Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Utajovaná realita

18. Krutá pravda

Utajovaná realita
Vložené: arabeska - 17.02. 2019 Téma: Utajovaná realita
Online preklady nám napísal:

Autor: Tears of Ebon-Grey;   Překlad: martik, Lupina;   Beta: arabeska;   Banner: arabeska

OriginálA Clandestine Reality

Rating: 13+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Pátek, 31. května 2002

13:15



Došla jí slova. Jako by se čas zastavil a natáhl tento konkrétní okamžik. Jak vteřiny odtikávaly, přísahala by, že uběhl celý den. V duchu ten den viděla, rozbíhající se a pokračující z tohoto okamžiku. Viděla tak jasně, tak živě, co se stane, když zareaguje, když se nadechne k odpovědi. Rose ji bude nenávidět. Její holčička, její dceruška ji bude nenávidět.

Rose ji bude nenávidět za lhaní, za to, jak ji ty lži spoutaly. Její andílek ji bude nenávidět za všechnu bolest a zmatení, které způsobila, za všechny jizvy a utrpení. Po tomto dni, ne, po tomto týdnu už Hermiona nemohla dceři dále lhát. Každý okamžik bdělosti každého dne se snažila zaměstnat prací a dalšími činnostmi, aby si zaneprázdnila mysl. Avšak bez ohledu na to, jak se Hermiona snažila, jak na tom tvrdošíjně lpěla, nemohla zapomenout.

Sužovalo ji to, pronásledovalo, dusilo, až chtěla jediné - opakovat jejich polibek stále dokola. Jeho rty byly ztělesněním přízračného démona, jako laskání hedvábí po kůži. Chtěla víc. Nechtěla si pamatovat a snažila se zbavit se veškeré naděje na zapomnění. Zbavení, nezbavení, nemohla zapomenout. Vtiskl se jí do paměti, toxicky a nezapomenutelně. Jak mohl jeden polibek způsobit tolik problémů?

Jediný dotek jeho rtů a jako by se roztavila, její obrany se v porážce zhroutily. Vše přitáhl zpět a teď ji pronásledovala vzpomínka na tu noc, na jejich propletené končetiny. Teď viděla jen to. Kamkoliv šla, vše, co dělala, jakkoliv to bylo jednotvárné, jí připomínalo tu noc. Jeho napínající se svaly, její výkřiky. Nemohla to dostat z hlavy. Ale zjevně ani on.

Ano, všimla si, jak zírá. Nebylo tak těžké jej přistihnout. Draco byl překvapivě mizerný, když přišlo na nenápadnost. To překvapovalo, vzhledem k tomu, nakolik zmijozelský byl, i teď, po té dlouhé době. Hermiona nemohla popřít, že jí to poněkud lichotilo. Jak se na ni občas díval…

Její rozhodnutí, aby jejich vztah zůstal platonickým, bylo přinejlepším nejisté. Pomáhalo, že se zatím cítila nesmírně provinile tím polibkem jen tři dny po rozvodu. To jediné drželo její nakřápnuté odhodlání před zlomením. Jen kdyby v sobě našla víc sebekontroly, víc disciplíny, aby mohla své rozhodnutí pořádně prokouknout. Sebekontrolu měla, alespoň do dneška.

Sledovat jeho reakci, jeho instinkty k ochraně jejich dcery, zničilo každé rozhodnutí z minulého týdne. Ten oheň v jeho očích, chladná maska zuřivosti, ze které se zachvěla, ale ne strachem, nýbrž pochopením… touhou. Tolik zuřil kvůli Hannah, to čekala, ale – ale co řekl o ní, jak zuřil kvůli tomu, jak se k ní Hannah chovala, to ji překvapilo a uzemnilo. Draco měl starost, i když by to nepřiznal, měl starost o ni. Záleželo mu na ní a na tom, jak se k ní ostatní chovají.

A kvůli tomu šlo její rozhodnutí do háje. Co se má stát, to se stane bez ohledu na to, jak moc by bojovala. Nemělo smysl svádět prohranou bitvu – tedy zdála se prohraná. Chtěli se vzájemně. Oba chtěli, co by chtít neměli a svého času mít nemohli. Kdyby byla Hermiona dost sobecká – a věděla, že je – mohla by ho mít. Stačilo jedno slovo, prosté ano, a vyrazil by jako predátor za svou kořistí. Ona byla tou kořistí.

