Preklady fanfiction Harryho Pottera

Prohlášení: Harryho Pottera vytvořila a právoplatně vlastní J. K. Rowlingová. Mým cílem je dopřát vám při čekání ve frontě u kasy pár šťastných minut, ve kterých si představujeme naše oblíbené hrdiny, kteří přežili Relikvie smrti.

Kapitola 5.  Prosinec 1998

Středa, 2. prosince 1998

Drahý Severusi,

těším se na výsledky Vašeho rozjímání. Sama budu mít na cosi takového čas asi tak za osmnáct měsíců.

Obrázek, který jsem našla, je Lily. Je roztržený; vlastně vím, kde se nachází druhá půlka. Chcete, abych fotku poslala zpět s dalším dopisem, nebo ji mám nechat v knize?

Pročetla jsem první kapitoly; jsou velice zajímavé. Procvičuji si pročištění mysli. Zatím jsem moc nepokročila, ale je ještě brzy.

Jsem tak vzrušená Vaším lektvarovým klubem. Máte naprostou pravdu; ten název je děsný!

Jsem docela v pořádku. Po hezkých pár počátečních neúspěších jsem zatím zvládla tři várky vlkodlačího. Také jsem otestovala pár příchutí. U jedné se smíchy potrháte. Neřeknu Vám u které.

Mějte se dobře, Severusi.

Vaše přítelkyně

Hermiona

ooOOoo

Neděle, 6. prosince 1998

Drahá Hermiono,

toto se může změnit v dlouhý dopis, proto si nalijte čaj.

Nejdříve – fotografie. Nechci ji zpět. Víte-li, kde je druhá půlka, a já předpokládám, že u Pottera, prosím, pošlete mu ji s mými omluvami. Je to jen jedna z mnoha pitomostí, které jsem provedl, když jsem myslel, že je má smrt nevyhnutelná. Samozřejmě, nebyl jsem tomu dalek. Pokud by si Voldemort vybral jiný způsob mého konce, nebo kdybych se nenadopoval protijedem, nebo kdybyste pro mě nepřišla, smrt by skutečně byla nevyhnutelná. Přesto, co se týká Lily, nabyl jsem pozoruhodné nové jasnosti. Možná to způsobilo, že jsem splatil dluh. Omlouvám se, že jsem její fotku náhodou poslal Vám. Opravdu si nepamatuji, že jsem ji do té knihy vložil. Ani jsem ji nehledal od chvíle, kdy jsem ji tam dal. Vím, že Potter bude za kompletní obrázek rád.

Zadruhé – podělím se s Vámi o první výsledky mého dumání; jsou v té lahvičce, která dorazila s dopisem. Nejdříve je ale musím opatřit úvodem, jinak mne zaklejete: máte nádherné vlasy. Mají osobnost a jsou zcela půvabné. Ale v předchozích dopisech jsem Vás škádlil, nebo spíše škádlil jsem jistou vlasatou prvačku. Nechci, abyste si myslela, že tento lektvar odráží mé mínění o Vašich vlasech. V lahvičce je přísada do šamponu. Je určena těm z nás, jejichž vlasy se neukazují v nejlepším světle po hodinách nekonečného stání nad kouřícími kotlíky. Na mé funguje; myslel jsem, že byste se z ní mohla těšit i Vy. Pokud by tato konkrétní přísada na Vaše vlasy nefungovala, mohu ji modifikovat. Opravdu nebyla náročná. Asi jsem ji mohl vytvořit už dávno. V minulých letech jsem ale byl v tomto ohledu poněkud líný.

Zatřetí – lektvarový klub jde dobře. V úterý jsem demonstroval a všichni pokládali velmi dobré otázky a dokonce si zapisovali poznámky a tak podobně. Tento projekt, a Vy, jim ukazujete to nejlepší z lektvarů – změnu životů k lepšímu. Blábolivý dryják, Felix felicis a šampon jsou v pořádku a vhodné, ale změna životů je inspirující. Ve čtvrtek jsem je rozdělil do dvojic, aby se pokusili o svoji první přípravu. Z deseti dva páry sedmáků zvládly všechny kroky. Oba výsledky byly slabé, ale blízko. Počet vybuchlých kotlíků je na úrovni dvanáct. Jeden jsem nedokázal zachytit a zmizet. Nikdo nebyl zraněn.

Zítra budu připravovat další várku a rozdělím ji tak, abychom mohli v úterý otestovat příchutě.

Pokračujte v nitrobraně. Vím, že jste zahlcená, ale toto je důležité, a jsem si jist, že to dokážete.

Váš přítel

Severus

ooOOoo

Středa, 9. prosince 1998

Drahý Severusi,

toto bude dlouhý a nabručený dopis, tak si nalijte něčeho silnějšího než čaj.

