Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Předurčení

Kapitola 6. Zápisky v deníku

Předurčení
Vložené: denice - 07.02. 2019 Téma: Předurčení
denice nám napísal:

 

Autor: writerspassion18      Překlad: denice     Beta: arabeska, Jimmi a Sevik99      Banner: arabeska

Originál: https://www.fanfiction.net/s/11545325/6/Destined

Rating: 13+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

 

Kapitola 6. Zápisky v deníku

 

Březen 2005

 

Místnost, v níž se uchovávaly deníky Malfoyů, byla ještě nádhernější než knihovna – a to už bylo co říct. Podlaha byla z naleštěného mramoru a odraz zařízení na ní byl křišťálově jasný. Složitě vyřezávané regály nahoře končily pečlivě propracovaným písmenem ‚M‘, vykládaným mozaikou z drahocenných smaragdů. Rodové heslo Malfoyů bylo umístěno po každé straně písmene a vykládáno týmiž kameny. Hermiona si všimla, že na skříních vlevo je staré heslo, a tam také Draco zamířil. Prošel každou polici a pečlivě prohlížel hřbety všech skupin deníků, seřazených za čirým sklem. Elegantní kurzívou na nich bylo vyraženo jméno majitele a léta, jichž se zápisky týkaly. Konečně se zastavil před jednou policí, spokojeně se usmál, ale hned nato se zamračil.

„Nejsou chronologicky seřazené,“ pronesl. Pro Hermionu v tom nebylo nic znepokojujícího, ale pro něj určitě ano. Draco sáhl dovnitř přímo skrz  sklo, vytáhl naráz pět svazků a podal jí je. „Tato místnost je svatyně. Nikdy bychom nestrčili deník předka zpět bez ladu a skladu, tím méně všechny. Tohle někdo udělal nedbale, ve spěchu. Nedovedu si představit proč.“

Zachmuřila se a levitovala deníky, které jí Draco podával, na obrovský stůl podobný tomu v knihovně, dokud ho téměř úplně nepokrývaly. To udělali v únoru. Než začali deníky číst, museli si to zorganizovat. Ukázalo se, že prohlédnout je bude náročný úkol, protože oba pracovali. A tak chodili na ministerstvo, po pracovní době se setkali a odletaxovali se na Manor, kde se najedli a dali se do čtení.

Roztřídění deníků jim zabralo zbytek února. Až prvního březnového týdne bylo vše pořádně uspořádáno a oni zjistili, kde v časové ose by měli své pátrání začít. Když objevili, že mužští členové rodu Malfoyů se obvykle ženili krátce po osmnáctých narozeninách, rozhodli se prozkoumat deníky rok před Corneliovými osmnáctinami a pět let poté. To bylo šest svazků, které si rozdělili napůl.

Během následujících dvou a půl týdne pracovali v klidu, ale ne bez obav. Hermiona nedokázala zadržet překvapená vyjeknutí a viděla zvednutá obočí i nevěřícné pohledy Draca, sedícího proti ní. I když se snažil chovat při čtení stoicky, neubránil se záchvatům zmatku. Nahlas šokovaně nevykřikoval jako Hermiona, ta ale k jeho smůle dokázala zachytit i jemné nuance. Odkašlání, hlasité polknutí v nehybném tichu, nebo uvolňování límečku prstem.

Současně zavřeli prohlížené svazky a vzhlédli k sobě se zrůžovělými tvářemi.

„...Ty první,“ řekl Draco naprosto suchými rty. Hermioniny oči se zdály zabírat většinu obličeje. Evidentně netoužila diskutovat o čemkoli z deníku, ale neměla na vybranou, když ji tak jemně vybízel. „Máš dřívější roky.“

„Správně...“ povzdechla si a pomalu zvedla deník. Pár vložených útržků pergamenu označovalo místa, která považovala za důležitá v Corneliově životě. Nejraději by je podtrhla inkoustem, ale Draco by jí asi ukousl hlavu, kdyby něco podobného jen naznačila.

„10. dubna 1710,“ začala pomalu číst a občas na Draca pohlédla. „Dnes se nestalo nic významného, a tak jedinou novinkou, kterou zaznamenám, je příchod nové služebné. Je tichá a velmi poddajná, jako všechny ostatní. Docela hezká tvářička. Její vlasy jsou katastrofální, i když člověk nemůže očekávat, že sluhové dosáhnou dokonalého vzhledu. Jestli si dobře vzpomínám, jmenuje se Matylda.