Ale na tom nezáleželo. Neřekne nic, nechá to plynout samospádem. Pokud se věci mezi nimi vyvinou, pak je nechá pokračovat jejich tempem. Hermiona ho nebude k ničemu nutit ani na něj tlačit, jako tomu bylo tehdy s Ronem. Pokud se náhodou něco stane, pak se to stane samo od sebe.

"Mami?" Rosein hlas ji vrátil do reality. Trvalo jen vteřinu a strach se vrátil. Ve vzduchu visela otázka ke zodpovězení. Mohla ji zodpovědět, aniž by se její vlastní dcera obrátila proti ní? To Hermiona nevěděla.

"Cvrčku, proč – proč se ptáš?" poklekla, aby viděla dcerce do očí. Ten andílek měl ve tváři vepsáno odhodlání. Rose se nevzdá. Chtěla odpověď. "Poslouchala jsi, co jsme si povídali?" zeptala se Hermiona roztřeseně.

"Možná," pípla Rose a měla tolik slušnosti, aby se zatvářila stydlivě.

"A co jsi slyšela?" hlas se jí na konci zachvěl. Na toto, tento rozhovor, na nic z toho nebyla připravená. Rose to ještě neměla vědět. Měli jí to říct společně. Tak zněl plán.

"Žekli jste toho hodně," vyhýbala se odpovědi, čímž se Hermioně nervy napnuly ještě víc.

"Například?" tlačila na dceru a oči jí nabraly divoký, zoufalý výraz.

Rose na ni zírala a spodní ret se jí chvěl. "Žekla jsi, že Dlak je můj táta. Žekla jsi, že jsem jeho dcela."

V té vteřině se Hermioně zastavilo srdce. Rose byla tak zmatená. Bylo to zřejmé z toho ryzího nestřeženého výrazu její tváře. Byla rozrušená a zmatená. Co byla za matku, že tento srdcervoucí výraz způsobila na andělské tvářičce své dcery? Špatná matka. Neexistovalo další vysvětlení. Ona, Hermiona Grangerová, byla špatná matka.

"To jsem řekla, že?" Hermiona se předklonila, aby pohladila dcerku po tváři a zasunula jí kadeř za ucho.

Rose, s vykulenýma nevinnýma očima, přikývla.

"Je Dlak můj táta?" Otázka, nebo spíš hlas, který ji vyslovoval, zněl slabě, váhavě. Rose se bála odpovědi.

Hermiona ztěžka polkla a odmrkala slzy. Nebude lhát. "Ano – ano, je, cvrčku."

Nenastala žádná viditelná reakce, žádná zřejmá změna na Roseině postoji nebo výrazu. Hermiona se nemohla ani hnout. Pravda byla venku. Jen pár lidí to vědělo – Weasleyovi, Potterovi, Alyson, její rodiče, Lucius a Narcisa Malfoyovi – ale teď i Rose a do konce dnešního dne i celý svět. Draco půjde do Roseiny školky, popustí uzdu svému hněvu a ukáže ho těm, kdo ublížili jeho dceři, a celý svět se dozví, že je jejím otcem. Dozví se, že ona, Hermiona Jean Grangerová, mudlorozená a válečná hrdinka, svého času spala se Smrtijedem.

Nezáleželo na tom, že se Draco napravil. Lidé budou myslet jen na minulost, na jejich historii, a udělají z toho sólokapra. Merline, Holoubková bude mít žně. Vykreslí divoký obraz – nejlepší kamarádka Harryho Pottera, hrdinka nebo špionka? Rita překroutí vše, aby ji co nejvíc očernila. Na konci jejího článku budou přemýšlet, spekulovat, jestli během války nezradila Harryho a nepředávala informace Voldemortovi. Na ničem z toho ale nezáleželo, ani jedna řádka nebo překroucená lež. Záleželo na Rose. Na její reakci. Na ničem jiném, jen na ní.

"Rose, zlatíčko, musíš něco říct," prosila ji.

"Musím mu žíkat tati?" zeptala se Rose a kousla se do spodního rtu.

"Jen když budeš chtít," odpověděla Hermiona okamžitě a přitáhla si dívenku do náruče. Ulevilo se jí, ale zároveň se styděla. Rose znala pravdu a přijala ji. Ale Hermiona se musela pro jistotu zeptat: "Srdíčko, chci, abys mi řekla pravdu. Co si myslíš o tom, že je Draco tvým tátou?"

Rose se překvapivě usmála. "Miluju Dlaka."