Zaprvé, fotku jsem poslala zpět Harrymu i s Vašimi omluvami. Rozuměl a je šťastný, že má obrázek zpět. Zcela chápu, že člověk provádí pitomosti, pokud myslí, že jeho život končí. Protože jste se podělil, vrátím Vám laskavost. Poprvé jsem Rona políbila jen několik minut před začátkem závěrečné bitvy. Výraz pitomost to vůbec nepokrývá. Několik dalších týdnů jsem strávila opakováním mantry: „Co jsem si to sakra myslela?“ Nemyslela jsem. V tom to vězí. Jsem ráda, že máte ohledně Lily jasno. Kéž bychom všichni dokázali vyhnat své kostlivce ze skříní.

Zadruhé, miluju, miluju, miluju tu přísadu do šamponu. Je naprosto úžasná! Dvacet pseudo-bodů čtvťačce s nejdelšími vlasy. Děkuji, že jste mi poslal vzorek. Budu chtít další – považujte toto za varování. Obzvláště se mi líbí, že tu přísadu mohu přidat k mému oblíbenému šamponu a jeho vůně se nezmění. Budete to publikovat nebo patentovat a prodávat? Je to skvělý produkt!

A teď se dostávám k té nabručené části. Nejsem šťastná, že se považujete za ‚líného‘. Jestli Vaše definice lenosti spočívá v ‚neschopnosti dělat to, co byste rád, ale nemůžete, protože jste ve stresu a zaneprázdněný záchranou světa‘, pak jsem šéfovou líných čarodějek. Severusi, nic takového už nechci slyšet. Nedostali jsme život, který jsme si vysnili, že? Nebo možná zatím nedostali? To se mi líbí víc.

Ráda si čtu o lektvarovém klubu. Merline, potřebujeme ho nějak pojmenovat. Jsem tak nadšená, že máme skutečný tým. Je to úžasný pocit!

Prošla jsem první čtyři kapitoly o nitrozpytu. Stále mám noční můry. Budu Vás dál informovat.

No, nejsem tak nabručená, jak jsem myslela. Užijte si svůj šláftruňk!

Vaše přítelkyně

Hermiona

ooOOoo

Neděle, 13. prosince 1998

Drahá Hermiono,

byl jsem náležitě pokárán. Beru zpět svůj komentář o lenosti. Ale brandy jsem si užil. Možná byste mě měla plísnit častěji.

Jsem rád, že Vás nadchla přísada do šamponu, a ne, neprovedu nic tak absurdního, jako je její publikování nebo patentování. Musím si chránit reputaci vážného lektvaristy. Pro případ, že byste byla zvědavá, k dopisu přikládám návod.

V úterý a po zbytek čtvrtku jsme testovali příchutě. Přiměl jsem všechny, aby otestovali každou chuť a ohodnotili ji. Závěry jsou také přiloženy k tomuto dopisu. Byl jsem zvědavý, která Vám přišla tak zábavná. Ve čtvrtek nám zbývaly už jen dvě, když to začalo být rychle zřejmé. Studenti ji milují. Nejsem si jistý, že se zlepšila chuť, ale mluvit v bublinách je vtipný vedlejší účinek. Musíte zajistit, abyste všechno dobře zdokumentovala, i nezdary. Až pokročíte v léčbě lykantropie, můžete se vrátit a zjistit, co přesně reagovalo s etlingerou, že to vytvořilo bubliny. Ten předpis od Vás pravděpodobně odkoupí Kratochvilné kouzelnické kejkle. V úterý opět proběhne praktická část přípravy vlkodlačího. Protože studenti odcházejí v pátek na svátky, nechám je popustit uzdu zábavě ve čtvrtek večer v lektvarovém klubu a přidám víc etlingery. Jestli máme mít směšné jméno, můžeme se alespoň dobře pobavit.

Váš přítel

Severus

PS: Pondělí – nejdelší vlasy ve čtvrtém ročníku patří Havraspárce. Je velmi, velmi inteligentní, proto nebylo těžké vykonstruovat důvod pro udělení bodů. Skutečně zbožňuji, že jste se rozhodla udělit mi dvacet pseudo-bodů, se kterými si mohu pohrávat, protože teď Havraspár poráží Nebelvír o deset bodů. Celou večeři jsem musel poslouchat Minervino brblání, ale stálo to za to.

ooOOoo

Středa, 16. prosince 1998

Drahý Severusi,

děkuji Vám za souhrn. Souhlasím se zjištěním Vašich studentů. Doufám, že si ve čtvrtek užijí. Pokud nebudete opatrný, přijdete o svoji reputaci lektvarového bastarda.

Co děláte o Vánocích, Severusi?

Už jsem prošla prvních šest kapitol nitrobrany. Stále žádná úleva. Možná pomůžou prázdniny.

Mějte se dobře,

Vaše přítelkyně

Hermiona

ooOOoo

Neděle, 20. prosince 1998

Drahá Hermiono,

slyšíte to? To je zvuk blížícího se ticha. Dvou týdnů překrásného ticha.

Na Vánoce nemám žádné plány. V minulých letech jsem trávil asi týden v mém domě, ale letos bych raději zůstal na hradě. Úplněk je 1. ledna, takže koncem roku budu připravovat lektvar. Je to lepší, než co jsem čekal na začátku roku 1998, takže dohromady to budou pěkné svátky. Co Vy? Navštívíte rodiče?

