Preklady fanfiction Harryho Pottera

Prohlášení: Harryho Pottera vytvořila a právoplatně vlastní J. K. Rowlingová. Mým cílem je dopřát vám při obědové pauze pár šťastných minut, ve kterých si představujeme naše oblíbené hrdiny, kteří přežili Relikvie smrti.

Kapitola 8.  Březen 1999

Středa, 3. března 1999

Drahý Severusi,

taky si užívám společný čas. Když už jsem u toho, překvapila jsem Vás, takže si zasloužím nějaké pseudo-body. A jelikož ze mě neuděláte čestnou Zmijozelku, body musí jít do Nebelvíru. Ať je dostane někdo ze čtvrtého ročníku, kdo Vás tento týden nejvíc překvapí. A rozhodně se těším, až si přečtu Váš popis.

Dokončila jsem všechny úkoly z formulí a informovala jsem profesorku, že příští rok nebudu pokračovat. Ona mě informovala, že mám to největší nadání pro formule ze všech jejích studentů, plus nejvyšší hodnocení. Moje rozhodnutí nepokračovat ji značně rozrušilo. Její prohlášení o mých schopnostech během vyučování značně rozrušilo moje spolužáky – jako by potřebovali další důvod nemít mě v oblibě. Nelamentuji, jen si najednou uvědomuji, že příští rok pro mě nebude najednou snazší. Nemyslím, že jsem si za tento rok vybudovala u spolužáků nějakou pozici. Možná jsem ji spíš ztratila.

Připojila jsem své poslední poznámky. Jsem rozechvělá cestou králičí norou, která se vine lektvarem a jeho silou během různých fází měsíce. Jako vždy – jen se ptejte, co si to sakra myslím, když se vzdaluji od původního směru.

Mějte se dobře, můj Severusi.

Vaše

Hermiona

ooOOoo

Neděle, 7. března 1999

Drahá Hermiono,

abych byl upřímný, Nebelvíři skutečně nemají dobrý rok, ale uvidím, co dokážu udělat s Vašimi pseudo-body. Asi budu muset začít být kreativní.

Kolombína Vám doručí pár knih, které v knihovně prostě musíte mít. Jsou to standardy v knihovně každého Mistra (nebo Mistryně) lektvarů. Také jsem do balíčku zahrnul nové brko. Jsem šťastný, že Vám mohu napsat následující – koupil jsem ho v Písařských brcích všeho druhu v Prasinkách. Výlet jsem podnikl včera. Šlo to dobře. Utržil jsem pár kosých pohledů, ale ujišťuji Vás, že nebylo třeba nikoho uřknout.

Co se týká Vašich posledních poznámek, nejde tak docela o ‚co jste si to sakra myslela‘. Spíš se potřebujete přenést na konec. Myslím, že tam něco čeká. Vaše poznámky teď trpí mými myšlenkami. Také jsem zahrnul svůj poslední výzkum. Potřebuji novou králičí noru, takže bez obav nějakou navrhněte.

Jste jako Teddy, Hermiono. Ne, situace v této chvíli není skvělá, ale máte přátele, kteří o Vás mají starost a jsou Vám oporou. Myslete na budoucnost; nezabývejte se jen příštím rokem. Díkybohu, Váš příští rok je jen běh na krátkou trať. Vaše budoucnost bude dobrá.

Spěte dobře, oslnivá Hermiono.

Váš

Severus

ooOOoo

Středa, 10. března 1999

Drahý Severusi,

Váš balíček s výbavou se mi líbí. Tolik Vám děkuji! Knihy, měsíční dávka čokolády a nové brko! Merline, víte jak děvčeti zvednout náladu. Náladu mi rovněž zvedlo, že jste mě přirovnal k malému vlkodlačeti. A máte pravdu; opravdu se těším na budoucnost po Bristolu.

Je báječné, že jste se vydal do Prasinek. Zašel jste i ke Třem košťatům? Je Příčná ulice Vaší další zastávkou?

