Preklady fanfiction Harryho Pottera

Prohlášení: Nevlastním Harryho Pottera.

Překlad: Ani, martik, Seren

Beta: arabeska, martik

PP: Části tučně jsou převzaty z knihy Harry Potter a Tajemná komnata, v překladu od Vladimíra Medka.

PA: Někdo se zmínil, že to vypadá, jako by všichni, kdo zemřeli, teď znali budoucnost, proto bych ráda toto nedorozumění uvedla na pravou míru. Jenom Harry a Sirius znají budoucnost, protože nejde o to, že zemřeli, ale že propadli Závojem. Fredovo prořeknutí, když se podíval do Zrcadla z Erisedu znamenalo, že je zamilovaný do Angeliny. To je všechno. Co se týče Dobbyho, kdyby znal budoucnost, tak by věděl, že Harry má celou situaci s baziliškem více či méně pod kontrolou, a tak jako tak už se jednou s Tajemnou komnatou vypořádal. To, že se uchýlil k… neobvyklým metodám, aby Harryho dostal z Bradavic, je způsobeno tím, že mu Draco zakázal snažit se zachránit Harryho a Dobby je jen vynalézavý. Omlouvám se za zmatení.

Kapitola 18.

Příštího rána Harryho probudila tři žihadlová kouzla, která na něj někdo vypálil. „Au!“ zaprotestoval, sáhl pro hůlku a odzbrojil neznámého útočníka. „Co jsem ti udělal?“

„Promiň, Harry,“ omluvil se Percy, „ale slyšel jsem, že když se tě někdo snaží vzbudit normálně, tak se mu akorát odměníš prokletím.“

„Takže sis řekl, že preventivně zaútočíš jako první?“ zeptal se otráveně Harry a hodil Percymu jeho hůlku. „Co je tak důležité, že mě kvůli tomu budíš v takovou nekřesťanskou hodinu?“

„Je půl deváté,“ informoval ho Percy nabubřele. Harry žasl nad jeho schopností znít okázale i při tak rutinní činnosti, jakou je ohlašování času. Draco občas míval podobné sklony. Musela to být nějaká čistokrevná úchylka.

„Budit někoho před devátou v den, kdy nemá výuku, a když navíc nejde ani o otázku života a smrti, by se mělo trestat jako zločin proti lidskosti,“ prohlásil vážně Harry. „A jsem si jistý, že ti Ron a Neville vysvětlili, co se stane, když se mě někdo snaží probudit. Když vezmu v úvahu, že to jsou dva z mých nejlepších kamarádů, představ si, jak špatně by to asi mohlo dopadnout s kýmkoliv jiným…“

Percy polkl. „Vskutku. No, ukazuje se, jde o naléhavý případ. Moje sestra byla minulou noc přeměněná v kámen.“

„Ginny?“ zopakoval Harry nevěřícně. Říkejte mu něco o ironii. Byla tím posledním člověkem, u kterého by Harry čekal, že zkamení – až na sebe, samozřejmě. Očividně už měl Raddle plné zuby toho, jak kvůli Harryho zásobě hotového odvaru z mandragory jeho bazilišek ničeho nedosáhl, a rozhodl se, že namísto crcání s nějakým krevním statusem to pojme jako loveckou sezónu. Ale na rozdíl od Ginny měl Pettigrew nulovou možnost zjistit, komu jaká krev proudí v žilách. „Co vůbec dělala venku? Přece není možné, aby se bazilišek dostal do společenské místnosti? A kdyby jo, někdo by si ho všiml.“

„Ano, no,“ pokračoval Percy trochu rozpačitě. „Nebyla ve společenské místnosti… a ani ten kluk, se kterým ji našli.“

Harry se zakuckal „Kluk? Je jí teprve jedenáct, sakra!“

Percy na něj zkoumavě pohlédl. „Většina lidí tvého věku by nedospěla k tomuhle závěru tak rychle, pokud vůbec.“

Harry pokrčil rameny. „Od kdy jsem jako většina lidí? Tak kdo s ní byl? A jsou oba v pořádku?“

„Neville Longbottom,“ odpověděl okamžitě Percy. „Myslím, že je to tvůj kamarád. Netušíš, proč byli Ginny a Neville spolu venku po večerce? Našli je kousek od Buclaté dámy a poblíž Protivu, taky přeměněného na kámen, takže nejspíš viděli baziliška skrz něj.“

„Páni,“ vydechl trochu roztřeseně Harry. „To bylo štěstí.“ Když si pomyslel, že je ani nenapadlo vzít si s sebou zrcátko! Kdyby nebylo Protivy… Nic takového by se minule nemohlo stát. Bylo možné, že to způsobily Harryho včasné zásahy. Poněvadž nikdo nezůstal zkamenělý příliš dlouho, nikdo ze spolužáků nebral tu hrozbu vážně. Z toho koukaly problémy. Později o tom bude muset udělat Nebelvírům přednášku a doufat, že se to donese i k ostatním.

