Děkuji, že jste se se mnou podělil o životní zamyšlení, i když k tomu bylo třeba Minerviných výhružek. Těším se, až mi řeknete, jak jste se rozhodl ohledně nadcházejícího roku. Jste oslnivý stratég trénovaný dvěma fanatickými stratégy až do morku kostí. ‚Fanatičtí‘ zní lépe než ‚maniakální‘, ‚machiavelističtí‘ nebo ‚nelítostní‘, nemyslíte? Chápu, že právě teď se nemůžete svobodně rozhodnout o Vaší kariéře, ale máte svobodu užít si vlastní řemeslo? Doufám, že ano. Viděla jsem záblesky, když jsem byla Vaší studentkou. Ty záblesky ve mně zůstaly dokonce jasněji než Vaše příkrost, či Vaše hraná nenávist vůči nám nebo vybuchujícím kotlíkům. Kvůli těm zábleskům ‚náročné vědy a přesného umění‘ studuji lektvary na Univerzitě. Ale už musím přestat. Dvakrát jsem Vás citovala a bojím se, že jen nafouknu Vaše ego. Minerva by mi to nikdy neodpustila!

Vaše přítelkyně

Hermiona

Severus v duchu zasténal. Bylo 30. srpna, což znamenalo, že za dva dny Hermiona vstoupí do jámy lvové, zcela nevědomá toho, co ji čeká. Klidně kolegům popřál dobrou noc a rychle se ztratil do podzemí. Tam se posadil ke stolu.

Neděle, 30. srpna 1998

Drahá Hermiono,

skutečně jsem doufal, že Vaše odpověď bude znít: „Samozřejmě jsem si promluvila s Minervou, jdu na Univerzitu, abych prorazila cestu mudlorozeným,“ a možná že prohodíte nějaký přihroublý vtípek o čistokrevných nesmyslech, ale namísto toho mám o Vás teď obavy.

Chcete pravdu? Tady je – skutečně neznám jediného mudlorozeného, který by navštěvoval Univerzitu. Šokovalo mě, že Vás přijali, mimo to, že zjevně naplňujete všechny jejich požadavky. Nechápejte mě zle, patříte mezi elitu Univerzity.

Jedinou věcí, kterou Pansy pravděpodobně zná, je to, že tato Univerzita je vzorem čistokrevné filozofie a tradice, jakož i vzdělávání.

Ignorujte moji otázku ohledně rady od Minervy. Studovala na Univerzitě a zasedá ve školní radě. Poradila by Vám, abyste šla. Má veškerou důvěru ve Vaše intelektuální schopnosti i Vaši nebelvírskou statečnost. Bohužel myslím, že tu budete potřebovat. Voldemort je mrtvý; předsudky nikoliv. Nejen že jste pomohla zastavit Voldemortův čistokrevný program, ale také proniknete do jejich nejmilovanější instituce. A protože jste se svázala, není šance, že byste zanechala studia. Bez ohledu na okolnosti za dva roky absolvujete.

Nejlépe bude, když se spřátelíte s čarodějkami a kouzelníky ze Států nebo Kruvalu.

Doufám, že tento dopis obdržíte před začátkem školy; nevím, jak dlouho trvá sově doletět do Bristolu.

Hermiono, nejste devadesátiprocentní čarodějka, jste stoprocentní čarodějka. Takové nesmysly už poslouchat nehodlám.

Váš přítel

Severus

Severus vstal a přešel ke Kolombíně. „Zvládneš to do Bristolu ještě dnes večer, Kolombíno? Hermiona toto musí dostat co nejdřív, ale pošlu školní sovu, pokud to nedokážeš.“ Kolombína poslušně nabídla nožku. Pohlédl sově do očí, jestli nenajde známky únavy, ale žádné nezaznamenal. A Kolombína jej skutečně téměř štípla, protože dopis ještě nepřivázal. S úsměškem tak udělal. „Jsi silná jako tvá majitelka. Vezmi dopis Hermioně do Bristolu.“

ooOOoo

Příští den bylo pondělí a studenti dorazí až večer. Severus by se měl soustředit na nový školní rok. Ne že by musel psát plány, ale měl za úkol projít půl tuctu administrativních úkolů. Nicméně myšlenky mu ustavičně odplouvaly k Hermioně.

