Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Utajovaná realita

19. Předurčeni

Utajovaná realita
Vložené: arabeska - 24.02. 2019 Téma: Utajovaná realita
Online preklady nám napísal:

Autor: Tears of Ebon-Grey;   Překlad: Lupina, martik, arabeska;   Beta: arabeska;   Banner: arabeska

OriginálA Clandestine Reality

Rating: 13+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Neděle, 9. června 2002

13:05



Hermiona si s povzdychem protřela unavené oči. Soudní stání trvalo tři hodiny, tři předlouhé, lopotné hodiny. Museli vyslechnout kopu svědků a každý z nich lhal a překrucoval příběh tak, aby nebohé ženě nahráli do karet. Zdaleka nejlepší výkon ale předvedla ona sama. Hrála ukřivděnou, ronila slzy za všechny ty obtíže, se kterými se v manželství s takovým zlosynem musela potýkat. Hermiona musela její představení ocenit. Měla vše promyšlené do nejmenšího detailu, avšak nevyšlo jí to bez chybičky a na to právě doplatí. V jejích slovech nebylo ani zrnko pravdy.

Dnes se Daphne Greengrassová, bývalá Malfoyová, pokusí oškubat svého exmanžela. Nevyjde jí to, protože ať už si na pomoc zavolala lhářů, kolik chtěla, fakta zůstávala neměnná. To ona ho podvedla, ne on ji. A měli další esa v rukávu. Daphne možná učarovala Starostolci svou smutnou pohádkou, ale ne nadlouho. Draco měl plán, nebo tak to Hermioně alespoň řekl. Čekal, až dohraje svoji frašku, uvelebený v křesle s blahosklonným, znuděným výrazem. Jeho ženu to vytáčelo, a tak udělala svoji první chybu. Díky tomu si Hermiona uvědomila, jak geniální, nenucený tah to od Draca je.

Posledních několik dní panovalo poněkud dusno. Draco byl v naprosté extázi, téměř se vznášel nadšením, že je Rosein otec. Nedokázal se přestat usmívat a z nějakého důvodu s tím nemohla přestat ani Hermiona. Stále ji svírala tíživá vina, že ublížila Ronovi na úkor Draca a jeho veřejně přiznaného otcovství, ale už se to zlepšovalo. Den poté, co se ve Věštci objevil článek od Holoubkové, přišel dopis od Rona. Sjednal právníka, který jim pomůže spravedlivě rozdělit majetek, a předložil seznam věcí, které by si rád nechal a o které naopak nestojí. Byla mu za to vděčná. Dohodli se mimo soudní síň, na rozdíl od toho představení, které sehrála Daphne.

Média byla u vytržení. Zúčastnili se reportéři snad ze všech časopisů a plátků, dokonce z několika zemí, a obsadili všechny přilehlé ulice. Rita Holoubková pochopitelně stála v čele a její bleskobrk jen kmital. Hermiona nedokázala k té ženě necítit nenávist, ne jen kvůli jejich společné historii, ale taky kvůli tomu, jak ze všeho profitovala. Vydělávala peníze lhaním a pošpiňováním jmen druhých. V Hermioniných očích byla tou nejnižší z nejnižších. Když vyšel článek o ní, Dracovi a o Rose, která se ukázala být Malfoyovou, ta ženská Hermionu vykreslila v nejhorším možném světle. Draca vyobrazila se svatozáří, jako rytíře, jenž Rose zachrání svou láskyplnou péčí, ačkoliv s ním zlá a podlá ex-Weasleyová manipulovala a obelhávala jej. Směšné.