„To jo,“ přikývl Percy. „Kdyby se něco stalo Ginny…“ Nedokončil myšlenku a potřásl hlavou. „Pojď se mnou.“

ooOOoo

„Zabil jste moji kočku!“ vznesl Filch obvinění, jen co vešli na ošetřovnu.

Harry zamrkal. „Jestli se úplně nepletu – což je dost pravděpodobná možnost, vzhledem k mému téměř permanentnímu pocitu déjà vu – tak už jsme tuhle konverzaci jednou vedli?“

„Ano vedli,“ přitakal Brumbál vážně, „ale bohužel, paní Norrisová byla včera v noci znovu napadena.“

„To už je kolik, čtyři oběti?“ ujišťoval se Harry. Když Brumbál souhlasil, pokračoval: „To je docela dost na jeden útok. Jo, tady,“ podal madame Pomfreyové tři lahvičky lektvaru z mandragory. „Omlouvám se, že nemám i pro paní Norrisovou, ale slyšel jsem jen o Nevillovi, Ginny a Protivovi.“

„ONA NEPOTŘEBUJE VÁŠ ZATRACENÝ LEKTVAR! JE MRTVÁ!“ zařval Filch.

„Ach,“ vydechl zaskočený Harry potichu. To nečekal. Jeho kamarádi a spolužáci, ačkoliv se časem stávali lehkomyslnými, alespoň měli možnost nosit s sebou zrcátko. Nejen že paní Norrisová tuhle možnost neměla, ale ve chvíli, kdy se bazilišek objevil, zřejmě ani nestála za Protivou. Opravdu Filche litoval. Jistě, byl to neskutečný mrzout a Harry často snil o tom, jak to s tou prokletou kočkou skoncuje, ale nikdy by to doopravdy neudělal. Byla všechno, co Filch měl, a rozhodně to jako motácký školník ve škole plné kouzelnických dětí neměl jednoduché… Harry se rozhodl, že jen co bude moct, napíše paní Figgové. Něco ho napadlo.

„Je mi to líto,“ pípl Harry.

„Není,“ oponoval Filch hořce. „Nenáviděl jste ji stejně jako všichni ostatní. Nikdy by vám nedělala potíže, kdybyste se jenom drželi pravidel. Kdyby tihle dva,“ trhl hlavou směrem k Ginny a Nevillovi, „prostě zůstali ve své společenské místnosti, kde měli, tohle by se nikdy nestalo. Tohle se nikdy nemělo stát.“ S tím Filch vyrazil ven z ošetřovny.

Harry rozpačitě stál na místě, dokud se Ginny nerozkašlala. „Jsi v pořádku?“ přiskočil k ní.

„Jo, co – co se stalo?“ zaskuhrala.

„Včera po setmění na vás zaútočil bazilišek. Paní Norrisovou zabil a tebe, Nevilla a Protivu přeměnil v kámen,“ vysvětlil jí Harry.

„Nečekal bych, že to někdy řeknu,“ promluvil Neville, který se mezitím už také probral, „ale tentokrát jsme mu fakt zavázaní. Ale nikdy to před ním neříkejte, jinak se nás pokusí zatáhnout do nějakého nejapného žertíku a vyslouží nám školní trest na celý měsíc.“

„Nebo nás to bude stát stovky kolejních bodů,“ souhlasila Ginny.

„Na druhou stranu,“ poznamenal Harry tiše, „vždyť mu visíte svoje životy.“

„Když tak zoufale toužíš ztratit stovky bodů, co kdyby ses spřáhl s Protivou ty, abys mu splatil záchranu našich životů?“ odsekl Neville.

Brumbál vypadal vysloveně zděšeně, že by se někdo aktivně pokoušel ztratit body. Po chvilce úvahy usoudil, že si Neville zřejmě dělá legraci a pořád se vyrovnává se svým nedávným traumatickým zážitkem. „Pane Longbottome, co jste se slečnou Weasleyovou dělali mimo vaši společenskou místnost po večerce?“ zeptal se.

„No...“ začal Neville trochu zahanbeně.