Váš přítel

Severus

ooOOoo

Středa, 23. prosince 1998

Drahý Severusi,

Štědrý den a Boží hod strávím v Doupěti s Weasleyovými a na Štěpána se vrátím do Bristolu. Tady je to také tiché; téměř všichni odjeli domů. Kamarádům ze Států se stýskalo po domově, proto nadšeně prchli.

Na Vánoce do Austrálie nepojedu, ale rodiče se mají dobře a jejich vztah ke mně trochu roztává, což jsem ráda.

Užijte si své ticho a mír.

Vaše přítelkyně

Hermiona

ooOOoo

Severus se vzbudil a pohlédl k nohám postele. Tvář neprozrazovala žádnou emoci, ale srdce jej zradilo. Zrychlilo tlukot, když uviděl balíčky. Včerejší poslední myšlenka před usnutím patřila Hermioně. Doufal, že se jí jeho dárek bude líbit, a věděl, že jej čeká nějaký i od ní.

Ve skrovné hromádce ležely dárky od Minervy a Filiuse; to bylo normální. A pak ho uviděl – svitek od Hermiony. Loni, když nedostal nic od Albuse, ani Minervy nebo Filiuse, se Vánoce dvojnásob zhoršily. Bolelo ho vzpomínat na Albuse, ale setřásl to. Nejdříve otevřel dárky od kolegů. Knihy – předvídatelné, ale stále milé. Pak sáhl po Hermionině dopisu.

Pátek, 25. prosince 1998

Drahý Severusi,

šťastné Vánoce, drahý příteli!

Co se týká dárku pro Vás, zamyslela jsem se – co dát váženému lektvaristovi, který je příliš tvrdohlavý, aby rozpoznal cenu svého vlastního výtvoru?

V prvním dokumentu, který přikládám, najdete anonymní patent na Vaši přísadu do šamponu. Další dokument se týká anonymního kontraktu s Kouzelnickými kratochvilnými kejklemi sjednaného jen s Vaší maličkostí. George je velmi vážený obchodník a pracuje s mnoha tvůrčími lidmi, kteří nechtějí, aby se jejich jména spojovala s žertovnými produkty. Mají řadu zkrášlovacích produktů ‚Čarovná čarodějka‘ a George radostně vyzkoušel můj vzorek. Zamiloval si ho. A nejvíc jej nadchl fakt, že je to přísada a nezabere příliš místa v regálu. Vy, já a George jsme jediní, kdo vědí, že za patentem a kontraktem se skrývá Vaše jméno. Velmi brzy dojde k navýšení počtu šťastných čarodějek s překrásnými vlasy, jakož i navýšení Vašeho konta u Gringottů.

Vaše přítelkyně

Hermiona

Opravdu, přiložené dokumenty se ukázaly bezchybnými a nevyvratitelnými právními doklady zajišťujícími jeho soukromí. Jak zvláštní dárek, ale rozhodně z těch, které si užije. Doufal, že Hermiona si užívá svoji přítomnost v Doupěti.

Už se chystal zamířit z komnat na snídani, když plameny v krbu zezelenaly. V ohni se objevila Minervina hlava. „Severusi, jste tam?“

Poklekl ke krbu a odpověděl: „Ano, Minervo. Právě jsem chtěl jít na snídani.“

„Přijďte místo toho raději ke mně do kanceláře. Chcete použít krb?“

„Ne, Minervo, děkuji. Projdu se. Budu u vás za chvíli.“

Když zelené plameny uhasly, vzhlédl k portrétu Phinease a pozvedl jedno obočí. „Možná byste chtěl navštívit ředitelčinu kancelář, Phineasi.“

Ten přehnaně zívl. „A pročpak?“

„Protože, Phineasi, jak jste mi před měsícem výmluvně připomněl, jsem Zmijozel.“ A s tím opustil komnaty.

Když vstoupil do ředitelny, byl potěšen, přesto nepřekvapen, že vidí Hermionu. Phinease to naopak šokovalo, což rychle zakryl úšklebkem a takovým zablesknutím v očích, že by i Albus byl pyšný.

„Veselé Vánoce, Hermiono. Myslel jsem, že jste v Doupěti.“

Hermiona se na něj usmívala. „No, byla jsem, ale dostala jsem váš vánoční dárek a bez myslánky tu vzpomínku neshlédnu!“

„V Bristolu myslánku nemají?“ zeptal se nenuceně.

„Ale jistěže mají,“ začala, načež ji Severus přerušil.

„Ale stejně jako má nebelvírská ředitelka jste zvědavá a netrpělivá,“ dokončil s náznakem škádlení.

Jak očekával, obě ženy se naježily a ve falešném rozhořčení přimhouřily na Severuse oči.

„Severusi, chovejte se slušně!“ napomenula jej Minerva. „Jsou Vánoce! Vytáhněte pro ni Albusovu starou myslánku. Já musím na snídani, ale vy ji můžete použít a užít si ráno. Severusi, jste ze snídaně omluven, jestli máte jiné plány.“

„Děkuji vám, Minervo,“ odpověděl spolu s Hermionou.