Hermiona se nemohla ubránit a usmála se na oplátku. To bylo vše, co potřebovala vědět. Rose Draca milovala, což znamenalo, že Hermiona mohla – tedy pokud tak již neučinila – Draca přijmout v jeho nové roli otce. Jejich dcera měla soucitné srdce a milující duši. Až nastoupí do Bradavic, nepochybně bude zařazena do Zmijozelu. Ale přesto z ní bude soucitná a laskavá Zmijozelka. Rose zůstane pro svoji kolej hádankou.

Hermiona si dokázala docela jasně představit, jak budou Roseiny studijní roky v Bradavicích probíhat. Rose byla pozoruhodnou směsicí Draca a jí, takže si s ní její učitelé a profesoři nebudou vědět rady. Svojí přítomností bude pro všechny ohromnou výzvou. Dítě Nebelvírky a Zmijozela; to se jen tak nestává. Rose možná byla úplně prvním dítětem zrozeným ze spojení těchto kolejí.

"Jestli je Dlak můj táta, tak můj další táta… není můj táta?" Nevinná otázka zastihla Hermionu nepřipravenou.

"Cvrčku…" Hermiona se odmlčela a nervózně si olízla rty. Co na to měla říct? "Srdíčko, Ron tě bude vždycky milovat. Pro něho jsi dcerou. Pro něj jsi Weasleyová, ne Malfoyová. Vždycky tě bude milovat."

Rose se s nakrčeným obočím zamračila. "Ale on není můj táta, že? Dlak je."

Hermiona si slabě povzdechla, vtáhla Rose do dalšího objetí a jemně jí hladila po plavých kadeřích. Jak jí to vysvětlí? Rose nebyla hloupá. Šlo o velmi vnímavé dítě a povšimla si věcí, které jiné děti nepochytily. Neocitli by se v takovéto situaci, kdyby Rose nebyla tak bystrá, alespoň ne zatím. Hermiona se domnívala, že musí být k dívence upřímná, co to jen vzhledem k jejímu věku půjde.

"Rose," začala pozerajúc do očí svojej dcéry. "Pred časom som urobila chybu. Nie som hrdá na to, čo som urobila, ale ani to neľutujem. Pozri, mamička bola zamilovaná do tvojho ocka, Rona. Ale mamička urobila chybu, veľkú chybu s veľmi, veľmi veľkými dôsledkami. Ja... začala som cítiť niečo k Dracovi a konala som podľa týchto pocitov, i keď som nemala. "

Neklamala. V tom čase Hermiona niečo k Dracovi cítila. Samozrejme, jej pocity boli najmä žiadostivé, ale nechcela to vysvetľovať svojej štvorročnej dcére. Bolo lepšie nechať ju myslieť si, že sa do Draca zamilovala. Keby bola Rose staršia, potom by jej mohla správne vysvetliť, čo sa stalo.

"Když jsem zjistila, že se mi narodíš, cvrčku, byla jsem hrozně šťastná. Ach, cvrčku, nemáš tušení, jak moc jsem tě od toho okamžiku milovala. Nevěděla jsem ale, že Draco je tvůj tatínek. Myslela jsem, že je to Ron, proto jsem Dracovi o tobě nikdy neřekla," pokračovala Hermiona a pečlivě rozvažovala každé slovo.

"Ale jak víš, že Dlak je můj táta? Když jsi to nevěděla pšedtím, tak jak to víš teď?" přerušila ji mračící se Rose.

"Protože jsi mu tolik podobná, hlupáčku," odpověděla Hermiona s něžným úsměvem. "Máš moje kadeře, ale Dracovy plavé vlasy a také jeho lícní kosti, nos, rty a ten přidrzlý úsměv."

Rose se oslnivě usmála. "Mám, viď?"

"Ano, to rozhodně máš," souhlasila Hermiona a láskyplně hladila Rose po tváři. Z jejího hlasu čišela hrdost a pýcha, že vypadá jako Draco, jako její otec, proto se Hermiona nemohla ubránit úsměvu a tichému smíchu. "Draco tě miluje hrozně, hrozně moc, cvrčku. Je to tvůj táta, ale bude velmi šťastný, že ho máš ráda, i když si jako tátu zvolíš Rona místo něho. Nikdo na tebe nebude naléhat, aby ses rozhodla, srdíčko. Všichni tě milujeme, všichni tři, a uděláme cokoliv si budeš přát, dokonce změníme tvé jméno na Malfoyová, pokud to budeš chtít."