Ale Rita dosáhla toho, co si zjevně usmyslela. Množství nenávistných a nesouhlasných zamračení, které vídala na ulici, bylo k neuvěření. Lidé ji nenáviděli. Nezáleželo na tom, že bývala vysoce vážená za to, co udělala, ani že zůstávala blízkou přítelkyní Harryho Pottera. Všichni ji nenáviděli. Než zjistili, že Roseiným otcem je Draco, opovrhovali jejími volbami a lžemi. A když se to teď konečně dozvěděli, když zjistili, že nejenže podvedla Rona – navzdory nynější kancelářské práci válečného hrdinu – ale že ho podvedla s tehdejším Smrtijedem, štítili se jí.

Hermiona nepopírala, že se cítila příšerně. Když vám někdo něco opakuje pořád dokola, začnete tomu věřit. A ona začala věřit tomu, co o ní říkali ostatní. Byla příšerný člověk, sobecká matka, lhářka a podvodnice. Jediný Draco ji vyváděl z omylu. Vystoupil ze své role a nutil ji uvědomit si, že je mnohem lepší ženou, než jak o sobě tvrdí. Všechno co udělala, udělala pro svoji dceru. Jejich dceru. Jistě, strach jí zastřel rozum a smysl pro to, co je správné a co ne, ale všechno činila pro Rose a Draco nehodlal dopustit, aby na to někdy zapomněla.

Pořád to mezi nimi bylo na vážkách. Jistě, už nebyli tak ztrémovaní a nevyhýbali se jeden druhému, ale pořád mezi nimi viselo napětí. Stále přemýšlela nad jejich polibkem a nepochybovala, že Draco také. Hermiona se ale rozhodla, že první krok neudělá, že na nic nebude tlačit. Možná jim nebylo souzeno vytěžit ze situace něco pro sebe. Možná si s nimi hrály city jen kvůli Rose. Existovala možnost, že důvodem jejich vzájemné přitažlivosti je právě jejich dcera. A jestliže v tom tkvěla pravda, Hermiona nehodlala dopustit, aby se kvůli tomu něco zvrtlo.

Dávno nechali Bradavické spory za zády. Změnily je čas a zkušenosti – převážně ty z války. Stáli na společné půdě a z toho jediného důvodu spolu také vycházeli. Hermiona si nebyla jistá, jak se vlastně v těchto dnech cítí. Někdy byla nadšením bez sebe, jak úžasným otcem se Draco stává, ale na druhou stranu si někdy přála pravý opak. Neudělalo jí dobře, co provedla Ronovi, nesnášela se za bolest, kterou mu způsobila. Z části si přála, aby všechno zůstalo jako předtím. Nechtěla ho zranit a sžíralo ji, že se jí to přesto podařilo. Ale svůj zármutek a vinu dobře skrývala, zavalila se prací a nedovolila si příliš přemýšlet.

Ron si to nezasloužil. Byl to dobrý člověk, dobrý otec a věrný přítel. Nemohla a ani nechtěla změnit minulost, ačkoliv si mnozí mysleli opak. Jistá rozhodnutí by nejraději úplně vymazala, ale ani na okamžik nelitovala chvil, které strávila s Dracem, protože bez toho okamžiku slabosti byla nebyla obdařena svou Rose.

"Mami?" Hlas její dcery byl tlumený, skoro sklíčený, když ji zatahala za sukni šatů.

"Co se děje, cvrčku?" tázala se Hermiona, vypustila okolní ruch a sklonila se k Rose.

Rose byla bledá už od přírody. Jako většinu věcí i tu pobledlost zdědila po svém otci, ale teď zmizela i ta poslední růž v jejích tvářích. Vypadala skoro průsvitně a vyčerpaně. Hermionou okamžitě otřásla panika a ruka jí vystřelila k Roseinu čelu, aby odhadla teplotu. Hlasité bzučení a tlachání davu ji úplně míjelo. Soud se právě chystal ke znovushromáždění po krátké pauze na oběd. Rose během celého konání seděla tiše vedle svých prarodičů a za celou dobu příliš nevnímala obsah slov, která se týkala jeho otce. Vysvětlili jí, že Dracova bývalá žena nebyla zrovna hodná a zřejmě o něm bude nehezky lhát, takže Rose pouštěla všechno jedním uchem dovnitř a druhým ven.

