Preklady fanfiction Harryho Pottera

Londýnský Tower byl postaven ve 2. polovině 11. století Vilémem Dobyvatelem jako jediná masivní tvrz se čtyřmi věžičkami. Následující panovníci ho rozšířili do podoby, v níž celý komplex známe dnes. Historie stavby je protkána střípky životů a smrtí panovníků, šlechticů i obyčejných lidí.

Jindřich VIII. nechal přistavět obytné budovy, zatímco jeho dcera Alžběta I. pokračovala ve využívání Toweru coby vězení a popraviště.

Čtvercová Bílá tvrz (White Tower) získala své jméno podle bílého kamene, ze kterého je postavená. Čtyři věžičky, v každém rohu jedna, vytvářejí chladný, impozantní vzhled. Tvrz je obklopena travnatým prostranstvím známým jako Tower Green, obehnaným dvojitou zdí s cimbuřím a podkrovními prostorami. Z bývalého příkopu obtáčejícího vnější zdi je teď travnatý močál.

Těžká železná brána, známá jako Brána zrádců (Traitor´s Gate) se klene nad malým potůčkem, který ústí do Temže. Tudy byla vybudována cesta, aby měli turisté do komplexu Toweru pohodlný přístup.

Kdysi mohutná pevnost je dnes spíše městem ve městě a oblíbenou turistickou atrakcí. Opřádá ji mnoho mýtů a legend, některé pravdivé, jiné smyšlené, ale všechny bezpochyby dokládají fascinaci tímto místem.

Pro ty, kteří si neuvědomují bohatou historii Toweru, je překvapivé, že se jedná o místo s velmi brutální, krvavou minulostí. Za příhodný důkaz slouží duchové. Tower prohlašuje za svůj domov více než dvě stě opuštěných duší včetně dvou královen, dvojice malých princů a jednoho nebo dvou kouzelníků. Dokonce se objevily zprávy o duchu medvěda, který jednou při hře utekl ze zdejšího zvěřince.

***

Jarní noc byla jasná a chladná. Nad Towerem se vynořil úplněk a zalil bílé zdi tajuplným světlem. Jen pár statečných stráží hlídalo pozemky a kontrolovalo, jestli jsou všechny zámky na svých místech. Strážní museli být opatrní, protože mohli být čas od času překvapeni některým z přízračných obyvatel, kteří se tu procházeli.

Ale dnes v noci se nemuseli bát. Množství stříbřitého oparu se soustředilo v Královské kapli svatého Petra v okovech, umístěné na travnatém prostranství. V kamenných zdech a podlaze kaple bylo k poslednímu odpočinku uloženo mnoho prominentních členů šlechtických rodů a další osoby s neurozeným původem. Dnes večer se zdáli být neklidní.

Jedna z mlžných postav se zcela zviditelnila v místě, kde stává při mši kněz nebo kaplan. Byla oblečená ve zdobném rouchu z 16. století, ušitém ze sametu a hedvábí a potřísněném třpytivými stříbřitými skvrnami. Pečlivě si usadila svoji oddělenou hlavu na štíhlý krk a přistoupila k pultíku. S královským držením těla a noblesními šaty vypadala stejně, jako když ještě byla naživu. Královna Anna Boleynová, jedna z nejznámějších manželek Jindřicha VIII., vyčkávala, až se shromáždění uklidní.

Zbytek duchů, přízraků a strašidel obývajících Tower zaplnil množství lavic a sedadel okolo vyvýšené kazatelny.

Přímo před ní se zformovali dva malí chlapci oblečení v bílých nočních košilkách, přitisknutí k sobě. Dokonce i ve smrti se odmítli rozdělit. Šlo o dva prince, kteří záhadně zmizeli a ponechali tak anglický trůn volný pro Richarda III.

Usmáli se na ducha královny a zachichotali se, jako kdyby měli nějaké tajemství.

„Co se děje, princi Edwarde?" zeptal se laskavě duch Anny Boleynové vyššího z chlapců. „Proč jste nás svolali?"

„Když dovolíte, Vaše Veličenstvo, v Toweru je nový havran," poznamenal malý princ, který měl být králem. „Je moc zraněný. Ještě mládě. Mistři si nejsou jistí, jestli přežije."