„Ron nás otravoval, protože chtěl, aby se Neville šel bavit s ním a Hermionou, ale mě u toho nechtěl, a když mu Neville řekl, že radši zůstane se mnou, Ron vyletěl a obvinil mě, že se mu snažím ukrást všechny kamarády,“ vyhrkla Ginny bez servítek. „Tak jsme odešli. Nešli jsme daleko a nenapadlo nás, že by se cokoliv mohlo stát-“

„Ale stalo se, slečno Weasleyová,“ pokáral ji mírně Brumbál.

„Já vím,“ přiznala tiše. „Je mi to líto.“

„Doufám, že jste se z toho poučili. Večerka je od toho, aby vás chránila, obzvlášť když se tu volně pohybuje bazilišek. Pořád to ale bude Nebelvír stát dvacet bodů,“ truchlivě je informoval ředitel.

Vzhledem k závažnosti situace se Harry udržel a nezajásal.

ooOOoo

Po několika týdnech se Harry už téměř sžil s nezvyklým stereotypem kontrolování odrazu, náhodných přeměn v kámen a téměř okamžitých oživení. Téměř, ale ne docela, protože na rozdíl od všech ostatních si pamatoval, co se stalo minule, když byl bazilišek vypuštěný.

Momentálně stál s Ronem, Hermionou a Nevillem ve Velké síni a čekal na začátek prvního (a podle jeho vzpomínek i posledního) setkání Soubojnického klubu.

„Jenom říkám, že nechápu, jak je možné, že se o tom nikdo nedoslechl,“ říkala zrovna Hermiona. „Chci říct, propánajána, ty útoky začaly před měsícem a půl!“

„Kdo by o tomhle psal domů?“ zeptal se Ron a zíral na ni, jako by zešílela. „Rodiče by nás odvezli ze školy dřív, než bys řekla ‚Harry má neomezenou zásobu odvaru z mandragory a všichni se díváme za každý roh zrcátkem, takže nejsme v až tak velkém nebezpečí’.“

„Rone, než bys tohle všechno řekl, stihl bys toho docela dost,“ zasmál se Neville. „Nepoužívá se spíš ‚dřív, než bys řekl famfrpál’?“

„Jo, ale moje verze mi přišla víc odpovídající situaci,“ odpověděl Ron.

„Nemám neomezenou zásobu,“ opravil ho Harry. „Ve skutečnosti vážně potřebuju objednat další. Jsem tak rád, že všichni používají zrcátka, jinak by se ta situace mohla zvrhnout.“

„Mohla zvrhnout?“ zopakovala Hermiona nevěřícně. „Harry, jeden z nejjedovatějších člověku známých kouzelných tvorů se volně pohybuje po škole a útočí na studenty. Už se to zvrhlo! A vím, že nikdo nechce děsit své rodiče a zatím nedošlo k trvalým následkům – až na paní Norrisovou, samozřejmě – ale proč se o tom nezmínil žádný jiný informační kanál? Aspoň Denní věštec.“

„Protože je uplácím,“ přiznal Harry jednoduše.

„Protože cože?“ vřískla Hermiona.

„Tiše,“ zavrčel podrážděně Harry. „Není to zrovna všeobecně známo.“

„Ale Harry, nemůžeš prostě-“ začala bezmocně Hermiona.

„Ve skutečnosti můžu a dovol mi podotknout, že to skutečně něco vypovídá o naší společnosti, když jsou její jediné respektované noviny nejen vlastněny vládou, ale taky se nechají uplatit dvanáctiletým klukem. A nedělám to jen pro srandu králíkům, i když si možná kapku užívám, že pro jednou píšou něco, co schválím.“

„Máš vůbec nějaké ospravedlnění?“ dožadovala se Hermiona.

„Jestli se jisté frakce doslechnou, že nás Brumbál neumí ochránit před baziliškem, který se nekontrolovaně plazí po škole, odvolají ho a na jeho místo dosadí nějakou ministerskou figurku. Nejen že by to nepomohlo, spíš by to situaci desetkrát zhoršilo. Nechci, aby se to zkomplikovalo ještě víc, a k tomu by rozhodně došlo, kdyby se z toho stala politická hra,“ vysvětlil jí Harry.

„Hele, není to Lockhart?“ zeptal se Ron. „Se Snapem?“

„Je některý z nich kvalifikovaný pro výuku soubojů?“ zeptala se Hermiona se sevřenými rty.

