Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 4. Znovu prožitá smrt

Únor 2005

Hermiona se rozhodla pracovat déle. Ne že by chtěla sama dokončit práci, spíš se snažila omezit množství zvědavých očí. Vzhledem k tomu, jak ovlivnil Draca, chtěla prsten zkoumat v zabezpečené části ministerstva. Brzy před jedenáctou se tedy odebrala výtahem k podzemní uzamčené místnosti. Spíše než pracovna to byla chodba s policemi, skleněnými vitrínami a zapečetěnými skříněmi, plnými prokletých předmětů. Navzdory ochranným kouzlům cítila, jak se její tělo chvěje vyzařovanou magií. To ji zneklidňovalo, ale nepůsobilo to na ni tak jako na jiné lidi. Některým se udělalo fyzicky zle, když přišli sem dolů. Jiní se úplně zhroutili. Byla hrdá na to, že se po této nebezpečné chodbě dokázala pohybovat jen s nepatrným rozechvěním, i když nevěděla, proč tomu tak bylo.

Prošla místností s jednosměrným zrcadlem, v níž byla jen o pár dnů dříve. Dnes večer chtěla někam, kde to bylo trochu bezpečnější a vyhrazené pouze pro lidi s nejvyšším oprávněním, jako byla ona sama. Za vysoce odolnými ocelovými dveřmi, podobnými těm, které se nacházely v trezorech u Gringottů, byla další místnost sloužící k průzkumu prokletých artefaktů. Hermiona si skousla ret, když se před vstupem registrovala. To bylo bezpečnostní opatření pro případ, že by se něco ztratilo. Jakmile vkročila dovnitř, brnění ustalo. Otevřela úzké dveře po své levici a položila váček s prstenem na stůl. Vyšla ven, zavřela dveře a pozorovala, jak se zabezpečují automatickými ochrannými kouzly. Pak přistoupila ke skříni před sebou a zírala na bezbarvou tekutinu, která měla hroznou chuť. Přestože Dracovi domlouvala, aby se ohledně nechutných lektvarů nechoval jako dítě, sama si na ně zrovna nepotrpěla. Trvalo jí hodnou chvíli, než se přiměla obsah lahvičky spolknout.

Slizce jí klouzal dolů hrdlem, chutnal jako staré zpocené ponožky. Málem se pozvracela. Bez ohledu na to, kolikrát jej pila, na tu chuť si nezvykla. 

Jakmile lektvar polkla, pocítila jeho účinky. Oči jí ztěžkly a svět kolem viděla rozmazaně. Vnímala, že míří k židli, stojící v místnosti a dostala se k ní dřív, než se její tělo zhroutilo k zemi. Uvědomovala si, jak opouští tělo a brzy poté se dívala na svou nehybnou postavu na židli. Tento efekt ji pokaždé rozrušil. Ale musela mít na paměti, že není mrtvá. Byl to prostě mimotělesný zážitek, vyvinutý důmyslným inženýrem magie pro práci s nebezpečnými látkami. Lektvar umožňoval opustit tělo, ale ponechat si při tom fyzické vlastnosti. Hermiona tedy mohla otevřít dveře, psát, uchopit knihu nebo se vrhnout z útesu. To poslední by neudělala, kdyby však ano, bolelo by ji to, ale nezemřela by. Vzala hůlku a s její pomocí otevřela dveře k prstenu. Pohlédla na něj a povzdechla si, když jej jednoduchým kouzlem zbavila obalu. Dokonce i s účinkujícím lektvarem stále cítila magii v prstenu. To bylo jasným dokladem toho, jak silný skutečně je. Všimla si drahé platiny, jiskření smaragdu ve světle a ‚M‘ vyrytého na vnitřní straně kroužku. Byla tam vyryta i slova, a ta ji vedla k úvaze, jak hluboko do minulosti spadal prsten v rodokmenu Malfoyů. Heslo neobsahovalo žádnou narážku na nenávist k mudlorozeným, nýbrž příslib bohatství. Nedokázala si vybavit jediný okamžik, v němž by kterýkoli Malfoy myslel na něco, co nesouviselo s jejich čistokrevností. Samo o sobě bylo mimořádné, že se tento prsten dal datovat tak hluboko do historie.

Určitě to byla stará magie a Hermiona netušila, kde začít. Nakonec se rozhodla seslat formuli vyhledávacího kouzla. To umožňovalo vidět auru prstenu, a podle její barvy mohla určit, jaký druh magie zde působil. A tak se pustila do práce. Toto kouzlo vyžadovalo složité pohyby hůlkou, o intenzivním soustředění nemluvě. Když kouzlo začalo působit, byla ohromená. V první řadě měl Draco řádný důvod k obavám. Zde šlo o magii krve. Majitel prstenu na ni použil svou vlastní krev, což znamenalo, že kterýkoli Malfoy se jej dotkl, trpěl účinky prokletí  - jak Draco řekl, byly to u něj zatím vize a sny. Z prstenu také vyzařovala jakási aura, kterou nedokázala zařadit. Zatímco si ji prohlížela, náhle pocítila slabost. Nezáleželo na tom, jak nesoustředěná si připadala, nedokázala od prstenu odtrhnout oči.