„Dovolíte, Vaše Veličenstvo?" ozval se kultivovaný hlas jiného ducha, který popošel blíž a poklekl na jedno koleno.

„Ano, můj příteli? Ach, vstaňte, sire Waltere!" pokynula mu královna Anna elegantním pohybem zápěstí a blahosklonně se na něj usmála. „Víme, že vlhko nedělá vašim kolenům dobře."

„Věřím, že ten maličký k nám byl přiveden z nějakého důvodu, Vaše Veličenstvo," dodal sir Walter.

„Jak to?" obrátila se královna zpět k princi Edwardovi.

„Je v něm cosi zvláštního, co nedokážeme zařadit," oznámil Edward a ohlédl se pro potvrzení na bratra. Když ten přikývl, pokračoval: „Možná bychom měli vyhledat moudrost Bohyně?"

„Přesně moje myšlenka, Vaše veličenstvo," vystoupil vpřed další z duchů. Byl oblečený v šatu učenců a na hlavě měl špičatý kouzelnický klobouk. „Štíty okolo Toweru pulzují. Cítí cosi nepatřičného. Je to znepokojivé."

Ostatní duchové a strašidla souhlasně přikývli a upřeli pohledy na svou královnu v očekávání odpovědi.

„Dobrá," uznala královna Anna a začala se vytrácet, „povoláme Paní temnoty." Na to se ještě s úsměvem obrátila k princátkům a dodala: „Račte nás průběžně informovat."

***

Jakmile se rozbřesklo, opeřenec se začal opatrně vrtět. Benovi připadal jako zcela jiný pták. V černých očkách se objevila jiskra a tělíčko už se nechvělo chladem a šokem. První noc byla náročná, ale ptáče přežilo.

Vzhledem ke své pozici mistra havranů Toweru byl Ben tím nejlepším člověkem, který se mohl starat o poraněné ptáky. V tomto případě tedy o poraněné mládě. Kdykoliv některý z havranů onemocněl, Ben byl osvobozen od ostatních povinností, dokud se havran nezotavil nebo už nepotřeboval jeho další péči.

Prostým důvodem bylo to, že ptáče kvůli svému mládí a křehkému stavu potřebovalo dostávat léky a jídlo každé dvě hodiny. Havrani jsou sice odolní, ale i oni mohou podlehnout nemoci či zranění a v tomto věku jsou obzvláště zranitelní.

Towerští havrani měli v tomto speciální postavení, protože existovalo proroctví, že kdyby opustili pevnost, monarchie by padla. Z tohoto důvodu bylo hlavním úkolem mistrů pečovat o jim svěřené opeřence.

Ben v duchu děkoval Bohyni, že 'speciální tonikum' od Maggie zřejmě zafungovalo. Většina škrábanců se zahojila. I zlomené křídlo se lepšilo. Doufal, že ten malý rváč bude schopen létat, až přijde čas.

Ben si povzdechl a protřel si unavené oči. Ne poprvé si přál, aby měl Maggiin talent, i když díky podivné hříčce osudu z něj mohl alespoň těžit. Což vůbec neznamenalo, že by mu její schopnosti vadily. Znal její svět a během jejich dlouhého společného života jí ani jednou tento talent nezáviděl.

Stočil pohled k měnícím se barvám za oknem, které signalizovaly, že se blíží svítání. Modlil se, aby se ptáče i nadále zotavovalo, když překonali první krizi.

***

Bylo mu teplo a bolest už nebyla tak obrovská jako předtím. Hlad, konstanta jeho mladého života, o sobě zase pomalu dával vědět. Zřetelně si vybavoval, že včera večer měl plné bříško. Jak k tomu došlo?

V tom ho zvedli z tepla. 'Počkejte! Dejte mě zpátky!' přiměl ho strach ke slabému odporu.

Promluvil na něj tichý, hluboký hlas a naléhal, aby něco udělal. Ruce, obrovské, ale laskavé, mu zlehka přejely po těle, aby ho zkontrolovaly. Nemyslel si, že by to byl jeho strýc. Strýcovy ruce nebyly nikdy ani jemné, ani teplé. Byly hrubé a tvrdé a způsobovaly mu hodně bolesti. Ne, tyto ruce ho ochranně hýčkaly a z nějakého důvodu se v nich cítil v bezpečí.