21. května 1710. Nemůžu tomu uvěřit. I když jsem se na to vyspal, pořád nevěřím. Mladá mudlovská služka Matylda má magické schopnosti. A ještě k tomu vrozené! Jsem opravdu zvědavý, co ještě dokáže. Je jedna věc slyšet pohádky o mudlech, kteří dokázali uvařit lektvar nebo dokonce kouzlit, ale vidět to na vlastní oči... To je prostě ohromující.

8. června 1710. Dnes jsem se setkal se svou snoubenkou. Jmenuje se Amelia Roséeová. Mí rodiče zvolili skvěle. Budu se jí dvořit a na Nový rok se vezmeme. Spojení krve rodů Malfoy a Rosée přinese silné děti, nemluvě o ohromném nárůstu bohatství. À la Richesse…

18. září 1710. Jako už dříve jsem Matyldě přinesl různé přísady, aby uvařila lektvar podle mého výběru. A stejně jako předtím ho připravila stejně dobře jako zkušený mistr lektvarů. Je brilantní. Je... stejně tak mnoho dalšího, ale nemůžu to napsat.“

Hermiona otočila pár stránek a ulpěla očima na té, kvůli které dvakrát hlasitěji vyjekla. Očima nervózně vyhledala Draca. Pobídl ji pokynem hlavy. Hluboce si povzdechla a její tvář při čtení rudla.

„28. prosince 2010. Včera jsem udělal něco, co může vést k Matyldině smrti, jestli na to někdo přijde. Je smutné, ale přesto radostné říci, že po měsících, v nichž rostlo mé uvědomění si ceny neuvěřitelně nadané mudlovské čarodějky, a to jak kvůli její magii, tak kvůli prosté kráse, jsem podlehl své touze po ní. A ona mě nechala. Tam, kde jsem se dříve bál přiznat si takové city, odmítám být znovu zbabělý. Miluji Matyldu. Chtěl bych, aby se stala mou ženou místo Amelie. S tímto žalem v srdci budu žít po zbytek svého života.“

Zarazila se ve čtení a podívala se na Draca, který byl bledší než obvykle. „Draco?“

Nepřestával zírat, tělo napjaté, ale nakonec ji vzal na vědomí. „Smrt,“ zachraptěl. „Mluvil o Matyldině smrti?“

Zachmuřeně přikývla. „Ano. Je... velmi bolestné to číst. Ačkoli horší je to, co se stalo den poté, co Matylda zemřela rukou Amelie.“

Nevěřícně na ni hleděl. „Co může být horší, než ztratil svou životní lásku a muset žít až do smrti se zrůdou, která ji zavraždila?“

 „Nikdy nemít možnost ji znovu získat.“

 „Byla mrtvá, Grangerová,“ řekl podrážděně. „Jak by ji mohl znovu získat?“

„Ve svém příštím životě,“ odpověděla. Draco se napjal a sedl si v křesle mnohem vzpřímeněji.

„Amelia ho proklela. Proklela ho, aby mohl, cituji: ‚Znovu ji najít. Milovat ji. Mít ji. Ale nikdy si ji neudržet.‘ Cornelius je odsouzený k tomu, aby ve všech dalších životech našel Matyldu a miloval ji se vším všudy, ale aby s ní nikdy šťastně nedožil. Ani jeden z nich nebude šťastně žít kvůli žárlivé a nemilosrdné ženě.“

Draca překvapilo, když Hermiona zuřivě zavrčela, rozzlobeně zavřela deník a hodila ho na stůl. Vzhlédla k němu. Očividně se kvůli svému chování cítila trapně, a rozpačitě poposedla. „A co ty? Jaké šťavnaté detaily sis o tom přečetl?“

„Nebyly úplně tak ‚šťavnaté‘ jako tvoje,“ odvětil a hleděl na deníky, rozložené před ním. „Většinou jen nesmysly. Bláboly o Matyldě, o tom, co v ní ztratil, a výlevy o jejím magickém nadání. Fantazírování, jaký by s ní měl život. Úvahy, jak by vypadal jeho syn, kdyby byla jeho matkou ona, a ne Amelia. Cornelius byl totálně... posedlý. A na konci třetího deníku udělal něco, co mě trochu překvapilo.“