"Změnit moje jméno?" zvýšila Rosa nahněvaně hlas. "Ale já mám svoje jméno láda! Chci se jmenovat Rrose! Ploč-"

"Zlatíčko, uklidni se," snažila se ji upokojit Hermiona. "Maminka měla na mysli tvoje příjmení, ne tvoje křestní jméno."

"Moje pšíjmení?" Dívenka nechápavě naklonila hlavu na stranu.

"Namísto Rose Ira Weasleyová můžeš být Rose Ira Malfoyová. Jako Draco," odpověděla Hermiona, poněkud nesvá ze směru, kterým se jejich rozhovor ubíral.

Upřímně, Hermiona vůbec neuvažovala, že by změnila Rosino jméno na Malfoyová. Vždycky si myslela, že by mohla změnit příjmení své dcery na své, Grangerová. Ale věci se změnily. Jméno Malfoy se stalo reálnou možností. Ve skutečnosti byla přesvědčená, že Draco a jeho rodina budou na tom příjmení trvat.

"Můžu si to lozmyslet?" otázala se její dcera s našpulenými rty. Hermiona si nemohla pomoci a bavila se nad výrazem v dceřině tvářičce. Blondýnka vypadala, jako by se snažila objevit lék na rakovinu. Byla až komicky vážná.

"Samozřejmě, cvrčku," usmála se a láskyplně ji políbila do vlasů.

Rose se zazubila. Najednou byla jako vyměněná. "Budeš mi číst, než Dlak vynadá slečně Hannah a vlátí se?" požádala Hermionu nevinně a vrhla se do svého modrého plyšového křesla po jejich levici.

Hermiona na dlouhou chvíli ztuhla. V duchu zasténala. Rose věděla, že Draco šel vyčinit její učitelce. Není divu, že ten malý šotek najednou vypadal tak samolibě. Věděla, že Draco tam šel, protože s ní bylo nespravedlivě zacházeno, ačkoliv Hermiona byla vděčná, že Rose netušila úplně všechno. Přinejmenším nepokládala žádné obtížné otázky.

"Mami, jakou chybu jsi udělala s Dlakem?"

Tentokrát zasténala nahlas. Jistěže právě ona musí mít tak všetečnou dceru. To je odplata za všechny dotěrné dotazy, které jako dítě pokládala svým ubohým rodičům.

*

V Dracovi to vřelo. Podmínky. Otřásl se. Ovšem, jakožto typická Nebelvírka musela Hermiona pokládat zpropadené podmínky. Teď, když opustil jejich dům a udělal si malý výlet, byl všechen jeho vztek v plné síle zpět. Jak by dokázal tuhle ženu přesvědčit, že to myslí vážně, kdyby jí nemohl oprávněně pohrozit? Fajn, kličku našel docela snadno. Hermiona chtěla ústupky po něm, ne po jeho otci a matce. Hm, jak ti dva zuřili. Nikdy dříve neviděl svého otce tak sinalého a svou matku tak pomstychtivou – nasadila výraz, který děsivě připomínal tetu Bellu. Z toho plynul důvod pro jeho zhoršenou náladu – vyprávění toho, co se stalo, bylo dost zlé, a teď ještě musel čelit té ženě.

"Promiňte, pane," ozval se za ním mírný, elegantně znějící hlas. "Čekáte na svou paní, nebo jste si přišel vyzvednout dítě? Domnívám se, že jsem vás zde dosud neviděla. Jsem Iris, mám na starosti mladší děti." Když se Draco otočil, spatřil mírně se usmívající drobnou brunetku.

Pečlivě zvažoval další krok. "Takže, Iris?" usmál se a nasadil všechen svůj šarm.

"Ano, Iris Kosatcová," zčervenala dívka. "Moje matka měla zvláštní smysl pro humor."

"Zjevně," zasmál se zdvořile a v duchu děkoval Hermioně, že nedala jejich dceři nějaké směšné jméno. "Povězte mi, Iris, víte, kde bych našel Hannah Abbottovou?"

"Ach, vy hledáte slečnu Abbottovou," zopakovala Misty a v jejích očích se zvědavě zablýsklo. "Dobře, když jsem ji viděla naposledy, vracela se z procházky s dětmi. Myslím, že teď by mohla být ve své kanceláři. O čem s ní potřebujete hovořit? Třeba bych vám mohla pomoci."