Stále procházím Vaše poslední poznámky o mém výzkumu a Vaše vlastní bádání. Už měsíce těžím z Vaší brilantní mysli. Vzpomínáte na Vánoce, kdy jsem byla zvědavá na Vaši mysl a nitrozpyt? Teď jsem chytřejší; nepotřebuji nitrozpyt, abych poznala, že Vaše mysl je krásná.

Snažím se dodělat přeměňování, abych s čistým štítem ukončila semestr. Přeměňování je stále báječné, takže žádné vtípky.

Moc jste mi nenapsal o Vašich studentech. Vy jste způsobil, že se cítím s nimi spojená, takže potřebuji novinky!

Mějte se dobře, můj Severusi.

Vaše

Hermiona

ooOOoo

Neděle, 14. března 1999

Drahá Hermiono,

měl bych z Vás udělat čestnou Zmijozelku. Našel jsem Zmijozela, který mě překvapil. Co myslíte, jak často bývám skutečně překvapený studentem po téměř dvaceti letech vyučování? Ne často. Mimochodem, vy jste bývala výjimkou potvrzující pravidlo. Má pýcha je pořád trochu zraněná, že jste v prvním ročníku moji hádanku vyřešila jako puzzle o dvaceti čtyřech dílcích. Tehdy jste mě překvapila poprvé. Ale to odbočuji. Mám čtvrťáka ze Zmijozelu, který se zajímá o lektvary a vždy v nich vykazoval nadání. Našel jsem ho, když v knihovně probíral lektvary s polokrevným Nicholasem Flamelem. Nemusíte to považovat za nic zvláštního, ale mohu Vás ubezpečit, že něco takového se před válkou nedělo. Ale, běda, mým úkolem byl Nebelvír. Pět bodů jsem přidělil Nebelvíru a pět Zmijozelu, když každá dvojice během dvojitých lektvarů zvládla dobrý vzorek. Což bylo slušným překvapením. Ve čtvrtek odpoledne už studenti pozbývají rozumu a jejich vzorky jsou příšerné.

Ke Třem košťatům jsem nešel. Nechtěl jsem jít sám. Chtěl jsem jít s překrásnou, oslnivou Nebelvírkou. A Minerva neměla čas.

Věřte mi, jen protože v dopisech nezesměšňuji přeměňování, neznamená, že je neshledávám směšným. Máte lepší věci na práci.

První ročníky si vedou dobře. Nemám na ně menší nároky, než jsem míval dříve, ale jsem trpělivější. Zdá se, že to funguje. Druhé ročníky jsou inspirovány mrzimorským Nicholasem Flamelem, takže učit je mě baví, pokud z nich nespustím oči. Třetí, čtvrté a páté ročníky dohánějí, co zmeškaly, což je mým úkolem. A samozřejmě, šesťáci a sedmáci jsou úžasní. Lektvarový klub je vzrušuje jako při první schůzce. Sedmáci jsou v lektvarech v předstihu, jako žádný ročník za minulých dvacet let. Všichni složí OVCE s těmi nejlepšími známkami. Jsem nadšený, že se setkáte s některými studenty při otevření Pamětní zahrady.

Spěte dobře, má překvapující Nebelvírko.

Váš

Severus

ooOOoo

Středa, 17. března 1999

Drahý Severusi.

Tady je můj oblíbený pacholek. Chyběl mi. Tedy Minerva, říkáte?

Ráda slyším, že válka změnila lidi k lepšímu. Já jsem se rozhodně změnila, ale nejsem si jistá, jestli k lepšímu. Abych byla upřímná, až posledních pár měsíců mě přivedlo na myšlenku, že válka mohla stát za to. Ale nikdy jsem nepochybovala, že válka byla správná a spravedlivá. Ani jsem nikdy nepochybovala, že bych v ní měla bojovat. Dává to nějaký smysl?

