Preklady fanfiction Harryho Pottera

Odbor pro styk s mudly se nacházel v prostorách ministerstva kouzel mezi kancelářemi zastrčenými ve spodních patrech.

Tomuto odboru šéfovala Amanda Kensingtonová, energická mudlorozená čarodějka. Vůbec ale nevypadala jako typická vedoucí odboru. S jejími matrónskými křivkami, teplou hnědou barvou vlasů a něžnýma modrýma očima působila spíš jako čarodějka, která by měla být v domácnosti a vychovávat malé kouzelníky a čarodějky, a ne jako někdo fungující coby spojovací článek mezi kouzelnickým a mudlovským světem.

Ale ona byla na svou pracovní morálku náležitě pyšná. Roky po odchodu z Bradavic neměla zrovna jednoduché. Pro mudlorozenou čarodějku existovala na ministerstvu jen hrstka příležitostí. Ale několik let pečlivého úsilí jí ukázalo, že může se svými sny více než uspět. Propracovala se celým žebříčkem, až se dostala do odboru pro styk s mudly, kde se stala nejmladší šéfovou v jeho krátké historii.

Je třeba poznamenat, že většina lidí na ministerstvu, kteří pocházeli z nejstarších čistokrevných rodin, na tomto odboru pracovat nebude. Není to dostatečně prestižní pozice. Další a opět povětšinou čistokrevní kouzelníci se nechtějí s mudly seznamovat, tím méně s nimi pracovat. Takže v odboru pro styk s mudly se většinou angažují mudlorození nebo poloviční krve.

Samozřejmě, že existuje pár výjimek. Jednou z nich je Artur Weasley. Pro mnohé čistokrevné je terčem vtipů; jeho nadšení pro všechny věci mudlovského původu vede k tomu, že většina čistokrevných se na tohoto muže dívá s pohrdáním a opovržením.

Amanda si při pohledu na štos papírů a starých novin ležících před ní na stole ztěžka povzdechla. Další den a vše, vše zůstávalo při starém. Nic se nezměnilo. A to měla tak velké ideály, jak pomůže kouzelnickému a mudlovskému světu společně fungovat. Merline, jak byla naivní! Aby se změnily staletími zakořeněné zvyky, bylo potřeba víc než jen jedna mladá (byť odhodlaná) žena.

Nastoupila na toto místo vloni, když starý Lawson odstoupil, aby mohl s Láskorádovými pronásledovat nepolapitelné muchlorohé chropotaly. Pochopitelně nabídli pozici Arturu Weasleymu, což Amandu naštvalo. Když to odmítl, protože nechtěl opustit své dosavadní pracoviště, v duchu zajásala.

Takže dnes, jakmile obdržela výzvu od mudlovské premiérky, že je naléhavě vyžadována její přítomnost, nemohla se dočkat, až se zbaví otročiny v kanceláři, a ihned se přemístila do jistého malého kabinetu v Londýně.

Kancelář mudlovského předsedy vlády sídlí na Downing Street číslo deset a během poslední velké války tu ministerstvo kouzel zřídilo tento kabinet coby přemisťovací bod, aby bylo učiněno zadost zákonu o utajení. Amanda se krátce zastavila, aby si urovnala šaty, a pak vyšla ven, kde na ni netrpělivě čekal pobočník. Bez dalších instrukcí byla strčena do čekající limuzíny, kde už seděla premiérka.

„Víte, co se děje, paní Thatcherová?" zeptala se Amanda, když se limuzína rozjela. Ulicemi Londýna ji doprovázelo několik policejních aut a motocyklů.

Premiérka zavrtěla hlavou. „Její Veličenstvo navštívilo dnes Tower, aby mu vzdalo čest a položilo tam věnec, ale ta návštěva byla přerušena někým s magií. Zpráva, kterou jsme obdrželi, byla poněkud zkreslená."

„Tower? Jako Tower v Londýně? Tenhle Tower?" vyptávala se pobledlá Amanda.

„Je to problém?"

Amanda nervózně polkla a zakroutila hlavou. Ne, ať to není problém, přála si zoufale. „Chcete, abych zavolala bystrozory?" zeptala se znepokojeně a sáhla po amuletu, který nosila všude s sebou.

Premiérka to ale odmítla: „Momentálně nikoliv. Byla jsem informována, že nejsou potřeba. Podle toho, co jsem zjistila, jste povolána, abyste tuto magickou osobu, která zřejmě Její Veličenstvo nijak neohrožuje, identifikovala. Pak počkáme, jak Její Veličenstvo v této záležitosti rozhodne."

Amanda zamumlala na souhlas a zaměřila svůj zrak na provoz, který míjeli. Podle jejích informací byl Tower místem, kterému se vše magické vyhýbalo na sto honů. Z velmi dobrých důvodů.