„Hermiono, jak jste se sem dostala?“ zeptal se Severus.

„Naštěstí je Doupě spojeno krbem s Minervinou kanceláří, aby mohli probírat záležitosti Řádu, protože Minerva a Artur jsou teď jeho vůdci,“ vysvětlila Hermiona.

„Jak příhodné,“ odvětil Severus, zatímco vytahoval Albusovu myslánku ze skříně, aby ji následně položil na Minervin stůl.

Hermiona do myslánky vlila obsah lahvičky, kterou ji Severus dal k Vánocům. Usmála se na něj. „Jdete?“

Severus přikývl, oba vykročili a Hermiona ponořila tvář do stříbřité substance. Současný Severus rychle přistál vedle ní v přeplněné podzemní učebně a pokynul, aby se k němu připojila v popředí. Hermiona zmateně pohlédla na profesorku McGonagallovou, Kratiknota, Prýtovou, Hudsona, Snapea a Vectorovou, kteří stáli v přední části učebny. „Ředitelé kolejí, já a Minerva,“ osvětlil Severus.

Hermioně začalo svítat. „Jsou to páté ročníky?“ zeptala se tlumeně.

„Všichni,“ odpověděl Severus. „Poprvé za sto let mimo hodiny létání a přemisťování byli svoláni všichni studenti jednoho ročníku, aby byli společně osloveni.“

Pak ukázal k McGonagallové, která se právě rozhovořila. „Ticho, prosím. Svolali jsme si vás dnes, protože jste napomohli tomu, abychom si uvědomili bolestnou chybu. Jistě víte, že narážím na ignoraci přispění bradavických studentů k válečnému úsilí loňského roku.“ Rozhlédla se po tvářích studentů. Hermionu rozesmutnily jejich rozhněvané a zarmoucené výrazy. Minerva pokračovala: „Dnes vám přinášíme dobré zprávy a ráda bych, aby vás s nimi seznámil profesor Snape.“

Hermiona na Severuse udiveně zvedla obočí.

„Byl jsem překvapený stejně jako vy. Minerva měla zjevně pocit, že když jsem vydoloval pravdu, mohl bych ty dobré zprávy doručit!“ bránil se. „Sledujte studenty. Rád bych, abyste viděla to, co já.“

Profesor Snape začal: „Mám přítelkyni, slečnu Hermionu Grangerovou…“ Při tom se Hermiona na Severuse podívala s respektem a Severus jí pohled oplatil úsměvem. Profesor Snape pokračoval: „… která, jako mnozí z vás, loni díky válce ztratila mnoho milovaných. Vytušila, že nemálo z vás cítilo ztráty citelněji než ostatní studenti. Pak jsme měli malou příhodu v lektvarech, zahrnující žluč pásovce, vybuchlé kotlíky a chabý pokus o uřknutí vašeho profesora,“ poznamenal suše. Páté ročníky se uchechtly. „Mimochodem, halloweenské dýně letos vypadají skvostně,“ dodal a všichni se zasmáli. „Během trestu mi pan Creevey pomohl pochopit vaše rozhořčení. Ředitelka McGonagallová, ředitelé vašich kolejí a já jsme tuto záležitost přednesli na Ministerstvu kouzel a bradavické školní radě. Rád vám dnes oznamuji, že na východním nádvoří bude vysazena Pamětní zahrada s fontánou s vyrytými jmény těch bradavických studentů, kteří ve válce přiložili ruku k dílu. Seznam bude zahrnovat jména všech padlých, jakož i těch, kteří přežili.“

Změna ve tvářích páťáků byla okamžitá a nápadná. Severus sledoval Hermionu, jejíž výraz odrážel výrazy studentů: vděk a úlevu, spolu s mnoha dalšími emocemi. Někteří plakali, někteří jásali, jiní byli zticha.

Po pár minutách vzpomínka vybledla a skončila a Hermiona se Severusem opět stáli v Minervině kanceláři.

„Severusi!“ popadla ho a pevně jej objala. Severus jí obtočil paže kolem ramen.

„Chápu to tak, že se vám dárek líbí?“ škádlil ji.

Hermiona jej pustila a usmála se. „Zbožňuju ho. Jsem na vás tak hrdá, Severusi! Děkuji vám. Hodně to pro mě znamená, že jste mě zmínil.“

„Hermiono, byl to váš nápad. Přál bych si, abyste tam byla, ale toto je druhá nejlepší varianta. A děkuji vám za váš dárek. Patent a vzpomínka. Jsme docela nekonvenční v dávání dárků, řekl bych.“

Hermiona se zasmála. „Vezměte mě na snídani, Severusi. Mám hlad jako vlk!“

Uklidil myslánku a zamířili do Velké síně. „Setkáte se s jedním ze studentů, které jsem zmínil,“ pronesl.