Nemohu se dočkat, až potkám některé Vaše studenty! Pokud se mi podaří dokončit přeměňování před otevřením Pamětní zahrady, možná bych mohla přijít dřív a setkat se s členy lektvarového klubu.

Prošla jsem jednu z mých nových knih; je pozoruhodná. Chápu, v čem jsou Vámi zaslané kousky základem mé lektvarové knihovny. Také jsem nalezla knihu, která by se mohla líbit Vám, a poslala ji s Kolombínou. Teď je řada na mně postarat se o Vás.

Dnes píšu jen krátce, abych dokončila přeměňování s nadějí, že Vás brzy uvidím. Chybíte mi a myslím na Vás často.

Mějte se dobře, drahý příteli.

Vaše

Hermiona

Severus otevřel krabičku. Uviděl knihu, která mu vzala dech. Byla od jeho oblíbeného mudlovského autora. Nevěděl, že publikoval nový titul. Vyšel před téměř dvěma roky. Severuse ani nenapadlo to zkontrolovat. Teď věděl jistě, že Hermiona měla komplice.

„Phineasi Nigellusi, na slovíčko?“

„Ano?“ promluvil portrét pomalu, zatímco se loudal do rámu na Severusově římse nad krbem.

„Phineasi, Hermiona mi poslala knihu.“

„Jak milé,“ a s tím se chystal rám opustit.

„Ne tak rychle, Phineasi,“ brzdil jej Severus. „Rád bych slyšel vysvětlení.“

„Dobrá, dobrá! Paktuje se s Minervou. Víte, jak těžké je říct ne dvěma nebelvírským ženským? Poslala mi skutečný dopis. Mně! Nedostal jsem dopis celé století. Zeptala se mě na jméno nějakého současného autora, kterého máte rád. Pak jsem musel potvrdit, že jste si nekoupil nejnověji vydanou knihu. Jako byste měl čas myslet na romány, zatímco jste vedl školu, pracoval jako špeh, poslouchal Voldemorta a schovával meče v zamrzlých jezírcích.“

„Děkuji vám, Phineasi. A náhodou vím, jak těžké je říct ne energickým nebelvírským ženám. Cením si toho, že jste jí pomohl. Vím, že i vy máte Hermionu rád.“

Phinease to prohlášení rozhořčilo. „To jsem nikdy netvrdil!“

„Vaše tajemství je u mě v bezpečí, Phineasi,“ přislíbil Severus suše.

Phineas se nafoukl a vydal se z rámu pryč, ale Severus zahlédl, že se usmívá.

Ještě jednou se podíval na knihu. Napsala, že teď je řada na ní, aby se postarala ona o něj. Jak málo toho věděla. Jeho život již zachránila a díky ní během uplynulého roku konečně stál za to žít.

Neděle, 21. března 1999

Drahá Hermiono,

děkuji Vám za knihu. Další báječné překvapení. Jsem opravdu nadšený, že si ji mohu přečíst. Teď již jen potřebuji nějak získat na čtení čas.

Domnívám se, že všechny zapojené ve válce trápí tyto otázky, Hermiono. Pro mě je stěžejní otázkou tato: ‚Převáží někdy výhody míru mé ztráty?‘ Jistě víte, že mám stejné pocity, Hermiono. Málem jsem v těch myšlenkách zabředl, protože mé ztráty byly tak ohromné. Teď jsem si opět jistý, že to za to stálo. Víte, mám přítelkyni čarodějku, která pro mě hodně znamená. Nebýt mých akcí, byla by velmi perzekvovaná. Rázem nejde o pochybnost.

Již bylo stanoveno datum otevření Pamětní zahrady. Bude se konat v sobotu 29. května v poledne. Pokud budete moci zůstat páteční nebo sobotní noc, budete vítána. Minerva Vás zve a kteroukoliv noc můžete strávit v hostinském pokoji. Seznamte mě se svými cestovními plány; rád bych Vás doprovodil. Přijde pár hostů, ale převážně studenti, takže nepůjde o velkou událost. Myslím, že Řád spolu s ministerstvem plánuje velkou akci v červnu k připomenutí prvního výročí konce války.

