Preklady fanfiction Harryho Pottera

PA: Jména havranů stejně jako jejich každodenní program můžete najít na oficiálním webu Toweru. Je úžasné, co všechno se dá vyčíst na internetu.

Nejmenší havran ležel schoulený v hnízdě, spokojeně spal a nezajímal se o noční zvuky ve svém okolí. Mistr havranů se právě ujistil, že je na noc vše v pořádku, a odešel.

Měkká stříbřitá záře zalila i nejzazší tmavé kouty voliéry. Všichni dospělí havrani byli v pohotovosti, ale potichu. Velmi dobře věděli, kdo přichází a že není nutné vyhlašovat poplach.

Zářící bílá ruka jemně sáhla do hnízda a opatrně zvedla spící ptáče.

„Probuď se, můj malý havrane," zašeptal ženský hlas. Rváč ospale zvedl hlavu. Ten hlas znal! Slýchal ho ve snech téměř každou noc, co sem přišel!

Mládě vydalo slabé pípnutí a vzhlédlo. Žena se pousmála a zakryla ptáče dlaní.

Když ji odtáhla, havran se začal transformovat do malého chlapce – nahého a dost špinavého. Měl rozcuchané černé vlasy, které už dlouho neviděly hřeben ani vodu, a ušmudlanou tvář. Protřel si ospalé zelené oči a pohlédl na zvláštní ženu před sebou.

Usmála se a políbila ho na čelo. „Jak se máš, můj malý havrane?"

Dítě zamrkalo: „Já... já... Mami?"

Znovu se usmála. „Ne, dítě. Tvoje matka se na tebe dívá z onoho světa. Moc tě miluje."

V dětských doširoka rozevřených očích se objevila slza a pomalu stekla dolů po tváři. „A tatínek?"

„Ten také," řekla žena smutně. „Znáš své jméno, můj havrane?"

„Zr... Zrůda?" vykoktal chlapec nevesele. Nenáviděl to jméno, ale bylo jediné, které znal, jediné jméno, kterým ho jeho rodina nazývala.

Havrani zakrákali a hněvivě zasyčeli, bohyně se zamračila. Duchové, kteří ji následovali, šokovaně lapali po dechu a mumlali si mezi sebou.

„Ššt, dítě," pokárala ho a položila mu prst na ústa. „Zrůda není jméno pro malého havrana, jakým jsi ty. Tvoje jméno budiž od nynějška Hadrian z rodu Havranů."

„Ha... Ha-drian... 'Hadrian'," vykoktal chlapec, zápolící s novým jménem, protože jeho jazyk odvykl řeči. To bylo určitě lepší než 'Zrůda' a nebo 'Kluk'.

„Pokud dovolíte, má Paní, ochrany nesvolí, aby v těchto krví nasáklých zdech žilo magií poznamenané dítě," ozvala se v pozadí královna Anna.

„Postarám se o to," řekla Morrigan. Natáhla ruku a odhrnula pramen černých vlasů, který padal Hadrianovi do očí. Dlouhým studeným prstem přejela po zubaté jizvě, která hyzdila ušmudlané dětské čelo. Když prst oddálila, Hadrian vykřikl bolestí. Z jizvy se jako cár mlhy táhla dlouhá černá šmouha.

„Necítíš se teď lépe, dítě?" zeptala se, když se jí černé mlžné vlákno stočilo do otevřené dlaně.

Hadrian si tiskl čelo a kňučel bolestí.

„Ššš, dítě. To bude dobré," uklidňovala ho Paní temnoty. „Jestli se na mě podíváš, dám ti něco velice výjimečného."

Hadrian zamrkal a spustil ruku dolů. „Já... jsem nikdy neměl nic výjimečného, protože... nechtěli... zrůdy."

„Pšt! Nejsi zrůda. Jsi moje dítě, můj Hadrian, můj malý havran," utěšovala ho. „Podívej se mi do dlaně a uvidíš, co pro tebe mám."

Hadrian si stoupl na špičky a opatrně nahlédl do otevřené ruky. Tam, kde se původně nacházelo zčernalé mlžné vlákno, ležel nyní přívěsek ve tvaru havrana zavěšený na stříbrném řetízku.

„Pro mě?" vzhlédl Hadrian užasle.

Morrigan se zasmála a navlékla mu přívěsek na špinavý krk. „Ano, pro tebe, můj malý havrane. Bude tě ochraňovat během dospívání a učení. A měl by ses učit, můj synu. Tady, na tomto temném místě, budeš v bezpečí před všetečnýma očima a rušivými silami."

Hadrian se dotkl přívěsku, který mu nyní spočíval nad srdcem, a pak se podíval na ženu. „D... děkuji v... vám."

Bohyně se zasmála zvonivým, jasným hlasem, který zněl jako kostelní zvony v zimní noci. Když se sklonila a znovu ho políbila na čelo, její tmavé oči jiskřily veselím.