Dracův úsměv byl okouzlující. „Jen si s ní potřebuji promluvit o své dceři a její matce.“

"Mluvíte, jako byste nebyli svoji. Rozvedli jste se?" zajímala se pěkná brunetka, aniž by si uvědomila, že překročila hranici. Dracovi se skutečně ona i její docela tichý, zvonivý hlas líbil. Připadala mu milá – do teď.

Malá domýšlivá žába. Teď již viděl zájem v jejích očích a jak si pozorně prohlíží jeho hábit.

"Jsem rozvedený, ale ne s matkou svého dítěte. Vlastně byste moji dceru mohla znát. Rose Weasleyová?" Žena zalapala po dechu. "Ano, myslel jsem, že byste mohla. Zjevně není Weasleyová, ale co mohu říct? Hermiona a já… Nu, byli jsme mladí, citliví, uprostřed války – zmínil jsem se, že jsme stáli na opačných stranách? Ne. Ach, to je ode mne nevychované. Draco Malfoy, k vašim službám," výsměšně se uklonil. Nad výrazem ženiny tváře se musel usmát. Výborně, měla by se bát.

"Malfoy?" vykvikla Iris a jen taktak neprchla.

Teď již nemáš takový zájem, co? pomyslel si Draco hořce.

"Ano, Malfoy," potvrdil blahosklonně. "Víte, Iris, přišel jsem z jistého důvodu. Slečna Abottová urazila moji dceru a docela úděsně, mohu říct. Její matku to rozrušilo, nemluvě o mně, a já rozrušení nemám rád, Iris. A co víc, nerad vidím, když někdo ubližuje lidem, na kterých mi záleží," hlas mu nabral tvrdosti ocele.

"Jsem si jistá, že nemínila -"

"Vlastně myslím, že mínila. Víte, v mnoha směrech se podobám otci. Umím chovat zášť. Ach, dokážu být velmi, velmi nelítostný, když chci. Můžete říct, že mi to koluje v žilách – necitelnost, tak to je. Můj otec, má matka, má teta Belatrix. Mám pokračovat?" Zamítavě zavrtěla hlavou. "To jsem si myslel."

Iris před ním stála a velmi potěšitelně se chvěla. Bála se ho. Roky tak na něj nikdo nereagoval, ale taky nebyl roky tak rozzuřený. Úžasný, posilující pocit – vyvolávat bázeň, mít tolik síly, že vyvolá emoce. Tak či tak, jakkoliv povzbuzený se mohl cítit, zachoval dost soudnosti, aby jej to nepohltilo. Musel myslet na dceru a její matku, o které se měl postarat. Tento starý Draco byl jen na dočasné návštěvě.

"Půjdu najít Hannah a přivedu ji," zamumlala mladá žena a při odchodu se zaškobrtla.

"Ano, přivedete," potvrdil. Pobavil ho její útěk - protože to přesně udělala; utekla. Nohy už jí nemohly kmitat rychleji.

Po Irisině odchodu si Draco všiml dalších pohledů. Některé byly zvědavé, jiné zastrašené, ale většina ohromená. Spočetl si, že přímo na něj zíraly tři matky a dvě členky personálu. Vyslechly vše, co řekl. Rose Weasleyová je jeho dcera. Draco Malfoy spal s Hermionou Grangerovou, než změnil strany. Ty klevety přímo slyšel.

Jedna z matek se přihlouple culila, když mířila k němu. Nezáleželo, že má snubní prsten na levé ruce, nebo že přišla vyzvednout dítě, protože z jejího výrazu bylo zřejmé, že má na mysli jediné. Draco se zamračil – peníze, peníze a další peníze. Věděl, že jeho na míru ušité šaty a kultivované chování tento typ přitahuje jako plamen můry. Zvedal se mu z toho žaludek. Žena, vdaná žena s dítětem, k němu mířila s výrazem, který měl být svůdný, aby si s ním promluvila, či spíše se mu nabídla. Vše už to dřív viděl. Nicméně štěstí bylo na jeho straně a chvějící se hlas odvrátil jeho pozornost k jiné ženě.

"Pane Malfoyi." Nemusel se otáčet, aby poznal, o koho jde.

"Slečno Abbotová." Když se otočil, jeho odezva se setkala se zachvěním zmíněné ženy.

Hannah si nervózně olízla rty a třesoucí se rukou si uhladila světlé vlasy. Byla vyděšená – a po právu. "C-co pro vás mohu udělat, pane Malfoyi?"