Daphnein právník trval na tom, aby se Hermiona s Rose slyšení zúčastnily. Hermiona si uvědomovala, že jejich přítomnost by mohla vyvolat jisté slitování, ale nic proti tomu nezmohla. Právník svou žádost podal – zrovna před médii – tak obratně, že kdyby se nedostavily, jen by tím Dracovi uškodily. Musely přijít, ačkoliv se Rose už ráno necítila dobře. Teď se ukázalo, že na tom přece jen byla hůř, než se původně zdálo.

"Je v pořádku?" ozval se zpoza ní ustaraně sametový hlas, který tak často provázela arogance a opovržení. Rose hořela.

"Ne," zakroutila Hermiona hlavou a zvedla holčičku do náruče. "Myslím, že není."

Lucius Malfoy svraštil obočí. Hermiona se v jeho přítomnosti stále cítila nejistě, nyní o to víc, co se dozvěděla o matce Hannah. Ale jednou to byl Dracův otec a Rosein dědeček. Věděla, že mu na její dceři záleží, ačkoliv Hermionu mnohdy sotva snášel. Ano, jistěže uměl být slušný a okouzlující – bezpochyby pod Narcisiným tlakem – ale Hermiona poznala, jak se mu příčil fakt, že ze všech lidí se zrovna ona musela stát matkou jeho vnučky. Vycházeli spolu ale dobře, převážně kvůli Rose a Dracovi.

"Není mi dobže, mami," zaúpěla Rose, nakrčila nos a pevně zavřela oči.

"Děje se něco?" dolétl k nim Narcisin hlas. Roseina babička se k nim prodrala davem s elegancí, která by neměla být fyzicky možná. Přinesla pro Rose malý džus, na jehož obalu tančilo fialové slůně.

"Má horečku," odvětila Hermiona a znovu přiložila dlaň na dceřino čelo. Vážně hořela.

Narcisa se zamračila a sama Rose zkontrolovala. "Merlinečku," vyjekla a odtáhla ruku. "Je v jednom ohni! Luciusi, kde je Draco?"

"Naposled jsem ho viděl mluvit s panem Langem o případu," zněla odpověď, a ačkoliv hovořil s klidem, Hermiona viděla, že ho Narcisina naléhavost trochu vykolejila. "Mám zavolat lékouzelníka?" zeptal se a starostlivě si Rose prohlížel.

"Ne, vezmu ji k Mungovi," rozhodla Hermiona a opřela si Rose o bok. "Merline, měli jsme ji ráno poslechnout. Říkala, že jí není moc dobře…" Hlas se jí vytratil a začala v davu pátrat po Dracově blonďaté hlavě.

Teď se cítila ještě hůř. Rose jim říkala, že je jí špatně. Dělalo to z nich špatné rodiče, že se nechali ovlivnit okolnostmi a nedbali na její slova? Ano. V tom rozhodnutí byla Hermiona neoblomná a nenáviděla se za to, že dceři nevěnovala víc pozornosti. Merline! Tolik se nechali rozrušit rozvodem – hlavně Hermiona, zatímco Draco jen v duchu panikařil, že něco zpacká – že si Rose ani pořádně nevšimli. To se nesmí opakovat. Hermiona si odpřísáhla, že tohle napraví. A začne tím, že najde Draca a poví mu, že je Rose nemocná.

Když postřehla v dálce světlé vlasy, začala se prodírat davem a jen mlhavě si uvědomovala manžele Malfoyovy za svými zády. Bylo tu příliš přeplněno. Zlostně se zastavila, chytila Rose za hlavu a přitiskla si ji k hrudi. Jak se má asi takovou masou lidí protlačit? Nemůže přece odejít a nic mu neříct.

"Dejte mi ji."