„Co to bylo?“

„Načrtl obrázek.“ Draco se obrátil, vzal svazek, o němž mluvil, a otevřel ho od konce: „Nakreslil Matyldin portrét.“

Při pohledu na Dracovu tvář Hermiona pochopila, že ten obrázek nechce vidět. Navzdory svému váhání vstala a pomalu k Dracovi popošla. Bylo to tak, jak se obávala. Matylda mohla být její matkou, sestrou – jakoukoli příbuznou. Hermioně došla řeč. Nevěděla, co by se k tomu dalo říct. Také Draco nedokázal přispět žádnou poznámkou a zavřel magický deník. Pokoj zaplavilo ticho; a dokonce i to se zdálo být ohlušujícím.

„Musí toho být víc,“ řekl po chvíli. Jeho hlas nahnal Hermioně husí kůži, natolik byla naladěná na ticho pokoje. Obrátila se k němu s tázavým pohledem.

„Víc?“

Přikývl. „Odmítám uvěřit, že Cornelius s Matyldou žili jen jednou. Museli být další před... před námi.“

Hermiona se uchechtla. V žádném případě to nebyl výsměch, ale projev naprosté úzkosti a dalších omračujících emocí. Vjela si rukama do vlasů a začala pobíhat po pokoji. „Před námi...“ opakovala při chůzi. „To nemůžeme být my. Prostě... to nemůžeme být!“

„Grangerová, ten obrázek...“

„Je to kresba,“ zavrčela na něj.

Strávila se mnou příliš mnoho času... pomyslel si Draco při pohledu na její zlostnou tvář. Nezpomalovala tempo chůze a byl si jistý, že se každou chvílí po mramorové podlaze rozběhne, jestli nezakročí. Zvedl se a přešel k rozrušené dívce. „Grangerová. Grangerová, zastav se.“

Popadl ji za ramena a ona bojovala, aby se osvobodila. „Nech mě, Malfoyi,“ zasyčela, ale on ji jen chytil ještě pevněji. „Ne, dokud se neuklidníš.“

„Uklidnit se? Jak se mám uklidnit? Neposlouchal jsi, když jsem mluvila o prokletí? Bez ohledu na okolnosti Corneliova a Matyldina života, vždycky to dopadne stejně. Budou se milovat a budou chvilku šťastní, ale pak to skončí.“  Hermionin hněv se zmírnil, náhle ho nahradila úzkost a smutek. „Z naší sdílené vize můžeme jen předpokládat, že to, co je rozdělí, je smrt. Jeden z nás umře, Malfoyi.“

Draco cítil, jak se Hermiona chvěje. Byl si jistý, že by se zhroutila, kdyby ji nedržel. Byla vyděšená. Nebála se toho, že nakonec jeden z nich dvou podlehne nějaké katastrofě, ale toho směšného nápadu, že by se jednoho dne mohli milovat. Dělala si starosti, že se do něj zamiluje a on pak odejde. Draco si povzdechl a objal ji. Udělal to instinktivně a neuniklo mu, jak se uvolnila.

„Myslím, že nám hraje do karet, že ani jeden z nás nezahořel láskou k tomu druhému, že?“ tiše se uchechtl. Udělal to ve snaze připomenout jí, jak vzdáleni jsou možnosti vyplnění Ameliina prokletí, ale jak tak držel Hermionu v náruči, měl potíž tomu uvěřit.

Zasmála se jeho slovům, přikývla a pomalu se odtáhla. „Jo, máš pravdu. Jsem si jistá, že když budeš pořád takový nepříjemný spratek, budeme v pohodě.“

Usmál se. „Dokud se budeš chovat jako... no, ty, budeme v pohodě dvojnásob. Tak pojďme. Musíme udělat ještě jednu věc.“

Byla zmatená, protože deníky pro ně byly to nejdůležitější. Když ho po dlouhých prostorných chodbách Manoru následovala do jeho ložnice, přišla na to. Přihlížela, jak pomocí své hůlky vylovil ďábelský prsten z horní zásuvky nočního stolku a položil ho na něj.