Vtom se to stalo.

Jejím mozkem probleskovaly výjevy, ale místo toho, aby je pouze pasivně pozorovala, to vypadalo, jako by je prožívala. Dokázala z nich vyrozumět, že to probíhalo uprostřed noci. Stála v místnosti, tiskla se ke zdi. Poblíž dveří bublal na zemi kotlík a zlověstně vypadající žena se krutě smála a zvedala hůlku. Rychlé švihnutí a Hermiona cítila říznutí do svého krku.

Tak rychle, jak se výjevy objevily, zase zmizely. Hůlka jí vypadla z ruky a prsten nehnutě ležel na stole. Spěšně zvedla hůlku, umístila prsten zpět do ochranného sáčku a utekla z místnosti. Vedle na chvíli odložila hůlku na skříňku a vstoupila zpět do svého těla. Otevřela oči a zhluboka se nadechla.

Co to k čertu bylo? S takovými vizemi a výjevy se vůbec nedivila, že Draco nemůže spát. Ovšem nejvíc ji nevyděsilo to, co se v nich dělo, ale fakt, že ji prsten vůbec dokázal ovlivnit. Nedotkla se ho, nenacházela se ve svém těle, ani nebyla Malfoyová. Tohle se nemělo stát. Skutečnost, že se to na ní projevilo, dělalo z prstenu nejnebezpečnější artefakt, s jakým se kdy setkala.

Úkradkem vrhla rychlý pohled na prsten v sáčku v sousední místnosti. Chtěla ho tam nechat. Jistě, měla ho u sebe cestou dolů do podzemní uzavřené místnosti, ale teď, když se jí dotkla jeho magie, měla strach. Váček nebyl absolutně žádnou ochranou před prokletím a musela by být opatrná, když by si ho měla vzít zpět k sobě.  Bez ohledu na její pocity to však bylo nezbytné. Dokázala si představit katastrofu, která by mohla nastat, kdyby ho tam nechala. S odhodlaným povzdechem se zvedla a vzala hůlku i váček. Právě teď na ministerstvu nikdo nebyl a nemohl ji tedy vidět, takže držela váček nataženou paží tak daleko od sebe, jak jen dokázala.

Došla zpátky do své pracovny, aniž by ji stihla další vize, a vydechla úlevou. Přistoupila ke stolu, vložila prsten do horní zásuvky, zamkla ho a ještě tam umístila ochranné kouzlo. Spokojeně se usmála, ale pak se zamračila, když zaslechla tiché plesknutí jako od kapky deště. Další dvě a ještě jedna, než jí oči padly na desku stolu, kde objevila krev. Spadla další, a Hermiona váhavě zvedla ruku k hrdlu. Odtáhla zpět třesoucí se prsty pokryté krví.

Neztrácela čas a rozběhla se do místnosti za svou kanceláří. Zařízení připomínalo obývací pokoj s dlouhou pohovkou, křeslem, a co bylo nejdůležitější, s krbem. Popadla mnohem víc letaxového prášku, než potřebovala, vkročila do krbu a tiše zaskřehotala: „Svatý Mungo!“ s hrůzou, že jí poteče ještě víc krve. Vypadla ven ze vstupu pro návštěvy a do někoho vrazila. Ten se naštval, protože ho málem srazila k zemi, ale když viděl krev, pomalu prosakující mezi jejími prsty, zlost ho přešla a začal divoce křičet o pomoc.

xxx

Draco zpravidla v sobotu spal dlouho, ale sen, který ho probudil, ho vyčerpal. Těžce polkl. Obvykle si nepamatoval své sny – noční můry ani nic jiného. Dokonce i s prstenem, který ho sužoval, zahlédl jen záblesky výjevů, nic souvislého. Ale včera v noci? Včera v noci poprvé uviděl něco podstatného, a to mu nahnalo husí kůži.

Viděl vraždu.

To místo bylo určitě sklepení Malfoy Manoru. Stál v rohu kobky (nebo spíš místnosti) a pozoroval, jak mladá žena s rozcuchanými vlasy zírala doširoka otevřenýma očima na druhou ženu, která vypadala, že je odhodlaná ji zabít. To také udělala. Podřízla jí hrdlo. Dívka se zhroutila k zemi a kolem ní se rychle rozlévala krev. Vražedkyně se ušklíbla.  Jako u vytržení naklonila hlavu a souhlasně hleděla na svůj čin.

„Škoda, že jsi neměla hůlku,“ prohodila, když odcházela. „Moc ráda bych viděla, co by s ní mudlorozená jako ty dokázala.“

Zloba v jejím hlase způsobila, že Dracovi ztuhla krev v žilách. Probudil se vykoupaný ve vlastním potu a snažil se přijít na to, co mohlo děvče provést, aby paní domu udělala tak strašnou věc. Povzdechl si, vzepřel se na posteli a vstal jen proto, aby vpustil dovnitř sovu. Majestátního ptáka nepoznával, ale rukopis, kterým bylo napsáno jeho jméno, ano. Jakmile dočetl dopis, upustil ho na zem. Rychlým pohybem hůlky se převlékl a zamířil ke krbu.