"Iris vám to neřekla?" pobaveně mlaskl. "V této době už nezískáte spolehlivé pomocné síly."

"Pane Malfoyi, musím trvat na tom -"

"Na čem? Na čem musíte trvat, Abottová?" zasyčel Draco, jako by veškerá jeho sebekontrola zmizela. Žena se zachvěla. "Víte, proč jsem tady?" Záporně zavrtěla hlavou. "Ne, asi ne. Řekněte mi, Abottová, proč si myslíte, že máte právo zacházet s dítětem a jeho matkou tak, jak jste zacházela?"

Koutkem oka zahlédl plavovlasou ženu s bleskobrkem, který se pohyboval po pergamenu. Nemělo ho to překvapit. Rita Holoubková byla jako sup. Samozřejmě že bude číhat kdekoliv, kde by mohla natrefit na nějaký drb o Hermioně. S ním zakopla o zlatý důl a podle jejího radostného výrazu si to uvědomovala.

"Ne-nerozumím -" začala koktavě bývalá Mrzimorka.

"Asi vám to budu muset vysvětlit polopatě, že?" utnul ji zdánlivě klidně. "Dnes jste urazila jednu ze zdejších matek, matku dítěte, o které se staráte téměř každý den. A co víc, neodpustila jste si narážky na to, že její dcera vyroste v něco podobného běžné prostitutce. Prosím, opravte mě, jestli se mýlím, ale přesně to jste naznačila, že ano?"

Okolo se ozvala zalapání po dechu a brko Holoubkové zvýšilo rychlost. Měl plán. Přítomnost Holoubkové nebyla překážkou, ale požehnáním. Hannah Abottová ráno nepozná, odkud ta rána přišla. Samozřejmě že většinu článku Rita věnuje jemu a Hermioně a jejich předpokládanému bouřlivému románku. Ale byl si jistý, že neopomine dnešní střed. Byl až příliš dramatický, aby jej ignorovala.

"Ne, nikdy bych -" začala Hannah protestovat, ale opět ji přerušil.

"Musím přiznat, že jsem zvědavý, Abottová. Nejen že jste urazila tuto ženu a její dceru, ale dokonce to nestydatě popíráte. Myslel jsem, že Mrzimoři mají být ke svým přátelům loajální, ne pomstychtiví. Jistě, mohla udělat chybu. Ale všichni chybujeme, Abottová, a toto nebylo jiné. Ale vy – vy jste udělala nejhorší chybu svého života. Zkřížila jste cestu špatné osobě." V tento okamžik jí to došlo. Koneckonců, proč by se Draco Malfoy zabýval Hermionou Grangerovou a její dcerou?

"Je mi to líto," vypískla a hrůza čišela z každé slabiky.

Draco se temně usmál. "Válka lidi změní, začnou si cenit toho, co mají, a neberou na vědomí následky, zvláště když daný okamžik může být jejich poslední. Neviňte ji, že před pěti lety sdílela chvíli slabosti, hrůzy a zoufalství. Nebyla jste tam. Nemáte právo soudit ji ani její činy. Měli jsme jít na bojiště, věděli jsme, že každou vteřinou můžeme zemřít. Nevěděla – nevěděli jsme, co se stane. Neplánovali jsme to. Udělala, co považovala za správné. Jak bych mohl být já důvěryhodnější než on? Vše, co provedla, vše, co obětovala, udělala pro tu holčičku. Neopovažujte se ji soudit, Abbotová, jinak mi pomáhej Merlin."

Hannah jen zírala se strachem rozšířenýma očima. Chápal, že ji rozrušilo, co Rose naznačila. Jeho otec zavraždil její matku. Ale ať ho peklo pohltí, jestli ji z tohoto nechá uniknout bez následků. Proto vyložil vše na stůl. Byla tu Rita Holoubková a hltala každé jeho slovo. Možná její článek nabere podobu pravdy. Snad uvede alespoň některá fakta správně.

"Opravdu je mi to líto," vykřikla světlovláska a ruce se jí začaly třást ještě hůř než předtím.

"Hermiona vám nebyla ničím jiným než dobrou přítelkyní a čím jste se jí odvděčila? Urazila jste ji, urazila jste její dceru a tím jste urazila i mě. Rose nemusí být dcera Rona Weasleyho, ale zcela jistě je moje."

Jak očekával, kolem vybuchla zalapání po dechu a něco jako vyjeknutí čirého potěšení. Nemusel hádat, komu to potěšení patřilo – Rita Holoubková byla v nebi. Získala sólokapra svého života.