Hermiona se obrátila a zamračila se na Luciuse. Stál za ní s netrpělivě zdviženým obočím a ukazoval na paži, kterou zaštiťovala svoji dceru. Nerozhodně si skousla ret. Být jejím dědečkem byla jedna věc, ale věřit mu a přijmout jeho pomoc byla úplně jiná liga.

"No tak, to vážně…" spustil nevěřícně a z hlasu mu přímo prýštilo opovržení a nedůvěra.

Hermiona si povzdechla a přerušila jej. "Dobře. Hned se vrátím. Neopovažte se ji pustit," bezmála zasyčela a předala mu svůj drahocenný náklad.

"Už jsem v životě dítě držel, víte?" odfrkl pohrdlivě.

"Aha, takže Draco spadl na hlavu, když byl malý. To hodně vysvětluje," vyštěkla Hermiona. Narcisa si přikryla ústa, aby zakryla úsměv. Hermiona si toho však všimla a podle všeho i Narcisin manžel. Luciucovo podmračení se prohloubilo a ruka mu skutečně cukla směrem k hůlce. Jedna – nula pro Hermionu.

Proplétat se davem bez Rose v náruči bylo mnohem snazší a brzy Hermiona došla k velmi unavenému Dracovi. Byl ponořen v diskuzi s právníkem a Hermiona zaslechla poslední slova "Daphne" a "dohoda". Snad ta ženská konečně dostala rozum.

"Draco." Jemně mu položila ruku na rameno a on se překvapeně otočil. Musel si všimnout výrazu v její tváři, protože okamžitě začal panikařit.

"Hermiono, co se děje? Něco se st -"

"Rose celá hoří," odpověděla klidně a mluvila dál, než mohl pokračovat. "Je teď s tvými rodiči, ale půjdu s ní ke svatému Mungovi -"

Hermiona fascinovaně sledovala, jak Dracovou tváří proběhla celá škála emocí. Nejdříve šok a nevíra. Nechtěl jí uvěřit, nemohl. Pak následovala panika, když mu její slova došla. Rose onemocněla. Hermiona si uvědomila, že se Draco ocitl na neznámém území. To vyvolalo přirozenou reakci – paniku. Navzdory předchozím zkušenostem s Rose se vyděsila i ona. Už dřív ji vzala ke svatému Mungovi – slabý průběh mudlovských planých neštovic. Ale Rose byla její dcera a strachovat se o ni bylo jako dýchat vzduch. Pro ni to druhá přirozenost, tak proč ne i o pro něj.

"Draco, není třeba se bát. Už dřív byla nemocná. Jsem si jistá, že to bude jen viróza, co teď řádí," mluvila konejšivým a klidným tónem, ačkoliv uvnitř šílela. Nechtěla, aby se bál i on, už tak toho měl hodně.

"Není třeba se bát?" zeptal se Draco nevěřícně a protřel si obličej. "Samozřejmě že se budu bát, Hermiono. Vždyť mluvíme o naší dceři," odmlčel se a zhluboka nadechl. "Podívej, jdu s tebou. Ať jde případ k čertu i s celou Daphne. Je mi to jedno! Rose je důležitější než jakékoliv množství galeonů na mém bankovním účtě a -"

To, co Hermiona následně udělala, bude nazývat dočasnou ztrátou rozumu. Koneckonců, jak by mohla nešílet? Strachovala se o Rose, jak dopadne soud, o život obecně. Bylo jen přirozené, že kvůli posledním měsícům její mentální stabilita utrpěla. Ale jestli byla pomatená, jak to že najednou viděla všechno tak jasně? Doba s Ronem byla pohodlná. Ano, milovala ho, ale hlavně jako kamaráda. Zranila ho. Nebylo pochyb, že mu způsobila bolest, ale Hermiona si uvědomila, že kdyby neublížila jemu, ublížila by sobě. Nikdy by jim to neklapalo.