„S kým? S mojí oblíbenou prvňačkou?“

„Ne, ta odjela domů, ale můj druhácký Nicholas Flamel z Mrzimoru zůstal na hradě. Pamatujete?“ zeptal se Severus a Hermiona s úsměvem přikývla. „Ukázalo se, že přestože neměl žádné skutečné nadání v žádném předmětu, po těch dvou bodech, které jsem mu udělil, začal pracovat v lektvarech mnohem usilovněji. Teď je v nich nejlepší v ročníku. Nemá dobré domácí zázemí, jak mi Pomona řekla. Docela jsem si ho oblíbil. Mimochodem, jmenuje se Jeffers.“

Nato Hermioně otevřel dveře a oba vstoupili do Velké síně. Odsunul jí židli po boku Minervy a sám se posadil hned vedle. Kolem oválného stolu stálo jen dvanáct židlí, jelikož většina studentů a učitelů odjela navštívit rodiny.

„Jsem tak ráda, že jste se rozhodla zůstat na snídani, Hermiono! Nebudou vás ale Weasleyovi postrádat?“ zeptala se Minerva.

„Ale znáte je. Je jich tolik, že jeden chybějící se nepozná! Vědí, kde jsem. Řekla jsem jim, že se vrátím na hostinu a aby si o mě nedělali starosti.“

Během snídaně nenuceně rozprávěli. Když Severus významně pronesl: „Veselé Vánoce, pane Jeffersi,“ hlubokým, profesionálním hlasem, Hermiona vzhlédla.

„Ach, Severusi, to je pan Jeffers?“

„Ano. Hermiono Grangerová, seznamte se s Masonem Jeffersem. Pane Jaffersi, toto je slečna Grangerová.“

„Tak ráda vás poznávám, pane Jeffersi. Severus mi v dopise napsal, jak je ohromený vašimi lektvarovými schopnostmi. Dobrá práce!“

Oči pana Jefferse byly velké jak kola od vozu. Nemohl ani mluvit, vlastně jako všichni ostatní, takže Hermiona vrátila pozornost zpět k Severusovi.

Tiše jej požádala: „Severusi, než se vrátím do Doupěte, mohl byste mi pomoci s nitrobranou?“

Severus přikývl. Ještě chvíli zůstali u snídaně. Zatímco si Hermiona povídala s ostatními profesory, Severus přemítal o úkolu, jak naučit Hermionu nitrobranu. Nabídl jí pomoc, ale doufal, že k ní nedojde. Nechtěl vidět Hermioniny emoce týkající se jeho. Jeho city k ní se rozhodně posunuly od prostého přátelství. Jestli její city nevzrostly podobně, zklamání bude bolestné. Uchechtl se pro sebe – ta žába v něm nevědomky vyvolává větší nejistotu, než kdyby mu namířila hůlkou na hrudník.

„Jste hotov, Severusi?“ zeptala se Hermiona.

Severus přikývl a vstal, odsunul Hermioně židli a společně opustili ostatní u stolu s mnoha opakováním: „Veselé Vánoce,“ a „Zase přijďte, Hermiono,“ a dalšími zdvořilostmi.

Venku se Severus okamžitě otočil ke své společnici. „Potřebujeme soukromí. Kde to pro vás bude příjemné? Knihovna by měla být prázdná, nebo můžeme použít můj kabinet.“

„Kabinet zní dobře,“ odpověděla a s tím se obrátili k podzemí.

Když vstoupili do kabinetu, okamžitě si to rozmyslel. To poslední, co chtěl, bylo vidět Hermionu sedět před jeho stolem jako nějakou studentku. „Tak jsem to zvážil, Hermiono, pojďme do obývacího pokoje. Bude tam mnohem pohodlněji.“ A provedl ji dveřmi.

Hermiona přešla přímo ke Kolombíně. „Ahoj, Kolombíno!“ Pohladila ji a podala pamlsek. „U Merlina, Severusi,“ vykřikla s překvapeným výrazem, když uviděla knihovnu. „Zapomeňte na lekci o nitrozpytu!“

Severus se zasmál. „Jindy budete mít dost času, abyste si přečetla všechny mé knihy.“ Jakmile to pronesl, upřímně doufal, že je to pravda. „Posaďte se, Hermiono.“

Hermiona usedla na gauč a Severus si před ni přitáhl ušák tak, že se prakticky dotýkali koleny. „Nepochybuji, že jste si teorii nitrobrany osvojila, a vůbec nepochybuji, že jste správně cvičila,“ přešel k věci.

Hermiona nakrabatila obočí. „Jak je možné, že mám stále noční můry?“

„Dokud někdo neotestuje vaše skrytá místa, vaše mysl je považuje za zabezpečené. Špatné vzpomínky neskrýváte před nikým jiným, skrýváte je před sebou a o to je to ošidnější. Podle mého odhadu, pokud otestuji vaše úkryty, uvidíte, jak slabé jsou, a budete pak schopná je náležitě posílit. Až budou dost silné, budete do nich moci uložit špatné vzpomínky a ty už nebudou pronikat slabými hranicemi.“ Dále pokračoval: „Hermiono, bojíte se, že uvidím něco, co nechcete, abych viděl? Soukromé myšlenky můžete odstranit. Nebudu zbytečně pátrat, ale někdy se tomu nedá vyhnout.“

„Severusi, věřím vám i se svými vzpomínkami. A jsem si jistá, že mi to dodá větší motivaci posílit úkryty, správně?“

Severus se usmál. „Taková je teorie. Připravena?“

Hermiona přikývla, zhluboka se nadechla a pohlédla do Severusových očí.