***

Jakmile Amanda poblíž vchodu do Toweru vystoupila z limuzíny, ucítila Je! Tak tak, že nevzala do zaječích a neschovala se zpátky do auta. Okusila tak na vlastní kůži důvod, proč žádná příčetná čarodějka nebo kouzelník dobrovolně nevstupují na pozemky náležící k Toweru. Síla, která ji zasáhla, způsobila, že se jí zvedl žaludek a podlomila kolena!

Ochrany! Cítila jejich varování, když jí projely tělem. Byly prastaré, mocné a nepodobaly se ničemu, s čím se dosud setkala! Tyto ochrany byly celá staletí štědře posilovány krví prolitou z rozmaru koruny. Jedna vrstva ochran za druhou ji varovaly před svými smrtícími úmysly, které budou mít, pokud je neposlechne, a zabránily jí udělat další krok.

„Nemůžu... Ochrany mi to nedovolí..." zašeptala Amanda roztřeseným hlasem, když se po ní premiérka ohlédla. „Bude potřeba, aby Její Veličenstvo učinilo prohlášení. Do té doby nemůžu udělat ani krok..."

Na to Amanda sledovala, jak premiérka popošla ke skupince lidí postávajících poblíž kaple. Stěží dokázala rozeznat Její Veličenstvo, které sedělo na kamenné lavičce, drželo balík smotané přikrývky a mírně s ním pohupovalo.

Viděla, jak se madam Thatcherová poklonila panovnici. Krátká chvilka, kdy si vyměňovaly pozdravy, se Amandě zdála jako hodiny. Ochrany ji tady jednoznačně nechtěly!

Pak uslyšela Její Veličenstvo pronést jasným klidným hlasem: „My, Alžběta, z Boží vůle královna Velké Británie, Irska a britských držav za mořem, ochránkyně víry, dovolujeme všem, kteří se k Nám chtějí připojit při Naší návštěvě londýnského Toweru, vstoupit do naší blízkosti, ať už se jedná o osoby magické nebo nekouzlící. Vyhlášeno jest v tento den a jen pro tento den z Naší moci a dle Naší vůle. Nechť se tak stane."

Amanda vnímala, jak ochrany prozkoumaly ji a její úmysly, a pak jejich tlak ustal. Byla shledána hodnou vstupu. S úlevným výdechem přešla do blízkosti panovnice a udělala pukrle.

Ke svému úžasu zjistila, že balík je ve skutečnosti spící dítě s rozcuchanými černými vlásky! Dítě, které pod přikrývkou vypadalo špinavé a nahé, mírumilovně spalo na klíně Jejího Veličenstva.

„Vypadá to, že máme problém, slečno Kensingtonová," promluvilo Její Veličenstvo. „Toto dítě sem dorazilo v podobě havrana zraněné a na prahu smrti a už měsíce tady v Toweru žije. Podle našeho názoru by žádné dítě, ať už magické či nikoliv, nemělo vyrůstat ve voliéře. Bylo by velice potěšující, kdybyste mohla do této záležitosti vnést trochu světla." Její Veličenstvo sice nepozvedlo hlas, ale bylo zřejmé, že není s touto situací spokojeno.

Zmatená Amanda vzhlédla: „Výsosti?"

„Pojďte sem, děvče. Nechovejte se jako hloupá," poznamenalo Její Veličenstvo přísně. „Potřebujeme, abyste nám řekla, co je to za dítě. Použijte magii, která je potřeba, a okamžitě tu záležitost objasněte!" Její Veličenstvo odhrnulo dítěti vlasy z čela a ukázalo na velmi nezřetelnou jizvu.

„Když dovolíte, Výsosti, potřebuju použít hůlku."

„Tak to udělejte."

Amanda tedy hůlku vytáhla a pronesla: „Aperio nomeo, aperio familia."^*)

Z hůlky vystřelil proud modrého světla, které obklopilo spící dítě. Nad jeho hlavou se zformovala slabá záře a začala se objevovat slova.

Hadrian James Potter

pravým kouzelnickým jménem Hadrian z rodu Havranů

syn Jamese Pottera a Lily Potterové, rozené Evansové

hlava starobylého a vznešeného rodu Potterů

vévoda z Nebelvíru

hrabě ze Zmijozelu

baron Peverell

právoplatný dědic starobylého a vznešeného rodu Blacků

Amanda šokovaně sklonila hůlku. „To nemůže být pravda! Má se za to, že je v bezpečí u svých příbuzných, schovaný a velmi dobře střežený! Jak se sem ve jménu Merlina dostal?"