Ale tomuto – tomuto pocitu přitažlivosti a důvěry, vášni a jiskrám se nic nemohlo rovnat. Nikdy nepotkala někoho, kdo by v ní vyvolal tolik emocí během pár vteřin. Když byli mladší, její city tíhly k nenávisti. Mezi nenávistí a láskou je jen tenká hranice, protože obě jsou to vášně. Vášeň – přesně ten pocit. Vytáhl z ní vášnivou stránku, která tak dlouho ležela ladem.

Pak nemohla vinit dočasnou ztrátu rozumu. Cokoliv ji ponouklo – možná jeho slova, to překvapivé prohlášení, že jejich dcera pro něj znamená víc než peníze, nebo možná jen to sexuální napětí, které dosud držela zamčené – Hermiona pochopila, že se vše změní. Změní, protože jej políbila. Posune, protože jí polibek vrátil. Všechno bude jinak.

*

Takže tak je cítit zlomené srdce? Ta bolest se nedala popsat. Jako by se vše zastavilo. V plynoucím čase a hlučném štěbetání dokázal rozeznat jen bušení svého srdce, každý úder bolestivější než předchozí. Spalující bolest – pocit naprosté bezútěšnosti byl jako ohnivý šíp. Každá emoce, nová, opakovaná, byla jako říznutí nože do kůže. Z rány prýštila neviditelná krev, pohlcovala ho a každá její kapička jako by vytekla přímo z jeho roztříštěného srdce. Bláhově si myslel, že se věci zlepší, a navzdory cynickému vnitřnímu hlasu doufal. Ron Weasley doufal, že se posune dál, najde štěstí.

Ale vidět, jak se jí dotýká a líbá ji – ten pohled mu zlomil srdce víc než rozvod a ztráta práv na Rose, která mu vždy náležela. Bolelo to víc, zraňovalo to hlouběji. Nejhorší bylo vidět její reakci. Neexistoval žádný odpor či rozpaky. To Hermiona ho políbila jako první, ale přesto Ron očekával, že si uvědomí svůj omyl a následně se odtáhne, znechucená nad vlastním činem. Jaký byl hlupák. Přišel k soudu, aby viděl Rose, dokonce jí přinesl dárek – balíček jejích oblíbených čokoládových žabek.

Hermiona mu řekla, aby na to šel pomalu, aby si Roseinu přízeň získával nazpět postupně. Věděl, že tady dnes budou. Rozmázli to ve všech novinách. Měl v plánu odchytit si je o samotě, promluvit si s Rose, dát jí čokoládové žabky a přesvědčit ji, jak moc ji miluje. Jenže k tomu teď nedojde. Rose byla nemocná – jeho malá holčička, jeho pýcha a radost – a on nemohl vůbec nic dělat, nemohl pomoci. Hermiona ji předala tomu odpornému chlapovi, svěřila mu jejich dceru… její dceru. Chtělo se mu zvracet.

Jak mu mohla věřit? Copak zapomněla na všechno, co udělal, všechno, za čím stál? Ron se třásl vztekem, ale nemohl se přimět cokoliv udělat. Chtěl, ale nemohl. Hermiona byla – byla někým, koho už nepoznával. Ta Hermiona, kterou znal, by nikdy nesvěřila jejich dceru Smrtijedovi. Ale možná že Hermiona, kterou znal, existovala jen v jeho hlavě, byla jen výplodem jeho fantazie. Taková, jakou ji chtěl mít. Alespoň v jeho mysli. Jak mohl být tak slepý?

Ron se otočil na patě a krabici s čokoládovými žabkami vyhodil do nejbližšího koše. Už více nemohl. Nedokázal se vypořádat s tou bolestí. Věděl, že není dost silný. Musel odejít, musel se odtud dostat.