„Buď požehnán, můj maličký. Pokud mě budeš potřebovat, můj Hadriane, dobrá, zavolej mě v měsíčním světle a já přijdu nebo pošlu posla."

„Kd... kdo jste?" zeptal se s prsty sevřenými okolo přívěsku.

Položila mu ruku na rameno, a jako kdyby se její postava zvětšila a nabyla na síle. „Jsem Morrigan, dcera Danu. Vládnu nad životem a smrtí a všichni, kdož takto panují, činí tak z mého rozmaru." Na to se Bohyně otočila ke shromážděným duchům. „On je můj Vyvolený. Bylo s ním špatně zacházeno, bylo o něj špatně pečováno. Déle už nebude. Toto je jeho domov, dokud nenadejde čas, aby naplnil svůj osud. Budete ho učit a ochraňovat."

„Stane se, jak jste nakázala, naše Paní," přikývla královna Anna a přidržela si hlavu pod paží, aby mohla vyseknout hlubokou úklonu.

„Jak jste nakázala," zopakoval zbytek duchů uctivě.

Hadrian, bez ohledu na skutečnost, že stojí před Bohyní a několika stovkami duchů a přízraků, zeširoka zívl. Nevěděl, proč by se měl tady, uprostřed ptačí klece a o půlnoci bát. Zkrátka to nevěděl.

Morrigan se opět zasmála. „Vypadá to, že se můj maličký potřebuje vyspat. Thore! Hardey! Svěřuji tohoto malého havrana do vaší péče. Dobře ho chraňte."

S dalším zívnutím už Hadrian nedokázal dál udržet svou lidskou podobu. Pravda, ve skutečnosti byl malým chlapcem, který na sebe vzal podobu havraního mláděte, ale jako havran se cítil mnohem šťastnější. A tak se znovu přetransformoval do ptáčete.

Morrigan ospalého opeřence opatrně zvedla a uložila ho do Hardeyina hnízda.

„Hezky spi, můj malý havrane. Dokud se znovu nesetkáme."

Couvla zpět do paprsku měsíčního světla a pozvolna se rozplynula, zatímco duchové tiše přistupovali jeden po druhém blíž k hnízdu, slibovali svoji podporu Hadrianovi a také se vytráceli.

***

Následující ráno, když Ben McIntyre dorazil zkontrolovat, jak Rváč strávil svou první noc ve voliéře, zalapal po dechu a upustil připravenou misku.

Hnízdo ptáčete zelo prázdnotou. Po důkladné prohlídce zjistil, že klec je stále bezpečně uzamčená. Nenašel žádné známky násilí a ani havrani ji nijak neporušili. Rozhlížel se a volal na Rváče. Určitě tady někde byl!

„Chudáčku Rváčku. Kde jen jsi?" volal.

Z voliéry se ozvalo zaskřehotání, což přimělo Bena nahlédnout do ostatních hnízd.

„No, Hardey, co tam pro mě máš?" zeptal se a popošel blíž.

Dospělí havrani nebyli umístěni v samostatných klecích. Obvykle posedávali na zabudovaných bidýlkách, ale kdyby chtěli, mohli slétnout do řady hnízd podobných kukaním, která lemovala zadní stěnu. Muž nahlédl do hnízda, kde seděla matrona towerských havranů.

„Jářku!" vyjekl, když se Hardey odsunula stranou, aby urovnala mládě pod svým křídlem. „Rváči! Jak ses tam dostal?"

Nebyl takový blázen, aby strčil ruku do Hardeyina hnízda. Měla ostrý zobák, kterým by mu mohla uklovnout prst nebo kus dlaně, kdyby si to usmyslela. Havrani byli koneckonců mrchožrouti. Při rychlé vizuální kontrole nezaznamenal žádné zranění nebo šrámy, tak se Ben rozhodl nechat věci tak, jak byly.

Mládě protestovalo proti ztrátě Hardeyina tepla. Dospělý pták vydal tichý zvuk, aby Rváče upokojil, a ten znovu zmlkl.

„Inu, Hardey, jak myslíš. Počítám, že tě tak den nebo dva nebudeme vypouštět ven, když sis ho vzala na starost. Rváček vypadá celkem v pořádku. Dobře se o něj staráš, viď?"

Hardey zakrákala, načechrala si peří a znovu mládě zakryla.

***

Léto přešlo do podzimu a Rváč zůstal u Hardey. Stala se jeho matkou, učitelkou a ochránkyní. Thor se držel poblíž a Rváč se v jejich společnosti učil, jak se stát správným havranem.