Co se s ním stalo? Poslední, co si pamatoval, bylo, že utíkal před bratrancem a přál si, aby mohl prostě uletět. Vzpomněl si na ženský hlas, který mu říkal: '... uleť, malý havrane, uleť.' Mával křidélky, dokud mohl, a pak přišla bolest, hodně bolesti. Vzpomněl si, že byl zbitý a potrhaný a pohazovali s ním sem a tam, načež ho zabalili do divného hadru a zavřeli do zatuchlého prostoru. Plného hluku a pachů. Nelíbilo se mu tam.

Teď se cítil v bezpečí a v teple. Nic ho netrápilo. Dostane znovu najíst? Na tak časté krmení nebyl zvyklý. Přál si, aby viděl, kdo se o něj postaral. Chtěl jim poděkovat.

Do pootevřeného hrdélka mu proniklo něco kulatého a tvrdého. Nejdřív s tím zkoušel bojovat. Nelíbilo se mu to, dokud z toho nevytekla teplá dobrota a nezaplavilo ho další teplo. Chutnalo to skvěle! Takhle má jídlo chutnat? To se mu líbilo! Protestoval, když mu to bylo odebráno. Natahoval hlavičku sem a tam a znovu pátral po zdroji potravy.

Nad ním se ozvalo tiché brumlání a něžná ruka mu přejela po těle. Z nějakého důvodu ho to uklidnilo. „Nebuj, tadydle hlad mít nebudeš."

Znovu začal usínat. Ano, tady se mu líbilo, pomyslel si ještě, když ho obrovské ruce položily do teplé, měkké tmy.

***

„Jak je na tom, miláčku?" zeptala se Maggie, když Ben po ranním krmení ptáče vrátil do provizorního pelíšku.

„Zvládl přežít noc," ujistil ji a svalil se zpět do křesla, „je docela bojovník. Jsem ti moc zavázaný, lásko."

Zrudla a nakoukla do podomácku vyrobeného hnízda. „Havrani jsou Jejím vtělením a Ona by byla nešťastná, kdy nějakého viděla podlehnout." Narovnala se a upravila si župan. „Chceš teď snídani? Nebo si chceš ještě trochu odpočinout?"

Unaveně se usmál a přitáhl si ji na klín. „Chybí mi trocha pomazlení s tebou, milovaná Maggie."

Z legrace ho uhodila do hrudi a začervenala se. „Ále huš, Bene McIntyre! Jeden by si myslíl, že ses nikdá nemuchloval!" pokárala ho láskyplně, přičemž schválně přešla do jeho měkkého nářečí.

Ben ji objal, ale při pohledu na hnízdo zvážněl. „Včera večer sem nakoukla princátka." Oba věděli, že duchové moc často v bytech stráží neobtěžují. Většinou zůstávají poblíž Bílé tvrze a kaple.

„Ach, miláčku," narovnala se Maggie. „Je potřeba, abych znovu posílila ochrany?"

Zakroutil hlavou: „Ne. Byli především zvědaví. Cítili narušení ochran a přišli se podívat. Říkali, že to musí hlásit."

Maggie se zamračila: „Takže máme očekávat návštěvu Jejího Veličenstva?"

„Zatím ne. Podle té dvojice se rozhodla s vyhlášením stanoviska vyčkat." Ben zívl na celé kolo. „Promiň."

„Běž si ještě trochu odpočinout, miláčku. Udělám zatím kávu a snídani."

Když se Maggie přesunula do kuchyňského koutu, aby uchystala jídlo, malý opeřenec už spal.

***

PA: Je zajímavé, co všechno se dá na netu najít ohledně duchů a Toweru. Pokusíme se zůstat věrné oběma kánonům, ale prosím, uvědomte si, že jde o fanfiction. Pevně věříme v uměleckou licenci.

V žádném případě si nepřejeme toto světově proslulé historické místo znevažovat. Ale toto je svět fanfiction a Harryho Pottera, takže když se dvě staré dámy rozhodnou ptát se, co by - kdyby, může se stát cokoliv... ;-)