18:32



Spala. Léčitelům trvalo hodiny, než jí ulevili. Jakmile Hermiona opustila Ministerstvo kouzel, horečka se zhoršila a ona byla ráda, že Rose vzala ke svatému Mungovi okamžitě, když zjistila problém. Strachovala by se, i kdyby měla Rose jen lehčí chřipku. Děti Roseina věku se běžně nachladily, ale i to bylo nebezpečné, pokud se to zkombinovalo s magií. Bylo to hořkosladké. Roseina magie se začala ukazovat. A právě kvůli jejímu postupnému nárůstu v těle onemocněla. Ne všechny děti tato změna ovlivnila. Rose však patřila do té druhé kategorie. Léčitelé Hermionu ujistili, že dcera bude v pořádku, ale pro jistotu si ji chtěli nechat na pozorování.

Ve skutečnosti bylo pozoruhodné to sledovat. Zatímco Hermiona trpěla, že je dcera nemocná, zároveň ji nadchl důvod – docela paradox, že ano. Rose se postupně zhoršila, než dorazili k Mungovi, a stěží zadržovala pláč. Bolelo ji vidět svoji dcerku v takovém stavu, a kdyby mohla, udělala by vše, co bylo v jejích silách, aby jí té bolesti zbavila. Ale po hodině se Rose začala uklidňovat a ukázala se její magie. Při té vzpomínce se Hermiona musela usmát. Mimořádně nevlídná lékouzelnice se pokusila odebrat vzorek krve na testy. Rose ale nesouhlasila. Plakala a snažila se od té ženy odtáhnout, ale lékouzelnice se nesmilovala. Její malá holčička ji poslala vzduchem na protější stěnu. Hermiona nemohla jinak než být hrdá.

Pak vešel Draco. Po té příšerné trapnosti, co předvedla – políbila jej a pak odběhla; zase – přesvědčila jeho rodiče, aby ho přiměli u soudu zůstat. Nebude zodpovědná za ztrátu poloviny jeho jmění. Pozoruhodně uspěli – alespoň Lucius. Narcisa ji následovala ke svatému Mungovi, hrůzu nahánějící vichřice, před kterou se většina zaměstnanců třásla jako osiky. Její společnost udržela Hermionu příčetnou, tak si nemohla stěžovat. Dracova společnost však měla naprosto opačný účinek. Dováděl jí k šílenství. Políbila jej před všemi, před médii, přáteli a rodinou. A ne že by jí polibek nevrátil, protože vrátil. Ach, jak jen…

"Jak je jí?" Při zvuku jeho hlasu nadskočila. Ovšem, musel s ní mluvit právě teď. Nezáleželo na tom, že ji celé odpoledne ignoroval.

"Dobře," odpověděla stručně, aniž by se otočila k plavovlasému muži, který se posadil vedle ní. Hermiona nedokázala lhát – jeho nevšímavost ji ranila. Cítila se odmítnutá.

"Napadlo mě, že bys mohla mít hlad, tak jsem ti přinesl z kantýny sendvič. Se šunkou a sýrem. Může být?" Položil balíček na postel před ní.

Hermiona se k němu otočila, nepatrně se usmála a tiše zamumlala poděkování. Nešlo zrovna o smírčí oběť, ale něco to znamenalo. Jedla v tichosti, a teprve když se Draco zabral do vlastního jídla, uvědomila si, že si přinesl i něco pro sebe. Oba soustředěně pozorovali dívenku ležící v nemocniční posteli. Rose byla stočená do klubíčka a navzdory nepřetržitému pípání magického monitoru dýchala pravidelně. Vypadala tak maličká.

"Omlouvám se," prolomil ticho svým hlasem.

"Za co?" otázala se Hermiona ve snaze vyhnout se tématu, které jí vhánělo krev do tváří. Očividně ji nechtěl tak, jak si myslela, navzdory své reakci na její polibek.

"Nikdy jsem neměl v úmyslu tě ignorovat."