"Víte, co mi Hermiona pověděla, když se vrátily domů a naše dcera plakala kvůli slečně Abottové a tomu, co jí řekla? Hermiona mi nařídila, abych vás nepřipravil o místo, protože věřte či ne, je to dobrý člověk. Měla o vás starost i poté, co jste jí naznačila, že je jen obyčejnou kurvou a že naše dcera vyroste a stane se tím samým," zasyčel s přimhouřenýma očima.

"Nemyslela jsem to -"

"Myslela jste vážně každé slovo, ba i víc. Ale jedno je jisté, já myslím vážně, co řeknu. Zaplatíte. Víte, nemohu vás přímo připravit o místo, Hannah, ale mohu zafinancovat konkurenci a podle mého odhadu vám po dnešku rapidně poklesne počet zapsaných dětí. Nikdo nechce posílat svého potomka na místo, kde jej, nebo jeho rodiče, majitel uráží." Při těch slovech malý zástup začal mumlat. Draco se na roztřesenou ženu posměšně usmál, než se otočil a zamířil k odchodu. Řekl vše, co chtěl. Bohužel, někdo jiný měl jiné představy.

"Pane Malfoyi! Pane Malfoyi! Je to pravda? Jste otcem Rose Weasleyové?" Holoubková prakticky nadskakovala vzrušením.

Podíval se na tu zmiji v lidské podobě a šaramantně se usmál. "Ano, je to pravda. S Hermionou jsme strávili chvilku před konečnou bitvou. Můžete to nazvat, jak chcete, ale byli jsme vyděšení a věřili jsme, že než přijde ráno, budeme mrtví. Ačkoliv jsem nevěděl, že je Rose moje asi až do doby před dvěma měsíci, nelituji toho, co jsme udělali. Rose miluji a Hermiony si velmi vážím. Neexistuje nic, co bych pro ně neudělal. Teď, jestli mě omluvíte," Draco vykročil na nádvoří, ale harpyje mu zatarasila cestu.

"Co si váš otec myslí o vaší nemanželské dceři? A vaše matka? Bývalá manželka Daphne Greengrassová?"

"Moji rodiče Rose zbožňují. Co se týká Daphne, je mi ukradená, ani se nestarám, co si myslí o mé dceři. Omluvte mě," vyštěkl a protlačil se kolem té ženské. Bylo lepší dát jí aspoň nějaké prohlášení, to zjistil už před lety. Jinak by si ta ženština překroutila jeho mlčení do vlastních slov. Ale i tak jej dráždily její přehnaně excitované a nanicovaté manýry. Vyvolávala v něm potřebu vydloubat si vlastní oči. Litoval každého muže, kterého kdy ukořistila.

Navzdory volání a výbuchu vzrušeného štěbetání Draco zavřel oči a soustředil se. Chtěl být doma a pryč od té pozornosti. Doufal, že otec provede všechny náležité transakce a matka věnuje dary, než se dostane domů. Nechtěl si s tím dělat starosti později. Draco myslel vážně, co řekl o financování konkurence. Proto se nejdřív stavil na Malfoy manor, než zamířil do školy. Aby zafinancoval konkurenci a dal do pohybu plán. Otec víc než rád pomohl a stejně tak i matka.

Jakmile tah přemístění polevil, Draco otevřel oči a pohlédl na rozměrné dvoupodlažní panství, kterému začal říkat domov. Nepodobal se dědičnému domu ve Wiltshire, ale sám o sobě působil velkolepě. Nedalo se na něm najít nic honosného. Byl menší než ostatní nemovitosti, méně vyšperkovaný. Dokonalost mu dodala malebná příroda, pocit domáckosti a tepla, který vyzařovala každá cihla a dřevěný trám. Toto bylo místo vřelosti. Tady chtěl, aby Rose vyrostla, cítila lásku a bezpečí. Lincolnshire manor byl matčinou nejoblíbenější částí dědictví po starém strýci. Miloval to tu téměř tak jako ona.

Když vešel do obývacího pokoje, přivítal jej pohled, který mu vyhnal veškerý hněv z těla. Rose, schoulená u matky, která jí četla, k němu vzhlédla a zářivě se na něj usmála. Hermiona k němu též zvedla oči a on si okamžitě všiml obav, ale vzápětí vrátil pozornost k dceři. Vyskočila z pohovky a s rozkošně nakrabaceným obočím se před něj postavila.