„Musíme zjistit, jestli existovali další,“ řekl a zíral na prsten. „Když nám ukázal, co se stalo Matyldě, možná nám vyjeví i osud někoho dalšího, koho prokletí zasáhlo. Nasadím si ho a –“

Nasadit si ho?“ vykřikla. „Malfoyi, zbláznil ses? Dotkl ses ho a celé měsíce už nemůžeš pořádně spát. Manipulovala jsem s ním nepřímo a skoro jsem vykrvácela ve své kanceláři!“

„Uvědomuji si rizika, Grangerová, ale upřímně řečeno, máme na vybranou? Nemáme čas zkoumat každý malfoyovský deník, abychom zjišťovali, kdo ztratil milovanou osobu.“

Otevřela pusu k protestu, ale nenašla žádné správné protiargumenty. Tak jen frustrovaně zaúpěla a připojila se k Dracovi, když vykročil k prstenu. „Dobrá,“ zamumlala. „Jen... nech mě, abych si udělala pohodlí, než si tu zatracenou věc navlékneš.“

„Pohodlí?“ zvedl obočí, když sledoval, jak se ukládá na jedné straně postele.

„Minule jsme měli oba stejnou vizi, pamatuješ? Jestli to bude fungovat, něco mi říká, že budu všechno vidět a prožívat stejně jako ty.“

Draco polkl. Zhluboka se nadechl, přešel k druhé straně postele a lehl si vedle Hermiony. Kmitnutím hůlky si přivolal prsten do ruky. Už cítil magii bzučet mu kolem prstů a procházet jím. Koutkem oka viděl, jak ho Hermiona neklidně pozoruje. Upokojil ji úsměvem předtím, než prsten uchopil do pravé ruky. Jakmile zavřel oči, ucítil, jak jeho duše, tělo, každá částečka jeho samého je vlečena z místa, kde byl, někam do neznáma.

 

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 17.07. 2023
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Archivované komentáre


Re: Kapitola 6. Zápisky v deníku Od: solace - 22.02. 2019
Draco má odvahy na rozdávanie, keď si trúfa znovu nasadiť prsteň. Viem, že chce ušetriť čas, ale riskovať kvôli tomu svoj či Hermionin život? Predpokladám, že sa nestane nič závažné, to však dopredu nemohol vedieť. Vďaka za kapitolu, denice.
Re: Kapitola 6. Zápisky v deníku Od: denice - 14.03. 2019
Draca tlačil čas, a taky věřil, že tak úplně nesplňuje podmínky, za nichž by mu kletba mohla vážně ublížit - on přece Hermionu nemiluje, že. Děkuji.

Re: Kapitola 6. Zápisky v deníku Od: marci - 07.02. 2019
A to je konec??? Hm... kdo to psal o kletbě sedmi dnů? Klatě - jak mám asi vydržet??? No nic, k originálu neuteču - pěkně si počkám - však ona ta sedmidenní kletba bude slábnout s každým dnem (aby se pak s neztenčenou silou reaktivovala, já vím) :) Děkuji za krásné čtení denice, betušky (Arabeska mi dnes říkala, že jí Draco v nevím které kapitole vytočil, tak jsem zvědavá dvojnásob) !! :)
Re: Kapitola 6. Zápisky v deníku Od: denice - 08.02. 2019
:-) Kletba sedmi dnů je úžasný nápad. Funguje i u Kaněk a podobně. Jsem ráda, že se ti povídka líbí. Ten vytáčecí Draco bude asi v desáté nebo jedenácté kapitole, jsem moc zvědavá, jestli tě taky tak naštve. Děkuji!

Re: Kapitola 6. Zápisky v deníku Od: luisakralickova - 07.02. 2019
Tak nevím, jestli znovu zkoušet prsten bude dobrý nápad. Jsou zvědaví jako já, ale zmijozelské reflexy mi radí opatrnost. To bude zase dlouhý týden;) Díky za napínavé čtení.
Re: Kapitola 6. Zápisky v deníku Od: denice - 07.02. 2019
Jsou zvědaví a navíc je honí čas. Deníků spousta, to by asi nestihli přečíst, tak to prostě vzali zkratkou - uvidíme, jestli to byl dobrý nápad. Děkuji za komentář :-)

