Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 3. Cos jemně klepe

(v originálu Someone Rapping, překlad Vratislav Šembera)

PA: Omlouváme se, že je v prvních kapitolách hodně o pozadí příběhu. Nedalo se tomu vyhnout. Hlavnímu mistru havranů jsme nedaly jméno, ani nepřidaly žádný popis, protože nechceme nikoho urazit nebo hůř, být žalovány.

Každý den v Benově péči znamenal viditelné zlepšení. Obrovské díky patřily Maggie a jejímu umění přípravy lektvarů. Svými 'elixíry' byla mezi těmi, kteří žili a pracovali v Toweru, proslulá.

Usmál se. Ano, jeho drahá Maggie byla plně kvalifikovaná čarodějka, která uměla správně zamíchat kotlík! Dokonce absolvovala Bradavickou školu čar a kouzel, prominentní to školu pro kouzelnické děti ve Velké Británii.

Nestála sice na špici třídy, ale ani se nehrbila na chvostě. Po dokončení Bradavic byla zcela způsobilá pracovat v otcově mezinárodním obchodu jako konzultantka. Specializovala se na identifikaci magických věcí, které příležitostně dorazily. Začala s tím ještě jako dítě, na základě svého citu pro magii nebo 'čarodějné síly', jak tomu říkal její bratr. Rodina byla na její dovednosti velmi hrdá.

Vzhledem ke svému mudlovskému původu nedokázala získat místo v kouzelnickém světě, takže výpomoc v rodinném podniku znamenala spásu. Tak to šlo až do doby, než se setkala a zamilovala se do hezkého mladíka ve vojenské uniformě.

K elegantnímu mladému seržantovi ji to začalo táhnout v době, kdy mudlovský svět bojoval ve studené válce. Během jedné z mnoha procházek se ho zeptala na jeho rodinu. Když domluvil, sdělila mu, že je čarodějka s mudlovským původem. Cítila, že mladík má právo to vědět, protože se do něj zamilovala a nemohla s tím déle otálet. Bylo by příliš bolestivé, kdyby mu o tom neřekla dřív, než se jejich vztah prohloubil a došlo na úvahy o manželství. Pokud by ji nedokázal přijmout takovou, jaká je, včetně magie, pak bylo nejlepší rychle vztah ukončit.

Jelikož k němu byla upřímná, Ben jí oplatil stejnou mincí. Vysvětlil jí, že ví o kouzelnickém světě, protože pochází z dlouhé linie motáků. Jeho rodina pocházela z mladší větve starobylého rodu, který dokázal vystopovat své kořeny až k jednomu ze zakladatelů Bradavic. Spojení s takovou rodinou představovalo v kouzelnickém světě prestiž a velkou čest. Jelikož se ale jednalo o motáky, nemohli si nárokovat žádné dědictví, takže se jeho rodina rozhodla žít v Manchesteru a po generace klonit hlavy a držet se mimo záběr magického světa. Snažili se vyhnout jakémukoliv zapojení do kouzelnických záležitostí.

Brzy na to se Ben a Maggie vzali. Oba věděli, že jejich děti by mohly ovládat magii. Díky Benově kariéře se rodina často stěhovala a dětem se dostalo různorodého vzdělání ve školách na místech, kam byl Ben zrovna převelený. A ano, v pozdějších letech dokonce navštěvovaly i Bradavice.

Navzdory všemu ho Maggie podporovala a pomáhala udržet rodinu pohromadě. Příjem z rodinné firmy zaplatil bradavické školné, ale teď už děti vyrostly a měly své vlastní rodiny a oni dva zůstali sami.

Ben se usmál a vrátil se ke svému úkolu. Malý havran prospíval dobře. Drobné černé chmýří trčelo do všech stran, ale nic nevypadalo zlomené. Bude muset toho rošťáčka krmit ještě asi týden, dokud ho nebude možné vypustit ven do voliéry k Hardey, aby ho převzala do své mateřské péče.