„Lockhart asi ne,“ připustil Harry, „ale Snape toho ví spoustu o černé magii a přijde mi, že by mohl být celkem schopný duelant.“

„Možná,“ uznala Hermiona. „Ale podle mě by to měl vést Kratiknot. Zamlada byl šampionem v soubojích, víte.“

Harry pozoroval, jak se Lockhartova a Snapeova ukázka odehrává skoro stejným způsobem jako předtím – skončila tím, že Snape odhodil Lockharta na zeď. Harry Lockharta trochu poučil, jak se chovat v případě, že by byl přemožen a nechtěl to přiznat. A tak se Lockhart místo zcela nepřesvědčivých námitek, že celou dobu věděl, co Snape udělá, vydal praktičtější cestou. Usmál se, poděkoval Snapeovi za pěkný příklad a varoval studenty, aby do svých kouzel nedávali tolik síly. Vlastně to v Lockhartově podání vyznělo tak, že jím Snape mrštil o zeď vlastní chybou. Snape jej dle očekávání začal vraždit pohledem a jeho ruka se natahovala po hůlce, takže Lockhart rychle začal rozdělovat obecenstvo do dvojic.

Snape prošel kolem a spároval Harryho s Nevillem, Hermionu s Millicent Bulstrodeovou a Rona s Dracem.

„Pozvedněte hůlky!“ zakřičel Lockhart. „Až napočítám do-“

Lockhart se dál nedostal, protože Ron s Dracem po sobě začali vrhat kletby v okamžiku, kdy se k nim Snape otočil zády.

Snape je nakonec trochu otráveně rozdělil a vyvolal je nahoru na pódium, aby to mohli zkusit znovu a neohrozili u toho všechny kolem. Lockhart se sice pokusil prosadit Harryho a Nevilla, ale Snape poukázal na to, že Harry nebere nikdy nic vážně, pokud to nezahrnuje extrémní emocionální trauma na straně některého z jeho přátel nebo pokud nikomu nehrozí smrt, a Lockhart byl nucen uznat, že má pravdu.

Snape přešel k Dracovi a Lockhart zamířil k Ronovi. Harry byl příliš daleko, než aby rozeznal jejich slova. Z úšklebku na Dracově tváři a vyděšeného pohledu na té Ronově poté, co Lockhart spustil svou hůlku, však získal dobrou představu o tom, co se stane dál. Jediná otázka byla, co s tím udělá.

„Tři – dva – jedna – teď!“ křikl Lockhart.

„Serpensortia!“ zařval Malfoy v okamžiku, kdy Lockhart vykřikl ‚teď‘ a nedal Ronovi žádnou šanci.

Harry nezaujatě sledoval, jak z Dracovy hůlky vystřelil velký černý had. Opravdu Dracovi a Snapeovi stálo Ronovo znemožnění za všechny ty problémy, do kterých se mohli dostat kvůli vypuštění potenciálně jedovatého hada (Harry si nebyl jistý, jestli opravdu jedovatý byl, ale doufal v opak, protože prostě nemohl uvěřit, že by se Snape zachoval tak nezodpovědně) mezi bandu školáků? Ale buďme féroví, bylo docela působivé, že Draco zvládl umění hadích kouzel v útlém věku dvanácti let. Harry si nepamatoval, že by to on sám dokázal dřív než v pátém nebo šestém ročníku. Ale koneckonců, on nevyrůstal s vědomím, že je kouzelník, a ani si nehrál s kouzly pod dohledem svých, bohužel mrtvých, rodičů.

Harry pomalu přistoupil k pódiu, zatímco jeho spolužáci trnuli hrůzou při pohledu na obrovského plaza.

„Nehýbejte se, Weasley,“ ozval se lenivě Snape a mezi prsty si pohrával s hůlkou. „Zbavím se ho…“ Očividně nespěchal, takže by ten had raději měl být skutečně neškodný. Harry někde slyšel, že větší hadi obvykle nebývají jedovatí, že se spíš jedná o škrtiče, ale poštvat tu potvoru na Rona bylo pořád vrcholně neprofesionální a – jestli mohla tvář jeho přítele sloužit jako důkaz – setsakramentsky traumatizující. Ron se doslova třásl. Aspoň že nešlo o pavouky.

„Dovolte!“ vykřikl Lockhart, neschopný odolat příležitosti, jak se předvést. Rozehnal se proti hadovi hůlkou a ozvala se hlasitá rána, která poslala hada vysoko do vzduchu. Když dopadl, nebyl pochopitelně zrovna v nejpřívětivější náladě a zamířil přímo k Justinovi Finch-Fletcheymu. Zase. Byl snad hadí návnadou nebo co?