Re: Kapitola 6. Zápisky v deníku Od: kakostka - 07.02. 2019
Mno, takže už ví, která bíje, že Cornelius Matyldu miloval a jak ji postrádal, zajímá mne, jaké další dvojice z jejich společné historie vyhrabou, vzhledem k tomu, že u Mafloyů se obvykle rodí jedno dítě by to snad nemělo být tak zlouhavé a nebo mívali více dětí, přece nemůžou být tak nafoukaní, že měli vždy jen syna... Teoreticky i Lucius mohl mít "někde svou Hermionu" ha ha. A co prsten, co vlastně dělá, kromě toho, že postupně odkráglovává Malfoye? Je to nějakou kletbou nebo to souvisí s Corneliovou "okouzlující" manželkou? děkuji za překlad
Re: Kapitola 6. Zápisky v deníku Od: denice - 07.02. 2019
Řekla bych, že Cornelius byl Matyldou posedlý, protože o ni přišel dřív, než ho stačila omrzet, vážně mám pocit, že to byla spíš fascinace, než láska. Ani náznakem se nepokusil ji pomstít, potrestat Amelii, jenom kňučel, že on se neusměje, on trpí - prostě dáreček. Na další dvojici nebudeš muset dlouho čekat. A prsten - to se taky objasní. Děkuji za komentář.
Re: Kapitola 6. Zápisky v deníku Od: kakostka - 07.02. 2019
Máš pravdu, byla to spíš fascinace... celou dobu do něj hustí to, že stvoření jako Matylda kouzlit neumí a ona vaří lektvary jako mistr a s hůlkou ji to také evidentně šlo... toho muselo zaujmout. Jo a fňukání oooo já chudáček mu asi šlo dobře, i podle deníků. Jak si poznamenala u jiného komentáře, Amelie nedala zapomenout sobě ani jemu. Děje se to často i v reálu, takové to "decentní" sypání soli do ran a hraní si na oběť. Jsem zvědavá na prsten a na další vývoj příběhu. Hermiona by měla být nadšena, evidentně má magické předky x generací dozadu:-)))
Re: Kapitola 6. Zápisky v deníku Od: denice - 07.02. 2019
Amelie je vražedkyně, to je fakt, který se nedá ignorovat, ale přesto je mi jí líto. Myslím, že doplatila nejhůř. Matyldu už nic nebolelo, Cornelius se pěkně máchal v moři sebelítosti. Amelia, která musela být pološílená, celý život promarnila zlobou, užíráním se a pomstychtivými myšlenkami. Kdyby to hodila za hlavu, užívala si bohatství a věnovala se výchově dítěte, byla by na tom stokrát líp - nejlepší pomsta je spokojený život, že :-)

Re: Kapitola 6. Zápisky v deníku Od: Gift - 07.02. 2019
Priznavam, ze pri zacatku povidky jsem byla skepticka. Bala jsem se, ze to bude klasicke protkavani historie, na jejimz konci se dvojice do sebe zamiluje v soucasnosti. Tato povidka je ovsem mnohem vic! Napad je lehce sladacky, ale provedeni je skvele. Do povidky jsem se ponorila ani nevim jak a ted uz se vzdy nemohu dockat dalsiho dilu. Moc a moc dekuji, cte se to opravdu samo!
Re: Kapitola 6. Zápisky v deníku Od: denice - 07.02. 2019
Podobné pocity jsem měla při prvním čtení! Autorka rozhodně nešetřila zvraty a přiznám se, že jsem nepřišla na to, o co tu vlastně jde, dokud to ona sama neodhalila. Jsme moc ráda, že tě povídka takhle chytla, v to jsem doufala .-) Děkuji.

Re: Kapitola 6. Zápisky v deníku Od: Jacomo - 07.02. 2019
Tak že bychom už se slabochem Corneliem skončili? Ani mi nebude chybět, ale o Amélii bych se ráda dozvěděla víc. Jestli aspoň ona došla klidu a smíření, nebo žila s tou záští a pomstou v srdci po zbytek života... Nicméně na příběhy dalších potomků rodu se na rozdíl od Draca a Hermiony těším - asi jsem sadistka :-) A k tomu zvědavá :-) A ještě víc se těším na vývoj mezi těmi dvěma. Zbožňuji tohle období popírání - ne, fakt mezi nimi žádná chemie není, kdepak :-) Moc děkuju, denice a betušky. Číst tento příběh je jako pít sklenku dobrého vína.
Re: Kapitola 6. Zápisky v deníku Od: denice - 07.02. 2019
Ano, s Corneliem už je naprostý konec :-) Zato Amelia a její prokletí Draca s Hermionou ještě pěkně potrápí, obávám se, že klid a smíření jsou to poslední, po čem prahla. Dovedu si představit, jak Cornelia - a zároveň sebe - zbytek života trápila, nedovolila zapomenout jemu ani sobě. Moc děkujeme za komentář i pochvalu.