„Legilimens.“ Když vstoupil do Hermioniny mysli, nepřekvapil ho její logický řád. Nečekal ho příval nespočetných, zmatených vzpomínek. Mnoho z nich se již rozhodla skrýt a dovolila mu vidět jen ty běžné – včerejší příchod do Doupěte, otevření jeho dárku. Zastavil se, aby si ji prohlédl a potěšil ho její výraz. Byla šťastná, ale z nějakého důvodu také domýšlivá. Proč nad jeho dárkem byla tak samolibá? Pokračoval běžnými vzpomínkami a vydal se hledat jednu konkrétní. Chtěl vidět vzpomínku, ve které jej dnes ráno poprvé zahlédla. Chtěl cítit její emoce. Byla však ukrytá. No, jestli chtěla Hermiona otestovat úkryty, otestovány budou. Zjistil, že je zkonstruovala jako škeble na dně oceánu, hluboko pod vodou. Nad vodní hladinou pluly volné vzpomínky. Byl ohromen, tak jako často býval, její vynalézavostí. Ale tušil, že škeble lehce otevře. Předtím doufal, že nenarazí na její emoce týkajíc se jeho, ale teď to cítil opačně. Teď doufal, že najde škebli, která je všechny obsahovala. Snadno a zlehka nakoukl do první a uviděl obrazy Malfoyova panství. Nezkoumal je – jeho hněv zhmotněl jen při vědomí, že ji tam mučili. Promptně se přesunul k další skořápce. Byla pevněji uzavřena, ale i tu dokázal pozvolna otevřít. Obsahovala další obrazy války. Další škeble šla vypáčit hůře. Hermiona rychle upravovala sílu svých úkrytů. Toto bude jeho poslední pokus. Nebude jí ubližovat, jen aby našel onu konkrétní vzpomínku. Jakmile tuto poslední škebli otevřel, spatřil další obrazy války – Fredovu smrt. Rychle se z Hermioniny mysli stáhl. Jakmile dokázal zaostřit, usmál se na ni. „To bylo vynikající, Hermiono. Brilantně jste je srovnala do škeblí. Cítila jste, jak jste je pevněji uzavřela?“

„Ano, šokovalo mě, jak snadno jste otevřel tu první! Teď již jsou pevně uzavřené. A jestli proklouzne špatná vzpomínka, vím, jak zesílit utěsnění. Děkuji vám, Severusi, za pomoc. Sama bych to nezvládla.“

Severus přikývl a chystal se zvednout, když Hermiona položila ruku na jeho. „Severusi, chci, abyste to zkusil ještě jednou. Jen pro jistotu.“

„Dobře, Hermiono. Jste připravena?“ Přikývla na souhlas a pohlédla mu do očí. Zašeptal: „Legilimens,“ a nemohl potlačit úsměv. Odhalila ho. Pod hladinu schovala všechny vzpomínky až na jednu. Z Hermionina pohledu sledoval, jak tohoto rána sám vstupuje do Minerviny kanceláře, aby se setkal s Hermionou. Ucítil příval jejích emocí. Štěstí, porozumění, náchylnost, přátelství a něco bublavého a překrásného, vše zabaleno do čehosi naprosto nepopsatelného. Najednou jej zradily jeho vlastní emoce. Věděl, že ty jeho přesně zrcadlí její. Jemně se stáhl a zamračil na ni.

Ušklíbla se. „Toto jste hledal, Severusi?“

„Víte, že ano. Proč jste to nejdříve ukryla a teď mě nechala, abych to viděl?“ Připadal si jako ostýchavé dítě, které přichytili s rukou v plechovce sušenek.

„Myslím, že je sladké, že jste to hledal. Také myslím, že je od vás sladké, že jste neotevřel každou škebli, abyste to našel,“ pronesla Hermiona něžně.

Aby se vrátil na bezpečnější území, zavtipkoval: „Sladký není adjektivum, na které bych byl zvyklý, Hermiono.“

„Jste velmi sladký lektvarový bastard. Je to lepší?“ poškádlila jej.

„Hm… mnohem lepší.“ Postavil se, odsunul křeslo a pak nabídl Hermioně ruku. „Dovolte mi odprovodit vás do Minerviny kanceláře. Nechci, aby mě přišla Molly Weasleyová skolit, protože máte zpoždění na vánoční hostinu.“

Přikývla, ruku přijala a vstala. Pomalu mířili k ředitelně, když Hermiona prolomila ticho. „Možná, jednoho dne, mě necháte nahlédnout do vašich vzpomínek,“ dumala. Zastavil se a otočil k Hermioně. Chvíli stáli osamělí v hradní chodbě. Výraz jeho tváře ji musel znepokojit, protože rychle ucouvla. „Nechtěla jsem vás rozrušit, Severusi,“ začala, ale potřesením hlavou ji přerušil.