Havrani v Toweru mají velmi přísný režim. Tvrdit, že jsou krotcí, by byla chyba. Všichni mistři mají zdravý respekt před ptáky a škodami, které by rozzlobený havran mohl napáchat. Ptáci jsou hýčkáni a dobře krmeni, ale zachází se s nimi s úctou náležící velkým a nebezpečným tvorům. Jedná se o polodivoké ptáky, kteří mají zastřižená křídla, aby nemohli uletět. Jsou zvyklí na přítomnost lidí, ale bere se v úvahu, že mohou být nebezpeční.

Rváč zapadl do nastavené rutiny. Byl krmen a podněcován, aby se denně koupal. Jeho jídlo obsahovalo více živin než u ostatních ptáků, protože přece jenom stále ještě rostl. Všichni byli každý týden podrobováni lékařské prohlídce. Dokonce i Rváč utěšeně sílil, ačkoliv k údivu a zmatku strážných stále zůstával mládětem.

Ben to nemohl pochopit. Proč Rváč nedospívá? Měl by být o kus větší a připravený do prvního mrazu vzlétnout, ale ten malý chudáček měl stále původní chmýří jen s občasnou příměsí dospělého peří. Vůbec mu nesílila křídla. Byla to záhada.

K dovršení toho všeho se po večerech potloukali kolem voliéry duchové. Často tam bylo viděno Její Veličenstvo a princátka. Rovněž i sir Walter a jeden duch, který vypadal jako Merlin, což bylo divné.

Merlin nikdy nenavštívil Tower! Věž byla ve skutečnosti postavena až přibližně sto let po smrti tohoto ctihodného čaroděje. Nikdo neznal duchovo jméno, ale to nebylo nic neobvyklého, mnoho duchů, kteří obývali Tower, nesdělovalo své jméno ostatním.

Inu, bez ohledu na to, co se kolem Rváče dělo, havrany to zřejmě netrápilo. Ochraňovali ho, jako kdyby šlo o jejich vlastní mládě, ale jinak byl pro ně život jeden velký žertík plný lesklých věcí.

To také Ben jednoho večera řekl Maggie. Nasadila zvláštní výraz a povzdechla si. „Nemůžu ve voliéře kouzlit, drahý Bene. Ochranám by se to nelíbilo. A myslím, že když byl Rváč u nás, neotestovala jsem ho."

„Co se ti honí hlavou, moje milá Maggie?"

Pokrčila rameny: „Celkem nic. Jen taková pomíjivá myšlenka. Už je příliš pozdě, nemůžeš ho přinést zpátky."

To mohl Ben potvrdit. „Není k tomu důvod. Chceme, aby zůstali polodivocí, nejsou to domácí mazlíčci, miláčku."

„Já vím, drahý Bene."

A s tím se vrátil k plnění svých úkolů. Dělo se tu cosi podivného, ale když žijete a pracujete poblíž nebo uvnitř Toweru, podivné věci jsou normální.

***

PP – pokud chcete vědět něco blíže o Paní Temnoty Morrigan, pro příběh není důležité:

Morrígan je složitá a rozporuplná postava, která spojuje v sobě jak božské plodivé, tak ničivé aspekty (podobně jako řada dalších pohanských / starověkých bohyní – Ištar, Innana, Athéna). Je velmi mocná Bohyně plodnosti, řek a jezer, věštby, války, osudu a smrti zjevující se na bitevních polích, často v podobě vrány či krkavce. Je patronkou kněžek a čarodějek.

O Samhainu (sv. Všech svatých / Dušičky) se Morrigan spojuje s Dagdou, aby zajistila zemi budoucí prosperitu (aby po zimě opět přišlo jaro). Jako inkarnace živoucího člověka / ženy královny Maeve (Medb) Connachtu se provdala za smrtelného krále.

Ve své zvířecí podobě přijímá jména Nemain a Badb Catha ("krkavec bitvy"). To je její děsivá destruktivní a ničivá podoba - zosobňuje Bohyně války a zmaru a smrti. Do válečného konfliktu sama nezasahuje, spíše užívá nadpřirozené schopnosti, aby rozsévala strach a zmatek mezi válečníky. Řítí se po bojišti v šarlatovém plášti ve voze s rudými vlasy a obočím. Svým divokým zjevem děsí všechny bojovníky. V této podobě se zjevila irskému hrdinovi Cú Chulainnovi. V podobě havrana/krkavce věští výsledek bitvy. Ráda na sebe bere podobu mladé dívky nebo čarodějnice, v níž oznamuje vyhnanství, sesazení nebo porážku v bitvě králům, kteří ve své funkci pochybili a zklamali svůj lid.

Morrigan byla úzce spjatá se symbolikou koní, obdobnou kultům ve východní Evropě a Asii, kde pravděpodobně splývala s Eponou. Stejně jako ostatní keltské bohyně je chápána spíše jako božstvo země, jako země sama (Sovereignity of Ireland), než jako kmenové božstvo. Často je uváděna jako trojjediná bohyně spolu s Nemain a Badb.