"Určitě?" zeptala se zkoumavě. Nedokázala zabránit tomu, aby se jí v hlase projevila bolest.

"Hermiono, byl jsem naštvaný. Využila jsi triků mého otce – mého velmi manipulativního otce, podotýkám – abys mě udržela od mojí dcery. Věděla jsi, že jsem chtěl jít s vámi," obvinění v jeho hlase nešlo přeslechnout, ale Hermiona věděla, že se k ní pouze snaží být upřímný.

Hermiona se posunula v křesle a otočila se tváří k němu. "Draco, kdybys odešel se mnou, byl bys teď podstatně chudší, než skutečně jsi. Nepochybuji, že bys i tak měl pořád dost peněz na nákup několika států, kdybys chtěl, ale nemohla jsem ji nechat vyhrát. Nezasloužila si vyhrát, Draco, a ty víš, že by se tak stalo, kdybys odešel. Odpusť mi, že jsem myslela na tvé dobro, ale nemohla jsem jen tak stát a přihlížet, jak ztrácíš polovinu svého bohatství kvůli jediné hodině."

Zíral na ni a v očích mu rostlo pochopení. Jeho úsměv ji překvapil. "Navždy Nebelvírkou, že?"

"Nemohla jsem ji nechat vyhrát, Draco," odvětila a nervózně si olízla rty. Přisunul se k ní.

"Taky nevyhrála," zvedl ruku, aby jí zastrčil zbloudilou kadeř za ucho. Hermioně nad tím malým gestem poskočilo srdce. "Hermiono…"

"Ano." Nemohla dýchat v očekávání nadcházejícího okamžiku. Byl pro ni až příliš.

"Políbila jsi mě," Draco jí hřbetem ruky přejížděl tváři, tak něžně a mazlivě, až se jí hlava zatočila.

"A tys mi polibek vrátil," odporovala zadýchaně.

"Jestli do toho půjdeme, jestli se pokusíme být pár -"

"Půjdeme na to pomalu," dořekla za něj Hermiona a vztáhla ruku, aby zastavila jeho prsty, ty prsty, které jí mapovaly tvář.

"Půjdeme na to pomalu," souhlasil a žár v jeho očích jí vyrazil dech.

Předklonil se, jemně ji políbil na čelo, pokračoval na tvář, na nos, na čelist a pak, konečně, na její rty. Hermiona si dovolila ztratit se v tom okamžiku, v tom pocitu. Všechno se změnilo, ale nedokázala se přinutit, aby jí na tom záleželo. Přesně toto jí bylo předurčeno.


Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 18.07. 2023
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Archivované komentáre


Re: 19. Předurčeni Od: sisi - 01.03. 2019
Zatracená věc! Autorka nás nechá čekat minimálně týden na pokračování "pomalého sbližování Hermiony s Dracem." Sakra! Jenže když to má být pomalu, tak to hold, bude týden trvat. :-)Co nadělám. Je fajn, že Ron šel konečně do sebe a začal myslet i na jiné z jiné perspektivy. On nikdy neviděl Hermionu jinak, než jako dokonalou Nebelvírku. Proto se s ní také dal dohromady. Jenže už neviděl člověka - Hermionu za dokonalým modelem nebelvírských věcí. Měl by si také najít někoho sobě rovného. Musí otevřít oči a najít si svou vlastní domácí puťku, než aby kolonizoval něčí brilantní mozek a schopnosti mistra ke sporáku a do postele. Hermioně a Dracovi to spolu moc sluší, Lucius a Narcissa si snad časem zvyknou. nejdůležitějším článkem rodiny je momentálně Rose, která nabírá svou magickou sílu. Velkou magickou sílu. Daphné se bude muset vypořádat s velkou publicitou, najít si spolehlivý zdroj zabezpečení nejen pro sebe, ale i pro své dítě. Její fotka bude zdobit několik dnů přední strany tisku, zdá se, že podle kouzelnické pověry, to nepřinese ani jí, ani dítěti štěstí, spíš naopak. Děkuji za krásný překlad. Těším se na pokračování.