Re: Kapitola 6. Zápisky v deníku Od: Lupina - 07.02. 2019
Moc moc se mi líbí, jak Hermiona s Dracem spolupracují. Tolik dnů pilné práce, to jejich zatím nepřiznané city muselo povzbudit. Už přišli na prokletí, už vědí, co se děje. Takže teď si už jen budeme muset počkat, až přijdou na záhadu prstenu. A pak už snad budou moci prokletí zrušit. Jen aby přišli na to jak. Moc děkuji za báječné čtení, za čtvrteční dávku napětí. Tito dva se mi líbí. Jsou to příjemní, dospělí lidé, tak je mám ráda.
Re: Kapitola 6. Zápisky v deníku Od: denice - 07.02. 2019
Naprosto souhlasím. Už jsem se myslím zmiňovala, že to byla současná linie příběhu, kvůli které jsem se rozhodla překládat. Draco sice pořád ještě v sobě má jakési pozůstatky toho kluka, kterým byl ve škole, ale vyrostl z něj inteligentní, zodpovědný člověk, který má svůj život a není jen přívěskem svých peněz. Hermiona je tu taky skvělá a moc dobře se doplňují. Děkuji!

Re: Kapitola 6. Zápisky v deníku Od: margareta - 07.02. 2019
No potěš koště! Jestli se taková dvojice allà Cornelius a Matylda objevila v rodině Malfoyů v každé generaci, tak teď Hermionu čeká prožít si tak circa deset násilných úmrtí, na které se Draco bude muset jen bezmocně dívat? Těžko rozhodnout, kdo v tom případě na tom bude hůř, protože Draco už k Hermioně určitě něco cítí a i kdyby Hermiona k němu nakrásně necítila nic, nijak ji to nevytrhne. Prokletí se na city ženské poloviny myslím neohlíží, vždyť Matylda byla ochotná se Cornelia vzdát celkem bez boje; vztekat se začala, až když se Amelia pohrdavě vyjádřila k jejím kouzelnickým schopnostem. Což ovšem nevysvětluje tu stoletou pauzu mezi prokletím a výrobou prstenu coby jejího nositele. Jediné, co mě napadá, je podezření, že Amelia se vždycky někde poblíž narodila také; a jak původní kletba slábla, prsten nechala vyrobit dodatečně. Pak, buď jako další manželka nějakého Malfoye nebo formou daru, ho do rodiny propašovala. Chudák ženská! Jestli je pravda, že trest bývá úměrný vině, musela zradu manžela prožívat neskutečně silně! A prožívat ji stále znova a donekonečna! Jde taková bolest a nenávist vůbec někdy usmířit? Děkuji, denice a betušky! Fascinující povídka! P.S. Nejhorší na ní je ta vaše , kletba sedmi dnů' !!!
Re: Kapitola 6. Zápisky v deníku Od: denice - 07.02. 2019
V každé generaci se podobná dvojice neobjevila, to by myslím bylo hodně nápadné, to by i bohorovné Malfoye muselo trknout :-) Matylda se vzdala Cornelia poměrně rychle, protože moc dobře věděla, že dělá něco hodně nesprávného a Amelia má plné právo potrestat ji podle svého uvážení, toho se bála. Jenže pak začala odmlouvat, a to manželku jejího milence rozlítilo doběla - vzpomeň si na Corneliovu první reakci, když objevil Matyldiny schopnosti. Mudla s magickým nadáním? Leda v pohádkách, tady se muselo stát něco odporného... Osobně by mě zajímalo, jak dlouho by trvala Corneliova "láska jeho života", kdyby mu nevzali jeho hračku, než se jí stačil nabažit. Tipuji si rok nebo dva, on byl slaboch, zvyklý střídat svá potěšení. Myslím, že Ameliin duševní stav jsi vystihla moc dobře. Byla vlastně novomanželka, a vtom taková rána. Věřím, že ho nenáviděla a styděla se za něj, takže před rodinou mlčela. Chudák ženská, z toho by se zbláznil leckdo. Tvé teorie miluji. A kletba sedmi dnů pobavila :-D Děkujeme.