Pokud skončíte s přeměňováním před koncem května, dejte mi vědět. Pořád čekám na drink U tří košťat s překrásnou Nebelvírkou. Můžeme oslavit, že jste skoncovala s Vašimi druhořadými předměty.

Spěte dobře, Hermiono.

Váš

Severus

ooOOoo

Středa, 24. března 1999

Drahý Severusi,

jsem tak ráda, že Vás nová kniha těší. Je to dřina udržovat tajemství. Nezávidím Vám, jak tvrdě jste musel pracovat coby špion. Je to vyčerpávající!

Na otevření zahrady se dostavím. Zatím si nejsem jistá, jestli budu moci v hradu zůstat jako host, ale budu se snažit. Byla bych moc ráda, kdybyste mě do Bradavic doprovodil. Děkuji za nabídku.

Líbí se mi Váš plán na oslavu skoncování s přeměňováním U Tří košťat. Není lepší způsob oslavy!

Děkuji, že jste pro mě bojoval. Zdá se mi, že jsme bojovali jeden pro druhého. Nakonec by to za to mohlo stát.

Mějte se dobře, můj Severusi.

Vaše

Hermiona

ooOOoo

Neděle, 28. března 1999

Drahá Hermiono,

ještě nejste hotová? Chybíte mi.

Lektvarový klub bude v úterý připravovat vlkodlačí pro Teddyho a ve středu před úplňkem mu jej doručím. Jejich úkolem je, aby všechny páry dokončily použitelný lektvar. Budou procházet jednotlivé kroky ad nauseam. Přejte nám štěstí.

Dočetl jsem svůj nový román. Připustím to – dal jsem pátým ročníkům čas na revize kvůli NKÚ, takže jsem si mohl číst, a opomněl jsem nějaké papíry, které Minerva chtěla tento týden. To přežijí. Kniha byla vynikající.

Tento týden jsem s lektvarovým klubem provedl pokus. Nechal jsem je zhodnotit Váš výzkum měsíce a účinnosti lektvaru. Vytvořili pár zajímavých teorií, které byste ve volnu mohla uvážit. A aby bylo jasno, ‚volnem‘ je míněno, až dokončíte přeměňování.

Ještě nejste hotová?

Spěte dobře, má milá.

Váš

Severus

ooOOoo

V úterý večer, když se studenti ukázali v lektvarovém klubu, bylo očekávání hmatatelné. Okamžitě se rozdělili do dvojic a připravili se k výrobě vlkodlačího. To bylo samo o sobě působivé. Ještě působivější však bylo, že dvojice sedmáků, kterým se vlkodlačí úspěšně povedl v minulých měsících, se rozhodla, že nebude vařit a místo toho pomůže slabším šesťákům. Severus každou dvojici pečlivě sledoval. Studenti se soustředili mnohem víc, než kdy dřív. Během půl hodiny přípravy lektvaru byly všechny páry na dobré cestě. Když zaslechl varovné syčení, stál na druhé straně laboratoře. Byl příliš daleko, aby pokaženou směs nechal zmizet. Čas se jako by zpomalil, když pádil k sedmákům, křičel na studenty, aby zakouzlili štíty. Nejblíže nebezpečí stál chlapec, kterého stáhl na zem a vlastním tělem jej bránil, když lektvar vybuchl. Jakmile svět zčernal, poslední, co si uvědomil, byla ostrá bolest v pravém koleni.

PA: Březen byl neobvykle krátkou kapitolou. Jak jen vám to nahradím, drazí čtenáři? Co kdybych slíbila, že někdo navštíví zotavujícího se Severuse? Vím, jste šokovaní, že jistá Nebelvírka může navštívit našeho momentálně bezvědomého muže v černém…