"Vlátil ses," prohlásila Rose prostě.

"To ano," odvětil zmateně.

Než mohl zareagovat, Rose jej objala kolem nohy a silně stiskla. Nad jejími zašeptanými slovy se mu srdce zastavilo. "Miluju tě, táto."

"C-co-" vykoktal s vytřeštěným, nevěřícím pohledem k Hermioně. Musel špatně slyšet. Rose nevěděla…

"Naše dcera má podivný zvyk tajně odposlouchávat cizí rozhovory," vysvětlila Hermiona s úsměvem nad jeho výrazem.

"Tajně odposlouchávat?" zeptal se připitoměle.

Hermiona se zasmála. "Ano, tajně odposlouchávat," s úsměvem kývla k Rose. "A slyšela toho dost, táto."

Při posledním slově se mu srdce vzneslo do nebes.

Věděla. Rose věděla. Už nebyl jejím Dlakem, byl jejím tátou. Draco si nemohl pomoct a začal se usmívat jako idiot, zubit se od ucha k uchu. Odmrkal slzy, které mu vhrkly do očí, sklonil se a zvedl tu báječnou holčičku do náručí a roztočil se s ní. Byl otcem, ona to věděla a přijala. Srdce mu pukalo štěstím.


Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 18.07. 2023
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Archivované komentáre


Re: 18. Krutá pravda Od: sisi - 20.02. 2019
Tak teď jsem tedy hrozně zvědavá, co napíše Rita do novin a kdo bude konkurenční učitelkou v nové krásné a bohaté školce. Kouzelnice zlaté, martíku, Lupino, Arabesko, moc hezky nám to překládáte. Dlako je nejlepší táta na světě. Rose bude Malfoyová, než řeknete famfrpál. Těším se na další pokračování a děkuji

Re: 18. Krutá pravda Od: margareta - 17.02. 2019
Už teď se bojím, jak zareaguje Ron, až mu malá poví, kdo je její táta. A jak zbytek známých, až si ráno přečtou noviny. Rose je pragmatická, jako bývá většina dětí a Ron si u ní dost hodně rozlil mlíko, když tehdy napadl její mámu. Ale zbytek rodiny Weasleyů, ten bude asi běsnit, hlavně Molly! A Ginny z toho bude mít zlomyslné potěšení a bude přikládat na oheň, aby se tak dodatečně pomstila Harrymu a Lence, kteří s Hermionou drží. Ovšem rodiče Rose by se měli urychleně začít učit čínsky, jinak před dcerou nic neutají! Děkuji za krásně napínavou kapitolu! Jsem napjatá, jak to všechno dopadne!

Re: 18. Krutá pravda Od: LidkaH - 17.02. 2019
Krása! Ten to Abottové natřel! Už se nemůžu dočkat až vyjde článek v novinách.

Re: 18. Krutá pravda Od: silrien - 17.02. 2019
Tohle je úžasná povídka. Jsem moc ráda, že ji holky překládáte. Já se snažila, ale anglicky nevládnu a s překladači mi to zabralo mnoho času, který mám jen občas. A vám to jde úžasně. A Draco je tu taky úžasný. Láskyplný zmijozel. On nic, to ostatní připraví Hannah o práci. A malá zmijozelka Rose. Musí přece poslouchat, jinak by jí nic neřekli. Kouzelné. Moc děkuji

Prehľad článkov k tejto téme:

Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )02.03. 201920. Epilog - o třináct let později
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )24.02. 201919. Předurčeni
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )17.02. 201918. Krutá pravda
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )10.02. 201917. Který táta?
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )03.02. 201916. Vlastní chyba
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )27.01. 201915. Konec
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )06.01. 201914. Pomocná ruka
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )07.10. 201813. Sdílnost
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )23.09. 201812. Faleš
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )08.07. 201811. Malfoy nebo Weasley?
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )06.05. 201810. Předjitří
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )29.04. 20189. Z Malfoyů
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )22.04. 20188. Překvapivá odhalení
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )15.04. 20187. Krev
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )08.04. 20186. Smršť vysvětlení
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )01.04. 20185. Budeš mě nenávidět?
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )25.03. 20184. Znepokojivá návštěva
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )18.03. 20183. Uzření
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )11.03. 20182. Komplikace
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )04.03. 20181. Zastřená pravda
. Úvod k poviedkam: ( arabeska )01.03. 2018Úvod