„Jak asi?" otázalo se Její Veličenstvo s pozvednutým obočím a v hlase mu zazněl hněv. „A jak to, že se toto dítě, které nemá jen jeden titul, ale hned tři, objevilo přede mnou nahé, zanedbané a nezná své jméno? Pánové? Dámy?"

„Když dovolíte, Vaše Veličenstvo," promluvila Amanda, „Harry Potter zmizel hned poté, co zametl s Pánem zla. Tu noc byli zavražděni jeho rodiče a Starostolec a ministryně kouzel ohlásili, že dítě bylo posláno k příbuzným jeho matky mimo kouzelnický svět. Každoroční zprávy, které se objevily v novinách, uváděly, že o dítě je pečlivě postaráno a podrobně líčily jednotlivé životní mezníky. Domnívám se, že tyto informace poskytl Nejhlavnější hlavoun Starostolce Albus Brumbál."

„Inu, vypadá to, jako kdyby lhal, ne?" odsekla panovnice.

„Ano, Vaše Výsosti," souhlasila Amanda rozechvělým hlasem a znovu pozvedla hůlku. „Když dovolíte, ráda bych seslala na lorda Pottera ještě další kouzlo."

„Neváhejte!"

Amanda vylovila ze své příruční aktovky několik archů pergamenu a s dalším švihnutím seslala jednoduché diagnostické kouzlo. „Toto nám sdělí anamnézu dítěte, Vaše Výsosti."

Během sesílání kouzla Její Veličenstvo přivolalo blíž svého tajemníka a začalo mu tiše udělovat rozkazy. Muž si dělal poznámky, i když většina souvisejících skutečností už vyšla najevo a tajemník už si je zapsal. Jeho povinností koneckonců bylo předvídat královnina přání. Muž svou panovnici dobře znal a věděl, že ve své momentální nelibosti nebude akceptovat žádné výmluvy, a tak byl dobře připraven.

Bez ohledu na výsledek anamnézy, ten, kdo měl dítě v opatrování, bude čelit trestnímu stíhání. Dále bude zbaven opatrovnictví a podroben důkladnému vyšetřování. Dítě známé jako Hadrian James Potter teď bude pod královskou ochranou a panovnice bude mít osobní zájem o jeho blaho.

Její Veličenstvo nebylo šťastné, a když nebyla šťastná ona, tak nebude šťastný nikdo.

***

Hadrian se začal ošívat. Všechna ta magie kolem ho lechtala! Otevřel oči a pohlédl na postarší dámu, která ho držela v náručí.

„Zdravím, lorde Hadriane," řekla. „Pěkně jste si zdříml?"

Rozhlédl se kolem sebe a snažil se vzpomenout, co se děje.

Druhá žena vzala nějaké listy papíru a podala je muži v uniformě.

„Zdravím, lorde Hadriane. Jsem Amanda Kensingtonová, vedoucí odboru pro styk s mudly. Nemějte obavy, budete v pořádku."

Hadrian se nejprve rozhlédl a pak se pohledem vrátil k postarší dámě. „Vaše Veličenstvo? Musím odtud odejít? Líbí se mi tu. On..." ukázal na člena stráže McIntyrea, který stál v řadě s ostatním personálem, „... se o mě dobře stará."

Ben McIntyre, šokovaný tím, že byl označen v davu, se narovnal a zasalutoval. Poté, co se Její Veličenstvo zatvářilo tázavě, se pustil do vysvětlování: „Konal jsem jen svou povinnost, Vaše Výsosti. Nemohu si přičítat všechny zásluhy o jeho uzdravení. Moje žena Maggie, která je mudlorozená čarodějka, mi jako vždycky pomáhala. To její lektvary byly to pravé." V hlase mu zazněla pýcha.

„Chápu, pane strážce," prohlásilo Její Veličenstvo. „Jak se vaše žena dostává přes magické ochrany?"

„Nepohybuje se na pozemcích poblíž hlavní budovy a neprovozuje magii, pokud to není nutné. Všichni s magií vědí, že se mají Bílé tvrzi vyhýbat. Ochrany mohou být prolomeny jen královským výnosem, jak jste dnes viděla. Mnozí členové stráže jsou motáci ženatí s mudlovskými ženami nebo dalšími motáky. Jeden nebo dva z nás mají za manželky skutečné čarodějky. Musíme udržovat duchy, kteří tu žijí, v klidu."

„Líbí se mi tu. Paní říkala, že se postará, abych tu mohl zůstat. Dala mi tohle," vložil se do toho Hadrian, který se posadil, nechal přikrývku spadnout na zem a zvedl přívěsek, který měl na krku, aby ho všichni viděli.

„Pro Merlina!" zalapala po dechu Amanda a šokovaně couvla.

***

*) z lat. Odhal jméno, odhal rodinu