Re: 19. Předurčeni Od: margareta - 24.02. 2019
Nejvíc mi teď zabylo líto Rona, ale v podstatě to je pro něj jediná účinná terapie; zjistil, že ne všichni a všechno je takové, jak to vidí on sám a že je chyba spoléhat na to, že pouze jeho plány jsou pro ostatní povinně směrodatné. Možná se teď trochu zamyslí sám nad sebou a příště bude k okolí vnímavější. Už kvůli Rose by to měl zkusit, jinak by ji mohl ztratit úplně! Draco a Hermiona mě pobavili. Jak chtějí postupovat , pomalu', když tohle se s nimi děje - a to jsou pohromadě jen pár dní!? Ale myslím, že péče o Rose jim bude odčerpávat nejen čas, ale i síly. Její silná magie, její mazanost, zvědavost, nejspíš budou rádi, když večer budou moct konečně zalézt do postelí a poctivě usnout. Měli by ji dát častěji hlídat Luciusovi, aby si taky užil brnění hlavy a drnčení nervů! Děkuji za krásnou kapitolu! Moc se těším, jak to bude dál!

Re: 19. Předurčeni Od: silrien - 24.02. 2019
Ah, sladký Draco. Narcissa je kanón. Bylo by mi Rona líto, ale když si vzpomenu, co provedl Hermioně, nějak ten pocit slábne. Ano, miloval Hermionu, jenže z ní chtěl mít domácí pečovatelku a neviděl, že Hermiona má jiné plány. Hermiony je mi také trochu líto, chtěla to nejlepší pro Rose a v očích mnoha lidí je sobecká a ještě k tomu zapletená se Smrtijedy. Naštěstí má Draca a Rose, ale i tak, vidět to opovržení, to musí bolet. Moc děkuji za krásný překlad.

Re: 19. Předurčeni Od: kakostka - 24.02. 2019
To jsem na to "pomalu" zvědavá:-) Je mi Rona líto, chápu, že ho bolí pocit, že tratil Rose, ale být v Hermionině kůži asi bych mu nedokázala odpustit dopování lektvarem plodnosti. Úvahy jestli to je jeho či není jeho Hermiona jsou dost mimo, nikdy se do ni pořádně nevcítil, podvědomě stejně hledá kopii Molly a tou Hermiona nikdy nebude. Jen doufám, že se nepřidá do gangu k Ginny, to by mně mrzelo, už hloubání na téma "jeho Rose a Smrtijed... ach jo, já vím, že nejsou nevinátka, ale trochu šance na posun k lepšímu by jim přiznat měl. Narcissa přímo válí:-) Děkuji všem, kdo se na překladu podílí.

Prehľad článkov k tejto téme:

Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )02.03. 201920. Epilog - o třináct let později
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )24.02. 201919. Předurčeni
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )17.02. 201918. Krutá pravda
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )10.02. 201917. Který táta?
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )03.02. 201916. Vlastní chyba
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )27.01. 201915. Konec
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )06.01. 201914. Pomocná ruka
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )07.10. 201813. Sdílnost
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )23.09. 201812. Faleš
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )08.07. 201811. Malfoy nebo Weasley?
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )06.05. 201810. Předjitří
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )29.04. 20189. Z Malfoyů
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )22.04. 20188. Překvapivá odhalení
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )15.04. 20187. Krev
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )08.04. 20186. Smršť vysvětlení
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )01.04. 20185. Budeš mě nenávidět?
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )25.03. 20184. Znepokojivá návštěva
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )18.03. 20183. Uzření
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )11.03. 20182. Komplikace
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )04.03. 20181. Zastřená pravda
. Úvod k poviedkam: ( arabeska )01.03. 2018Úvod