„Nejsem rozrušený.“ Odmlčel se a pokusil se najít správná slova. „Hermiono, já…“ začal, nějak však nevěděl, jak zformulovat momentální myšlenky, které mu vířily v hlavě.

„Pokračujte,“ naléhala zlehka.

„V tom to je – už jsem vám toho řekl tolik.“ Jakmile větu začal, nemohl se zastavit. „Nikdo. Nikdo o mně neví tolik jako vy. Nezná mé skutečné já. Ani nejlepší nitrozpytec světa prozkoumající každou mou vzpomínku by mě nepoznal tolik jako vy.“

„Proč já?“ zeptala se Hermiona hlasem, který neprozrazoval ani tolik smutku a překvapení, jako údivu.

„Měl bych položit stejnou otázku, Hermiono,“ odpověděl s pohledem upřeným do její tváře. „Rozhodl jsem se, že pokud se staneme přáteli, nebudu se před vámi držet zpátky. Copak to nevidíte?“

Ve zlomku vteřiny se její údiv přetavil do ostrého pohledu, který se dal popsat jen jako vášnivý a chápající. „Vidím to, Severusi. Vím, že poznávám vaše skutečné já. Že vás znám.“ Odmlčela se a položila mu ruku na paži. „A vy znáte mě.“ Sladce se na něj usmála a on jí úsměv vrátil. Po chvíli jeho paži lehce stiskla a tlumeně pronesla: „Veselé Vánoce, Severusi.“

Severus přikývl. Poskytl jí rámě, ona přijala a oba vykročili. Příliš rychle dosáhli chrliče a Severus mu sdělil heslo.

Dnes ráno, když Hermiona dorazila, se Severus pevně rozhodl, že to neohrabané rozloučení, k němuž došlo před šesti týdny, se nebude opakovat. Vstoupili do ředitelny a ta byla prázdná. Otočil se k Hermioně a se sebedůvěrou, kterou celkem vzato neměl, ji popadl za ruce a elegantně políbil na tvář. Tiše se rozloučil: „Na shledanou, Hermiono.“ Zaslechl její zašeptání: „Na shledanou, Severusi.“ Odvrátil se a do krbu hodil hrst letaxového prášku. Usmála se a vstoupila do plamenů. Zvolala: „Doupě!“ a on sledoval, jak se roztočila a zmizela.

Phineas Nigellus se na Severuse upřeně zadíval. „Co…“ Ale přerušilo ho opětovné zezelenání plamenů a Severus jej zvednutou rukou varoval.

„Profesore Snape, tady George. Smím projít?“

„Ano, Georgi. Pojďte,“ odpověděl zmatený Severus.

George vystoupil z krbu a oprášil si hábit. Severus tázavě pohlédl do plamenů, jestli ještě někdo nejde.

„Jsem zde jen já. Nikdo další nepřijde,“ dostalo se mu odpovědi na nevyřčenou otázku. „Když jsem viděl, že se Hermiona vrátila sama, napadlo mě, že bude lepší chytnout vás v Bradavicích. Myslel jsem, že dnes přijdete do Doupěte, ale hádám, že ne. Chtěl jsem se s vámi pobavit o té smlouvě.“

„Co je s ní?“ zeptal se Severus podezřívavě.

„Ujišťuji vás, že je vše v pořádku. Ta smlouva je nevyvratitelná. A Hermiona přidala velké množství, řekněme, kreativních zaklínadel k zajištění vašeho soukromí. Zůstaňme u konstatování, že moje holka by hluboce ocenila, kdybych si nepustil pusu na špacír. Jen jsem vám chtěl říct, že jsem nadšený prací s vámi. Vaše vynálezy jsou vynikající a já hrdě prodám, cokoliv jste vytvořil.“

Severuse to překvapilo. „Děkuji vám, Georgi. Hermiona má o vašich obchodních aktivitách jen dobrá slova. Jsem rád, že jste úspěšný. Jen ze zvědavosti, proč jste si myslel, že mě dnes potkáte v Doupěti? Neplánoval jsem jít.“

George zamyšleně odpověděl: „Hermiona se zmínila, že byste mě snad mohl chtít navštívit. Uvědomovala si, že její dárek je trochu zvláštní. Ale pak otevřela váš a uviděla lahvičku se vzpomínkami. Vyskočila, řekla, že musí jít, a do pěti minut byla pryč. Nevím, co se mezi vámi dvěma děje, a taky to není moje věc, ale nemyslím, že chtěla, abyste dneska v Doupěti viděl mě, jestli chápete, co myslím.“

Severus se ušklíbl a přikývl. „Chápu, co myslíte. Rád jsem viděl vás oba,“ dokončil rozhodně.