Hardey byla matriarchou havraního hejna žijícího v Toweru. Vládla osmi havranům v rezidenci železným zobákem a ještě silnějším smyslem pro neplechu. Pokud by mládě přijala, Benova práce by byla z větší části hotová. O havranech není všeobecně známo, že by se ujali cizích mláďat, ale zdejší havrani byli jiní. Jako kdyby za tím byl 'dotek Bohyně', jak vždycky prohlašovala Maggie.

„Tak a je to, Rváči," řekl Ben a položil ptáče zpět do útulného hnízda. „Jsi čistý a nakrmený. Brzy budeš ve voliéře s ostatními. Copak si o tobě asi pomyslí Thor?"

***

Nejmenší havran, právě pojmenovaný Rváč, protože se zdálo, že v tom malém tělíčku sídlí jistá bojovnost, spal s plným bříškem a obklopený teplem.

Jeho sny byly pro jednou klidné. Pokaždé, když se propadl do noční můry, promluvil na něj buď ženský hlas a vytrhl ho z ní, nebo se objevil hluboký, burácivý zvuk, se kterým se pojily obrovské ruce, které ho zvedly a kolébaly, dokud se jeho zoufalý pláč neutišil. Nikdy se necítil tak v bezpečí a chráněný.

Také začal sílit. Spánek a dobré jídlo, které mu procházelo hrdélkem, způsobily, že se celkově cítil lépe. Zdálo se, že pomáhá i ta nechutná tekutina, kterou mu dávali. Vždycky, když byl nucen ji vypít, bolest zmizela. Rváč se každým dnem blížil k uzdravení a uvědomoval si, že chce žít. Chtěl poděkovat Paní, která na něj mluvila ve snech, a muži, který se o něj staral. Vždycky toužil po rodině a teď to vypadalo, že by se mu mohlo jeho přání konečně vyplnit.

***

Mistru havranů ho Ben ukázal asi týden poté, co převzal mládě do své péče.

„Vidím, že je na tom mnohem lépe, McIntyre," poznamenal mistr. „Kdy myslíte, že bude připraven k přesunu do voliéry? Škoda, že nejsme schopní zjistit, odkud je."

„V rezervaci tedy žádný havran nechybí, pane?" zeptal se Ben.

Jeho nadřízený zavrtěl hlavou. „Je to nezvyklé. Nicméně si mládě necháme tady a vychováme ho sami. Je dobré mít jednoho nebo dva náhradní."

„Nenavštívilo vás náhodou Její Veličenstvo? Není to tím, pane?"

„Ovšem. Velmi naléhala, aby tu mládě zůstalo. Dokonce to vypadá, že se o něj zajímají i princátka."

Ben se usmál. Viděl, že princové navštěvují ptáče téměř každý den, nebo spíš noc. Obvykle se duchové obývající Bílou tvrz nevydávali mimo ni a pozemky, které ji obklopovaly. Bývalé kasárny Waterloo Barracks a jeho obyvatele většinou nechávali na pokoji. To, že jejich byt byl náhle navštěvován princátky, se nedalo ignorovat.

Kolem bytů strážných byly vztyčeny ochrany, které zaručovaly, že většina násilnějších duchů nemohla proniknout dovnitř. Za tento klid byl Ben skutečně vděčný. Neměl zájem se v noci probudit a zjistit, že nad jeho postelí stojí medvěd!

Starodávné ochrany okolo Bílé tvrze položili už kouzelníci Viléma Dobyvatele. Jen málo lidí zvenčí vědělo o ochranné magii pokrývající tvrz a okolní pozemky a ještě méně jich vědělo, že v souvislosti se vším tím mučením a stínáním hlav, které se tu odehrálo, došlo k tomu, že ochrany získaly velmi temný podtext a sílu kvůli krvi, která tu byla v minulosti prolita.

Ben si promnul bradu a spustil: „Tedy, pane, jestli vám to nevadí, myslel jsem, že bychom mohli tohohle šikulu pojmenovat Rváč, protože se zdá, že je v něm kus bojovníka. Pokud mu ovšem chcete dát formálnější jméno, samozřejmě..."

Vrchní mistr havranů zavrtěl hlavou: „Netřeba. To jméno se k němu hodí. Zapíšu ho do Listiny jako Rváče."