Na druhé straně graciézně vystoupil a vydal se přímo k recepci. „Grangerová,“ vydechl. „Hermiona Grangerová, na kterém pokoji leží?“

Recepční na něj zírala, jako by měl dvě hlavy. Dracovy rty se zkroutily v úšklebku a zopakoval otázku, která přiměla zmatenou čarodějku k odpovědi: „Pokoj šest set dvacet sedm.“

Obrátil se, aniž by jí poděkoval, a spěchal k výtahu. Byla to nejpomalejší jízda v jeho životě. Jakmile se dveře otevřely, jeho oči se divoce rozlétly po číslech pokojů. Hned jak našel Hermionin pokoj, rychle otevřel dveře. Seděla na posteli a dívala se z okna.

 „Malfoyi? Co tady děláš?“

„Psala jsi mi. Řekla jsi, že ti prsten ublížil.“

Překotně zamrkala. „A-ano. Ale čekala jsem, že mi odepíšeš, ne že... přijdeš.“

Cítil, jak rudne. Odkašlal si, vrazil ruce do kapes a přikročil k posteli. „Dotkla ses prstenu,“ obvinil ji. Potřeboval důvod, aby se na ni mohl zlobit, místo aby se v její přítomnosti ocitl v rozpacích. „Dotkla ses prstenu, i když jsem ti řekl, co se stalo, když jsem na něj sáhl já.“

„Nic takového jsem neudělala,“ bránila se a do tváří jí stoupala červeň. Draco si odfrkl.

„Vážně? Tak jak jsi k čertu skončila tady?“

„Já nevím!  Já... nevím, čestně, a to mě děsí.“

Dracovy oči změkly. Viděl ji v mnoha náladách, ale k smrti vyděšenou ještě ne. Povzdechl si a vykouzlil židli, aby si mohl sednout k její posteli. „Co se stalo?“

„Zkoumala jsem prsten v podzemní uzavřené místnosti na ministerstvu. To je nejbezpečnější místo, kde jsem to mohla udělat,“ vysvětlila. „Užila jsem rozštěpující lektvar, jak to obvykle dělám, když jdu pracovat s obzvlášť nebezpečnými magickými artefakty. Moje kouzlo odhalilo, že prsten je prokletý magií krve. Proto tě ovlivňuje. Moc jsem pochybovala, že by mohl ovlivnit někoho jiného než Malfoye.“

Draco zvedl obočí. „Pochybovala? Teď už o tom nepochybuješ?“

„Jak bych mohla?“ zachmuřeně zažertovala a ukázala na svůj obvázaný krk. Draco se zamračil.

„Co jestli šlo jen o ochranné opatření? Způsobené něčím v prstenu, protože jsi s ním manipulovala?“

„Ne, tak to být nemohlo. Měla jsem vizi. Něco o dvou ženách, z nichž jedna zabila druhou. Jedna-“

„Podřezala té druhé krk,“ dokončil a jeho duši zaplnila sklíčenost. Hermiona se na něj zvláštně podívala. „Zdálo se mi o tom minulou noc. Stál jsem v koutě té místnosti, kde se to stalo.“

„To jsi měl štěstí,“ podotkla hořce. „Já jsem to nejen viděla. Byla jsem tou zavražděnou dívkou. Všechno jsem cítila. Její strach. Její rozechvění. Rozříznuté hrdlo. A pak se to stalo mně.“

Draco s hrůzou sledoval, jak Hermiona odsunula obvaz a ukázala mu krk. Bylo to tam, jasné jako den – hojící se jizva z jedné strany hrdla na druhou. Už mu mnohokrát bylo zle, ale tentokrát to opravdu stálo za to.

„Nemůžu se k prstenu znovu přiblížit, Malfoyi,“ řekla tvrdě. „Nechci.“

„Nežádám to od tebe,“ odpověděl se smutnou tváří. „Co nejdřív si ho od tebe vezmu zpátky. Pokusím se na to přijít sám -“

„Neřekla jsem, že ti nechci pomoct. Jenom... nemůžu se k němu přiblížit.“

Draco na ni zíral. Byla neskutečná. Ten prsten ji málem zabil a ona byla pořád ještě ochotná mu pomoct. Šílená, to pro ni možná bylo to pravé označení. Ať už bylo to správné slovo jakékoli, Draco nedokázal ovládnout úsměv a položil svou ruku na její.

„Pořád jsi tak zvědavá, Grangerová,“ řekl se smíchem v hlase.

Ušklíbla se a nitro se jí sevřelo, když ucítila, jak jí palcem hladí hřbet ruky.

„Pořád, Malfoyi, pořád.“