George pochopil, že byl propuštěn, a rozloučil se: „Veselé Vánoce, profesore Snape.“ Pak si nabral letax z římsy nad krbem.

Severus zavolal: „Veselé Vánoce, Georgi, a pozdravujte rodinu,“ a George zmizel v záplavě zelených plamenů.

„Co…“ začal Phineas, ale Severus mu opět zabránil pokračovat. „Tady ne.“ S tím opustil Minervinu kancelář a vrátil se do svých komnat.

„Co se to tu, k čertu, dneska stalo?“ dožadoval se Phineas, jako by nebyl dvakrát přerušen.

Severus se ušklíbl. „Setkal jsem se s rovnocenným soupeřem, Phineasi. Řekněme to takto – její dárek byl současně manévrem, jak mě dnes dostat do Doupěte. Jenomže já dal Hermioně důvod, aby mě do Bradavic přišla navštívit sama, protože jsem jí dal vzpomínky, které potřebují vzácnou myslánku. Měl byste vidět vzpomínku, když tu lavičku otevřela. Byla tak zatraceně samolibá. Tak jako tak jsem Hermionu měl dnes vidět. Byla si tím pořádně jistá.“

Phinease to ohromilo. „Zahrává si se Zmijozelem? Statečné děvče. Ale řekněte mi o té poslední vzpomínce!“

„Byla to vzpomínka na to, jak dnes ráno kráčím do Minerviny kanceláře. Chtěl jsem vědět, co ke mně cítí. Našel jsem hodně emocí, ale ne lásku.“ Odmlčel se. „Zatím.“

„Zatím,“ zopakoval Phineas s úšklebkem.

Zbytek dne vyplnila sváteční večeře a čaj s Minervou a Filiusem, což si užil.

Jakmile Bradavice zahalila noc, Severus se posadil se sklenkou brandy a probral si dnešní den. Nepochybně byly tyto Vánoce těmi nejlepšími. Už věděl, že se do této mladé ženy zamilovává. A kašlat na věk, stála za jeho lásku.

ooOOoo

Neděle, 27. prosince 1998

Drahá Hermiono,

vím, že jsem Vás viděl předevčírem, ale nebyla by to nedělní noc, abych neseděl u stolu a nepsal Vám dopis.

Jsem zvědavý, jestli už spíte lépe. Být uvnitř Vašich vzpomínek jsem si užil. Vaše mysl je překrásná. Nejsem skvělý nitrozpytec; jsem mnohem lepší v nitrobraně. Vážně jsem netušil, že tuto dovednost ještě někdy použiju. Bylo příjemné ji obnovit pro dobrý a vznešený účel.

Kéž bych mohl válku ukončit dříve. Dopaluje mě, že jste musela zažít mučení a tolik tvrdých chvil. Ale jsem víc než vděčný za to, že jste nepadla do rukou Lorda Voldemorta. Byl brutálním nitrozpytcem.

Ale dost s melancholií. Tu si obvykle vyhrazuji na Silvestra. Nicméně se skutečně ‚těším‘ na rok 1999. Jak se zdá, moje přítelkyně čarodějka má na mě špatný vliv.

Silvestra asi strávím snahou opít Minervu. Pak ji snadno porazím ve výročním silvestrovském pokeru. Zajistím Vám plnou zprávu.

Následuje poněkud osobní otázka, ale jsem zvědavý. Kde je Vaše doma, Hermiono? Vypadala jste tady v Bradavicích ráno o Božím hodu tak šťastná.

Váš přítel

Severus

ooOOoo

Středa, 30. prosince 1998

Drahý Severusi,

souhlasím; nebyla by to středa, abych si neudělala přestávku od učení a nenapsala dopis.

Severus Snape se na něco ‚těší‘? Jsem ohromena! Také se těším na rok 1999. Měl by být zajímavý. Mezi univerzitou, lykantropií a dalším napínavým létem v Austrálii by měl být dobrý. Vlastně jsem vyjmenovala dvě věci, které si zrovna neužívám, ale lykantropický projekt s Vámi je skvělý.

Děkuji, že nazýváte moji mysl překrásnou. Proč jste ke mně musel být tak zatraceně ošklivý, když jste byl mým učitelem? Víte, jak jiný jste byl ve vzpomínce, kterou jste mi ukázal? Vyzařovala z Vás autorita, ale zároveň jste byl uvolněný. Toho profesora jsem já nikdy nezažila. Snažím se překonat svoji potřebu uznání od ostatních, ale stále bolí, že jsem je nemohla získat od Vás. Prostě mě ignorujte. Teď je s melancholií řada na mně. A nečeká mě žádný poker, na který bych se těšila!

Kde je doma? To nevím. Máte pravdu – byla jsem v Bradavicích na Boží hod ráno šťastná. Ale zatím se mi nedostává toho luxusu přemýšlet o mé budoucnosti. Musím vydržet další rok, než o ní a o tom, kde je doma, začnu přemýšlet.

Šťastný Nový rok!

Vaše přítelkyně

Hermiona