***

Jaro přešlo v léto. Turisté přicházeli a odcházeli. Život šel dál. Rváč se postupně uzdravoval, až nastal čas poslat ho do voliéry, ať už to přinese cokoliv. I když už pěkně zesílil, stále nebyl připravený opustit hnízdo. Hlavní peří se už slibně vyvíjelo, ale k tělu se mu nadále lepilo chmýří.

Mistři se nicméně obávali, jak ho přijmou ostatní havrani. Když nadešel čas přesunu, umístili mládě do voliéry v malé dřevěné kleci s hnízdem vystlaným slámou a peřím. Ptáče dostalo i ohřívací láhev s teplou vodou, ale jelikož bylo léto, šlo spíš o záležitost pohodlí než tepla. Ostatní havrani ho se zájmem sledovali. Největší z nich slétl ke kleci a zkoumal havraňátko uvnitř. Jeho ostrý zobák ale nemohl proniknout do mezer a dostat se k mláděti.

Jiný havran rovněž slétl dolů a ostře na prvního zakrákal. Mistři sledovali dění a vyčkávali. Vypadalo to, že Thor a Hardey diskutují. Oba muži mohli jen čekat.

***

Na letní slunovrat byla noc dosti jasná a teplá. Měsíc se nacházel v první čtvrti.

Tentokrát setkání probíhalo na pozemcích před kaplí. Strážní hlídka se v tu dobu nacházela na vzdálené straně Toweru.

Ukazatel k místu, kde se v minulosti prováděla většina poprav, ozářil stříbrný paprsek. Na krví nasáklé prostranství už odkazoval jen jednoduchý kámen a cestička s řetězem ohraničujícím příslušnou plochu. Přímo za ukazatelem stálo čelem ke všem, kteří se tu shromáždili, Její Veličenstvo královna Anna. Před ní stáli, rovněž obráceni k ostatním, oba princové. Všichni v tichu vyčkávali.

Paprsek měsíčního světla pronikl nocí, ozářil ukazatel a u něj se zformovala éterická postava. Ve světle měsíce se objevila žena, vysoká a majestátní, oblečená v černém šatu, jehož přiléhavá látka se třpytila, jako kdyby byla posypaná malými hvězdami. Vzadu za krkem se ze šatu zvedala dlouhá černá pera jako vysoký límec a poskytovala pozadí pro její bledou tvář a dlouhé rozpuštěné černé vlasy. Její oči představovaly nekonečná jezírka temnoty a leskly se jako noční obloha plná hvězd. Morrigan odpověděla na jejich volání.

„Povolali jste mě?" ozval se mrazivý hlas.

„Ano, nejmilostivější Paní," promluvila královna Anna s hlubokou úklonou. „Byli jsme poctěni novým přírůstkem do Toweru. Malým poraněným havranem..."

„Takže můj malý havran sem přece jen našel cestu. Skvělé. Vynikající," usmála se vysoká oslnivá žena a natáhla před sebe ruku.

Thor a Hardey, dva alfa havrani z Toweru, přilétli a usadili se jí na natažené paži. Za normálních okolností byli havrani v noci důkladně zamčeni, aby nemohli uniknout ani pomocí mazanosti, se kterou ovládali své zobáky. Avšak v tuto noc musela být uposlechnuta vůle Bohyně a té nemohly vzdorovat žádné zámky vymyšlené člověkem.

„Ach, mí miláčci. Stále si užíváte pobyt na tomto místě?" zabroukala žena.

Oba havrani zakrákali a načechrali si peří.

„Výtečně! Mám pro vás práci. Pro vás všechny. Bude vyžadovat veškeré vaše dovednosti," přikázala Bohyně a otočila se ke shromážděným duchům. „Vím o tomto malém havranovi naprosto vše. Je mým Vyvoleným a bude potřebovat vzdělání, které mu můžete poskytnout jen vy. Až bude připraven, zaujme své právoplatné místo, které je mu už dlouho upíráno."

Neslyšně přeplula přes trávník k voliéře, havrany usazené na svých zápěstích. Dav duchů ji následoval.

Toto bude noc hodná zapamatování.

***

PA: Ano, je toho hodně k překonání, než se dostaneme k zápletce. Mějte s námi trpělivost.