Harry si povzdechl. Měl plán, ale nebyl si jistý, zda bude fungovat, zvlášť když si všichni velmi dobře uvědomovali, že po hradě pobíhá obrovský had. „Koukni, ten týpek, co tě napadl, to tak nemyslel. Prostě jde o jednoho z nejhorších kouzelníků, co jsem kdy potkal. Já vím, že jsi naštvaný a nejspíš i pekelně zmatený a určitě ses o tohle neprosil, ale jestli někoho kousneš, akorát si zajistíš popravu,“ pravil Harry hadovi hadím jazykem. Vyšplhal se na pódium a lákal hada k sobě. „Prostě se uklidni a pojď se mnou. Když mě budeš pomaloučku následovat, neublíží ti. Jsem jediný, kdo ti tady rozumí, a jestli mě neposlechneš, bůhví co ti všichni ti kolem provedou.“

Had se na Harryho dlouze zadíval a poté zvolna zamířil jeho směrem. Harry s téměř škodolibou radostí postřehl, že Draco viditelně zbledl a naprázdno polkl, když se kolem něho had protáhl. Dobře mu tak.

„Ty z vás, kteří si po tomhle všem ve svých hlavinkách nepochybně zkonstruovali konspirační fantasmagorie o tom, že jsem Zmijozelův dědic, protože mluvím hadím jazykem, žádám, aby se velmi pozorně zadívali na mé ruce. Vidíte, jak naznačuju hadovi, aby zůstal na pódiu, dokud nebudete mimo nebezpečí? Vidíte, že nikoho neohrožuju, ani že hada neštvu proti vám? A ano, mluvím konkrétně o vás, Justine a Ernie. Vy dva děláte unáhlené závěry rychleji než Hermiona s Ronem,“ potřásl Harry v zoufalství hlavou.

Ernie se v naznačené urážce mírně naježil. Zřejmě si také povšiml Ronových a Hermioniných bezhlavých sklonů k činění ukvapených závěrů. Ve skutečnosti byli ti dva bezhlavější než Skorobezhlavý Nick. „Takže co mu říkáš?“ vyzval ho Ernie.

Harry téměř protočil očima. Vážně si Ernie myslel, že by Harry ponoukal hada k něčemu hanebnému a vzápětí to přiznal? Možná by to udělal minule, ale tento Harry strávil příliš mnoho času se Zmijozely, aby se zachoval tak stupidně. „V podstatě jde o něco na způsob ‚pojď se mnou a ti lidé kolem tě nezabijí’,“ odpověděl nakonec.

Jako první se z Harryho odhalení, že má hadí jazyk, vzpamatoval Snape. Ráznými kroky přešel síň a hada odčaroval.

„Děkuji vám, pane profesore,“ poděkoval mu Harry vesele. „Jsem rád, že jste se rozhodl uklidit ten binec, který jste způsobil, když jste Draca navedl k seslání toho kouzla.“

„Deset bodů z Nebelvíru za vaši drzost, Pottere,“ vyštěkl Snape.

Harry se zakřenil. Měl mlhavý pocit, že Snape moc dobře ví, nakolik si Harry ztrátu bodů užívá, ale stejně mu s tím pomáhá v marné naději, že Brumbál dovolí, aby Kolejní pohár vyhrál kdokoliv jiný než Harry.

„Když je teď moje schopnost hadího jazyka všeobecně známá, oznamuji, že kdyby měl někdo z vás zájem, jsem ochoten přetlumočit vaše rozhovory s hady – jakýmikoliv, vůbec ničemu se nebráním – za symbolickou taxu dva svrčky za pět minut.“ Harry by přísahal, že odněkud z publika zaslechl Hermionino zasténání. „Taky bych rád znovu zdůraznil, že nejsem Zmijozelův dědic, a kdybych jím byl, tak bych určitě nevyhazoval prachy za odvar z mandragory a začal bych vám ho účtovat. Ale to já ne. Místo toho ho poskytnu každému, kdo ho potřebuje, a to bez jakéhokoliv zisku.“ Harry se odmlčel. „Fajn, technicky si to odpočítávám z daní, ale jinak se chovám naprosto nezištně. A nezapomeňte, až budete chtít mluvit s hadem, dejte mi vědět. Takže, jestli je to všechno, musím konstatovat, že šlo o opravdu skvělou ukázkou soubojového mistrovství. Ale teď jdu do postele.“

S těmi slovy Harry sestoupil z pódia a odkráčel ze síně. Za sebou zanechal zcela oněmělý dav.