Když jej Kolombína našla u oběda, zalila jej vlna úlevy i starostí. Převzal od sovy svitek, aby opustil nedojedený oběd a vrátil se do komnat.

Ve chvíli, kdy jej otevřel, poznal, že jde o špatné zprávy; dopis byl krátký.

Neděle, 30. srpna 1998

Drahý Severusi,

nezvládnu to. Už nemůžu bojovat! S válkou jsem skončila! Na Univerzitu jdu, abych se od války dostala co nejdál. Co, sakra, budu dělat?

Jsem vděčná za varování.

Hermiona

Když to Severus četl, v jeho nitru začal růst silný pocit. V hrudi mu krystalizovala výrazná touha ochránit Hermionu před bolestí. Vždy někoho chránil; mnohokrát šlo o Hermionu. Ale teď to bylo jiné. Nechránil ji, protože mu to někdo přikázal nebo z pocitu viny. Chtěl ji chránit, protože o ni měl skutečně starost. Během pár krátkých týdnů a pár krátkých dopisů poznal, že Minerva měla pravdu. Byli si s Hermionou podobni, a jestli se Severus nemýlil, bude tak izolovaná a osamělá, jako se často cítil on sám. A najednou překvapeně zjistil, jak jí pomůže.

Pondělí, 31. srpna 1998

Drahá Hermiono,

co, sakra, budete dělat?

Zaprvé, přestanete kňučet. Je to nehodné Nebelvírů. Jen Havraspáři kňučí. Měla byste slyšet profesora Kratiknota, obzvláště když požije příliš mnoho drinků.

Zadruhé, a to je nejdůležitější, získáte vzdělání na světové úrovni. Vzdělání, po kterém toužíte. Docela pravděpodobně je to jediná věc, ve které si můžete být jista. Netuším, jak se k Vám můžou chovat ostatní studenti, ale pokud budou profesoři nefér, stačí slovo Minervě a ta to napraví. Má Vás ráda jako vlastní dceru a v řešení problémů je docela dobrá.

Zatřetí, vy si přichystáte svoji strategii. Chcete znát tu moji pro tento rok? Tady je – budu se soustředit na první a sedmé ročníky a s ostatními si nebudu dělat starosti, protože nemyslím, že s těmi studenty mám šanci. Druhé, třetí a čtvrté ročníky byly loni moc malé, takže jediné, co mohu pro ně letos udělat, je získat jejich důvěru a doufat, že příští rok bude lepší. Čekám, že páté ročníky budou skutečně nepřátelské. Studenti ze šestých jsou, jak každý ví, roztržití – příliš mnoho hormonů. Jestli si vůbec všimnou, že jsem jejich učitel, budu šokovaný.

Ale u prvních ročníků chci pořídit lépe. Chci nový začátek. Starší studenti se na ně budou dívat jako na notorické lháře, až budou vykládat, jak jsou lektvary jejich oblíbeným předmětem. Najdu si vlasatou Nebelvírku z prváku a najdu důvod k udělení bodů. Co se týká sedmých ročníků, ti jsou dospělí. Zoufale doufám, že budeme moci vést upřímnou diskuzi o mé roli ve válce a spolu se pohneme kupředu. Studenti z posledních ročníků jsou inteligentní a zjevně potřebují lektvary kvůli jejich kariéře, jinak by tam nebyli. Během roku je povzbudím a udělám z nich vynikající lektvaristy.

Očekávám, že zítra dorazí Kolombína s Vaší odpovědí.

Váš přítel

Severus

Severus připevnil dopis na Kolombíninu nožku a dal jí pamlsek. Z pokoje odletěla s grácií.